{"uuid":"0927f449-d22d-4dbb-ac8f-9b200dcae7c6","header":[{"texts":[{"text":"Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"JUDr. Jaroslava Mádra a soudců Mgr. Leony Sukané a Mgr. Martina Lály v právní věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupená advokátem Mgr. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Ing. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum narození","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"oba bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"oba zastoupeni advokátem Mgr. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum narození","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o určení, že kupní smlouva byla rozvázána na základě rozvazovací podmínky a o určení, že žalovaný 3. je spoluvlastníkem nemovitých věcí","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou z 28. 1. 2022, č. j. 6 C 200/2020-85, konečným rozhodnutím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit každému z žalovaných 1. a 2. na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 13 880,05 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalobkyně je povinna zaplatit každému z žalovaných 1. a 2. na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 5 719,07 Kč do tří od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":". Výše nákladů bude vyčíslena v písemném vyhotovení rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit každému z žalovaných 1. a 2. na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 13 880,05 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].\nII. Žalobkyně je povinna zaplatit každému z žalovaných 1. a 2. na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 5 719,07 Kč do tří od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení]. Výše nákladů bude vyčíslena v písemném vyhotovení rozsudku.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou svým v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že kupní smlouva z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", kterou uzavřeli žalovaní 3. jako prodávající se žalovanými 1. a 2. jako kupujícími o prodeji spoluvlastnického podílu na pozemcích v katastrálním území Lavičky, byla rozvázána na základě rozvazovací podmínky (výrokem I.). Současně (výrokem II.) zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že žalovaný 3. je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ½ na týchž pozemcích. Žalobkyni pak uložil, aby žalovaným 1. a 2. zaplatila na náhradě nákladů řízení 105 221,70 Kč (výrokem III.), žalovanému 3. pak 300 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. O odvolání podaném žalobkyní odvolací soud již z větší části rozhodl částečným rozsudkem z 27. 9. 2022, č. j. 72 Co 121/2022 – 132. Tím potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (výrocích I., II.) a v nákladovém výroku IV., dále rozhodl o tom, že žalovanému se právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznává. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" a II. vyhradil konečnému rozhodnutí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Jestliže odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, pak za správný měl i závěr soudu prvního stupně o tom, že i žalovaným 1., 2. přísluší proti žalobkyni dle ust. § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění předpisů pozdějších, dále jen„ o. s. ř.“ právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Jestliže však soud prvního stupně tyto náklady vyčíslil v souhrnu částkou 105 221,70 Kč a současně rozhodl o tom, že žalobkyně je povinna tuto část zaplatit žalovaným 1., 2. bez rozlišení výše náhrady připadající každému z nich, měl odvolací soud tyto závěry soudu prvního stupně za nesprávné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. V prvé řadě měl odvolací soud za to, že ač žalovaní 1., 2. vystupovali v řízení jako tzv. nerozluční společníci a jejich náklady řízení byly představovány náklady právního zastoupení společným právním zástupcem, vznikly každému z nich náklady samostatně. Náklady právního zastoupení byly představovány především smluvní odměnou právního zástupce vypočtené dle tarifní hodnoty, snížené dle § 12 odst. 4 AT o 20 % (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu z 24. 4. 2014, sp. zn. 25 Cdo 302/2014). Naopak hotové výdaje za společný úkon při zastoupení jediným zástupcem zastupujícím více osob vznikly ve výši toliko jediné paušální náhrady (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 20. 10. 2016, sp. zn. 25Cdo 171/2016). Totéž samozřejmě platí i o náhradě právního zástupce za ztrátu času na cestě k jednání a zpět, stejně jako o náhradě jeho cestovních výloh. O náhradě nákladů řízení tak bylo třeba rozhodnout ve vztahu ke každému z žalovaných 1., 2. zvlášť.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Odvolací soud pak měl i za to, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení bylo třeba zohlednit, že žalobkyně žalobou uplatnila dva nároky, když se domáhala jednak určení, že kupní smlouva z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" byla rozvázána na základě rozvazovací podmínky, jednak určení, že žalovaný 3. je spoluvlastníkem pozemků v katastrálním území Lavičky (zde měl odvolací soud za to, že žaloba i v této části směřovala nejen proti žalovanému 3., nýbrž i proti žalovaným 1., 2. jako osobám, které jsou jako spoluvlastníci aktuálně zapsáni v katastru nemovitostí). Jednalo se tak o dvě samostatné věci spojené ke společnému řízení tím, že je žalobkyně zahrnula do jedné žaloby. Pro účely stanovení výše odměny za zastupování v těchto věcech tak bylo třeba vycházet ze součtu tarifních hodnot obou takto spojených věcí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Konečně měl odvolací soud za důvodnou námitku žalobkyně, že i za zastupování v řízení o určení spoluvlastnictví žalovaného 3. bylo třeba vycházet z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč dle ust. § 9 odst. 4 písm. b) AT.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Dle ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. platí, že soud určí odměnu za zastupování advokátem obvykle podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni. Vyhláška č. 484/2000 Sb., která tyto sazby stanovovala, však byla již v roce zrušena nálezem Ústavního soudu z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. Pl. ÚS 25/12 Ministerstvo spravedlnosti za dobu více než devíti let novou úpravu nepřijalo. Jestliže soud prvního stupně při rozhodování o výši odměny vycházel z vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, neshledal odvolací soud v tomto postupu pochybení. Stál však před otázkou, zda odměnu za jeden úkon právní služby za zastupování v řízení o určení spoluvlastnictví je třeba počítat dle ust. § 8 odst. 1 AT z hodnoty spoluvlastnického podílu na pozemcích, či dle ust. § 9 odst. 4 písm. b) o. s. ř., podle kterého se ve věcech uvedených v odst. 3 písm. a/ téže vyhlášky, jde-li mimo jiné o nemovité věci, za tarifní hodnotu považuje částka 50 000 Kč (čemuž dle ust. § 7 bodu 5 AT odpovídá odměna 3 100 Kč. Ustanovení § 9 odst. 4 AT bylo zakotveno novelou provedenou vyhláškou č. 486/2012 Sb., která nabyla účinnosti dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Ač odkazuje na ust. § 9 odst. 3 písm. a) AT, které hovoří o (mimo jiné) určení, zda tu je právní vztah nebo právo k penězi neocenitelné věci, vykládal odvolací soud tato ustanovení setrvale tak, že za situace, kdy nemovitost je věcí, která je vždy penězi ocenitelnou, od účinnosti uvedené novely je třeba v řízení o určení právního vztahu k nemovitosti při posuzování výše odměny právního zástupce, který je advokátem, vycházet vždy z tarifní hodnoty 50 000 Kč, bez ohledu na cenu nemovitosti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Odvolací soud přitom nepřehlédl, že Nejvyšší soud v usnesení z 24. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1021/2015 vyslovil závěr, že i po novelizaci advokátního tarifu vyhláškou č. 486/2012 Sb., je nezbytné primárně vycházet z § 8 odst. 1 AT, podle kterého, není-li stanoveno jinak, se za tarifní hodnotu považuje výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jež se právní služba týká, a že teprve tehdy, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo jí lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, lze za tarifní hodnotu mimo jiné ve sporech o určení vlastnictví k nemovité věci považovat fixní tarifní hodnotu ve výši 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. b/ AT. Na toto usnesení reagoval Ústavní soud v usnesení z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. I. ÚS 269/16, ve kterém (jako obiter dictum) vznesl pochybnost o správnosti tohoto výkladu advokátního tarifu, podle kterého se i po ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" výše odměny odvíjí od skutečnosti, zda se v soudním spise nachází ověřitelný údaj o ceně sporných nemovitostí, tedy od skutečnosti značně nahodilé, přičemž výše odměny advokáta se v závislosti na této nahodilé skutečnosti může lišit i v řádech. Předestřel v této souvislosti otázku, zda by nebylo vhodnější vždy aplikovat ust. § 9 odst. 4 písm. b) AT. Na tento závěr velmi obsáhle reagoval Nejvyšší soud v usnesení z 28. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4822/2017. Zde (mimo jiné) uvedl, že nenalezl dostatečné právní argumenty k přijetí kategorického závěru, že ve všech věcech, v nichž jde o neprávní vztah k nemovité věci, je nezbytné aplikovat § 9 odst. 4 písm. b) AT. Ve vztahu k Ústavním soudem zmíněné nejistotě o tom, na základě čeho se bude při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházet, pak uvedl, že je namístě, aby rozhodující soud účastníkům řízení takovou informaci zprostředkoval, resp. aby jím procesně odpovídajícím způsobem signalizoval tuto právní významnou okolnost za účelem odstranění pochybností ohledně očekávaného rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. I přes obsáhle formulované závěry Nejvyššího soudu však Ústavní soud na svých výše popsaných závěrech setrval. V nálezu z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. IV. ÚS 2688/15 sice ve věci samé dovodil, že pojem nepoměrných obtíží (pro které lze dle stávající právní úpravy namísto z hodnoty věci, určení jejíhož vlastnictví je předmětem řízení, vycházet z paušálně určení tarifní hodnoty - pozn. odvolacího soudu) byl obecnými soudy interpretován nepřiměřeně extenzivně a z tohoto důvodu rozhodnutí o nákladech řízení zrušil. Současně však znovu předestřel myšlenku, zda by nebylo vhodnější, resp. spravedlivější opustit koncept„ nepoměrných obtíží“ a aplikovat ve všech případech ust. § 9 odst. 4 písm. b) AT. V této souvislosti opakovaně apeloval na Ministerstvo spravedlnosti i obecné soudy, zejména pak Nejvyšší soud, aby se tímto problémem zabývaly s tím, že pokud by ke změně mělo dojít cestou judikatorní, musela by být s dostatečným předstihem oznámena účastníkům, aby byl pokud možno minimalizován dopad do sféry jejich legitimních očekávání. Na tomto svém stanovisku setrval i po vydání ve vyjádření žalovaných 1., 2. zmíněného usnesení Nejvyššího soudu z 25. 6. 2022, č. j. 24 Cdo 1848/2019, v němž Nejvyšší soud zopakoval závěr, že je i po novelizaci advokátního tarifu prostřednictvím vyhlášky č. 486/2012 Sb. nezbytné primárně vycházet z § 8 odst. 1 AT. Usnesením z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. I. ÚS 1180/21 sice odmítl ústavní stížnost stěžovatelky, která brojila právě proti stanovení odměny z hodnoty nemovitých věcí v řízení o určení vlastnictví těchto věcí, zopakoval však výše popsané výhrady, přičemž uvedl, že sám se řešení této otázky neujal, že není jeho úkolem, aby se stavěl do role pozitivního normotvůrce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Závěry opakovaně vyslovené Ústavním soudem v konečném důsledku korespondovaly se závěry dosavadní rozhodovací praxe odvolacího soudu (nejen v rozhodnutí, jímž argumentovala žalobkyně, ale třeba i v rozsudku z 13. 9. 2018, sp. zn. 72 Co 291/2017). Koncept opakovaně prosazovaný i odvolacím soudem odpovídá i úpravě zakotvené v minulosti ve vyhlášce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" Sb., která byla Ústavním soudem zrušena nikoliv z důvodu nízkých, nýbrž v některých případech nepřiměřeně vysokých náhrad právních zástupců. Vycházet za této situace z úpravy, která by povětšinou vedla naopak k výraznému navýšení náhrady nákladů řízení oproti úpravě zrušené vyhl. č. 484/2000 Sb. (zvláště za situace, kdy Nejvyšší soud v některých případech namísto postupu dle vyhl. č. 177/1996 Sb. stanoví paušální náhradu nákladů řízení a to dle vlastního uvážení – viz např. usnesení z 6. 3. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3829/2015, nověji usnesení z 29. 7. 2021, sp. zn. 21 Cdo 3072/2020), měl odvolací soud za nevhodné. Z těchto důvodů odvolací soud akceptoval opakovaný apel Ústavního soudu a při rozhodování o náhradě nákladů řízení v posuzované věci vycházel i v případě zastupování v řízení o žalobě na určení spoluvlastnictví žalovaného 3. z odměny za 1 úkon právní služby vypočtené dle ust. § 9 odst. 4 písm. b/ AT, tedy z částky 3 100 Kč. V posuzované věci se takovýto postup jevil vhodnějším i z toho důvodu, že hodnota spoluvlastnického podílu, popř. kupní ceny, za jakou byl ten žalovaným 1., 2. prodán, nejenže nebyla pro rozhodnutí ve věci významná (viz výše popsané důvody zamítnutí žaloby), ale žalobkyně sama jí ani jakkoliv neargumentovala.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Jestliže pak zástupci žalovaných 1., 2. náležela odměna za zastupování každého z nich, snížená o 20 % (viz výše), bylo třeba náhradu nákladů řízení spočívajících v odměně za právní zastoupení u každého z žalovaných určit částkou 2.480 Kč. Právní zástupce žalovaných 1., 2. pak učinil v řízení před soudem prvního stupně celkem 5 úkonů právní služby (zde lze bez dalšího odkázat na v této části správné odůvodnění soudu prvního stupně), náklady spočívající v odměně právnímu zástupci za zastupování tak u každého z žalovaných 1., 2. činila 12 400 Kč (5 x 2 480). V souvislosti s každým ze společných úkonů právní služby bylo třeba zohlednit i paušální náhradu hotových výloh ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 AT), celkem 1 500 Kč, ve vztahu ke každému z žalovaných 1., 2. pak jedna polovina z této částky, tedy 750 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Dále bylo třeba zohlednit i náhradu za ztrátu času právního zástupce žalovaných 1., 2. a cestě ke dvěma jednáním před soudem prvního stupně v celkové výši 800 Kč, stejně jako cestovní výdaje k těmto jednáním v celkové výši 660,10 Kč – zde lze rovněž plně odkázat na podrobné odůvodnění soudu prvního stupně. Jednalo se tak celkem o částku 1 400,10 Kč a každému z žalovaných 1., 2. náležela z tohoto důvodu náhrada 730,05 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Žalovaní 1., 2. požadovali, aby jim byla poskytnuta i náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny, paušálních náhrad hotových výdajů, cestovních náhrad a náhrad za ztrátu času. Tento svůj požadavek odůvodnili tak, že právní služby jim jsou poskytovány na základě příkazní smlouvy o poskytování právních služeb, uzavřené se ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" kancelář ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", tedy v době, kdy společníkem této byl i advokát Mgr. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":", který je sice od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" advokátem s uvedenou společností trvale spolupracující, ve vztahu k nim je však stále postupováno dle uvedené smlouvy, jako advokát tedy postupuje vlastním jménem, ale na účet advokátní kanceláře. V této souvislosti pak předložili i kopie faktur, jimiž byly i v roce 2022 žalovanému 1. fakturovány úhrady za právní služby s navýšením o daň z přidané hodnoty. Tento požadavek však odvolací soud neměl za důvodný.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Jaké byly faktické náklady žalovaných 1., 2. za právní služby poskytnuté jim na základě příkazní smlouvy uzavřené dříve s výše uvedenou společností, nebylo pro rozhodnutí o náhradě nákladů zejména ve vztahu k odměně právního zástupce významné. Výši odměny bylo třeba určit ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. dle zvláštního předpisu, a to již zmíněné vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění předpisů pozdějších (za situace, kdy vyhláška č. 484/2000 Sb., stanovující sazby paušálně pro řízení v jednom stupni byla dříve Ústavním soudem zrušena a nová úprava stále nebyla přijata). Že fakticky vynaložené náklady nepovažovali za významné ani žalovaní 1., 2., bylo patrno ze skutečnosti, že sice předložili kopie již zmíněných faktur, v nichž však výši samotných fakturovaných částek začernili.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. patří náhrada za daň z přidané hodnoty (dále i jen„ DPH“) k nákladům řízení (v případě zastupování advokátem) jen tehdy, je-li zástupcem advokát, který je plátcem DPH (písm. a/), advokát, který je společníkem právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacie a plátcem DPH je tato právnická osoba (písm. b/) a konečně tehdy, jestliže je advokát zaměstnancem jiného advokáta nebo právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacie a plátcem DPH je tento zaměstnavatel advokáta.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Odvolací soud pak dále vycházel ze závěru, s ohledem na skutečnost, že rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je rozhodnutím konstitutivní povahy, je třeba ve vztahu k náhradě za daň z přidané hodnoty považovat zdanitelné plnění spočívající v poskytnutí právní služby zástupkyní žalobkyně žalobkyni (§ 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 235/2004 Sb.) za uskutečněné (§ 21 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb.) až v okamžiku rozhodnutí soudu o náhradě nákladů řízení (viz obdobně usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem z 31. 1. 2022 sp. zn. 17 Co 120/2021, uveřejněné v systému ASPI). Pro posouzení, zda lze mezi náklady řízení zahrnout i daň z přidané hodnoty, je proto rozhodný stav v době rozhodování o této náhradě. V této době pak advokát Mgr. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" již nebyl společníkem ani zaměstnancem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" kancelář ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", stejně tak jako nebyl ani sám plátcem DPH. Odvolací soud proto náhradu za tuto daň při určení výše náhrady nákladů žalovaných 1., 2. nezohlednil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. V souhrnu tak dle odvolacího soudu každému z žalovaných 1., 2. náležela náhrada za zastupování před soudem prvního stupně ve výši 13 880,05 Kč (12 400 + 750 + 730,05). Odvolací soud proto za přiměřeného užití ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku III. tak, že žalobkyni uložil zaplatit každému z žalovaných 1., 2. na náhradu nákladů prvostupňového řízení částku 13 880,05 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Dle ust. § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. pak ve věci samé úspěšným žalovaným náležela i náhrada nákladů odvolacího řízení. Ty spočívaly rovněž v nákladech právního zastoupení, sestávajících především z odměny právního zástupce za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalobkyně, účast u jednání odvolacího soudu dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":"). I zde odvolací soud považoval za odpovídající odměnu za každý z těchto úkonů u každého z žalovaných 2 480 Kč, za dva úkony tedy 4 960 Kč. Dále bylo třeba zohlednit paušální náhradu hotových výdajů, která v souvislosti se dvěma úkony právní služby činila celkem 600 Kč, u každého z žalovaných 1., 2. tedy 300 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Důvodným měl odvolací soud požadavek na náhradu za ztrátu času právního zástupce žalovaných 1., 2. na cestě z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":" k jednání odvolacího soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":" a zpět dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a to za celkem 4 započaté půlhodiny po 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/, § 3 AT, tedy celkem 400 Kč), stejně jako i na náhradu cestovních nákladů na tuto cestu. Ty při použití vozu Volkswagen Passat s kombinovanou spotřebou 5,3 litru motorové nafty na 100 km jízdy (dle fotokopie technického průkazu), průměrné ceně motorové nafty 47,10 Kč za litr (§ 4 písm. c/ vyhl. č. 511/2021 Sb. ve znění vyhl. č. 116/2022 Sb.), sazbě základní náhrady ve výši 4,70 Kč za kilometr jízdy (§ 1 písm. b/ téže vyhlášky) a ujetí vzdálenosti 72 km činily celkem 518,13 Kč (72 x 4,70 + 0,72 x 5,3 x 47,10). Zde uvedené náhrady tak v souhrnu činily 918,13 Kč, u každého z žalovaných 1., 2. tedy 459,07 Kč Odvolací soud proto žalobkyni uložil, aby každému z žalovaných 1., 2. zaplatila na náhradu nákladů odvolacího řízení 5 719,07 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou svým v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že kupní smlouva z [datum], kterou uzavřeli žalovaní 3. jako prodávající se žalovanými 1. a 2. jako kupujícími o prodeji spoluvlastnického podílu na pozemcích v katastrálním území Lavičky, byla rozvázána na základě rozvazovací podmínky (výrokem I.). Současně (výrokem II.) zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že žalovaný 3. je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ½ na týchž pozemcích. Žalobkyni pak uložil, aby žalovaným 1. a 2. zaplatila na náhradě nákladů řízení 105 221,70 Kč (výrokem III.), žalovanému 3. pak 300 Kč.\n2. O odvolání podaném žalobkyní odvolací soud již z větší části rozhodl částečným rozsudkem z 27. 9. 2022, č. j. 72 Co 121/2022 – 132. Tím potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (výrocích I., II.) a v nákladovém výroku IV., dále rozhodl o tom, že žalovanému se právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznává. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými [příjmení] a II. vyhradil konečnému rozhodnutí.\n3. Jestliže odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, pak za správný měl i závěr soudu prvního stupně o tom, že i žalovaným 1., 2. přísluší proti žalobkyni dle ust. § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění předpisů pozdějších, dále jen„ o. s. ř.“ právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Jestliže však soud prvního stupně tyto náklady vyčíslil v souhrnu částkou 105 221,70 Kč a současně rozhodl o tom, že žalobkyně je povinna tuto část zaplatit žalovaným 1., 2. bez rozlišení výše náhrady připadající každému z nich, měl odvolací soud tyto závěry soudu prvního stupně za nesprávné.\n4. V prvé řadě měl odvolací soud za to, že ač žalovaní 1., 2. vystupovali v řízení jako tzv. nerozluční společníci a jejich náklady řízení byly představovány náklady právního zastoupení společným právním zástupcem, vznikly každému z nich náklady samostatně. Náklady právního zastoupení byly představovány především smluvní odměnou právního zástupce vypočtené dle tarifní hodnoty, snížené dle § 12 odst. 4 AT o 20 % (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu z 24. 4. 2014, sp. zn. 25 Cdo 302/2014). Naopak hotové výdaje za společný úkon při zastoupení jediným zástupcem zastupujícím více osob vznikly ve výši toliko jediné paušální náhrady (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 20. 10. 2016, sp. zn. 25Cdo 171/2016). Totéž samozřejmě platí i o náhradě právního zástupce za ztrátu času na cestě k jednání a zpět, stejně jako o náhradě jeho cestovních výloh. O náhradě nákladů řízení tak bylo třeba rozhodnout ve vztahu ke každému z žalovaných 1., 2. zvlášť.\n5. Odvolací soud pak měl i za to, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení bylo třeba zohlednit, že žalobkyně žalobou uplatnila dva nároky, když se domáhala jednak určení, že kupní smlouva z [datum] byla rozvázána na základě rozvazovací podmínky, jednak určení, že žalovaný 3. je spoluvlastníkem pozemků v katastrálním území Lavičky (zde měl odvolací soud za to, že žaloba i v této části směřovala nejen proti žalovanému 3., nýbrž i proti žalovaným 1., 2. jako osobám, které jsou jako spoluvlastníci aktuálně zapsáni v katastru nemovitostí). Jednalo se tak o dvě samostatné věci spojené ke společnému řízení tím, že je žalobkyně zahrnula do jedné žaloby. Pro účely stanovení výše odměny za zastupování v těchto věcech tak bylo třeba vycházet ze součtu tarifních hodnot obou takto spojených věcí.\n6. Konečně měl odvolací soud za důvodnou námitku žalobkyně, že i za zastupování v řízení o určení spoluvlastnictví žalovaného 3. bylo třeba vycházet z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč dle ust. § 9 odst. 4 písm. b) AT.\n7. Dle ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. platí, že soud určí odměnu za zastupování advokátem obvykle podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni. Vyhláška č. 484/2000 Sb., která tyto sazby stanovovala, však byla již v roce zrušena nálezem Ústavního soudu z [datum], sp. zn. Pl. ÚS 25/12 Ministerstvo spravedlnosti za dobu více než devíti let novou úpravu nepřijalo. Jestliže soud prvního stupně při rozhodování o výši odměny vycházel z vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, neshledal odvolací soud v tomto postupu pochybení. Stál však před otázkou, zda odměnu za jeden úkon právní služby za zastupování v řízení o určení spoluvlastnictví je třeba počítat dle ust. § 8 odst. 1 AT z hodnoty spoluvlastnického podílu na pozemcích, či dle ust. § 9 odst. 4 písm. b) o. s. ř., podle kterého se ve věcech uvedených v odst. 3 písm. a/ téže vyhlášky, jde-li mimo jiné o nemovité věci, za tarifní hodnotu považuje částka 50 000 Kč (čemuž dle ust. § 7 bodu 5 AT odpovídá odměna 3 100 Kč. Ustanovení § 9 odst. 4 AT bylo zakotveno novelou provedenou vyhláškou č. 486/2012 Sb., která nabyla účinnosti dne [datum]. Ač odkazuje na ust. § 9 odst. 3 písm. a) AT, které hovoří o (mimo jiné) určení, zda tu je právní vztah nebo právo k penězi neocenitelné věci, vykládal odvolací soud tato ustanovení setrvale tak, že za situace, kdy nemovitost je věcí, která je vždy penězi ocenitelnou, od účinnosti uvedené novely je třeba v řízení o určení právního vztahu k nemovitosti při posuzování výše odměny právního zástupce, který je advokátem, vycházet vždy z tarifní hodnoty 50 000 Kč, bez ohledu na cenu nemovitosti.\n8. Odvolací soud přitom nepřehlédl, že Nejvyšší soud v usnesení z 24. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1021/2015 vyslovil závěr, že i po novelizaci advokátního tarifu vyhláškou č. 486/2012 Sb., je nezbytné primárně vycházet z § 8 odst. 1 AT, podle kterého, není-li stanoveno jinak, se za tarifní hodnotu považuje výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jež se právní služba týká, a že teprve tehdy, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo jí lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, lze za tarifní hodnotu mimo jiné ve sporech o určení vlastnictví k nemovité věci považovat fixní tarifní hodnotu ve výši 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. b/ AT. Na toto usnesení reagoval Ústavní soud v usnesení z [datum], sp. zn. I. ÚS 269/16, ve kterém (jako obiter dictum) vznesl pochybnost o správnosti tohoto výkladu advokátního tarifu, podle kterého se i po [datum] výše odměny odvíjí od skutečnosti, zda se v soudním spise nachází ověřitelný údaj o ceně sporných nemovitostí, tedy od skutečnosti značně nahodilé, přičemž výše odměny advokáta se v závislosti na této nahodilé skutečnosti může lišit i v řádech. Předestřel v této souvislosti otázku, zda by nebylo vhodnější vždy aplikovat ust. § 9 odst. 4 písm. b) AT. Na tento závěr velmi obsáhle reagoval Nejvyšší soud v usnesení z 28. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4822/2017. Zde (mimo jiné) uvedl, že nenalezl dostatečné právní argumenty k přijetí kategorického závěru, že ve všech věcech, v nichž jde o neprávní vztah k nemovité věci, je nezbytné aplikovat § 9 odst. 4 písm. b) AT. Ve vztahu k Ústavním soudem zmíněné nejistotě o tom, na základě čeho se bude při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházet, pak uvedl, že je namístě, aby rozhodující soud účastníkům řízení takovou informaci zprostředkoval, resp. aby jím procesně odpovídajícím způsobem signalizoval tuto právní významnou okolnost za účelem odstranění pochybností ohledně očekávaného rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. I přes obsáhle formulované závěry Nejvyššího soudu však Ústavní soud na svých výše popsaných závěrech setrval. V nálezu z [datum], sp. zn. IV. ÚS 2688/15 sice ve věci samé dovodil, že pojem nepoměrných obtíží (pro které lze dle stávající právní úpravy namísto z hodnoty věci, určení jejíhož vlastnictví je předmětem řízení, vycházet z paušálně určení tarifní hodnoty - pozn. odvolacího soudu) byl obecnými soudy interpretován nepřiměřeně extenzivně a z tohoto důvodu rozhodnutí o nákladech řízení zrušil. Současně však znovu předestřel myšlenku, zda by nebylo vhodnější, resp. spravedlivější opustit koncept„ nepoměrných obtíží“ a aplikovat ve všech případech ust. § 9 odst. 4 písm. b) AT. V této souvislosti opakovaně apeloval na Ministerstvo spravedlnosti i obecné soudy, zejména pak Nejvyšší soud, aby se tímto problémem zabývaly s tím, že pokud by ke změně mělo dojít cestou judikatorní, musela by být s dostatečným předstihem oznámena účastníkům, aby byl pokud možno minimalizován dopad do sféry jejich legitimních očekávání. Na tomto svém stanovisku setrval i po vydání ve vyjádření žalovaných 1., 2. zmíněného usnesení Nejvyššího soudu z 25. 6. 2022, č. j. 24 Cdo 1848/2019, v němž Nejvyšší soud zopakoval závěr, že je i po novelizaci advokátního tarifu prostřednictvím vyhlášky č. 486/2012 Sb. nezbytné primárně vycházet z § 8 odst. 1 AT. Usnesením z [datum], sp. zn. I. ÚS 1180/21 sice odmítl ústavní stížnost stěžovatelky, která brojila právě proti stanovení odměny z hodnoty nemovitých věcí v řízení o určení vlastnictví těchto věcí, zopakoval však výše popsané výhrady, přičemž uvedl, že sám se řešení této otázky neujal, že není jeho úkolem, aby se stavěl do role pozitivního normotvůrce.\n9. Závěry opakovaně vyslovené Ústavním soudem v konečném důsledku korespondovaly se závěry dosavadní rozhodovací praxe odvolacího soudu (nejen v rozhodnutí, jímž argumentovala žalobkyně, ale třeba i v rozsudku z 13. 9. 2018, sp. zn. 72 Co 291/2017). Koncept opakovaně prosazovaný i odvolacím soudem odpovídá i úpravě zakotvené v minulosti ve vyhlášce [číslo] Sb., která byla Ústavním soudem zrušena nikoliv z důvodu nízkých, nýbrž v některých případech nepřiměřeně vysokých náhrad právních zástupců. Vycházet za této situace z úpravy, která by povětšinou vedla naopak k výraznému navýšení náhrady nákladů řízení oproti úpravě zrušené vyhl. č. 484/2000 Sb. (zvláště za situace, kdy Nejvyšší soud v některých případech namísto postupu dle vyhl. č. 177/1996 Sb. stanoví paušální náhradu nákladů řízení a to dle vlastního uvážení – viz např. usnesení z 6. 3. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3829/2015, nověji usnesení z 29. 7. 2021, sp. zn. 21 Cdo 3072/2020), měl odvolací soud za nevhodné. Z těchto důvodů odvolací soud akceptoval opakovaný apel Ústavního soudu a při rozhodování o náhradě nákladů řízení v posuzované věci vycházel i v případě zastupování v řízení o žalobě na určení spoluvlastnictví žalovaného 3. z odměny za 1 úkon právní služby vypočtené dle ust. § 9 odst. 4 písm. b/ AT, tedy z částky 3 100 Kč. V posuzované věci se takovýto postup jevil vhodnějším i z toho důvodu, že hodnota spoluvlastnického podílu, popř. kupní ceny, za jakou byl ten žalovaným 1., 2. prodán, nejenže nebyla pro rozhodnutí ve věci významná (viz výše popsané důvody zamítnutí žaloby), ale žalobkyně sama jí ani jakkoliv neargumentovala.\n10. Jestliže pak zástupci žalovaných 1., 2. náležela odměna za zastupování každého z nich, snížená o 20 % (viz výše), bylo třeba náhradu nákladů řízení spočívajících v odměně za právní zastoupení u každého z žalovaných určit částkou 2.480 Kč. Právní zástupce žalovaných 1., 2. pak učinil v řízení před soudem prvního stupně celkem 5 úkonů právní služby (zde lze bez dalšího odkázat na v této části správné odůvodnění soudu prvního stupně), náklady spočívající v odměně právnímu zástupci za zastupování tak u každého z žalovaných 1., 2. činila 12 400 Kč (5 x 2 480). V souvislosti s každým ze společných úkonů právní služby bylo třeba zohlednit i paušální náhradu hotových výloh ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 AT), celkem 1 500 Kč, ve vztahu ke každému z žalovaných 1., 2. pak jedna polovina z této částky, tedy 750 Kč.\n11. Dále bylo třeba zohlednit i náhradu za ztrátu času právního zástupce žalovaných 1., 2. a cestě ke dvěma jednáním před soudem prvního stupně v celkové výši 800 Kč, stejně jako cestovní výdaje k těmto jednáním v celkové výši 660,10 Kč – zde lze rovněž plně odkázat na podrobné odůvodnění soudu prvního stupně. Jednalo se tak celkem o částku 1 400,10 Kč a každému z žalovaných 1., 2. náležela z tohoto důvodu náhrada 730,05 Kč.\n12. Žalovaní 1., 2. požadovali, aby jim byla poskytnuta i náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny, paušálních náhrad hotových výdajů, cestovních náhrad a náhrad za ztrátu času. Tento svůj požadavek odůvodnili tak, že právní služby jim jsou poskytovány na základě příkazní smlouvy o poskytování právních služeb, uzavřené se [právnická osoba] kancelář [příjmení], [právnická osoba] dne [datum], tedy v době, kdy společníkem této byl i advokát Mgr. [jméno] [příjmení], který je sice od [datum] advokátem s uvedenou společností trvale spolupracující, ve vztahu k nim je však stále postupováno dle uvedené smlouvy, jako advokát tedy postupuje vlastním jménem, ale na účet advokátní kanceláře. V této souvislosti pak předložili i kopie faktur, jimiž byly i v roce 2022 žalovanému 1. fakturovány úhrady za právní služby s navýšením o daň z přidané hodnoty. Tento požadavek však odvolací soud neměl za důvodný.\n13. Jaké byly faktické náklady žalovaných 1., 2. za právní služby poskytnuté jim na základě příkazní smlouvy uzavřené dříve s výše uvedenou společností, nebylo pro rozhodnutí o náhradě nákladů zejména ve vztahu k odměně právního zástupce významné. Výši odměny bylo třeba určit ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. dle zvláštního předpisu, a to již zmíněné vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění předpisů pozdějších (za situace, kdy vyhláška č. 484/2000 Sb., stanovující sazby paušálně pro řízení v jednom stupni byla dříve Ústavním soudem zrušena a nová úprava stále nebyla přijata). Že fakticky vynaložené náklady nepovažovali za významné ani žalovaní 1., 2., bylo patrno ze skutečnosti, že sice předložili kopie již zmíněných faktur, v nichž však výši samotných fakturovaných částek začernili.\n14. Dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. patří náhrada za daň z přidané hodnoty (dále i jen„ DPH“) k nákladům řízení (v případě zastupování advokátem) jen tehdy, je-li zástupcem advokát, který je plátcem DPH (písm. a/), advokát, který je společníkem právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacie a plátcem DPH je tato právnická osoba (písm. b/) a konečně tehdy, jestliže je advokát zaměstnancem jiného advokáta nebo právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacie a plátcem DPH je tento zaměstnavatel advokáta.\n15. Odvolací soud pak dále vycházel ze závěru, s ohledem na skutečnost, že rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je rozhodnutím konstitutivní povahy, je třeba ve vztahu k náhradě za daň z přidané hodnoty považovat zdanitelné plnění spočívající v poskytnutí právní služby zástupkyní žalobkyně žalobkyni (§ 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 235/2004 Sb.) za uskutečněné (§ 21 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb.) až v okamžiku rozhodnutí soudu o náhradě nákladů řízení (viz obdobně usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem z 31. 1. 2022 sp. zn. 17 Co 120/2021, uveřejněné v systému ASPI). Pro posouzení, zda lze mezi náklady řízení zahrnout i daň z přidané hodnoty, je proto rozhodný stav v době rozhodování o této náhradě. V této době pak advokát Mgr. [jméno] [příjmení] již nebyl společníkem ani zaměstnancem [právnická osoba] kancelář [právnická osoba], stejně tak jako nebyl ani sám plátcem DPH. Odvolací soud proto náhradu za tuto daň při určení výše náhrady nákladů žalovaných 1., 2. nezohlednil.\n16. V souhrnu tak dle odvolacího soudu každému z žalovaných 1., 2. náležela náhrada za zastupování před soudem prvního stupně ve výši 13 880,05 Kč (12 400 + 750 + 730,05). Odvolací soud proto za přiměřeného užití ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku III. tak, že žalobkyni uložil zaplatit každému z žalovaných 1., 2. na náhradu nákladů prvostupňového řízení částku 13 880,05 Kč.\n17. Dle ust. § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. pak ve věci samé úspěšným žalovaným náležela i náhrada nákladů odvolacího řízení. Ty spočívaly rovněž v nákladech právního zastoupení, sestávajících především z odměny právního zástupce za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalobkyně, účast u jednání odvolacího soudu dne [datum]). I zde odvolací soud považoval za odpovídající odměnu za každý z těchto úkonů u každého z žalovaných 2 480 Kč, za dva úkony tedy 4 960 Kč. Dále bylo třeba zohlednit paušální náhradu hotových výdajů, která v souvislosti se dvěma úkony právní služby činila celkem 600 Kč, u každého z žalovaných 1., 2. tedy 300 Kč.\n18. Důvodným měl odvolací soud požadavek na náhradu za ztrátu času právního zástupce žalovaných 1., 2. na cestě z [obec] k jednání odvolacího soudu v [obec] a zpět dne [datum] a to za celkem 4 započaté půlhodiny po 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/, § 3 AT, tedy celkem 400 Kč), stejně jako i na náhradu cestovních nákladů na tuto cestu. Ty při použití vozu Volkswagen Passat s kombinovanou spotřebou 5,3 litru motorové nafty na 100 km jízdy (dle fotokopie technického průkazu), průměrné ceně motorové nafty 47,10 Kč za litr (§ 4 písm. c/ vyhl. č. 511/2021 Sb. ve znění vyhl. č. 116/2022 Sb.), sazbě základní náhrady ve výši 4,70 Kč za kilometr jízdy (§ 1 písm. b/ téže vyhlášky) a ujetí vzdálenosti 72 km činily celkem 518,13 Kč (72 x 4,70 + 0,72 x 5,3 x 47,10). Zde uvedené náhrady tak v souhrnu činily 918,13 Kč, u každého z žalovaných 1., 2. tedy 459,07 Kč Odvolací soud proto žalobkyni uložil, aby každému z žalovaných 1., 2. zaplatila na náhradu nákladů odvolacího řízení 5 719,07 Kč.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"RESOLUTION","ecli":"ECLI:CZ:KSCBTA:2022:72.Co.121.2022.1","publishedAt":"2022-12-13","decisionAt":"2022-10-11","caseNumber":{"senate":72,"registry":"CO","index":121,"year":2022,"pageNumber":137},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Jaroslav","lastName":"Mádr","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"KSBR","caseResultType":["POTVRZENI"],"caseSubject":"","specialType":["ESLP"],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":6,"registry":"C","index":200,"year":2020,"pageNumber":85},"affectedDate":"2022-01-28","courtCode":"OSZR","affectedTypes":["CORRECT"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"3028","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"603","lexNumber":40,"lexYear":1964,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["PENEZITE_PLNENI","ROZSUDEK_CASTECNY","SMLOUVA_KUPNI","SMLOUVA_PRIKAZNI","SPOLUVLASTNICTVI"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false}]}