{"uuid":"15d55013-17fc-41a0-99c8-3c41bee6eb96","header":[{"texts":[{"text":"Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivy Suneghové a soudkyň Mgr. Lucie Králové a Mgr. Soni Burešové ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"pro zaplacení 217 362 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 12. ledna 2026, č. j. 38 C 230/2025-151,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I ohledně částky 45 392 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 29. 7. 2025 do zaplacení zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I ohledně částky 171 970 Kč s příslušenstvím potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně ve výši 20 239,30 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta B","anonStyle":"ANON"},{"text":", advokáta.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 20 345 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta B","anonStyle":"ANON"},{"text":", advokáta.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I ohledně částky 45 392 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 29. 7. 2025 do zaplacení zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje.II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I ohledně částky 171 970 Kč s příslušenstvím potvrzuje.III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně ve výši 20 239,30 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta B, , advokáta.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 20 345 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta B, , advokáta.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I zamítl žalobu na zaplacení částky 217 362 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 217 362 Kč za dobu od 29. 7. 2025 do zaplacení a výrokem II žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované ve výši 34 957 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě doručené mu 26. 8. 2025, kterou se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 217 362 Kč se zákonným 11,5 % p.a. úrokem z prodlení z této částky od 29. 7. 2025 do zaplacení jako bezdůvodného obohacení z neplatné pojistné smlouvy o životním pojištění ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název","anonStyle":"ANON"},{"text":" č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" uzavřené mezi žalovanou na straně jedné a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" jako pojistníkem (dále jen „pojistník“) na straně druhé dne 20. 12. 2010. Žalobkyně tvrdila, že předmětnou pohledávku spočívající v zaplaceném pojistném (žalovaná pojistníkovi neposkytla žádné plnění), nabyla od pojistníka smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 3. 7. 2025. Neplatnost předmětné pojistné smlouvy spatřovala v neurčitých ujednáních o poplatcích majících vliv na kapitálovou hodnotu smlouvy a tím i pojistné plnění, v tom, že pojistník nebyl seznámen s přehledem poplatků a parametrů (dále jen „Přehled“). V ujednáních o nakládání s pojistným, formování pojistného plnění a snižování kapitálové hodnoty o poplatky spatřovala žalobkyně ujednání zneužívající povahy dle článku 3 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „Směrnice“), neboť nebyla individuálně sjednána a v rozporu s požadavkem poctivosti způsobovala významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Zároveň šlo o ujednání, která nebyla sepsána jasným a srozumitelným jazykem dle článku 5 odst. 1 Směrnice.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala uzavření předmětné pojistné smlouvy, kterou však považovala za platnou s tím, že zanikla výpovědí pojistníka dne 30. 6. 2025. Namítala nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně (pojistník po dobu trvání pojistné smlouvy nezpochybnil její platnost a žalobkyně se nemůže domáhat práva na ochranu spotřebitele, k čemuž odkázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2025, č. j. 18 Co 428/2024-188, a smlouva o postoupení pohledávky je absolutně neplatná). Pojistník byl seznámen s Přehledem, pojistná smlouva neobsahuje zneužívající ujednání a ujednání o poplatcích není neurčité. Dále vznesla námitku promlčení žalobou uplatněného nároku jak v subjektivní, tak i objektivní promlčecí době, zdůraznila, že námitka promlčení je v souladu s dobrými mravy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Žalobkyně odmítla námitku nedostatku aktivní věcné legitimace s poukazem na absolutní neplatnost pojistné smlouvy a platnost smlouvy o postoupení pohledávky, námitku promlčení měla za nedůvodnou s tím, že nelze aplikovat objektivní promlčecí dobu, námitka byla uplatněna v rozporu s dobrými mravy. Dle žalobkyně žalovaná věděla o tom, že se bezdůvodně obohacuje na úkor pojistníka nejpozději od roku 2018, neboť na to byla upozorňována soudy (rozhodnutím Městského soudu sp. zn. 25 Co 430/2017, Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2865/2016 a sp. zn. 31 Cdo 1566/2017) i ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", od roku 2018 si vytvářela rezervy na krytí nároků ze životního pojištění.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Soud I. stupně popsal, jaká shodná tvrzení účastnic vzal za nesporná a jaká skutková zjištění učinil ze kterých provedených důkazů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Po skutkové stránce pak uzavřel, že žalovaná a pojistník uzavřeli pojistnou smlouvu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název","anonStyle":"ANON"},{"text":" č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" dne 20. 12. 2010 s počátkem pojištění 1. 1. 2011, pojistník se zavázal platit měsíční pojistné ve výši 975 Kč, přičemž základní pojistná částka – pojištění pro případ smrti z jakýchkoliv příčin – byla 1 000 000 Kč, dále bylo sjednáno pojištění pro případ smrti následkem úrazu – 500 000 Kč, pojištění trvalých následků úrazu s progresivním plněním – 500 000 Kč, pojištění denního odškodného při úrazu ve výši 100 Kč/den, pojištění hospitalizace při úrazu a nemoci ve výši 400 Kč/den, pojištění pracovní neschopnosti při nemoci ve výši 300 Kč/den, pojistná doba byla sjednána do 31. 12. 2061. Pojistník prohlásil, že byl seznámen se Všeobecnými pojistnými podmínkami pro pojištění spojená s investičními fondy ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název","anonStyle":"ANON"},{"text":" a se Speciálními pojistnými podmínkami pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název","anonStyle":"ANON"},{"text":" životního pojištění (dále jen „SPP“) a potvrdil jejich převzetí. Pojistná smlouva sama či pojistka neobsahovaly nic o jakýchkoli poplatcích či nákladech, které by byly hrazeny v rámci sjednaného pojistného. Dodatkem č. 2 byl modifikován rozsah pojištění tak, že bylo doplněno pojištěné dítě a bylo zvýšeno měsíční pojistné na částku 1 175 Kč. Dodatkem č. 4 byl změněn rozsah pojištění a bylo zvýšeno měsíční pojistné na částku 2 150 Kč. Dodatkem č. 5 byl změněn rozsah pojištění a měsíční pojistné bylo sníženo na částku 1 445 Kč. Dodatkem č. 6 byl opětovně změněn rozsah pojištění a měsíční pojistné bylo sníženo na částku 861 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. V souvislosti se žádostí o změnu v pojistné smlouvy bylo v záznamu z jednání ze dne 24. 10. 2020 zachyceno prohlášení pojistníka, že byl seznámen s modelací pojištění, byly mu poskytnuty všechny nezbytné údaje o charakteru a vlastnostech nabízeného pojištění, včetně všech nákladových parametrů a poplatkové struktuře produktu; v žádosti o změnu je rovněž prohlášení pojistníka, že pro žádost o změnu pojistné smlouvy budou výhradně pro navýšenou část pojistného uplatněny poplatky dle tabulky alokačních poplatků č. 6, jejichž výše a rozsah se řídí platným sazebníkem poplatků/přehledem poplatků a parametrů produktu, který je k dispozici na webových stránkách a na všech obchodních místech žalované (bod 1 prohlášení) a že byl seznámen a převzal Modelaci vývoje pojištění včetně výše odkupného a Přehled poplatků a parametrů produktu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název","anonStyle":"ANON"},{"text":" životní pojištění (bod 7 prohlášení). Žádost o změnu pojistné smlouvy včetně modelace ze dne 15. 2. 2021 obsahuje prohlášení pojistníka, že byl seznámen a převzal Modelaci vývoje pojištění včetně výše odkupného a Přehled poplatků a parametrů produktu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název","anonStyle":"ANON"},{"text":" životní pojištění (bod 7 prohlášení). Žádost o změnu v pojistné smlouvě včetně modelace vývoje pojištění ze dne 12. 11. 2024 též obsahuje prohlášení pojistníka, že byl seznámen s modelací vývoje pojištění včetně výše odkupného a Přehled poplatků a parametrů produktu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název","anonStyle":"ANON"},{"text":" životní pojištění (bod 5 prohlášení). Záznam z jednání ze dne 12. 11. 2024 obsahuje prohlášení pojistníka, že byl seznámen s modelací pojištění, byly mu poskytnuty všechny nezbytné údaje o charakteru a vlastnostech nabízeného pojištění, včetně všech nákladových parametrů a poplatkové struktuře produktu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Dle čl. 1 písm. g) SPP je ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název","anonStyle":"ANON"},{"text":" životní pojištění definováno jako komplexní spojení životního pojištění, doplňkové a úrazové složky pojištění a investic do fondů nabízených pojistitelem. Dle čl. 1 písm. i) SPP se kapitálovou hodnotou smlouvy rozumí součet hodnot jednotlivých fondů sjednaných v pojistné smlouvě a hotovosti vyjádřené v Kč. Podle čl. 3 část A. písm. c) SPP se pojistné používá podle platných pojistně-technických pravidel k navyšování kapitálové hodnoty smlouvy. V čl. 4 SPP nazvaném „Náklady, poplatky a cena pojištění“ je k ceně pojištění uvedeno, že pojistitel má právo za každé pojistně-technické období snižovat kapitálovou hodnotu smlouvy o částku potřebnou ke krytí sjednaného rozsahu pojištěného rizika a o dále uvedené technické poplatky, kalkulované podle platných pojistně-technických zásad pojistitele s tím, že výše a rozsah poplatků se řídí platným přehledem poplatků a parametrů produktu, platný přehled poplatků a parametrů produktu je k dispozici na internetových stránkách pojistitele a na všech jeho obchodních místech. Čl. 4 SPP obsahuje seznam jednotlivých poplatků, a to alokační poplatky, marže, poplatek z pojistné částky, administrativní poplatky, poplatky za správu kapitálové hodnoty.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Dle aktuálního sazebníku poplatků pro pojištění ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název","anonStyle":"ANON"},{"text":" životní pojištění činil poplatek z běžného pojistného 5 % při kladném stavu kapitálové hodnoty, poplatek za správu kapitálové hodnoty 0,5 % ročně z hodnoty fondu, nákladová položka je snížená tvorba kapitálové hodnoty, která je uplatňována na zaplacené běžné pojistné po uzavření pojistné smlouvy; zaplacené běžné pojistné je snižováno podle sjednané doby trvání smlouvy o příslušné procento, přičemž výše nákladů je přímo závislá na v pojistné smlouvě uzavřené době trvání, když čím delší doba je, tím vyšší jsou náklady.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Pojistná smlouva byla ukončena ke dni 30. 6. 2025 výpovědí pojistníka, pojistník uhradil žalované po dobu trvání smlouvy na pojistném celkem 217 362 Kč a žalovaná nevyplatila pojistníkovi žádné pojistné plnění nebo odkupné. Pojistník uhradil žalované za poslední tři roky před podáním žaloby (tj. za období od 26. 8. 2022 do 26. 8. 2025) částku ve výši 45 392 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Dne 3. 7. 2025 uzavřeli pojistník jako postupitel a žalobkyně jako postupník Smlouvou o postoupení pohledávky pojistníka za žalovanou z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 217 362 Kč s příslušenstvím, která vznikla z důvodu plnění na základě neplatné pojistné smlouvy. Právní zástupce žalobkyně oznámil žalované postoupení pohledávky a vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení dopisem ze dne 18. 7. 2025.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Soud I. stupně v bodě 18 odůvodnění vyložil, z jakých důkazů nezjistil skutečnosti relevantní pro posouzení věcí, a v bodě 19 vyložil, z jakých důvodů nevyhověl dalším důkazním návrhům (výroční zprávy žalované za rok 2018 až 2024, zprávy aktuára z let 2018-2019, výpovědi svědků ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":").","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Za použití § 3028 odst. 3 a § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) soud I. stupně aplikoval § 37 odst. 1, § 100 odst. 1, § 107, § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.), § 4 odst. 4 a 5 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě) – dále jen „zákon č. 37/2004 Sb.“, § 1879 o.z.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Soud I. stupně nejprve řešil otázku aktivní věcné legitimace žalobkyně a v této souvislosti ji při jednání konaném 12. 1. 2026 dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. vyzval k doplnění tvrzení, kdy a jak pojistník uplatnil u žalované tvrzené nedostatky pojistné smlouvy, jaké konkrétní nedostatky pojistník žalované případně vytkl, a k označení důkazů prokazující uvedená tvrzení. Žalobkyně reagovala tak, že nedostatky pojistník vůči žalované neuplatnil, uplatnila je až přímo žalobkyně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. S odkazem na § 40a obč. zák. soud I. stupně za této situace uzavřel, že tvrzené porušení zákonných ustanovení, jejichž cílem je ochrana zájmu slabší strany – spotřebitele, mohl namítat pojistník. Pojistník tak však neučinil, a proto žalobkyni již právo vznést námitku relativní neplatnosti smlouvy nepřísluší, k čemuž odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2025, č. j. 18 Co 428/2024-188.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Současně se soud I. stupně zabýval i otázkou promlčení žalobou uplatněného nároku, vysvětlil vztah objektivní a subjektivní promlčecí doby, citoval judikaturu stran určení rozhodného okamžiku pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Dospěl k závěru, že běh subjektivní promlčecí doby započal nejpozději dne 24. 10. 2020, kdy pojistník a žalovaná jednali o změně smlouvy a dle záznamu z jednání z uvedeného dne pojistník prohlásil, že byl seznámen s přehledem poplatků a že tento dokument i převzal. Nejpozději při tomto jednání se žalovanou tedy pojistník mohl seznat, že jsou u daného produktu „nějaké“ poplatky a že smlouva může být neplatná. Protože žaloba byla podána 26. 8. 2025, byla námitka promlčení žalovanou uplatněna důvodně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Žalobou uplatněný nárok shledal zčásti promlčený i v objektivní tříleté promlčecí době, která začala běžet ohledně každé platby pojistného uskutečněním příslušné platby. V rozsahu převyšujícím částku odpovídající platbám uskutečněným za poslední tři roky před podáním žaloby (tj. v rozsahu nad 45 392 Kč) je proto tvrzený nárok promlčen.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. K argumentaci žalobkyně, že žalovaná o neplatnosti pojistných smluv věděla již v roce 2018, kdy byl vyhlášen rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 25 Co 430/2017, soud I. stupně uvedl, že na základě jednoho rozhodnutí nelze učinit závěr o neplatnosti všech smluv o investičním životním pojištění uzavíraných žalovanou. Tento závěr se týká i obdobné argumentace založené na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1566/2017, sp. zn. 23 Cdo 2865/2016 a dohledovém benchmarku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" a č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":". Z uvedených rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyplynul jakýkoli závěr o (ne)platnosti konkrétní pojistné smlouvy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Z vytváření rezerv žalovanou nelze dovodit její vědomí o neplatnosti pojistných smluv o investičním životním pojištění. Vytváření rezerv je logickým počinem vzhledem k nepředvídatelnosti vzniku pojistných událostí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Námitku promlčení též neshledal za uplatněnou v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně v této souvislosti ani netvrdila, že by žalovaná pojistníkovi, resp. žalobkyni nějak bránila v uplatnění nároku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Soud I. stupně řešil i otázku platnosti předmětné pojistné smlouvy a uzavřel, že v okamžiku uzavření smlouvy mezi pojistníkem a žalovanou z dostupných dokumentů (i při zahrnutí pojistných podmínek a sazebníku poplatků) nelze zjistit výši úplaty – ceny plnění. Výši počátečních nákladů nebylo možno v tomto okamžiku určit již jen proto, že v sazebníku poplatků je uvedeno procentní rozmezí strhávané z běžného pojistného podle doby trvání, přičemž ke dni uzavření smlouvy není vůbec zřejmé, jak dlouho pojištění bude trvat (pojištění mohlo skončit i dříve než po uplynutí sjednané doby, např. v důsledku smrti pojištěného, výpovědi, neplacení pojistného). Celkovou částku nákladů tak bylo možno finálně vypočíst teprve na konci pojištění; šlo by o částku závislou na průběhu a trvání pojištění. Tato neurčitost představuje podstatný nedostatek, který zakládá neplatnost takového právního jednání (pojistné smlouvy), neboť při absenci určitého ujednání o výši počátečních nákladů není zřejmé, kolik pojistník za získání možnosti investovat či spořit prostřednictvím žalované platí; jde ve svém důsledku o případ neurčitosti ceny plnění.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. V této souvislosti pak soud I. stupně poukázal na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, který jednoznačně rozlišuje neurčitost smlouvy na jedné straně a zneužívající (nepřiměřená) ujednání ve spotřebitelské smlouvě na straně druhé. V rozsudku ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023, Nejvyšší soud dovodil, že v případě absence podstatného ujednání způsobujícího neurčitost smlouvy není namístě přezkoumávat takové ujednání z hlediska přiměřenosti a není namístě námitka, že nebylo sepsáno jasným a srozumitelným jazykem, a nejde o případ, kdy by nebylo možné s ohledem na směrnici použít vnitrostátní úpravu promlčení. Tyto závěry Nejvyšší soud opakovaně aproboval například v usnesení ze dne 29. 9. 2025, č. j. 33 Cdo 206/2025-421, ze dne 26. 11. 2025, č. j. 33 Cdo 2298/2025-131, ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3579/2022, ze dne 25. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 48/2023, nebo ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023, kde též zdůraznil, že „uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. S ohledem na shora citované pak soud I. stupně nepřezkoumával předmětnou pojistnou smlouvu, kterou shledal pro neurčitost neplatnou, z hlediska přiměřenosti a nepřisvědčil argumentaci žalobkyně ohledně nemožnosti přihlížet k námitce promlčení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Z vyložených důvodů neshledal soud I. stupně žalobu důvodnou a zamítl ji.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a v řízení zcela úspěšné žalované přiznal právo na jejich náhradu ve výši 34 957 Kč sestávající z odměny za zastupování advokátem ve výši 9 180 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (§ 7, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – dále jen „advokátní tarif“), paušální náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč na každý z těchto tří úkonů (§ 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu) a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 6 067 Kč (§ 137 odst. 3 advokátního tarifu).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. O lhůtě k plnění a platebním místu náhrady nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem a § 149 odst. 1 o.s.ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. Soudu I. stupně především vytýkala neúplné zjištění skutkového stavu věci stran vědomosti žalované o neplatnosti jejích smluv investičního životního pojištění. Poukázala na časovou osu průběhu pojištění na pozadí vývoje judikatury stran podmínek, za nichž mohou být vedlejší smluvní ujednání považována za součást pojistné smlouvy (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2865/2016 a 31 Cdo 1566/2017), s tím, že žalovaná na uvedenou situaci reagovala vytvořením účelových rezerv nad rámec standardních rezerv z běžné činnosti. Tvrzení žalobkyně stran vědomosti ohledně systémové neplatnosti pojistných smluv žalovaná nevyvrátila. Právní předchůdkyně žalované též nepodala dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 25 Co 430/2017).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"30. Nesouhlasila se závěrem soudu I. stupně, že právo dovolat se relativní neplatnosti smlouvy pro rozpor se spotřebitelským právem nepřešlo spolu s postoupenou pohledávkou na žalobkyni jako postupníka. Spotřebitelský charakter smlouvy je určován postavením smluvních stran v okamžiku jejího uzavření a následná změna osoby věřitele na tomto charakteru nic nemění. V tomto směru odkázala na rozhodnutí Městského soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" a Obvodního soudu pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":". Poukázala též na skutečnost, že přílohou č. 3 Smlouvy o postoupení pohledávky je Prohlášení postupitele a postupníka o postoupení pohledávky, které bylo zasláno žalované spolu s předžalobní výzvou. Žalovaná tedy nemá k dispozici obranu založenou na námitce neplatnosti Smlouvy o postoupení pohledávky (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 29 Odo 1796/2009).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"31. Soud I. stupně též pochybil, neprovedl-li posouzení, zda pojistná smlouva obsahuje zneužívající ujednání ve smyslu § 55 a § 56 obč. zák. a čl. 3 Směrnice. Tento postup shledal v přímém rozporu s ustálenou judikaturou SDEU k výkladu Směrnice (věci projednávané pod C-243/08, C-472/10, C-92/11, C-263/22). Dotčená ujednání existují, ale nejsou pro průměrného spotřebitele srozumitelná a neumožňují mu posoudit ekonomické důsledky smlouvy. Ujednání umožňující žalované jednostranně a bez předem jasně stanovených kritérií snižovat kapitálovou hodnotu pojistné smlouvy na základě aktuálně platného sazebníku zakládají výraznou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalobkyně a jejich neurčitost není důvodem k rezignaci na jejich přezkum. Problémem je konstrukce inkorporační klauzule, která odpovídá typovým znakům ujednání dle § 56 odst. 3 písm. h), i) a g) obč. zák. Připomněla nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 78/19 a závěry judikatury SDEU, dle níž musí vnitrostátní soud přijmout veškerá opatření nezbytná k ochraně spotřebitele před zvláště nepříznivými důsledky, které by zrušení dotčené smlouvy mohlo způsobit.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"32. Nesouhlasila ani se závěry soudu I. stupně týkajícími se otázky promlčení. Vyjádřila přesvědčení, že předmětná pojistná smlouva je neplatná pro rozpor s § 56 obč. zák. v důsledku zneužívajících ujednání, a proto nelze stanovit počátek běhu objektivní promlčecí doby ve vztahu k jednotlivým platbám tak, že právo na vrácení bezdůvodného obohacení vzniká uskutečněním platby. Objektivní i subjektivní promlčecí doba nemohla začít běžet před vědomostí pojistníka o zneužívajícím charakteru inkorporační klauzule, o čemž se pojistník dozvěděl až od právního zástupce bezprostředně před postoupením pohledávky na žalobkyni.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"33. Žalobkyně setrvala na svém stanovisku, že uplatnění námitky promlčení žalovanou představuje výkon práva v rozporu s dobrými mravy, jemuž soud neměl poskytnout ochranu. V tomto směru poukázala na celou řadu rozhodnutí Ústavního a Nejvyššího soudu, z nichž dovodila, že při posouzení souladu námitky promlčení s dobrými mravy je nutno komplexně zohlednit povahu uplatňovaného nároku, postavení stran, informovanost a chování dlužníka po vzniku nároku a dopady, které by odepření ochrany práva mělo na věřitele.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"34. V neposlední řadě žalobkyně označila rozsudek soudu I. stupně za nepřezkoumatelný.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"35. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"36. Žalovaná v rámci svého vyjádření k odvolání nejprve uvedla, že dne 14. 4. 2026 ve prospěch žalobkyně uhradila částku 49 153,22 Kč, kterou žalobkyni vrátila všechna plnění pojistníka provedená dle pojistné smlouvy tři roky před podáním žaloby ve výši 45 392 Kč včetně požadovaného úroku z prodlení ve výši 3 761,32 Kč, a žalobkyni o této úhradě předem vyrozuměla oznámením o platbě z 13. 4. 2026, v němž specifikovala provedené plnění ve smyslu závěrů Nejvyššího soudu vyjádřených v rozsudku ze dne 26. 11. 2025, sp. zn. 33 Cdo 2298/2025. Veškeré v objektivní promlčecí době nepromlčené plnění žalobkyni uhradila, žalobkyně se s ohledem na námitku promlčení nemá čeho domáhat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"37. Dále navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Ztotožnila se se závěry soudu I. stupně stran nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně, promlčení nároku v subjektivní (nejpozději 24. 10. 2020 mohl pojistník seznat, že u daného produktu jsou „nějaké“ poplatky a že pojistná smlouva může být neplatná; počátek běhu subjektivní promlčecí doby lze klást k doručení výročních dopisů) i objektivní promlčecí době (v této souvislosti poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 499/2023, 33 Cdo 3579/2022, 33 Cdo 2298/2025, sp. zn. 33 Cdo 206/2025, 33 Cdo 48/2023, 33 Cdo 3113/2023, usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1984/22, IV. ÚS 2429/23, dle nichž ve sporech o platnost smluv o investičním životním pojištění není dán žádný důvod, aby nemohla být aplikována objektivní promlčecí doba). Judikatura SDEU, na kterou odkazuje žalobkyně ve prospěch své argumentace o neaplikaci objektivní promlčecí doby není přiléhavá, neboť se týká úvěrových smluv.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"38. Žalobkyní zmiňované dohledový benchmark ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1566/2017, rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 25 Co 430/2017, výroční zprávy žalované neprokazují a ani nejsou způsobilé prokázat vědomost žalované o inkasu bezdůvodného obohacení ve vztahu k předmětné pojistné smlouvě. Uvedenou argumentaci žalobkyně odmítl i Ústavní soud v rozhodnutí IV. ÚS 1984/22. Žalovaná odkázala na celou řadu rozhodnutí Ústavního, Nejvyššího a Městského soudu v Praze, které neshledaly, že by žalovanou uplatněná námitka promlčení byla v rozporu s dobrými mravy. Předmětnou pojistnou smlouvu je třeba posuzovat individuálně a nelze paušálně tvrdit, že všechny pojistné smlouvy ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název","anonStyle":"ANON"},{"text":" mají být neplatné. Žalovaná vždy považovala pojistnou smlouvu za platnou a byla připravena z ní plnit své závazky. Ztotožnila se i se závěrem soudu I. stupně, že pojistná smlouva nemůže být neurčitá a současně obsahovat zneužívající ujednání. Rozsudek soudu I. stupně není nepřezkoumatelný, neboť žalobkyně byla schopna zformulovat 6 velmi konkrétních odvolacích důvodů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"39. Podáním ze dne 21. 8. 2026 žalobkyně své odvolání doplnila. Poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2026, sp. zn. II. ÚS 3645/25, který dle žalobkyně vymezil ústavněprávní požadavky na způsob, jakým se soudy musí vypořádat s řádně uplatněnou spotřebitelskou a unijní argumentací ve sporech ze životního pojištění s kapitálovou či rezervotvornou hodnotou. Dle žalobkyně předmětem přezkumu nemělo být neexistující smluvní prázdno, ale existující formulářový mechanismus. Z rozhodnutí Ústavního soudu plyne, že případná vada smluvního mechanismu z hlediska § 37 obč. zák. nezbavuje soud povinnosti samostatně posoudit její argumentaci týkající se jeho materiální transparentnosti, zneužívající povahy, souladu s § 55 a § 56 obč. zák., Směrnicí a judikaturou SDEU. Závěry Ústavního soudu mají dopad i na otázku promlčení, kterou je tak třeba posoudit ve světle zásady efektivity unijního práva, restitučních účinků čl. 6 odst. 1 Směrnice a odrazujícího účelu čl. 7 odst. 1 Směrnice. Rozebrala procesní důsledky předmětného nálezu Ústavního soudu. Poukázala též na rozsudek SDEU ze dne 9. 7. 2026 ve věci Štátny fond rozvoje bývania, C-188/25, z něhož dovozovala, že soud I. stupně nemůže obecnou rozhodovací praxi použít jako důvod k neprovedení spotřebitelského přezkumu nebo k odložení přednosti unijního práva. Dosavadní rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nelze po rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2845/2025, který otevřel spotřebitelský přezkum odkazovacího mechanismu, považovat za uzavřenou a použít ji mechanicky. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2456/2025 potvrdil, že ve spotřebitelském vztahu nelze vázat počátek restituční lhůty na jednotlivé platby, jestliže by lhůta uplynula dříve, než spotřebitel mohl objektivně nabýt vědomost o možnosti uplatnit nárok. Pro případ, že by odvolací soud považoval některou otázku unijního práva za nejasnou a rozhodnou pro výsledek věci, musí posoudit předložení předběžné otázky SDEU.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"40. K uvedenému podání žalobkyně se vyjádřila žalovaná tak, že jím žalobkyně uvádí soud v omyl. Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3645/25 nepřezkoumává a nemění dosavadní judikaturu Nejvyššího soudu představovanou rozsudkem sp. zn. 33 Cdo 499/2023 a navazujícími rozhodnutími. Ústavní soud přistoupil ke zrušení usnesení Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 3051/2024-131 z procesních důvodů, neboť odvolací soud se nevyjádřil k argumentaci pojistníka týkající se existence zneužívajících ujednání v pojistné smlouvě a Nejvyšší soud následně odmítl dovolání formalisticky s odůvodněním, že na otázce posouzení zneužívajících ujednání není rozsudek odvolacího soudu založen; nález se navíc týkal přezkumu platnosti dodatku k pojistné smlouvě, který měl případné vady původní smlouvy zhojit. Od doby vydání citovaného nálezu žalovaná absolvovala před odvolacím soudem šest jednání v různých věcech, během nichž byla žalobkyně upozorněna, že nález se týká jiné situace a že v něm není uvedeno to, co žalobkyně opět ve vyjádření tvrdí. Ve všech těchto projednávaných věcech byla argumentace žalobců týkající se nálezu odmítnuta; v rozsudku sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" odvolací soud uvedl, že závěry, k nimž dospěl Nejvyšší soud v odvolacím soudem odkazované judikatuře, se Ústavní soud v předmětném nálezu nezabýval, a proto je nelze mít za překonané. Ke stejným závěrům dospěl odvolací soud i ve věcech řešených pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":". Ústavní soud v předmětném nálezu konstatoval, že soudy se mají vždy vyjádřit a řádně odůvodnit, proč argumentace žalobců týkající se zneužívajících ujednání není relevantní. Ústavní soud (dokonce tentýž jeho senát – srov. usnesení ze dne 12. 3. 2026, sp. zn. II. ÚS 372/26) přitom považuje odkaz na stávající judikaturu Nejvyššího soudu týkající se zneužívajících ujednání za dostačující a ústavně konformní. K odkazu žalobkyně na body 46 a 47 nálezu žalovaná připomněla, že judikatura Nejvyššího soudu není založena na závěru, že pojistná smlouva nespadá do působnosti Směrnice či že neplatnost smlouvy z vnitrostátních důvodů vylučuje přezkum přiměřenosti. V projednávané věci žalobkyně již v žalobě tvrdila, že sazebník poplatků není součástí pojistné smlouvy. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2298/2025 však Nejvyšší soud vysvětlil, že testu přiměřenosti nemůže podléhat to, co ve smlouvě sjednáno není. Žalobkyně se snaží prolomit právní jistotu prostřednictvím neaplikování objektivní promlčecí doby s odkazem na unijní zásadu efektivity, která výlučně chrání spotřebitele jako laiky a slabší stranu ve sporech s podnikateli. Žalobkyně však takovým spotřebitelem ani slabší stranou není, naopak je profesionálem, a proto se zásady efektivity dovolávat nemůže. Odkaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2456/2025 označila za nepřiléhavý, neboť v tam řešené věci odvolací soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva obsahuje zneužívající ujednání. Rozhodnutí SDEU C-188/25 není na projednávanou věc skutkově přiléhavé a rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2845/2025 není přiléhavý skutkově ani právně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"41. Podáním doručeným soudu I. stupně 21. 4. 2026 vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky 45 392 Kč včetně příslušenství s odůvodněním, že došlo k zaplacení částky 49 153,32 Kč sestávající z 34 plateb pojistného, uhrazeného správního poplatku a úroků z prodlení z nich a že obdržela oznámení o platbě ze dne 13. 4. 2026. Setrvala na zaplacení částky 171 970 Kč s 11,5 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 29. 7. 2025 do zaplacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"42. Žalovaná s tímto částečným zpětvzetím žaloby vyslovila při odvolacím jednání souhlas.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"43. Odvolací soud s ohledem na shora uvedený dispozitivní úkon žalobkyně ve smyslu § 222a odst. 1 o.s.ř. zrušil rozsudek soudu I. stupně ve výroku I ohledně částky 45 392 Kč s příslušenstvím a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"44. Tímto rozhodnutím je zároveň vyřízeno odvolání žalobkyně proti výroku I rozsudku soudu I. stupně v daném rozsahu, a proto o něm v tomto rozsahu odvolací soud již nerozhodoval.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"45. K odvolacímu jednání nařízenému na 28. 8. 2026 se řádně předvolaná žalobkyně nedostavila, svou nepřítomnost omluvila a souhlasila s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Odvolací soud tedy postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř., jednal v nepřítomnosti žalobkyně a z podnětu jí podaného odvolání se zohledněním částečného zastavení řízení přezkoumal napadený rozsudek (tj. výrok I ohledně částky 171 970 Kč s příslušenstvím a akcesorický nákladový výrok II) včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle § 212 a § 212a o.s.ř., dokazování částečně zopakoval a částečně doplnil (§ 213 odst. 2 a 4 o.s.ř.) a z provedených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"46. Žalovaná oznámením ze dne 13. 4. 2026, které bylo doručeno právnímu zástupci žalobkyně 14. 4. 2026, oznámila žalobkyni, že jí uhradí částku 49 153,32 Kč sestávající z vrácení dílčích plnění pojistníka dle předmětné pojistné smlouvy (konkrétně 27 plateb pojistného ve výši 1 445 Kč zaplacených v období od 15. 9. 2022 do 15. 11. 2024, 7 plateb pojistného ve výši 861 Kč zaplacených v období od 19. 12. 2024 do 1. 6. 2025 a správního poplatku 350 Kč ze dne 1. 7. 2025 včetně 11,5 % úroku z prodlení z těchto plateb vždy od 29. 7. 2025 do 17. 4. 2026). Výslovně uvedla, že tímto plněním neuznává žalobou uplatněný nárok, který nadále považuje za nedůvodný. (oznámení o platbě s doručenkou) Platbu 49 153,32 Kč žalovaná realizovala dne 14. 4. 2026 (výpis z účtu) a 15. 4. 2026 byla uvedená částka připsána na účet uvedený v předžalobní upomínce ze dne 18. 7. 2025 (výpis z účtu, předžalobní upomínka ze dne 18. 7. 2025).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"47. V pojistce k předmětné pojistné smlouvě bylo zrekapitulováno, že počátkem pojištění je 1. 1. 2011, jeho konec 31. 12. 2061, rozsah pojištění – jednak flexibilní životní složka (pojištění pro případ smrti a dožití – pro případ smrti pojistná částka 1 000 000 Kč, od 1. 3. 2030 10 000 Kč, po dožití sjednaného konce pojištění bude vyplacena kapitálová hodnota smlouvy) a jednak flexibilní doplňková a úrazová složka (pojištění smrti následkem úrazu, pojištění trvalých následků úrazu, pojištění denního odškodného, hospitalizace a pracovní neschopnosti). Poměr rozložení pojistného byl 50 % do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"fond","anonStyle":"ANON"},{"text":" a 50 % ","anonStyle":"NONE"},{"text":"fond","anonStyle":"ANON"},{"text":". (pojistka)","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"48. V SPP v čl. 2 bylo uvedeno, že v případě dožití se sjednaného konce pojištění bude pojištěnému vyplacena kapitálová hodnota pojistné smlouvy a bude-li v případě smrti pojistná částka vyšší než kapitálová hodnota pojistné smlouvy, bude vyplacena pojistná částka snížená o částečné výplaty provedené po datu úmrtí. Čl. 3 upravoval pojistné a stanovení investiční strategie s tím, že pojistné je umísťováno do fondů, používá se k navyšování kapitálové hodnoty smlouvy a pojistitel s ním nakládá dle specifikovaných pravidel alokace počínajících tím, že pojistné je sníženo o příslušný poplatek počáteční alokace, případně o marži, takto alokované pojistné je sečteno s aktuálním zůstatkem hotovosti, výsledný součet je dále považován za pojistné, které je dále použito na díly dle sjednaného poměru rozdělení pojistného do fondů. Čl. 4 upravoval otázky nákladů, poplatků, ceny pojištění tak, že pojistitel má právo stanovit výši nákladů, poplatků a ceny pojištění tak, že pokud jde o cenu pojištění (pojistné), pak je za každé pojistně-technické období snižována kapitálová hodnota smlouvy o částku potřebnou ke krytí sjednaného rozsahu pojištěného rizika a o dále uvedené technické poplatky kalkulované podle platných pojistně-technických zásad pojistitele. Snížení kapitálové hodnoty smlouvy je prováděno na počátku každého pojistně-technického období v ceně jednotky platné v den, kdy byly poplatky a rizikové pojistné strženy. V odůvodněných případech se může pojistitel od těchto pravidel odchýlit. Pokud jde o alokaci, pak pojistitel snižuje běžné pojistné v prvních letech trvání smlouvy o poplatek na pokrytí počátečních nákladů spojených se vznikem smlouvy, vč. nákladů na akvizici v prvních letech trvání pojištění (počáteční akvizice). V průběhu trvání smlouvy pojistitel snižuje kapitálovou hodnotu o poplatek na pokrytí běžných správních nákladů (běžná alokace) a v případě navýšení běžně placeného pojistného má právo pojistitel z navýšené části pojistného (rozdílu mezi novou a původní výší pojistného) účtovat poplatek na pokrytí nákladů spojených s úpravou a změnou smlouvy. Pojistitel má právo účtovat poplatek z pojistného při připisování pojistného do kapitálové hodnoty smlouvy (Marže). Pojistitel má právo na počátku smlouvy snížit kapitálovou hodnotu o poplatek stanovený z pojistné částky pro případ smrti. V případě navýšení pojistné částky pro případ smrti má právo pojistitel účtovat poplatek z navýšené pojistné částky (rozdílu mezi novou a původní výší pojistné částky) na pokrytí nákladů spojených s úpravou a změnou smlouvy (Procentní poplatek z pojistné částky). Pojistitel má právo, zpravidla měsíčně, účtovat poplatek za správu a vedení pojistné smlouvy; poplatek se účtuje stržením částky z kapitálové hodnoty smlouvy (Administrativní poplatek). Pojistitel má právo použít část hodnoty fondu na pokrytí nákladů spojených s její správou (Management fee – poplatek za správu kapitálové hodnoty). Pojistitel má právo v závislosti na způsobu a technice úhrady pojistného účtovat poplatek z uhrazené platby; poplatek se účtuje stržením příslušné částky z kapitálové hodnoty smlouvy (Inkasní poplatky). Dále byly definovány poplatek za předčasné ukončení pojistné smlouvy, za provedení změny do smlouvy, za realokaci, za výplatu části kapitálové hodnoty, za vystavení druhopisu, za sdělení aktuální výše kapitálové hodnoty a sdělení výše odkupného s tím, že jsou strhávány z odkupného v prvních dvou letech trvání pojistné smlouvy nebo kapitálové hodnoty smlouvy. Výše a rozsah poplatků se řídí platným sazebníkem poplatků. Platný sazebník poplatků je k dispozici na internetových stránkách pojistitele a na všech jeho obchodních místech. (SPP)","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"49. Sazebník poplatků platný od 1. 8. 2010 mj. stanoví konkrétní výši administrativního poplatku v případě plateb pojistného, inkasní poplatek v případě měsíčních plateb, v případě plateb poštovní poukázkou, prostřednictvím SIPO a inkasem z účtu, dále stanoví provozní poplatky stanovené buď procentní sazbou nebo konkrétní částkou – např. z běžného pojistného v případě alokace – 5% v rámci předpisu pojistného, procentní poplatek z jednorázového a mimořádného pojistného, poplatek ze základní pojistné částky pro případ smrti (0,1 % při sjednání smlouvy nebo provedení změny výše), změn smluv a převodu podílových jednotek mezi fondy, provedení výplaty části kapitálové hodnoty, v případě zániku, výpovědi pojistné smlouvy v prvních dvou letech trvání pojištění, poplatek za správu kapitálové hodnoty (management fee) – pro případ garantovaného fondu 0,5% p.a. z hodnoty fondu, za ukončení pojistné smlouvy. Dále upravuje alokační poplatky s tím, že se jedná o nákladovou položku představovanou sníženou tvorbou kapitálové hodnoty v období prvních 24 měsíců trvání smlouvy (tzv. alokace), která je uplatňována na zaplacené běžné pojistné po uzavření pojistné smlouvy a v případech zvýšení běžně placeného pojistného (rozdílu mezi novou a původní výší pojistného). Zaplacené běžné pojistné je snižováno – podle sjednané doby trvání smlouvy – o příslušné procento (výše nákladů je přímo závislá na v pojistné smlouvě uzavřené době trvání = čím delší doba-tím vyšší náklady) s tím, že následuje tabulka obsahující jednotlivá procenta (patrně) vztažená k danému měsíci trvání pojistné smlouvy. (sazebník)","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"50. Přílohou předžalobní upomínky ze dne 18. 7. 2025, která byla žalované doručena 21. 7. 2025, bylo oznámení o postoupení pohledávky a v upomínce byl specifikován účet pro zaplacení částky 217 362 Kč jako bezdůvodného obohacení. (předžalobní upomínka a doručenkou)","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"51. Po takto doplněném dokazování dospěl odvolací soud k následujícím závěrům, přičemž vycházel ze správných skutkových zjištění soudu I. stupně a ze skutkových zjištění uvedených shora a další doplnění dokazování měl shodně se soudem I. stupně za nadbytečné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"52. Odvolací soud se neztotožňuje s námitkou žalobkyně stran nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Měřítkem toho, zda napadené rozhodnutí je či není přezkoumatelné, je především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 100/2013). Vytýkané nedostatky rozsudku soudu I. stupně dle obsahu odvolání žalobkyni zcela evidentně nijak nebránily ve zformulování odvolacích důvodů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"53. Ústavní soud opakovaně vysvětlil, že není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"54. V projednávané věci z napadeného rozhodnutí zřetelně a srozumitelně plynou důvody, pro které soud I. stupně dospěl ke svým závěrům a současně se vypořádal i s námitkami účastnic řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"55. Právní vztah mezi účastnicemi vychází z pojistné smlouvy uzavřené 20. 12. 2010, a proto se řídí obč. zák. a zákonem č. 37/2004 Sb. (srov. § 3028 odst. 3 o.z.), a to včetně právního režimu žalobou uplatněného nároku z bezdůvodného obohacení plynoucího z tvrzené neplatnosti uvedené pojistné smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3531/2019, či usnesení ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1948/2018) a běhu promlčecích dob (srov. § 3036 o.z., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2025, sp. zn. 26 Cdo 1810/2024).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"56. Platnost předmětné pojistné smlouvy je třeba posuzovat ke dni jejího uzavření, když dodatečně nastalé okolnosti nemají na její platnost vliv (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2000, sp. zn. 22 Cdo 871/2000, ze dne 15. 6. 2010, sp. zn. 21 Cdo 3625/2008, anebo jeho usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2344/2010).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"57. Odvolací soud nesdílí závěr soudu I. stupně stran nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"58. Předně je třeba v této souvislosti uvést, že k datu uzavření předmětné pojistné smlouvy již § 55 odst. 2 obč. zák. nespojoval přítomnost ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 obč. zák. ústavně nekonformně s relativní neplatností ve smyslu § 40a obč. zák., nýbrž s neplatností absolutní. Avšak i dle úpravy obsažené v ustanoveních § 55 a 56 obč. zák. ve znění účinném do 1. 8. 2010 bylo třeba porušení § 56 odst. 1 obč. zák. spojit s absolutní neplatností nastávající ze zákona, ke které soud přihlíží ex offo, aniž by se spotřebitel musel neplatnosti dovolat, jak vyplývá z usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2016, sp. zn. 33 Cdo 5017/2015.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"59. Již z tohoto důvodu nemůže obstát závěr soudu I. stupně o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně v projednávané věci založený na tom, že žalobkyni jako postupníkovi pohledávky spotřebitele nenáleží právo vznést námitku relativní neplatnosti pojistné smlouvy z důvodu porušení ochrany spotřebitele.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"60. Odvolací soud pak v této souvislosti poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2026, sp. zn. 33 Cdo 1204/2025, kterým byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2025, č. j. 18 Co 428/2024-188, s odkazem na nějž soud I. stupně svůj závěr zformuloval.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"61. Dle závěrů citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu je postoupení pohledávky bez vlivu na posouzení (ne)platnosti smlouvy, na jejímž základě postoupená pohledávka vznikla, uzavřené mezi postupitelem a dlužníkem. Je-li smlouva, či její část, uzavřená mezi postupitelem a dlužníkem absolutně neplatná, je soud povinen i bez návrhu k této neplatnosti přihlédnout i ve sporu mezi postupníkem a dlužníkem. Uvedené se prosadí i ve vztahu k neplatnosti zneužívajícího ujednání dle § 55 odst. 2 obč. zák.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"62. Bylo-li žalované současně s předžalobní upomínkou dne 21. 7. 2025 doručeno oznámení o postoupení předmětné pohledávky, nemá otázka platnosti smlouvy o postoupení pohledávky ve vztahu účastnic žádný význam, může být řešena jen ve sporu mezi postupitelem a postupníkem. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 61/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. 23 Cdo 1878/2015, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 21/2018).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"63. Odvolací soud se na druhou stranu zcela ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně stran neplatnosti předmětné pojistné smlouvy jako celku pro neurčitost (§ 37 odst. 1, § 41 obč. zák.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"64. K tomuto závěru odvolací soud dospěl přesto, že dosud v řízení nebyla objasněna otázka, zda žalovaná pojistníka prokazatelně seznámila se sazebníkem poplatků. Z provedeného dokazování totiž vyplynulo pouze to, že pojistník podpisem návrhu pojistné smlouvy prohlásil, že byl seznámen se Všeobecnými pojistnými podmínkami pro pojištění spojená s investičními fondy ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název","anonStyle":"ANON"},{"text":" a SPP a potvrdil jejich převzetí, a že v citovaných SPP bylo uvedeno, že výše a rozsah poplatků se řídí platným sazebníkem poplatků, který je k dispozici na internetových stránkách pojistitele a na všech jeho obchodních místech. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (k uvedenému srov. rozsudek ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1566/2017, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 113/2019, rozsudek ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 23 Cdo 2865/2016) přitom platí, že z toho, že pojistník byl informován o možnosti kdykoliv nahlédnout do pojistných podmínek, resp. že pojistné podmínky jsou k nahlédnutí ve všech obchodních místech pojistitele, neplyne, že byl prokazatelně seznámen s pojistnými podmínkami. Sdělení místa, kde se pojistník může s pojistnými podmínkami seznámit, nesvědčí o tom, že byl pojistník s pojistnými podmínkami (tj. s jejich obsahem) prokazatelně seznámen, nýbrž pouze o tom, že byl seznámen s místem, kde se pojistné podmínky nachází, a že tento závěr se uplatní i ve vztahu k druhé úrovni nepřímých smluvních ujednání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"65. Ujednání stran pojistné smlouvy nemusejí být obsažena pouze v samotném textu dokumentu označeného jako pojistná smlouva, ale mohou být obsažena i v jiných dokumentech, typicky pojistných podmínkách. Pojistné podmínky se mohou stát součástí smlouvy i tak, že jejich obsah bude sdělen pojistníkovi před uzavřením pojistné smlouvy a ten s nimi projeví souhlas (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2006, sp. zn. 32 Odo 150/2005). Konkrétní platební povinnost dle smlouvy (např. uhradit pojistné, určitý poplatek nebo pojistné plnění) může být sjednána nejen pevnou částkou, ale i pomocí vzorce, do něhož lze dosadit předem známé veličiny a bez jakýchkoli pochyb přesnou částku vypočíst (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2007, sp. zn. 33 Odo 1171/2005, a dále na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 191/2014).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"66. Soud I. stupně tedy správně řešil, zda bylo možno podle smlouvy, pojistných podmínek, sazebníku poplatků takové dosazení a výpočet provést v okamžiku uzavření smlouvy, s tím, že oběma smluvním stranám by již v tomto okamžiku mělo být známo, jaká je cena plnění dle uzavírané smlouvy. Správně zaznamenal, že v případě investičního životního pojištění, které není určeno pouze ke krytí pojistných nebezpečí, ale plní též investiční či spořící funkci, jako je tomu v projednávané věci, je pro smluvní strany a jejich práva a povinnosti podstatné, zda částka hrazená na tento účel představuje investici či úsporu v plné výši, nebo zda je z ní hrazena úplata pojistiteli za navázání a utvoření tohoto smluvního poměru, a pokud taková úplata hrazena je, tak kolik činí. Správně uzavřel, že výši této úplaty (poplatku) v okamžiku uzavření smlouvy z dostupných dokumentů (smlouva, pojistné podmínky, sazebník poplatků) zjistit nelze.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"67. Článek 4 SPP stanoví pouze obecně, jaké jsou náklady, poplatky a cena pojištění s tím, že tyto položky dělí na jednotlivé kategorie (cena pojištění, alokace, marže atd.) s tím, že pojistitel má právo o tyto náklady snižovat běžné pojistné, kapitálovou hodnotu, hodnotu fondu, výši odkupného. Výši těchto nákladů není možno jakkoli blíže určit, a to ani v kombinaci se sazebníkem poplatků, který není s to poskytnout jasnou a přehlednou informaci o poplatcích a nákladech pojištění. Pojistné bylo dále sjednáno jednou konkrétní částkou, ačkoli z něj byla kryta jak pojištění označená jako „flexibilní doplňková a úrazová složka“, tak i pojištění označená jako „flexibilní životní složka – pojištění pro případ smrti nebo dožití“, ve vztahu k nimž výši pojistného plnění ovlivňovala kapitálová hodnota pojistné smlouvy. Z uvedených listin však v době uzavření pojistné smlouvy nebylo možné vůbec určit, jaká část pojistného se stane investicí, tj. bude umístěna do pojistníkem zvolených fondů a v konečném důsledku bude po případném zhodnocení vyplacena jako kapitálová hodnota pojistné smlouvy v případě dožití nebo v případě smrti, bude-li vyšší než sjednaná pojistná částka.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"68. Protože platnost předmětné pojistné smlouvy je třeba posuzovat ke dni jejího uzavření, nemohou mít na ni žádný vliv takové okolnosti jako pozdější uzavření dodatků ke smlouvě, případné seznámení se sazebníkem při jejich uzavírání, zasílání rekapitulací stavu pojistné smlouvy. Uvedená neurčitost smlouvy je podstatným nedostatkem, neboť při absenci určitého ujednání o výši nákladů není zřejmé, kolik pojistník za získání možnosti investovat či spořit prostřednictvím žalované a za pojištění samotné vlastně platí. Vzhledem ke konstrukci pojištění zde od sebe nelze „rizikovou“ a „investiční“ složku dostatečně oddělit a popsaná neurčitost zasahuje sjednané pojištění jako celek. Přesná výše nákladů totiž zůstává nejistou v podstatě až do konce pojištění, kdy teprve je možno ji finálně spočíst.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"69. Odvolací soud tedy uzavírá, že se jedná se o neurčitost ceny plnění, neboť při absenci určitého ujednání o výši nákladů, poplatků není zřejmé, kolik pojistník za získání možnosti investovat či spořit prostřednictvím žalované a za pojištění vlastně zaplatí. Vzhledem ke konstrukci pojistné smlouvy zde od sebe nelze „rizikovou“ a „investiční“ složku dostatečně oddělit. Popsaná neurčitost zasahuje sjednané pojištění jako celek.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"70. Uvedený závěr je přitom možné učinit bez toho, aniž by bylo postaveno najisto, zda byl či nebyl pojistník před uzavřením pojistné smlouvy seznámen se sazebníkem poplatků.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"71. Nebyla-li určitě (tj. způsobem vyhovujícím požadavku určitosti ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák.) při uzavření pojistné smlouvy sjednána cena plnění, pak se jedná o vadu projevu vůle spočívající v tom, že určité ujednání mající přímý dopad na celou smlouvu ve smlouvě obsaženo není. Takové ujednání však nelze, ve smyslu níže rozvedených judikatorních závěrů Nejvyššího i Ústavního soudu, na něž zcela přiléhavě odkázal již soud I. stupně a s nimiž se odvolací soud ztotožňuje, podrobit přezkumu z hlediska jeho přiměřenosti ve smyslu § 56 odst. 1 obč. zák.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"72. Zároveň platí, že předmětná neurčitá ujednání o ceně plnění jsou dle § 56 odst. 2 obč. zák. též vyloučena z možnosti soudního přezkumu z hlediska požadavku přiměřenosti dle odstavce 1 citovaného ustanovení. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023). Skutečnost, že některé dílčí ujednání pojistné smlouvy (žalobkyní akcentovaná inkorporační klauzule), od něhož se odvíjí cena plnění a které má dopad také na výši pojistného plnění, je srozumitelné, nemění nic na tom, že z jejich celku není cena plnění seznatelná a že právě tato obsahová neurčitost ujednání o ceně způsobuje absolutní neplatnost smlouvy dle § 37 odst. 1 obč. zák.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"73. Ve smyslu níže rozebrané judikatury za tohoto stavu věci není namístě ani zkoumání přiměřenosti jednotlivých dílčích ujednání, od jejichž celku se cena plnění odvíjí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"74. V návaznosti na shora uvedený závěr o neplatnosti předmětné pojistné smlouvy pro neurčitost nemůže obstát argumentace žalobkyně o zneužívajícím charakteru týchž ujednání o poplatcích, o jejich sepsání netransparentním jazykem a s tím ve vztahu k uplatněné námitce promlčení žalobkyní, s ohledem na tzv. zásadu efektivity, prosazovanou neaplikaci objektivní promlčecí lhůty dle § 107 odst. 2 obč. zák., a to ani při zohlednění nálezu Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2026, sp. zn. II. ÚS 3645/25, ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2026, sp. zn. 33 Cdo 2456/2025, a rozsudkem SDEU ze dne 9. 7. 2026, ve věci C-188/25.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"75. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023, proti němuž podaná ústavní stížnost byla usnesením Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2024, sp. zn. III. ÚS 2438/23, odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost, ve shodě s usnesením Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. IV. ÚS 1984/22, totiž konstatoval, že ve věci týkající se určení neplatnosti pojistné smlouvy a vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v uhrazeném pojistném nejde o případ, kdy směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, ve znění směrnic Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. 10. 2011, o právech spotřebitelů, musí být vykládána tak, že brání použití vnitrostátní právní úpravy týkající se promlčení. Spočívá-li důvod neplatnosti pojistné smlouvy v absenci určitého ujednání, případně v neurčitosti či nesrozumitelnosti ujednání (§ 37 odst. 1 obč. zák.), nelze její obsah podrobit přezkumu z hlediska jeho přiměřenosti, tj. zda nejde o ujednání, jež způsobuje k újmě spotřebitele významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (§ 56 odst. 1 obč. zák.). Z ustálené rozhodovací praxe SDEU (včetně rozsudku ve věci C-485/19) vyplývá, že povinnost vnitrostátních soudů aplikovat tzv. zásadu efektivity je vázána na případy zjevného porušení unijního práva, což není případ, kdy důvodem neplatnosti pojistné smlouvy byla neurčitost či absence obligatorních smluvních ujednání. V rozsudku ze dne 25. 4. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3351/2022, Nejvyšší soud vysvětlil, že spočívá-li namítaný důvod neplatnosti pojistné smlouvy v absenci určitého ujednání (ve smyslu § 37 obč. zák., jde o vadu projevu spočívající v tom, že určité ujednání, jež má přímý dopad na celou smlouvu, ve smlouvě obsaženo není), pak takové (chybějící, neexistující) ujednání - logicky vzato - nelze podrobit přezkumu z hlediska jeho přiměřenosti podle § 56 odst. 1 obč. zák. V rozsudku ze dne 29. 10. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3113/2023, pak Nejvyšší soud navázal, že vedle sebe nemohou obstát závěr, že smlouva určité ujednání neobsahuje, a závěr, že „takové ujednání“ je nepřiměřené. Jinak řečeno nemůže jít o nepřiměřené ujednání, pokud si strany něco určitě neujednaly. To, co ve smlouvě sjednáno není, nemůže podléhat testu přiměřenosti. Ze stejného důvodu se nemůže prosadit ani námitka, že takové ujednání není sepsáno jasným a srozumitelným jazykem. Proto také nemůže obstát závěr o nemožnosti aplikace úpravy týkající se objektivní promlčecí doby.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"76. Na tyto závěry Nejvyšší soud navázal v další rozhodovací praxi – např. v rozsudcích ze dne 26. 11. 2025, sp. zn. 33 Cdo 2298/2025 (jímž byl částečně zrušen rozsudek Městského soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 9. 1. 2025, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":") a ze dne 21. 1. 2026, sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" (jímž byl částečně zrušen rozsudek Městského soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 18. 7. 2024, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":"). Pokud jde o citovaná zrušená rozhodnutí senátu odvolacího soudu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", Nejvyšší soud shledal nesprávný postup odvolacího soudu spočívající v hodnocení pojistné smlouvy jako neplatné z důvodu absence obligatorních ujednání a neurčitosti a zároveň z hlediska toho, zda obsahuje ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě žalobkyně značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a pokud uzavřel, že zánik nároku uplynutím objektivní promlčecí doby odporuje zásadě efektivity právních nástrojů, které právo dává spotřebitelům k jejich ochraně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"77. K závěrům vyplývajícím ze shora citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu se přihlásil opakovaně i Ústavní soud a shledal je ústavně konformními (srov. usnesení ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. IV. ÚS 1984/22, ze dne 10. 1. 2024, sp. zn. IV. ÚS 2429/23, ze dne 11. 6. 2024, sp. zn. III. ÚS 2438/23, ze dne 4. 2. 2026, sp. zn. I. ÚS 3681/25).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"78. Stejně tak učinil i tentýž senát Ústavního soudu, který vydal žalobkyní akcentovaný nález, a to v usnesení ze dne 11. 3. 2026, sp. zn. II. ÚS 372/26, v němž uvedl, že „Vznáší-li stěžovatel, obdobně jako v průběhu předchozího řízení, námitku porušení zásady efektivity unijního práva, i tato námitka byla městským soudem vypořádána v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. usnesení ze dne 11. 6. 2024 sp. zn. III. ÚS 2438/23, bod 48). Městský soud ve své argumentaci (bod 18) odkázal na judikaturu SDEU, z níž vyplývá, že povinnost aplikovat zásadu efektivity se týká případů zjevného porušení unijního práva. To však podle městského soudu není tento případ. Důvodem neplatnosti smlouvy nebyla nepřiměřenost ujednání (tedy jejich rozpor s unijním právem podle čl. 3 odst. 1 stěžovatelem odkazované směrnice), ale jejich neurčitost (tedy nesplnění požadavků vnitrostátního práva podle § 37 starého občanského zákoníku). Ústavní soud dodává, že obsahově i formulačně obdobné vypořádání námitky porušení zásady efektivity unijního práva shledal ústavně souladným již v jiném, právně i skutkově obdobném případu (srov. usnesení ze dne 10. 1. 2024 sp. zn. IV. ÚS 2429/23, bod 17). Ústavní soud přitom neshledal dostatečně silné důvody pro to, aby stěžovatelovu věc posoudil jinak.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"79. Ústavní soud nálezem sp. zn. II. ÚS 3645/25 zrušil usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2025, č. j. 33 Cdo 3051/2024-131, jímž bylo odmítnuto dovolání žalobce - pojistníka proti rozsudku Městského soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"30. 5. 2024, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", ve sporu vedeném se žalovanou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., v němž se domáhal zaplacení částky 43 982 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení na základě tvrzené neplatnosti pojistné smlouvy ze dne 22. 11. 2010 z důvodu neurčitosti vymezení kapitálové hodnoty pojištění a výše nákladů. V dovolání vznesl otázku, zda jsou soudy povinny z úřední povinnosti zkoumat přítomnost zneužívajících smluvních ujednání ve spotřebitelských smlouvách v souladu se Směrnicí. K této otázce Nejvyšší soud uvedl, že není otázkou, na níž byl založen výrok odvolacího soudu z hlediska právního posouzení věci, a odpověď na ni by tedy neměla vliv na rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolání pro řešení této otázky proto neshledal přípustným.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"80. Ústavní soud však shledal opodstatněnou námitku tamějšího žalobce, že Nejvyšší soud svůj závěr o nepřípustnosti dané otázky opřel o důvod, který zjevně nebyl dán, ačkoli na jejím řešení napadené rozhodnutí záviselo, neboť obvodní soud se jí ve svém rozhodnutí zabýval a odvolací soud se jí nezabýval vůbec, ač tak učinit měl. Ústavní soud tedy detekoval problém v tom, že se odvolací soud ani Nejvyšší soud otázkou aplikace práva EU nezabývaly vůbec a nezjistily tak, zda obvodní soud předmětnou otázku posoudil správně. Proto uzavřel, že Nejvyšší soud tím, že se odmítl věcně zabývat dovoláním stěžovatele ve vztahu k jeho námitce ohledně aplikace práva EU s odůvodněním, že na uvedené otázce není napadené rozhodnutí městského soudu založeno, zamezil stěžovateli v přístupu k (dovolacímu) soudu (denegatio iustitiae) a soudní ochraně ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Rozhodnutí Nejvyššího soudu proto shledal nepřezkoumatelné. Zároveň výslovně uvedl, že s ohledem na doktrínu minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů Ústavnímu soudu již dále nepřísluší přezkoumávat rozhodnutí městského soudu, resp. obvodního soudu, s tím, že tento přezkum bude nyní v kompetenci Nejvyššího soudu. Ústavní stížnost týkající se merita věci zároveň Ústavní soud shledal za dané procesní situace prostředkem předčasným.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"81. Jak vidno, Ústavní soud se vůbec nezabýval meritorně námitkou, zda dodatek k pojistné smlouvě uzavřený 17. 4. 2023 (jímž dle soudu I. stupně účastníci vyjádřili svou vůli podřídit smlouvu o.z.) měl být posouzen jako nepřiměřené ujednání ve smyslu § 1813 o.z. a zda pojistná smlouva obsahuje zneužívající ujednání dle § 56 obč. zák. Nosné důvody citovaného nálezu, tedy důvody, které Ústavní soud vedly k jeho rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2205/2005), spočívaly v řešení procesní otázky - přezkoumatelnosti dovolání odmítajícího usnesení Nejvyššího soudu, nikoli v řešení otázky, zda namítaná neurčitá ujednání pojistné smlouvy lze přezkoumat dle § 55 a § 56 obč. zák. ve světle Směrnice, což žalobkyně z nálezu zcela nepřiléhavě dovozuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"82. Uvedené nelze dovodit ani z části věty uvedené v bodě 47 odůvodnění nálezu ohledně toho, že „neplatnost smlouvy z čistě vnitrostátních důvodů nevylučuje, že smlouva není neplatná i z důvodu porušení unijních pravidel“, a to pro její obecnost, bez vazby na konkrétní důvody neplatnosti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"83. S ohledem na shora rozebrané neshledává odvolací soud závěry plynoucí z výše rozvedené judikatury předmětným nálezem Ústavního soudu za překonané.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"84. Odklon od této judikatury nelze spatřovat ani v závěrech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2026, sp. zn. 33 Cdo 2845/2025. Závěry, k nimž Nejvyšší soud dospěl, žalobkyně dle odvolacího soudu dezinterpretuje, pokud z nich dovozuje, že jím byl otevřen spotřebitelský přezkum odkazovacího mechanismu. K této otázce se Nejvyšší soud nevyjadřoval a na rozdíl od nyní projednávané věci se jednalo o pojistnou smlouvu uzavřenou v roce 2014 a byla aplikována úprava o.z.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"85. Vzhledem k tomu, že se odvolací soud zcela ztotožňuje se závěry Nejvyššího soudu, že spočívá-li důvod neplatnosti pojistné smlouvy v absenci určitého ujednání, případně v neurčitosti či nesrozumitelnosti ujednání, nelze její obsah podrobit přezkumu z hlediska jeho přiměřenosti, tj. zda nejde o ujednání, jež způsobuje k újmě spotřebitele významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, že o případ zjevného porušení unijního práva nejde, je-li důvodem neplatnosti pojistné smlouvy neurčitost či absence obligatorních smluvních ujednání, že nemůže jít o nepřiměřené ujednání, pokud si strany něco určitě neujednaly, a že to, co ve smlouvě sjednáno není, nemůže podléhat testu přiměřenosti, neshledává důvodnou ani argumentaci žalobkyně uplatněnou s odkazem na rozhodnutí SDEU ve věci C-188/25 založeném na nesouhlasu soudu nižšího stupně s právním názorem soudu vyššího stupně, jímž je vázán.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"86. Z důvodů vyložených v předešlém odstavci odvolací soud neshledává důvod pro předložení předběžné otázky SDEU.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"87. K námitce žalobkyně, že soud I. stupně nerespektoval příkladmo vyjmenované rozsudky SDEU a nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 78/19, jestliže nezkoumal možné zneužívající smluvní podmínky a možnou netransparentnost smlouvy, je nutné uzavřít, že s ohledem na shora rozvedené není výše uvedená judikatura pro posuzovaný případ relevantní (k uvedenému srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2025, č. j. 33 Cdo 206/2025-421, ústavní stížnost proti němuž byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 4. 2. 2026, sp. zn. I. ÚS 3681/25).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"88. Ze závěru o neplatnosti předmětné pojistné smlouvy pro neurčitost a skutečnosti, že její strany podle této smlouvy plnily a navzájem si poskytly peněžitá plnění, plyne vznik tvrzeného nároku na vydání bezdůvodného obohacení dle § 457 obč. zák. ve výši odpovídající tomu, oč peněžité plnění žalobkyně (resp. jejímu právnímu předchůdci) přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí žalovanou (srov. Zprávu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR z 28. 3. 1975, Cpj 34/74, o zhodnocení stavu rozhodování soudů ČSR ve věcech neoprávněného majetkového prospěchu, uveřejněnou pod č. 26/1975 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne 30. června 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002). V souladu s těmito pravidly soud postupuje i bez návrhu [srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 25 Cdo 2093/2000, nebo jeho usnesení ze dne 1. 12. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3763/2011], resp. bez uskutečnění projevu vůle směřujícího k započtení [viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007].","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"89. Soud I. stupně se správně s ohledem na žalovanou uplatněnou námitku promlčení zabýval touto otázkou.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"90. Dospěl přitom ke správnému závěru, že uplatnění této námitky není v rozporu s dobrými mravy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"91. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017, uveřejněný pod číslem 29/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 3355/2016, či ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 33 Cdo 4769/2018). Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný pod číslem 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2905/99, či usnesení ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1846/2018). Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je pak třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 33 Odo 561/2006, a ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 33 Cdo 126/2009, nebo usnesení ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2648/2003). V projednávané věci žádné takové mimořádné okolnosti nenastaly, žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci, který Smlouvu vypověděl ke dni 30.6.2025, v podání žaloby ničeho nebránilo, žalobkyně ani netvrdí, že by ona sama nebo její právní předchůdce byli žalovanou ujišťováni, že dojde k mimosoudnímu vyřešení věci. Akceptaci námitky promlčení nelze mít za nepřiměřeně tvrdý postih pro žalobkyni, která se vymáhání pohledávek z titulu neplatnosti pojistných smluv věnuje na profesionální bázi a za tím účelem je skupuje od pojistníků. Úlohou korektivu dobrých mravů není odstranit každý tvrdý důsledek aplikace práva, nýbrž zabránit excesům, které již právní řád nemůže akceptovat. K žádnému takovému excesu však ve věci nedošlo.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"92. K námitce nedostatku dobré víry žalované lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. IV. ÚS 1984/22, dle kterého „neopodstatněná je námitka stěžovatele, který na základě rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 329/2010 nebo na základě nálezu sp. zn. I. ÚS 1737/08 dovozuje, že obecnou podmínkou pro to, aby vznesení námitky promlčení bylo hodnoceno jako nerozporné s dobrými mravy, je okolnost, že účastníci (smluvního) vztahu musí být po celou dobu jeho trvání v dobré víře, že takový vztah je v souladu s právním řádem. Takto obecně formulovanou podmínku právní jistoty vážící se k posouzení otázky (ne)mravnosti vznesené námitky promlčení však podle Ústavního soudu ze žádného z odkazovaných rozhodnutí dovozovat nelze; zřetelně to vyplývá ze skutkových okolností, jak jsou vylíčeny v nálezu sp. zn. I. ÚS 1737/08, kdy tehdejší žalobkyně jednala ve zřetelném rozporu se smluvním ujednáním, když veškeré prostředky získané z vypořádání spoluvlastnictví převedla na svůj účet, ač v příslušné smlouvě bylo výslovně stanoveno, že zisky i ztráty se rozdělí poměrně mezi bývalé spoluvlastníky na základě velikosti jejich podílů. Nelze ani a priori přijmout výklad (k němuž by vedla stěžovatelova argumentace), podle něhož účastník smluvního vztahu, který způsobil neplatnost smlouvy, se nemůže úspěšně bránit vznesením námitky promlčení. Stěžovatel ani netvrdí, že by pojistná smlouva formulovaná vedlejší účastnicí obsahovala ustanovení, které by stěžovatele jakkoliv omezovalo v možnosti domáhat se nároků plynoucích z uzavřené pojistné smlouvy před soudem.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"93. Žalobkyní odkazovaný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2018, sp. zn. 25 Co 430/2017, se týkal jiné pojišťovny, která se domáhala zaplacení dlužného pojistného ze smlouvy o investičním životním pojištění sjednané zprostředkovatelem, který dle rozhodnutí ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" porušoval povinnosti pojišťovacích zprostředkovatelů, když nevyvíjel činnost s odbornou péčí a s cílem chránit zájmy spotřebitelů. Rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2865/2016, který se týkal jiné pojišťovny než zde žalované, a sp. zn. 31 Cdo 1566/2017, se týkaly inkorporace tzv. druhé úrovně nepřímých smluvních ujednání – oceňovacích tabulek, na něž bylo odkazováno v pojistných podmínkách. V těchto rozhodnutích se Nejvyšší soud nezabýval otázkou platnosti pojistných smluv, nýbrž dospěl k závěru, že nepřímá smluvní ujednání, která obsahují pojistné podmínky, se stanou součástí pojistné smlouvy jen tehdy, jestliže je s nimi pojistník před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, což platí i v případě, kdy až do pojistné smlouvy včleněné pojistné podmínky odkazují na další (druhou úroveň) nepřímých smluvních ujednání, např. oceňovací tabulky. Tedy, že i o „oceňovacích tabulkách“ platí, že aby se staly součástí pojistné smlouvy, musí být prokázáno, že na ně bylo řádně odkázáno, a že s nimi byl pojistník před uzavřením smlouvy výslovně seznámen. Jinými slovy tedy dovodil, že taková nepřímá smluvní ujednání se součástí pojistné smlouvy nestala, a proto jimi nemůže být žalobce vázán.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"94. Nelze tedy dovozovat, jak činí žalobkyně, že žalovaná z citovaných rozsudků musela vědět o neplatnosti předmětné smlouvy. Navíc platí, že k posouzení platnosti každé jednotlivé smlouvy je třeba přistupovat individuálně a nelze tedy tvrdit, že všechny smlouvy s pojistnými podmínkami založenými na odkazech na vedlejší smluvní ujednání jsou neplatné. Totéž se týká argumentace stran dohledového benchmarku č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", který se notabene týkal úpravy obsažené v o.z. a nevyjadřoval se ke konkrétním pojistným smlouvám.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"95. Jde-li o vytváření rezerv v účetnictví žalované, pak i odvolací soud považuje důkazy navržené v souvislosti s tím za nadbytečné, pročež námitky žalobkyně v tomto směru uplatněné neshledal důvodnými. Tvorba rezerv představuje projev rozumné obezřetnosti pro budoucí nejistý vývoj, což žádné pojišťovně nelze klást tíži, neboť podstatou pojištění je přenesení finančního rizika z jedince na pojišťovnu coby specializovanou instituci. Dává-li žalobkyně tvorbu rezerv do souvislosti se shora zmíněnými rozsudky Nejvyššího soudu, pak ve svých úvahách pomíjí, že oceňovací tabulky sloužily v zásadě k limitaci odškodnění, které v případech, kdy se nestaly součástí pojistné smlouvy, padlo. Tvorba rezerv tak byla rozumným krokem a nelze z ní dovozovat vědomost žalované o neplatnosti v projednávané věci řešené konkrétní smlouvy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"96. Žalobou uplatněný nárok představuje soubor dílčích nároků na vydání bezdůvodného obohacení vzniklých ze samostatně oddělitelných případů bezdůvodného obohacení – oddělitelných plateb pojistného, u nichž je třeba běh promlčecích dob ve smyslu § 107 odst. 1 a 2 obč. zák. posuzovat samostatně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 33 Cdo 466/2014).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"97. Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že žalobou uplatněný nárok byl promlčen v subjektivní promlčecí době dle § 107 odst. 1 obč. zák.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"98. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. III. ÚS 2127/2021, „okamžik vědomosti žalobce o poskytnutí bezdůvodného obohacení žalované nelze spojovat s okamžikem poskytnutí plateb pojistného podle neplatné smlouvy, ale je třeba, aby žalobce vůbec věděl (ať právně či laicky), že se na jeho úkor žalovaná obohacuje bezdůvodně, tedy aby (přinejmenším) tušil, že se smlouvou je něco v nepořádku.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"99. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by pojistník jakkoli pochyboval o platnosti uzavřené pojistné smlouvy. Ze skutečnosti, že dne 24. 10. 2020 došlo v souvislosti se žádostí pojistníka o změnu v pojistné smlouvě k vyhotovení záznamu z jednání, v němž prohlásil, že byl seznámen s přehledem poplatků, který zároveň převzal, nelze dovozovat, jak to činí soud I. stupně, že v tu dobu mohl seznat, že smlouva může být neplatná s ohledem na existenci poplatků. Soudem I. stupně akcentované skutečnosti se vztahují totiž pouze k příslušnému následnému jednání o změně pojistné smlouvy, nikoli pojistné smlouvě jako takové. Obdobně v této otázce Nejvyšší soud ustáleně judikuje (srov. např. rozsudek ze dne 20. 5. 2026, sp. zn. 33 Cdo 1590/2025, ze dne 30. 6. 2025, sp. zn. 33 Cdo 2902/2024), že skutečná subjektivní vědomost o tom, že se žalovaná na úkor pojistníka obohacuje bezdůvodně, spjatá s počátkem běhu subjektivní promlčecí doby, nemůže být bez dalšího určena jen okamžikem doručení tzv. výročního dopisu, neboť taková okolnost svou povahou objektivní o okamžiku, kdy se oprávněný poprvé dozví o možnosti uplatnit své právo u soudu, nevypovídá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"100. Při absenci jiných zjištění se tak nabízí, že o tom, že je se smlouvou něco v nepořádku (je neplatná) začal mít pojistník vědomost až v souvislosti s jednáním se žalobkyní o postoupení pohledávky ústícím v její postoupení v červenci 2025, navazující bezprostředně na ukončení smlouvy výpovědí ze strany pojistníka ke dni 30. 6. 2025. Od těchto časových okamžiků k podání žaloby 26. 8. 2025 dvouletá subjektivní promlčecí doba neuplynula.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"101. Jak již odvolací soud shora vyložil, je na místě v projednávané věci aplikovat 3letou objektivní promlčecí dobu dle § 107 odst. 2 obč. zák. počínají běžet dnem vzniku bezdůvodného obohacení, neboť žalobou uplatněný nárok není nárokem spotřebitele vyplývajícím z přímého porušení unijního práva, které by bránilo použití citovaného ustanovení obč. zák., nýbrž nárokem vyplývajícím z neplatnosti smlouvy v důsledku její neurčitosti dle § 37 odst. 1 obč. zák.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"102. Aplikace 3leté objektivní promlčecí doby tudíž nepředstavuje porušení zásady efektivity v neprospěch spotřebitele.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"103. Argumentuje-li dále žalobkyně v doplnění odvolání závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2026, sp. zn. 33 Cdo 2456/2025, pak přehlíží, že tyto se vztahují k uplatnění nároku spotřebitele na vydání bezdůvodného obohacení z plnění poskytnutého na základě zneužívajících ujednání spotřebitelské úvěrové smlouvy ve smyslu Směrnice. V projednávané věci se jedná o situaci jinou, kdy smlouva byla posouzena jako absolutně neplatná pro absenci určitého ujednání (§ 37 obč. zák.). Takové absentující určité ujednání však není možné posuzovat z hlediska jeho přiměřenosti dle § 56 odst. 1 obč. zák. Nadto odvolací soud připomíná, že k užití zásady efektivity ve věcech týkajících se investičních životních pojištění se vyjádřil i Ústavní soud např. v usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. IV. ÚS 1984/22, podle jehož odůvodnění „závěry rozsudku SDEU C-485/19, v němž SDEU odpovídal na předběžné otázky tehdy předkládajícího soudu Slovenské republiky související se zneužívajícími ustanoveními ve smyslu směrnice při poskytování spotřebitelských úvěrů nebankovními společnostmi, nejsou pro stěžovatelovu věc použitelné. (…) je nutno vést dělící linii mezi poskytnutím spotřebitelského úvěru a uzavřením životního pojištění, jakožto investici svého druhu. I proto Ústavní soud na věc stěžovatele závěr SDEU o nutnosti stanovení počátku promlčení tak, aby se spotřebitel mohl efektivně domoci svých prostředků hrazených na nevyvážený spotřebitelský úvěr, nemohl aplikovat.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"104. Právo na vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího ve veškerých platbách, které žalovaná obdržela od pojistníka dříve než 3 roky před podáním žaloby, tj. dříve než 26. 8. 2022, je tak promlčeno v důsledku uplynutí objektivní promlčecí doby běžící od poskytnutí každé takové platby.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"105. Nepromlčené jsou platby poskytnuté žalované pojistníkem za období od 26. 8. 2022 do 26. 8. 2025, tj. dle správných skutkových zjištění soudu I. stupně 27 plateb po 1 445 Kč, 7 plateb po 861 Kč a platbě 350 Kč, tj. platby ve výši 45 392 Kč. Právě tyto platby žalovaná již žalobkyni dne 15. 4. 2026 uhradila, a to včetně žalobou požadovaného příslušenství, když v souladu se závěry vyslovenými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2004, sp. zn. 21 Cdo 326/2004, ze dne 15. 6. 2005, sp. zn. 26 Cdo 1649/2004, či usnesení ze dne 20. 3. 2007, sp. zn. 28 Cdo 518/2007, projevila při plnění úmysl tyto platby uhradit.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"106. Stran těchto plateb včetně příslušenství však žalobkyně s ohledem na jejich úhradu vzala žalobu zpět a řízení ohledně nich bylo zastaveno.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"107. Z uvedené rezultuje, že žaloba, kterou se žalobkyně po provedeném částečném zpětvzetí na žalované domáhá zaplacení částky 171 970 Kč s příslušenstvím, důvodná není. Proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku I v tomto rozsahu dle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"108. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že v řízení byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 45 392 Kč s příslušenstvím (ohledně této částky, která byla žalovanou uhrazena po podání žaloby, žalobkyně vzala žalobu zpět), tj. co do 20,9 % předmětu řízení, a neúspěšná v rozsahu 171 970 Kč s příslušenstvím (ohledně této částky nebyla žaloba shledána důvodnou), tj. co do 79,1 % předmětu řízení. Žalovaná tedy byla v řízení procesně úspěšnější a má proto právo na náhradu 58,2 % (tj. 79,1 – 20,9) z jí celkem v řízení vynaložených nákladů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"109. V řízení před soudem I. stupně žalovaná vynaložila náklady v celkové výši 34 775,40 Kč sestávající z odměny za zastupování advokátem ve výši 9 180 Kč na každý z těchto úkonů právní služby: příprava a převzetí zastoupení ze dne 1. 7. 2024, sepis vyjádření ve věci samé ze dne 10. 10. 2025, účast na jednání dne 12. 1. 2026 - § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu, z náhrady hotových výdajů na první z uvedených úkonů právní","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"služby ve výši 300 Kč a na zbývající dva úkony právní služby po 450 Kč (§ 2, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g), § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 a ve znění účinném od 1. 1. 2025) a náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad dle advokátního tarifu ve výši 6 035,40 Kč (§ 137 odst. 3 písm. b), § 151 odst. 2 o.s.ř., § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Odvolací soud tedy uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně v rozsahu 58,2 % z 34 775,40 Kč, tj. 20 239,30 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"110. Celkové náklady vynaložené žalovanou v odvolacím řízení činí částku 34 956,90 Kč sestávající z odměny za zastupování advokátem ve výši 9 180 Kč na každý z těchto úkonů právní služby: sepsání vyjádření k odvolání z 17. 4. 2026, sepsání repliky k doplnění odvolací argumentace z 26. 8. 2026 a účast na jednání 28. 8. 2026 - § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. k), d) a g) advokátního tarifu), z náhrady hotových výdajů na uvedené 3 úkony právní služby po 450 Kč (§ 2, § 11 odst. 1 písm. k), d) a g), § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu) a náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad dle advokátního tarifu ve výši 6 066,90 Kč (§ 137 odst. 3 písm. b), § 151 odst. 2 o.s.ř., § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Odvolací soud tedy uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu 58,2 % z 34 956,90 Kč, tj. 20 345 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"111. O lhůtě k plnění a platebním místu náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. a § 149 odst. 1 o.s.ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I zamítl žalobu na zaplacení částky 217 362 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 217 362 Kč za dobu od 29. 7. 2025 do zaplacení a výrokem II žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované ve výši 34 957 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě doručené mu 26. 8. 2025, kterou se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 217 362 Kč se zákonným 11,5 % p.a. úrokem z prodlení z této částky od 29. 7. 2025 do zaplacení jako bezdůvodného obohacení z neplatné pojistné smlouvy o životním pojištění , název,  č. , číslo,  uzavřené mezi žalovanou na straně jedné a , jméno FO,  jako pojistníkem (dále jen „pojistník“) na straně druhé dne 20. 12. 2010. Žalobkyně tvrdila, že předmětnou pohledávku spočívající v zaplaceném pojistném (žalovaná pojistníkovi neposkytla žádné plnění), nabyla od pojistníka smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 3. 7. 2025. Neplatnost předmětné pojistné smlouvy spatřovala v neurčitých ujednáních o poplatcích majících vliv na kapitálovou hodnotu smlouvy a tím i pojistné plnění, v tom, že pojistník nebyl seznámen s přehledem poplatků a parametrů (dále jen „Přehled“). V ujednáních o nakládání s pojistným, formování pojistného plnění a snižování kapitálové hodnoty o poplatky spatřovala žalobkyně ujednání zneužívající povahy dle článku 3 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „Směrnice“), neboť nebyla individuálně sjednána a v rozporu s požadavkem poctivosti způsobovala významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Zároveň šlo o ujednání, která nebyla sepsána jasným a srozumitelným jazykem dle článku 5 odst. 1 Směrnice.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala uzavření předmětné pojistné smlouvy, kterou však považovala za platnou s tím, že zanikla výpovědí pojistníka dne 30. 6. 2025. Namítala nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně (pojistník po dobu trvání pojistné smlouvy nezpochybnil její platnost a žalobkyně se nemůže domáhat práva na ochranu spotřebitele, k čemuž odkázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2025, č. j. 18 Co 428/2024-188, a smlouva o postoupení pohledávky je absolutně neplatná). Pojistník byl seznámen s Přehledem, pojistná smlouva neobsahuje zneužívající ujednání a ujednání o poplatcích není neurčité. Dále vznesla námitku promlčení žalobou uplatněného nároku jak v subjektivní, tak i objektivní promlčecí době, zdůraznila, že námitka promlčení je v souladu s dobrými mravy.4. Žalobkyně odmítla námitku nedostatku aktivní věcné legitimace s poukazem na absolutní neplatnost pojistné smlouvy a platnost smlouvy o postoupení pohledávky, námitku promlčení měla za nedůvodnou s tím, že nelze aplikovat objektivní promlčecí dobu, námitka byla uplatněna v rozporu s dobrými mravy. Dle žalobkyně žalovaná věděla o tom, že se bezdůvodně obohacuje na úkor pojistníka nejpozději od roku 2018, neboť na to byla upozorňována soudy (rozhodnutím Městského soudu sp. zn. 25 Co 430/2017, Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2865/2016 a sp. zn. 31 Cdo 1566/2017) i , právnická osoba, , od roku 2018 si vytvářela rezervy na krytí nároků ze životního pojištění.5. Soud I. stupně popsal, jaká shodná tvrzení účastnic vzal za nesporná a jaká skutková zjištění učinil ze kterých provedených důkazů.6. Po skutkové stránce pak uzavřel, že žalovaná a pojistník uzavřeli pojistnou smlouvu , název,  č. , číslo,  dne 20. 12. 2010 s počátkem pojištění 1. 1. 2011, pojistník se zavázal platit měsíční pojistné ve výši 975 Kč, přičemž základní pojistná částka – pojištění pro případ smrti z jakýchkoliv příčin – byla 1 000 000 Kč, dále bylo sjednáno pojištění pro případ smrti následkem úrazu – 500 000 Kč, pojištění trvalých následků úrazu s progresivním plněním – 500 000 Kč, pojištění denního odškodného při úrazu ve výši 100 Kč/den, pojištění hospitalizace při úrazu a nemoci ve výši 400 Kč/den, pojištění pracovní neschopnosti při nemoci ve výši 300 Kč/den, pojistná doba byla sjednána do 31. 12. 2061. Pojistník prohlásil, že byl seznámen se Všeobecnými pojistnými podmínkami pro pojištění spojená s investičními fondy , název,  a se Speciálními pojistnými podmínkami pro , název,  životního pojištění (dále jen „SPP“) a potvrdil jejich převzetí. Pojistná smlouva sama či pojistka neobsahovaly nic o jakýchkoli poplatcích či nákladech, které by byly hrazeny v rámci sjednaného pojistného. Dodatkem č. 2 byl modifikován rozsah pojištění tak, že bylo doplněno pojištěné dítě a bylo zvýšeno měsíční pojistné na částku 1 175 Kč. Dodatkem č. 4 byl změněn rozsah pojištění a bylo zvýšeno měsíční pojistné na částku 2 150 Kč. Dodatkem č. 5 byl změněn rozsah pojištění a měsíční pojistné bylo sníženo na částku 1 445 Kč. Dodatkem č. 6 byl opětovně změněn rozsah pojištění a měsíční pojistné bylo sníženo na částku 861 Kč.7. V souvislosti se žádostí o změnu v pojistné smlouvy bylo v záznamu z jednání ze dne 24. 10. 2020 zachyceno prohlášení pojistníka, že byl seznámen s modelací pojištění, byly mu poskytnuty všechny nezbytné údaje o charakteru a vlastnostech nabízeného pojištění, včetně všech nákladových parametrů a poplatkové struktuře produktu; v žádosti o změnu je rovněž prohlášení pojistníka, že pro žádost o změnu pojistné smlouvy budou výhradně pro navýšenou část pojistného uplatněny poplatky dle tabulky alokačních poplatků č. 6, jejichž výše a rozsah se řídí platným sazebníkem poplatků/přehledem poplatků a parametrů produktu, který je k dispozici na webových stránkách a na všech obchodních místech žalované (bod 1 prohlášení) a že byl seznámen a převzal Modelaci vývoje pojištění včetně výše odkupného a Přehled poplatků a parametrů produktu , název,  životní pojištění (bod 7 prohlášení). Žádost o změnu pojistné smlouvy včetně modelace ze dne 15. 2. 2021 obsahuje prohlášení pojistníka, že byl seznámen a převzal Modelaci vývoje pojištění včetně výše odkupného a Přehled poplatků a parametrů produktu , název,  životní pojištění (bod 7 prohlášení). Žádost o změnu v pojistné smlouvě včetně modelace vývoje pojištění ze dne 12. 11. 2024 též obsahuje prohlášení pojistníka, že byl seznámen s modelací vývoje pojištění včetně výše odkupného a Přehled poplatků a parametrů produktu , název,  životní pojištění (bod 5 prohlášení). Záznam z jednání ze dne 12. 11. 2024 obsahuje prohlášení pojistníka, že byl seznámen s modelací pojištění, byly mu poskytnuty všechny nezbytné údaje o charakteru a vlastnostech nabízeného pojištění, včetně všech nákladových parametrů a poplatkové struktuře produktu.8. Dle čl. 1 písm. g) SPP je , název,  životní pojištění definováno jako komplexní spojení životního pojištění, doplňkové a úrazové složky pojištění a investic do fondů nabízených pojistitelem. Dle čl. 1 písm. i) SPP se kapitálovou hodnotou smlouvy rozumí součet hodnot jednotlivých fondů sjednaných v pojistné smlouvě a hotovosti vyjádřené v Kč. Podle čl. 3 část A. písm. c) SPP se pojistné používá podle platných pojistně-technických pravidel k navyšování kapitálové hodnoty smlouvy. V čl. 4 SPP nazvaném „Náklady, poplatky a cena pojištění“ je k ceně pojištění uvedeno, že pojistitel má právo za každé pojistně-technické období snižovat kapitálovou hodnotu smlouvy o částku potřebnou ke krytí sjednaného rozsahu pojištěného rizika a o dále uvedené technické poplatky, kalkulované podle platných pojistně-technických zásad pojistitele s tím, že výše a rozsah poplatků se řídí platným přehledem poplatků a parametrů produktu, platný přehled poplatků a parametrů produktu je k dispozici na internetových stránkách pojistitele a na všech jeho obchodních místech. Čl. 4 SPP obsahuje seznam jednotlivých poplatků, a to alokační poplatky, marže, poplatek z pojistné částky, administrativní poplatky, poplatky za správu kapitálové hodnoty.9. Dle aktuálního sazebníku poplatků pro pojištění , název,  životní pojištění činil poplatek z běžného pojistného 5 % při kladném stavu kapitálové hodnoty, poplatek za správu kapitálové hodnoty 0,5 % ročně z hodnoty fondu, nákladová položka je snížená tvorba kapitálové hodnoty, která je uplatňována na zaplacené běžné pojistné po uzavření pojistné smlouvy; zaplacené běžné pojistné je snižováno podle sjednané doby trvání smlouvy o příslušné procento, přičemž výše nákladů je přímo závislá na v pojistné smlouvě uzavřené době trvání, když čím delší doba je, tím vyšší jsou náklady.10. Pojistná smlouva byla ukončena ke dni 30. 6. 2025 výpovědí pojistníka, pojistník uhradil žalované po dobu trvání smlouvy na pojistném celkem 217 362 Kč a žalovaná nevyplatila pojistníkovi žádné pojistné plnění nebo odkupné. Pojistník uhradil žalované za poslední tři roky před podáním žaloby (tj. za období od 26. 8. 2022 do 26. 8. 2025) částku ve výši 45 392 Kč.11. Dne 3. 7. 2025 uzavřeli pojistník jako postupitel a žalobkyně jako postupník Smlouvou o postoupení pohledávky pojistníka za žalovanou z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 217 362 Kč s příslušenstvím, která vznikla z důvodu plnění na základě neplatné pojistné smlouvy. Právní zástupce žalobkyně oznámil žalované postoupení pohledávky a vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení dopisem ze dne 18. 7. 2025.12. Soud I. stupně v bodě 18 odůvodnění vyložil, z jakých důkazů nezjistil skutečnosti relevantní pro posouzení věcí, a v bodě 19 vyložil, z jakých důvodů nevyhověl dalším důkazním návrhům (výroční zprávy žalované za rok 2018 až 2024, zprávy aktuára z let 2018-2019, výpovědi svědků , jméno FO, , , tituly před jménem,  , jméno FO,  a , jméno FO, ).13. Za použití § 3028 odst. 3 a § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) soud I. stupně aplikoval § 37 odst. 1, § 100 odst. 1, § 107, § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.), § 4 odst. 4 a 5 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě) – dále jen „zákon č. 37/2004 Sb.“, § 1879 o.z.14. Soud I. stupně nejprve řešil otázku aktivní věcné legitimace žalobkyně a v této souvislosti ji při jednání konaném 12. 1. 2026 dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. vyzval k doplnění tvrzení, kdy a jak pojistník uplatnil u žalované tvrzené nedostatky pojistné smlouvy, jaké konkrétní nedostatky pojistník žalované případně vytkl, a k označení důkazů prokazující uvedená tvrzení. Žalobkyně reagovala tak, že nedostatky pojistník vůči žalované neuplatnil, uplatnila je až přímo žalobkyně.15. S odkazem na § 40a obč. zák. soud I. stupně za této situace uzavřel, že tvrzené porušení zákonných ustanovení, jejichž cílem je ochrana zájmu slabší strany – spotřebitele, mohl namítat pojistník. Pojistník tak však neučinil, a proto žalobkyni již právo vznést námitku relativní neplatnosti smlouvy nepřísluší, k čemuž odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2025, č. j. 18 Co 428/2024-188.16. Současně se soud I. stupně zabýval i otázkou promlčení žalobou uplatněného nároku, vysvětlil vztah objektivní a subjektivní promlčecí doby, citoval judikaturu stran určení rozhodného okamžiku pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení.17. Dospěl k závěru, že běh subjektivní promlčecí doby započal nejpozději dne 24. 10. 2020, kdy pojistník a žalovaná jednali o změně smlouvy a dle záznamu z jednání z uvedeného dne pojistník prohlásil, že byl seznámen s přehledem poplatků a že tento dokument i převzal. Nejpozději při tomto jednání se žalovanou tedy pojistník mohl seznat, že jsou u daného produktu „nějaké“ poplatky a že smlouva může být neplatná. Protože žaloba byla podána 26. 8. 2025, byla námitka promlčení žalovanou uplatněna důvodně.18. Žalobou uplatněný nárok shledal zčásti promlčený i v objektivní tříleté promlčecí době, která začala běžet ohledně každé platby pojistného uskutečněním příslušné platby. V rozsahu převyšujícím částku odpovídající platbám uskutečněným za poslední tři roky před podáním žaloby (tj. v rozsahu nad 45 392 Kč) je proto tvrzený nárok promlčen.19. K argumentaci žalobkyně, že žalovaná o neplatnosti pojistných smluv věděla již v roce 2018, kdy byl vyhlášen rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 25 Co 430/2017, soud I. stupně uvedl, že na základě jednoho rozhodnutí nelze učinit závěr o neplatnosti všech smluv o investičním životním pojištění uzavíraných žalovanou. Tento závěr se týká i obdobné argumentace založené na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1566/2017, sp. zn. 23 Cdo 2865/2016 a dohledovém benchmarku , právnická osoba,  č. , číslo,  a č. , číslo, . Z uvedených rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyplynul jakýkoli závěr o (ne)platnosti konkrétní pojistné smlouvy.20. Z vytváření rezerv žalovanou nelze dovodit její vědomí o neplatnosti pojistných smluv o investičním životním pojištění. Vytváření rezerv je logickým počinem vzhledem k nepředvídatelnosti vzniku pojistných událostí.21. Námitku promlčení též neshledal za uplatněnou v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně v této souvislosti ani netvrdila, že by žalovaná pojistníkovi, resp. žalobkyni nějak bránila v uplatnění nároku.22. Soud I. stupně řešil i otázku platnosti předmětné pojistné smlouvy a uzavřel, že v okamžiku uzavření smlouvy mezi pojistníkem a žalovanou z dostupných dokumentů (i při zahrnutí pojistných podmínek a sazebníku poplatků) nelze zjistit výši úplaty – ceny plnění. Výši počátečních nákladů nebylo možno v tomto okamžiku určit již jen proto, že v sazebníku poplatků je uvedeno procentní rozmezí strhávané z běžného pojistného podle doby trvání, přičemž ke dni uzavření smlouvy není vůbec zřejmé, jak dlouho pojištění bude trvat (pojištění mohlo skončit i dříve než po uplynutí sjednané doby, např. v důsledku smrti pojištěného, výpovědi, neplacení pojistného). Celkovou částku nákladů tak bylo možno finálně vypočíst teprve na konci pojištění; šlo by o částku závislou na průběhu a trvání pojištění. Tato neurčitost představuje podstatný nedostatek, který zakládá neplatnost takového právního jednání (pojistné smlouvy), neboť při absenci určitého ujednání o výši počátečních nákladů není zřejmé, kolik pojistník za získání možnosti investovat či spořit prostřednictvím žalované platí; jde ve svém důsledku o případ neurčitosti ceny plnění.23. V této souvislosti pak soud I. stupně poukázal na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, který jednoznačně rozlišuje neurčitost smlouvy na jedné straně a zneužívající (nepřiměřená) ujednání ve spotřebitelské smlouvě na straně druhé. V rozsudku ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023, Nejvyšší soud dovodil, že v případě absence podstatného ujednání způsobujícího neurčitost smlouvy není namístě přezkoumávat takové ujednání z hlediska přiměřenosti a není namístě námitka, že nebylo sepsáno jasným a srozumitelným jazykem, a nejde o případ, kdy by nebylo možné s ohledem na směrnici použít vnitrostátní úpravu promlčení. Tyto závěry Nejvyšší soud opakovaně aproboval například v usnesení ze dne 29. 9. 2025, č. j. 33 Cdo 206/2025-421, ze dne 26. 11. 2025, č. j. 33 Cdo 2298/2025-131, ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3579/2022, ze dne 25. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 48/2023, nebo ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023, kde též zdůraznil, že „uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“.24. S ohledem na shora citované pak soud I. stupně nepřezkoumával předmětnou pojistnou smlouvu, kterou shledal pro neurčitost neplatnou, z hlediska přiměřenosti a nepřisvědčil argumentaci žalobkyně ohledně nemožnosti přihlížet k námitce promlčení.25. Z vyložených důvodů neshledal soud I. stupně žalobu důvodnou a zamítl ji.26. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a v řízení zcela úspěšné žalované přiznal právo na jejich náhradu ve výši 34 957 Kč sestávající z odměny za zastupování advokátem ve výši 9 180 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (§ 7, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – dále jen „advokátní tarif“), paušální náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč na každý z těchto tří úkonů (§ 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu) a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 6 067 Kč (§ 137 odst. 3 advokátního tarifu).27. O lhůtě k plnění a platebním místu náhrady nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem a § 149 odst. 1 o.s.ř.28. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání.29. Soudu I. stupně především vytýkala neúplné zjištění skutkového stavu věci stran vědomosti žalované o neplatnosti jejích smluv investičního životního pojištění. Poukázala na časovou osu průběhu pojištění na pozadí vývoje judikatury stran podmínek, za nichž mohou být vedlejší smluvní ujednání považována za součást pojistné smlouvy (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2865/2016 a 31 Cdo 1566/2017), s tím, že žalovaná na uvedenou situaci reagovala vytvořením účelových rezerv nad rámec standardních rezerv z běžné činnosti. Tvrzení žalobkyně stran vědomosti ohledně systémové neplatnosti pojistných smluv žalovaná nevyvrátila. Právní předchůdkyně žalované též nepodala dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 25 Co 430/2017).30. Nesouhlasila se závěrem soudu I. stupně, že právo dovolat se relativní neplatnosti smlouvy pro rozpor se spotřebitelským právem nepřešlo spolu s postoupenou pohledávkou na žalobkyni jako postupníka. Spotřebitelský charakter smlouvy je určován postavením smluvních stran v okamžiku jejího uzavření a následná změna osoby věřitele na tomto charakteru nic nemění. V tomto směru odkázala na rozhodnutí Městského soudu v , adresa,  sp. zn. , spisová značka,  a Obvodního soudu pro , adresa,  sp. zn. , spisová značka, . Poukázala též na skutečnost, že přílohou č. 3 Smlouvy o postoupení pohledávky je Prohlášení postupitele a postupníka o postoupení pohledávky, které bylo zasláno žalované spolu s předžalobní výzvou. Žalovaná tedy nemá k dispozici obranu založenou na námitce neplatnosti Smlouvy o postoupení pohledávky (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 29 Odo 1796/2009).31. Soud I. stupně též pochybil, neprovedl-li posouzení, zda pojistná smlouva obsahuje zneužívající ujednání ve smyslu § 55 a § 56 obč. zák. a čl. 3 Směrnice. Tento postup shledal v přímém rozporu s ustálenou judikaturou SDEU k výkladu Směrnice (věci projednávané pod C-243/08, C-472/10, C-92/11, C-263/22). Dotčená ujednání existují, ale nejsou pro průměrného spotřebitele srozumitelná a neumožňují mu posoudit ekonomické důsledky smlouvy. Ujednání umožňující žalované jednostranně a bez předem jasně stanovených kritérií snižovat kapitálovou hodnotu pojistné smlouvy na základě aktuálně platného sazebníku zakládají výraznou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalobkyně a jejich neurčitost není důvodem k rezignaci na jejich přezkum. Problémem je konstrukce inkorporační klauzule, která odpovídá typovým znakům ujednání dle § 56 odst. 3 písm. h), i) a g) obč. zák. Připomněla nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 78/19 a závěry judikatury SDEU, dle níž musí vnitrostátní soud přijmout veškerá opatření nezbytná k ochraně spotřebitele před zvláště nepříznivými důsledky, které by zrušení dotčené smlouvy mohlo způsobit.32. Nesouhlasila ani se závěry soudu I. stupně týkajícími se otázky promlčení. Vyjádřila přesvědčení, že předmětná pojistná smlouva je neplatná pro rozpor s § 56 obč. zák. v důsledku zneužívajících ujednání, a proto nelze stanovit počátek běhu objektivní promlčecí doby ve vztahu k jednotlivým platbám tak, že právo na vrácení bezdůvodného obohacení vzniká uskutečněním platby. Objektivní i subjektivní promlčecí doba nemohla začít běžet před vědomostí pojistníka o zneužívajícím charakteru inkorporační klauzule, o čemž se pojistník dozvěděl až od právního zástupce bezprostředně před postoupením pohledávky na žalobkyni.33. Žalobkyně setrvala na svém stanovisku, že uplatnění námitky promlčení žalovanou představuje výkon práva v rozporu s dobrými mravy, jemuž soud neměl poskytnout ochranu. V tomto směru poukázala na celou řadu rozhodnutí Ústavního a Nejvyššího soudu, z nichž dovodila, že při posouzení souladu námitky promlčení s dobrými mravy je nutno komplexně zohlednit povahu uplatňovaného nároku, postavení stran, informovanost a chování dlužníka po vzniku nároku a dopady, které by odepření ochrany práva mělo na věřitele.34. V neposlední řadě žalobkyně označila rozsudek soudu I. stupně za nepřezkoumatelný.35. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.36. Žalovaná v rámci svého vyjádření k odvolání nejprve uvedla, že dne 14. 4. 2026 ve prospěch žalobkyně uhradila částku 49 153,22 Kč, kterou žalobkyni vrátila všechna plnění pojistníka provedená dle pojistné smlouvy tři roky před podáním žaloby ve výši 45 392 Kč včetně požadovaného úroku z prodlení ve výši 3 761,32 Kč, a žalobkyni o této úhradě předem vyrozuměla oznámením o platbě z 13. 4. 2026, v němž specifikovala provedené plnění ve smyslu závěrů Nejvyššího soudu vyjádřených v rozsudku ze dne 26. 11. 2025, sp. zn. 33 Cdo 2298/2025. Veškeré v objektivní promlčecí době nepromlčené plnění žalobkyni uhradila, žalobkyně se s ohledem na námitku promlčení nemá čeho domáhat.37. Dále navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Ztotožnila se se závěry soudu I. stupně stran nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně, promlčení nároku v subjektivní (nejpozději 24. 10. 2020 mohl pojistník seznat, že u daného produktu jsou „nějaké“ poplatky a že pojistná smlouva může být neplatná; počátek běhu subjektivní promlčecí doby lze klást k doručení výročních dopisů) i objektivní promlčecí době (v této souvislosti poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 499/2023, 33 Cdo 3579/2022, 33 Cdo 2298/2025, sp. zn. 33 Cdo 206/2025, 33 Cdo 48/2023, 33 Cdo 3113/2023, usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1984/22, IV. ÚS 2429/23, dle nichž ve sporech o platnost smluv o investičním životním pojištění není dán žádný důvod, aby nemohla být aplikována objektivní promlčecí doba). Judikatura SDEU, na kterou odkazuje žalobkyně ve prospěch své argumentace o neaplikaci objektivní promlčecí doby není přiléhavá, neboť se týká úvěrových smluv.38. Žalobkyní zmiňované dohledový benchmark , právnická osoba,  č. , číslo, , rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1566/2017, rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 25 Co 430/2017, výroční zprávy žalované neprokazují a ani nejsou způsobilé prokázat vědomost žalované o inkasu bezdůvodného obohacení ve vztahu k předmětné pojistné smlouvě. Uvedenou argumentaci žalobkyně odmítl i Ústavní soud v rozhodnutí IV. ÚS 1984/22. Žalovaná odkázala na celou řadu rozhodnutí Ústavního, Nejvyššího a Městského soudu v Praze, které neshledaly, že by žalovanou uplatněná námitka promlčení byla v rozporu s dobrými mravy. Předmětnou pojistnou smlouvu je třeba posuzovat individuálně a nelze paušálně tvrdit, že všechny pojistné smlouvy , název,  mají být neplatné. Žalovaná vždy považovala pojistnou smlouvu za platnou a byla připravena z ní plnit své závazky. Ztotožnila se i se závěrem soudu I. stupně, že pojistná smlouva nemůže být neurčitá a současně obsahovat zneužívající ujednání. Rozsudek soudu I. stupně není nepřezkoumatelný, neboť žalobkyně byla schopna zformulovat 6 velmi konkrétních odvolacích důvodů.39. Podáním ze dne 21. 8. 2026 žalobkyně své odvolání doplnila. Poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2026, sp. zn. II. ÚS 3645/25, který dle žalobkyně vymezil ústavněprávní požadavky na způsob, jakým se soudy musí vypořádat s řádně uplatněnou spotřebitelskou a unijní argumentací ve sporech ze životního pojištění s kapitálovou či rezervotvornou hodnotou. Dle žalobkyně předmětem přezkumu nemělo být neexistující smluvní prázdno, ale existující formulářový mechanismus. Z rozhodnutí Ústavního soudu plyne, že případná vada smluvního mechanismu z hlediska § 37 obč. zák. nezbavuje soud povinnosti samostatně posoudit její argumentaci týkající se jeho materiální transparentnosti, zneužívající povahy, souladu s § 55 a § 56 obč. zák., Směrnicí a judikaturou SDEU. Závěry Ústavního soudu mají dopad i na otázku promlčení, kterou je tak třeba posoudit ve světle zásady efektivity unijního práva, restitučních účinků čl. 6 odst. 1 Směrnice a odrazujícího účelu čl. 7 odst. 1 Směrnice. Rozebrala procesní důsledky předmětného nálezu Ústavního soudu. Poukázala též na rozsudek SDEU ze dne 9. 7. 2026 ve věci Štátny fond rozvoje bývania, C-188/25, z něhož dovozovala, že soud I. stupně nemůže obecnou rozhodovací praxi použít jako důvod k neprovedení spotřebitelského přezkumu nebo k odložení přednosti unijního práva. Dosavadní rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nelze po rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2845/2025, který otevřel spotřebitelský přezkum odkazovacího mechanismu, považovat za uzavřenou a použít ji mechanicky. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2456/2025 potvrdil, že ve spotřebitelském vztahu nelze vázat počátek restituční lhůty na jednotlivé platby, jestliže by lhůta uplynula dříve, než spotřebitel mohl objektivně nabýt vědomost o možnosti uplatnit nárok. Pro případ, že by odvolací soud považoval některou otázku unijního práva za nejasnou a rozhodnou pro výsledek věci, musí posoudit předložení předběžné otázky SDEU.40. K uvedenému podání žalobkyně se vyjádřila žalovaná tak, že jím žalobkyně uvádí soud v omyl. Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3645/25 nepřezkoumává a nemění dosavadní judikaturu Nejvyššího soudu představovanou rozsudkem sp. zn. 33 Cdo 499/2023 a navazujícími rozhodnutími. Ústavní soud přistoupil ke zrušení usnesení Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 3051/2024-131 z procesních důvodů, neboť odvolací soud se nevyjádřil k argumentaci pojistníka týkající se existence zneužívajících ujednání v pojistné smlouvě a Nejvyšší soud následně odmítl dovolání formalisticky s odůvodněním, že na otázce posouzení zneužívajících ujednání není rozsudek odvolacího soudu založen; nález se navíc týkal přezkumu platnosti dodatku k pojistné smlouvě, který měl případné vady původní smlouvy zhojit. Od doby vydání citovaného nálezu žalovaná absolvovala před odvolacím soudem šest jednání v různých věcech, během nichž byla žalobkyně upozorněna, že nález se týká jiné situace a že v něm není uvedeno to, co žalobkyně opět ve vyjádření tvrdí. Ve všech těchto projednávaných věcech byla argumentace žalobců týkající se nálezu odmítnuta; v rozsudku sp. zn. , spisová značka,  odvolací soud uvedl, že závěry, k nimž dospěl Nejvyšší soud v odvolacím soudem odkazované judikatuře, se Ústavní soud v předmětném nálezu nezabýval, a proto je nelze mít za překonané. Ke stejným závěrům dospěl odvolací soud i ve věcech řešených pod sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka,  a , spisová značka, . Ústavní soud v předmětném nálezu konstatoval, že soudy se mají vždy vyjádřit a řádně odůvodnit, proč argumentace žalobců týkající se zneužívajících ujednání není relevantní. Ústavní soud (dokonce tentýž jeho senát – srov. usnesení ze dne 12. 3. 2026, sp. zn. II. ÚS 372/26) přitom považuje odkaz na stávající judikaturu Nejvyššího soudu týkající se zneužívajících ujednání za dostačující a ústavně konformní. K odkazu žalobkyně na body 46 a 47 nálezu žalovaná připomněla, že judikatura Nejvyššího soudu není založena na závěru, že pojistná smlouva nespadá do působnosti Směrnice či že neplatnost smlouvy z vnitrostátních důvodů vylučuje přezkum přiměřenosti. V projednávané věci žalobkyně již v žalobě tvrdila, že sazebník poplatků není součástí pojistné smlouvy. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2298/2025 však Nejvyšší soud vysvětlil, že testu přiměřenosti nemůže podléhat to, co ve smlouvě sjednáno není. Žalobkyně se snaží prolomit právní jistotu prostřednictvím neaplikování objektivní promlčecí doby s odkazem na unijní zásadu efektivity, která výlučně chrání spotřebitele jako laiky a slabší stranu ve sporech s podnikateli. Žalobkyně však takovým spotřebitelem ani slabší stranou není, naopak je profesionálem, a proto se zásady efektivity dovolávat nemůže. Odkaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2456/2025 označila za nepřiléhavý, neboť v tam řešené věci odvolací soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva obsahuje zneužívající ujednání. Rozhodnutí SDEU C-188/25 není na projednávanou věc skutkově přiléhavé a rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2845/2025 není přiléhavý skutkově ani právně.41. Podáním doručeným soudu I. stupně 21. 4. 2026 vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky 45 392 Kč včetně příslušenství s odůvodněním, že došlo k zaplacení částky 49 153,32 Kč sestávající z 34 plateb pojistného, uhrazeného správního poplatku a úroků z prodlení z nich a že obdržela oznámení o platbě ze dne 13. 4. 2026. Setrvala na zaplacení částky 171 970 Kč s 11,5 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 29. 7. 2025 do zaplacení.42. Žalovaná s tímto částečným zpětvzetím žaloby vyslovila při odvolacím jednání souhlas.43. Odvolací soud s ohledem na shora uvedený dispozitivní úkon žalobkyně ve smyslu § 222a odst. 1 o.s.ř. zrušil rozsudek soudu I. stupně ve výroku I ohledně částky 45 392 Kč s příslušenstvím a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I).44. Tímto rozhodnutím je zároveň vyřízeno odvolání žalobkyně proti výroku I rozsudku soudu I. stupně v daném rozsahu, a proto o něm v tomto rozsahu odvolací soud již nerozhodoval.45. K odvolacímu jednání nařízenému na 28. 8. 2026 se řádně předvolaná žalobkyně nedostavila, svou nepřítomnost omluvila a souhlasila s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Odvolací soud tedy postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř., jednal v nepřítomnosti žalobkyně a z podnětu jí podaného odvolání se zohledněním částečného zastavení řízení přezkoumal napadený rozsudek (tj. výrok I ohledně částky 171 970 Kč s příslušenstvím a akcesorický nákladový výrok II) včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle § 212 a § 212a o.s.ř., dokazování částečně zopakoval a částečně doplnil (§ 213 odst. 2 a 4 o.s.ř.) a z provedených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění.46. Žalovaná oznámením ze dne 13. 4. 2026, které bylo doručeno právnímu zástupci žalobkyně 14. 4. 2026, oznámila žalobkyni, že jí uhradí částku 49 153,32 Kč sestávající z vrácení dílčích plnění pojistníka dle předmětné pojistné smlouvy (konkrétně 27 plateb pojistného ve výši 1 445 Kč zaplacených v období od 15. 9. 2022 do 15. 11. 2024, 7 plateb pojistného ve výši 861 Kč zaplacených v období od 19. 12. 2024 do 1. 6. 2025 a správního poplatku 350 Kč ze dne 1. 7. 2025 včetně 11,5 % úroku z prodlení z těchto plateb vždy od 29. 7. 2025 do 17. 4. 2026). Výslovně uvedla, že tímto plněním neuznává žalobou uplatněný nárok, který nadále považuje za nedůvodný. (oznámení o platbě s doručenkou) Platbu 49 153,32 Kč žalovaná realizovala dne 14. 4. 2026 (výpis z účtu) a 15. 4. 2026 byla uvedená částka připsána na účet uvedený v předžalobní upomínce ze dne 18. 7. 2025 (výpis z účtu, předžalobní upomínka ze dne 18. 7. 2025).47. V pojistce k předmětné pojistné smlouvě bylo zrekapitulováno, že počátkem pojištění je 1. 1. 2011, jeho konec 31. 12. 2061, rozsah pojištění – jednak flexibilní životní složka (pojištění pro případ smrti a dožití – pro případ smrti pojistná částka 1 000 000 Kč, od 1. 3. 2030 10 000 Kč, po dožití sjednaného konce pojištění bude vyplacena kapitálová hodnota smlouvy) a jednak flexibilní doplňková a úrazová složka (pojištění smrti následkem úrazu, pojištění trvalých následků úrazu, pojištění denního odškodného, hospitalizace a pracovní neschopnosti). Poměr rozložení pojistného byl 50 % do , fond,  a 50 % , fond, . (pojistka)48. V SPP v čl. 2 bylo uvedeno, že v případě dožití se sjednaného konce pojištění bude pojištěnému vyplacena kapitálová hodnota pojistné smlouvy a bude-li v případě smrti pojistná částka vyšší než kapitálová hodnota pojistné smlouvy, bude vyplacena pojistná částka snížená o částečné výplaty provedené po datu úmrtí. Čl. 3 upravoval pojistné a stanovení investiční strategie s tím, že pojistné je umísťováno do fondů, používá se k navyšování kapitálové hodnoty smlouvy a pojistitel s ním nakládá dle specifikovaných pravidel alokace počínajících tím, že pojistné je sníženo o příslušný poplatek počáteční alokace, případně o marži, takto alokované pojistné je sečteno s aktuálním zůstatkem hotovosti, výsledný součet je dále považován za pojistné, které je dále použito na díly dle sjednaného poměru rozdělení pojistného do fondů. Čl. 4 upravoval otázky nákladů, poplatků, ceny pojištění tak, že pojistitel má právo stanovit výši nákladů, poplatků a ceny pojištění tak, že pokud jde o cenu pojištění (pojistné), pak je za každé pojistně-technické období snižována kapitálová hodnota smlouvy o částku potřebnou ke krytí sjednaného rozsahu pojištěného rizika a o dále uvedené technické poplatky kalkulované podle platných pojistně-technických zásad pojistitele. Snížení kapitálové hodnoty smlouvy je prováděno na počátku každého pojistně-technického období v ceně jednotky platné v den, kdy byly poplatky a rizikové pojistné strženy. V odůvodněných případech se může pojistitel od těchto pravidel odchýlit. Pokud jde o alokaci, pak pojistitel snižuje běžné pojistné v prvních letech trvání smlouvy o poplatek na pokrytí počátečních nákladů spojených se vznikem smlouvy, vč. nákladů na akvizici v prvních letech trvání pojištění (počáteční akvizice). V průběhu trvání smlouvy pojistitel snižuje kapitálovou hodnotu o poplatek na pokrytí běžných správních nákladů (běžná alokace) a v případě navýšení běžně placeného pojistného má právo pojistitel z navýšené části pojistného (rozdílu mezi novou a původní výší pojistného) účtovat poplatek na pokrytí nákladů spojených s úpravou a změnou smlouvy. Pojistitel má právo účtovat poplatek z pojistného při připisování pojistného do kapitálové hodnoty smlouvy (Marže). Pojistitel má právo na počátku smlouvy snížit kapitálovou hodnotu o poplatek stanovený z pojistné částky pro případ smrti. V případě navýšení pojistné částky pro případ smrti má právo pojistitel účtovat poplatek z navýšené pojistné částky (rozdílu mezi novou a původní výší pojistné částky) na pokrytí nákladů spojených s úpravou a změnou smlouvy (Procentní poplatek z pojistné částky). Pojistitel má právo, zpravidla měsíčně, účtovat poplatek za správu a vedení pojistné smlouvy; poplatek se účtuje stržením částky z kapitálové hodnoty smlouvy (Administrativní poplatek). Pojistitel má právo použít část hodnoty fondu na pokrytí nákladů spojených s její správou (Management fee – poplatek za správu kapitálové hodnoty). Pojistitel má právo v závislosti na způsobu a technice úhrady pojistného účtovat poplatek z uhrazené platby; poplatek se účtuje stržením příslušné částky z kapitálové hodnoty smlouvy (Inkasní poplatky). Dále byly definovány poplatek za předčasné ukončení pojistné smlouvy, za provedení změny do smlouvy, za realokaci, za výplatu části kapitálové hodnoty, za vystavení druhopisu, za sdělení aktuální výše kapitálové hodnoty a sdělení výše odkupného s tím, že jsou strhávány z odkupného v prvních dvou letech trvání pojistné smlouvy nebo kapitálové hodnoty smlouvy. Výše a rozsah poplatků se řídí platným sazebníkem poplatků. Platný sazebník poplatků je k dispozici na internetových stránkách pojistitele a na všech jeho obchodních místech. (SPP)49. Sazebník poplatků platný od 1. 8. 2010 mj. stanoví konkrétní výši administrativního poplatku v případě plateb pojistného, inkasní poplatek v případě měsíčních plateb, v případě plateb poštovní poukázkou, prostřednictvím SIPO a inkasem z účtu, dále stanoví provozní poplatky stanovené buď procentní sazbou nebo konkrétní částkou – např. z běžného pojistného v případě alokace – 5% v rámci předpisu pojistného, procentní poplatek z jednorázového a mimořádného pojistného, poplatek ze základní pojistné částky pro případ smrti (0,1 % při sjednání smlouvy nebo provedení změny výše), změn smluv a převodu podílových jednotek mezi fondy, provedení výplaty části kapitálové hodnoty, v případě zániku, výpovědi pojistné smlouvy v prvních dvou letech trvání pojištění, poplatek za správu kapitálové hodnoty (management fee) – pro případ garantovaného fondu 0,5% p.a. z hodnoty fondu, za ukončení pojistné smlouvy. Dále upravuje alokační poplatky s tím, že se jedná o nákladovou položku představovanou sníženou tvorbou kapitálové hodnoty v období prvních 24 měsíců trvání smlouvy (tzv. alokace), která je uplatňována na zaplacené běžné pojistné po uzavření pojistné smlouvy a v případech zvýšení běžně placeného pojistného (rozdílu mezi novou a původní výší pojistného). Zaplacené běžné pojistné je snižováno – podle sjednané doby trvání smlouvy – o příslušné procento (výše nákladů je přímo závislá na v pojistné smlouvě uzavřené době trvání = čím delší doba-tím vyšší náklady) s tím, že následuje tabulka obsahující jednotlivá procenta (patrně) vztažená k danému měsíci trvání pojistné smlouvy. (sazebník)50. Přílohou předžalobní upomínky ze dne 18. 7. 2025, která byla žalované doručena 21. 7. 2025, bylo oznámení o postoupení pohledávky a v upomínce byl specifikován účet pro zaplacení částky 217 362 Kč jako bezdůvodného obohacení. (předžalobní upomínka a doručenkou)51. Po takto doplněném dokazování dospěl odvolací soud k následujícím závěrům, přičemž vycházel ze správných skutkových zjištění soudu I. stupně a ze skutkových zjištění uvedených shora a další doplnění dokazování měl shodně se soudem I. stupně za nadbytečné.52. Odvolací soud se neztotožňuje s námitkou žalobkyně stran nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Měřítkem toho, zda napadené rozhodnutí je či není přezkoumatelné, je především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 100/2013). Vytýkané nedostatky rozsudku soudu I. stupně dle obsahu odvolání žalobkyni zcela evidentně nijak nebránily ve zformulování odvolacích důvodů.53. Ústavní soud opakovaně vysvětlil, že není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09).54. V projednávané věci z napadeného rozhodnutí zřetelně a srozumitelně plynou důvody, pro které soud I. stupně dospěl ke svým závěrům a současně se vypořádal i s námitkami účastnic řízení.55. Právní vztah mezi účastnicemi vychází z pojistné smlouvy uzavřené 20. 12. 2010, a proto se řídí obč. zák. a zákonem č. 37/2004 Sb. (srov. § 3028 odst. 3 o.z.), a to včetně právního režimu žalobou uplatněného nároku z bezdůvodného obohacení plynoucího z tvrzené neplatnosti uvedené pojistné smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3531/2019, či usnesení ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1948/2018) a běhu promlčecích dob (srov. § 3036 o.z., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2025, sp. zn. 26 Cdo 1810/2024).56. Platnost předmětné pojistné smlouvy je třeba posuzovat ke dni jejího uzavření, když dodatečně nastalé okolnosti nemají na její platnost vliv (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2000, sp. zn. 22 Cdo 871/2000, ze dne 15. 6. 2010, sp. zn. 21 Cdo 3625/2008, anebo jeho usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2344/2010).57. Odvolací soud nesdílí závěr soudu I. stupně stran nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně.58. Předně je třeba v této souvislosti uvést, že k datu uzavření předmětné pojistné smlouvy již § 55 odst. 2 obč. zák. nespojoval přítomnost ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 obč. zák. ústavně nekonformně s relativní neplatností ve smyslu § 40a obč. zák., nýbrž s neplatností absolutní. Avšak i dle úpravy obsažené v ustanoveních § 55 a 56 obč. zák. ve znění účinném do 1. 8. 2010 bylo třeba porušení § 56 odst. 1 obč. zák. spojit s absolutní neplatností nastávající ze zákona, ke které soud přihlíží ex offo, aniž by se spotřebitel musel neplatnosti dovolat, jak vyplývá z usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2016, sp. zn. 33 Cdo 5017/2015.59. Již z tohoto důvodu nemůže obstát závěr soudu I. stupně o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně v projednávané věci založený na tom, že žalobkyni jako postupníkovi pohledávky spotřebitele nenáleží právo vznést námitku relativní neplatnosti pojistné smlouvy z důvodu porušení ochrany spotřebitele.60. Odvolací soud pak v této souvislosti poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2026, sp. zn. 33 Cdo 1204/2025, kterým byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2025, č. j. 18 Co 428/2024-188, s odkazem na nějž soud I. stupně svůj závěr zformuloval.61. Dle závěrů citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu je postoupení pohledávky bez vlivu na posouzení (ne)platnosti smlouvy, na jejímž základě postoupená pohledávka vznikla, uzavřené mezi postupitelem a dlužníkem. Je-li smlouva, či její část, uzavřená mezi postupitelem a dlužníkem absolutně neplatná, je soud povinen i bez návrhu k této neplatnosti přihlédnout i ve sporu mezi postupníkem a dlužníkem. Uvedené se prosadí i ve vztahu k neplatnosti zneužívajícího ujednání dle § 55 odst. 2 obč. zák.62. Bylo-li žalované současně s předžalobní upomínkou dne 21. 7. 2025 doručeno oznámení o postoupení předmětné pohledávky, nemá otázka platnosti smlouvy o postoupení pohledávky ve vztahu účastnic žádný význam, může být řešena jen ve sporu mezi postupitelem a postupníkem. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 61/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. 23 Cdo 1878/2015, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 21/2018).63. Odvolací soud se na druhou stranu zcela ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně stran neplatnosti předmětné pojistné smlouvy jako celku pro neurčitost (§ 37 odst. 1, § 41 obč. zák.).64. K tomuto závěru odvolací soud dospěl přesto, že dosud v řízení nebyla objasněna otázka, zda žalovaná pojistníka prokazatelně seznámila se sazebníkem poplatků. Z provedeného dokazování totiž vyplynulo pouze to, že pojistník podpisem návrhu pojistné smlouvy prohlásil, že byl seznámen se Všeobecnými pojistnými podmínkami pro pojištění spojená s investičními fondy , název,  a SPP a potvrdil jejich převzetí, a že v citovaných SPP bylo uvedeno, že výše a rozsah poplatků se řídí platným sazebníkem poplatků, který je k dispozici na internetových stránkách pojistitele a na všech jeho obchodních místech. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (k uvedenému srov. rozsudek ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1566/2017, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 113/2019, rozsudek ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 23 Cdo 2865/2016) přitom platí, že z toho, že pojistník byl informován o možnosti kdykoliv nahlédnout do pojistných podmínek, resp. že pojistné podmínky jsou k nahlédnutí ve všech obchodních místech pojistitele, neplyne, že byl prokazatelně seznámen s pojistnými podmínkami. Sdělení místa, kde se pojistník může s pojistnými podmínkami seznámit, nesvědčí o tom, že byl pojistník s pojistnými podmínkami (tj. s jejich obsahem) prokazatelně seznámen, nýbrž pouze o tom, že byl seznámen s místem, kde se pojistné podmínky nachází, a že tento závěr se uplatní i ve vztahu k druhé úrovni nepřímých smluvních ujednání.65. Ujednání stran pojistné smlouvy nemusejí být obsažena pouze v samotném textu dokumentu označeného jako pojistná smlouva, ale mohou být obsažena i v jiných dokumentech, typicky pojistných podmínkách. Pojistné podmínky se mohou stát součástí smlouvy i tak, že jejich obsah bude sdělen pojistníkovi před uzavřením pojistné smlouvy a ten s nimi projeví souhlas (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2006, sp. zn. 32 Odo 150/2005). Konkrétní platební povinnost dle smlouvy (např. uhradit pojistné, určitý poplatek nebo pojistné plnění) může být sjednána nejen pevnou částkou, ale i pomocí vzorce, do něhož lze dosadit předem známé veličiny a bez jakýchkoli pochyb přesnou částku vypočíst (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2007, sp. zn. 33 Odo 1171/2005, a dále na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 191/2014).66. Soud I. stupně tedy správně řešil, zda bylo možno podle smlouvy, pojistných podmínek, sazebníku poplatků takové dosazení a výpočet provést v okamžiku uzavření smlouvy, s tím, že oběma smluvním stranám by již v tomto okamžiku mělo být známo, jaká je cena plnění dle uzavírané smlouvy. Správně zaznamenal, že v případě investičního životního pojištění, které není určeno pouze ke krytí pojistných nebezpečí, ale plní též investiční či spořící funkci, jako je tomu v projednávané věci, je pro smluvní strany a jejich práva a povinnosti podstatné, zda částka hrazená na tento účel představuje investici či úsporu v plné výši, nebo zda je z ní hrazena úplata pojistiteli za navázání a utvoření tohoto smluvního poměru, a pokud taková úplata hrazena je, tak kolik činí. Správně uzavřel, že výši této úplaty (poplatku) v okamžiku uzavření smlouvy z dostupných dokumentů (smlouva, pojistné podmínky, sazebník poplatků) zjistit nelze.67. Článek 4 SPP stanoví pouze obecně, jaké jsou náklady, poplatky a cena pojištění s tím, že tyto položky dělí na jednotlivé kategorie (cena pojištění, alokace, marže atd.) s tím, že pojistitel má právo o tyto náklady snižovat běžné pojistné, kapitálovou hodnotu, hodnotu fondu, výši odkupného. Výši těchto nákladů není možno jakkoli blíže určit, a to ani v kombinaci se sazebníkem poplatků, který není s to poskytnout jasnou a přehlednou informaci o poplatcích a nákladech pojištění. Pojistné bylo dále sjednáno jednou konkrétní částkou, ačkoli z něj byla kryta jak pojištění označená jako „flexibilní doplňková a úrazová složka“, tak i pojištění označená jako „flexibilní životní složka – pojištění pro případ smrti nebo dožití“, ve vztahu k nimž výši pojistného plnění ovlivňovala kapitálová hodnota pojistné smlouvy. Z uvedených listin však v době uzavření pojistné smlouvy nebylo možné vůbec určit, jaká část pojistného se stane investicí, tj. bude umístěna do pojistníkem zvolených fondů a v konečném důsledku bude po případném zhodnocení vyplacena jako kapitálová hodnota pojistné smlouvy v případě dožití nebo v případě smrti, bude-li vyšší než sjednaná pojistná částka.68. Protože platnost předmětné pojistné smlouvy je třeba posuzovat ke dni jejího uzavření, nemohou mít na ni žádný vliv takové okolnosti jako pozdější uzavření dodatků ke smlouvě, případné seznámení se sazebníkem při jejich uzavírání, zasílání rekapitulací stavu pojistné smlouvy. Uvedená neurčitost smlouvy je podstatným nedostatkem, neboť při absenci určitého ujednání o výši nákladů není zřejmé, kolik pojistník za získání možnosti investovat či spořit prostřednictvím žalované a za pojištění samotné vlastně platí. Vzhledem ke konstrukci pojištění zde od sebe nelze „rizikovou“ a „investiční“ složku dostatečně oddělit a popsaná neurčitost zasahuje sjednané pojištění jako celek. Přesná výše nákladů totiž zůstává nejistou v podstatě až do konce pojištění, kdy teprve je možno ji finálně spočíst.69. Odvolací soud tedy uzavírá, že se jedná se o neurčitost ceny plnění, neboť při absenci určitého ujednání o výši nákladů, poplatků není zřejmé, kolik pojistník za získání možnosti investovat či spořit prostřednictvím žalované a za pojištění vlastně zaplatí. Vzhledem ke konstrukci pojistné smlouvy zde od sebe nelze „rizikovou“ a „investiční“ složku dostatečně oddělit. Popsaná neurčitost zasahuje sjednané pojištění jako celek.70. Uvedený závěr je přitom možné učinit bez toho, aniž by bylo postaveno najisto, zda byl či nebyl pojistník před uzavřením pojistné smlouvy seznámen se sazebníkem poplatků.71. Nebyla-li určitě (tj. způsobem vyhovujícím požadavku určitosti ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák.) při uzavření pojistné smlouvy sjednána cena plnění, pak se jedná o vadu projevu vůle spočívající v tom, že určité ujednání mající přímý dopad na celou smlouvu ve smlouvě obsaženo není. Takové ujednání však nelze, ve smyslu níže rozvedených judikatorních závěrů Nejvyššího i Ústavního soudu, na něž zcela přiléhavě odkázal již soud I. stupně a s nimiž se odvolací soud ztotožňuje, podrobit přezkumu z hlediska jeho přiměřenosti ve smyslu § 56 odst. 1 obč. zák.72. Zároveň platí, že předmětná neurčitá ujednání o ceně plnění jsou dle § 56 odst. 2 obč. zák. též vyloučena z možnosti soudního přezkumu z hlediska požadavku přiměřenosti dle odstavce 1 citovaného ustanovení. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023). Skutečnost, že některé dílčí ujednání pojistné smlouvy (žalobkyní akcentovaná inkorporační klauzule), od něhož se odvíjí cena plnění a které má dopad také na výši pojistného plnění, je srozumitelné, nemění nic na tom, že z jejich celku není cena plnění seznatelná a že právě tato obsahová neurčitost ujednání o ceně způsobuje absolutní neplatnost smlouvy dle § 37 odst. 1 obč. zák.73. Ve smyslu níže rozebrané judikatury za tohoto stavu věci není namístě ani zkoumání přiměřenosti jednotlivých dílčích ujednání, od jejichž celku se cena plnění odvíjí.74. V návaznosti na shora uvedený závěr o neplatnosti předmětné pojistné smlouvy pro neurčitost nemůže obstát argumentace žalobkyně o zneužívajícím charakteru týchž ujednání o poplatcích, o jejich sepsání netransparentním jazykem a s tím ve vztahu k uplatněné námitce promlčení žalobkyní, s ohledem na tzv. zásadu efektivity, prosazovanou neaplikaci objektivní promlčecí lhůty dle § 107 odst. 2 obč. zák., a to ani při zohlednění nálezu Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2026, sp. zn. II. ÚS 3645/25, ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2026, sp. zn. 33 Cdo 2456/2025, a rozsudkem SDEU ze dne 9. 7. 2026, ve věci C-188/25.75. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023, proti němuž podaná ústavní stížnost byla usnesením Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2024, sp. zn. III. ÚS 2438/23, odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost, ve shodě s usnesením Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. IV. ÚS 1984/22, totiž konstatoval, že ve věci týkající se určení neplatnosti pojistné smlouvy a vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v uhrazeném pojistném nejde o případ, kdy směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, ve znění směrnic Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. 10. 2011, o právech spotřebitelů, musí být vykládána tak, že brání použití vnitrostátní právní úpravy týkající se promlčení. Spočívá-li důvod neplatnosti pojistné smlouvy v absenci určitého ujednání, případně v neurčitosti či nesrozumitelnosti ujednání (§ 37 odst. 1 obč. zák.), nelze její obsah podrobit přezkumu z hlediska jeho přiměřenosti, tj. zda nejde o ujednání, jež způsobuje k újmě spotřebitele významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (§ 56 odst. 1 obč. zák.). Z ustálené rozhodovací praxe SDEU (včetně rozsudku ve věci C-485/19) vyplývá, že povinnost vnitrostátních soudů aplikovat tzv. zásadu efektivity je vázána na případy zjevného porušení unijního práva, což není případ, kdy důvodem neplatnosti pojistné smlouvy byla neurčitost či absence obligatorních smluvních ujednání. V rozsudku ze dne 25. 4. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3351/2022, Nejvyšší soud vysvětlil, že spočívá-li namítaný důvod neplatnosti pojistné smlouvy v absenci určitého ujednání (ve smyslu § 37 obč. zák., jde o vadu projevu spočívající v tom, že určité ujednání, jež má přímý dopad na celou smlouvu, ve smlouvě obsaženo není), pak takové (chybějící, neexistující) ujednání - logicky vzato - nelze podrobit přezkumu z hlediska jeho přiměřenosti podle § 56 odst. 1 obč. zák. V rozsudku ze dne 29. 10. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3113/2023, pak Nejvyšší soud navázal, že vedle sebe nemohou obstát závěr, že smlouva určité ujednání neobsahuje, a závěr, že „takové ujednání“ je nepřiměřené. Jinak řečeno nemůže jít o nepřiměřené ujednání, pokud si strany něco určitě neujednaly. To, co ve smlouvě sjednáno není, nemůže podléhat testu přiměřenosti. Ze stejného důvodu se nemůže prosadit ani námitka, že takové ujednání není sepsáno jasným a srozumitelným jazykem. Proto také nemůže obstát závěr o nemožnosti aplikace úpravy týkající se objektivní promlčecí doby.76. Na tyto závěry Nejvyšší soud navázal v další rozhodovací praxi – např. v rozsudcích ze dne 26. 11. 2025, sp. zn. 33 Cdo 2298/2025 (jímž byl částečně zrušen rozsudek Městského soudu v , adresa,  ze dne 9. 1. 2025, č. j. , spisová značka, ) a ze dne 21. 1. 2026, sp. zn. , spisová značka,  (jímž byl částečně zrušen rozsudek Městského soudu v , adresa,  ze dne 18. 7. 2024, č. j. , spisová značka, ). Pokud jde o citovaná zrušená rozhodnutí senátu odvolacího soudu , číslo, , Nejvyšší soud shledal nesprávný postup odvolacího soudu spočívající v hodnocení pojistné smlouvy jako neplatné z důvodu absence obligatorních ujednání a neurčitosti a zároveň z hlediska toho, zda obsahuje ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě žalobkyně značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a pokud uzavřel, že zánik nároku uplynutím objektivní promlčecí doby odporuje zásadě efektivity právních nástrojů, které právo dává spotřebitelům k jejich ochraně.77. K závěrům vyplývajícím ze shora citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu se přihlásil opakovaně i Ústavní soud a shledal je ústavně konformními (srov. usnesení ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. IV. ÚS 1984/22, ze dne 10. 1. 2024, sp. zn. IV. ÚS 2429/23, ze dne 11. 6. 2024, sp. zn. III. ÚS 2438/23, ze dne 4. 2. 2026, sp. zn. I. ÚS 3681/25).78. Stejně tak učinil i tentýž senát Ústavního soudu, který vydal žalobkyní akcentovaný nález, a to v usnesení ze dne 11. 3. 2026, sp. zn. II. ÚS 372/26, v němž uvedl, že „Vznáší-li stěžovatel, obdobně jako v průběhu předchozího řízení, námitku porušení zásady efektivity unijního práva, i tato námitka byla městským soudem vypořádána v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. usnesení ze dne 11. 6. 2024 sp. zn. III. ÚS 2438/23, bod 48). Městský soud ve své argumentaci (bod 18) odkázal na judikaturu SDEU, z níž vyplývá, že povinnost aplikovat zásadu efektivity se týká případů zjevného porušení unijního práva. To však podle městského soudu není tento případ. Důvodem neplatnosti smlouvy nebyla nepřiměřenost ujednání (tedy jejich rozpor s unijním právem podle čl. 3 odst. 1 stěžovatelem odkazované směrnice), ale jejich neurčitost (tedy nesplnění požadavků vnitrostátního práva podle § 37 starého občanského zákoníku). Ústavní soud dodává, že obsahově i formulačně obdobné vypořádání námitky porušení zásady efektivity unijního práva shledal ústavně souladným již v jiném, právně i skutkově obdobném případu (srov. usnesení ze dne 10. 1. 2024 sp. zn. IV. ÚS 2429/23, bod 17). Ústavní soud přitom neshledal dostatečně silné důvody pro to, aby stěžovatelovu věc posoudil jinak.“79. Ústavní soud nálezem sp. zn. II. ÚS 3645/25 zrušil usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2025, č. j. 33 Cdo 3051/2024-131, jímž bylo odmítnuto dovolání žalobce - pojistníka proti rozsudku Městského soudu v , adresa,  ze dne, Anonymizováno, 30. 5. 2024, č. j. , spisová značka, , ve sporu vedeném se žalovanou , právnická osoba, ., v němž se domáhal zaplacení částky 43 982 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení na základě tvrzené neplatnosti pojistné smlouvy ze dne 22. 11. 2010 z důvodu neurčitosti vymezení kapitálové hodnoty pojištění a výše nákladů. V dovolání vznesl otázku, zda jsou soudy povinny z úřední povinnosti zkoumat přítomnost zneužívajících smluvních ujednání ve spotřebitelských smlouvách v souladu se Směrnicí. K této otázce Nejvyšší soud uvedl, že není otázkou, na níž byl založen výrok odvolacího soudu z hlediska právního posouzení věci, a odpověď na ni by tedy neměla vliv na rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolání pro řešení této otázky proto neshledal přípustným.80. Ústavní soud však shledal opodstatněnou námitku tamějšího žalobce, že Nejvyšší soud svůj závěr o nepřípustnosti dané otázky opřel o důvod, který zjevně nebyl dán, ačkoli na jejím řešení napadené rozhodnutí záviselo, neboť obvodní soud se jí ve svém rozhodnutí zabýval a odvolací soud se jí nezabýval vůbec, ač tak učinit měl. Ústavní soud tedy detekoval problém v tom, že se odvolací soud ani Nejvyšší soud otázkou aplikace práva EU nezabývaly vůbec a nezjistily tak, zda obvodní soud předmětnou otázku posoudil správně. Proto uzavřel, že Nejvyšší soud tím, že se odmítl věcně zabývat dovoláním stěžovatele ve vztahu k jeho námitce ohledně aplikace práva EU s odůvodněním, že na uvedené otázce není napadené rozhodnutí městského soudu založeno, zamezil stěžovateli v přístupu k (dovolacímu) soudu (denegatio iustitiae) a soudní ochraně ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Rozhodnutí Nejvyššího soudu proto shledal nepřezkoumatelné. Zároveň výslovně uvedl, že s ohledem na doktrínu minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů Ústavnímu soudu již dále nepřísluší přezkoumávat rozhodnutí městského soudu, resp. obvodního soudu, s tím, že tento přezkum bude nyní v kompetenci Nejvyššího soudu. Ústavní stížnost týkající se merita věci zároveň Ústavní soud shledal za dané procesní situace prostředkem předčasným.81. Jak vidno, Ústavní soud se vůbec nezabýval meritorně námitkou, zda dodatek k pojistné smlouvě uzavřený 17. 4. 2023 (jímž dle soudu I. stupně účastníci vyjádřili svou vůli podřídit smlouvu o.z.) měl být posouzen jako nepřiměřené ujednání ve smyslu § 1813 o.z. a zda pojistná smlouva obsahuje zneužívající ujednání dle § 56 obč. zák. Nosné důvody citovaného nálezu, tedy důvody, které Ústavní soud vedly k jeho rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2205/2005), spočívaly v řešení procesní otázky - přezkoumatelnosti dovolání odmítajícího usnesení Nejvyššího soudu, nikoli v řešení otázky, zda namítaná neurčitá ujednání pojistné smlouvy lze přezkoumat dle § 55 a § 56 obč. zák. ve světle Směrnice, což žalobkyně z nálezu zcela nepřiléhavě dovozuje.82. Uvedené nelze dovodit ani z části věty uvedené v bodě 47 odůvodnění nálezu ohledně toho, že „neplatnost smlouvy z čistě vnitrostátních důvodů nevylučuje, že smlouva není neplatná i z důvodu porušení unijních pravidel“, a to pro její obecnost, bez vazby na konkrétní důvody neplatnosti.83. S ohledem na shora rozebrané neshledává odvolací soud závěry plynoucí z výše rozvedené judikatury předmětným nálezem Ústavního soudu za překonané.84. Odklon od této judikatury nelze spatřovat ani v závěrech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2026, sp. zn. 33 Cdo 2845/2025. Závěry, k nimž Nejvyšší soud dospěl, žalobkyně dle odvolacího soudu dezinterpretuje, pokud z nich dovozuje, že jím byl otevřen spotřebitelský přezkum odkazovacího mechanismu. K této otázce se Nejvyšší soud nevyjadřoval a na rozdíl od nyní projednávané věci se jednalo o pojistnou smlouvu uzavřenou v roce 2014 a byla aplikována úprava o.z.85. Vzhledem k tomu, že se odvolací soud zcela ztotožňuje se závěry Nejvyššího soudu, že spočívá-li důvod neplatnosti pojistné smlouvy v absenci určitého ujednání, případně v neurčitosti či nesrozumitelnosti ujednání, nelze její obsah podrobit přezkumu z hlediska jeho přiměřenosti, tj. zda nejde o ujednání, jež způsobuje k újmě spotřebitele významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, že o případ zjevného porušení unijního práva nejde, je-li důvodem neplatnosti pojistné smlouvy neurčitost či absence obligatorních smluvních ujednání, že nemůže jít o nepřiměřené ujednání, pokud si strany něco určitě neujednaly, a že to, co ve smlouvě sjednáno není, nemůže podléhat testu přiměřenosti, neshledává důvodnou ani argumentaci žalobkyně uplatněnou s odkazem na rozhodnutí SDEU ve věci C-188/25 založeném na nesouhlasu soudu nižšího stupně s právním názorem soudu vyššího stupně, jímž je vázán.86. Z důvodů vyložených v předešlém odstavci odvolací soud neshledává důvod pro předložení předběžné otázky SDEU.87. K námitce žalobkyně, že soud I. stupně nerespektoval příkladmo vyjmenované rozsudky SDEU a nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 78/19, jestliže nezkoumal možné zneužívající smluvní podmínky a možnou netransparentnost smlouvy, je nutné uzavřít, že s ohledem na shora rozvedené není výše uvedená judikatura pro posuzovaný případ relevantní (k uvedenému srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2025, č. j. 33 Cdo 206/2025-421, ústavní stížnost proti němuž byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 4. 2. 2026, sp. zn. I. ÚS 3681/25).88. Ze závěru o neplatnosti předmětné pojistné smlouvy pro neurčitost a skutečnosti, že její strany podle této smlouvy plnily a navzájem si poskytly peněžitá plnění, plyne vznik tvrzeného nároku na vydání bezdůvodného obohacení dle § 457 obč. zák. ve výši odpovídající tomu, oč peněžité plnění žalobkyně (resp. jejímu právnímu předchůdci) přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí žalovanou (srov. Zprávu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR z 28. 3. 1975, Cpj 34/74, o zhodnocení stavu rozhodování soudů ČSR ve věcech neoprávněného majetkového prospěchu, uveřejněnou pod č. 26/1975 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne 30. června 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002). V souladu s těmito pravidly soud postupuje i bez návrhu [srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 25 Cdo 2093/2000, nebo jeho usnesení ze dne 1. 12. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3763/2011], resp. bez uskutečnění projevu vůle směřujícího k započtení [viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007].89. Soud I. stupně se správně s ohledem na žalovanou uplatněnou námitku promlčení zabýval touto otázkou.90. Dospěl přitom ke správnému závěru, že uplatnění této námitky není v rozporu s dobrými mravy.91. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017, uveřejněný pod číslem 29/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 3355/2016, či ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 33 Cdo 4769/2018). Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný pod číslem 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2905/99, či usnesení ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1846/2018). Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je pak třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 33 Odo 561/2006, a ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 33 Cdo 126/2009, nebo usnesení ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2648/2003). V projednávané věci žádné takové mimořádné okolnosti nenastaly, žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci, který Smlouvu vypověděl ke dni 30.6.2025, v podání žaloby ničeho nebránilo, žalobkyně ani netvrdí, že by ona sama nebo její právní předchůdce byli žalovanou ujišťováni, že dojde k mimosoudnímu vyřešení věci. Akceptaci námitky promlčení nelze mít za nepřiměřeně tvrdý postih pro žalobkyni, která se vymáhání pohledávek z titulu neplatnosti pojistných smluv věnuje na profesionální bázi a za tím účelem je skupuje od pojistníků. Úlohou korektivu dobrých mravů není odstranit každý tvrdý důsledek aplikace práva, nýbrž zabránit excesům, které již právní řád nemůže akceptovat. K žádnému takovému excesu však ve věci nedošlo.92. K námitce nedostatku dobré víry žalované lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. IV. ÚS 1984/22, dle kterého „neopodstatněná je námitka stěžovatele, který na základě rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 329/2010 nebo na základě nálezu sp. zn. I. ÚS 1737/08 dovozuje, že obecnou podmínkou pro to, aby vznesení námitky promlčení bylo hodnoceno jako nerozporné s dobrými mravy, je okolnost, že účastníci (smluvního) vztahu musí být po celou dobu jeho trvání v dobré víře, že takový vztah je v souladu s právním řádem. Takto obecně formulovanou podmínku právní jistoty vážící se k posouzení otázky (ne)mravnosti vznesené námitky promlčení však podle Ústavního soudu ze žádného z odkazovaných rozhodnutí dovozovat nelze; zřetelně to vyplývá ze skutkových okolností, jak jsou vylíčeny v nálezu sp. zn. I. ÚS 1737/08, kdy tehdejší žalobkyně jednala ve zřetelném rozporu se smluvním ujednáním, když veškeré prostředky získané z vypořádání spoluvlastnictví převedla na svůj účet, ač v příslušné smlouvě bylo výslovně stanoveno, že zisky i ztráty se rozdělí poměrně mezi bývalé spoluvlastníky na základě velikosti jejich podílů. Nelze ani a priori přijmout výklad (k němuž by vedla stěžovatelova argumentace), podle něhož účastník smluvního vztahu, který způsobil neplatnost smlouvy, se nemůže úspěšně bránit vznesením námitky promlčení. Stěžovatel ani netvrdí, že by pojistná smlouva formulovaná vedlejší účastnicí obsahovala ustanovení, které by stěžovatele jakkoliv omezovalo v možnosti domáhat se nároků plynoucích z uzavřené pojistné smlouvy před soudem.“93. Žalobkyní odkazovaný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2018, sp. zn. 25 Co 430/2017, se týkal jiné pojišťovny, která se domáhala zaplacení dlužného pojistného ze smlouvy o investičním životním pojištění sjednané zprostředkovatelem, který dle rozhodnutí , právnická osoba,  porušoval povinnosti pojišťovacích zprostředkovatelů, když nevyvíjel činnost s odbornou péčí a s cílem chránit zájmy spotřebitelů. Rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2865/2016, který se týkal jiné pojišťovny než zde žalované, a sp. zn. 31 Cdo 1566/2017, se týkaly inkorporace tzv. druhé úrovně nepřímých smluvních ujednání – oceňovacích tabulek, na něž bylo odkazováno v pojistných podmínkách. V těchto rozhodnutích se Nejvyšší soud nezabýval otázkou platnosti pojistných smluv, nýbrž dospěl k závěru, že nepřímá smluvní ujednání, která obsahují pojistné podmínky, se stanou součástí pojistné smlouvy jen tehdy, jestliže je s nimi pojistník před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, což platí i v případě, kdy až do pojistné smlouvy včleněné pojistné podmínky odkazují na další (druhou úroveň) nepřímých smluvních ujednání, např. oceňovací tabulky. Tedy, že i o „oceňovacích tabulkách“ platí, že aby se staly součástí pojistné smlouvy, musí být prokázáno, že na ně bylo řádně odkázáno, a že s nimi byl pojistník před uzavřením smlouvy výslovně seznámen. Jinými slovy tedy dovodil, že taková nepřímá smluvní ujednání se součástí pojistné smlouvy nestala, a proto jimi nemůže být žalobce vázán.94. Nelze tedy dovozovat, jak činí žalobkyně, že žalovaná z citovaných rozsudků musela vědět o neplatnosti předmětné smlouvy. Navíc platí, že k posouzení platnosti každé jednotlivé smlouvy je třeba přistupovat individuálně a nelze tedy tvrdit, že všechny smlouvy s pojistnými podmínkami založenými na odkazech na vedlejší smluvní ujednání jsou neplatné. Totéž se týká argumentace stran dohledového benchmarku č. , číslo, , který se notabene týkal úpravy obsažené v o.z. a nevyjadřoval se ke konkrétním pojistným smlouvám.95. Jde-li o vytváření rezerv v účetnictví žalované, pak i odvolací soud považuje důkazy navržené v souvislosti s tím za nadbytečné, pročež námitky žalobkyně v tomto směru uplatněné neshledal důvodnými. Tvorba rezerv představuje projev rozumné obezřetnosti pro budoucí nejistý vývoj, což žádné pojišťovně nelze klást tíži, neboť podstatou pojištění je přenesení finančního rizika z jedince na pojišťovnu coby specializovanou instituci. Dává-li žalobkyně tvorbu rezerv do souvislosti se shora zmíněnými rozsudky Nejvyššího soudu, pak ve svých úvahách pomíjí, že oceňovací tabulky sloužily v zásadě k limitaci odškodnění, které v případech, kdy se nestaly součástí pojistné smlouvy, padlo. Tvorba rezerv tak byla rozumným krokem a nelze z ní dovozovat vědomost žalované o neplatnosti v projednávané věci řešené konkrétní smlouvy.96. Žalobou uplatněný nárok představuje soubor dílčích nároků na vydání bezdůvodného obohacení vzniklých ze samostatně oddělitelných případů bezdůvodného obohacení – oddělitelných plateb pojistného, u nichž je třeba běh promlčecích dob ve smyslu § 107 odst. 1 a 2 obč. zák. posuzovat samostatně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 33 Cdo 466/2014).97. Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že žalobou uplatněný nárok byl promlčen v subjektivní promlčecí době dle § 107 odst. 1 obč. zák.98. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. III. ÚS 2127/2021, „okamžik vědomosti žalobce o poskytnutí bezdůvodného obohacení žalované nelze spojovat s okamžikem poskytnutí plateb pojistného podle neplatné smlouvy, ale je třeba, aby žalobce vůbec věděl (ať právně či laicky), že se na jeho úkor žalovaná obohacuje bezdůvodně, tedy aby (přinejmenším) tušil, že se smlouvou je něco v nepořádku.“99. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by pojistník jakkoli pochyboval o platnosti uzavřené pojistné smlouvy. Ze skutečnosti, že dne 24. 10. 2020 došlo v souvislosti se žádostí pojistníka o změnu v pojistné smlouvě k vyhotovení záznamu z jednání, v němž prohlásil, že byl seznámen s přehledem poplatků, který zároveň převzal, nelze dovozovat, jak to činí soud I. stupně, že v tu dobu mohl seznat, že smlouva může být neplatná s ohledem na existenci poplatků. Soudem I. stupně akcentované skutečnosti se vztahují totiž pouze k příslušnému následnému jednání o změně pojistné smlouvy, nikoli pojistné smlouvě jako takové. Obdobně v této otázce Nejvyšší soud ustáleně judikuje (srov. např. rozsudek ze dne 20. 5. 2026, sp. zn. 33 Cdo 1590/2025, ze dne 30. 6. 2025, sp. zn. 33 Cdo 2902/2024), že skutečná subjektivní vědomost o tom, že se žalovaná na úkor pojistníka obohacuje bezdůvodně, spjatá s počátkem běhu subjektivní promlčecí doby, nemůže být bez dalšího určena jen okamžikem doručení tzv. výročního dopisu, neboť taková okolnost svou povahou objektivní o okamžiku, kdy se oprávněný poprvé dozví o možnosti uplatnit své právo u soudu, nevypovídá.100. Při absenci jiných zjištění se tak nabízí, že o tom, že je se smlouvou něco v nepořádku (je neplatná) začal mít pojistník vědomost až v souvislosti s jednáním se žalobkyní o postoupení pohledávky ústícím v její postoupení v červenci 2025, navazující bezprostředně na ukončení smlouvy výpovědí ze strany pojistníka ke dni 30. 6. 2025. Od těchto časových okamžiků k podání žaloby 26. 8. 2025 dvouletá subjektivní promlčecí doba neuplynula.101. Jak již odvolací soud shora vyložil, je na místě v projednávané věci aplikovat 3letou objektivní promlčecí dobu dle § 107 odst. 2 obč. zák. počínají běžet dnem vzniku bezdůvodného obohacení, neboť žalobou uplatněný nárok není nárokem spotřebitele vyplývajícím z přímého porušení unijního práva, které by bránilo použití citovaného ustanovení obč. zák., nýbrž nárokem vyplývajícím z neplatnosti smlouvy v důsledku její neurčitosti dle § 37 odst. 1 obč. zák.102. Aplikace 3leté objektivní promlčecí doby tudíž nepředstavuje porušení zásady efektivity v neprospěch spotřebitele.103. Argumentuje-li dále žalobkyně v doplnění odvolání závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2026, sp. zn. 33 Cdo 2456/2025, pak přehlíží, že tyto se vztahují k uplatnění nároku spotřebitele na vydání bezdůvodného obohacení z plnění poskytnutého na základě zneužívajících ujednání spotřebitelské úvěrové smlouvy ve smyslu Směrnice. V projednávané věci se jedná o situaci jinou, kdy smlouva byla posouzena jako absolutně neplatná pro absenci určitého ujednání (§ 37 obč. zák.). Takové absentující určité ujednání však není možné posuzovat z hlediska jeho přiměřenosti dle § 56 odst. 1 obč. zák. Nadto odvolací soud připomíná, že k užití zásady efektivity ve věcech týkajících se investičních životních pojištění se vyjádřil i Ústavní soud např. v usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. IV. ÚS 1984/22, podle jehož odůvodnění „závěry rozsudku SDEU C-485/19, v němž SDEU odpovídal na předběžné otázky tehdy předkládajícího soudu Slovenské republiky související se zneužívajícími ustanoveními ve smyslu směrnice při poskytování spotřebitelských úvěrů nebankovními společnostmi, nejsou pro stěžovatelovu věc použitelné. (…) je nutno vést dělící linii mezi poskytnutím spotřebitelského úvěru a uzavřením životního pojištění, jakožto investici svého druhu. I proto Ústavní soud na věc stěžovatele závěr SDEU o nutnosti stanovení počátku promlčení tak, aby se spotřebitel mohl efektivně domoci svých prostředků hrazených na nevyvážený spotřebitelský úvěr, nemohl aplikovat.“104. Právo na vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího ve veškerých platbách, které žalovaná obdržela od pojistníka dříve než 3 roky před podáním žaloby, tj. dříve než 26. 8. 2022, je tak promlčeno v důsledku uplynutí objektivní promlčecí doby běžící od poskytnutí každé takové platby.105. Nepromlčené jsou platby poskytnuté žalované pojistníkem za období od 26. 8. 2022 do 26. 8. 2025, tj. dle správných skutkových zjištění soudu I. stupně 27 plateb po 1 445 Kč, 7 plateb po 861 Kč a platbě 350 Kč, tj. platby ve výši 45 392 Kč. Právě tyto platby žalovaná již žalobkyni dne 15. 4. 2026 uhradila, a to včetně žalobou požadovaného příslušenství, když v souladu se závěry vyslovenými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2004, sp. zn. 21 Cdo 326/2004, ze dne 15. 6. 2005, sp. zn. 26 Cdo 1649/2004, či usnesení ze dne 20. 3. 2007, sp. zn. 28 Cdo 518/2007, projevila při plnění úmysl tyto platby uhradit.106. Stran těchto plateb včetně příslušenství však žalobkyně s ohledem na jejich úhradu vzala žalobu zpět a řízení ohledně nich bylo zastaveno.107. Z uvedené rezultuje, že žaloba, kterou se žalobkyně po provedeném částečném zpětvzetí na žalované domáhá zaplacení částky 171 970 Kč s příslušenstvím, důvodná není. Proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku I v tomto rozsahu dle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.108. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že v řízení byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 45 392 Kč s příslušenstvím (ohledně této částky, která byla žalovanou uhrazena po podání žaloby, žalobkyně vzala žalobu zpět), tj. co do 20,9 % předmětu řízení, a neúspěšná v rozsahu 171 970 Kč s příslušenstvím (ohledně této částky nebyla žaloba shledána důvodnou), tj. co do 79,1 % předmětu řízení. Žalovaná tedy byla v řízení procesně úspěšnější a má proto právo na náhradu 58,2 % (tj. 79,1 – 20,9) z jí celkem v řízení vynaložených nákladů.109. V řízení před soudem I. stupně žalovaná vynaložila náklady v celkové výši 34 775,40 Kč sestávající z odměny za zastupování advokátem ve výši 9 180 Kč na každý z těchto úkonů právní služby: příprava a převzetí zastoupení ze dne 1. 7. 2024, sepis vyjádření ve věci samé ze dne 10. 10. 2025, účast na jednání dne 12. 1. 2026 - § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu, z náhrady hotových výdajů na první z uvedených úkonů právní, Anonymizováno, služby ve výši 300 Kč a na zbývající dva úkony právní služby po 450 Kč (§ 2, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g), § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 a ve znění účinném od 1. 1. 2025) a náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad dle advokátního tarifu ve výši 6 035,40 Kč (§ 137 odst. 3 písm. b), § 151 odst. 2 o.s.ř., § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Odvolací soud tedy uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně v rozsahu 58,2 % z 34 775,40 Kč, tj. 20 239,30 Kč.110. Celkové náklady vynaložené žalovanou v odvolacím řízení činí částku 34 956,90 Kč sestávající z odměny za zastupování advokátem ve výši 9 180 Kč na každý z těchto úkonů právní služby: sepsání vyjádření k odvolání z 17. 4. 2026, sepsání repliky k doplnění odvolací argumentace z 26. 8. 2026 a účast na jednání 28. 8. 2026 - § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. k), d) a g) advokátního tarifu), z náhrady hotových výdajů na uvedené 3 úkony právní služby po 450 Kč (§ 2, § 11 odst. 1 písm. k), d) a g), § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu) a náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad dle advokátního tarifu ve výši 6 066,90 Kč (§ 137 odst. 3 písm. b), § 151 odst. 2 o.s.ř., § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Odvolací soud tedy uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu 58,2 % z 34 956,90 Kč, tj. 20 345 Kč.111. O lhůtě k plnění a platebním místu náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. a § 149 odst. 1 o.s.ř.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSPH:2026:14.Co.145.2026.212","publishedAt":"2026-10-26","decisionAt":"2026-08-28","caseNumber":{"senate":14,"registry":"Co","index":145,"year":2026,"pageNumber":212},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Iva","lastName":"Suneghová","titlesAfter":"","function":"předsedkyně senátu"},"courtCode":"MSPH","caseResultType":["POTVRZENI"],"caseSubject":"pro zaplacení 217 362 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 12. ledna 2026, č. j. 38 C 230/2025-151,","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":38,"registry":"C","index":230,"year":2025,"pageNumber":151},"affectedDate":"2026-01-12","courtCode":"OSPH08","affectedTypes":["CONFIRM"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"7","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"8","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"11","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"13","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"137","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"101","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"118a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"137","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"146","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"149","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"151","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"213","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"222a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"237","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"239","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"240","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"100","lexNumber":40,"lexYear":1964,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"107","lexNumber":40,"lexYear":1964,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"457","lexNumber":40,"lexYear":1964,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"4","lexNumber":37,"lexYear":2004,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"47","lexNumber":235,"lexYear":2004,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"37","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"3028","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"3036","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["BEZDUVODNE_OBOHACENI","LHUTY","SPOLUVLASTNICTVI","JISTOTA","DOKAZOVANI","INVESTICNI_FOND","SMLOUVA_O_UVERU","NAHRADA_NAKLADU","DOVOLANI","EXCES","POSTOUPENI_POHLEDAVKY","ODVOLANI","NAKLADY_RIZENI","NEPLATNOST_SMLOUVY","ADVOKATNI_TARIF","PODNIKATEL"]},"styles":[{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}