{"uuid":"02464553-2e98-4eb8-890f-4ccca8531885","header":[{"texts":[{"text":"Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Tomášem Klusákem ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ; ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupená advokátem Mgr. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ; ","anonStyle":"NONE"},{"text":"celé jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 30 712,31 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 30 712,31 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 879,57 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 444,94 Kč, s úrokem ve výši 15,9 % ročně z částky 29 152,31 Kč od 23. 10. 2019 do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 30 712,31 Kč od 23. 10. 2019 do zaplacení, se zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 30 712,31 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 879,57 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 444,94 Kč, s úrokem ve výši 15,9 % ročně z částky 29 152,31 Kč od 23. 10. 2019 do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 30 712,31 Kč od 23. 10. 2019 do zaplacení, se zamítá.\nII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 3. 2020 domáhala zaplacení částky 30 712,31 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 879,57 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 444,94 Kč, s úrokem ve výši 15,9 % ročně z částky 29 152,31 Kč od 23. 10. 2019 do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 30 712,31 Kč od 23. 10. 2019 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 28. 8. 2015, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, přičemž žalovaný se jej zavázal vrátit měsíčnímu splátkami ve výši 1 214 Kč spolu s úrokem ve výši 15,90 % ročně. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek, úvěr byl zesplatněn, a to ke dni 19. 9. 2018. Dlužná částka je tvořena jistinou ve výši 29 152,31 Kč, kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 6 879,57 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 444,94 Kč a poplatky ve výši 1 560 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaný se k uplatněnému nároku žalobkyně nevyjádřil, přestože byl řádně obeslán.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Provedeným dokazováním soud zjistil tyto skutečnosti:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 28. 8. 2015 smlouvu o úvěru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", na základě níž žalovanému dne 7. 9. 2015 (výpis z účtu za období od 4. 9. 2015 do 30. 9. 2015 – doklad o čerpání úvěru) poskytla úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že tento úvěr splatí spolu úrokem z úvěru ve výši 15,90 % ročně (smlouva o úvěru ze dne 28. 8. 2015, č. l. 5-8) v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 214 Kč splatných vždy k 19. dni v měsíci (smlouva o úvěru ze dne 28. 8. 2015, č. l. 5-8 + předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru, č. l. 11-13 + informace k pojištění, č. l. 13v-14 + druh spotřebitelského úvěru, č. l. 15 + sazebník poplatků ze dne 1. 1. 2014 + obchodní podmínky pro spotřebitelské úvěry).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřována na základě informací poskytnutých žalovaným v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 27. 8. 2015, kde žalovaný uvedl, že má příjem ze závislé činnosti ve výši 16 749 Kč ze společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", přičemž tento příjem byl ověřen z výpisů z účtu v podobě obdobných příchozích plateb od uvedeného zaměstnavatele za 3 měsíce (žádost o poskytnutí úvěru ze dne 27. 8. 2015, č. l. 8v-10, + doklad o příjmu žalovaného, č. l. 55). Co se týče výdajů žalovaného, tak ten v žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 27. 8. 2018 uvedl, že má výdaje 0 Kč, přičemž tyto výdaje byly označeny jako soudně nařízené, výživné apod. Jiné výdaje zjišťovány ze strany žalobkyně nebyly, tj. např. výdaje na bydlení, dopravu, ošacení, stravu, volný čas. O žalovaném bylo dále zjištěno, že je vyučen, ženatý, počet osob v domácnosti 4, druh bydlení – dům/byt v os. vlastnictví/ družs. vlastnictví (informace k prověřování úvěryschopnosti, č. l. 47-52). Dále bylo o žalovaném zjištěno, že hradí na splátky 1 016 Kč u žalobkyně, nemá dlužné splátky, nemá záznamy v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":", v roce 2014 i na začátku roku 2015 mu byly zamítnuty 2 žádosti o spotřebitelský úvěr ve výši 60 000 Kč resp. 50 000 Kč (informace o klientovi, č. l. 44-46). Ze statistiky rodinných účtů ČR za rok 2015 (č. l. 53-54) soud zjistil, že průměr na osobu ve výdajích na osobu za rok 2015 činil 11 389 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr celkem částku ve výši 50 812,41 Kč (výpis z úvěrového účtu, přehled splátek, č. l. 29-32). Od května 2018 byl žalovaný v prodlení s úhrado splatných splátek (výpis z úvěrového účtu, přehled splátek, č. l. 29-32). Dne 26. 7. 2018 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných splátek s upozorněním na možné zesplatnění úvěru (poslední výzva k zaplacení dluhu ze dne 26. 7. 2018 vč. dodejky). Následně byl úvěr dne 21. 9. 2018 zesplatněn v souladu s úvěrovými podmínkami (obchodní podmínky pro ČSOB spotřebitelské úvěry), a to ke dni 19. 9. 2018 (oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 21. 9. 2018 vč. dodejky). Dlužná částka je tvořena jistinou ve výši 29 152,31 Kč, kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 6 879,57 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 444,94 Kč a poplatky ve výši 1 560 Kč (stav dlužné jistiny a příslušenství). Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě žalované částky (předžalobní výzva ze dne 30. 10. 2019 vč. podacího archu).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Soud má za to, že dle právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je na místě se z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalovaného) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobkyní uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Žalobkyně v rámci zkoumání solventnosti žalovaného vycházela z toho, že žalovaný má příjem 16 749 Kč. Co se týče výdajů žalovaného, tak ty ze strany žalobkyně žádným doloženým způsobem zkoumány nebyly. Odkaz na průměrné měsíční výdaje jednoho člověka v ČR vůbec nezohledňuje situaci žalovaného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Dle soudu výdaje žalovaného nebyly zjišťovány a prověřovány dostatečným způsobem. O nutném poučení žalobkyně o potřebě doplnit skutečnosti a důkazy stran ověřené úvěryschopnosti žalovaného by byla žalobkyně poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. při jednání, čemuž však svojí nepřítomností zabránila. V tomto směru soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3970/2008 (publikován v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 8810), když nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, publikované v systému ASPI pod č. JUD132511CZ).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Žalobkyně se měla podrobněji zabývat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39) ohledně výdajů žalovaného. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat výdaje žalovaného, a to zejména výdaje na bydlení, dopravu, ošacení, stravu, volný čas. Žalobkyně se však výdaji nezabývala vůbec. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnání příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji dlužníka a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný úvěr řádně splácet. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně neprověřila výdaje žalovaného a nehodnotila všechny dostupné informace o žalovaném ve svém souhrnu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Pokud tedy byla následně mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Jak již bylo konstatováno výše jde o neplatnost absolutní, tzn. že úvěrová smlouva je neplatná, aniž by žalovaný neplatnost namítal. Pro absolutní neplatnost uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 o. z.), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásady autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Na plnění, které žalobkyně poskytla žalovanému (úvěr ve výši 50 000 Kč), je proto třeba hledět jako na bezdůvodné obohacení (§ 2991 o. z.). Z hlediska výpočtu dlužné částky je situace poměrně snadná. Od celkového poskytnutého úvěru je třeba odečíst realizované platby. V daném případě byl poskytnut úvěr 50 000 Kč a zaplaceno bylo postupně 50 812,41 Kč. Žalovaný tedy žalobkyni vrátil celou částku, ohledně níž mělo dojít k bezdůvodnému obohacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Soud proto žalobu výrokem I. zamítl v celém rozsahu, jelikož její podání nebylo důvodné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšný účastník má právo na náhradu nákladů řízení vůči tomu, kdo neuspěl. Žalovaný byl ve věci úspěšný, protože žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta, nicméně pro jeho pasivitu v řízení mu žádné náklady nevznikly, a proto mu soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 3. 2020 domáhala zaplacení částky 30 712,31 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 879,57 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 444,94 Kč, s úrokem ve výši 15,9 % ročně z částky 29 152,31 Kč od 23. 10. 2019 do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 30 712,31 Kč od 23. 10. 2019 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 28. 8. 2015, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, přičemž žalovaný se jej zavázal vrátit měsíčnímu splátkami ve výši 1 214 Kč spolu s úrokem ve výši 15,90 % ročně. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek, úvěr byl zesplatněn, a to ke dni 19. 9. 2018. Dlužná částka je tvořena jistinou ve výši 29 152,31 Kč, kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 6 879,57 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 444,94 Kč a poplatky ve výši 1 560 Kč.\n2. Žalovaný se k uplatněnému nároku žalobkyně nevyjádřil, přestože byl řádně obeslán.\n3. Provedeným dokazováním soud zjistil tyto skutečnosti:\n4. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 28. 8. 2015 smlouvu o úvěru [číslo], na základě níž žalovanému dne 7. 9. 2015 (výpis z účtu za období od 4. 9. 2015 do 30. 9. 2015 – doklad o čerpání úvěru) poskytla úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že tento úvěr splatí spolu úrokem z úvěru ve výši 15,90 % ročně (smlouva o úvěru ze dne 28. 8. 2015, č. l. 5-8) v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 214 Kč splatných vždy k 19. dni v měsíci (smlouva o úvěru ze dne 28. 8. 2015, č. l. 5-8 + předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru, č. l. 11-13 + informace k pojištění, č. l. 13v-14 + druh spotřebitelského úvěru, č. l. 15 + sazebník poplatků ze dne 1. 1. 2014 + obchodní podmínky pro spotřebitelské úvěry).\n5. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřována na základě informací poskytnutých žalovaným v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 27. 8. 2015, kde žalovaný uvedl, že má příjem ze závislé činnosti ve výši 16 749 Kč ze společnosti [právnická osoba], přičemž tento příjem byl ověřen z výpisů z účtu v podobě obdobných příchozích plateb od uvedeného zaměstnavatele za 3 měsíce (žádost o poskytnutí úvěru ze dne 27. 8. 2015, č. l. 8v-10, + doklad o příjmu žalovaného, č. l. 55). Co se týče výdajů žalovaného, tak ten v žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 27. 8. 2018 uvedl, že má výdaje 0 Kč, přičemž tyto výdaje byly označeny jako soudně nařízené, výživné apod. Jiné výdaje zjišťovány ze strany žalobkyně nebyly, tj. např. výdaje na bydlení, dopravu, ošacení, stravu, volný čas. O žalovaném bylo dále zjištěno, že je vyučen, ženatý, počet osob v domácnosti 4, druh bydlení – dům/byt v os. vlastnictví/ družs. vlastnictví (informace k prověřování úvěryschopnosti, č. l. 47-52). Dále bylo o žalovaném zjištěno, že hradí na splátky 1 016 Kč u žalobkyně, nemá dlužné splátky, nemá záznamy v [příjmení], v roce 2014 i na začátku roku 2015 mu byly zamítnuty 2 žádosti o spotřebitelský úvěr ve výši 60 000 Kč resp. 50 000 Kč (informace o klientovi, č. l. 44-46). Ze statistiky rodinných účtů ČR za rok 2015 (č. l. 53-54) soud zjistil, že průměr na osobu ve výdajích na osobu za rok 2015 činil 11 389 Kč.\n6. Žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr celkem částku ve výši 50 812,41 Kč (výpis z úvěrového účtu, přehled splátek, č. l. 29-32). Od května 2018 byl žalovaný v prodlení s úhrado splatných splátek (výpis z úvěrového účtu, přehled splátek, č. l. 29-32). Dne 26. 7. 2018 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných splátek s upozorněním na možné zesplatnění úvěru (poslední výzva k zaplacení dluhu ze dne 26. 7. 2018 vč. dodejky). Následně byl úvěr dne 21. 9. 2018 zesplatněn v souladu s úvěrovými podmínkami (obchodní podmínky pro ČSOB spotřebitelské úvěry), a to ke dni 19. 9. 2018 (oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 21. 9. 2018 vč. dodejky). Dlužná částka je tvořena jistinou ve výši 29 152,31 Kč, kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 6 879,57 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 444,94 Kč a poplatky ve výši 1 560 Kč (stav dlužné jistiny a příslušenství). Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě žalované částky (předžalobní výzva ze dne 30. 10. 2019 vč. podacího archu).\n7. Soud má za to, že dle právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je na místě se z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalovaného) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“).\n8. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.\n9. Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).\n10. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobkyní uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019).\n11. Žalobkyně v rámci zkoumání solventnosti žalovaného vycházela z toho, že žalovaný má příjem 16 749 Kč. Co se týče výdajů žalovaného, tak ty ze strany žalobkyně žádným doloženým způsobem zkoumány nebyly. Odkaz na průměrné měsíční výdaje jednoho člověka v ČR vůbec nezohledňuje situaci žalovaného.\n12. Dle soudu výdaje žalovaného nebyly zjišťovány a prověřovány dostatečným způsobem. O nutném poučení žalobkyně o potřebě doplnit skutečnosti a důkazy stran ověřené úvěryschopnosti žalovaného by byla žalobkyně poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. při jednání, čemuž však svojí nepřítomností zabránila. V tomto směru soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3970/2008 (publikován v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 8810), když nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, publikované v systému ASPI pod č. JUD132511CZ).\n13. Žalobkyně se měla podrobněji zabývat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39) ohledně výdajů žalovaného. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat výdaje žalovaného, a to zejména výdaje na bydlení, dopravu, ošacení, stravu, volný čas. Žalobkyně se však výdaji nezabývala vůbec. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnání příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji dlužníka a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný úvěr řádně splácet. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně neprověřila výdaje žalovaného a nehodnotila všechny dostupné informace o žalovaném ve svém souhrnu.\n14. Pokud tedy byla následně mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18).\n15. Jak již bylo konstatováno výše jde o neplatnost absolutní, tzn. že úvěrová smlouva je neplatná, aniž by žalovaný neplatnost namítal. Pro absolutní neplatnost uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 o. z.), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásady autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).\n16. Na plnění, které žalobkyně poskytla žalovanému (úvěr ve výši 50 000 Kč), je proto třeba hledět jako na bezdůvodné obohacení (§ 2991 o. z.). Z hlediska výpočtu dlužné částky je situace poměrně snadná. Od celkového poskytnutého úvěru je třeba odečíst realizované platby. V daném případě byl poskytnut úvěr 50 000 Kč a zaplaceno bylo postupně 50 812,41 Kč. Žalovaný tedy žalobkyni vrátil celou částku, ohledně níž mělo dojít k bezdůvodnému obohacení.\n17. Soud proto žalobu výrokem I. zamítl v celém rozsahu, jelikož její podání nebylo důvodné.\n18. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšný účastník má právo na náhradu nákladů řízení vůči tomu, kdo neuspěl. Žalovaný byl ve věci úspěšný, protože žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta, nicméně pro jeho pasivitu v řízení mu žádné náklady nevznikly, a proto mu soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§ 251 o.s.ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSBR:2022:53.C.168.2020.1","publishedAt":"2022-09-13","decisionAt":"2022-07-01","caseNumber":{"senate":53,"registry":"C","index":168,"year":2020,"pageNumber":68},"solver":{"titlesBefore":"Mgr. Ing.","firstName":"Tomáš","lastName":"Klusák","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"MSBR","caseResultType":["ZAMITNUTI"],"caseSubject":"zaplacení 30.712,31 Kč s příslušenstvím - úvěr","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2991","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"118a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"588","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"419","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"9","lexNumber":145,"lexYear":2010,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"580","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"251","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["BEZDUVODNE_OBOHACENI","SMLOUVA_O_UVERU"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false}]}