Zpět
Spisová značka:
8 C 220/2020-12
Autor rozhodnutí:
Široká, Šárka, Mgr.
Název soudu:
Okresní soud v Rokycanech
Identifikátor ECLI:
ECLI:CZ:OSRO:2021:8.C.220.2020.1
Datum rozhodnutí:
23.02.2021
Datum zveřejnění:
08.04.2021
Datum poslední úpravy:
08.04.2021
Předmět řízení:
O zaplacení 5 151 Kč s příslušenstvím
Ustanovení práv. předpisů:
§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.
Klíčová slova:
peněžité plnění smlouva o půjčce smlouva o úvěru smlouva o zápůjčce

8 C 220/2020-12

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Rokycanech rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Širokou ve věci

žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci]

proti

žalované: [osobní údaje žalované]

pro zaplacení 5 151 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 8. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 27.10.2020 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 5 151 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 22.8.2019 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě téhož dne žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, které žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti, do dne 1.10.2019, nevrátila. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení poplatku za poskytnutí zápůjčky 975 Kč, účelně vynaložených nákladů vzniklých žalobkyni v souvislosti s prodlením žalované ve výši 1 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 176 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Žaloba byla žalované ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. doručována na adresu trvalého pobytu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, spolu s výzvou soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Zároveň byla žalovaná vyzvána, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. k žalobě do 7 dnů písemně vyjádřila a v případě, že uplatněný nárok neuznává, aby vylíčila rozhodné skutečnosti ve věci a nabídla důkazy k prokázání svých tvrzení. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci svým postojem dali najevo, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a soud proto využil možnosti, kterou dává ustanovení § 115a o.s.ř. a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: ze smlouvy o zápůjčce má soud za prokázané, že žalobkyně se žalovanou uzavřela smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě zaslala žalované dne 22. 8. 2019 na účet č. [bankovní účet] částku 3 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu žalobkyně), kterou se žalovaná uvedenou smlouvou zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 975 v dohodnuté lhůtě splatnosti, tedy do 1. 10. 2019. Z vyjádření žalobkyně v žalobě však bylo zjištěno, že žalovaná na svůj dluh však až do dne podání žaloby ničeho neuhradila. Bylo na žalované, aby v řízení tvrdila a prokázala, že jí uvedený dluh nevznikl, případně že jej již, byť částečně uhradila, ale nestalo se tak. Strany se ve smlouvě dohodly i na výši účelně vynaložených nákladů vzniklých žalobkyni pro případ prodlení žalované, a to ve výši 500 Kč za každou písemnou upomínku. Žalobkyně doložila, že žalované zaslala celkem tři písemné upomínky ze dne 8.10.2019, 15.10.2019 a 22.10.2019. Dále byla ve smlouvě pro případ prodlení žalované sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Dopisem ze dne 1.10. 2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu rovněž předžalobní upomínkou.

5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

7. Jak bylo uvedeno shora, uzavřenou smlouvou mezi účastníky bylo prokázáno, že žalovaná vzala na sebe závazek vrátit poskytnuté finanční prostředky, svůj závazek však nesplnila. S ohledem na obsah smlouvy o zápůjčce však dospěl soud k závěru, že je nutné ji posoudit jako smlouvu absolutně neplatnou, a to pro její rozpor s dobrými mravy. Je nepochybné, že existuje princip smluvní volnosti a autonomie vůle, ale ve spotřebitelských smlouvách je smluvní volnost korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch klienta.

8. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/ ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z., dle kterého jsou zakázaná smluvní ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13/ s přílohou je absolutně neplatné, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.

9. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. Jak již bylo uvedeno shora, v rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úplaty, která podstatně přesahuje úrokovou míru či roční procentní sazbu nákladů v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám/ročním procentním sazbám nákladů, uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.

10. Dle judikatury Nejvyššího soudu jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje při uzavření smlouvy o půjčce přiměřený úrok (např. R NS sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Jestliže v období, kdy byla smlouva o úvěru uzavřena, se roční procentní sazba nákladů (RPSN) bankovních ústavů pohybovala do výše 15 % za jeden rok (srovnej na www.cnb.cz), tak i s přihlédnutím ke skutečnosti, že může jít o dlužníka, který by na bankovní produkt nedosáhl, neboť by nevyhověl požadavkům banky na svoji bonitu, není možné akceptovat sjednanou roční procentní sazbu nákladů ve výši 2 969 %. Výše této sazby jeví jako naprosto nepřiměřená (nemravná). K tomu však v rámci smlouvy přistoupily další sankce stíhající žalovanou v případě jejího prodlení, a to ať již jde o„ účelně vynaložené náklady“ spojené se zasíláním upomínek, smluvní pokutu ve výši 15% z neuhrazené jistiny, pokud žalovaná poruší svoji povinnost informovat žalobkyni o hrozící možnosti prodlení se splacením úvěru, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny pro případ prodlení, ale i skutečnost, že okamžikem prodlení veškeré doposud vyúčtované poplatky přirůstají k jistině zápůjčky a stávají se součástí jistiny zápůjčky. V daném případě má proto soud vychýlení rovnováhy mezi právy obou stran vyplývajícími z uvedené smlouvy v neprospěch klienta za natolik významné, že ve svém důsledku vedlo až k absolutní neplatnosti uvedené smlouvy.

11. Podle ustanovení § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. V projednávané věci není pochyb o tom, že žalovaná čerpala od žalobkyně finanční prostředky, které ani nezačala splácet a soudu proto nezbylo, než žalobě co do jistiny vyhovět, a to včetně úroků z prodlení z poskytnutých finančních prostředků, dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši stanovené shora citovaným nařízením vlády. Počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků učiněném v rámci oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 1. 2020, když z předloženého podacího lístku bylo zjištěno, že tato listina byla téhož dne podána k poštovní přepravě. Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne 27. 1 2020 a do 3 pracovních dnů od tohoto data měla žalovaná žalobci vrátit peněžní prostředky, tedy do 30. 1. 2020. Jelikož tak neučinila, dostal se od 31. 1. 2020 do prodlení s plněním svého závazku. Od tohoto data byl proto soudem přiznán zákonný úrok z prodlení. Lhůta k plnění v tomto případě byla určena třídenní obecná dle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když k určení lhůty delší neshledal soud důvodu.

13. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout, neboť byla nedůvodná (výrok II. tohoto rozsudku).

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že právo na jejích náhradu žádnému z nich nepřiznal, protože oba byly v dané věci přibližně stejně úspěšní.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.

Rokycany 23. února 2021

Mgr. Šárka Široká

samosoudkyně

Zveřejnil/a: TFilipova (SOURO).

Zpět
Upravit | Zpět do vyhledávání