{"uuid":"15ca1ed8-a054-4771-9eac-2350d908ee61","header":[{"texts":[{"text":"ROZSUDEK","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"JMÉNEM REPUBLIKY","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Okresní soud v Táboře rozhodl soudkyní Mgr. Ing. Evou Otáhalovou ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 29. 6. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žaloba o zaplacení 9 914,30 Kč s úrokem z prodlení z částky 3 734 Kč ve výši 12 % ročně od 29. 6. 2025 do zaplacení, se zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 284,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"IV. Žalobkyně je povinna uhradit České republice na účet Okresního soudu v Táboře soudní poplatek ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 29. 6. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba o zaplacení 9 914,30 Kč s úrokem z prodlení z částky 3 734 Kč ve výši 12 % ročně od 29. 6. 2025 do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 284,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.IV. Žalobkyně je povinna uhradit České republice na účet Okresního soudu v Táboře soudní poplatek ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhá zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 29. 5. 2025 smlouvu o úvěru č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":", na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Podle smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal vrátit celou dlužnou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 500 Kč a poplatkem službu „Expresní projednání žádosti“ ve výši 199 Kč a za „SMS servis“ 35 Kč. Dlužná částka měla být uhrazena do 28. 6. 2025. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni smluvní úrok ve výši 0,5 % denně z celkové dlužné částky, a to po dobu prvních 90 dní prodlení. Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Vzhledem k předloženým listinám, jakož i souhlasu žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřil, a soud proto rozhodoval na základě obsahu spisu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Z předložených listinných důkazů, a to konkrétně ze smlouvy o úvěru č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" má soud za prokázané, že dne 29. 5. 2025 účastníci řízení uzavřeli smlouvy o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 500 Kč, který dle smluvních ujednání měl činit 35 % z jistiny úvěru měsíčně. Dále se žalovaný zavázal ve smlouvě zaplatit žalobkyni další poplatek, a to za Expresní posouzení žádosti ve výši 199 Kč a poplatek za SMS servis ve výši 35 Kč. Dále smlouva stanovila, že úvěrovaný je povinen nad rámec ve smlouvě uvedené smluvní pokuty za prodlení s úhradou úvěru zaplatit úvěrujícímu smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z celkové dlužné částky po dobu prvních 90 dnů prodlení, následně 0,1 % denně z celkové dlužné částky. Žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho, ačkoliv byl vyzván k úhradě předžalobní výzvou ze dne 17. 4. 2026.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Podle ust. § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle ust. § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Podle ust. § 433 odst. 1, 2 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle ust. § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Soud se v dané věci nejprve zabýval platností smlouvy, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 833/2008). Nejvyšší soud dále ve svém rozsudku ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019, dovodil, že jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Korektiv dobrých mravů přitom nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany). Uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o. z. Ochrany před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 o. z. nezbavuje podnikatele, je-li v závazku slabší stranou, ani ustanovení § 1797 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, dopadá působnost právní úpravy o adhezní kontraktaci i na vztahy mezi podnikateli (nevyloučí-li si ji strany za splnění zákonných předpokladů podle § 1801 o. z.). Pouhá nepřiměřenost úplaty, tedy i úroku, však předmětem přezkumu právní úpravou adhezních smluv (prostřednictvím § 1800 odst. 2 o. z.) být nemůže. Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, nepůjde v otázce samotné výše úroku bez naplnění dalších zákonných předpokladů § 433 o. z. o důvodnou aplikaci tohoto ustanovení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Soud se proto dále zabýval tak otázkou, zda, a pokud ano, kdo v daném smluvní vztahu vystupoval jako slabší strana. Žalobkyně podniká v oboru poskytování půjček, na veřejně přístupných internetových stránkách se prezentuje právě jako poskytovatel krátkodobých půjček a provozovatel internetových stránek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":". Pokud se jedná o žalovaného, je v předložené smlouvě výslovně uvedeno, že účelem úvěru je rozvoj podnikání. Z uvedeného je zjevné, že žalobkyně v hospodářském styku s žalovaným vystupovala právě v rámci výkonu vlastní podnikatelské činností, zatímco žalovaný nikoli, tedy žalovaný je v rámci předmětného právního vztahu z úvěrové smlouvy slabší stranou ve smyslu § 433 o. z. Žalobkyně měla v takovém případě povinnost vystupovat ve svém hospodářském postavení vůči žalovanému tak, aby nevytvořila nebo nevyužila závislosti slabší strany k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Nelze zároveň opominout skutečnost, že žalovaný jako osoba samostatně výdělečně činná plně odpovídá veškerým svým majetkem za závazky, které v rámci své hospodářské činnosti uzavře. Jeho postavení proto nutně musí vykazovat mnohem větší míru nejistoty, než např. u podnikatele, které je společností s ručením omezeným či akciovou společností. Nahlížení na osoby samostatně výdělečně činné a na obchodní korporace jako na sobě rovné jenom pro nominální označení „podnikatel“, by představovalo nepřípustný formalismus a ignorovalo by reálné hospodářské možnosti a zejména rozdíl v rozsahu osobní odpovědnosti těchto subjektů. Osoba samostatně výdělečně činná je právě v situacích, kdy musí poptávat peněžní prostředky na další výkon své podnikatelské činnosti, zvlášť zranitelná. Lze dovodit, že v takových situacích je daná osoba více nakloněna uzavírat takové smlouvy, jen aby se, alespoň dočasně, vyhnula platební neschopnosti, tedy nemožnosti dále vykonávat svoji činnost. Právě z toho důvodu by ovšem žalobkyně v pozici poskytovatele úvěrů, a tedy silnější strany, měla posoudit, zda podmínky nejsou pro takového podnikatele ve svém souhrnu nepřiměřené, tedy zda nedochází v daném právním vztahu k zřejmé a nedůvodné nerovnováze ve vzájemných právech a povinnostech stran.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Při přezkoumání práv a povinností stran smlouvy nelze jednotlivá smluvní ujednání vytrhovat z kontextu celé smlouvy, ale naopak je třeba každé z nich posoudit v souvislosti s ostatními. Soud při komplexním přezkoumání smlouvy dospěl k závěru, že v dané věci jsou smluvní ustanovení smlouvy ve svém souhrnu zjevně nevyvážená. Žalobkyně si do předtištěného formuláře smlouvy zakotvila již jen za „poskytnutí úvěru“ poplatek ve výši 35 % z výše jistiny měsíčně, a to ve výši 3 500 Kč, a to za situace, kdy byl úvěr poskytnut toliko na dobu jednoho měsíce (do 28. 6. 2025). Žalobkyně stanovila takto vysoký poplatek, ačkoli administrativa tohoto typu formulářových smluv sjednávaných distančně, kdy si úvěrovaný sám vyplní všechny své údaje, sám si zvolí výši úvěru a dobu splácení, je jednoduchá, rutinní a rychlá, takže evidentně nevede k takto vysokým nákladům. V dané věci formálně ve smlouvě žádný úrok z úvěru sjednán nebyl, smlouva nestanoví žádnou úrokovou míru zatížení žalovaného. Je obecně známou skutečností, že peníze mají samy o sobě cenu, která se vyjadřuje úrokovou mírou. Žalobkyně je podnikatelkou, obchodní společností, která na svých internetových stránkách jako věřitel poskytuje předem neomezenému okruhu osob úvěry, tedy poskytování úvěrů je předmětem jejího podnikání, jak již bylo výše uvedeno. Podnikání je ze své vlastní podstaty založeno na snaze o dosažení zisku, tedy v dané věci na získání hodnoty plynoucí z žalobkyní poskytovaných finančních prostředků. Je přitom zásadní rozdíl mezi poplatkem a úrokem. Poplatek má krýt skutečně vzniklé náklady, zatímco úrok je cena peněz. Je zcela nelogické, aby žalobkyně provozovala své podnikání bez jakéhokoli zisku a platby od úvěrovaných by pokrývaly jen její skutečné náklady. Ze všech uvedených důvodů proto soud považuje žalobkyní předepsaný poplatek za příjem, který mají ve skutečnosti vést ke generování příjmů z poskytnuté částky úvěru, tedy jde o skryté úroky z úvěru. Není ovšem přípustné sjednaný kapitalizovaný úrok skrýt pod označení poplatek. Úrok totiž představuje příjem spojený s daňovou povinností. Sjednání poplatku, který pojmově slouží k úhradě vzniklých nákladů, avšak ve skutečnosti je úrokem za poskytnutí půjčky (tj. cenou peněz), představuje obcházení zákona, což má za následek absolutní neplatnost ujednání podle § 588 o. z. Soud však shledává absolutní neplatnost smlouvy dle uvedeného ustanovení i ve spojení s výše citovaným § 433 o. z., tedy podle názoru podepsaného soudu žalovanému náleží zákonná ochrana jako slabší straně před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele. Výše poplatku, tj. skrytého sjednaného úroku z úvěru, činila při splatnosti jistiny měsíčně 35 % (tj. 420 % ročně), zatímco obvyklá výše úroků dle obecně dostupného přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období květen 2025 přitom pro korunové úvěry poskytnutými bankami nefinančním podnikům v ČR činila v průměru 8,16 % ročně, tj. faktická výše úroku dosahovala sama o sobě více než 51násobku obvyklé výše úroků. Pokud jde o úroky z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu ČR (dále jen „NS ČR“), kdy lze konkrétně uvést nejprve např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 20 Cdo 474/2006, sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 a sp. zn. 32 Cdo 3516/2009. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 NS ČR dovodil, že „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm NS ČR odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz NS ČR sp. zn. 21 Cdo 486/2002) a věc uzavřel se závěrem, že „Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 420 % ročně) mnohonásobně přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení „posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Jak již bylo výše uvedeno, samotná výše úroků ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností nepředstavuje naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. Soud se proto zabýval dalšími okolnostmi závazkového vztahu mezi účastníky. V něm k takovémuto úvěrovému zatížení přistupují toliko v neprospěch žalovaného sankční ujednání, spočívající v účtování smluvního úroku z prodlení v případě prodlení úvěrovaného. Konkrétně ve výši 0,5 % denně (tedy 182,5 % ročně) z celkové dlužné částky po dobu prvních 90 dnů prodlení, následně 0,1 % denně tedy 36,5 % ročně) z celkové dlužné částky. Ve prospěch žalovaného přitom žádná taková sankce sjednána nebyla. Ze všech uvedených důvodů má soud za to, že smlouva je mezi účastníky natolik nevyvážená, že je rozporná s dobrými mravy, když žalobkyně jako silnější strana v závazkovém vztahu využila svého hospodářské postavení k zneužití slabší strany dosažením zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Neobstojí ani argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků s důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání přece nejsou vyloučené ze soudního přezkumu, naopak tyto musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy a vzhledem k ustanovení § 588 o. z. je třeba dospět k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní. Na toto posouzení nemá žádný vliv ust. § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci, když skutečnosti uvedené v odst. 6. až 8. tohoto rozsudku (nepřiměřená výše poplatku, skrytý úrok z úvěru, výše smluvní pokuty) svědčí o mimořádných okolnostech daného případu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Z výše uvedených závěrů vyplývá, že poskytnutí peněžních prostředků žalovanému je s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení dle citovaného ust. § 2991 odst. 1 o. z. Uvedené jiné právní hodnocení nevyžadovalo poučení dle ust. § 118a odst. 2 o. s. ř., neboť toto soud poskytuje jen předpokladu, kdy je třeba, aby účastník v této souvislosti doplnil vylíčení rozhodných skutečností. Tak tomu v posuzované věci nebylo, žalobkyní vylíčené skutečnosti a předložené důkazy pro rozhodnutí soudu poskytují dostatečný základ. Jak již bylo výše uvedeno, žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, na kterou žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně má tudíž nárok na vydání částky 10 000 Kč, která jí byla přiznána výrokem I., neboť žalovaný musí své bezdůvodné obohacení v této výši žalobkyni jako ochuzené vydat, neboť ta má právo na vrácení toho, co bylo plněno (§ 2993 o. z.). Důvodný je též nárok žalobkyně na úroky z prodlení z dlužné jistiny. Výrokem II. byl pak zamítnut nárok na žalobkyní požadovanou částku poplatku za sjednání úvěru a dalších požadovaných poplatků, stejně jako smluvního úroku z prodlení, a to právě vzhledem k výše podrobně zdůvodněné absolutní neplatnosti celé smlouvy o úvěru, tedy i těchto ujednání. Lhůta k zaplacení byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 284,20 Kč, přičemž tato částka představuje 45,62 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,81 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 27,19 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 734 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí věci, výzva a žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Výrokem IV. rozsudku soud uložil žalobkyni doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč, a to ve lhůtě zde uvedené. Vzhledem k tomu, že navrhovaný elektronický platební rozkaz nebylo možné s ohledem na neplatnost shora uvedené úvěrové smlouvy vydat, byl věc převedena do civilního řízení a žalobkyni je nyní uloženo uhradit doplatek soudního poplatku do výše dle položky 1 odst. 1, písm. a) přílohy k zákonu 549/1991 Sb. – Sazebník poplatků (zatím uhrazeno 800 Kč, tj. doplatek činí 200 Kč), a to dle položky 2, odst. 2 Sazebníku poplatků.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhá zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 29. 5. 2025 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Podle smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal vrátit celou dlužnou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 500 Kč a poplatkem službu „Expresní projednání žádosti“ ve výši 199 Kč a za „SMS servis“ 35 Kč. Dlužná částka měla být uhrazena do 28. 6. 2025. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni smluvní úrok ve výši 0,5 % denně z celkové dlužné částky, a to po dobu prvních 90 dní prodlení. Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.2. Vzhledem k předloženým listinám, jakož i souhlasu žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřil, a soud proto rozhodoval na základě obsahu spisu.3. Z předložených listinných důkazů, a to konkrétně ze smlouvy o úvěru č. , hodnota,  má soud za prokázané, že dne 29. 5. 2025 účastníci řízení uzavřeli smlouvy o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 500 Kč, který dle smluvních ujednání měl činit 35 % z jistiny úvěru měsíčně. Dále se žalovaný zavázal ve smlouvě zaplatit žalobkyni další poplatek, a to za Expresní posouzení žádosti ve výši 199 Kč a poplatek za SMS servis ve výši 35 Kč. Dále smlouva stanovila, že úvěrovaný je povinen nad rámec ve smlouvě uvedené smluvní pokuty za prodlení s úhradou úvěru zaplatit úvěrujícímu smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z celkové dlužné částky po dobu prvních 90 dnů prodlení, následně 0,1 % denně z celkové dlužné částky. Žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho, ačkoliv byl vyzván k úhradě předžalobní výzvou ze dne 17. 4. 2026.4. Podle ust. § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle ust. § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Podle ust. § 433 odst. 1, 2 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle ust. § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.5. Soud se v dané věci nejprve zabýval platností smlouvy, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 833/2008). Nejvyšší soud dále ve svém rozsudku ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019, dovodil, že jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Korektiv dobrých mravů přitom nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany). Uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o. z. Ochrany před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 o. z. nezbavuje podnikatele, je-li v závazku slabší stranou, ani ustanovení § 1797 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, dopadá působnost právní úpravy o adhezní kontraktaci i na vztahy mezi podnikateli (nevyloučí-li si ji strany za splnění zákonných předpokladů podle § 1801 o. z.). Pouhá nepřiměřenost úplaty, tedy i úroku, však předmětem přezkumu právní úpravou adhezních smluv (prostřednictvím § 1800 odst. 2 o. z.) být nemůže. Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, nepůjde v otázce samotné výše úroku bez naplnění dalších zákonných předpokladů § 433 o. z. o důvodnou aplikaci tohoto ustanovení.6. Soud se proto dále zabýval tak otázkou, zda, a pokud ano, kdo v daném smluvní vztahu vystupoval jako slabší strana. Žalobkyně podniká v oboru poskytování půjček, na veřejně přístupných internetových stránkách se prezentuje právě jako poskytovatel krátkodobých půjček a provozovatel internetových stránek , Anonymizováno, . Pokud se jedná o žalovaného, je v předložené smlouvě výslovně uvedeno, že účelem úvěru je rozvoj podnikání. Z uvedeného je zjevné, že žalobkyně v hospodářském styku s žalovaným vystupovala právě v rámci výkonu vlastní podnikatelské činností, zatímco žalovaný nikoli, tedy žalovaný je v rámci předmětného právního vztahu z úvěrové smlouvy slabší stranou ve smyslu § 433 o. z. Žalobkyně měla v takovém případě povinnost vystupovat ve svém hospodářském postavení vůči žalovanému tak, aby nevytvořila nebo nevyužila závislosti slabší strany k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Nelze zároveň opominout skutečnost, že žalovaný jako osoba samostatně výdělečně činná plně odpovídá veškerým svým majetkem za závazky, které v rámci své hospodářské činnosti uzavře. Jeho postavení proto nutně musí vykazovat mnohem větší míru nejistoty, než např. u podnikatele, které je společností s ručením omezeným či akciovou společností. Nahlížení na osoby samostatně výdělečně činné a na obchodní korporace jako na sobě rovné jenom pro nominální označení „podnikatel“, by představovalo nepřípustný formalismus a ignorovalo by reálné hospodářské možnosti a zejména rozdíl v rozsahu osobní odpovědnosti těchto subjektů. Osoba samostatně výdělečně činná je právě v situacích, kdy musí poptávat peněžní prostředky na další výkon své podnikatelské činnosti, zvlášť zranitelná. Lze dovodit, že v takových situacích je daná osoba více nakloněna uzavírat takové smlouvy, jen aby se, alespoň dočasně, vyhnula platební neschopnosti, tedy nemožnosti dále vykonávat svoji činnost. Právě z toho důvodu by ovšem žalobkyně v pozici poskytovatele úvěrů, a tedy silnější strany, měla posoudit, zda podmínky nejsou pro takového podnikatele ve svém souhrnu nepřiměřené, tedy zda nedochází v daném právním vztahu k zřejmé a nedůvodné nerovnováze ve vzájemných právech a povinnostech stran.7. Při přezkoumání práv a povinností stran smlouvy nelze jednotlivá smluvní ujednání vytrhovat z kontextu celé smlouvy, ale naopak je třeba každé z nich posoudit v souvislosti s ostatními. Soud při komplexním přezkoumání smlouvy dospěl k závěru, že v dané věci jsou smluvní ustanovení smlouvy ve svém souhrnu zjevně nevyvážená. Žalobkyně si do předtištěného formuláře smlouvy zakotvila již jen za „poskytnutí úvěru“ poplatek ve výši 35 % z výše jistiny měsíčně, a to ve výši 3 500 Kč, a to za situace, kdy byl úvěr poskytnut toliko na dobu jednoho měsíce (do 28. 6. 2025). Žalobkyně stanovila takto vysoký poplatek, ačkoli administrativa tohoto typu formulářových smluv sjednávaných distančně, kdy si úvěrovaný sám vyplní všechny své údaje, sám si zvolí výši úvěru a dobu splácení, je jednoduchá, rutinní a rychlá, takže evidentně nevede k takto vysokým nákladům. V dané věci formálně ve smlouvě žádný úrok z úvěru sjednán nebyl, smlouva nestanoví žádnou úrokovou míru zatížení žalovaného. Je obecně známou skutečností, že peníze mají samy o sobě cenu, která se vyjadřuje úrokovou mírou. Žalobkyně je podnikatelkou, obchodní společností, která na svých internetových stránkách jako věřitel poskytuje předem neomezenému okruhu osob úvěry, tedy poskytování úvěrů je předmětem jejího podnikání, jak již bylo výše uvedeno. Podnikání je ze své vlastní podstaty založeno na snaze o dosažení zisku, tedy v dané věci na získání hodnoty plynoucí z žalobkyní poskytovaných finančních prostředků. Je přitom zásadní rozdíl mezi poplatkem a úrokem. Poplatek má krýt skutečně vzniklé náklady, zatímco úrok je cena peněz. Je zcela nelogické, aby žalobkyně provozovala své podnikání bez jakéhokoli zisku a platby od úvěrovaných by pokrývaly jen její skutečné náklady. Ze všech uvedených důvodů proto soud považuje žalobkyní předepsaný poplatek za příjem, který mají ve skutečnosti vést ke generování příjmů z poskytnuté částky úvěru, tedy jde o skryté úroky z úvěru. Není ovšem přípustné sjednaný kapitalizovaný úrok skrýt pod označení poplatek. Úrok totiž představuje příjem spojený s daňovou povinností. Sjednání poplatku, který pojmově slouží k úhradě vzniklých nákladů, avšak ve skutečnosti je úrokem za poskytnutí půjčky (tj. cenou peněz), představuje obcházení zákona, což má za následek absolutní neplatnost ujednání podle § 588 o. z. Soud však shledává absolutní neplatnost smlouvy dle uvedeného ustanovení i ve spojení s výše citovaným § 433 o. z., tedy podle názoru podepsaného soudu žalovanému náleží zákonná ochrana jako slabší straně před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele. Výše poplatku, tj. skrytého sjednaného úroku z úvěru, činila při splatnosti jistiny měsíčně 35 % (tj. 420 % ročně), zatímco obvyklá výše úroků dle obecně dostupného přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období květen 2025 přitom pro korunové úvěry poskytnutými bankami nefinančním podnikům v ČR činila v průměru 8,16 % ročně, tj. faktická výše úroku dosahovala sama o sobě více než 51násobku obvyklé výše úroků. Pokud jde o úroky z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu ČR (dále jen „NS ČR“), kdy lze konkrétně uvést nejprve např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 20 Cdo 474/2006, sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 a sp. zn. 32 Cdo 3516/2009. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 NS ČR dovodil, že „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm NS ČR odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz NS ČR sp. zn. 21 Cdo 486/2002) a věc uzavřel se závěrem, že „Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 420 % ročně) mnohonásobně přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení „posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů.“8. Jak již bylo výše uvedeno, samotná výše úroků ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností nepředstavuje naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. Soud se proto zabýval dalšími okolnostmi závazkového vztahu mezi účastníky. V něm k takovémuto úvěrovému zatížení přistupují toliko v neprospěch žalovaného sankční ujednání, spočívající v účtování smluvního úroku z prodlení v případě prodlení úvěrovaného. Konkrétně ve výši 0,5 % denně (tedy 182,5 % ročně) z celkové dlužné částky po dobu prvních 90 dnů prodlení, následně 0,1 % denně tedy 36,5 % ročně) z celkové dlužné částky. Ve prospěch žalovaného přitom žádná taková sankce sjednána nebyla. Ze všech uvedených důvodů má soud za to, že smlouva je mezi účastníky natolik nevyvážená, že je rozporná s dobrými mravy, když žalobkyně jako silnější strana v závazkovém vztahu využila svého hospodářské postavení k zneužití slabší strany dosažením zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Neobstojí ani argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků s důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání přece nejsou vyloučené ze soudního přezkumu, naopak tyto musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy a vzhledem k ustanovení § 588 o. z. je třeba dospět k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní. Na toto posouzení nemá žádný vliv ust. § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci, když skutečnosti uvedené v odst. 6. až 8. tohoto rozsudku (nepřiměřená výše poplatku, skrytý úrok z úvěru, výše smluvní pokuty) svědčí o mimořádných okolnostech daného případu.9. Z výše uvedených závěrů vyplývá, že poskytnutí peněžních prostředků žalovanému je s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení dle citovaného ust. § 2991 odst. 1 o. z. Uvedené jiné právní hodnocení nevyžadovalo poučení dle ust. § 118a odst. 2 o. s. ř., neboť toto soud poskytuje jen předpokladu, kdy je třeba, aby účastník v této souvislosti doplnil vylíčení rozhodných skutečností. Tak tomu v posuzované věci nebylo, žalobkyní vylíčené skutečnosti a předložené důkazy pro rozhodnutí soudu poskytují dostatečný základ. Jak již bylo výše uvedeno, žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, na kterou žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně má tudíž nárok na vydání částky 10 000 Kč, která jí byla přiznána výrokem I., neboť žalovaný musí své bezdůvodné obohacení v této výši žalobkyni jako ochuzené vydat, neboť ta má právo na vrácení toho, co bylo plněno (§ 2993 o. z.). Důvodný je též nárok žalobkyně na úroky z prodlení z dlužné jistiny. Výrokem II. byl pak zamítnut nárok na žalobkyní požadovanou částku poplatku za sjednání úvěru a dalších požadovaných poplatků, stejně jako smluvního úroku z prodlení, a to právě vzhledem k výše podrobně zdůvodněné absolutní neplatnosti celé smlouvy o úvěru, tedy i těchto ujednání. Lhůta k zaplacení byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 284,20 Kč, přičemž tato částka představuje 45,62 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,81 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 27,19 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 734 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí věci, výzva a žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.11. Výrokem IV. rozsudku soud uložil žalobkyni doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč, a to ve lhůtě zde uvedené. Vzhledem k tomu, že navrhovaný elektronický platební rozkaz nebylo možné s ohledem na neplatnost shora uvedené úvěrové smlouvy vydat, byl věc převedena do civilního řízení a žalobkyni je nyní uloženo uhradit doplatek soudního poplatku do výše dle položky 1 odst. 1, písm. a) přílohy k zákonu 549/1991 Sb. – Sazebník poplatků (zatím uhrazeno 800 Kč, tj. doplatek činí 200 Kč), a to dle položky 2, odst. 2 Sazebníku poplatků.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Táboře.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Žalobkyně je povinna zaplatit částku dle výroku III. rozsudku bankovním převodem na účet u České národní banky, č. ú. 3703-729301/0710, v. s. 0611011524, anebo v pokladně zdejšího soudu. Nezaplatí-li žalobkyně dle pravomocného rozhodnutí uvedenou částku do 30 dnů od její splatnosti, bude její zaplacení vymáháno celním úřadem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSTA:2026:6.C.54.2026.1","publishedAt":"2026-10-14","decisionAt":"2026-09-02","caseNumber":{"senate":6,"registry":"C","index":54,"year":2026,"pageNumber":18},"solver":{"titlesBefore":"Mgr. Ing.","firstName":"Eva","lastName":"Otáhalová","titlesAfter":"","function":"soudkyně"},"courtCode":"OSTA","caseResultType":["VYHOVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":"o zaplacení 13 734,30 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"580","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"588","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"433","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NEPLATNOST_PRAVNIHO_JEDNANI","NAKLADY_RIZENI","BEZDUVODNE_OBOHACENI","NEPLATNOST_SMLOUVY","LHUTY","KORPORACE","SMLOUVA_O_UVERU","OCHRANA_OSOBNOSTI","NAHRADA_NAKLADU","AKCIE","PODNIKATEL"]},"styles":[{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}