{"uuid":"02252e0b-6eea-4034-b4de-41060cbf3a45","header":[{"texts":[{"text":"ROZSUDEK","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"JMÉNEM REPUBLIKY","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Kučery a soudkyň JUDr. Ireny Sekavové a Mgr. Marie Ťoupalíkové Bredové v právní věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":",","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupena advokátkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokátky","anonStyle":"ANON"},{"text":",","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokátky","anonStyle":"ANON"},{"text":",","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozen dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":",","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"t.č. omezen ve svéprávnosti,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupen opatrovníkem město ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":",","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 121 097 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 20. 1. 2026, č. j. 20 C 176/2025 – 108,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku I. mění tak, že žalovaný je oprávněn plnit uloženou povinnost v měsíčních splátkách po 500 Kč, splatných do 25. dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku; jinak se v tomto výroku a ve výroku IV. potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalobkyni se nepřiznává náhrada nákladů odvolacího řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku I. mění tak, že žalovaný je oprávněn plnit uloženou povinnost v měsíčních splátkách po 500 Kč, splatných do 25. dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku; jinak se v tomto výroku a ve výroku IV. potvrzuje.II. Žalobkyni se nepřiznává náhrada nákladů odvolacího řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. 1. 2026, č. j. 20 C 176/2025 - 108, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 68 008 Kč do 6 měsíců od právní moci rozsudku (výrok I.) Výrokem II. zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 68 008 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení. Zastavil řízení co do zaplacení částky 12 849 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 25. 6. 2024 do zaplacení, co do částky 29 722,42 Kč, co do úroku ve výši 35,88 % z částky 72 757,78 Kč od 25. 6. 2024 do 16. 7. 2024 a ve výši 14,75 % ročně z částky 72 757,78 Kč od 17. 7. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 25. 6. 2024 dosáhne částky 287 539 Kč (výrok III.) Výrokem IV. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně vyplývající ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřela s žalovaným dne 12. 2. 2024, a na základě které byla žalovanému poskytnuta finanční částka ve výši 73 000 Kč. Žalovaný se dle úvěrové smlouvy zavázal k 48 měsíčním splátkám po 4 992 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil řádně povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru, domáhala se žalobkyně úhrady zesplatněné celé dlužné částky 121 097,25 Kč, sestávající z nesplaceného zůstatku úvěru ve výši 72 757 Kč, dlužného úroku za poskytnutí úvěru ke dni zesplatnění ve výši 14 150,61 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč. Žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru v kapitalizované výši 32 591,25 Kč a dále úrok za poskytnutí úvěru ve výši 78,08 % ročně z dlužné jistiny ve výši 72 757,78 Kč od 25. 6. 2024 do 16. 7. 2024, ve výši 3 320,68 Kč úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 72 757,78 Kč od 17. 7. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 287 539 Kč. Soud prvního stupně uzavřel, že úvěrová smlouva je neplatná jako celek, když žalobkyně jako věřitel porušila povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, jako spotřebitele. Žalovaný v době uzavírání smlouvy o úvěru pobíral invalidní důchod, jiný příjem neměl. Žalobkyně neměla k dispozici žádné údaje o výdajích žalovaného včetně nákladů na bydlení. Žalovaný byl rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 16. 5. 2025, č. j. 41 Nc 5307/2024-114, omezen na dobu pěti let ve svéprávnosti, opatrovníkem mu bylo ustanoveno město ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":". Je schopen samostatně činit právní jednání nepřesahující 1 000 Kč. Převzetí finančních prostředků ve výši 73 000 Kč žalovaným posoudil soud prvního stupně jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného a s přihlédnutím k již vrácené částce ve výši 4 992 Kč shledal žalobu důvodnou pouze v částce 68 008 Kč představující rozdíl mezi výší bezdůvodného obohacení a částkou žalovaným uhrazenou.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Proti tomuto rozsudku, a to proti výroku I., podal včas odvolání žalovaný, který namítal, že soud prvního stupně nezohlednil dlouhodobý duševní stav žalovaného v době uzavření úvěrové smlouvy, když zdravotní omezení žalovaného existovalo již před formálním omezením svéprávnosti. Znalecký posudek, který byl v řízení o omezení svéprávnosti žalovaného vyhotoven, popisuje žalovaného jako důvěřivého, snadno ovlivnitelného a neschopného rozpoznat důsledky písemných smluv. V době uzavření úvěrové smlouvy žil žalovaný ve společné domácnosti s ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", která ho ovlivňovala, vyhrožovala mu, využila jeho zdravotního stavu k získání majetku ve svůj prospěch. Přiznání jistiny považuje za možné porušení dobrých mravů (s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1292/21, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 929/2021). Za přiměřenou nepovažuje ani stanovenou šestiměsíční lhůtu k plnění vzhledem k jeho finančním možnostem. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil, a i v tomto rozsahu žalobu zamítl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného navrhla potvrzení výroku I. rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Uvedla, že ani neplatnost smlouvy nevylučuje povinnost vrátit poskytnutou jistinu. Za rozhodující považuje, že peníze byly zaslány na účet vedený na jméno žalovaného. Ani případné předání peněz třetí osobě nic nemění na vztahu mezi ní a žalovaným. Případné zneužití třetí osobou má být podle žalobkyně řešeno ve vztahu žalovaného k této osobě. Poukázala na to, že soud již zdravotní a sociální situaci žalovaného zohlednil, když nepřiznal úroky, smluvní sankce ani jiné příslušenství. Podle žalobkyně přiznaná jistina proto nepředstavuje sankci, ale pouze vydání získaného plnění. Nesouhlasila s tím, že by dobré mravy mohly bez dalšího vést k úplnému odepření jistiny. Žalobkyně připouští, že finanční poměry žalovaného mohou odůvodnit splátkový kalendář, o kterém je připravena s opatrovníkem žalovaného jednat, aniž by se však vzdala nároku nebo uznala důvodnost odvolání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je částečně důvodné. Odvoláním nebyly napadeny výroky II., kterým bylo řízení částečně zastaveno a zamítavý výrok III. V tomto rozsahu tedy nabyl rozsudek soudu prvního stupně samostatně právní moci. Předmětem přezkumu odvolacího soudu byl výrok I. a závislý nákladový výrok IV.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 12. 2. 2024 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému dne 13. 2. 2024 bankovním převodem vyplacena částka 73 000 Kč. Podle smluvních podmínek se žalovaný zavázal úvěr splácet v 48 měsíčních splátkách po 4 992 Kč počínaje dnem 17. 3. 2024 až do úplného zaplacení dluhu spolu se sjednaným příslušenstvím jistiny. Žalovaný uhradil pouze jednu splátku ve výši 4 992 Kč. Příjem žalovaného v době uzavření smlouvy činil 16 780 Kč (invalidní důchod třetího stupně). Žalobkyně dále vyšla z údajů deklarovaných žalovaným, a to, že na bydlení vynakládá 3 915 Kč měsíčně, ostatní výdaje činí 600 Kč měsíčně. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 16. 5. 2025, č. j. 41 Nc 5307/2024-114, bylo rozhodnuto o omezení svéprávnosti žalovaného na dobu pěti let od právní moci rozsudku, tj. od 13. 6. 2025. Opatrovníkem bylo ustanoveno město ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a rozhodnuto, že žalovaný není schopen činit soukromoprávní jednání, jejichž předmětem je hodnota nad 1 000 Kč týdně a spravovat své jmění spočívající v nabývání a zcizování majetku vyšší hodnoty než 1 000 Kč v každém jednotlivém právním jednání. Rozhodnuto bylo na základě znaleckého posudku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly za jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":", kterým byl učiněn závěr, že obžalovaný trpí duševní poruchou trvalého charakteru: organickou poruchou osobnosti na podkladě poškození mozku, způsobeného odstraněním tumoru CNS v dětském věku s poruchou kognitivních funkcí a poruchou paměti, s narušeným intelektem. Bylo konstatováno, že žalovaný nemá na ","anonStyle":"NONE"},{"text":"podezřelý výraz","anonStyle":"ANON"},{"text":" náhled, má nereálný náhled na své schopnosti a nereálné plány a očekávání do budoucna. Je schopen velmi omezeně nakládat s finančními prostředky, je důvěřivý, snadno ovlivnitelný. Není schopen uzavírat smlouvy, obstarávat záležitosti, pokud se týkají jednání na úřadech, rozhodovat o vlastní léčbě, uzavírat manželství ani si pořizovat majetek.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Odvolací soud se se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně ztotožnil. Řízení doplnil v souladu s § 213 odst 4 o. s. ř. opatrovníkem žalovaného navrženými důkazy. Ze zprávy ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", bylo zjištěno, že dne 25. 8. 2026 byly zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání přečinu vydírání. Poškozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", v době společného soužití s ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozenou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", na adrese ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", měl být nucen mimo jiné pod pohrůžkou vyhození z bytu k uzavření různých půjček, mimo jiné i k úvěru od společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., ze dne 12. 2. 2024 ve výši 73 000 Kč. Věc je nadále v šetření, dosud nebylo ve věci rozhodnuto.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Odvolací soud shledal správným i právní posouzení věci soudem prvního stupně, který vycházel z ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit. Dále je věc třeba posoudit podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s ohledem na postavení účastníků, kdy žalobkyně je právnickou osobou, jejímž předmětem činnosti je poskytování úvěru a žalovaná je v pozici spotřebitele.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Znalecký posudek i následné rozhodnutí o omezení svéprávnosti dokládají, že žalovaný trpí dlouhodobou duševní poruchou, která významně ovlivňuje jeho schopnost rozpoznat důsledky jednání, nakládat s penězi a odolávat ovlivnění jinými osobami. Pozdější omezení svéprávnosti (v roce 2025) však samo o sobě neurčuje, zda byl žalovaný schopen právně jednat již 12. 2. 2024.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že uvedená úvěrová smlouva je v celém rozsahu neplatná, neboť žalobkyně porušila svou povinnost náležitě prověřit poměry dlužníka – spotřebitele a posoudit jeho schopnost splácet úvěr. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru smí spotřebiteli poskytnout úvěr pouze tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudí a z tohoto zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. I když obsah povinnosti jednat při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zákon o spotřebitelském úvěru neobsahuje, je možné vycházet z definice obsažené v dalších právních předpisech. Např. § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, stanoví, že „odbornou péčí“ se rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Obdobně tento pojem definuje např. § 32 odst. 6 zák. č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, který stanoví, že „investiční zprostředkovatel poskytuje investiční služby s odbornou péčí. Poskytování investičních služeb investičním zprostředkovatelem s odbornou péčí zejména znamená, že investiční zprostředkovatel jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků“. Ke shodným závěrům, co do posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí, dospěl i Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, ve kterém vyslovil závěr, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními důsledky. Nejvyšší soud ČR ve svých závěrech rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl mimo jiné, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na to mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. V souladu se závěry Ústavního soudu ČR (nález sp. zn. III. ÚS 4129/18) by obecné soudy měly vést poskytovatele úvěru (třeba i cestou případného zastavení exekuce) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek. To, zda je reálné splácení dluhu, je celkem výchozí zásada, která by jako obecný princip měla být vzata v úvahu soudy, bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotvena nebo nikoliv. Z uvedeného je tedy nepochybné, že platnost úvěrové smlouvy je třeba zkoumat v jakékoliv fázi soudního řízení, a to i v již probíhajícím řízení exekučním.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. V daném případě žalobkyně v okamžiku uzavření smlouvy vycházela z příjmu žalovaného ve výši 16 782 Kč měsíčně. Žalobkyně nezjišťovala žádným relevantním způsobem výdaje žalovaného. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 - 39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Žalobkyně se však při zjišťování informací spokojila pouze s tvrzeními žalovaného o nikterak nedoložených výdajích. U výdajů na bydlení, včetně vody, energií a paliv příp. nákladů na média a služby byly tyto souhrnné výdaje uváděny nepravděpodobně nízkou částkou 3 915 Kč, neodpovídající současným běžným výdajům na bydlení. Je však nutné předpokládat nejen běžné výdaje na zajištění domácnosti a základních potřeb žalovaného (jedná se nejen o výdaje spojené se zajištěním stravy, ošacení), ale i dalších potřeb (jako zájmové aktivity, náklady na dopravu, léky), které žalovaný uvedl v nereálné souhrnné výši 600 Kč. Obezřetnost a důslednost žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k tomu, že jedinýmm příjmem žalovaného byl invalidní důchod 3. stupně, což svědčilo o tom, že vzhledem ke zdravotním omezením není možné očekávat jiné možné navýšení příjmu. Z dostupných podkladů tak nevyplýval závěr o absenci důvodných pochybnosti ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Protože žalovanému poskytla žalobkyně úvěr, ačkoli z výsledku posouzení vyplývaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet, je úvěrová smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako celek.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Ani neplatnost smlouvy sama o sobě neznamená, že se jistina nevrací. Při porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost zákon stanoví neplatnost smlouvy, ale současně ukládá spotřebiteli povinnost vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru). Povinnost vrátit jistinu tak není sankcí za to, že žalovaný smlouvě nerozuměl, ani dodatečným uznáním platnosti smlouvy. Jde o vypořádání prokázaného plnění. Duševní stav žalovaného může být významný pro posouzení, zda je vymáhání pohledávky v konkrétních okolnostech v souladu s dobrými mravy, případně pro určení přiměřené doby k vrácení jistiny. Sám o sobě však bez dalšího neodůvodňuje, aby žalovaný nemusel vrátit nic. Tvrzení opatrovníka, že peníze použila partnerka žalovaného, případně že žalovaného k jejich získání donutila, nebyla podle předložených podkladů prokázána. Samotné trestní oznámení nebo popis podezření v něm obsažený není důkazem, že právě prostředky z tohoto úvěru převzala partnerka, ani že žalovaného při jeho sjednání nutila. Stejně tak znalecký posudek o zranitelnosti žalovaného může potvrzovat jeho zvýšenou ovlivnitelnost, ale sám neprokazuje, co se stalo s konkrétní částkou 73 000 Kč. Nejvyšší soud zdůraznil, že následné předání peněz třetí osobě samo o sobě nezbavuje příjemce povinnosti z bezdůvodného obohacení. Současně ale taková okolnost může být významná při posouzení dobrých mravů a souvisejících okolností případu. Rozhodující je tedy nejen to, na čí účet bylo plněno, ale i to, zda je tvrzené další nakládání s penězi doloženo a jak se promítá do celkového posouzení věci (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 929/2021). Za situace, kdy tvrzené přesměrování peněz ani nátlak prokázány nebyly, vychází odvolací soud z doloženého poukázání peněz na účet žalovaného. Nelze proto založit úplné zamítnutí žaloby na pouhém předpokladu, že prospěch ve skutečnosti získala jiná osoba.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Odvolací soud nepřehlédl, že u osoby s psychosociálním postižením nelze nárok na vrácení peněz posoudit mechanicky. Soud musí zvažovat ochranu slabší osoby, okolnosti sjednání smlouvy, skutečné nakládání s penězi i postup profesionálního poskytovatele úvěru. To odpovídá závěrům Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 28 Cdo 929/2021 i nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1292/21. Ani tato rozhodnutí ale nestanoví, že člověk s duševní poruchou jistinu automaticky nevrací; vyžadují individuální posouzení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. V dané věci nebylo prokázáno, že žalobkyně věděla o konkrétní neschopnosti žalovaného právně jednat nebo že její pracovníci při sjednávání úvěru čelili zjevným projevům, z nichž by takovou neschopnost museli rozpoznat. Samotná informace o pobírání invalidního důchodu ve třetím stupni je důležitá pro posouzení úvěruschopnosti, sama však bez dalších zjištění neprokazuje, že poskytovatel věděl o konkrétním rozsahu kognitivního postižení žalovaného. Při poměřování ochrany žalovaného a práv žalobkyně je třeba vzít v úvahu také zásadu, že nikdo nemá pro nedostatek rozumu nebo závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu, avšak nikdo nemá bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhého. V tomto případě žalobkyně požaduje pouze nevrácenou částku, kterou podle provedených důkazů poukázala na účet žalovaného; smluvní úroky a další příslušenství jí přiznány nebyly. Za neprokázaného nátlaku či výlučného obohacení třetí osoby neodůvodňuje samotná závažnost zdravotního stavu žalovaného úplné zamítnutí nároku na jistinu [§ 3 odst. 2 písm. c) o. z.].","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. V důsledku neplatnosti smlouvy je tedy žalovaný podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 73 000 Kč a že žalovaný žalobkyni uhradil 4 992 Kč. Jak je shora uvedeno, zákon však i v takovém případě stanoví povinnost spotřebitele vrátit jistinu — nikoli bezodkladně a bez ohledu na jeho poměry, nýbrž v době přiměřené jeho možnostem. Při sporu o tuto dobu soud přihlíží zejména k příjmům a celkovým sociálním a majetkovým poměrům spotřebitele.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Odvolací soud dospěl k závěru, že v dané věci nebylo v možnostech žalovaného uhradit částku 68 008 Kč jednorázově ve lhůtě šesti měsíců od právní moci rozsudku, tak jak bylo určeno soudem prvního stupně. Takto stanovená lhůta neodpovídá jeho příjmovým možnostem a nezohledňuje jeho zdravotní stav ani nezbytné životní výdaje. Odvolací soud proto změnil způsob plnění a umožnil žalovanému hradit přisouzenou částku v pravidelných měsíčních splátkách. Při určení výše splátek odvolací soud vycházel z příjmu žalovaného, jeho nezbytných pravidelných výdajů a jeho celkových sociálních a majetkových poměrů. Žalovaný pobírá invalidní důchod ve výši 17 681 Kč měsíčně, má výdaje ve výši 11 800 Kč měsíčně na nájemné. Má finanční závazky z dalších půjček a běžné výdaje na zajištění stravy a každodenních běžných potřeb. Stanovená měsíční splátka 500 Kč má žalovanému umožnit postupné splácení jistiny, aniž by byl nucen omezit úhradu nezbytných životních potřeb. Zároveň zachovává žalobkyni právo na vrácení částky, kterou žalovanému prokazatelně poskytla a která dosud nebyla uhrazena. Takové řešení odpovídá také požadavku, aby se nárok vůči osobě s psychosociálním postižením neposuzoval mechanicky, ale s přihlédnutím ke všem konkrétním okolnostem. Nejvyšší soud zdůraznil potřebu individuálního posouzení a ochrany slabší osoby; jeho závěry však samy o sobě nezakládají pravidlo, podle něhož by se jistina v případě duševního postižení nevracela vůbec.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud v souladu s ustanovením § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil ve výroku I. v části o lhůtě k plnění, ve zbylém rozsahu tohoto výroku podle § 219 o. s. ř. jako správný potvrdil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Jako správný byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen i v nákladovém výroku IV. Soud prvního stupně při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy v řízení měli oba účastníci úspěch pouze částečně, přičemž poměr úspěchu a neúspěchu byl v zásadě shodný. Za tohoto satvu proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla v převážné míře úspěšná žalobkyně, která by v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. měla právo na náhradu poměrné části nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud však postupoval podle § 150 o. s. ř., podle kterého nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele. Odvolací soud shledal důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v osobních poměrech žalovaného. Jak již bylo shora uvedeno, žalovaný je invalidní důchodce, jeho jediným zdrojem finančního příjmu je invalidní důchod, což omezuje možnost dalšího příjmu. Je omezen ve svéprávnosti, byl mu ustanoven opatrovník, který za něj jedná. Žalovaný má další finanční závazky. Za tohoto stavu jsou tedy podle odvolacího soudu předpoklady pro nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení žalobkyni. Přihlédl i k dopadu takového rozhodnutí na majetkovou sféru žalobkyně a dospěl k závěru, že nepřiznání náhrady nákladů řízení s ohledem na její činnost, z toho plynoucí příjmy i majetkové poměry, nebude mít zásadně negativní dopad na její majetkovou sféru.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. 1. 2026, č. j. 20 C 176/2025 - 108, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 68 008 Kč do 6 měsíců od právní moci rozsudku (výrok I.) Výrokem II. zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 68 008 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení. Zastavil řízení co do zaplacení částky 12 849 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 25. 6. 2024 do zaplacení, co do částky 29 722,42 Kč, co do úroku ve výši 35,88 % z částky 72 757,78 Kč od 25. 6. 2024 do 16. 7. 2024 a ve výši 14,75 % ročně z částky 72 757,78 Kč od 17. 7. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 25. 6. 2024 dosáhne částky 287 539 Kč (výrok III.) Výrokem IV. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně vyplývající ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřela s žalovaným dne 12. 2. 2024, a na základě které byla žalovanému poskytnuta finanční částka ve výši 73 000 Kč. Žalovaný se dle úvěrové smlouvy zavázal k 48 měsíčním splátkám po 4 992 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil řádně povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru, domáhala se žalobkyně úhrady zesplatněné celé dlužné částky 121 097,25 Kč, sestávající z nesplaceného zůstatku úvěru ve výši 72 757 Kč, dlužného úroku za poskytnutí úvěru ke dni zesplatnění ve výši 14 150,61 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč. Žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru v kapitalizované výši 32 591,25 Kč a dále úrok za poskytnutí úvěru ve výši 78,08 % ročně z dlužné jistiny ve výši 72 757,78 Kč od 25. 6. 2024 do 16. 7. 2024, ve výši 3 320,68 Kč úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 72 757,78 Kč od 17. 7. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 287 539 Kč. Soud prvního stupně uzavřel, že úvěrová smlouva je neplatná jako celek, když žalobkyně jako věřitel porušila povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, jako spotřebitele. Žalovaný v době uzavírání smlouvy o úvěru pobíral invalidní důchod, jiný příjem neměl. Žalobkyně neměla k dispozici žádné údaje o výdajích žalovaného včetně nákladů na bydlení. Žalovaný byl rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 16. 5. 2025, č. j. 41 Nc 5307/2024-114, omezen na dobu pěti let ve svéprávnosti, opatrovníkem mu bylo ustanoveno město , adresa, . Je schopen samostatně činit právní jednání nepřesahující 1 000 Kč. Převzetí finančních prostředků ve výši 73 000 Kč žalovaným posoudil soud prvního stupně jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného a s přihlédnutím k již vrácené částce ve výši 4 992 Kč shledal žalobu důvodnou pouze v částce 68 008 Kč představující rozdíl mezi výší bezdůvodného obohacení a částkou žalovaným uhrazenou.2. Proti tomuto rozsudku, a to proti výroku I., podal včas odvolání žalovaný, který namítal, že soud prvního stupně nezohlednil dlouhodobý duševní stav žalovaného v době uzavření úvěrové smlouvy, když zdravotní omezení žalovaného existovalo již před formálním omezením svéprávnosti. Znalecký posudek, který byl v řízení o omezení svéprávnosti žalovaného vyhotoven, popisuje žalovaného jako důvěřivého, snadno ovlivnitelného a neschopného rozpoznat důsledky písemných smluv. V době uzavření úvěrové smlouvy žil žalovaný ve společné domácnosti s , jméno FO, , která ho ovlivňovala, vyhrožovala mu, využila jeho zdravotního stavu k získání majetku ve svůj prospěch. Přiznání jistiny považuje za možné porušení dobrých mravů (s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1292/21, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 929/2021). Za přiměřenou nepovažuje ani stanovenou šestiměsíční lhůtu k plnění vzhledem k jeho finančním možnostem. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil, a i v tomto rozsahu žalobu zamítl.3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného navrhla potvrzení výroku I. rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Uvedla, že ani neplatnost smlouvy nevylučuje povinnost vrátit poskytnutou jistinu. Za rozhodující považuje, že peníze byly zaslány na účet vedený na jméno žalovaného. Ani případné předání peněz třetí osobě nic nemění na vztahu mezi ní a žalovaným. Případné zneužití třetí osobou má být podle žalobkyně řešeno ve vztahu žalovaného k této osobě. Poukázala na to, že soud již zdravotní a sociální situaci žalovaného zohlednil, když nepřiznal úroky, smluvní sankce ani jiné příslušenství. Podle žalobkyně přiznaná jistina proto nepředstavuje sankci, ale pouze vydání získaného plnění. Nesouhlasila s tím, že by dobré mravy mohly bez dalšího vést k úplnému odepření jistiny. Žalobkyně připouští, že finanční poměry žalovaného mohou odůvodnit splátkový kalendář, o kterém je připravena s opatrovníkem žalovaného jednat, aniž by se však vzdala nároku nebo uznala důvodnost odvolání.4. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je částečně důvodné. Odvoláním nebyly napadeny výroky II., kterým bylo řízení částečně zastaveno a zamítavý výrok III. V tomto rozsahu tedy nabyl rozsudek soudu prvního stupně samostatně právní moci. Předmětem přezkumu odvolacího soudu byl výrok I. a závislý nákladový výrok IV.5. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 12. 2. 2024 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému dne 13. 2. 2024 bankovním převodem vyplacena částka 73 000 Kč. Podle smluvních podmínek se žalovaný zavázal úvěr splácet v 48 měsíčních splátkách po 4 992 Kč počínaje dnem 17. 3. 2024 až do úplného zaplacení dluhu spolu se sjednaným příslušenstvím jistiny. Žalovaný uhradil pouze jednu splátku ve výši 4 992 Kč. Příjem žalovaného v době uzavření smlouvy činil 16 780 Kč (invalidní důchod třetího stupně). Žalobkyně dále vyšla z údajů deklarovaných žalovaným, a to, že na bydlení vynakládá 3 915 Kč měsíčně, ostatní výdaje činí 600 Kč měsíčně. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 16. 5. 2025, č. j. 41 Nc 5307/2024-114, bylo rozhodnuto o omezení svéprávnosti žalovaného na dobu pěti let od právní moci rozsudku, tj. od 13. 6. 2025. Opatrovníkem bylo ustanoveno město , adresa,  a rozhodnuto, že žalovaný není schopen činit soukromoprávní jednání, jejichž předmětem je hodnota nad 1 000 Kč týdně a spravovat své jmění spočívající v nabývání a zcizování majetku vyšší hodnoty než 1 000 Kč v každém jednotlivém právním jednání. Rozhodnuto bylo na základě znaleckého posudku , tituly před jménem,  , jméno FO, , , tituly za jménem, , kterým byl učiněn závěr, že obžalovaný trpí duševní poruchou trvalého charakteru: organickou poruchou osobnosti na podkladě poškození mozku, způsobeného odstraněním tumoru CNS v dětském věku s poruchou kognitivních funkcí a poruchou paměti, s narušeným intelektem. Bylo konstatováno, že žalovaný nemá na , podezřelý výraz,  náhled, má nereálný náhled na své schopnosti a nereálné plány a očekávání do budoucna. Je schopen velmi omezeně nakládat s finančními prostředky, je důvěřivý, snadno ovlivnitelný. Není schopen uzavírat smlouvy, obstarávat záležitosti, pokud se týkají jednání na úřadech, rozhodovat o vlastní léčbě, uzavírat manželství ani si pořizovat majetek.6. Odvolací soud se se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně ztotožnil. Řízení doplnil v souladu s § 213 odst 4 o. s. ř. opatrovníkem žalovaného navrženými důkazy. Ze zprávy , adresa, , bylo zjištěno, že dne 25. 8. 2026 byly zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání přečinu vydírání. Poškozený , Jméno žalovaného, , narozený , Datum narození žalovaného, , v době společného soužití s , jméno FO, , narozenou , datum, , na adrese , adresa, , měl být nucen mimo jiné pod pohrůžkou vyhození z bytu k uzavření různých půjček, mimo jiné i k úvěru od společnosti , právnická osoba, ., ze dne 12. 2. 2024 ve výši 73 000 Kč. Věc je nadále v šetření, dosud nebylo ve věci rozhodnuto.7. Odvolací soud shledal správným i právní posouzení věci soudem prvního stupně, který vycházel z ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit. Dále je věc třeba posoudit podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s ohledem na postavení účastníků, kdy žalobkyně je právnickou osobou, jejímž předmětem činnosti je poskytování úvěru a žalovaná je v pozici spotřebitele.8. Znalecký posudek i následné rozhodnutí o omezení svéprávnosti dokládají, že žalovaný trpí dlouhodobou duševní poruchou, která významně ovlivňuje jeho schopnost rozpoznat důsledky jednání, nakládat s penězi a odolávat ovlivnění jinými osobami. Pozdější omezení svéprávnosti (v roce 2025) však samo o sobě neurčuje, zda byl žalovaný schopen právně jednat již 12. 2. 2024.9. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že uvedená úvěrová smlouva je v celém rozsahu neplatná, neboť žalobkyně porušila svou povinnost náležitě prověřit poměry dlužníka – spotřebitele a posoudit jeho schopnost splácet úvěr. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru smí spotřebiteli poskytnout úvěr pouze tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudí a z tohoto zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. I když obsah povinnosti jednat při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zákon o spotřebitelském úvěru neobsahuje, je možné vycházet z definice obsažené v dalších právních předpisech. Např. § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, stanoví, že „odbornou péčí“ se rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Obdobně tento pojem definuje např. § 32 odst. 6 zák. č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, který stanoví, že „investiční zprostředkovatel poskytuje investiční služby s odbornou péčí. Poskytování investičních služeb investičním zprostředkovatelem s odbornou péčí zejména znamená, že investiční zprostředkovatel jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků“. Ke shodným závěrům, co do posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí, dospěl i Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, ve kterém vyslovil závěr, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními důsledky. Nejvyšší soud ČR ve svých závěrech rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl mimo jiné, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na to mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. V souladu se závěry Ústavního soudu ČR (nález sp. zn. III. ÚS 4129/18) by obecné soudy měly vést poskytovatele úvěru (třeba i cestou případného zastavení exekuce) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek. To, zda je reálné splácení dluhu, je celkem výchozí zásada, která by jako obecný princip měla být vzata v úvahu soudy, bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotvena nebo nikoliv. Z uvedeného je tedy nepochybné, že platnost úvěrové smlouvy je třeba zkoumat v jakékoliv fázi soudního řízení, a to i v již probíhajícím řízení exekučním.10. V daném případě žalobkyně v okamžiku uzavření smlouvy vycházela z příjmu žalovaného ve výši 16 782 Kč měsíčně. Žalobkyně nezjišťovala žádným relevantním způsobem výdaje žalovaného. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 - 39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Žalobkyně se však při zjišťování informací spokojila pouze s tvrzeními žalovaného o nikterak nedoložených výdajích. U výdajů na bydlení, včetně vody, energií a paliv příp. nákladů na média a služby byly tyto souhrnné výdaje uváděny nepravděpodobně nízkou částkou 3 915 Kč, neodpovídající současným běžným výdajům na bydlení. Je však nutné předpokládat nejen běžné výdaje na zajištění domácnosti a základních potřeb žalovaného (jedná se nejen o výdaje spojené se zajištěním stravy, ošacení), ale i dalších potřeb (jako zájmové aktivity, náklady na dopravu, léky), které žalovaný uvedl v nereálné souhrnné výši 600 Kč. Obezřetnost a důslednost žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k tomu, že jedinýmm příjmem žalovaného byl invalidní důchod 3. stupně, což svědčilo o tom, že vzhledem ke zdravotním omezením není možné očekávat jiné možné navýšení příjmu. Z dostupných podkladů tak nevyplýval závěr o absenci důvodných pochybnosti ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Protože žalovanému poskytla žalobkyně úvěr, ačkoli z výsledku posouzení vyplývaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet, je úvěrová smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako celek.11. Ani neplatnost smlouvy sama o sobě neznamená, že se jistina nevrací. Při porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost zákon stanoví neplatnost smlouvy, ale současně ukládá spotřebiteli povinnost vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru). Povinnost vrátit jistinu tak není sankcí za to, že žalovaný smlouvě nerozuměl, ani dodatečným uznáním platnosti smlouvy. Jde o vypořádání prokázaného plnění. Duševní stav žalovaného může být významný pro posouzení, zda je vymáhání pohledávky v konkrétních okolnostech v souladu s dobrými mravy, případně pro určení přiměřené doby k vrácení jistiny. Sám o sobě však bez dalšího neodůvodňuje, aby žalovaný nemusel vrátit nic. Tvrzení opatrovníka, že peníze použila partnerka žalovaného, případně že žalovaného k jejich získání donutila, nebyla podle předložených podkladů prokázána. Samotné trestní oznámení nebo popis podezření v něm obsažený není důkazem, že právě prostředky z tohoto úvěru převzala partnerka, ani že žalovaného při jeho sjednání nutila. Stejně tak znalecký posudek o zranitelnosti žalovaného může potvrzovat jeho zvýšenou ovlivnitelnost, ale sám neprokazuje, co se stalo s konkrétní částkou 73 000 Kč. Nejvyšší soud zdůraznil, že následné předání peněz třetí osobě samo o sobě nezbavuje příjemce povinnosti z bezdůvodného obohacení. Současně ale taková okolnost může být významná při posouzení dobrých mravů a souvisejících okolností případu. Rozhodující je tedy nejen to, na čí účet bylo plněno, ale i to, zda je tvrzené další nakládání s penězi doloženo a jak se promítá do celkového posouzení věci (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 929/2021). Za situace, kdy tvrzené přesměrování peněz ani nátlak prokázány nebyly, vychází odvolací soud z doloženého poukázání peněz na účet žalovaného. Nelze proto založit úplné zamítnutí žaloby na pouhém předpokladu, že prospěch ve skutečnosti získala jiná osoba.12. Odvolací soud nepřehlédl, že u osoby s psychosociálním postižením nelze nárok na vrácení peněz posoudit mechanicky. Soud musí zvažovat ochranu slabší osoby, okolnosti sjednání smlouvy, skutečné nakládání s penězi i postup profesionálního poskytovatele úvěru. To odpovídá závěrům Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 28 Cdo 929/2021 i nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1292/21. Ani tato rozhodnutí ale nestanoví, že člověk s duševní poruchou jistinu automaticky nevrací; vyžadují individuální posouzení.13. V dané věci nebylo prokázáno, že žalobkyně věděla o konkrétní neschopnosti žalovaného právně jednat nebo že její pracovníci při sjednávání úvěru čelili zjevným projevům, z nichž by takovou neschopnost museli rozpoznat. Samotná informace o pobírání invalidního důchodu ve třetím stupni je důležitá pro posouzení úvěruschopnosti, sama však bez dalších zjištění neprokazuje, že poskytovatel věděl o konkrétním rozsahu kognitivního postižení žalovaného. Při poměřování ochrany žalovaného a práv žalobkyně je třeba vzít v úvahu také zásadu, že nikdo nemá pro nedostatek rozumu nebo závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu, avšak nikdo nemá bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhého. V tomto případě žalobkyně požaduje pouze nevrácenou částku, kterou podle provedených důkazů poukázala na účet žalovaného; smluvní úroky a další příslušenství jí přiznány nebyly. Za neprokázaného nátlaku či výlučného obohacení třetí osoby neodůvodňuje samotná závažnost zdravotního stavu žalovaného úplné zamítnutí nároku na jistinu [§ 3 odst. 2 písm. c) o. z.].14. V důsledku neplatnosti smlouvy je tedy žalovaný podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 73 000 Kč a že žalovaný žalobkyni uhradil 4 992 Kč. Jak je shora uvedeno, zákon však i v takovém případě stanoví povinnost spotřebitele vrátit jistinu — nikoli bezodkladně a bez ohledu na jeho poměry, nýbrž v době přiměřené jeho možnostem. Při sporu o tuto dobu soud přihlíží zejména k příjmům a celkovým sociálním a majetkovým poměrům spotřebitele.15. Odvolací soud dospěl k závěru, že v dané věci nebylo v možnostech žalovaného uhradit částku 68 008 Kč jednorázově ve lhůtě šesti měsíců od právní moci rozsudku, tak jak bylo určeno soudem prvního stupně. Takto stanovená lhůta neodpovídá jeho příjmovým možnostem a nezohledňuje jeho zdravotní stav ani nezbytné životní výdaje. Odvolací soud proto změnil způsob plnění a umožnil žalovanému hradit přisouzenou částku v pravidelných měsíčních splátkách. Při určení výše splátek odvolací soud vycházel z příjmu žalovaného, jeho nezbytných pravidelných výdajů a jeho celkových sociálních a majetkových poměrů. Žalovaný pobírá invalidní důchod ve výši 17 681 Kč měsíčně, má výdaje ve výši 11 800 Kč měsíčně na nájemné. Má finanční závazky z dalších půjček a běžné výdaje na zajištění stravy a každodenních běžných potřeb. Stanovená měsíční splátka 500 Kč má žalovanému umožnit postupné splácení jistiny, aniž by byl nucen omezit úhradu nezbytných životních potřeb. Zároveň zachovává žalobkyni právo na vrácení částky, kterou žalovanému prokazatelně poskytla a která dosud nebyla uhrazena. Takové řešení odpovídá také požadavku, aby se nárok vůči osobě s psychosociálním postižením neposuzoval mechanicky, ale s přihlédnutím ke všem konkrétním okolnostem. Nejvyšší soud zdůraznil potřebu individuálního posouzení a ochrany slabší osoby; jeho závěry však samy o sobě nezakládají pravidlo, podle něhož by se jistina v případě duševního postižení nevracela vůbec.16. Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud v souladu s ustanovením § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil ve výroku I. v části o lhůtě k plnění, ve zbylém rozsahu tohoto výroku podle § 219 o. s. ř. jako správný potvrdil.17. Jako správný byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen i v nákladovém výroku IV. Soud prvního stupně při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy v řízení měli oba účastníci úspěch pouze částečně, přičemž poměr úspěchu a neúspěchu byl v zásadě shodný. Za tohoto satvu proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.18. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla v převážné míře úspěšná žalobkyně, která by v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. měla právo na náhradu poměrné části nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud však postupoval podle § 150 o. s. ř., podle kterého nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele. Odvolací soud shledal důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v osobních poměrech žalovaného. Jak již bylo shora uvedeno, žalovaný je invalidní důchodce, jeho jediným zdrojem finančního příjmu je invalidní důchod, což omezuje možnost dalšího příjmu. Je omezen ve svéprávnosti, byl mu ustanoven opatrovník, který za něj jedná. Žalovaný má další finanční závazky. Za tohoto stavu jsou tedy podle odvolacího soudu předpoklady pro nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení žalobkyni. Přihlédl i k dopadu takového rozhodnutí na majetkovou sféru žalobkyně a dospěl k závěru, že nepřiznání náhrady nákladů řízení s ohledem na její činnost, z toho plynoucí příjmy i majetkové poměry, nebude mít zásadně negativní dopad na její majetkovou sféru.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi za podmínek ustanovení § 237 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSPH:2026:23.Co.135.2026.1","publishedAt":"2026-11-06","decisionAt":"2026-10-13","caseNumber":{"senate":23,"registry":"Co","index":135,"year":2026,"pageNumber":205},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Tomáš","lastName":"Kučera","titlesAfter":"","function":"předseda senátu"},"courtCode":"KSPH","caseResultType":["POTVRZENI","ZMENA"],"caseSubject":"o zaplacení 121 097 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 20. 1. 2026, č. j. 20 C 176/2025 – 108,","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":20,"registry":"C","index":176,"year":2025,"pageNumber":108},"affectedDate":"2026-01-20","courtCode":"OSMB","affectedTypes":["CONFIRM","CHANGE"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"150","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"213","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"220","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"224","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"237","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":634,"lexYear":1992,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2395","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"86","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"87","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["OMEZENI_SVEPRAVNOSTI","INSOLVENCE","BEZDUVODNE_OBOHACENI","LHUTY","DOKAZOVANI","SMLOUVA_O_UVERU","NAHRADA_NAKLADU","ZNALECKY_POSUDEK","ODVOLANI","ODBORY","NAKLADY_RIZENI","NEPLATNOST_SMLOUVY","DUSEVNI_PORUCHA","ZASTAVENI_EXEKUCE_VYKONU_ROZHODNUTI","MAJETEK","PODNIKATEL"]},"styles":[{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":true,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":true,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}