{"uuid":"0b5f26c6-e51e-435b-a664-e6f63a76b6e4","header":[{"texts":[{"text":"Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Knotkové, soudkyně JUDr. Kateřiny Kodetové a soudce Mgr. Zdeňka Váni ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"údaje o zástupci","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zadostiučinění za nemajetkovou újmu","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. prosince 2020, č. j. 12 C 31/2019-54,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. ohledně částky 60.000 Kč potvrzuje; ohledně částky 60.000 Kč rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku mění tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 26.684 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. ohledně částky 60.000 Kč potvrzuje; ohledně částky 60.000 Kč rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku mění tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá.\nII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 26.684 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení].","justification":[{"texts":[{"text":"1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 120.000 Kč (výrok I.), zamítl žalobu ohledně 120.000 Kč (výrok II.) a uložil žalované zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení 30.798 Kč (výrok III.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 240.000 Kč jako přiměřeného zadostiučinění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem („ OdpŠk“), a to za nemajetkovou újmu, která jí vznikla v důsledku nepřiměřené délky správního řízení o její žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace vedeného u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizována dvě slova","anonStyle":"ANON"},{"text":" v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":" („ ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"“) pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku podrobně shrnul průběh řízení vedeného u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":". Zejména konstatoval, že žalobkyně 19. 6. 2008 podala u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" žádost o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace, a to konkrétně jejího právnického vzdělání získaného na ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizována tři slova","anonStyle":"ANON"},{"text":" v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" prostřednictvím ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizována tři slova","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizována tři slova","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" Rozhodnutím z 20. 8. 2008 ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" této žádosti zcela vyhověla, dne 29. 6. 2010 však Nejvyšší státní zástupkyně napadla toto rozhodnutí správní žalobou, o níž bylo následně u Krajského soudu v Plzni („ Krajský soud“) vedeno řízení pod sp. zn. 27 A 55/2010. V tomto řízení Krajský soud 27. 4. 2011 vydal rozsudek, kterým napadené rozhodnutí ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" zrušil z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti a nesrozumitelnosti a věc vrátil ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" k dalšímu řízení. 29. 10. 2013 žalobkyně zaslala ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" dotaz na stav řízení a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" nato usnesením z 11. 12. 2013 přerušila řízení. Usnesení o přerušení řízení bylo k odvolání žalobkyně potvrzeno rozhodnutím žalované ze 7. 5. 2014 10. 7. 2014. ZČU oznámila žalobkyni pokračování v řízení a 1. 8. 2014 ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" vydala rozhodnutí, kterým žádost žalobkyně o uznání zamítla. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně 18. 8. 2014 odvolání, ve dnech 27. 2. 2015, 7. 5. 2015 a 17. 6. 2015 se žalobkyně opakovaně dotazovala na stav řízení. 27. 8. 2015 žalobkyně zaslala ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizována dvě slova","anonStyle":"ANON"},{"text":" jakožto nadřízenému orgánu žalované žádost o učinění opatření proti nečinnosti správního orgánu. 8. 9. 2015 žalovaná vydala rozhodnutí, kterým napadené rozhodnutí ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" zrušila a vrátila věc k novému projednání. 29. 4. 2016 žalobkyně vyzvala ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" k novému projednání věci a vydání rozhodnutí, ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" nato žalobkyni sdělila, že teprve 10. 5. 2016 jí byl ze strany žalované vrácen spis. 24. 6. 2016 ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" vydala rozhodnutí, kterým řízení o žádosti žalobkyně zastavila. I toto rozhodnutí však bylo následně k odvolání žalobkyně zrušeno a věc byla vrácena ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" k dalšímu řízení rozhodnutím žalované z 26. 1. 2017. V dalším řízení ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" učinila dotaz na ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizována tři slova","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"země","anonStyle":"ANON"},{"text":" a po další urgenci ze strany žalobkyně a seznámení žalobkyně s podklady rozhodnutí pak ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" 3. 10. 2018 vydala rozhodnutí, kterým žádost žalobkyně zamítla. K odvolání žalobkyně poté žalovaná toto rozhodnutí potvrdila svým rozhodnutím z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", které nabylo právní moci 25. 1. 2019.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Po právní stránce soud prvního stupně zjištěný skutkový stav posoudil podle § 1, § 13 a § 31a OdpŠk. Soud prvního stupně především dospěl k závěru, že na posuzované správní řízení ve smyslu judikatorních kritérií dopadá čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť (1) se v něm jedná o spor o právo či závazek, který je opravdový a vážný a řízení má vliv na existenci, rozsah či způsob jeho výkonu, (2) toto právo či závazek má svůj základ ve vnitrostátním právu a (3) ve věci se jedná o právo či závazek„ civilní“ povahy, neboť má bezprostřední dopad na možnost získání adekvátního zaměstnání na trhu práce. S ohledem na uvedené pak soud prvního stupně shledal, že připadá v úvahu existence nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené celkové délky řízení, a je proto na místě vycházet ze závěru stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu z 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 („ Stanovisko“). V projednávaném případě celková délka posuzovaného správního řízení činila 7 let a 8 měsíců a tuto délku soud prvního stupně hodnotil jako nepřiměřenou. V takovém případě lze ve smyslu Stanoviska předpokládat vznik nemajetkové újmy na straně žalobkyně. Pouhé konstatování porušení práva se soudu prvního stupně nejevilo jako dostačující, a přistoupil proto k zadostiučinění v penězích. Výši peněžitého zadostiučinění soud prvního stupně s odkazem na Stanovisko vypočetl tak, že vyšel ze základní částky 100.000 Kč (15.000 Kč za první dva roky řízení a stejná částka za každý další rok řízení). Dále soud prvního stupně zvážil, zda jsou naplněna zákonná kritéria pro zvýšení či snížení této částky, a shledal, že tuto částku je na místě zvýšit o 20 % s ohledem na zcela neadekvátní délku řízení a opakované průtahy, na kterých se jednoznačně podílel správní orgán, a ke kterým docházelo navzdory opakovaným urgencím ze strany žalobkyně. Z těchto důvodů soud prvního stupně žalobě vyhověl ohledně částky 120.000 Kč a ve zbytku ji zamítl. S odkazem na § 142 odst. 3 o. s. ř. pak soud prvního stupně žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Proti výrokům I. a III. tohoto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, v němž předně polemizovala s názorem soudu prvního stupně, že v případě posuzovaného řízení připadá v úvahu odškodnění za nepřiměřenou délku řízení, a že na věc lze tedy aplikovat Stanovisko. Dle názoru žalované se v posuzovaném řízení přímo neřešilo žádní konkrétní právo civilní povahy, neboť řízení o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace je řízením o veřejném subjektivním právu; žádný případ takového řízení dosud nebyl posuzován ani v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva. Aplikaci Stanoviska pak není možné odůvodnit ani tím, že by předmětem posuzovaného správního řízení bylo základní právo či svoboda, u nichž by ve smyslu aktuální judikatury právo na přiměřenou délku řízení vyplývalo z čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Právo na uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání totiž dle žalované nemá ústavněprávní základ, není jakkoliv podřazeno právu na vzdělání a má pouze zákonnou povahu. Dle názoru žalované se proto soud prvního stupně měl zabývat pouze tím, zda je dán nesprávný úřední postup spočívající v průtazích v řízení, a zda následkem takových průtahů žalobkyni vznikla nemajetková újma. Dle názoru žalované přitom ke vzniku takové újmy na straně žalobkyně nedošlo, jelikož žalobkyně nemohla být v nejistotě ohledně toho, zda bude moci vykonávat právnické povolání na základě neplatného diplomu. Z přípisu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizována čtyři slova","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"země","anonStyle":"ANON"},{"text":" z 23. 5. 2017, ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", totiž vyplývá, že žalobkyní předložený diplom neodpovídá státnímu vzoru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"země","anonStyle":"ANON"},{"text":" platnému v době jeho vystavení, neopravňuje k zařazení do práce dle kvalifikace, a není tedy dokladem o vysokoškolském vzdělání žalobkyně. Dle názoru žalované tak žalobkyně nemohla mít legitimní očekávání, že jí bude uznáno vzdělání na ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizována tři slova","anonStyle":"ANON"},{"text":" poté, co bylo v médiích zveřejněno, že studiem na této škole nebylo možné dosáhnout právnického vzdělání rovnocenného se vzděláním získaným na právnických fakultách v ČR. Žalovaná má proto za prokázané, že žalobkyni nemajetková újma nevznikla, a zadostiučinění jí proto nemůže být poskytnuto. Nad rámec uvedeného žalovaná vytkla soudu prvního stupně, že při výpočtu výše přiznaného zadostiučinění opomněl zohlednit, podíl žalobkyně na délce řízení v podobě její nedostatečné součinnosti (v této souvislosti žalovaná poukázala na prodlevu v řízení způsobenou v létě 2018 žádostí žalobkyně o změnu termínu k nahlédnutí do spisu). Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku změnil tak, že žalobu zamítne.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Žalobkyně se k podanému odvolání vyjádřila tak, že napadený rozsudek považuje za správný. Soud prvního stupně řádně posoudil kritéria aplikovatelnosti čl. 6 Úmluvy a jeho závěry v tomto směru odpovídají i recentní judikatuře Městského soudu v Praze. Argumentace žalované dle názoru žalobkyně vypovídá o nedostatku sebereflexe ohledně toho, co žalovaná žalobkyni extrémním porušováním lhůt způsobila. Předmět správního řízení je dle názoru žalobkyně na místě podřadit pod čl. 6 Úmluvy, neboť zájem žalobkyně na požadované nostrifikaci byl jednoznačně opravdový a vážný a výsledek řízení měl bezprostřední dopad na možnosti výkonu jejího zaměstnání či povolání včetně dopadu do majetkové sféry. I kdyby navíc odvolací soud dovodil, že posuzované správní řízení nespadá pod čl. 6 Úmluvy a jeho předmětem není základní právo, jednalo by se v projednávaném případě dle žalobkyně o nesprávný úřední postup, neboť byly prokázány jednotlivé průtahy v posuzovaném správním řízení. Žalobkyně dále nesouhlasí s námitkou, že předložený diplom žalobkyně není dokladem o vysokoškolském vzdělání – v této souvislosti žalobkyně naopak odkázala na podklady, z nichž v průběhu posuzovaného správního řízení vycházela a z nichž plyne opak. Žalobkyně z uvedených důvodů navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, přičemž v souladu s § 214 odst. 3 o. s. ř. rozhodoval bez nařízení jednání, neboť odvolání bylo podáno pouze z důvodu nesprávného právního posouzení a účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili. Odvolací soud shledal, že odvolání žalované je jen částečně důvodné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Soud prvního stupně po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. správně zjistil skutkový stav. Takto zjištěný skutkový stav pak v zásadě správně posoudil též po právní stránce s níže uvedenou výhradou posouzení některých kritérií pro zvýšení nebo naopak snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění za nesprávný úřední postup.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk„ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk„ v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Soud prvního stupně se předně v napadeném rozsudku zcela správně zabýval otázkou, zda má být nesprávný úřední postup v posuzovaném správním řízení posuzován podle § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk, tedy jako porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, nebo podle věty třetí tohoto ustanovení, tedy jako porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. V prvním případě musí poškozený prokázat existenci konkrétních průtahů v řízení a újmu, která mu v příčinné souvislosti s nimi vznikla. V druhém případě je naproti tomu třeba posuzovat přiměřenost celkové délky řízení, přičemž u nepřiměřeně dlouhého řízení se újma na straně poškozeného presumuje; na případy nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení přitom dopadá Stanovisko, v němž Nejvyšší soud podrobně vyložil mechanismus výpočtu zadostiučinění za nemajetkovou újmu. U správních řízení judikatura tradičně mezi oběma případy odlišuje podle toho, zda se na dané řízení vztahují garance spravedlivého procesu dle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, či nikoliv. V kladném případě je třeba postupovat podle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a přistoupit k posouzení přiměřenosti celkové délky správního řízení, a to podle kritérií podrobně rozvedených ve Stanovisku. V negativním případě je naopak na místě postupovat podle věty druhé uvedeného ustanovení a zabývat se jen existencí jednotlivých průtahů, přičemž Stanovisko na věc aplikovat nelze (srov. rozsudky Nejvyššího soudu z 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014, či z 20. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 968/2014, či z 21. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 519/2015). K uvedenému je třeba dodat, že i v případech, na které by čl. 6 Úmluvy nedopadal, judikatura v nedávné době připustila aplikaci § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk (se všem shora uvedenými právními důsledky), a to tehdy, pokud by předmětem posuzovaného správního řízení bylo základní právo či svoboda ve smyslu Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu ze 14. 10. 2020, sp. zn. II. ÚS 570/20, a rozsudek Nejvyššího soudu z 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 2402/2020).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Odvolací soud pak nic nemůže vytknout ani závěru soudu prvního stupně, že § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk na věc dopadá, a připadá v ní tedy v úvahu odškodnění žalobkyně za nepřiměřenou délku řízení. Zabýval-li se soud prvního stupně v této souvislosti možnou aplikací čl. 6 Úmluvy na posuzované správní řízení, pak zcela správně připomněl kritéria, podle nichž judikatura tuto otázku ustáleně posuzuje: podle nich čl. 6 Úmluvy na správní řízení dopadá tehdy, (1) jde-li v něm o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku v jeho poměrech, (2) má-li toto právo nebo závazek základ ve vnitrostátním právu a (3) je-li civilní, tj. soukromoprávní povahy (srov. např. shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 344/2014, či rozsudek z 21. 3. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1174/2016). V případě řízení o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace jsou pak všechna tři uvedená kritéria splněna, a to především s ohledem na skutečnost, že výsledek takového řízení má bezprostřední dopad na možnosti výkonu zaměstnání či povolání žadatele včetně dopadu do jeho majetkové sféry. Tento závěr již ostatně Městský soud v Praze podrobně s odkazem na judikaturu ESLP odůvodnil v rozhodnutích v obdobných věcech, a sice v usnesení z 15. 7. 2020, č. j. 62 Co 147/2020-243, a v rozsudku z 10. 11. 2020, č. j. 51 Co 300/2020-88. Tento závěr se ve smyslu § 13 o. z. plně uplatní i v nyní projednávané věci, neboť odvolací soud nemá žádný důvod se od něj odchylovat. Takový důvod přitom nelze spatřovat v odkazu žalované na veřejnoprávní povahu řízení o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání či kvalifikace: Pojem„ civilního práva či závazku“ ve smyslu čl. 6 Úmluvy je třeba chápat autonomně, tj. ve smyslu Úmluvy, jak je vykládána judikaturou ESLP, a nezávisle na tom, zda je právo či závazek v rámci vnitrostátního práva považováno za soukromoprávní, či veřejnoprávní (srov. např. shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2402/2020). Ve stručnosti pak odvolací soud dodává, že důvody pro použití § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk lze ve věci dovozovat nejen z použitelnosti čl. 6 Úmluvy, ale také (ve smyslu citovaných rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 570/20 a 31 Cdo 2402/2020) ze skutečnosti, že řízením o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání či kvalifikace je bezprostředně dotčeno ústavně garantované právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu ve smyslu čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. To platí zejména v případě řízení o uznání zahraničního právnického vzdělání. Právnické vzdělání představuje nutnou podmínku a„ vstupní bránu“ do řady právnických profesí, a možnost či nemožnost tyto profese v ČR vykonávat tak na výsledku řízení přímo závisí. Pro toto řízení je proto právo na projednání věci v přiměřené lhůtě možno dovozovat nejen z čl. 6 Úmluvy, ale též z čl. 38 odst. 2 LZPS. Porušení takového práva v podobě nepřiměřené délky řízení pak představuje nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. V nyní projednávané věci bylo v řízení prokázáno, že posuzované správní řízení trvalo 7 let a 8 měsíců (soud prvního stupně v tomto směru správně hodnotil dobu od pravomocného zrušení původního rozhodnutí správním soudem dne 19. 5. 2011, srov. k tomu obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu z 1. 6. 2016, s. zn. 30 Cdo 2780/2015) a odvolací soud se plně ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že tuto dobu lze považovat za zjevně nepřiměřenou. Byl tedy dán nesprávný úřední postup dle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a ve smyslu ustálené judikatury (viz Stanovisko či např. rozsudek Nejvyššího soudu z 10. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3507/2018) je na místě presumovat na straně žalobkyně vznik nemajetkové újmy v podobě nejistoty o výsledku řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Nelze přitom souhlasit s názorem žalované, že uvedená presumpce vzniku nemajetkové újmy byla v řízení vyvrácena tím, že žalobkyně nemohla mít legitimní očekávání, že jí bude uznáno vzdělání na ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizována tři slova","anonStyle":"ANON"},{"text":": nemajetková újma způsobovaná nepřiměřenou délkou řízení spočívá v nejistotě ohledně výsledku řízení, a absenci takové nejistoty není možné dovozovat ze samotné skutečnosti, že žalobkyně byla ve správním řízení nakonec neúspěšná (viz např. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4739/2009). K výjimečnému závěru, že poškozenému nepřiměřenou délkou řízení vznikla jen nižší, nebo dokonce zanedbatelná újma, by bylo možné dospět jedině v případě, kdy by účastníku musel být negativní výsledek posuzovaného řízení již od počátku znám (viz usnesení Nejvyššího soudu z 20. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3370/2011, či rozsudek z 16. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4387/2015). O takovou situaci se však v případě nyní posuzovaného řízení nejednalo: jak ostatně vyplývá ze správního spisu vedeného v posuzovaném řízení a především z rozhodnutí žalované z 18. 1. 2019, ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo jednací","anonStyle":"ANON"},{"text":", kterým bylo toto řízení skončeno, pro rozhodnutí o žádosti žalobkyně bylo třeba opatřit řadu podkladů a posoudit řadu skutkových a právních otázek, od povahy ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizována tři slova","anonStyle":"ANON"},{"text":", podoby a akreditace jejího studijního plánu v oboru„ Právo“ se specializací„ Právní věda“, po náležitosti diplomu žalobkyně. Je rovněž zřejmé, že rozhodovací praxe ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve vztahu k uznávání právnického vzdělání získaného na ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" státní ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizována tři slova","anonStyle":"ANON"},{"text":" se v čase vyvíjela, a v době podání žádosti žalobkyně tak v žádném případě nebylo zřejmé, že tato žádost bude neúspěšná (ostatně nutno připomenout, že ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" této žádosti původně vyhověla a její první rozhodnutí bylo až s odstupem několika let zrušeno správním soudem). Na okraj lze poznamenat, že ani postup samotné žalobkyně, která se v průběhu posuzovaného správního řízení opakovaně urgovala rozhodnutí ve věci, nijak nenapovídá tomu, že by si žalobkyně byla předem jista svým neúspěchem v tomto řízení. Odvolací soud se proto zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyni nemajetková újma z nepřiměřené délky posuzovaného správního řízení vznikla. Ve smyslu § 31a odst. 2 OdpŠk přitom za dostatečné přiměřené zadostiučinění nelze považovat pouhé konstatování porušení práva, a soud prvního stupně proto správně přistoupil k přiznání peněžitého zadostiučinění žalobkyni.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Pokud se pak jedná úvahy soudu prvního stupně o výši tohoto zadostiučinění, nelze nic vytknout postupu soudu prvního stupně, který s odkazem na Stanovisko vyšel ve smyslu § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk ze základní částky 100.000 Kč odpovídající dolní hranici judikatorní stanoveného rozmezí pro určení základní částky (tj. částce 15.000 Kč za první dva roky a poté za každý následující rok nepřiměřeně dlouho trvajícího řízení), a tuto částku dále modifikoval s ohledem na kritéria stanovená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk. Odvolací soud však neshledal zcela přiléhavou úvahu soudu prvního stupně o uplatnění uvedených kritérií pro zvýšení či snížení základní částky na projednávaný případ, a to z následujících důvodů:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Soud prvního stupně především zcela přehlédl skutečnost, že posuzované řízení bylo velmi složité po procesní, skutkové i právní stránce a odehrálo se na dvou stupních soustavy správních orgánů. Právě tato skutečnost přitom představovala zcela dominantní příčinu celkové délky posuzovaného správního řízení a je důvodem pro významné procentní snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění (§ 31a odst. 3 písm. b/ o. s. ř.). Pokud jde o procesní složitost posuzovaného řízení, byla tato zvyšována nutností přerušit řízení, poskytnout žalobkyni prostor pro nahlédnutí do spisu za účelem seznámení se s podklady rozhodnutí a především pak spolupracovat se zahraničními orgány a vyčkávat na sdělení informací z jejich strany. Procesní složitost posuzovaného řízení proto odůvodňuje snížení základní částky o 20 %. Pokud jde o skutkovou složitost posuzovaného řízení, bylo v tomto řízení provedeno poměrně rozsáhlé dokazování, neboť bylo třeba zjišťovat skutečnosti rozhodné pro posouzení charakteru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" státní univerzity v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a především pak jejího příslušného studijního plánu a posuzovat náležitosti diplomu žalobkyně, přičemž správní orgány v tomto směru musely vycházet z listinných důkazů v cizím jazyce (viz v podrobnostech shrnutí podkladů rozhodnutí na s. 7 rozhodnutí žalované z 18. 1. 2019). I skutková složitost posuzovaného správního řízení tak patřila mezi zcela zásadní příčiny jeho celkové délky a odůvodňuje snížení základní částky o 20 %. Na délku řízení měla dále vliv i jeho právní složitost, neboť v něm byla posuzována otázka, zda žalobkyně absolvovala zahraniční vysokoškolské vzdělání ve smyslu § 89 a § 90 zákona o vysokých školách a Úmluvy o uznávání kvalifikací týkajících se vysokoškolského vzdělávání v evropském regionu z 11. 4. 1997, přičemž bylo třeba provést hodnocení kvalifikace ve smyslu uvedené úmluvy. Ze správního spisu je přitom zřejmé, že právnímu posouzení uvedených otázek se správní orgány věnovaly velmi důkladně, přičemž rozhodovací praxe v obdobných případech se v čase významně vyvíjela. Právní složitost posuzovaného řízení proto odůvodňuje snížení základní částky o 10 %. Konečně, správní řízení opakovaně probíhalo na dvou stupních soustavy správních orgánů, což objektivně patří mezi skutečnosti zvyšující jeho složitost a ovlivňující jeho délku, a představuje tak důvod pro snížení základní částky o 10 %. Důvody zvyšující složitost posuzovaného řízení tak celkem odůvodňují snížení základní částky o 60 %.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Nesprávný je pak rovněž závěr soudu prvního stupně, že na celkové délce posuzovaného správního řízení se nepodílel postup správních orgánů v tomto řízení. Nelze totiž přehlédnout období nečinnosti správních orgánů jednak mezi 18. 8. 2014, kdy žalobkyně podala odvolání proti rozhodnutí ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" z 1. 8. 2014, a rozhodnutím žalované o tomto odvolání z 8. 9. 2015 (v mezidobí žalobkyně rozhodnutí opakovaně urgovala a podala žádost nadřízenému správnému orgánu o učinění opatření proti nečinnosti), a jednak mezi uvedeným rozhodnutím z 8. 9. 2015 a datem 11. 5. 2016, kdy ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve věci začala provádět další úkony. Uvedená období lze považovat za nedůvodné průtahy na straně správního orgánu odůvodňující ve smyslu § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk zvýšení základní částky o 20 %.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Odvolací soud pak ve shodě se soudem prvního stupně neshledal zvláštní důvody pro snížení či zvýšení základní částky spočívající v jednání poškozené žalobkyně (§ 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk) či ve významu předmětu řízení pro ni (§ 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Odvolací soud proto shrnuje, že základní částka 100.000 Kč měla být správně zvýšena o 20 % s ohledem na postup správních orgánů v posuzovaném řízení a naopak snížena o 60 % s ohledem na složitost věci. Celkem tedy měla být základní částka snížena o 40 %, a žalobkyni tedy jako přiměřené zadostiučinění v penězích za újmu vzniklou nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení náleží celkem částka 60.000 Kč. Napadeným výrokem I. napadeného rozsudku byla žalobkyni přiznána částka 120.000 Kč, a odvolací soud proto postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil napadený výrok tak, že se žaloba ohledně 60.000 Kč zamítá, a ve zbývající části výrok I. napadeného rozsudku postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. S ohledem na změnu napadeného rozsudku odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně, přičemž současně podle § 224 odst. 1 o. s. ř. rozhodoval o nákladech odvolacího řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Žalobkyně měla v řízení částečný úspěch, přičemž rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, a žalobkyně má proto podle § 142 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v plné výši. Náklady žalobkyně činí celkem 26.684 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2.000 Kč, odměny advokáta ve výši 18.600 Kč za 6 úkonů právní služby po 3.100 Kč podle § 7, § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast na jednání 10. 9. 2020, vyjádření z 8. 10. 2020, účast na jednání 1. 12. 2020 a vyjádření k odvolání; odvolací soud se neztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení též za žádost o předběžné projednání, u níž nárok na náhradu vylučuje § 31 odst. 4 OdpŠk, a dále za stručný přípis z 12. 11. 2020, který nepředstavuje samostatný úkon právní služby, ale pouhé doplnění předchozího vyjádření žalobkyně), z paušální náhrady hotových výdajů ve výši ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" za 6 úkonů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhrady za 21% DPH z částky 20.400 Kč ve výši 4.284 Kč Lhůta k plnění je určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 120.000 Kč (výrok I.), zamítl žalobu ohledně 120.000 Kč (výrok II.) a uložil žalované zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení 30.798 Kč (výrok III.).\n2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 240.000 Kč jako přiměřeného zadostiučinění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem („ OdpŠk“), a to za nemajetkovou újmu, která jí vznikla v důsledku nepřiměřené délky správního řízení o její žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace vedeného u [anonymizována dvě slova] v [obec] („ [anonymizováno]“) pod sp. zn. [číslo].\n3. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku podrobně shrnul průběh řízení vedeného u [anonymizováno] pod sp. zn. [číslo]. Zejména konstatoval, že žalobkyně 19. 6. 2008 podala u [anonymizováno] žádost o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace, a to konkrétně jejího právnického vzdělání získaného na [anonymizována tři slova] v [anonymizováno] prostřednictvím [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [právnická osoba] Rozhodnutím z 20. 8. 2008 [anonymizováno] této žádosti zcela vyhověla, dne 29. 6. 2010 však Nejvyšší státní zástupkyně napadla toto rozhodnutí správní žalobou, o níž bylo následně u Krajského soudu v Plzni („ Krajský soud“) vedeno řízení pod sp. zn. 27 A 55/2010. V tomto řízení Krajský soud 27. 4. 2011 vydal rozsudek, kterým napadené rozhodnutí [anonymizováno] zrušil z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti a nesrozumitelnosti a věc vrátil [anonymizováno] k dalšímu řízení. 29. 10. 2013 žalobkyně zaslala [anonymizováno] dotaz na stav řízení a [anonymizováno] nato usnesením z 11. 12. 2013 přerušila řízení. Usnesení o přerušení řízení bylo k odvolání žalobkyně potvrzeno rozhodnutím žalované ze 7. 5. 2014 10. 7. 2014. ZČU oznámila žalobkyni pokračování v řízení a 1. 8. 2014 [anonymizováno] vydala rozhodnutí, kterým žádost žalobkyně o uznání zamítla. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně 18. 8. 2014 odvolání, ve dnech 27. 2. 2015, 7. 5. 2015 a 17. 6. 2015 se žalobkyně opakovaně dotazovala na stav řízení. 27. 8. 2015 žalobkyně zaslala [anonymizována dvě slova] jakožto nadřízenému orgánu žalované žádost o učinění opatření proti nečinnosti správního orgánu. 8. 9. 2015 žalovaná vydala rozhodnutí, kterým napadené rozhodnutí [anonymizováno] zrušila a vrátila věc k novému projednání. 29. 4. 2016 žalobkyně vyzvala [anonymizováno] k novému projednání věci a vydání rozhodnutí, [anonymizováno] nato žalobkyni sdělila, že teprve 10. 5. 2016 jí byl ze strany žalované vrácen spis. 24. 6. 2016 [anonymizováno] vydala rozhodnutí, kterým řízení o žádosti žalobkyně zastavila. I toto rozhodnutí však bylo následně k odvolání žalobkyně zrušeno a věc byla vrácena [anonymizováno] k dalšímu řízení rozhodnutím žalované z 26. 1. 2017. V dalším řízení [anonymizováno] učinila dotaz na [anonymizována tři slova] [země] a po další urgenci ze strany žalobkyně a seznámení žalobkyně s podklady rozhodnutí pak [anonymizováno] 3. 10. 2018 vydala rozhodnutí, kterým žádost žalobkyně zamítla. K odvolání žalobkyně poté žalovaná toto rozhodnutí potvrdila svým rozhodnutím z [datum], které nabylo právní moci 25. 1. 2019.\n4. Po právní stránce soud prvního stupně zjištěný skutkový stav posoudil podle § 1, § 13 a § 31a OdpŠk. Soud prvního stupně především dospěl k závěru, že na posuzované správní řízení ve smyslu judikatorních kritérií dopadá čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť (1) se v něm jedná o spor o právo či závazek, který je opravdový a vážný a řízení má vliv na existenci, rozsah či způsob jeho výkonu, (2) toto právo či závazek má svůj základ ve vnitrostátním právu a (3) ve věci se jedná o právo či závazek„ civilní“ povahy, neboť má bezprostřední dopad na možnost získání adekvátního zaměstnání na trhu práce. S ohledem na uvedené pak soud prvního stupně shledal, že připadá v úvahu existence nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené celkové délky řízení, a je proto na místě vycházet ze závěru stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu z 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 („ Stanovisko“). V projednávaném případě celková délka posuzovaného správního řízení činila 7 let a 8 měsíců a tuto délku soud prvního stupně hodnotil jako nepřiměřenou. V takovém případě lze ve smyslu Stanoviska předpokládat vznik nemajetkové újmy na straně žalobkyně. Pouhé konstatování porušení práva se soudu prvního stupně nejevilo jako dostačující, a přistoupil proto k zadostiučinění v penězích. Výši peněžitého zadostiučinění soud prvního stupně s odkazem na Stanovisko vypočetl tak, že vyšel ze základní částky 100.000 Kč (15.000 Kč za první dva roky řízení a stejná částka za každý další rok řízení). Dále soud prvního stupně zvážil, zda jsou naplněna zákonná kritéria pro zvýšení či snížení této částky, a shledal, že tuto částku je na místě zvýšit o 20 % s ohledem na zcela neadekvátní délku řízení a opakované průtahy, na kterých se jednoznačně podílel správní orgán, a ke kterým docházelo navzdory opakovaným urgencím ze strany žalobkyně. Z těchto důvodů soud prvního stupně žalobě vyhověl ohledně částky 120.000 Kč a ve zbytku ji zamítl. S odkazem na § 142 odst. 3 o. s. ř. pak soud prvního stupně žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení.\n5. Proti výrokům I. a III. tohoto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, v němž předně polemizovala s názorem soudu prvního stupně, že v případě posuzovaného řízení připadá v úvahu odškodnění za nepřiměřenou délku řízení, a že na věc lze tedy aplikovat Stanovisko. Dle názoru žalované se v posuzovaném řízení přímo neřešilo žádní konkrétní právo civilní povahy, neboť řízení o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace je řízením o veřejném subjektivním právu; žádný případ takového řízení dosud nebyl posuzován ani v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva. Aplikaci Stanoviska pak není možné odůvodnit ani tím, že by předmětem posuzovaného správního řízení bylo základní právo či svoboda, u nichž by ve smyslu aktuální judikatury právo na přiměřenou délku řízení vyplývalo z čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Právo na uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání totiž dle žalované nemá ústavněprávní základ, není jakkoliv podřazeno právu na vzdělání a má pouze zákonnou povahu. Dle názoru žalované se proto soud prvního stupně měl zabývat pouze tím, zda je dán nesprávný úřední postup spočívající v průtazích v řízení, a zda následkem takových průtahů žalobkyni vznikla nemajetková újma. Dle názoru žalované přitom ke vzniku takové újmy na straně žalobkyně nedošlo, jelikož žalobkyně nemohla být v nejistotě ohledně toho, zda bude moci vykonávat právnické povolání na základě neplatného diplomu. Z přípisu [anonymizována čtyři slova] [země] z 23. 5. 2017, [číslo] [číslo], totiž vyplývá, že žalobkyní předložený diplom neodpovídá státnímu vzoru [země] platnému v době jeho vystavení, neopravňuje k zařazení do práce dle kvalifikace, a není tedy dokladem o vysokoškolském vzdělání žalobkyně. Dle názoru žalované tak žalobkyně nemohla mít legitimní očekávání, že jí bude uznáno vzdělání na [anonymizována tři slova] poté, co bylo v médiích zveřejněno, že studiem na této škole nebylo možné dosáhnout právnického vzdělání rovnocenného se vzděláním získaným na právnických fakultách v ČR. Žalovaná má proto za prokázané, že žalobkyni nemajetková újma nevznikla, a zadostiučinění jí proto nemůže být poskytnuto. Nad rámec uvedeného žalovaná vytkla soudu prvního stupně, že při výpočtu výše přiznaného zadostiučinění opomněl zohlednit, podíl žalobkyně na délce řízení v podobě její nedostatečné součinnosti (v této souvislosti žalovaná poukázala na prodlevu v řízení způsobenou v létě 2018 žádostí žalobkyně o změnu termínu k nahlédnutí do spisu). Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku změnil tak, že žalobu zamítne.\n6. Žalobkyně se k podanému odvolání vyjádřila tak, že napadený rozsudek považuje za správný. Soud prvního stupně řádně posoudil kritéria aplikovatelnosti čl. 6 Úmluvy a jeho závěry v tomto směru odpovídají i recentní judikatuře Městského soudu v Praze. Argumentace žalované dle názoru žalobkyně vypovídá o nedostatku sebereflexe ohledně toho, co žalovaná žalobkyni extrémním porušováním lhůt způsobila. Předmět správního řízení je dle názoru žalobkyně na místě podřadit pod čl. 6 Úmluvy, neboť zájem žalobkyně na požadované nostrifikaci byl jednoznačně opravdový a vážný a výsledek řízení měl bezprostřední dopad na možnosti výkonu jejího zaměstnání či povolání včetně dopadu do majetkové sféry. I kdyby navíc odvolací soud dovodil, že posuzované správní řízení nespadá pod čl. 6 Úmluvy a jeho předmětem není základní právo, jednalo by se v projednávaném případě dle žalobkyně o nesprávný úřední postup, neboť byly prokázány jednotlivé průtahy v posuzovaném správním řízení. Žalobkyně dále nesouhlasí s námitkou, že předložený diplom žalobkyně není dokladem o vysokoškolském vzdělání – v této souvislosti žalobkyně naopak odkázala na podklady, z nichž v průběhu posuzovaného správního řízení vycházela a z nichž plyne opak. Žalobkyně z uvedených důvodů navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.\n7. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, přičemž v souladu s § 214 odst. 3 o. s. ř. rozhodoval bez nařízení jednání, neboť odvolání bylo podáno pouze z důvodu nesprávného právního posouzení a účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili. Odvolací soud shledal, že odvolání žalované je jen částečně důvodné.\n8. Soud prvního stupně po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. správně zjistil skutkový stav. Takto zjištěný skutkový stav pak v zásadě správně posoudil též po právní stránce s níže uvedenou výhradou posouzení některých kritérií pro zvýšení nebo naopak snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění za nesprávný úřední postup.\n9. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk„ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.“\n10. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk„ v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.“\n11. Soud prvního stupně se předně v napadeném rozsudku zcela správně zabýval otázkou, zda má být nesprávný úřední postup v posuzovaném správním řízení posuzován podle § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk, tedy jako porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, nebo podle věty třetí tohoto ustanovení, tedy jako porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. V prvním případě musí poškozený prokázat existenci konkrétních průtahů v řízení a újmu, která mu v příčinné souvislosti s nimi vznikla. V druhém případě je naproti tomu třeba posuzovat přiměřenost celkové délky řízení, přičemž u nepřiměřeně dlouhého řízení se újma na straně poškozeného presumuje; na případy nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení přitom dopadá Stanovisko, v němž Nejvyšší soud podrobně vyložil mechanismus výpočtu zadostiučinění za nemajetkovou újmu. U správních řízení judikatura tradičně mezi oběma případy odlišuje podle toho, zda se na dané řízení vztahují garance spravedlivého procesu dle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, či nikoliv. V kladném případě je třeba postupovat podle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a přistoupit k posouzení přiměřenosti celkové délky správního řízení, a to podle kritérií podrobně rozvedených ve Stanovisku. V negativním případě je naopak na místě postupovat podle věty druhé uvedeného ustanovení a zabývat se jen existencí jednotlivých průtahů, přičemž Stanovisko na věc aplikovat nelze (srov. rozsudky Nejvyššího soudu z 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014, či z 20. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 968/2014, či z 21. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 519/2015). K uvedenému je třeba dodat, že i v případech, na které by čl. 6 Úmluvy nedopadal, judikatura v nedávné době připustila aplikaci § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk (se všem shora uvedenými právními důsledky), a to tehdy, pokud by předmětem posuzovaného správního řízení bylo základní právo či svoboda ve smyslu Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu ze 14. 10. 2020, sp. zn. II. ÚS 570/20, a rozsudek Nejvyššího soudu z 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 2402/2020).\n12. Odvolací soud pak nic nemůže vytknout ani závěru soudu prvního stupně, že § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk na věc dopadá, a připadá v ní tedy v úvahu odškodnění žalobkyně za nepřiměřenou délku řízení. Zabýval-li se soud prvního stupně v této souvislosti možnou aplikací čl. 6 Úmluvy na posuzované správní řízení, pak zcela správně připomněl kritéria, podle nichž judikatura tuto otázku ustáleně posuzuje: podle nich čl. 6 Úmluvy na správní řízení dopadá tehdy, (1) jde-li v něm o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku v jeho poměrech, (2) má-li toto právo nebo závazek základ ve vnitrostátním právu a (3) je-li civilní, tj. soukromoprávní povahy (srov. např. shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 344/2014, či rozsudek z 21. 3. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1174/2016). V případě řízení o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace jsou pak všechna tři uvedená kritéria splněna, a to především s ohledem na skutečnost, že výsledek takového řízení má bezprostřední dopad na možnosti výkonu zaměstnání či povolání žadatele včetně dopadu do jeho majetkové sféry. Tento závěr již ostatně Městský soud v Praze podrobně s odkazem na judikaturu ESLP odůvodnil v rozhodnutích v obdobných věcech, a sice v usnesení z 15. 7. 2020, č. j. 62 Co 147/2020-243, a v rozsudku z 10. 11. 2020, č. j. 51 Co 300/2020-88. Tento závěr se ve smyslu § 13 o. z. plně uplatní i v nyní projednávané věci, neboť odvolací soud nemá žádný důvod se od něj odchylovat. Takový důvod přitom nelze spatřovat v odkazu žalované na veřejnoprávní povahu řízení o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání či kvalifikace: Pojem„ civilního práva či závazku“ ve smyslu čl. 6 Úmluvy je třeba chápat autonomně, tj. ve smyslu Úmluvy, jak je vykládána judikaturou ESLP, a nezávisle na tom, zda je právo či závazek v rámci vnitrostátního práva považováno za soukromoprávní, či veřejnoprávní (srov. např. shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2402/2020). Ve stručnosti pak odvolací soud dodává, že důvody pro použití § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk lze ve věci dovozovat nejen z použitelnosti čl. 6 Úmluvy, ale také (ve smyslu citovaných rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 570/20 a 31 Cdo 2402/2020) ze skutečnosti, že řízením o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání či kvalifikace je bezprostředně dotčeno ústavně garantované právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu ve smyslu čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. To platí zejména v případě řízení o uznání zahraničního právnického vzdělání. Právnické vzdělání představuje nutnou podmínku a„ vstupní bránu“ do řady právnických profesí, a možnost či nemožnost tyto profese v ČR vykonávat tak na výsledku řízení přímo závisí. Pro toto řízení je proto právo na projednání věci v přiměřené lhůtě možno dovozovat nejen z čl. 6 Úmluvy, ale též z čl. 38 odst. 2 LZPS. Porušení takového práva v podobě nepřiměřené délky řízení pak představuje nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk.\n13. V nyní projednávané věci bylo v řízení prokázáno, že posuzované správní řízení trvalo 7 let a 8 měsíců (soud prvního stupně v tomto směru správně hodnotil dobu od pravomocného zrušení původního rozhodnutí správním soudem dne 19. 5. 2011, srov. k tomu obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu z 1. 6. 2016, s. zn. 30 Cdo 2780/2015) a odvolací soud se plně ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že tuto dobu lze považovat za zjevně nepřiměřenou. Byl tedy dán nesprávný úřední postup dle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a ve smyslu ustálené judikatury (viz Stanovisko či např. rozsudek Nejvyššího soudu z 10. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3507/2018) je na místě presumovat na straně žalobkyně vznik nemajetkové újmy v podobě nejistoty o výsledku řízení.\n14. Nelze přitom souhlasit s názorem žalované, že uvedená presumpce vzniku nemajetkové újmy byla v řízení vyvrácena tím, že žalobkyně nemohla mít legitimní očekávání, že jí bude uznáno vzdělání na [anonymizována tři slova]: nemajetková újma způsobovaná nepřiměřenou délkou řízení spočívá v nejistotě ohledně výsledku řízení, a absenci takové nejistoty není možné dovozovat ze samotné skutečnosti, že žalobkyně byla ve správním řízení nakonec neúspěšná (viz např. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4739/2009). K výjimečnému závěru, že poškozenému nepřiměřenou délkou řízení vznikla jen nižší, nebo dokonce zanedbatelná újma, by bylo možné dospět jedině v případě, kdy by účastníku musel být negativní výsledek posuzovaného řízení již od počátku znám (viz usnesení Nejvyššího soudu z 20. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3370/2011, či rozsudek z 16. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4387/2015). O takovou situaci se však v případě nyní posuzovaného řízení nejednalo: jak ostatně vyplývá ze správního spisu vedeného v posuzovaném řízení a především z rozhodnutí žalované z 18. 1. 2019, [číslo jednací], kterým bylo toto řízení skončeno, pro rozhodnutí o žádosti žalobkyně bylo třeba opatřit řadu podkladů a posoudit řadu skutkových a právních otázek, od povahy [anonymizována tři slova], podoby a akreditace jejího studijního plánu v oboru„ Právo“ se specializací„ Právní věda“, po náležitosti diplomu žalobkyně. Je rovněž zřejmé, že rozhodovací praxe [anonymizováno] ve vztahu k uznávání právnického vzdělání získaného na [anonymizováno] státní [anonymizována tři slova] se v čase vyvíjela, a v době podání žádosti žalobkyně tak v žádném případě nebylo zřejmé, že tato žádost bude neúspěšná (ostatně nutno připomenout, že [anonymizováno] této žádosti původně vyhověla a její první rozhodnutí bylo až s odstupem několika let zrušeno správním soudem). Na okraj lze poznamenat, že ani postup samotné žalobkyně, která se v průběhu posuzovaného správního řízení opakovaně urgovala rozhodnutí ve věci, nijak nenapovídá tomu, že by si žalobkyně byla předem jista svým neúspěchem v tomto řízení. Odvolací soud se proto zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyni nemajetková újma z nepřiměřené délky posuzovaného správního řízení vznikla. Ve smyslu § 31a odst. 2 OdpŠk přitom za dostatečné přiměřené zadostiučinění nelze považovat pouhé konstatování porušení práva, a soud prvního stupně proto správně přistoupil k přiznání peněžitého zadostiučinění žalobkyni.\n15. Pokud se pak jedná úvahy soudu prvního stupně o výši tohoto zadostiučinění, nelze nic vytknout postupu soudu prvního stupně, který s odkazem na Stanovisko vyšel ve smyslu § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk ze základní částky 100.000 Kč odpovídající dolní hranici judikatorní stanoveného rozmezí pro určení základní částky (tj. částce 15.000 Kč za první dva roky a poté za každý následující rok nepřiměřeně dlouho trvajícího řízení), a tuto částku dále modifikoval s ohledem na kritéria stanovená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk. Odvolací soud však neshledal zcela přiléhavou úvahu soudu prvního stupně o uplatnění uvedených kritérií pro zvýšení či snížení základní částky na projednávaný případ, a to z následujících důvodů:\n16. Soud prvního stupně především zcela přehlédl skutečnost, že posuzované řízení bylo velmi složité po procesní, skutkové i právní stránce a odehrálo se na dvou stupních soustavy správních orgánů. Právě tato skutečnost přitom představovala zcela dominantní příčinu celkové délky posuzovaného správního řízení a je důvodem pro významné procentní snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění (§ 31a odst. 3 písm. b/ o. s. ř.). Pokud jde o procesní složitost posuzovaného řízení, byla tato zvyšována nutností přerušit řízení, poskytnout žalobkyni prostor pro nahlédnutí do spisu za účelem seznámení se s podklady rozhodnutí a především pak spolupracovat se zahraničními orgány a vyčkávat na sdělení informací z jejich strany. Procesní složitost posuzovaného řízení proto odůvodňuje snížení základní částky o 20 %. Pokud jde o skutkovou složitost posuzovaného řízení, bylo v tomto řízení provedeno poměrně rozsáhlé dokazování, neboť bylo třeba zjišťovat skutečnosti rozhodné pro posouzení charakteru [anonymizováno] státní univerzity v [anonymizováno] a především pak jejího příslušného studijního plánu a posuzovat náležitosti diplomu žalobkyně, přičemž správní orgány v tomto směru musely vycházet z listinných důkazů v cizím jazyce (viz v podrobnostech shrnutí podkladů rozhodnutí na s. 7 rozhodnutí žalované z 18. 1. 2019). I skutková složitost posuzovaného správního řízení tak patřila mezi zcela zásadní příčiny jeho celkové délky a odůvodňuje snížení základní částky o 20 %. Na délku řízení měla dále vliv i jeho právní složitost, neboť v něm byla posuzována otázka, zda žalobkyně absolvovala zahraniční vysokoškolské vzdělání ve smyslu § 89 a § 90 zákona o vysokých školách a Úmluvy o uznávání kvalifikací týkajících se vysokoškolského vzdělávání v evropském regionu z 11. 4. 1997, přičemž bylo třeba provést hodnocení kvalifikace ve smyslu uvedené úmluvy. Ze správního spisu je přitom zřejmé, že právnímu posouzení uvedených otázek se správní orgány věnovaly velmi důkladně, přičemž rozhodovací praxe v obdobných případech se v čase významně vyvíjela. Právní složitost posuzovaného řízení proto odůvodňuje snížení základní částky o 10 %. Konečně, správní řízení opakovaně probíhalo na dvou stupních soustavy správních orgánů, což objektivně patří mezi skutečnosti zvyšující jeho složitost a ovlivňující jeho délku, a představuje tak důvod pro snížení základní částky o 10 %. Důvody zvyšující složitost posuzovaného řízení tak celkem odůvodňují snížení základní částky o 60 %.\n17. Nesprávný je pak rovněž závěr soudu prvního stupně, že na celkové délce posuzovaného správního řízení se nepodílel postup správních orgánů v tomto řízení. Nelze totiž přehlédnout období nečinnosti správních orgánů jednak mezi 18. 8. 2014, kdy žalobkyně podala odvolání proti rozhodnutí [anonymizováno] z 1. 8. 2014, a rozhodnutím žalované o tomto odvolání z 8. 9. 2015 (v mezidobí žalobkyně rozhodnutí opakovaně urgovala a podala žádost nadřízenému správnému orgánu o učinění opatření proti nečinnosti), a jednak mezi uvedeným rozhodnutím z 8. 9. 2015 a datem 11. 5. 2016, kdy [anonymizováno] ve věci začala provádět další úkony. Uvedená období lze považovat za nedůvodné průtahy na straně správního orgánu odůvodňující ve smyslu § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk zvýšení základní částky o 20 %.\n18. Odvolací soud pak ve shodě se soudem prvního stupně neshledal zvláštní důvody pro snížení či zvýšení základní částky spočívající v jednání poškozené žalobkyně (§ 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk) či ve významu předmětu řízení pro ni (§ 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk).\n19. Odvolací soud proto shrnuje, že základní částka 100.000 Kč měla být správně zvýšena o 20 % s ohledem na postup správních orgánů v posuzovaném řízení a naopak snížena o 60 % s ohledem na složitost věci. Celkem tedy měla být základní částka snížena o 40 %, a žalobkyni tedy jako přiměřené zadostiučinění v penězích za újmu vzniklou nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení náleží celkem částka 60.000 Kč. Napadeným výrokem I. napadeného rozsudku byla žalobkyni přiznána částka 120.000 Kč, a odvolací soud proto postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil napadený výrok tak, že se žaloba ohledně 60.000 Kč zamítá, a ve zbývající části výrok I. napadeného rozsudku postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil.\n20. S ohledem na změnu napadeného rozsudku odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně, přičemž současně podle § 224 odst. 1 o. s. ř. rozhodoval o nákladech odvolacího řízení.\n21. Žalobkyně měla v řízení částečný úspěch, přičemž rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, a žalobkyně má proto podle § 142 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v plné výši. Náklady žalobkyně činí celkem 26.684 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2.000 Kč, odměny advokáta ve výši 18.600 Kč za 6 úkonů právní služby po 3.100 Kč podle § 7, § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast na jednání 10. 9. 2020, vyjádření z 8. 10. 2020, účast na jednání 1. 12. 2020 a vyjádření k odvolání; odvolací soud se neztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení též za žádost o předběžné projednání, u níž nárok na náhradu vylučuje § 31 odst. 4 OdpŠk, a dále za stručný přípis z 12. 11. 2020, který nepředstavuje samostatný úkon právní služby, ale pouhé doplnění předchozího vyjádření žalobkyně), z paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka] za 6 úkonů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhrady za 21% DPH z částky 20.400 Kč ve výši 4.284 Kč Lhůta k plnění je určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání zkoumá dovolací soud (§ 239 o. s. ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSPH:2021:30.CO.128.2021.1","publishedAt":"2022-04-28","decisionAt":"2021-05-11","caseNumber":{"senate":30,"registry":"CO","index":128,"year":2021,"pageNumber":87},"solver":{"titlesBefore":"","firstName":"","lastName":"","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"MSPH","caseResultType":["POTVRZENI","ZMENA"],"caseSubject":"o peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu","specialType":["ESLP"],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":12,"registry":"C","index":31,"year":2019,"pageNumber":54},"affectedDate":"2020-12-03","courtCode":"OSPH01","affectedTypes":["CHANGE"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"13","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"11","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"132","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"224","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"13","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"220","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"237","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"","lexNumber":82,"lexYear":1998,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"214","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"239","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"31a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NEMAJETKOVA_UJMA","PENEZITE_PLNENI","ZADOSTIUCINENI_SATISFAKCE"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false}]}