{"uuid":"161c7b11-d8ba-4cd4-9215-ae9cf411547c","header":[{"texts":[{"text":"Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Martiny Andělové a soudců JUDr. Viléma Šetka a JUDr. Martina Vícha ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozené dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupené advokátkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokátky A","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokátky A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozenému dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupenému advokátkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokátky B","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokátky B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o vypořádání společného jmění manželů, o odvolání žalobkyně i žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 28. 7. 2025, č. j. 32 C 73/2023-182,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek okresního soudu se mění tak, že","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"1. z věcí a majetkových hodnot, jež měli žalobkyně a žalovaný ve společném jmění manželů, připadá do vlastnictví žalobkyně vklad na běžném účtu č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":" vedený u peněžního ústavu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., se zůstatkem ke dni zániku společného jmění ve výši 21 265,16 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. z věcí a majetkových hodnot, jež měli žalobkyně a žalovaný ve společném jmění manželů, připadají do vlastnictví žalovaného nemovité věci v katastrálním území ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", obec ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", a to pozemek parc. č. st. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", jehož součástí je stavba č. p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" pro část obce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", rodinný dům, a pozemek parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", v hodnotě 6 440 000 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. dluh ze smlouvy o hypotečním úvěru ze dne 11. 11. 2009 uzavřené mezi účastníky a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., ke dni rozhodnutí soudu ve výši 393 362,48 Kč, včetně příslušenství, které k dluhu přiroste v budoucnu, se přikazuje oběma účastníkům rovným dílem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu částku 3 115 655,93 Kč ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalobkyně i žalovaný jsou povinni zaplatit na nákladech státu České republice-Okresnímu soudu v Děčíně každý částku 7 562,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek okresního soudu se mění tak, že1. z věcí a majetkových hodnot, jež měli žalobkyně a žalovaný ve společném jmění manželů, připadá do vlastnictví žalobkyně vklad na běžném účtu č. , č. účtu,  vedený u peněžního ústavu , právnická osoba, ., se zůstatkem ke dni zániku společného jmění ve výši 21 265,16 Kč.2. z věcí a majetkových hodnot, jež měli žalobkyně a žalovaný ve společném jmění manželů, připadají do vlastnictví žalovaného nemovité věci v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , a to pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno,  pro část obce , adresa, , rodinný dům, a pozemek parc. č. , Anonymizováno, , v hodnotě 6 440 000 Kč.3. dluh ze smlouvy o hypotečním úvěru ze dne 11. 11. 2009 uzavřené mezi účastníky a , právnická osoba, ., ke dni rozhodnutí soudu ve výši 393 362,48 Kč, včetně příslušenství, které k dluhu přiroste v budoucnu, se přikazuje oběma účastníkům rovným dílem.4. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu částku 3 115 655,93 Kč ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.II. Žalobkyně i žalovaný jsou povinni zaplatit na nákladech státu České republice-Okresnímu soudu v Děčíně každý částku 7 562,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.","justification":[{"texts":[{"text":"1. V záhlaví specifikovaným rozsudkem Okresní soud v Děčíně (dále již jen soud prvního stupně) z věcí a majetkových hodnot, jež měli žalobkyně a žalovaný ve společném jmění manželů, přikázal do vlastnictví žalobkyně vklad na běžném účtu č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":" vedený u peněžního ústavu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., se zůstatkem ke dni zániku společného jmění ve výši 21 265,16 Kč (výrok I.), do vlastnictví žalovaného nemovité věci v katastrálním území ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", obec ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", a to pozemek parc. č. st. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", jehož součástí je stavba č. p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" pro část obce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", rodinný dům, a pozemek parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", v hodnotě 6 440 000 Kč (výrok II.), oběma účastníkům pak společně dluh ze smlouvy o hypotečním úvěru ze dne 11. 11. 2009 uzavřené mezi účastníky a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., ve výši ke dni jeho rozhodnutí 425 913,86 Kč s úrokem ve výši 1 625,93 Kč, včetně příslušenství, které k dluhu přiroste v budoucnu (výrok III.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu částku 2 709 367,42 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku (výrok IV.) s tím, že o nákladech státu bude rozhodnuto samostatným usnesením (výrok V.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Soud prvního stupně při svém rozhodnutí vyšel ze zjištění, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 30. 7. 2005 a pravomocně rozvedeno ke dni 8. 12. 2022. Účastníci řízení učinili předmětem vypořádání pozemek parc. č. st. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", jehož součástí je stavba č. p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" pro část obce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", rodinný dům, a pozemek parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", vše v k. ú. a obci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dále již jen nemovité věci, případně pozemek a stavba), účet žalobkyně u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". a hypoteční úvěr uzavřený oběma účastníky s ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". Soud prvního stupně učinil zjištění, že v katastru nemovitostí jsou nemovité věci zapsány jako výlučné vlastnictví žalovaného. V části C je mj. zapsáno zástavní právo ve prospěch ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". k zajištění pohledávky 900 000 Kč s příslušenstvím na základě zástavní smlouvy ze dne 11. 11. 2009. Jako nabývací titul k pozemkům je zapsána kupní smlouva ze dne 13. 1. 2006 s právními účinky vkladu práva ke dni 15. 3. 2006, jako nabývací titul ke stavbě je zapsáno stavební povolení ze dne 17. 7. 2006 s právní mocí ke dni 15. 8. 2006. Ze smlouvy o hypotečním úvěru č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" uzavřené mezi ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" a účastníky řízení dne 11. 11. 2009 zjistil, že smluvní strany se dohodly na poskytnutí hypotečního úvěru ve výši 900 000 Kč, který byl použit na splacení úvěru ze dne 16. 11. 2006 u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":". Smlouva byla změněna dodatkem ze dne 20. 10. 2015, jímž se změnila výše úroku a výše splátky. Ze smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 20. 11. 2006 bylo zjištěno, že žalovaný dne 16. 11. 2006 uzavřel s ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" úvěrovou smlouvu na částku 1 400 000 Kč a k zajištění úvěru bylo zřízeno zástavní právo k pozemkům a rozestavěnému domu účastníků uvedeným shora. Ze smlouvy o smlouvě budoucí kupní a zřízení věcného břemene soud prvního stupně zjistil, že žalovaný se s manželi ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" dohodl nejpozději dne 15. 11. 2004 na budoucím převodu pozemku parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" v katastrálním území ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" za cenu 375 000 Kč. Tohoto data totiž byly ověřeny podpisy na uvedené smlouvě. Z kupní smlouvy ze dne 13. 1. 2006 pak bylo zjištěno, že žalovaný se jako kupující dohodl s manželi ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" na zakoupení pozemku parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" v katastrálním území ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" za částku 100 000 Kč zaplacenou při podpisu kupní smlouvy. Z kupní smlouvy nikterak nevyplývá původ peněžních prostředků použitých na zaplacení kupní ceny. Soud prvního stupně učinil zjištění ze smlouvy o dílo, kterou byla uzavřena s panem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" dne 31. 3. 2005 a týkala se dodávky a montáže plastových oken na domě svědkyně. Další zjištění učinil z fotografií vyvolaných dne 13. 10. 2006, na nichž je zjevné, že aktivně probíhá stavba, na staveništi je seznatelný volně položený stavební materiál. Je viditelná hrubá stavba, je zjevně patrné první podlaží i existence vnitřních stěn, je tedy patrno dispoziční řešení prvního podlaží. Z fotografií lze vyvodit, že jsou teprve pokládány stropní desky prvního nadzemního podlaží. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že na fotografiích je zachycen dům účastníků v roce 2006. Ohledáním displeje mobilního telefonu žalobkyně soud učinil zjištění, že dcera svědkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a žalobkyně komunikovaly prostřednictvím sociální sítě Facebook dne 2. 7. 2024, kdy se žalobkyně dotazovala, zda nemá fotografie ze začátku jejich stavby, dcera svědkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" odkázala na svědkyni s tím, že se tedy matky zeptá. Následně dcera uvedla, že jí svědkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" řekla, že fotografie nemá, ale že již v té době měli syna (rozuměj účastníci řízení). Soud prvního stupně pak vyslechl oba účastníky řízení a svědky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", jejichž výpovědi v odůvodnění rozsudku uvedl. Ze znaleckého posudku znalecké kanceláře ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" učinil zjištění, že hodnota předmětných nemovitých věcí činila ke dni 4. 6. 2025 částku 6 440 000 Kč, že výše nesplaceného hypotečního úvěru činila ke dni 22. 7. 2025 částku 425 913,86 Kč s úrokem ve výši 1 625,93 Kč a že žalobkyně má u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" zřízen účet. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":", jehož zůstatek ke dni rozvodu manželství činil 21 265,16 Kč. V odůvodnění soud prvního stupně pak vyložil, z jakých důvodů neprovedl další účastníky navržené důkazy (rozvodový rozsudek, výpis z účtu na č.l. 77–78 ani kupní smlouvu na č. l. 79, výslech svědkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":"), neboť skutečnosti, které měly být těmito důkazy prokázány, se vztahují k vozidlu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", o němž bylo řízení zastaveno. Pro nadbytečnost neprovedl výslech rodičů žalovaného, neboť skutečnost, že sestra žalovaného předala žalovanému částku 1 000 000 Kč, má za prokázanou jinými důkazy, jakož i to, že uvedenou částku žalovaný použil na stavbu. Neprovedl důkaz znaleckým posudkem o hodnotě stavby k okamžiku vzniku manželství, neboť takové skutkové zjištění není pro souzenou věc rozhodné. Následně provedené důkazy vyhodnotil, podrobně uvedl, z jakých důvodů neuvěřil či uvěřil slyšeným svědkům a na zjištěný skutkový stav aplikoval § 709, 710 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále již jen o. z.), neboť vypořádání společného jmění manželů se provede podle právní úpravy účinné ke dni zániku manželství a společného jmění manželů. V projednávané věci nevyšlo najevo, že by se účastníci odchýlili od zákonného režimu společného jmění manželů a rovněž nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by opodstatňovaly, aby se soud při vypořádání odchýlil od zásady rovnosti podílů účastníků na společném majetku, žádný z účastníků se toho ostatně ani nedomáhal, sporným byl spíše rozsah společného jmění ve vztahu k nemovitým věcem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně tvrdila, že nemovité věci nabyli manželé za trvání manželství, když dům nabyli originárním způsobem, tedy výstavbou, bylo na ní, aby prokázala, že uvedený dům a pozemky nabyli společně se žalovaným za trvání manželství. Podle ustálené judikatury stavba jako samostatný předmět právních vztahů (jako věc v právním smyslu) vzniká v okamžiku, v němž je vybudována minimálně do takového stadia, od něhož počínaje všechny další stavební práce směřují již k dokončení takto druhově i individuálně určené věci (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 22 Cdo 764/2011, nebo ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2554/2007), přičemž k tomu u nadzemních staveb dochází vytvořením stavu, kdy je již jednoznačně a nezaměnitelným způsobem patrno alespoň dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2534/2000). Žalobkyně tak musela prokázat, že uvedeného stavu stavba dosáhla po uzavření manželství.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalovaný nabyl za trvání manželství pozemek parc. č. st. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a pozemek parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":". Předchozí uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní není rozhodné, neboť k nabytí vlastnického práva došlo až na základě kupní smlouvy, resp. vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí. Žalovaný sice tvrdil, že na pozemky použil peníze získané od sestry, nicméně jeho vlastní účastnickou výpovědí, jakož i výpovědí jeho sestry bylo prokázáno, že peníze od sestry použil na stavbu domu, proto je tedy nemohl použít ke koupi pozemků. Jelikož žalovaný jiný důvod, pro který by měly být pozemky v jeho výlučném vlastnictví, netvrdil, soud prvního stupně uzavřel, že pozemky patří do společného jmění manželů. Ve vztahu ke stavbě rodinného domu žalobkyně tvrdila, že stavba byla nabyta společně za trvání manželství. Tuto skutečnost prokazuje výpis z katastru nemovitostí, ve kterém je uvedeno, že stavební povolení bylo vydáno dne 17. 7. 2006. Za normálního běhu okolností stavebník nejprve požádá o stavební povolení a poté započne se stavbou, proto takový důkaz k prokázání nabytí stavby až po vzniku společného jmění postačoval. Žalovaný však tvrdil, že stavbu začal stavět již před vydáním stavebního povolení. Z provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil opak, tedy, že stavba byla zahájena až po uzavření manželství. Stavba byla nabyta jednak za částku 1 000 000 Kč, kterou žalovaný obdržel před uzavření manželství od své sestry, tedy za částku 1 000 000 Kč z jeho výlučných prostředků, nicméně celá stavba stála asi 4 500 000 Kč, na zbytek byly použity prostředky získané z hypotečního úvěru ve výši 1 400 000 Kč převzatého manželem za trvání manželství, následně refinancovaný prostředky z hypotečního úvěru, který převzali oba manželé, ve zbytku pak byla stavba financována průběžně z toho, co žalovaný vydělal. Stavba tedy nebyla financována pouze z výlučných prostředků žalovaného, ale rovněž z prostředků ze společného jmění, za které je nutno považovat průběžné výdělky žalovaného, které žalovaný nabyl za trvání manželství a tvoří tedy společné jmění. Soud prvního stupně tak uzavřel, že i stavba na pozemku náleží do společného jmění.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Při přikázání nemovitých věcí žalovanému respektoval vůli účastníků řízení a faktický stav, kdy žalovaný nemovité věci výlučně užívá, žalobkyni přikázal vklad na účtu, neboť se jedná o účet vedený ve prospěch její osoby. Jelikož nemovité věci mají hodnotu 6 440 000 Kč, má žalobkyně právo na náhradovou pohledávku ve výši 3 220 000 Kč. Zůstatek na účtu žalobkyně činil 21 265,16 Kč, žalovaný má naopak právo na náhradovou pohledávku ve výši 10 632,58 Kč. Soud prvního stupně zohlednil, že žalovaný na stavbu domu vynaložil částku 1 000 000 Kč z výlučných prostředků, tedy z prostředků získaných od své sestry před uzavřením manželství. Žalovaný má tedy právo na náhradu toho, co z výlučných prostředků vynaložil na společné jmění, má tedy právo na náhradovou pohledávku za manželkou ve výši 500 000 Kč. Společný dluh vyplývající z hypotečního úvěru pak s ohledem na právní závěry Nejvyššího soudu České republiky vyložené v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 753/2020 přikázal bývalým manželům rovným dílem. Jelikož má manžel právo na náhradu ve výši 510 632,58 Kč a manželka ve výši 3 220 000 Kč, činí vypořádací podíl částku 2 709 367,42 Kč, který uložil zaplatit žalovanému žalobkyni. Shledal, že v možnostech žalovaného je uvedenou částku uhradit, neboť do výlučného vlastnictví nabyl nemovité věci v hodnotě 6 440 000 Kč a pro případné zajištění prostředků mu delší lhůtu k plnění, kterou považuje za přiměřenou povaze a výši uložené povinnosti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále již jen o. s. ř.) a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když zohlednil, že řízení o vypořádání společného jmění má povahu iudicium duplex, kdy zpravidla nelze určit, který z účastníků byl v řízení úspěšný, neboť pouze dochází k transformaci majetkových vztahů a každý z účastníků do řízení vstupuje a vystupuje z něj se stejnou majetkovou hodnotou (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23). O nákladech státu rozhodl podle § 148 o. s. ř., jelikož dosud nebylo rozhodnuto o znalečném, vymínil si rozhodnutí o těchto nákladech samostatným usnesením.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Proti tomuto rozsudku podali žalobkyně i žalovaný včasná odvolání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Odvolání žalobkyně směřovalo proti výroku IV. rozsudku z důvodu, že soud prvního stupně dospěl na základě nesprávných skutkových zjištění k nesprávným skutkovým závěrům a věc nesprávně právně posoudil. Shrnula, co učinili účastníci předmětem řízení s tím, že ona alternativně","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"tvrdila, že pokud by soud dospěl k závěru, že nemovité věci nejsou součástí společného jmění manželů, pak uplatňuje investici ze společného na výlučný majetek žalovaného. Oproti tomu žalovaný nikdy žádný svůj vnos do společného jmění manželů neuplatnil, když po celou dobu řízení tvrdil, že pozemek nabyl do svého výlučného vlastnictví ze svých výlučných prostředků, které získal před uzavřením manželství a na podporu tohoto tvrzení uváděl, že od své sestry dostal 1 000 000 Kč. Ta při svém výslechu několikrát výslovně uvedla, že žalovanému poskytla peníze, nejednalo se však o dar, ale o jakési budoucí vyrovnání dědictví po jejich stále žijících rodičích. Poukazovala na to, že soud prvního stupně po výslechu sestry žalovaného v rámci předvídatelnosti jeho postupu konstatoval, že tímto důkazem není bylo prokázáno, že by sestra žalovanému poskytla dar ve výši 1 000 000 Kč. Z tohoto důvodu pak pro ni bylo překvapivé, když soud bez jakéhokoli upozornění na změnu již vysloveného názoru a hodnocení důkazů, až v odůvodnění rozsudku vzal za prokázané, že žalovaný od své sestry dostal darem zmíněnou částku a že tuto částku považuje za jeho vnos do společného jmění manželů. Tím byla zbavena možnosti, jakkoliv se k této otázce vyjádřil, doplnit svá tvrzení a navrhnout případně důkazy. Vyjádřila přesvědčení, že částka 1 000 000 Kč nebyla žalovaným v řízení nikdy jako vnos uplatněna, tj. nebyla předmětem řízení bez ohledu na případné prokázání její existence, soud tak svým postupem nepřípustně a v rozporu se zákonem modifikoval předmět sporu. I pokud by žalovaný uplatnil tento vnos, nebylo v řízení prokázáno, že takový vnos existuje a že žalovanému svědčí právo na jeho zohlednění. K samotné existenci tvrzené částky žalovaný nikdy nenabídl jiný důkaz než svůj účastnický výslech a svědeckou výpověď své sestry. Žalobkyně od počátku uvedla, že o takové částce nic neví a nepovažuje za pravděpodobné, že by jí žalovanému sestra poskytla. Její výpovědi, na rozdíl od výpovědi žalovaného, soud prvního stupně uvěřil, u žalovaného pak navíc bylo zjištěno, že ovlivňoval výpověď své sestry i svědkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", jeho sousedky. Vytkla soudu prvního stupně, že se vůbec nezabýval výší eventuálně poskytnutých prostředků, když poukázala na rozpory mezi vyjádřením žalovaného a výpovědí jeho sestry. Nesouhlasila ani s právním posouzení případně poskytnutých peněz. Navrhla, aby odvolací soud změnil napadený výrok IV. rozsudku tak, že žalovanému bude uložena povinnost uhradit jí vypořádací podíl ve výši 3 220 000 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Odvolání žalovaného směřovalo proti všem výrokům rozsudku, zejména proti výrokům II. a IV., z důvodu nesprávných skutkových zjištění, nesprávného právního posouzení, jakož i vad řízení. Vytýkal soudu prvního stupně nesprávně zjištěný skutkový stav ohledně vlastnictví nemovitých věcí. V případě pozemku soud prvního stupně nepřihlédl k tomu, že kupní cena za jeho pořízení byla uhrazena z jeho výlučných prostředků. Nesouhlasil s hodnocením důkazů provedených soudem prvního stupně ve vztahu ke stavbě rodinného domu. Poukazoval na důkazy, které podle jeho přesvědčení, prokazují jeho tvrzení, a to na výpověď svědkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", která jasně a konzistentně vypověděla, že stavbu zaznamenala v roce 2005, kdy jí on montoval okna. Tato svědkyně vysvětlila logickou paměťovou kotvu. Rovněž svědek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" uvedl, že stavba byla zahájena po získání prostředků od sestry žalovaného, tedy v roce 2005. Nepřesnost v jeho výpovědi ohledně narození syna měl soud prvního stupně zneužít k celkovému zpochybnění jeho věrohodnosti, přestože jde o detail, který nijak nesouvisí se stavbou. On sám považuje za podstatné, že svědek uvedl, že se začalo stavět poté, co získal (rozuměj žalovaný) peníze od své sestry (v roce 2004) a ačkoli svědek nebyl schopen určit rok, v němž se tak stalo, je zcela přirozené, že má stavbu rodinného domu spojenou s okamžikem, kdy mu žalovaný sdělil, že má zajištěny finance, a to jak na úhradu kupní ceny za pozemek, tak na samotnou stavbu. To vše koresponduje s tím, co on sám opakovaně uváděl, tedy že v červnu 2005 byla stavba již vyvedena do podlaží, tedy bylo patrné dispoziční řešení a sama žalobkyně přiznala, že základová deska byla hotova již na podzim 2005. Tím měla potvrdil, že výstavba probíhala dříve, než tvrdí. Vyjádřil přesvědčení, že bylo jednoznačně prokázáno, že stavba probíhala již na jaře roku 2005, nicméně za zcela zásadní považuje skutečnost, že stavba byla ve svých počátcích realizována z finančních prostředků, které mu poskytla jeho sestra. K důkazů v podobě fotografií namítal, že dokazují pouze stav stavby v říjnu 2006, nikoli okamžik jejího zahájení, a proto jsou irelevantní, navíc byly předloženy opožděně-až v závěru řízení, kdy žalovaný již neměl reálnou možnost na ně reagovat, což vnímá jako porušení zásady rovnosti účastníků. Nesouhlasil s vyhodnocením výpovědi svědkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", ze které soud prvního stupně vyvodil, že její dar byl použit jen na stavbu, nikoli na pořízení pozemků, když svědkyně uvedla, že „peníze poskytla na dům v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"“, z čehož má být zřejmé, že tím měla na mysli, jak pořízení pozemku, tak zahájení stavby. Z listiny-smlouvy o smlouvě budoucí z roku 2004 má za prokázané, že pozemek pořizoval ještě před uzavřením manželství, což má prokazovat, že prostředky od své sestry byly využity již v roce 2004-2005. Nesprávné právní posouzení pak shledával v tom, že dar je vždy výlučným vlastnictví obdarovaného a není právně možné, aby se dar stal součástí SJM jen tím, že byl investován do majetku manželů. Pokud on obdržel dar od své sestry v roce 2004, pak majetek pořízený z těchto prostředků je jeho výlučným majetkem. Za vadu řízení vnímal připuštění fotografií z října 2006 až v závěru řízení a neprovedení navržených výslechů jeho rodičů, kteří byli přímými účastníky dohody o rodinném vyrovnání. Navrhl, aby odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a IV., případně i v dalších na ně navazující výrocích a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Krajský soud jako soud odvolací poté, co zjistil, že odvolání směřují proti rozsudku soudu prvního stupně, byla podána oprávněnými osobami, včas a jsou přípustná (§ 204 a § 204 o. s. ř.), přezkoumal jej spolu s řízením jeho vydáním předcházejícím podle § 212, § 212a o. s. ř. a přiznal důvodnost odvolání žalobkyně, nikoli odvolání žalovaného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. V dané případě bylo předmětem řízení vypořádání zaniklého společného jmění manželů, a byť bylo manželství uzavřeno za účinnosti zák. č. 40/1964 Sb., dřívějšího občanského zákoníku, k jeho zániku došlo až za účinnosti zák. č. 89/2012 Sb., nového občanského zákoníku (dále již jen o. z.). Jelikož k zániku společného jmění manželů došlo v posuzované věci po 1. 1. 2014, vzniklo účastníkům právo domáhat se vypořádání společného jmění rozhodnutím soudu (§ 736 věta první, § 740 a § 765 odst. 2 o. z.). Právní režim jeho vypořádání soudem se řídí příslušnými ustanoveními o. z., ve znění pozdějších předpisů (zejména § 736 a násl. o. z.) [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 6109/2017, publikovaný pod č. 63/2019 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2020/2018, toto a další níže uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na webových stránkách dovolacího soudu – www.nsoud.cz].","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Odvolací soud se neztotožnil s námitkami odvolatelů, především pak žalovaného, o nesprávně zjištěném skutkovém stavu, když neshledal, že by soud prvního stupně nezjistil pro rozhodnutí podstatné skutečnosti v rozsahu potřebném pro rozhodnutí dané věci. Soud prvního stupně důkazy provedl řádně v souladu s o. s. ř., vyložil, které z navržených důkazů neprovedl a z jakých důvodů, jednotlivé provedené důkazy hodnotil samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a odvolací soud považuje soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav za dostatečně zjištěný.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. V posuzovaném případě byly předmětem řízení učiněny k vypořádání nemovité věci (pozemky a stavba), vklad na účtu u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a hypoteční úvěr u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". Finanční prostředky na účtu u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a stav hypotečního úvěru u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., jakož i jeho splácení ze strany žalovaného, nebyly mezi účastníky spornými skutečnostmi, a proto lze uzavřít, že žalobkyně měla ke dni rozvodu manželství na účtu částku 21 265,15 Kč. V průběhu odvolacího řízení bylo z elektronického bankovnictví žalovaného zjištěno, že ke dni rozhodování odvolacího soudu je na hypotečním úvěru zůstatek 393 362,48 Kč, výše splátky činila 4 753 Kč a splátka byla splatná vždy do každého 25. dne v měsíci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Sporným mezi účastníky bylo, zda nemovité věci jsou součástí společného jmění manželů či jsou výlučným vlastnictvím žalovaného. V řízení provedeným dokazováním bylo zjištěno, že předmětné nemovité věci jsou v katastru nemovitostí evidovány jako výlučné vlastnictví žalovaného, což žalobkyně v žalobě uvedla, nicméně tvrdila, že pozemek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" byl pořízen za trvání manželství (pozemek p. č. st. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" vznikl oddělením od původního pozemku) a stavba rodinného domu byla postavena rovněž za trvání manželství. Žalovaný se bránil tím, že pozemek nabyl ze svých výlučných prostředků, resp. z prostředků, které mu měla dát jeho sestra jako jakousi kompenzaci v případném dědickém řízení po jejich dosud žijících rodičích a stavba ve smyslu právní věci (viz. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně pod bodem 40) vznikla ještě před svatbou rovněž z jeho výlučných prostředků. K prokázání svých tvrzení navrhli účastníci listinné důkazy, dále výslechy svědků, obsah části komunikace mezi žalobkyní a dcerou svědkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a fotografie.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Z listinných důkazů, jejichž správnost a pravost žalovaný v řízení nepopřel, vyplynulo, že v listopadu 2004, tj. před uzavřením manželství účastníků, uzavřel žalovaný s manželi ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" smlouvu o smlouvě budoucí kupní, jejímž předmětem byl pozemek p. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" v obci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a účastníci této smlouvy se zavázali uzavřít do 30 dnů od zasíťování pozemků nejpozději do 30. 6. 2005 kupní smlouvu, kterou si prodají uvedený pozemek za kupní cenu 375 000 Kč, kupní cena bude uhrazena při podpisu kupní smlouvy v hotovosti. Z uvedeného je patrné, že v době uzavření této smlouvy nebyl žalovaný vlastníkem pozemku p. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", když tato listina neprokazuje jeho vlastnictví, pouze vyjadřuje vůli smluvních stran v budoucnu si převést vlastnictví shora uvedeného pozemku, fakticky jde o závazek, že se tak v budoucnu stane. Pozemek nebyl v době uzavření této smlouvy zasíťován, a přestože okamžik zasíťování nebyl předmětem dokazování, nelze přehlédnout, že výpovědi svědka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a žalovaného se v této otázce neshodují s listinným důkazem. Svědek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" uvedl, že pozemky zasíťoval před tím, než o ně projevil zájem žalovaný, což však odporuje obsahu smlouvy o smlouvě budoucí kupní, ze kterého plyne, že k okamžiku jejího uzavření pozemky zasíťovány nebyly. Tato okolnost má pak bezesporu vliv na hodnocení jednotlivých provedených důkazů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. K uzavření samotné kupní smlouvy pak došlo až dne 13. 1. 2006, tj. po uzavření manželství účastníků a teprve až zavkladováním tohoto vlastnického práva došlo k nabytí vlastnictví žalovaného k tomuto pozemku. V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalovaného, že tento pozemek získal ze svých výlučných prostředků, které mu měla dát jeho sestra, byť na její výpověď v odvolání poukazuje. Nicméně soud prvního stupně z její výpovědí správně učinil zjištění, že pokud sestra žalovaného žalovanému poskytla finanční prostředky, sama k tomu ve své výpovědi uvedla, že bratr (žalovaný) kupoval pozemek, časově koupi zařadila někdy před rok 2000 a ví, že peníze měl, vydělal si je. Ona mu půjčovala, protože potřeboval peníze na stavbu „toho domu“. To, že případné prostředky získané od sestry měl žalovaný použít až na stavbu domu, vyplývá nejen z výpovědi této svědkyně, ale sám žalovaný uvedl, že tyto peníze použil na výstavbu domu a ostatně i svědek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" vypověděl, že dům mu (žalovanému) začal stavět asi za 3-4 roky od koupě pozemku, protože žalovaný neměl „prachy“, pak se nestavělo, nebylo za co, pak říkal (rozuměj žalovaný), že si půjčí od sestry. Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně má za prokázané, že na koupi pozemku nebyly použity výlučné prostředky žalovaného, a proto je správný závěr, že pozemky jsou součástí společného jmění manželů. Pozemek parc. č. st. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" pak vznikl oddělením od původního pozemku p. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Odvolací soud shledává správným i závěr soudu prvního stupně, který učinil ke stavbě rodinného domu. Obrana žalovaného byla vystavěna na tom, že stavba byla zahájena někdy z jara 2005 a nejpozději k 30. 6. 2005 byla vystavěna pod krovy, avšak toto jeho tvrzení nebylo žádným z provedených důkazů prokázáno. Z výpisu z katastru nemovitostí vyplynulo, že stavební povolení na stavbu bylo vydáno až 17. 7. 2006, tj. téměř rok po svatbě. Nelze přehlédnout, že pozemek, na kterém se stavba stavěla, byl oddělen od pozemku p. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ten žalovaný získal až v lednu roku 2006 a obě tyto skutečnosti ve svém souhrnu vyvolávají značné pochyby o tom, že by žalovaný se stavbou začal v době, kdy ještě ani nebyl vlastníkem pozemku pod touto stavbou. Tvrzení žalovaného nebyla prokázána ani výpověďmi slyšených svědků, přestože žalovaný v odvolání izolovaně argumentuje částí jejich výpovědí, která mají svědčit v jeho prospěch. Svědek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" nebyl schopný běh událostí srozumitelně časově zařadit, když jak již bylo shora uvedeno, vypověděl, že mu (žalovanému) dům začal stavět asi za 3-4 roky od koupě pozemku, protože žalovaný neměl „prachy“, pak se nestavělo, nebylo za co, pak říkal „žalovaný“, že si půjčí od sestry,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"přinesl nějaké peníze, proto se domluvili na jaro a začali, muselo se postavit kus stavby, aby banka uvolnila peníze. K tomu je třeba při hodnocení důkazů ve vzájemné souvislosti vnímat, že první úvěr si žalovaný vzal 16. 11. 2006 u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve výši 1 400 000 Kč, což by korespondovalo s výpovědí svědka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" o tom, že „se muselo postavit kus stavby, aby banka uvolnila peníze“ a vyvracelo tvrzení žalovaného o výstavbě hrubé stavby do 30. 6. 2005. Ani z výpovědi svědkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" nebylo tvrzení žalovaného o stavbě domu od jara roku 2005 prokázáno, když tato svědkyně ke stavbě domu vypovídala velice vyhýbavě s tím, že neví, ale že si myslí, že když po ní bratr chtěl peníze v roce 2004, tak to bylo proto, že stavěl. Sám žalovaný však okamžik zahájení stavby domu tvrdil z jara roku 2005. Pouze svědkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" jako jediná vypověděla o tom, že na jaře doku 2005 ze svého domu pozorovala stavbu domu na sousedním pozemku s tím, že úplně neví, v jakém byla stavu, asi tam bylo obvodové zdivo do prvního patra, když si tuto okolnost pamatovala proto, že žalovaný jezdil na stavbu firemním autem, ze kterého bylo patrné, že se tam uvedená firma zabývá výrobou a montáží plastových oken a ona si od této firmy nechala vyrobit a namontovat okna do svého domu. Tato část výpovědi svědkyně pak byla podpořena smlouvou o dílo ze dne 31. 3. 2005, kterou uzavřel ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", v níž je jako zástupce zhotovitele pro věci technické, předání díla a fakturaci uveden i žalovaný. Soud prvního stupně při hodnocení tohoto důkazu správně hodnotil věrohodnost této svědkyně a důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti (§ 132 o. s. ř.) a odvolací soud se s jeho hodnocením ztotožnil. Pokud žalovaný v odvolání zdůrazňuje, že tato svědkyně je věrohodná, protože právě okolnost výměny oken je tou paměťovou kotvou, která svědčí pro věrohodnost svědkyně, nelze přehlédnout, že svědkyně si zcela bez zaváhání vzpomněla pouze na tuto jednu skutečnost, jiné události z roku 2005 si již nepamatovala a ačkoli vypověděla, že okna na svém domě dělala ve více etapách, nebyla schopna uvést, v jakém časovém období byly tyto etapy realizovány ani na jejich přesný počet. Dále k dotazu vypověděla, že neví, že by účastníci měli syna a kdy se tento syn narodil. Věrohodnost této svědkyně byla dále zpochybněna i obsahem komunikace, kterou s dcerou této svědkyně vedla žalobkyně, v níž se žalobkyně této dcery dotazovala, zda nemá nějaké fotografie ze začátku jejich stavby a když dcera požádala svědkyni, zda nemá nějaké fotografie, svědkyně své dceři sdělila, že fotky nemá, ale že již v té době měli (rozuměj účastníci) syna. K tomu odvolací soud poznamenává, že syn účastníků se narodil v březnu roku 2006. Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně z důvodů uvedených v rozsudku hodnotí tuto svědkyni jako nevěrohodnou, a proto její výpověď neprokazuje tvrzení žalovaného. Oproti tomu tvrzení žalobkyně o tom, že dům je ve společném jmění manželů, protože se začal stavět na jaře roku 2006, byť žalobkyně připustila, že základová deska mohla být založena na podzim roku 2005, je prokazováno celou řadou vzájemně se podporujících důkazů, a to kupní smlouvou o koupi pozemku z 13. 1. 2006, stavebním povolením ze 17. 7. 2006, smlouvou o hypotečním úvěru s ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" uzavřenou dne 16. 11. 2006, jakož i shora uvedenou komunikací mezi svědkyní ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a její dcerou. Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně má za prokázáno, že i rodinný dům je součástí zaniklého společného jmění manželů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Součástí zaniklého společného jmění jsou tak předmětné nemovité věci, prostředky žalobkyně na účtu u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a zůstatek hypotečního úvěru u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". Aktiva vypořádávaného společného jmění pak představují hodnotu nemovitých věcí, která byla zjištěna znaleckým posudkem, který v souladu s judikaturou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1205/2019) stanovil obvyklou cenu nemovitostí v době rozhodování soudu a byl vypracován v červnu 2025, a je proto s ohledem na stávající judikaturu plně použitelný pro rozhodnutí ve věci, když účastníci se nedovolávali jeho aktualizace (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2597/2010). A dále peněžními prostředky na účtu u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve výši 21 265,15 Kč. Celkem tak hodnota společného jmění manželů představuje částku 6 461 255,15 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Odvolací soud však shledal důvodnou námitku žalobkyně, kterou vytýkala soudu prvního stupně, že zohlednil při vypořádání částku 1 000 000 Kč, jež měl žalovaný získat od své sestry. V průběhu trvání manželství mohou nastat situace, kdy jeden z manželů ze svého výlučného majetku investuje do společného majetku, takový vklad je pak hodnocen jako vnos jednoho z manželů na společný majetek. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3395/2012, vyložil, že vypořádání investice (vnosu) z výlučného majetku do majetku společného předpokládá v obecné rovině tvrzení, že výlučné finanční prostředky (či majetek) jednoho z manželů byly použity ve prospěch zákonného majetkového společenství a současně požadavek investujícího manžela, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek v řízení o vypořádání společného jmění manželů. Žalovaný však v tomto řízení nikdy netvrdil, že své výlučné prostředky, za které považuje částku 1 000 000 Kč, investoval do společného majetku manželů, jeho tvrzení po celou dobu řízení, včetně odvolacího řízení, spočívalo v tom, že částka 1 000 000 Kč představuje jeho výlučné prostředky a prokazuje pouze a jen tu skutečnost, že je proto výlučným vlastníkem nemovitých věcí. Nikdy netvrdil, že se jedná o jeho vnos do společného majetku, neboť právě to, že by nemovité věci byly ve společném jmění manželů od počátku řízení do jeho konce popíral. Za situace, kdy žalovaný netvrdí, že jeho výlučné prostředky byly vloženy na společný majetek, nelze částku 1 000 000 Kč vyhodnotit jako jeho vnos a zohlednit ji ve vypořádání společného jmění manželů. Z tohoto důvodu neshledal odvolací soud závěr soudu prvního stupně o nutnosti zohlednění této částky za správný. Pakliže žalovaný tuto částku neuplatnil jako vnos svých výlučných prostředků do společného jmění manželů, nebylo potřebné se zabývat tím, zda bylo prokázáno, že žalovaný tyto prostředky od své sestry získal a na základě jakého právního titulu se tak stalo. Ani případné prokázání zisku těchto prostředků žalovaného od jeho sestry na stavbu rodinného domu, nemůže mít za následek, že by rodinný dům byl výlučným majetkem žalovaného, když sám žalovaný uvedl, že hodnota rodinného domu výstavbou dosáhla částku 4 500 000 Kč a je tak zřejmé, že na jeho dostavbu musely být použity i prostředky ze společného jmění manželů, přitom není rozhodné, zda se jednalo o příjmy žalovaného, prostředky získané z hypotečního úvěru či jiné prostředky, neboť vždy šlo o prostředky, které byly získány již za trvání manželství účastníků řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Pokud jde o společný závazek účastníků řízení představovaný zůstatkem hypotečního úvěru u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., který byl odvolacím soudem ke dni jeho rozhodnutí zjištěn ve výši 393 362,48 Kč, a to nahlédnutím do elektronického bankovnictví žalovaného, které žalobkyně nezpochybnila, ztotožnil se odvolací soud se závěrem soudu prvního stupně, že je třeba jej přikázat oběma bývalým manželům rovným dílem v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 22 Cdo 753/2020, na nějž soud prvního stupně správně odkázal. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí vyložil, že vzhledem k tomu, že podle § 737 odst. 2 o. z. má vypořádání dluhů v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů účinky jen mezi manžely, nepřestávají být tyto dluhy společné a věřitel se může nadále domáhat uspokojení vůči oběma manželům. Již jen z tohoto důvodu by měly být společné dluhy v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů zásadně přikázány oběma manželům rovným dílem. Současně v tomto rozhodnutí uvedl, že je nezbytné vypořádat dluh ve výši, v jaké existoval v době rozhodování soudu, přičemž je třeba přihlédnout k částkám zaplaceným na dluh do dne jeho rozhodnutí. Jestliže některý z manželů po zániku společného jmění hradil takový dluh ze svých výlučných prostředků, má při vypořádání společného jmění manželů právo na náhradu ve smyslu § 742 odst. 1 písm. c) o. z. Tato skutečnost se projeví ve výroku o povinnosti jednoho z manželů zaplatit druhému určitou částku na vyrovnání jejich vypořádacích podílů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Podle § 742 odst. 1 písm. c) o. z., nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Žalovaný od počátku řízení uváděl, že splácí hypoteční úvěr a žalobkyně to žádným způsobem nezpochybnila. Odvolací soud dospěl k závěru, že je při vypořádání třeba zohlednit, že žalovaný po zániku společného jmění manželů hradil tento dluh ze svých výlučných prostředků. Manželství","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"účastníků pravomocně zaniklo dne 8. 12. 2022 a vzhledem k tomu, že bylo zjištěno, že splátka úvěru je sjednána vždy ke každému 25. dni v měsíci, je třeba započíst již splátku úvěru v prosinci roku 2022. Z výpisu z účtu, který předložila žalobkyně, bylo zjištěno, že fixační období hypotečního úvěru bylo sjednáno jako tříleté, ke změně docházelo vždy v říjnu příslušného roku a nová splátka byla sjednána s účinností od 25. 11. příslušného roku. V roce 2022 činila tato splátka výši 4 222 Kč a byla sjednána až do 24. 10. 2024, a proto za rok 2023 představovala celková výše součtu splátek částku 50 664 Kč (12 x 4 222 Kč), výše splátky pak byla s účinností od listopadu 2024 zvýšena na současnou výši 4 753 Kč, v roce 2024 je tak třeba započítat 10 splátek po 4 222 Kč měsíčně (od ledna do října) a pak za měsíc listopad a prosinec již splátku ve výši 4 753 Kč měsíčně, celkem výše žalovaným zaplacených splátek činí v roce 2024 částku 51 726 Kč, za rok 2025 částku 57 036 Kč (12 x 4 753 Kč) a v roce 2026 do května (splatnost červnové splátky do rozhodnutí odvolacího soudu nenastala) pak částku 23 765 Kč (5 x 4 753 Kč). Žalovaný tak do rozhodnutí odvolací soudu zaplatil ze svých výlučných prostředků na úhradu tohoto dluhu částku 187 413 Kč a tuto částku je nezbytné zohlednit při výpočtu vypořádacího podílu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Při výpočtu výše podílu každého z manželů postupoval odvolací soud podle východisek stanovených rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3779/2014 ze dne 29. 4. 2015, který je plně aplikovatelný i na nynější rozhodnutí a od celkové hodnoty společného jmění manželů ve výši 6 461 255,15 Kč odečetl vnos žalovaného ve výši 187 413 Kč, což se rovná částce 6 273 842,15 Kč. Tato hodnota je určující pro základní vyčíslení výše podílu pro každého z účastníků, při rovnosti podílu je to polovina uvedené částky, tj. částka 3 136 921,075 Kč. K podílům účastníků je nutno přičíst výši jejich vnosů, tzn. ve prospěch žalovaného částku 187 413 Kč. Konečná výše podílu žalovaného na aktivech činí částku 3 324 334,075 Kč, u žalobkyně zůstává nezměněná, neboť u ní nelze žádný vnos zohlednit. Žalovaný při vypořádání společného jmění získal majetek v hodnotě 6 440 000 Kč, jeho vypořádací podíl činí 3 324 334,075 Kč a rozdíl, který je povinen vyplatit žalobkyni tak představuje částku 3 115 655,925 Kč, zaokrouhleno na 3 115 655,93 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Odvolací soud ze všech shora vyložených důvodů změnil za užití § 220 odst. 1 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně tak, že přikázal finanční prostředky na účtu u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". žalobkyni, nemovité věci přikázal žalovanému, závazek u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" pak oběma účastníkům rovným dílem a určil vypořádací podíl, který je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve výši, která je vyloženo shora. Lhůtu ke plnění uložené povinnosti pak shodně jako soud prvního stupně stanovil delší než zákonnou třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř), a to s ohledem na poměrně vysokou výši vypořádacího podílu, což umožní žalované zajistit si v této lhůtě zajistit prostředky, pokud s nimi nedisponuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. S ohledem na změnu rozsudku byl odvolací soud povinen rozhodnout nově i o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně podle § 242 odst. 2 o. s. ř., vyšel přitom ze skutečnosti, že dané řízení je řízením iudicium duplex, jak správně vyložil soud prvního stupně ve svém rozhodnutí, a proto ze stejných důvodů jako soud prvního stupně nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Stejné důvody vedly odvolací soud i k nepřiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. Vzhledem k tomu, že v řízení vznikly náklady státu, který ze svých rozpočtových prostředků vyplatil přibranému znalci přiznané znalečné ve výši 15 125 Kč, byla podle § 148 odst. 1 o. s. ř. uložena oběma účastníkům povinnost zaplatit tuto částku rovným dílem, tedy povinnost zaplatit České republice-Okresnímu soudu v Děčíně každý částku 7 562,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 věta první o. s. ř.). Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně na zpracování znaleckého posudku zaplatila na výzvu soudu prvního stupně zálohu ve výši 10 000 Kč, která měla být použita jako prioritní k úhradě nákladů znalečného. Bude tedy na soudu prvního stupně, aby na tuto situaci reagoval.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. V záhlaví specifikovaným rozsudkem Okresní soud v Děčíně (dále již jen soud prvního stupně) z věcí a majetkových hodnot, jež měli žalobkyně a žalovaný ve společném jmění manželů, přikázal do vlastnictví žalobkyně vklad na běžném účtu č. , č. účtu,  vedený u peněžního ústavu , právnická osoba, ., se zůstatkem ke dni zániku společného jmění ve výši 21 265,16 Kč (výrok I.), do vlastnictví žalovaného nemovité věci v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , a to pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno,  pro část obce , adresa, , rodinný dům, a pozemek parc. č. , Anonymizováno, , v hodnotě 6 440 000 Kč (výrok II.), oběma účastníkům pak společně dluh ze smlouvy o hypotečním úvěru ze dne 11. 11. 2009 uzavřené mezi účastníky a , právnická osoba, ., ve výši ke dni jeho rozhodnutí 425 913,86 Kč s úrokem ve výši 1 625,93 Kč, včetně příslušenství, které k dluhu přiroste v budoucnu (výrok III.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu částku 2 709 367,42 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku (výrok IV.) s tím, že o nákladech státu bude rozhodnuto samostatným usnesením (výrok V.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI.).2. Soud prvního stupně při svém rozhodnutí vyšel ze zjištění, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 30. 7. 2005 a pravomocně rozvedeno ke dni 8. 12. 2022. Účastníci řízení učinili předmětem vypořádání pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno,  pro část obce , adresa, , rodinný dům, a pozemek parc. č. , Anonymizováno, , vše v k. ú. a obci , adresa,  (dále již jen nemovité věci, případně pozemek a stavba), účet žalobkyně u , právnická osoba, . a hypoteční úvěr uzavřený oběma účastníky s , právnická osoba, . Soud prvního stupně učinil zjištění, že v katastru nemovitostí jsou nemovité věci zapsány jako výlučné vlastnictví žalovaného. V části C je mj. zapsáno zástavní právo ve prospěch , právnická osoba, . k zajištění pohledávky 900 000 Kč s příslušenstvím na základě zástavní smlouvy ze dne 11. 11. 2009. Jako nabývací titul k pozemkům je zapsána kupní smlouva ze dne 13. 1. 2006 s právními účinky vkladu práva ke dni 15. 3. 2006, jako nabývací titul ke stavbě je zapsáno stavební povolení ze dne 17. 7. 2006 s právní mocí ke dni 15. 8. 2006. Ze smlouvy o hypotečním úvěru č. , hodnota,  uzavřené mezi , právnická osoba,  a účastníky řízení dne 11. 11. 2009 zjistil, že smluvní strany se dohodly na poskytnutí hypotečního úvěru ve výši 900 000 Kč, který byl použit na splacení úvěru ze dne 16. 11. 2006 u , Anonymizováno, . Smlouva byla změněna dodatkem ze dne 20. 10. 2015, jímž se změnila výše úroku a výše splátky. Ze smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 20. 11. 2006 bylo zjištěno, že žalovaný dne 16. 11. 2006 uzavřel s , právnická osoba,  úvěrovou smlouvu na částku 1 400 000 Kč a k zajištění úvěru bylo zřízeno zástavní právo k pozemkům a rozestavěnému domu účastníků uvedeným shora. Ze smlouvy o smlouvě budoucí kupní a zřízení věcného břemene soud prvního stupně zjistil, že žalovaný se s manželi , jméno FO,  a , jméno FO,  dohodl nejpozději dne 15. 11. 2004 na budoucím převodu pozemku parc. č. , Anonymizováno,  v katastrálním území , adresa,  za cenu 375 000 Kč. Tohoto data totiž byly ověřeny podpisy na uvedené smlouvě. Z kupní smlouvy ze dne 13. 1. 2006 pak bylo zjištěno, že žalovaný se jako kupující dohodl s manželi , jméno FO,  a , jméno FO,  na zakoupení pozemku parc. č. , Anonymizováno,  v katastrálním území , adresa,  za částku 100 000 Kč zaplacenou při podpisu kupní smlouvy. Z kupní smlouvy nikterak nevyplývá původ peněžních prostředků použitých na zaplacení kupní ceny. Soud prvního stupně učinil zjištění ze smlouvy o dílo, kterou byla uzavřena s panem , jméno FO,  dne 31. 3. 2005 a týkala se dodávky a montáže plastových oken na domě svědkyně. Další zjištění učinil z fotografií vyvolaných dne 13. 10. 2006, na nichž je zjevné, že aktivně probíhá stavba, na staveništi je seznatelný volně položený stavební materiál. Je viditelná hrubá stavba, je zjevně patrné první podlaží i existence vnitřních stěn, je tedy patrno dispoziční řešení prvního podlaží. Z fotografií lze vyvodit, že jsou teprve pokládány stropní desky prvního nadzemního podlaží. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že na fotografiích je zachycen dům účastníků v roce 2006. Ohledáním displeje mobilního telefonu žalobkyně soud učinil zjištění, že dcera svědkyně , jméno FO,  a žalobkyně komunikovaly prostřednictvím sociální sítě Facebook dne 2. 7. 2024, kdy se žalobkyně dotazovala, zda nemá fotografie ze začátku jejich stavby, dcera svědkyně , jméno FO,  odkázala na svědkyni s tím, že se tedy matky zeptá. Následně dcera uvedla, že jí svědkyně , jméno FO,  řekla, že fotografie nemá, ale že již v té době měli syna (rozuměj účastníci řízení). Soud prvního stupně pak vyslechl oba účastníky řízení a svědky , jméno FO, , , jméno FO,  a , jméno FO, , jejichž výpovědi v odůvodnění rozsudku uvedl. Ze znaleckého posudku znalecké kanceláře , právnická osoba,  učinil zjištění, že hodnota předmětných nemovitých věcí činila ke dni 4. 6. 2025 částku 6 440 000 Kč, že výše nesplaceného hypotečního úvěru činila ke dni 22. 7. 2025 částku 425 913,86 Kč s úrokem ve výši 1 625,93 Kč a že žalobkyně má u , právnická osoba,  zřízen účet. č. , č. účtu, , jehož zůstatek ke dni rozvodu manželství činil 21 265,16 Kč. V odůvodnění soud prvního stupně pak vyložil, z jakých důvodů neprovedl další účastníky navržené důkazy (rozvodový rozsudek, výpis z účtu na č.l. 77–78 ani kupní smlouvu na č. l. 79, výslech svědkyně , jméno FO, , , jméno FO,  a , jméno FO, ), neboť skutečnosti, které měly být těmito důkazy prokázány, se vztahují k vozidlu , Anonymizováno, , o němž bylo řízení zastaveno. Pro nadbytečnost neprovedl výslech rodičů žalovaného, neboť skutečnost, že sestra žalovaného předala žalovanému částku 1 000 000 Kč, má za prokázanou jinými důkazy, jakož i to, že uvedenou částku žalovaný použil na stavbu. Neprovedl důkaz znaleckým posudkem o hodnotě stavby k okamžiku vzniku manželství, neboť takové skutkové zjištění není pro souzenou věc rozhodné. Následně provedené důkazy vyhodnotil, podrobně uvedl, z jakých důvodů neuvěřil či uvěřil slyšeným svědkům a na zjištěný skutkový stav aplikoval § 709, 710 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále již jen o. z.), neboť vypořádání společného jmění manželů se provede podle právní úpravy účinné ke dni zániku manželství a společného jmění manželů. V projednávané věci nevyšlo najevo, že by se účastníci odchýlili od zákonného režimu společného jmění manželů a rovněž nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by opodstatňovaly, aby se soud při vypořádání odchýlil od zásady rovnosti podílů účastníků na společném majetku, žádný z účastníků se toho ostatně ani nedomáhal, sporným byl spíše rozsah společného jmění ve vztahu k nemovitým věcem.3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně tvrdila, že nemovité věci nabyli manželé za trvání manželství, když dům nabyli originárním způsobem, tedy výstavbou, bylo na ní, aby prokázala, že uvedený dům a pozemky nabyli společně se žalovaným za trvání manželství. Podle ustálené judikatury stavba jako samostatný předmět právních vztahů (jako věc v právním smyslu) vzniká v okamžiku, v němž je vybudována minimálně do takového stadia, od něhož počínaje všechny další stavební práce směřují již k dokončení takto druhově i individuálně určené věci (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 22 Cdo 764/2011, nebo ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2554/2007), přičemž k tomu u nadzemních staveb dochází vytvořením stavu, kdy je již jednoznačně a nezaměnitelným způsobem patrno alespoň dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2534/2000). Žalobkyně tak musela prokázat, že uvedeného stavu stavba dosáhla po uzavření manželství.4. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalovaný nabyl za trvání manželství pozemek parc. č. st. , Anonymizováno,  a pozemek parc. č. , Anonymizováno, . Předchozí uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní není rozhodné, neboť k nabytí vlastnického práva došlo až na základě kupní smlouvy, resp. vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí. Žalovaný sice tvrdil, že na pozemky použil peníze získané od sestry, nicméně jeho vlastní účastnickou výpovědí, jakož i výpovědí jeho sestry bylo prokázáno, že peníze od sestry použil na stavbu domu, proto je tedy nemohl použít ke koupi pozemků. Jelikož žalovaný jiný důvod, pro který by měly být pozemky v jeho výlučném vlastnictví, netvrdil, soud prvního stupně uzavřel, že pozemky patří do společného jmění manželů. Ve vztahu ke stavbě rodinného domu žalobkyně tvrdila, že stavba byla nabyta společně za trvání manželství. Tuto skutečnost prokazuje výpis z katastru nemovitostí, ve kterém je uvedeno, že stavební povolení bylo vydáno dne 17. 7. 2006. Za normálního běhu okolností stavebník nejprve požádá o stavební povolení a poté započne se stavbou, proto takový důkaz k prokázání nabytí stavby až po vzniku společného jmění postačoval. Žalovaný však tvrdil, že stavbu začal stavět již před vydáním stavebního povolení. Z provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil opak, tedy, že stavba byla zahájena až po uzavření manželství. Stavba byla nabyta jednak za částku 1 000 000 Kč, kterou žalovaný obdržel před uzavření manželství od své sestry, tedy za částku 1 000 000 Kč z jeho výlučných prostředků, nicméně celá stavba stála asi 4 500 000 Kč, na zbytek byly použity prostředky získané z hypotečního úvěru ve výši 1 400 000 Kč převzatého manželem za trvání manželství, následně refinancovaný prostředky z hypotečního úvěru, který převzali oba manželé, ve zbytku pak byla stavba financována průběžně z toho, co žalovaný vydělal. Stavba tedy nebyla financována pouze z výlučných prostředků žalovaného, ale rovněž z prostředků ze společného jmění, za které je nutno považovat průběžné výdělky žalovaného, které žalovaný nabyl za trvání manželství a tvoří tedy společné jmění. Soud prvního stupně tak uzavřel, že i stavba na pozemku náleží do společného jmění.5. Při přikázání nemovitých věcí žalovanému respektoval vůli účastníků řízení a faktický stav, kdy žalovaný nemovité věci výlučně užívá, žalobkyni přikázal vklad na účtu, neboť se jedná o účet vedený ve prospěch její osoby. Jelikož nemovité věci mají hodnotu 6 440 000 Kč, má žalobkyně právo na náhradovou pohledávku ve výši 3 220 000 Kč. Zůstatek na účtu žalobkyně činil 21 265,16 Kč, žalovaný má naopak právo na náhradovou pohledávku ve výši 10 632,58 Kč. Soud prvního stupně zohlednil, že žalovaný na stavbu domu vynaložil částku 1 000 000 Kč z výlučných prostředků, tedy z prostředků získaných od své sestry před uzavřením manželství. Žalovaný má tedy právo na náhradu toho, co z výlučných prostředků vynaložil na společné jmění, má tedy právo na náhradovou pohledávku za manželkou ve výši 500 000 Kč. Společný dluh vyplývající z hypotečního úvěru pak s ohledem na právní závěry Nejvyššího soudu České republiky vyložené v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 753/2020 přikázal bývalým manželům rovným dílem. Jelikož má manžel právo na náhradu ve výši 510 632,58 Kč a manželka ve výši 3 220 000 Kč, činí vypořádací podíl částku 2 709 367,42 Kč, který uložil zaplatit žalovanému žalobkyni. Shledal, že v možnostech žalovaného je uvedenou částku uhradit, neboť do výlučného vlastnictví nabyl nemovité věci v hodnotě 6 440 000 Kč a pro případné zajištění prostředků mu delší lhůtu k plnění, kterou považuje za přiměřenou povaze a výši uložené povinnosti.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále již jen o. s. ř.) a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když zohlednil, že řízení o vypořádání společného jmění má povahu iudicium duplex, kdy zpravidla nelze určit, který z účastníků byl v řízení úspěšný, neboť pouze dochází k transformaci majetkových vztahů a každý z účastníků do řízení vstupuje a vystupuje z něj se stejnou majetkovou hodnotou (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23). O nákladech státu rozhodl podle § 148 o. s. ř., jelikož dosud nebylo rozhodnuto o znalečném, vymínil si rozhodnutí o těchto nákladech samostatným usnesením.7. Proti tomuto rozsudku podali žalobkyně i žalovaný včasná odvolání.8. Odvolání žalobkyně směřovalo proti výroku IV. rozsudku z důvodu, že soud prvního stupně dospěl na základě nesprávných skutkových zjištění k nesprávným skutkovým závěrům a věc nesprávně právně posoudil. Shrnula, co učinili účastníci předmětem řízení s tím, že ona alternativnětvrdila, že pokud by soud dospěl k závěru, že nemovité věci nejsou součástí společného jmění manželů, pak uplatňuje investici ze společného na výlučný majetek žalovaného. Oproti tomu žalovaný nikdy žádný svůj vnos do společného jmění manželů neuplatnil, když po celou dobu řízení tvrdil, že pozemek nabyl do svého výlučného vlastnictví ze svých výlučných prostředků, které získal před uzavřením manželství a na podporu tohoto tvrzení uváděl, že od své sestry dostal 1 000 000 Kč. Ta při svém výslechu několikrát výslovně uvedla, že žalovanému poskytla peníze, nejednalo se však o dar, ale o jakési budoucí vyrovnání dědictví po jejich stále žijících rodičích. Poukazovala na to, že soud prvního stupně po výslechu sestry žalovaného v rámci předvídatelnosti jeho postupu konstatoval, že tímto důkazem není bylo prokázáno, že by sestra žalovanému poskytla dar ve výši 1 000 000 Kč. Z tohoto důvodu pak pro ni bylo překvapivé, když soud bez jakéhokoli upozornění na změnu již vysloveného názoru a hodnocení důkazů, až v odůvodnění rozsudku vzal za prokázané, že žalovaný od své sestry dostal darem zmíněnou částku a že tuto částku považuje za jeho vnos do společného jmění manželů. Tím byla zbavena možnosti, jakkoliv se k této otázce vyjádřil, doplnit svá tvrzení a navrhnout případně důkazy. Vyjádřila přesvědčení, že částka 1 000 000 Kč nebyla žalovaným v řízení nikdy jako vnos uplatněna, tj. nebyla předmětem řízení bez ohledu na případné prokázání její existence, soud tak svým postupem nepřípustně a v rozporu se zákonem modifikoval předmět sporu. I pokud by žalovaný uplatnil tento vnos, nebylo v řízení prokázáno, že takový vnos existuje a že žalovanému svědčí právo na jeho zohlednění. K samotné existenci tvrzené částky žalovaný nikdy nenabídl jiný důkaz než svůj účastnický výslech a svědeckou výpověď své sestry. Žalobkyně od počátku uvedla, že o takové částce nic neví a nepovažuje za pravděpodobné, že by jí žalovanému sestra poskytla. Její výpovědi, na rozdíl od výpovědi žalovaného, soud prvního stupně uvěřil, u žalovaného pak navíc bylo zjištěno, že ovlivňoval výpověď své sestry i svědkyně , jméno FO, , jeho sousedky. Vytkla soudu prvního stupně, že se vůbec nezabýval výší eventuálně poskytnutých prostředků, když poukázala na rozpory mezi vyjádřením žalovaného a výpovědí jeho sestry. Nesouhlasila ani s právním posouzení případně poskytnutých peněz. Navrhla, aby odvolací soud změnil napadený výrok IV. rozsudku tak, že žalovanému bude uložena povinnost uhradit jí vypořádací podíl ve výši 3 220 000 Kč.9. Odvolání žalovaného směřovalo proti všem výrokům rozsudku, zejména proti výrokům II. a IV., z důvodu nesprávných skutkových zjištění, nesprávného právního posouzení, jakož i vad řízení. Vytýkal soudu prvního stupně nesprávně zjištěný skutkový stav ohledně vlastnictví nemovitých věcí. V případě pozemku soud prvního stupně nepřihlédl k tomu, že kupní cena za jeho pořízení byla uhrazena z jeho výlučných prostředků. Nesouhlasil s hodnocením důkazů provedených soudem prvního stupně ve vztahu ke stavbě rodinného domu. Poukazoval na důkazy, které podle jeho přesvědčení, prokazují jeho tvrzení, a to na výpověď svědkyně , jméno FO, , která jasně a konzistentně vypověděla, že stavbu zaznamenala v roce 2005, kdy jí on montoval okna. Tato svědkyně vysvětlila logickou paměťovou kotvu. Rovněž svědek , adresa,  uvedl, že stavba byla zahájena po získání prostředků od sestry žalovaného, tedy v roce 2005. Nepřesnost v jeho výpovědi ohledně narození syna měl soud prvního stupně zneužít k celkovému zpochybnění jeho věrohodnosti, přestože jde o detail, který nijak nesouvisí se stavbou. On sám považuje za podstatné, že svědek uvedl, že se začalo stavět poté, co získal (rozuměj žalovaný) peníze od své sestry (v roce 2004) a ačkoli svědek nebyl schopen určit rok, v němž se tak stalo, je zcela přirozené, že má stavbu rodinného domu spojenou s okamžikem, kdy mu žalovaný sdělil, že má zajištěny finance, a to jak na úhradu kupní ceny za pozemek, tak na samotnou stavbu. To vše koresponduje s tím, co on sám opakovaně uváděl, tedy že v červnu 2005 byla stavba již vyvedena do podlaží, tedy bylo patrné dispoziční řešení a sama žalobkyně přiznala, že základová deska byla hotova již na podzim 2005. Tím měla potvrdil, že výstavba probíhala dříve, než tvrdí. Vyjádřil přesvědčení, že bylo jednoznačně prokázáno, že stavba probíhala již na jaře roku 2005, nicméně za zcela zásadní považuje skutečnost, že stavba byla ve svých počátcích realizována z finančních prostředků, které mu poskytla jeho sestra. K důkazů v podobě fotografií namítal, že dokazují pouze stav stavby v říjnu 2006, nikoli okamžik jejího zahájení, a proto jsou irelevantní, navíc byly předloženy opožděně-až v závěru řízení, kdy žalovaný již neměl reálnou možnost na ně reagovat, což vnímá jako porušení zásady rovnosti účastníků. Nesouhlasil s vyhodnocením výpovědi svědkyně , jméno FO, , ze které soud prvního stupně vyvodil, že její dar byl použit jen na stavbu, nikoli na pořízení pozemků, když svědkyně uvedla, že „peníze poskytla na dům v , Anonymizováno, “, z čehož má být zřejmé, že tím měla na mysli, jak pořízení pozemku, tak zahájení stavby. Z listiny-smlouvy o smlouvě budoucí z roku 2004 má za prokázané, že pozemek pořizoval ještě před uzavřením manželství, což má prokazovat, že prostředky od své sestry byly využity již v roce 2004-2005. Nesprávné právní posouzení pak shledával v tom, že dar je vždy výlučným vlastnictví obdarovaného a není právně možné, aby se dar stal součástí SJM jen tím, že byl investován do majetku manželů. Pokud on obdržel dar od své sestry v roce 2004, pak majetek pořízený z těchto prostředků je jeho výlučným majetkem. Za vadu řízení vnímal připuštění fotografií z října 2006 až v závěru řízení a neprovedení navržených výslechů jeho rodičů, kteří byli přímými účastníky dohody o rodinném vyrovnání. Navrhl, aby odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a IV., případně i v dalších na ně navazující výrocích a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.10. Krajský soud jako soud odvolací poté, co zjistil, že odvolání směřují proti rozsudku soudu prvního stupně, byla podána oprávněnými osobami, včas a jsou přípustná (§ 204 a § 204 o. s. ř.), přezkoumal jej spolu s řízením jeho vydáním předcházejícím podle § 212, § 212a o. s. ř. a přiznal důvodnost odvolání žalobkyně, nikoli odvolání žalovaného.11. V dané případě bylo předmětem řízení vypořádání zaniklého společného jmění manželů, a byť bylo manželství uzavřeno za účinnosti zák. č. 40/1964 Sb., dřívějšího občanského zákoníku, k jeho zániku došlo až za účinnosti zák. č. 89/2012 Sb., nového občanského zákoníku (dále již jen o. z.). Jelikož k zániku společného jmění manželů došlo v posuzované věci po 1. 1. 2014, vzniklo účastníkům právo domáhat se vypořádání společného jmění rozhodnutím soudu (§ 736 věta první, § 740 a § 765 odst. 2 o. z.). Právní režim jeho vypořádání soudem se řídí příslušnými ustanoveními o. z., ve znění pozdějších předpisů (zejména § 736 a násl. o. z.) [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 6109/2017, publikovaný pod č. 63/2019 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2020/2018, toto a další níže uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na webových stránkách dovolacího soudu – www.nsoud.cz].12. Odvolací soud se neztotožnil s námitkami odvolatelů, především pak žalovaného, o nesprávně zjištěném skutkovém stavu, když neshledal, že by soud prvního stupně nezjistil pro rozhodnutí podstatné skutečnosti v rozsahu potřebném pro rozhodnutí dané věci. Soud prvního stupně důkazy provedl řádně v souladu s o. s. ř., vyložil, které z navržených důkazů neprovedl a z jakých důvodů, jednotlivé provedené důkazy hodnotil samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a odvolací soud považuje soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav za dostatečně zjištěný.13. V posuzovaném případě byly předmětem řízení učiněny k vypořádání nemovité věci (pozemky a stavba), vklad na účtu u , Anonymizováno,  a hypoteční úvěr u , právnická osoba, . Finanční prostředky na účtu u , Anonymizováno,  a stav hypotečního úvěru u , právnická osoba, ., jakož i jeho splácení ze strany žalovaného, nebyly mezi účastníky spornými skutečnostmi, a proto lze uzavřít, že žalobkyně měla ke dni rozvodu manželství na účtu částku 21 265,15 Kč. V průběhu odvolacího řízení bylo z elektronického bankovnictví žalovaného zjištěno, že ke dni rozhodování odvolacího soudu je na hypotečním úvěru zůstatek 393 362,48 Kč, výše splátky činila 4 753 Kč a splátka byla splatná vždy do každého 25. dne v měsíci.14. Sporným mezi účastníky bylo, zda nemovité věci jsou součástí společného jmění manželů či jsou výlučným vlastnictvím žalovaného. V řízení provedeným dokazováním bylo zjištěno, že předmětné nemovité věci jsou v katastru nemovitostí evidovány jako výlučné vlastnictví žalovaného, což žalobkyně v žalobě uvedla, nicméně tvrdila, že pozemek , Anonymizováno,  byl pořízen za trvání manželství (pozemek p. č. st. , Anonymizováno,  vznikl oddělením od původního pozemku) a stavba rodinného domu byla postavena rovněž za trvání manželství. Žalovaný se bránil tím, že pozemek nabyl ze svých výlučných prostředků, resp. z prostředků, které mu měla dát jeho sestra jako jakousi kompenzaci v případném dědickém řízení po jejich dosud žijících rodičích a stavba ve smyslu právní věci (viz. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně pod bodem 40) vznikla ještě před svatbou rovněž z jeho výlučných prostředků. K prokázání svých tvrzení navrhli účastníci listinné důkazy, dále výslechy svědků, obsah části komunikace mezi žalobkyní a dcerou svědkyně , jméno FO,  a fotografie.15. Z listinných důkazů, jejichž správnost a pravost žalovaný v řízení nepopřel, vyplynulo, že v listopadu 2004, tj. před uzavřením manželství účastníků, uzavřel žalovaný s manželi , jméno FO,  smlouvu o smlouvě budoucí kupní, jejímž předmětem byl pozemek p. č. , Anonymizováno,  v obci , adresa,  a účastníci této smlouvy se zavázali uzavřít do 30 dnů od zasíťování pozemků nejpozději do 30. 6. 2005 kupní smlouvu, kterou si prodají uvedený pozemek za kupní cenu 375 000 Kč, kupní cena bude uhrazena při podpisu kupní smlouvy v hotovosti. Z uvedeného je patrné, že v době uzavření této smlouvy nebyl žalovaný vlastníkem pozemku p. č. , Anonymizováno, , když tato listina neprokazuje jeho vlastnictví, pouze vyjadřuje vůli smluvních stran v budoucnu si převést vlastnictví shora uvedeného pozemku, fakticky jde o závazek, že se tak v budoucnu stane. Pozemek nebyl v době uzavření této smlouvy zasíťován, a přestože okamžik zasíťování nebyl předmětem dokazování, nelze přehlédnout, že výpovědi svědka , jméno FO,  a žalovaného se v této otázce neshodují s listinným důkazem. Svědek , jméno FO,  uvedl, že pozemky zasíťoval před tím, než o ně projevil zájem žalovaný, což však odporuje obsahu smlouvy o smlouvě budoucí kupní, ze kterého plyne, že k okamžiku jejího uzavření pozemky zasíťovány nebyly. Tato okolnost má pak bezesporu vliv na hodnocení jednotlivých provedených důkazů.16. K uzavření samotné kupní smlouvy pak došlo až dne 13. 1. 2006, tj. po uzavření manželství účastníků a teprve až zavkladováním tohoto vlastnického práva došlo k nabytí vlastnictví žalovaného k tomuto pozemku. V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalovaného, že tento pozemek získal ze svých výlučných prostředků, které mu měla dát jeho sestra, byť na její výpověď v odvolání poukazuje. Nicméně soud prvního stupně z její výpovědí správně učinil zjištění, že pokud sestra žalovaného žalovanému poskytla finanční prostředky, sama k tomu ve své výpovědi uvedla, že bratr (žalovaný) kupoval pozemek, časově koupi zařadila někdy před rok 2000 a ví, že peníze měl, vydělal si je. Ona mu půjčovala, protože potřeboval peníze na stavbu „toho domu“. To, že případné prostředky získané od sestry měl žalovaný použít až na stavbu domu, vyplývá nejen z výpovědi této svědkyně, ale sám žalovaný uvedl, že tyto peníze použil na výstavbu domu a ostatně i svědek , jméno FO,  vypověděl, že dům mu (žalovanému) začal stavět asi za 3-4 roky od koupě pozemku, protože žalovaný neměl „prachy“, pak se nestavělo, nebylo za co, pak říkal (rozuměj žalovaný), že si půjčí od sestry. Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně má za prokázané, že na koupi pozemku nebyly použity výlučné prostředky žalovaného, a proto je správný závěr, že pozemky jsou součástí společného jmění manželů. Pozemek parc. č. st. , Anonymizováno,  pak vznikl oddělením od původního pozemku p. č. , Anonymizováno, .17. Odvolací soud shledává správným i závěr soudu prvního stupně, který učinil ke stavbě rodinného domu. Obrana žalovaného byla vystavěna na tom, že stavba byla zahájena někdy z jara 2005 a nejpozději k 30. 6. 2005 byla vystavěna pod krovy, avšak toto jeho tvrzení nebylo žádným z provedených důkazů prokázáno. Z výpisu z katastru nemovitostí vyplynulo, že stavební povolení na stavbu bylo vydáno až 17. 7. 2006, tj. téměř rok po svatbě. Nelze přehlédnout, že pozemek, na kterém se stavba stavěla, byl oddělen od pozemku p. č. , Anonymizováno,  a ten žalovaný získal až v lednu roku 2006 a obě tyto skutečnosti ve svém souhrnu vyvolávají značné pochyby o tom, že by žalovaný se stavbou začal v době, kdy ještě ani nebyl vlastníkem pozemku pod touto stavbou. Tvrzení žalovaného nebyla prokázána ani výpověďmi slyšených svědků, přestože žalovaný v odvolání izolovaně argumentuje částí jejich výpovědí, která mají svědčit v jeho prospěch. Svědek , jméno FO,  nebyl schopný běh událostí srozumitelně časově zařadit, když jak již bylo shora uvedeno, vypověděl, že mu (žalovanému) dům začal stavět asi za 3-4 roky od koupě pozemku, protože žalovaný neměl „prachy“, pak se nestavělo, nebylo za co, pak říkal „žalovaný“, že si půjčí od sestry,přinesl nějaké peníze, proto se domluvili na jaro a začali, muselo se postavit kus stavby, aby banka uvolnila peníze. K tomu je třeba při hodnocení důkazů ve vzájemné souvislosti vnímat, že první úvěr si žalovaný vzal 16. 11. 2006 u , Anonymizováno,  ve výši 1 400 000 Kč, což by korespondovalo s výpovědí svědka , jméno FO,  o tom, že „se muselo postavit kus stavby, aby banka uvolnila peníze“ a vyvracelo tvrzení žalovaného o výstavbě hrubé stavby do 30. 6. 2005. Ani z výpovědi svědkyně , jméno FO,  nebylo tvrzení žalovaného o stavbě domu od jara roku 2005 prokázáno, když tato svědkyně ke stavbě domu vypovídala velice vyhýbavě s tím, že neví, ale že si myslí, že když po ní bratr chtěl peníze v roce 2004, tak to bylo proto, že stavěl. Sám žalovaný však okamžik zahájení stavby domu tvrdil z jara roku 2005. Pouze svědkyně , jméno FO,  jako jediná vypověděla o tom, že na jaře doku 2005 ze svého domu pozorovala stavbu domu na sousedním pozemku s tím, že úplně neví, v jakém byla stavu, asi tam bylo obvodové zdivo do prvního patra, když si tuto okolnost pamatovala proto, že žalovaný jezdil na stavbu firemním autem, ze kterého bylo patrné, že se tam uvedená firma zabývá výrobou a montáží plastových oken a ona si od této firmy nechala vyrobit a namontovat okna do svého domu. Tato část výpovědi svědkyně pak byla podpořena smlouvou o dílo ze dne 31. 3. 2005, kterou uzavřel , jméno FO,  a , právnická osoba, , v níž je jako zástupce zhotovitele pro věci technické, předání díla a fakturaci uveden i žalovaný. Soud prvního stupně při hodnocení tohoto důkazu správně hodnotil věrohodnost této svědkyně a důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti (§ 132 o. s. ř.) a odvolací soud se s jeho hodnocením ztotožnil. Pokud žalovaný v odvolání zdůrazňuje, že tato svědkyně je věrohodná, protože právě okolnost výměny oken je tou paměťovou kotvou, která svědčí pro věrohodnost svědkyně, nelze přehlédnout, že svědkyně si zcela bez zaváhání vzpomněla pouze na tuto jednu skutečnost, jiné události z roku 2005 si již nepamatovala a ačkoli vypověděla, že okna na svém domě dělala ve více etapách, nebyla schopna uvést, v jakém časovém období byly tyto etapy realizovány ani na jejich přesný počet. Dále k dotazu vypověděla, že neví, že by účastníci měli syna a kdy se tento syn narodil. Věrohodnost této svědkyně byla dále zpochybněna i obsahem komunikace, kterou s dcerou této svědkyně vedla žalobkyně, v níž se žalobkyně této dcery dotazovala, zda nemá nějaké fotografie ze začátku jejich stavby a když dcera požádala svědkyni, zda nemá nějaké fotografie, svědkyně své dceři sdělila, že fotky nemá, ale že již v té době měli (rozuměj účastníci) syna. K tomu odvolací soud poznamenává, že syn účastníků se narodil v březnu roku 2006. Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně z důvodů uvedených v rozsudku hodnotí tuto svědkyni jako nevěrohodnou, a proto její výpověď neprokazuje tvrzení žalovaného. Oproti tomu tvrzení žalobkyně o tom, že dům je ve společném jmění manželů, protože se začal stavět na jaře roku 2006, byť žalobkyně připustila, že základová deska mohla být založena na podzim roku 2005, je prokazováno celou řadou vzájemně se podporujících důkazů, a to kupní smlouvou o koupi pozemku z 13. 1. 2006, stavebním povolením ze 17. 7. 2006, smlouvou o hypotečním úvěru s , Anonymizováno,  uzavřenou dne 16. 11. 2006, jakož i shora uvedenou komunikací mezi svědkyní , jméno FO,  a její dcerou. Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně má za prokázáno, že i rodinný dům je součástí zaniklého společného jmění manželů.18. Součástí zaniklého společného jmění jsou tak předmětné nemovité věci, prostředky žalobkyně na účtu u , Anonymizováno,  a zůstatek hypotečního úvěru u , právnická osoba, . Aktiva vypořádávaného společného jmění pak představují hodnotu nemovitých věcí, která byla zjištěna znaleckým posudkem, který v souladu s judikaturou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1205/2019) stanovil obvyklou cenu nemovitostí v době rozhodování soudu a byl vypracován v červnu 2025, a je proto s ohledem na stávající judikaturu plně použitelný pro rozhodnutí ve věci, když účastníci se nedovolávali jeho aktualizace (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2597/2010). A dále peněžními prostředky na účtu u , Anonymizováno,  ve výši 21 265,15 Kč. Celkem tak hodnota společného jmění manželů představuje částku 6 461 255,15 Kč.19. Odvolací soud však shledal důvodnou námitku žalobkyně, kterou vytýkala soudu prvního stupně, že zohlednil při vypořádání částku 1 000 000 Kč, jež měl žalovaný získat od své sestry. V průběhu trvání manželství mohou nastat situace, kdy jeden z manželů ze svého výlučného majetku investuje do společného majetku, takový vklad je pak hodnocen jako vnos jednoho z manželů na společný majetek. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3395/2012, vyložil, že vypořádání investice (vnosu) z výlučného majetku do majetku společného předpokládá v obecné rovině tvrzení, že výlučné finanční prostředky (či majetek) jednoho z manželů byly použity ve prospěch zákonného majetkového společenství a současně požadavek investujícího manžela, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek v řízení o vypořádání společného jmění manželů. Žalovaný však v tomto řízení nikdy netvrdil, že své výlučné prostředky, za které považuje částku 1 000 000 Kč, investoval do společného majetku manželů, jeho tvrzení po celou dobu řízení, včetně odvolacího řízení, spočívalo v tom, že částka 1 000 000 Kč představuje jeho výlučné prostředky a prokazuje pouze a jen tu skutečnost, že je proto výlučným vlastníkem nemovitých věcí. Nikdy netvrdil, že se jedná o jeho vnos do společného majetku, neboť právě to, že by nemovité věci byly ve společném jmění manželů od počátku řízení do jeho konce popíral. Za situace, kdy žalovaný netvrdí, že jeho výlučné prostředky byly vloženy na společný majetek, nelze částku 1 000 000 Kč vyhodnotit jako jeho vnos a zohlednit ji ve vypořádání společného jmění manželů. Z tohoto důvodu neshledal odvolací soud závěr soudu prvního stupně o nutnosti zohlednění této částky za správný. Pakliže žalovaný tuto částku neuplatnil jako vnos svých výlučných prostředků do společného jmění manželů, nebylo potřebné se zabývat tím, zda bylo prokázáno, že žalovaný tyto prostředky od své sestry získal a na základě jakého právního titulu se tak stalo. Ani případné prokázání zisku těchto prostředků žalovaného od jeho sestry na stavbu rodinného domu, nemůže mít za následek, že by rodinný dům byl výlučným majetkem žalovaného, když sám žalovaný uvedl, že hodnota rodinného domu výstavbou dosáhla částku 4 500 000 Kč a je tak zřejmé, že na jeho dostavbu musely být použity i prostředky ze společného jmění manželů, přitom není rozhodné, zda se jednalo o příjmy žalovaného, prostředky získané z hypotečního úvěru či jiné prostředky, neboť vždy šlo o prostředky, které byly získány již za trvání manželství účastníků řízení.20. Pokud jde o společný závazek účastníků řízení představovaný zůstatkem hypotečního úvěru u , právnická osoba, ., který byl odvolacím soudem ke dni jeho rozhodnutí zjištěn ve výši 393 362,48 Kč, a to nahlédnutím do elektronického bankovnictví žalovaného, které žalobkyně nezpochybnila, ztotožnil se odvolací soud se závěrem soudu prvního stupně, že je třeba jej přikázat oběma bývalým manželům rovným dílem v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 22 Cdo 753/2020, na nějž soud prvního stupně správně odkázal. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí vyložil, že vzhledem k tomu, že podle § 737 odst. 2 o. z. má vypořádání dluhů v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů účinky jen mezi manžely, nepřestávají být tyto dluhy společné a věřitel se může nadále domáhat uspokojení vůči oběma manželům. Již jen z tohoto důvodu by měly být společné dluhy v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů zásadně přikázány oběma manželům rovným dílem. Současně v tomto rozhodnutí uvedl, že je nezbytné vypořádat dluh ve výši, v jaké existoval v době rozhodování soudu, přičemž je třeba přihlédnout k částkám zaplaceným na dluh do dne jeho rozhodnutí. Jestliže některý z manželů po zániku společného jmění hradil takový dluh ze svých výlučných prostředků, má při vypořádání společného jmění manželů právo na náhradu ve smyslu § 742 odst. 1 písm. c) o. z. Tato skutečnost se projeví ve výroku o povinnosti jednoho z manželů zaplatit druhému určitou částku na vyrovnání jejich vypořádacích podílů.21. Podle § 742 odst. 1 písm. c) o. z., nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek.22. Žalovaný od počátku řízení uváděl, že splácí hypoteční úvěr a žalobkyně to žádným způsobem nezpochybnila. Odvolací soud dospěl k závěru, že je při vypořádání třeba zohlednit, že žalovaný po zániku společného jmění manželů hradil tento dluh ze svých výlučných prostředků. Manželstvíúčastníků pravomocně zaniklo dne 8. 12. 2022 a vzhledem k tomu, že bylo zjištěno, že splátka úvěru je sjednána vždy ke každému 25. dni v měsíci, je třeba započíst již splátku úvěru v prosinci roku 2022. Z výpisu z účtu, který předložila žalobkyně, bylo zjištěno, že fixační období hypotečního úvěru bylo sjednáno jako tříleté, ke změně docházelo vždy v říjnu příslušného roku a nová splátka byla sjednána s účinností od 25. 11. příslušného roku. V roce 2022 činila tato splátka výši 4 222 Kč a byla sjednána až do 24. 10. 2024, a proto za rok 2023 představovala celková výše součtu splátek částku 50 664 Kč (12 x 4 222 Kč), výše splátky pak byla s účinností od listopadu 2024 zvýšena na současnou výši 4 753 Kč, v roce 2024 je tak třeba započítat 10 splátek po 4 222 Kč měsíčně (od ledna do října) a pak za měsíc listopad a prosinec již splátku ve výši 4 753 Kč měsíčně, celkem výše žalovaným zaplacených splátek činí v roce 2024 částku 51 726 Kč, za rok 2025 částku 57 036 Kč (12 x 4 753 Kč) a v roce 2026 do května (splatnost červnové splátky do rozhodnutí odvolacího soudu nenastala) pak částku 23 765 Kč (5 x 4 753 Kč). Žalovaný tak do rozhodnutí odvolací soudu zaplatil ze svých výlučných prostředků na úhradu tohoto dluhu částku 187 413 Kč a tuto částku je nezbytné zohlednit při výpočtu vypořádacího podílu.23. Při výpočtu výše podílu každého z manželů postupoval odvolací soud podle východisek stanovených rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3779/2014 ze dne 29. 4. 2015, který je plně aplikovatelný i na nynější rozhodnutí a od celkové hodnoty společného jmění manželů ve výši 6 461 255,15 Kč odečetl vnos žalovaného ve výši 187 413 Kč, což se rovná částce 6 273 842,15 Kč. Tato hodnota je určující pro základní vyčíslení výše podílu pro každého z účastníků, při rovnosti podílu je to polovina uvedené částky, tj. částka 3 136 921,075 Kč. K podílům účastníků je nutno přičíst výši jejich vnosů, tzn. ve prospěch žalovaného částku 187 413 Kč. Konečná výše podílu žalovaného na aktivech činí částku 3 324 334,075 Kč, u žalobkyně zůstává nezměněná, neboť u ní nelze žádný vnos zohlednit. Žalovaný při vypořádání společného jmění získal majetek v hodnotě 6 440 000 Kč, jeho vypořádací podíl činí 3 324 334,075 Kč a rozdíl, který je povinen vyplatit žalobkyni tak představuje částku 3 115 655,925 Kč, zaokrouhleno na 3 115 655,93 Kč.24. Odvolací soud ze všech shora vyložených důvodů změnil za užití § 220 odst. 1 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně tak, že přikázal finanční prostředky na účtu u , právnická osoba, . žalobkyni, nemovité věci přikázal žalovanému, závazek u , právnická osoba,  pak oběma účastníkům rovným dílem a určil vypořádací podíl, který je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve výši, která je vyloženo shora. Lhůtu ke plnění uložené povinnosti pak shodně jako soud prvního stupně stanovil delší než zákonnou třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř), a to s ohledem na poměrně vysokou výši vypořádacího podílu, což umožní žalované zajistit si v této lhůtě zajistit prostředky, pokud s nimi nedisponuje.25. S ohledem na změnu rozsudku byl odvolací soud povinen rozhodnout nově i o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně podle § 242 odst. 2 o. s. ř., vyšel přitom ze skutečnosti, že dané řízení je řízením iudicium duplex, jak správně vyložil soud prvního stupně ve svém rozhodnutí, a proto ze stejných důvodů jako soud prvního stupně nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.26. Stejné důvody vedly odvolací soud i k nepřiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení.27. Vzhledem k tomu, že v řízení vznikly náklady státu, který ze svých rozpočtových prostředků vyplatil přibranému znalci přiznané znalečné ve výši 15 125 Kč, byla podle § 148 odst. 1 o. s. ř. uložena oběma účastníkům povinnost zaplatit tuto částku rovným dílem, tedy povinnost zaplatit České republice-Okresnímu soudu v Děčíně každý částku 7 562,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 věta první o. s. ř.). Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně na zpracování znaleckého posudku zaplatila na výzvu soudu prvního stupně zálohu ve výši 10 000 Kč, která měla být použita jako prioritní k úhradě nákladů znalečného. Bude tedy na soudu prvního stupně, aby na tuto situaci reagoval.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSUL:2026:8.Co.397.2025.1","publishedAt":"2026-10-01","decisionAt":"2026-06-15","caseNumber":{"senate":8,"registry":"Co","index":397,"year":2025,"pageNumber":241},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Martina","lastName":"Andělová","titlesAfter":"","function":"předsedkyně senátu"},"courtCode":"KSUL","caseResultType":["ZMENA"],"caseSubject":"o vypořádání společného jmění manželů, o odvolání žalobkyně i žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 28. 7. 2025, č. j. 32 C 73/2023-182,","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":32,"registry":"C","index":73,"year":2023,"pageNumber":182},"affectedDate":"2025-07-28","courtCode":"OSDC","affectedTypes":["CHANGE"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"132","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"148","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"204","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"220","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"242","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["VECNA_BREMENA","SMLOUVA_O_SMLOUVE_BUDOUCI","LHUTY","SMLOUVA_O_DILO","DOKAZOVANI","SVEDEK","SMLOUVA_O_UVERU","NAHRADA_NAKLADU","SMLOUVA_ZASTAVNI","SMLOUVA_KUPNI","ROZVOD_MANZELSTVI","ODVOLANI","SPOLECNE_JMENI_MANZELU","NAKLADY_RIZENI","ZASTAVNI_PRAVO","KOUPE","HODNOCENI_DUKAZU","VADY_RIZENI","MAJETEK","JMENI","NASLEDEK"]},"styles":[{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}