{"uuid":"13463e9a-f951-49b8-9971-9cc078723872","header":[{"texts":[{"text":"Krajský soud v Plzni rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Krejsové a soudkyň JUDr. Ireny Paterové a Mgr. Miroslavy Jarošové ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"; ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupená advokátkou Mgr. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti;","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"; ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o 19 750 Kč s příslušenstvím,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"k žalobcovu odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 9. 6. 2022, č. j. 9 C 459/2021-73","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.\nII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení dluhu ze smlouvy o kontokorentu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalobce na základě uvedené smlouvy poskytl žalované úvěr s opakovanou možností čerpání ve formě povoleného přečerpání běžného účtu do výše 20 000 Kč a žalovaná se zavázala čerpané prostředky včetně sjednaného úroku ve výši 17,90 % ročně uhradit nejméně jedenkrát za 6 měsíců. Podle žalobce žalovaná čerpala peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč a vrátila toliko částku 200 Kč, ale soud prvního stupně na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že toto tvrzení nelze mít za prokázané, neboť listiny nazvané„ výpis o čerpání kontokorentu“ a„ historický výpis z účtu“ byly žalobcovými interními záznamy a měly jen hodnotu tvrzení, nikoli hodnotu důkazu. Žalobce se nezúčastnil jednání a nemohl být tedy poučen podle ust. § 118a o. s. ř., a proto soudu nezbylo než žalobu zamítnout.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalobce ve včasném odvolání odkázal na žalobu, v níž konkrétně a podrobně specifikoval skutečnosti významné pro rozhodnutí a označil důkazy k prokázání nároku, z nichž jednoznačně vyplývá jeho právo na zaplacení dluhu. Z předložených listin je jasně patrné, že poskytl žalované k její žádosti úvěr na dobu neurčitou s opakovanou možností čerpání, že jej žalovaná čerpala v rozsahu vymezeném v žalobě, ale dluh neuhradila. Tyto skutečnosti jednoznačně plynou z předložených listin, v nichž je označeno čerpání peněžních prostředků transakčním kódem CMD+ a veškeré splátky transakčním kódem CMP+. Na základě obdobných listin se žalobce v různých sporech s úspěchem domohl uplatněných nároků a není důvodu, aby v daném případě byly tyto listiny považovány z důkazního hlediska za nedostatečné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., aniž by nařizoval odvolací jednání podle ust. § 214 odst. 3 o. s. ř., a na základě nezměněného skutkového stavu dospěl k závěru, že odvolání nebylo podáno důvodně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu vymezeném důkazními návrhy stran, řízení nezatížil žádnou procesní vadou, nepochybil při vytváření skutkových závěrů, ani při jejich právním hodnocení. Správně také posoudil rozložení důkazního břemene v dané věci a zaujal i správné stanovisko k tomu, jakým žalobce splnil svoje procesní povinnosti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky a který existenci těchto skutečností také tvrdí. Dojde-li soud k závěru, že účastník svoje důkazní břemeno neunáší, je povinen tomuto účastníkovi poskytnout procesní poučení podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., jinak nemůže z uvedeného důvodu přistoupit k zamítnutí žaloby. Pokud se ovšem účastník z vlastní vůle zbaví možnosti být soudem poučen podle ust. § 118a o. s. ř. tím, že se jednání nezúčastní, pak je na jeho procesní odpovědnosti, že ve sporu pro neunesení důkazního břemene podlehne.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Žalobce svůj nárok doložil smlouvou o kontokorentním úvěru, z níž bylo možno dovodit, že mezi stranami platně vznikl úvěrový vztah, ale tvrzené čerpání kontokorentního úvěru, ani jeho částečné vrácení, prokázáno nebylo, jak správně shledal soud prvního stupně. Žalobce k prokázání těchto skutečností předložil pouze listiny s názvem„ historický výpis z účtu“ a„ výpis o čerpání kontokorentu“, které obsahovaly nikým neautorizovaný a žalované zřejmě nedoručený soubor dat a kódů, z nichž nebylo možno zjistit skutečnosti relevantní pro rozhodnutí. Tyto listiny zatěžovala nejen jejich nedostatečná srozumitelnost, ale především skutečnost, že nešlo o přímé důkazy o pohybech na účtu, jakými by byly např. výpisy z tohoto účtu doručované protistraně, nýbrž pouze o interní písemnosti bez důkazního významu. Okolnost, že podle žalobcových tvrzení bylo jeho žalobám v jiných sporech na základě obdobných listin vyhověno, byla v dané souvislosti irelevantní.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Soud prvního stupně tedy dospěl ke správnému právnímu závěru, že žalobce neunesl svoje důkazní břemeno, a žalobu zcela důvodně zamítl. Odvolací soud proto napadený rozsudek potvrdil podle ust. § 219 o. s. ř. a o nákladech odvolacího řízení rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že plně úspěšné žalované v odvolacím řízení náklady nevznikly.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení dluhu ze smlouvy o kontokorentu [číslo] ze dne [datum]. Žalobce na základě uvedené smlouvy poskytl žalované úvěr s opakovanou možností čerpání ve formě povoleného přečerpání běžného účtu do výše 20 000 Kč a žalovaná se zavázala čerpané prostředky včetně sjednaného úroku ve výši 17,90 % ročně uhradit nejméně jedenkrát za 6 měsíců. Podle žalobce žalovaná čerpala peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč a vrátila toliko částku 200 Kč, ale soud prvního stupně na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že toto tvrzení nelze mít za prokázané, neboť listiny nazvané„ výpis o čerpání kontokorentu“ a„ historický výpis z účtu“ byly žalobcovými interními záznamy a měly jen hodnotu tvrzení, nikoli hodnotu důkazu. Žalobce se nezúčastnil jednání a nemohl být tedy poučen podle ust. § 118a o. s. ř., a proto soudu nezbylo než žalobu zamítnout.\n2. Žalobce ve včasném odvolání odkázal na žalobu, v níž konkrétně a podrobně specifikoval skutečnosti významné pro rozhodnutí a označil důkazy k prokázání nároku, z nichž jednoznačně vyplývá jeho právo na zaplacení dluhu. Z předložených listin je jasně patrné, že poskytl žalované k její žádosti úvěr na dobu neurčitou s opakovanou možností čerpání, že jej žalovaná čerpala v rozsahu vymezeném v žalobě, ale dluh neuhradila. Tyto skutečnosti jednoznačně plynou z předložených listin, v nichž je označeno čerpání peněžních prostředků transakčním kódem CMD+ a veškeré splátky transakčním kódem CMP+. Na základě obdobných listin se žalobce v různých sporech s úspěchem domohl uplatněných nároků a není důvodu, aby v daném případě byly tyto listiny považovány z důkazního hlediska za nedostatečné.\n3. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., aniž by nařizoval odvolací jednání podle ust. § 214 odst. 3 o. s. ř., a na základě nezměněného skutkového stavu dospěl k závěru, že odvolání nebylo podáno důvodně.\n4. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu vymezeném důkazními návrhy stran, řízení nezatížil žádnou procesní vadou, nepochybil při vytváření skutkových závěrů, ani při jejich právním hodnocení. Správně také posoudil rozložení důkazního břemene v dané věci a zaujal i správné stanovisko k tomu, jakým žalobce splnil svoje procesní povinnosti.\n5. Důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky a který existenci těchto skutečností také tvrdí. Dojde-li soud k závěru, že účastník svoje důkazní břemeno neunáší, je povinen tomuto účastníkovi poskytnout procesní poučení podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., jinak nemůže z uvedeného důvodu přistoupit k zamítnutí žaloby. Pokud se ovšem účastník z vlastní vůle zbaví možnosti být soudem poučen podle ust. § 118a o. s. ř. tím, že se jednání nezúčastní, pak je na jeho procesní odpovědnosti, že ve sporu pro neunesení důkazního břemene podlehne.\n6. Žalobce svůj nárok doložil smlouvou o kontokorentním úvěru, z níž bylo možno dovodit, že mezi stranami platně vznikl úvěrový vztah, ale tvrzené čerpání kontokorentního úvěru, ani jeho částečné vrácení, prokázáno nebylo, jak správně shledal soud prvního stupně. Žalobce k prokázání těchto skutečností předložil pouze listiny s názvem„ historický výpis z účtu“ a„ výpis o čerpání kontokorentu“, které obsahovaly nikým neautorizovaný a žalované zřejmě nedoručený soubor dat a kódů, z nichž nebylo možno zjistit skutečnosti relevantní pro rozhodnutí. Tyto listiny zatěžovala nejen jejich nedostatečná srozumitelnost, ale především skutečnost, že nešlo o přímé důkazy o pohybech na účtu, jakými by byly např. výpisy z tohoto účtu doručované protistraně, nýbrž pouze o interní písemnosti bez důkazního významu. Okolnost, že podle žalobcových tvrzení bylo jeho žalobám v jiných sporech na základě obdobných listin vyhověno, byla v dané souvislosti irelevantní.\n7. Soud prvního stupně tedy dospěl ke správnému právnímu závěru, že žalobce neunesl svoje důkazní břemeno, a žalobu zcela důvodně zamítl. Odvolací soud proto napadený rozsudek potvrdil podle ust. § 219 o. s. ř. a o nákladech odvolacího řízení rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že plně úspěšné žalované v odvolacím řízení náklady nevznikly.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo pokud má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu účastníkům, a to k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSPL:2022:25.Co.202.2022.1","publishedAt":"2022-09-29","decisionAt":"2022-09-21","caseNumber":{"senate":25,"registry":"CO","index":202,"year":2022,"pageNumber":98},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Zuzana","lastName":"Krejsová","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"KSPL","caseResultType":["POTVRZENI"],"caseSubject":"","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":9,"registry":"C","index":459,"year":2021,"pageNumber":73},"affectedDate":"2022-06-09","courtCode":"OSCH","affectedTypes":["CONFIRM"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"118a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"214","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":[]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false}]}