{"uuid":"0a92bfe3-2867-4b6b-b997-d16ba9a85ed1","header":[{"texts":[{"text":"USNESENÍ","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Čurdy a soudců JUDr. Gabriely Kučerové a Mgr. Vladimíra Sommera ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupen advokátkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokátky","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokátky","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného A","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"správce konkursní podstaty ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného B","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení částky 2 218 699,45 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 8. 2025, č. j. 43 Cm 213/2010-646","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje, ve výroku II. mění tak, že řízení o žádosti žalobce o přiznání osvobození od soudního poplatku za odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 1. 10. 2020, č. j. 43 Cm 213/2010-407, se zastavuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje, ve výroku II. mění tak, že řízení o žádosti žalobce o přiznání osvobození od soudního poplatku za odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 1. 10. 2020, č. j. 43 Cm 213/2010-407, se zastavuje.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením ve výroku I. přiznal žalobci osvobození od soudních poplatků za žalobu ve výši 50 %, ve výroku II. zamítl návrh žalobce na přiznání osvobození od soudních poplatků i osvobozením nedotčené 50 % části poplatku za odvolání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. V odůvodnění rozhodnutí připomněl, že žalobce podal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 1. 10. 2020, č. j. 43 Cm 213/2010-407, kterým byla žaloba zamítnuta, a současně požádal o přiznání osvobození od soudního poplatku za odvolání s tím, že již několik let nevykonává ekonomickou činnost, nemá zaměstnance a zdroj příjmů, když jeho jediným aktivem je pohledávka, která je předmětem tohoto řízení. Dále poukázal na to, že žalovaný dosud nevydal žalobci, resp. původnímu žalobci, výtěžek zpeněžení ve výši 567 512,43 Kč, ačkoliv mu k tomu byl v rámci konkursního řízení udělen souhlas, účelově oddaluje vydání výtěžku žalobci, přičemž insolvenční soud tuto nečinnost žalovaného toleruje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Dále soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 23. 6. 2021, č. j. 43 Cm 213/2010-481, žalobci osvobození od soudního poplatku nepřiznal, když po posouzení jeho majetkových poměrů na základě žalobcem předloženého prohlášení a na základě vlastního šetření dovodil, že podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků, a to ani zčásti, na straně žalobce nejsou dány. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. 12. 2021, č. j. 3 Cmo 197/2021-496, usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, aby soud znovu posoudil podmínky pro částečné osvobození od soudních poplatků, když podle odvolacího soudu závěr soudu prvního stupně o tom, že na žalobce nelze pohlížet jako na nemajetného, a že jeho odvolání (proti jinému rozhodnutí než tomu, které je předmětem odvolacího přezkumu) představuje svévolné nebo zjevně bezúspěšné uplatňování práva, je přinejmenším předčasný, nedostatečně podložený, a tedy nesprávný, byť odvolací soud v rámci odůvodnění rozhodnutí dále uvedl, že souhlasí se soudem prvního stupně v tom, že v daném případě nejsou splněny podmínky pro úplné osvobození od soudních poplatků.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Soud prvního stupně při novém posouzení návrhu na přiznání osvobození s poukazem na § 138 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dovodil, že žalobce nemá v současné době žádné příjmy z podnikatelské činnosti, nelze však na něho pohlížet jako na nemajetného, když mimo nemovitého majetku, který je postižen exekucí, má žalobce další majetek v podobě pohledávky ve výši 7 399 782,46 Kč, jejíž úhrady se dožaduje v konkursním řízení vedeném Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. 54 K 36/2007 a o níž bylo v rámci řízení o určení pravosti této přihlášené pohledávky rozhodnuto (dosud nepravomocně), že pohledávka je po právu. Současně soud přihlédl k tomu, že na základě rozhodnutí insolvenčního soudu ze dne 1. 4. 2009, č. j. 54 K 36/2007-242, měla být žalobci z výtěžku zpeněžení vydána částka 567 512,43 Kč, tato mu však dosud nebyla vyplacena. Podle soudu prvního stupně za tohoto stavu není na místě přiznat žalobci úplné osvobození od soudních poplatků, žalobce by ale měl být s ohledem na své majetkové poměry schopen uhradit soudní poplatek za odvolání v rozsahu 50 % (z celkové částky 110 935 Kč), proto mu usnesením ze dne 27. 9. 2022, č. j. 43 Cm 213/2010-530 přiznal osvobození od soudního poplatku v rozsahu 50 %. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 31. 7. 2023, č. j. 3 Cmo 6/2023-553, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Soud prvního stupně poté usnesením ze dne ze dne 4. 10. 2023, č. j. 43 Cm 213/2010-557, vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 55 468 Kč (odpovídající 50 % celkového soudního poplatku za odvolání). Žalobce podáním doručeným v poslední den lhůty pro zaplacení soudního poplatku požádal o odložení povinnosti zaplatit soudní poplatek až do rozhodnutí o věci samé, a to s odůvodněním, že mu žalovaný stále nevydal výtěžek zpeněžení ve výši 567 512,43 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. 1. 2025, č. j. 3 Cmo 3/2024-589, rozhodl o odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku ze dne 1. 10. 2020, č. j. 43 Cm 213/2010-407, tak, že výrokem I. a výrokem II. zastavil řízení o odvolání žalobce proti výroku I. rozsudku a o odvolání žalovaného proti výroku II. rozsudku (když oba svá odvolání v tomto rozsahu vzali zpět), současně výrokem III. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. a v tomto rozsahu věc vrátil soudu k dalšímu řízení. Zrušovací výrok III. odvolací soud odůvodnil tím, že předmětem odvolacího řízení zůstalo pouze odvolání žalobce proti výroku III. rozsudku soudu prvního stupně (jímž bylo žalobci uloženo zaplatit státu soudní poplatek za žalobu ve výši 88 750 Kč) a protože žalobce podal novou žádost o osvobození od soudních poplatků i pro řízení před soudem prvního stupně, o které přísluší rozhodnout soudu první stupně, nezbylo odvolacímu soudu než rozsudek v tomto rozsahu zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Soud prvního stupně poté vyzval žalobce, aby doložil tvrzené nově zhoršené majetkové poměry, žalobce však podle soudu prvního stupně neuvedl ohledně jeho majetkových poměrů, příjmů a ekonomické situaci žádné nové skutečnosti, jež by nebyly ze strany soudu již při předchozím posuzování jeho žádosti o osvobození posuzovány a zohledňovány, a to vyjma vývoje stavu řízení původně vedeného zdejším soudem pod sp. zn. 20 Nc 501/2021 (aktuálně vedeného pod sp. zn. 49 Cm 28/2023), kde bylo rozsudkem ze dne 17. 4. 2024 rozhodnuto opět tak, že pohledávka žalobce byla určena (dosud nepravomocně z důvodu podání odvolání). Ze žalobcem doložených daňových přiznání k dani z příjmů PO za roky 2022 až 2024 je pak podle soudu zřejmé, žalobce nepodniká, stejně jako nepodnikal v předchozích letech. Vlastním šetřením soud opětovně ověřil, že žalobce je nadále vlastníkem nemovitých věcí zapsaných na LV č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" pro katastrální území a obec Klatovy, které byly jednak zajištěny zástavním právem z rozhodnutí správního orgánu (příslušného finančního úřadu) v roce 2015 a v roce 2019 (když neuhrazená daň evidovaná ke dni 12. 6. 2015 činila celkem 436 058 Kč včetně příslušenství a neuhrazená daň evidovaná ke dni 19. 9. 2019 činila celkem 60 701 Kč včetně příslušenství) a nadto byl tento majetek postižen v rámci několika exekučních řízení z let 2019, 2020 a 2025. Dále bylo ověřeno, že žalobce není vlastníkem žádného motorového vozidla. Soud opětovně vlastním šetřením ověřil, že ke dni vydání tohoto rozhodnutí nebylo pravomocně rozhodnuto o odvolání proti rozsudku ze dne 17. 4. 2024, č. j. 49 Cm 28/2023-227, kterým bylo rozhodnuto o určení pohledávky žalobce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. S poukazem na § 138 odst. 1 o. s. ř. soud připomněl, že poskytnout osvobození od soudních poplatků lze jen ve výjimečných případech, a to osobám zcela nemajetným či osobám s výrazně nízkými příjmy, pokud se tyto bez vlastního zavinění ocitly v situaci, která jim neumožňuje opatřit si prostředky na splnění jejich poplatkové povinnosti. Při posuzování žádosti o osvobození od soudních poplatků pak soud posuzuje majetkové a příjmové poměry účastníka, stejně tak přihlíží k výši soudního poplatku. Současně soud zkoumá, zda se nejedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Soud prvního stupně dovodil, že žalobce sice nemá v současné době žádné příjmy z podnikatelské činnosti, nelze však na něho pohlížet jako na nemajetného (jak ostatně bylo již dříve soudy ve vztahu k předchozí žádosti žalobce o přiznání osvobození konstatováno). Podle soudu prvního stupně žalobce pouze obstrukčně opakovaně žádá o přiznání úplného osvobození od soudních poplatků.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Pokud krom shora uvedeného nemovitého majetku, který je postižen exekucí, má mít žalobce další majetek, a to pohledávku ve výši 7 399 782,46 Kč, jejíž úhrady se dožaduje v konkursním řízení, v němž byla (byť dosud nepravomocně) shledána po právu, a podle rozhodnutí soudu ze dne 1. 4. 2009, č. j. 54 K 36/2007-242, měla být žalobci z výtěžku zpeněžení vydána částka 567 512,43 Kč (byť mu dosud nebyla vyplacena), není podle soudu na místě žalobci přiznat úplné osvobození od soudních poplatků, neboť je v jeho možnostech uhradit soudní poplatek za žalobu v rozsahu 50 %, stejně jako soudní poplatek za odvolání v rozsahu 50 % (jak již bylo dříve rozhodnuto), když celý soudní poplatek za žalobu by s ohledem na právní úpravu účinnou v době zahájení řízení činil 88 750 Kč a celý soudní poplatek za odvolání by činil 110 935 Kč. Přiznal mu proto osvobození od soudního poplatku za žalobu v rozsahu 50 % (s tím, že jde o méně než 1/10 hodnoty částky, která by mu měla být vyplacena v rámci konkursního řízení) a zamítl jeho návrh na přiznání osvobození od soudního poplatku za odvolání (nedotčené přiznaným osvobozením v rozsahu 50 %) s tím, že tento jeho návrh není důvodný, čehož si musí být žalobce s ohledem na předchozí posouzení jeho žádosti jak soudem prvního stupně tak soudem odvolacím, a to při nezměněné majetkové situaci a příjmové situaci žalobce, zcela jednoznačně vědom.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Usnesení napadl žalobce odvoláním a namítl, že pokud soud argumentuje tím, že žalobci má být v rámci konkursního řízení vyplacena minimálně částka 567 512,43 Kč, pak ale zcela pominul, že tato částka mu dosud vyplacena nebyla, žalovaný odmítá tuto částku vyplatit a nápravy tohoto stavu se žalobce neúspěšně domáhal u konkursního soudu, přičemž je mu více než 16 let bráněno využít finanční prostředky, které mu mají být vyplaceny. To vedlo k tomu, že žalobce nebyl schopen uhradit své závazky, na jeho majetek byla nařízena exekuce a ocitl se ve zcela tristní ekonomické situaci. Má za to, že se bez vlastního zavinění ocitl v situaci, která mu neumožňuje soudní poplatky uhradit. Navrhl proto, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a přiznal žalobci osvobození od placení soudních poplatků za žalobu i odvolání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal podle § 212a odst. 6 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně a, aniž nařizoval jednání /§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř./, a dospěl k následujícím závěrům.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Předně je třeba připomenout, že jedním ze základních práv, které je zakotveno v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, je právo domáhat se stanoveným způsobem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Toto právo má každý, tedy i ten, kdo nemá finanční prostředky na zaplacení soudního poplatku. Proto, i když zákon stanoví povinnost uhradit soudní poplatek jako podmínku postupu při uplatňování práva v civilním procesu, upravuje současně okolnosti, za nichž lze tuto podmínku prominout.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to jeho poměry a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; úplné osvobození lze přiznat pouze výjimečně, jsouli pro to zvlášť závažné důvody. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Soud prvního stupně rozhodoval napadeným usnesením o nové žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků za žalobu a odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 1. 10. 2020, č. j. 43 Cm 213/2010-407, když žalobce tuto novou žádost vznesl při jednání odvolacího soudu dne 6. 1. 2025. Tuto žádost pak odůvodnil tím, že od poslední žádosti o přiznání osvobození uplynuly další dva roky, jeho poměry (finanční situace) se nezlepšily a stále mu nebyl vyplacen výtěžek zpeněžení 567 512,43 Kč v rámci konkursního řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Předně je třeba uvést, že pokud soud prvního stupně rozhodoval nově o žádosti žalobce o přiznání osvobození od soudního poplatku za odvolání, pak pochybil, když nevzal v úvahu, že o žádosti žalobce o přiznání soudního poplatku za odvolání bylo již rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne 29. 7. 2022, č. j. 43 Cm 213/2010-530, kterým mu bylo přiznáno osvobození v rozsahu 50 % a toto rozhodnutí bylo následně potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 7. 2023, č. j. 3 Cmo 6/2023-553.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Svou předchozí žádost o přiznání osvobození od soudního poplatku za odvolání proti rozsudku ze dne 1. 10. 2020, č. j. 43 Cm 213/2010-407, odůvodňoval žalobce tím, že již několik let nevykonává ekonomickou činnost, nemá žádný jiný zdroj příjmů a jediným jeho aktivem je pohledávka ve výši 7 399 782,46 Kč, jejíž úhrady se domáhá v konkursním řízení a ohledně níž mu má být podle rozhodnutí soudu ze dne 1. 4. 2009, č. j. 54 K 36/2007-242, z výtěžku zpeněžení vydána částka 567 512,43 Kč, což se dosud nestalo. Pokud nyní tvrdí, že od předchozí žádosti o přiznání osvobození od soudního poplatku uplynuly další dva roky a jeho finanční situace se nezlepšila a stále mu nebyl vyplacen výtěžek zpeněžení, pak ale tvrdí stejné poměry, nikoli jejich změnu. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyplývá, že o opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku v témže řízení je soud povinen znovu rozhodnout jen tehdy, obsahuje-li tato žádost nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména tvrzení o změně poměrů účastníka. Pouhé opakování již dříve tvrzených okolností, jejich podrobnější rozvedení nebo dodatečné doložení stejných poměrů takovou povinnost nezakládá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3525/2018, nebo usnesení téhož soudu ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1845/2016). Bez změny poměrů může jít o nepřípustnou revokaci pravomocného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2025, sp. zn. 28 Cdo 3233/2024). Nynější návrh žalobce představuje pouze opakovanou žádost založenou na stejném skutkovém základu, která nemůže sloužit k revizi dřívějšího pravomocného rozhodnutí. Podmínky pro nové věcné posouzení žádosti o přiznání osvobození od soudního poplatku za odvolání proto splněny nejsou.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Za této situace nebylo možné opětovnou žádost žalobce o osvobození od soudního poplatku za odvolání věcně posuzovat s ohledem na překážku věci pravomocně rozsouzené ve smyslu § 159a odst. 4 o. s. ř. a soud prvního stupně měl řízení o ní zastavit. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. podle § 220 odst. 1 o. s. ř. (per analogiam) změnil, jak uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Pokud jde o žádost žalobce na přiznání osvobození od soudního poplatku za žalobu, z obsahu spisu vyplývá, že o žádosti o přiznání osvobození od soudního poplatku za žalobu již bylo soudem prvního stupně rozhodováno, a to usnesením ze dne 24. 10. 2011, č. j. 43 Cm 213/2010-49, kterým osvobození přiznáno nebylo z důvodu, že žadatel ničím nedoložil tvrzené nepříznivé poměry. Obecně platí, že soud je tímto svým pravomocným usnesením vázán ve smyslu § 170 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2025, sp. zn. 29 Cdo 1688/2025). Současně je však třeba připomenout, že právo na osvobození od soudních poplatků je podle judikatury striktně osobní; váže se k majetkovým, sociálním a dalším poměrům konkrétního účastníka a na právního ani procesního nástupce nepřechází (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2163/2018, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2003, sp. zn. 20 Cdo 175/2003. Nelze tak pominout, že o přiznání osvobození od soudního poplatku za žalobu požádal právní předchůdce žalobce, společnost ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a jeho poměrů (které nedoložil) se rozhodnutí týkalo. Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud o žádosti nynějšího žalobce o přiznání osvobození od soudního poplatku za žalobu znovu rozhodoval.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Žalobce žádost o přiznání osvobození od soudního poplatku za žalobu podal s poukazem na svou předchozí žádost o přiznání osvobození od soudního poplatku za odvolání proti rozsudku ze dne 1. 10. 2020, č. j. 43 Cm 213/2010-407, a v ní tvrzené skutečnosti, že již několik let nevykonává ekonomickou činnost, nemá žádný jiný zdroj příjmů a jediným jeho aktivem je pohledávka ve výši 7 399 782,46 Kč, jejíž úhrady se domáhá v konkursním řízení a ohledně níž mu má být podle rozhodnutí soudu ze dne 1. 4. 2009, č. j. 54 K 36/2007-242, z výtěžku zpeněžení vydána částka 567 512,43 Kč, což se dosud nestalo. Dále k tomu vedl, že od předchozí žádosti o přiznání osvobození od soudního poplatku uplynuly další dva roky, jeho finanční situace se nezlepšila a stále mu nebyl vyplacen výtěžek zpeněžení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Soud prvního stupně tyto tvrzené poměry žalobce posoudil ve světle dalších zjištění, že žalobce vlastní pouze nemovitý majetek postižený exekucí a dovodil, že byť žalobce nemá v současné době žádné příjmy z podnikatelské činnosti, nelze na něho pohlížet jako na nemajetného. Přiléhavě přitom poukázal na to, že stejný závěr ve vztahu k týmž poměrům učinil v souvislosti s žádostí žalobce o přiznání osvobození od soudního poplatku za odvolání a že tomuto závěru přisvědčil o odvolací Vrchní soud v Praze. I podle odvolacího soudu, byť žalobci dosud nebyla vyplacena částka 567 512,43 Kč z výtěžku zpeněžení, není na místě mu přiznat plné osvobození od soudního poplatku za žalobu, když takový závěr by ani nekorespondoval se závěry přijatými ve vztahu k žádosti o přiznání osvobození od soudního poplatku za odvolání a byl by v rozporu se zásadou legitimního očekávání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Lze tedy uzavřít, že pokud soud prvního stupně žalobci přiznal žalobci osvobození od soudního poplatku za žalobu v rozsahu 50 %, rozhodl správně. Odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením ve výroku I. přiznal žalobci osvobození od soudních poplatků za žalobu ve výši 50 %, ve výroku II. zamítl návrh žalobce na přiznání osvobození od soudních poplatků i osvobozením nedotčené 50 % části poplatku za odvolání.2. V odůvodnění rozhodnutí připomněl, že žalobce podal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 1. 10. 2020, č. j. 43 Cm 213/2010-407, kterým byla žaloba zamítnuta, a současně požádal o přiznání osvobození od soudního poplatku za odvolání s tím, že již několik let nevykonává ekonomickou činnost, nemá zaměstnance a zdroj příjmů, když jeho jediným aktivem je pohledávka, která je předmětem tohoto řízení. Dále poukázal na to, že žalovaný dosud nevydal žalobci, resp. původnímu žalobci, výtěžek zpeněžení ve výši 567 512,43 Kč, ačkoliv mu k tomu byl v rámci konkursního řízení udělen souhlas, účelově oddaluje vydání výtěžku žalobci, přičemž insolvenční soud tuto nečinnost žalovaného toleruje.3. Dále soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 23. 6. 2021, č. j. 43 Cm 213/2010-481, žalobci osvobození od soudního poplatku nepřiznal, když po posouzení jeho majetkových poměrů na základě žalobcem předloženého prohlášení a na základě vlastního šetření dovodil, že podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků, a to ani zčásti, na straně žalobce nejsou dány. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. 12. 2021, č. j. 3 Cmo 197/2021-496, usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, aby soud znovu posoudil podmínky pro částečné osvobození od soudních poplatků, když podle odvolacího soudu závěr soudu prvního stupně o tom, že na žalobce nelze pohlížet jako na nemajetného, a že jeho odvolání (proti jinému rozhodnutí než tomu, které je předmětem odvolacího přezkumu) představuje svévolné nebo zjevně bezúspěšné uplatňování práva, je přinejmenším předčasný, nedostatečně podložený, a tedy nesprávný, byť odvolací soud v rámci odůvodnění rozhodnutí dále uvedl, že souhlasí se soudem prvního stupně v tom, že v daném případě nejsou splněny podmínky pro úplné osvobození od soudních poplatků.4. Soud prvního stupně při novém posouzení návrhu na přiznání osvobození s poukazem na § 138 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dovodil, že žalobce nemá v současné době žádné příjmy z podnikatelské činnosti, nelze však na něho pohlížet jako na nemajetného, když mimo nemovitého majetku, který je postižen exekucí, má žalobce další majetek v podobě pohledávky ve výši 7 399 782,46 Kč, jejíž úhrady se dožaduje v konkursním řízení vedeném Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. 54 K 36/2007 a o níž bylo v rámci řízení o určení pravosti této přihlášené pohledávky rozhodnuto (dosud nepravomocně), že pohledávka je po právu. Současně soud přihlédl k tomu, že na základě rozhodnutí insolvenčního soudu ze dne 1. 4. 2009, č. j. 54 K 36/2007-242, měla být žalobci z výtěžku zpeněžení vydána částka 567 512,43 Kč, tato mu však dosud nebyla vyplacena. Podle soudu prvního stupně za tohoto stavu není na místě přiznat žalobci úplné osvobození od soudních poplatků, žalobce by ale měl být s ohledem na své majetkové poměry schopen uhradit soudní poplatek za odvolání v rozsahu 50 % (z celkové částky 110 935 Kč), proto mu usnesením ze dne 27. 9. 2022, č. j. 43 Cm 213/2010-530 přiznal osvobození od soudního poplatku v rozsahu 50 %. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 31. 7. 2023, č. j. 3 Cmo 6/2023-553, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.5. Soud prvního stupně poté usnesením ze dne ze dne 4. 10. 2023, č. j. 43 Cm 213/2010-557, vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 55 468 Kč (odpovídající 50 % celkového soudního poplatku za odvolání). Žalobce podáním doručeným v poslední den lhůty pro zaplacení soudního poplatku požádal o odložení povinnosti zaplatit soudní poplatek až do rozhodnutí o věci samé, a to s odůvodněním, že mu žalovaný stále nevydal výtěžek zpeněžení ve výši 567 512,43 Kč.6. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. 1. 2025, č. j. 3 Cmo 3/2024-589, rozhodl o odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku ze dne 1. 10. 2020, č. j. 43 Cm 213/2010-407, tak, že výrokem I. a výrokem II. zastavil řízení o odvolání žalobce proti výroku I. rozsudku a o odvolání žalovaného proti výroku II. rozsudku (když oba svá odvolání v tomto rozsahu vzali zpět), současně výrokem III. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. a v tomto rozsahu věc vrátil soudu k dalšímu řízení. Zrušovací výrok III. odvolací soud odůvodnil tím, že předmětem odvolacího řízení zůstalo pouze odvolání žalobce proti výroku III. rozsudku soudu prvního stupně (jímž bylo žalobci uloženo zaplatit státu soudní poplatek za žalobu ve výši 88 750 Kč) a protože žalobce podal novou žádost o osvobození od soudních poplatků i pro řízení před soudem prvního stupně, o které přísluší rozhodnout soudu první stupně, nezbylo odvolacímu soudu než rozsudek v tomto rozsahu zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.7. Soud prvního stupně poté vyzval žalobce, aby doložil tvrzené nově zhoršené majetkové poměry, žalobce však podle soudu prvního stupně neuvedl ohledně jeho majetkových poměrů, příjmů a ekonomické situaci žádné nové skutečnosti, jež by nebyly ze strany soudu již při předchozím posuzování jeho žádosti o osvobození posuzovány a zohledňovány, a to vyjma vývoje stavu řízení původně vedeného zdejším soudem pod sp. zn. 20 Nc 501/2021 (aktuálně vedeného pod sp. zn. 49 Cm 28/2023), kde bylo rozsudkem ze dne 17. 4. 2024 rozhodnuto opět tak, že pohledávka žalobce byla určena (dosud nepravomocně z důvodu podání odvolání). Ze žalobcem doložených daňových přiznání k dani z příjmů PO za roky 2022 až 2024 je pak podle soudu zřejmé, žalobce nepodniká, stejně jako nepodnikal v předchozích letech. Vlastním šetřením soud opětovně ověřil, že žalobce je nadále vlastníkem nemovitých věcí zapsaných na LV č. , Anonymizováno,  pro katastrální území a obec Klatovy, které byly jednak zajištěny zástavním právem z rozhodnutí správního orgánu (příslušného finančního úřadu) v roce 2015 a v roce 2019 (když neuhrazená daň evidovaná ke dni 12. 6. 2015 činila celkem 436 058 Kč včetně příslušenství a neuhrazená daň evidovaná ke dni 19. 9. 2019 činila celkem 60 701 Kč včetně příslušenství) a nadto byl tento majetek postižen v rámci několika exekučních řízení z let 2019, 2020 a 2025. Dále bylo ověřeno, že žalobce není vlastníkem žádného motorového vozidla. Soud opětovně vlastním šetřením ověřil, že ke dni vydání tohoto rozhodnutí nebylo pravomocně rozhodnuto o odvolání proti rozsudku ze dne 17. 4. 2024, č. j. 49 Cm 28/2023-227, kterým bylo rozhodnuto o určení pohledávky žalobce.8. S poukazem na § 138 odst. 1 o. s. ř. soud připomněl, že poskytnout osvobození od soudních poplatků lze jen ve výjimečných případech, a to osobám zcela nemajetným či osobám s výrazně nízkými příjmy, pokud se tyto bez vlastního zavinění ocitly v situaci, která jim neumožňuje opatřit si prostředky na splnění jejich poplatkové povinnosti. Při posuzování žádosti o osvobození od soudních poplatků pak soud posuzuje majetkové a příjmové poměry účastníka, stejně tak přihlíží k výši soudního poplatku. Současně soud zkoumá, zda se nejedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.9. Soud prvního stupně dovodil, že žalobce sice nemá v současné době žádné příjmy z podnikatelské činnosti, nelze však na něho pohlížet jako na nemajetného (jak ostatně bylo již dříve soudy ve vztahu k předchozí žádosti žalobce o přiznání osvobození konstatováno). Podle soudu prvního stupně žalobce pouze obstrukčně opakovaně žádá o přiznání úplného osvobození od soudních poplatků.10. Pokud krom shora uvedeného nemovitého majetku, který je postižen exekucí, má mít žalobce další majetek, a to pohledávku ve výši 7 399 782,46 Kč, jejíž úhrady se dožaduje v konkursním řízení, v němž byla (byť dosud nepravomocně) shledána po právu, a podle rozhodnutí soudu ze dne 1. 4. 2009, č. j. 54 K 36/2007-242, měla být žalobci z výtěžku zpeněžení vydána částka 567 512,43 Kč (byť mu dosud nebyla vyplacena), není podle soudu na místě žalobci přiznat úplné osvobození od soudních poplatků, neboť je v jeho možnostech uhradit soudní poplatek za žalobu v rozsahu 50 %, stejně jako soudní poplatek za odvolání v rozsahu 50 % (jak již bylo dříve rozhodnuto), když celý soudní poplatek za žalobu by s ohledem na právní úpravu účinnou v době zahájení řízení činil 88 750 Kč a celý soudní poplatek za odvolání by činil 110 935 Kč. Přiznal mu proto osvobození od soudního poplatku za žalobu v rozsahu 50 % (s tím, že jde o méně než 1/10 hodnoty částky, která by mu měla být vyplacena v rámci konkursního řízení) a zamítl jeho návrh na přiznání osvobození od soudního poplatku za odvolání (nedotčené přiznaným osvobozením v rozsahu 50 %) s tím, že tento jeho návrh není důvodný, čehož si musí být žalobce s ohledem na předchozí posouzení jeho žádosti jak soudem prvního stupně tak soudem odvolacím, a to při nezměněné majetkové situaci a příjmové situaci žalobce, zcela jednoznačně vědom.11. Usnesení napadl žalobce odvoláním a namítl, že pokud soud argumentuje tím, že žalobci má být v rámci konkursního řízení vyplacena minimálně částka 567 512,43 Kč, pak ale zcela pominul, že tato částka mu dosud vyplacena nebyla, žalovaný odmítá tuto částku vyplatit a nápravy tohoto stavu se žalobce neúspěšně domáhal u konkursního soudu, přičemž je mu více než 16 let bráněno využít finanční prostředky, které mu mají být vyplaceny. To vedlo k tomu, že žalobce nebyl schopen uhradit své závazky, na jeho majetek byla nařízena exekuce a ocitl se ve zcela tristní ekonomické situaci. Má za to, že se bez vlastního zavinění ocitl v situaci, která mu neumožňuje soudní poplatky uhradit. Navrhl proto, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a přiznal žalobci osvobození od placení soudních poplatků za žalobu i odvolání.12. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal podle § 212a odst. 6 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně a, aniž nařizoval jednání /§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř./, a dospěl k následujícím závěrům.13. Předně je třeba připomenout, že jedním ze základních práv, které je zakotveno v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, je právo domáhat se stanoveným způsobem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Toto právo má každý, tedy i ten, kdo nemá finanční prostředky na zaplacení soudního poplatku. Proto, i když zákon stanoví povinnost uhradit soudní poplatek jako podmínku postupu při uplatňování práva v civilním procesu, upravuje současně okolnosti, za nichž lze tuto podmínku prominout.14. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to jeho poměry a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; úplné osvobození lze přiznat pouze výjimečně, jsouli pro to zvlášť závažné důvody. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost.15. Soud prvního stupně rozhodoval napadeným usnesením o nové žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků za žalobu a odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 1. 10. 2020, č. j. 43 Cm 213/2010-407, když žalobce tuto novou žádost vznesl při jednání odvolacího soudu dne 6. 1. 2025. Tuto žádost pak odůvodnil tím, že od poslední žádosti o přiznání osvobození uplynuly další dva roky, jeho poměry (finanční situace) se nezlepšily a stále mu nebyl vyplacen výtěžek zpeněžení 567 512,43 Kč v rámci konkursního řízení.16. Předně je třeba uvést, že pokud soud prvního stupně rozhodoval nově o žádosti žalobce o přiznání osvobození od soudního poplatku za odvolání, pak pochybil, když nevzal v úvahu, že o žádosti žalobce o přiznání soudního poplatku za odvolání bylo již rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne 29. 7. 2022, č. j. 43 Cm 213/2010-530, kterým mu bylo přiznáno osvobození v rozsahu 50 % a toto rozhodnutí bylo následně potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 7. 2023, č. j. 3 Cmo 6/2023-553.17. Svou předchozí žádost o přiznání osvobození od soudního poplatku za odvolání proti rozsudku ze dne 1. 10. 2020, č. j. 43 Cm 213/2010-407, odůvodňoval žalobce tím, že již několik let nevykonává ekonomickou činnost, nemá žádný jiný zdroj příjmů a jediným jeho aktivem je pohledávka ve výši 7 399 782,46 Kč, jejíž úhrady se domáhá v konkursním řízení a ohledně níž mu má být podle rozhodnutí soudu ze dne 1. 4. 2009, č. j. 54 K 36/2007-242, z výtěžku zpeněžení vydána částka 567 512,43 Kč, což se dosud nestalo. Pokud nyní tvrdí, že od předchozí žádosti o přiznání osvobození od soudního poplatku uplynuly další dva roky a jeho finanční situace se nezlepšila a stále mu nebyl vyplacen výtěžek zpeněžení, pak ale tvrdí stejné poměry, nikoli jejich změnu. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyplývá, že o opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku v témže řízení je soud povinen znovu rozhodnout jen tehdy, obsahuje-li tato žádost nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména tvrzení o změně poměrů účastníka. Pouhé opakování již dříve tvrzených okolností, jejich podrobnější rozvedení nebo dodatečné doložení stejných poměrů takovou povinnost nezakládá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3525/2018, nebo usnesení téhož soudu ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1845/2016). Bez změny poměrů může jít o nepřípustnou revokaci pravomocného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2025, sp. zn. 28 Cdo 3233/2024). Nynější návrh žalobce představuje pouze opakovanou žádost založenou na stejném skutkovém základu, která nemůže sloužit k revizi dřívějšího pravomocného rozhodnutí. Podmínky pro nové věcné posouzení žádosti o přiznání osvobození od soudního poplatku za odvolání proto splněny nejsou.18. Za této situace nebylo možné opětovnou žádost žalobce o osvobození od soudního poplatku za odvolání věcně posuzovat s ohledem na překážku věci pravomocně rozsouzené ve smyslu § 159a odst. 4 o. s. ř. a soud prvního stupně měl řízení o ní zastavit. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. podle § 220 odst. 1 o. s. ř. (per analogiam) změnil, jak uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.19. Pokud jde o žádost žalobce na přiznání osvobození od soudního poplatku za žalobu, z obsahu spisu vyplývá, že o žádosti o přiznání osvobození od soudního poplatku za žalobu již bylo soudem prvního stupně rozhodováno, a to usnesením ze dne 24. 10. 2011, č. j. 43 Cm 213/2010-49, kterým osvobození přiznáno nebylo z důvodu, že žadatel ničím nedoložil tvrzené nepříznivé poměry. Obecně platí, že soud je tímto svým pravomocným usnesením vázán ve smyslu § 170 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2025, sp. zn. 29 Cdo 1688/2025). Současně je však třeba připomenout, že právo na osvobození od soudních poplatků je podle judikatury striktně osobní; váže se k majetkovým, sociálním a dalším poměrům konkrétního účastníka a na právního ani procesního nástupce nepřechází (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2163/2018, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2003, sp. zn. 20 Cdo 175/2003. Nelze tak pominout, že o přiznání osvobození od soudního poplatku za žalobu požádal právní předchůdce žalobce, společnost , Anonymizováno, ., IČO: , IČO,  a jeho poměrů (které nedoložil) se rozhodnutí týkalo. Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud o žádosti nynějšího žalobce o přiznání osvobození od soudního poplatku za žalobu znovu rozhodoval.20. Žalobce žádost o přiznání osvobození od soudního poplatku za žalobu podal s poukazem na svou předchozí žádost o přiznání osvobození od soudního poplatku za odvolání proti rozsudku ze dne 1. 10. 2020, č. j. 43 Cm 213/2010-407, a v ní tvrzené skutečnosti, že již několik let nevykonává ekonomickou činnost, nemá žádný jiný zdroj příjmů a jediným jeho aktivem je pohledávka ve výši 7 399 782,46 Kč, jejíž úhrady se domáhá v konkursním řízení a ohledně níž mu má být podle rozhodnutí soudu ze dne 1. 4. 2009, č. j. 54 K 36/2007-242, z výtěžku zpeněžení vydána částka 567 512,43 Kč, což se dosud nestalo. Dále k tomu vedl, že od předchozí žádosti o přiznání osvobození od soudního poplatku uplynuly další dva roky, jeho finanční situace se nezlepšila a stále mu nebyl vyplacen výtěžek zpeněžení.21. Soud prvního stupně tyto tvrzené poměry žalobce posoudil ve světle dalších zjištění, že žalobce vlastní pouze nemovitý majetek postižený exekucí a dovodil, že byť žalobce nemá v současné době žádné příjmy z podnikatelské činnosti, nelze na něho pohlížet jako na nemajetného. Přiléhavě přitom poukázal na to, že stejný závěr ve vztahu k týmž poměrům učinil v souvislosti s žádostí žalobce o přiznání osvobození od soudního poplatku za odvolání a že tomuto závěru přisvědčil o odvolací Vrchní soud v Praze. I podle odvolacího soudu, byť žalobci dosud nebyla vyplacena částka 567 512,43 Kč z výtěžku zpeněžení, není na místě mu přiznat plné osvobození od soudního poplatku za žalobu, když takový závěr by ani nekorespondoval se závěry přijatými ve vztahu k žádosti o přiznání osvobození od soudního poplatku za odvolání a byl by v rozporu se zásadou legitimního očekávání.22. Lze tedy uzavřít, že pokud soud prvního stupně žalobci přiznal žalobci osvobození od soudního poplatku za žalobu v rozsahu 50 %, rozhodl správně. Odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"RESOLUTION","ecli":"ECLI:CZ:VSPH:2026:3.Cmo.94.2025.1","publishedAt":"2026-10-20","decisionAt":"2026-06-17","caseNumber":{"senate":3,"registry":"Cmo","index":94,"year":2025,"pageNumber":661},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Jiří","lastName":"Čurda","titlesAfter":"","function":"předseda senátu"},"courtCode":"VSPH","caseResultType":["POTVRZENI","ZMENA"],"caseSubject":"o zaplacení částky 2 218 699,45 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 8. 2025, č. j. 43 Cm 213/2010-646","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"138","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"159a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"170","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"214","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"220","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":[]},"styles":[{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}