{"uuid":"1a3b5dad-255d-4667-a131-deaa38a2094a","header":[{"texts":[{"text":"ROZSUDEK","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"JMÉNEM REPUBLIKY","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ivy Krejčířové a soudců JUDr. Ondřeje Sekvarda, Ph.D., a JUDr. Michala Ryšky v právní věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovaným: 1. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum narození","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum narození","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"oba bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupeni advokátkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o určení výše nájemného,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 6. ledna 2026, č. j. 51 C 26/2025-124,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že se určuje, že výše nájemného za užívání bytu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", který se nachází v 1. nadzemním podlaží domu na ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" v katastrálním území ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", obec ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", a jehož nájemcem jsou žalovaní, činí 10 178 Kč měsíčně, a to s účinky od 1. 3. 2025.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 7 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že se určuje, že výše nájemného za užívání bytu , číslo, , který se nachází v 1. nadzemním podlaží domu na , adresa,  v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , a jehož nájemcem jsou žalovaní, činí 10 178 Kč měsíčně, a to s účinky od 1. 3. 2025.II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 7 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu žalobce, který se domáhal určení výše nájemného ve shora uvedené částce (výrok I.). Dále rozhodl o povinnosti žalobce nahradit žalovaným náklady řízení (výrok II.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaní užívají byt ve vlastnictví žalobce od roku 1986, kdy byla stanovena výše nájemného dohodou o užívání bytu. Následně byla částka nájemného postupně zvyšována výpočtovými listy a evidenčními listy, mimo jiné v letech 2001, 2002, 2007, 2008, 2009. Podle názoru soudu prvního stupně byly evidenční listy nabídkami na uzavření dohody o zvýšení nájemného. Pokud žalovaní následně zvýšené nájemné hradili, došlo z jejich strany k akceptaci nabídky. Taková dohoda o stanovení výše nájemného v době jinak ovlivněné regulací nájemného, vylučuje aplikaci ustanovení § 3074 odst. 2 o. z., pročež je možné přistoupit ke zvýšení nájemného pouze v intencích § 2249 odst. 1 o. z. nejvýše o 20 % za tři roky. Zákon č. 107/2006 Sb. nestanovil výši nájemného, ale pouze postup při tomto zvýšení. Jednostranné zvýšení nájemného podle citované právní úpravy není stanovením nájemného na základě jiného právního předpisu, jak o něm hovoří § 3074 odst. 2 o. z.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalobce podal proti citovanému rozsudku odvolání. Podle žalobce byla i po skončení regulace nájemného posléze zrušenou vyhláškou č. 176/1993 Sb. maximální výše nájemného regulována cenovými výměry vydanými k provedení zákona o cenách. Následně právní úprava zákonem č. 107/2006 Sb. stanovila postup pro případy jednostranného zvyšování nájemného. Nejednalo se přímo o stanovení výše nájemného, ale stanovení maximálně možného navýšení. Postup žalobce podle daného zákona nebyl nabídkou na uzavření dohody o výši nájemného, ale jednostranným právním úkonem. Ten buď žalovaní akceptovali dalšími platbami, nebo měli možnost brojit proti němu žalobou. Uvedený právní úkon žalobce byl perfektním dojitím do sféry žalovaných, nebyla třeba jakákoli jejich součinnost pro dosažení jím sledovaného účelu. Dohoda o zvýšení nájemného nadto musela mít formu písemnou pod sankcí neplatnosti a žádná taková dohoda uzavřena nebyla. Není správný právní názor soudu prvního stupně, že si účastníci mohli sjednat výši nájmu bez omezení v podobě dohody, nebo jednostranně i v nižší výši, než činil zákonný limit. Soud prvního stupně dezinterpretoval judikaturu Nejvyššího soudu, neboť v projednávané věci se nejednalo o nájemní smlouvu uzavřenou v době, kdy jinak stávající nájemné bylo možné upravit za podmínek zákona č. 107/2006 Sb., a u níž by se strany dohodly na výši nájemného odpovídající dané regulaci dobrovolně. Jednalo se naopak o nájemní smlouvu, která byla uzavřena v době, kdy výše nájemného byla určena právním předpisem. Žalobce tedy neměl nikdy volnost požadovat nájemné zcela prosté jakékoli regulace či omezení a toto tedy nebylo výrazem jeho smluvní volnosti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Žalovaní ve vyjádření k odvolání sdělili, že žalobce nijak neprokázal, že by se v minulosti pokusil o dohodu o výši nájemného před aplikací postupu podle zákona č. 107/2006 Sb., tedy, že by byly vůbec splněny podmínky pro jednostranné zvýšení nájemného. Soud prvního stupně tak správně žalobu zamítl. Žalobce též nesplnil formální podmínky určitosti a srozumitelnosti oznámení o jednostranném zvýšení nájemného, když současně nepoučil žalované o možnosti toto zvýšení nájemného napadnout u soudu. Žalovaní celou dobu vycházeli z názoru, že výše nájemného je určena smlouvou a pouze smluvně může být měněna. Znalecký posudek nadto nebyl způsobilým podkladem pro stanovení výše nájemného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal v celém rozsahu rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Podle § 3074 odst. 2 o. z. „ustanovení § 2249 odst. 1 se nepoužije v případě, že nájemné nebylo určeno ujednáním pronajímatele a nájemce nebo rozhodnutím soudu, ale na základě jiného právního předpisu. V takovém případě má pronajímatel právo navrhnout v písemné formě nájemci zvýšení nájemného; ustanovení § 2249 odst. 3 se použije obdobně“.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Podle § 2249 odst. 1 o. z. „neujednají-li si strany zvyšování nájemného nebo nevyloučí-li zvyšování nájemného výslovně, může pronajímatel v písemné formě navrhnout nájemci zvýšení nájemného až do výše srovnatelného nájemného obvyklého v daném místě, pokud navržené zvýšení spolu s tím, k němuž již došlo v posledních třech letech, nebude vyšší než dvacet procent. K návrhu učiněnému dříve než po uplynutí dvanácti měsíců, v nichž nájemné nebylo zvýšeno, nebo který neobsahuje výši nájemného a nedokládá splnění podmínek podle tohoto ustanovení, se nepřihlíží“. Podle odstavce 3 „souhlasí-li nájemce s návrhem na zvýšení nájemného, zaplatí počínaje třetím kalendářním měsícem po dojití návrhu zvýšené nájemné, jak bylo navrženo. Nesdělí-li nájemce v písemné formě pronajímateli do dvou měsíců od dojití návrhu, že se zvýšením nájemného souhlasí, má pronajímatel právo navrhnout ve lhůtě dalších tří měsíců, aby výši nájemného určil soud; návrhu podanému po uplynutí této lhůty soud nevyhoví, namítne-li nájemce, že návrh byl podán opožděně. Soud na návrh pronajímatele rozhodne o nájemném do výše, která je v místě a čase obvyklá s účinky ode dne podání návrhu soudu“.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. V projednávané věci bylo nesporné, že žalovaní užívali byt na základě dohody o užívání bytu od 9. 6. 1986. Výše úhrady za užívání a zálohy byly stanoveny na základě cenových předpisů – dohoda o užívání ve spojení s evidenčním listem č. l. 4 a 19. Dohoda současně zakotvila, že dojde ke změně výše úhrady za užívání, dojde-li ke změně cenových předpisů, resp. okolností rozhodných pro stanovení jejich výše. Změnu měla správa domu oznámit uživateli, který měl možnost podat námitky, avšak do doby rozhodnutí o nich byl povinen platit změněnou výši. Jak zjistil již soud prvního stupně, vůči žalovaným byla učiněna řada oznámení o jednostranném zvýšení nájemného, a to formou výpočtového listu, resp. evidenčních listů, rozpisů nájemného či úhrad, a to jak v době, kdy platila vyhláška č. 176/1993 Sb., tak v době, kdy byla zrušena k 31. 12. 2001. Bylo tomu též v době platnosti zákona č. 107/2006 Sb. U těchto úprav plateb pak bylo upozornění na to, že se jedná o zvýšení nájemného podle příslušného předpisu, resp. podle zákona č. 150/2009 Sb. (evidenční listy provedené k důkazu odvolacím soudem – č. l. 4 až 14). Nesporné též bylo, že ze strany žalovaných byly všechny takto stanovené úhrady hrazeny dobrovolně. Rovněž mezi účastníky nebylo sporné, že návrh na určení výše nájemného s platností od 1. 1. 2025 doručený žalovaným 7. 10. 2024 nebyl akceptován žalovanými přípisem z 30. 10. 2024. Za této situace byla podána žaloba 1. 3. 2025, tedy včas podle § 2249 odst. 3 o. z.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Spornou byla povaha úkonů žalobce spočívajících v jednostranném zvyšování nájemného a to, zda se jednalo či nikoli o návrhy na uzavření dohody o výši nájemného. Soud prvního stupně tuto otázku posoudil nesprávně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. V prvé řadě je třeba uzavřít, že původní výše nájmu a souvisejících plateb byla stanovena na základě vyhlášky č. 60/1964 Sb., která stanovila způsob výpočtu úhrad za užívání bytu. Jednalo se tedy o předpis, na jehož základě byla určena výše nájemného. Tato vyhláška byla nahrazena vyhláškou č. 176/1993 Sb. později zrušenou Ústavním soudem, jejíž role byla prakticky stejná, stanovit maximální výši nájemného za užívání bytu. Po zrušení dané vyhlášky byla cenová regulace podřízena zákonu č. 526/1990 Sb., o cenách, a cenovým výměrům vydaným k jeho provedení. Teprve následně byl schválen zákon č. 107/2006 Sb., kterým byl upraven postup jednostranného zvyšování nájemného, jenž stanovil opět maximální možné limity nájemného, podle něhož bylo žalobcem postupováno, jak plyne z evidenčních listů a rozpisů úhrad.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. K tomu, aby bylo možné jednostranně zvýšit nájemné podle posledně citovaného zákona, bylo třeba splnit řadu podmínek, jejichž případné nesplnění mohlo být předmětem přezkumu soudem (rozsudek Nejvyššího soudu z 19. 4. 2012, sp. zn. 26 Cdo 1648/2011) pouze v prekluzivní lhůtě (rozsudek Nejvyššího soudu z 17. 1. 2012, sp. zn. 26 Cdo 2654/2010), jejíž nedodržení způsobuje, že pozdější námitky nemohou být zohledněny (usnesení Nejvyššího soudu z 23. 11. 2021, sp. zn. 26 Cdo 2030/2021). Potud byla argumentace žalovaných, že jednostranná oznámení neměla stanovené náležitosti a nejednalo se tak o oznámení ve smyslu citovaného zákona, ale mohlo se jednat jen o návrh na uzavření dohody o změně výše nájemného, které svým konkludentním placením nové výše nájmu akceptovali, nedůvodná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Nebyla-li jednostranná oznámení ve stanovené lhůtě napadena předepsaným způsobem, nelze dodatečně jejich správnost přezkoumávat. Za druhé citovaný zákon nepočítal s tím, že by se ze strany pronajímatele mělo jednat o jakýkoli návrh na uzavření smlouvy, ale důsledky takového úkonu nastaly automaticky po dojití do sféry nájemce (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 26 Cdo 1648/2011). Ten měl možnost buď zvýšené nájemné akceptovat a platit, nebo toto zvýšení napadnout u soudu. Nejednalo se v žádném případě o ofertu, jejíž důsledky by mohly nastat až akceptací. Důsledky byly působeny plynutím času a absencí aktivity na straně nájemce v podobě podání žaloby. Právní posouzení této otázky ze strany soudu prvního stupně tak bylo nesprávné, čehož důsledkem byla věcná nesprávnost celého napadeného rozhodnutí. S ohledem na tyto skutečnosti odvolací soud zopakoval dokazování podle § 213 odst. 2 o. s. ř. právě evidenčními listy, neboť bylo na místě učinit dílčí jiná skutková zjištění (informace o tom, že jde o oznámení podle zákona č. 107/2006 Sb., resp. 150/2009 Sb.) a předpředevším jiné právní posouzení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Odvolací soud postupoval v projednávané věci podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 26 Cdo 4197/2019, ovšem s jinými důsledky, než s nimiž počítal soud prvního stupně. Dané rozhodnutí vztáhlo použití § 3074 odst. 2 o. z. pouze na případy, kdy byla výše nájemného stanovena na základě jiného právního předpisu, přičemž zákon č. 107/2006 Sb. tímto jiným právním předpisem podle dovolacího soudu nebyl. S tímto závěrem lze souhlasit. I v projednávané věci byla výše nájemného v době sjednání stanovena na základě jiného právního předpisu – vyhlášky č. 60/1964 Sb., následně byla upravena jeho výše vždy v návaznosti na právní předpisy regulatorního charakteru, ať se jednalo o později zrušenou vyhlášku č. 176/1993 Sb., cenové výměry dle zákona o cenách, nebo zákon č. 107/2006 Sb. Je tak zcela na místě, aby touto optikou byla možnost jednostranného zvýšení nájemného podle § 3074 odst. 2 o. z. umožněna i v projednávané věci, neboť nikdy v době trvání regulace nájemného i případně měněné metody jeho zvyšování nedošlo ke smluvní úpravě sjednaného nájmu mezi účastníky, jak chybně usoudil soud prvního stupně (shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 26 Cdo 3927/2020, který v obdobných poměrech rovněž vyloučil aplikaci rozsudku Nejvyššího soudu, sp. zn. 26 Cdo 4197/2019).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Skutkový děj dle citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu byl totiž specifický v tom, že v době, kdy regulace byla zrušena, strany, mezi nimiž dříve žádný nájemní vztah neexistoval, tento nově sjednaly za situace, kdy mohly sjednat volně i výši nájemného. Strany si však sjednaly nájemné neodpovídající tržnímu nájemnému, pročež se pronajímatel zbavil možnosti uplatnit § 3074 odst. 2 o. z. – výše nájemného byla stanovena dohodou, nikoli na základě právního předpisu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Zbývalo tak posoudit, zda je na místě žalobě vyhovět a v jakém rozsahu, neboť se základní právní východiska soudu prvního stupně ukázala být chybná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Za tímto účelem odvolací soud provedl dokazování znaleckým posudkem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno znalce","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" jímž sice provedl dokazování i soud prvního stupně, aniž by však – logicky s ohledem na právní závěry – učinil ve vztahu k němu jakákoli relevantní skutková zjištění, a rovněž výslechem znalce. Z tohoto posudku, který byl ústně stvrzen, přitom vyplynulo, že obvyklá výše nájmu v bytě pronajatém žalovaným – výměra 66 až 95 m2 – činí 245 Kč/m2. Znalec při jednání přesvědčivě zdůvodnil, proč vycházel z informací dostupných z realitních databází nabídkového charakteru, neboť je problematické se dostat k jednotlivým nájemním smlouvám. Bylo současně zcela logické, že pro účely zvažování tržní ceny, jež bylo na místě užít při nedostatku relevantních podkladů pro stanovení ceny obvyklé, vycházel z výše nájmů u bytů nedotčených individuálními odchylkami typu sociálních bytů, bytů zvláštního určení, resp. jiných typů bytů, u nichž vyvstává např. jiná role pronajímatele – u obce plnění i určité sociální funkce či péče o osoby zdravotně postižené apod. Tímto přístupem a setřením odchylek byly zjištěny objektivní ceny tržní u jednotlivých segmentů bytů s odlišením jejich velikosti, nikoli umístění v konkrétním patře. Ta v projednávané věci činila u předmětného bytu částku 20 663 Kč, přičemž žalobce požadoval určení nájemného částkou 10 178 Kč. Jedná se tedy o částku, která nedosahuje obvyklé výše nájemného. Znalec přitom posuzoval i nájemné v domě, kde bydlí žalovaní.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Je na místě odmítnout námitky týkající se správnosti znaleckého posudku sdělené ve vyjádření žalovaných (č. l. 37), neboť znalec postupoval v intencích nařízení vlády č. 453/2013 Sb. Nebylo jeho úkolem, aby do výpočtu zahrnul i byty s jinak stanoveným nájemným než nájemným tržním, resp. obvyklým. V takovém případě by se nemohlo jednat o stanovení obvyklé výše nájemného a současně by nemohl být relevantně naplněn účel ustanovení § 3074 odst. 2 o. z., jak je o něm pojednáno níže.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Je totiž třeba přihlédnout ke speciálnímu účelu daného ustanovení. Tím je srovnání nerovných podmínek u nájmů bytů s nájemným dříve dotčeným značnými státními zásahy ve srovnání s nájmy v bytech ponechaných zcela podmínkám tržním. Tímto přístupem je pak zcela logicky odůvodněn i argument, proč v některých bytech žalobce dochází ke zvýšení nájmu jen o 20 % a jinde o 178 %. U těch prvních totiž již pravděpodobně k navýšení dle § 3074 odst. 2 o. z. v minulosti došlo s ohledem na uzavření nájemní smlouvy v období nebo za podmínek, jichž se týká rozsudek Nejvyššího soudu citovaný v bodu 13 tohoto rozsudku nebo byla uzavřena nájemní smlouva v době, kdy strany výši nájemného mohly upravit volně. Sluší se poznamenat, že jednostranným zvýšením nájmu žalobce tento mimořádný postup podle § 3074 odst. 2 o. z. vyčerpal a nadále připadá v úvahu zvýšení nájemného pouze cestou § 2249 odst. 1 o. z.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. S ohledem na veškeré shora uvedené skutečnosti odvolací soud považoval rozsudek soudu prvního stupně za věcně nesprávný, proto jej změnil (§ 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.), když nebyl důvod pro jeho zrušení ani potvrzení (§ 219 a § 219a o. s. ř.). Lze poukázat i na to, že zcela shodně na dané otázky odvolací soud nahlížel i v rozsudcích z 2. 6. 2026 ve věci sp. zn. 21 Co 15/2026 nebo z 14. 4. 2026, sp. zn. 21 Co 885/2025.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 a § 224 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl ve věci úspěšný a náleží mu tak náhrada nákladů vůči neúspěšným žalovaným. Odvolací soud má nicméně za to, že ze strany žalobce se jedná o správu vlastního majetku, k níž disponuje odborným aparátem s dostatečným personálním obsazením na to, aby bylo možné považovat za účelné zastoupení advokátem. To vše při vědomí, že oproti běžným sporům o zaplacení nájemného vyžadovala tato projednávaná věc poněkud vyšší míru odbornosti, kterou je však na místě u řešení bytové problematiky očekávat i u aparátu žalobce. Žalobci tak byla přiznána pouze náhrada nezastoupeného účastníka ve výši 450 Kč/úkon podle § 2 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. s přihlédnutím k závěrům usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025, za úkony spočívající v úhradě dvou soudních poplatků v celkové výši 4 000 Kč a dále osm úkonů spočívajících v podání žaloby, přípravu k jednání před soudem prvního stupně dne 4. 11. 2025 a 6. 1. 2026, účast u obou jednání, odvolání, přípravu k jednání odvolacího soudu a účast u jednání odvolacího soudu dne 16. 9. 2026 podle § 1 odst. 1 písm. a), b), c) a f) vyhlášky č. 254/2015 Sb. To vše v celkové výši 7 600 Kč. Žalovaní jako společní a nerozluční společníci jsou povinni uvedenou částku zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu žalobce, který se domáhal určení výše nájemného ve shora uvedené částce (výrok I.). Dále rozhodl o povinnosti žalobce nahradit žalovaným náklady řízení (výrok II.).2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaní užívají byt ve vlastnictví žalobce od roku 1986, kdy byla stanovena výše nájemného dohodou o užívání bytu. Následně byla částka nájemného postupně zvyšována výpočtovými listy a evidenčními listy, mimo jiné v letech 2001, 2002, 2007, 2008, 2009. Podle názoru soudu prvního stupně byly evidenční listy nabídkami na uzavření dohody o zvýšení nájemného. Pokud žalovaní následně zvýšené nájemné hradili, došlo z jejich strany k akceptaci nabídky. Taková dohoda o stanovení výše nájemného v době jinak ovlivněné regulací nájemného, vylučuje aplikaci ustanovení § 3074 odst. 2 o. z., pročež je možné přistoupit ke zvýšení nájemného pouze v intencích § 2249 odst. 1 o. z. nejvýše o 20 % za tři roky. Zákon č. 107/2006 Sb. nestanovil výši nájemného, ale pouze postup při tomto zvýšení. Jednostranné zvýšení nájemného podle citované právní úpravy není stanovením nájemného na základě jiného právního předpisu, jak o něm hovoří § 3074 odst. 2 o. z.3. Žalobce podal proti citovanému rozsudku odvolání. Podle žalobce byla i po skončení regulace nájemného posléze zrušenou vyhláškou č. 176/1993 Sb. maximální výše nájemného regulována cenovými výměry vydanými k provedení zákona o cenách. Následně právní úprava zákonem č. 107/2006 Sb. stanovila postup pro případy jednostranného zvyšování nájemného. Nejednalo se přímo o stanovení výše nájemného, ale stanovení maximálně možného navýšení. Postup žalobce podle daného zákona nebyl nabídkou na uzavření dohody o výši nájemného, ale jednostranným právním úkonem. Ten buď žalovaní akceptovali dalšími platbami, nebo měli možnost brojit proti němu žalobou. Uvedený právní úkon žalobce byl perfektním dojitím do sféry žalovaných, nebyla třeba jakákoli jejich součinnost pro dosažení jím sledovaného účelu. Dohoda o zvýšení nájemného nadto musela mít formu písemnou pod sankcí neplatnosti a žádná taková dohoda uzavřena nebyla. Není správný právní názor soudu prvního stupně, že si účastníci mohli sjednat výši nájmu bez omezení v podobě dohody, nebo jednostranně i v nižší výši, než činil zákonný limit. Soud prvního stupně dezinterpretoval judikaturu Nejvyššího soudu, neboť v projednávané věci se nejednalo o nájemní smlouvu uzavřenou v době, kdy jinak stávající nájemné bylo možné upravit za podmínek zákona č. 107/2006 Sb., a u níž by se strany dohodly na výši nájemného odpovídající dané regulaci dobrovolně. Jednalo se naopak o nájemní smlouvu, která byla uzavřena v době, kdy výše nájemného byla určena právním předpisem. Žalobce tedy neměl nikdy volnost požadovat nájemné zcela prosté jakékoli regulace či omezení a toto tedy nebylo výrazem jeho smluvní volnosti.4. Žalovaní ve vyjádření k odvolání sdělili, že žalobce nijak neprokázal, že by se v minulosti pokusil o dohodu o výši nájemného před aplikací postupu podle zákona č. 107/2006 Sb., tedy, že by byly vůbec splněny podmínky pro jednostranné zvýšení nájemného. Soud prvního stupně tak správně žalobu zamítl. Žalobce též nesplnil formální podmínky určitosti a srozumitelnosti oznámení o jednostranném zvýšení nájemného, když současně nepoučil žalované o možnosti toto zvýšení nájemného napadnout u soudu. Žalovaní celou dobu vycházeli z názoru, že výše nájemného je určena smlouvou a pouze smluvně může být měněna. Znalecký posudek nadto nebyl způsobilým podkladem pro stanovení výše nájemného.5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal v celém rozsahu rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.6. Podle § 3074 odst. 2 o. z. „ustanovení § 2249 odst. 1 se nepoužije v případě, že nájemné nebylo určeno ujednáním pronajímatele a nájemce nebo rozhodnutím soudu, ale na základě jiného právního předpisu. V takovém případě má pronajímatel právo navrhnout v písemné formě nájemci zvýšení nájemného; ustanovení § 2249 odst. 3 se použije obdobně“.7. Podle § 2249 odst. 1 o. z. „neujednají-li si strany zvyšování nájemného nebo nevyloučí-li zvyšování nájemného výslovně, může pronajímatel v písemné formě navrhnout nájemci zvýšení nájemného až do výše srovnatelného nájemného obvyklého v daném místě, pokud navržené zvýšení spolu s tím, k němuž již došlo v posledních třech letech, nebude vyšší než dvacet procent. K návrhu učiněnému dříve než po uplynutí dvanácti měsíců, v nichž nájemné nebylo zvýšeno, nebo který neobsahuje výši nájemného a nedokládá splnění podmínek podle tohoto ustanovení, se nepřihlíží“. Podle odstavce 3 „souhlasí-li nájemce s návrhem na zvýšení nájemného, zaplatí počínaje třetím kalendářním měsícem po dojití návrhu zvýšené nájemné, jak bylo navrženo. Nesdělí-li nájemce v písemné formě pronajímateli do dvou měsíců od dojití návrhu, že se zvýšením nájemného souhlasí, má pronajímatel právo navrhnout ve lhůtě dalších tří měsíců, aby výši nájemného určil soud; návrhu podanému po uplynutí této lhůty soud nevyhoví, namítne-li nájemce, že návrh byl podán opožděně. Soud na návrh pronajímatele rozhodne o nájemném do výše, která je v místě a čase obvyklá s účinky ode dne podání návrhu soudu“.8. V projednávané věci bylo nesporné, že žalovaní užívali byt na základě dohody o užívání bytu od 9. 6. 1986. Výše úhrady za užívání a zálohy byly stanoveny na základě cenových předpisů – dohoda o užívání ve spojení s evidenčním listem č. l. 4 a 19. Dohoda současně zakotvila, že dojde ke změně výše úhrady za užívání, dojde-li ke změně cenových předpisů, resp. okolností rozhodných pro stanovení jejich výše. Změnu měla správa domu oznámit uživateli, který měl možnost podat námitky, avšak do doby rozhodnutí o nich byl povinen platit změněnou výši. Jak zjistil již soud prvního stupně, vůči žalovaným byla učiněna řada oznámení o jednostranném zvýšení nájemného, a to formou výpočtového listu, resp. evidenčních listů, rozpisů nájemného či úhrad, a to jak v době, kdy platila vyhláška č. 176/1993 Sb., tak v době, kdy byla zrušena k 31. 12. 2001. Bylo tomu též v době platnosti zákona č. 107/2006 Sb. U těchto úprav plateb pak bylo upozornění na to, že se jedná o zvýšení nájemného podle příslušného předpisu, resp. podle zákona č. 150/2009 Sb. (evidenční listy provedené k důkazu odvolacím soudem – č. l. 4 až 14). Nesporné též bylo, že ze strany žalovaných byly všechny takto stanovené úhrady hrazeny dobrovolně. Rovněž mezi účastníky nebylo sporné, že návrh na určení výše nájemného s platností od 1. 1. 2025 doručený žalovaným 7. 10. 2024 nebyl akceptován žalovanými přípisem z 30. 10. 2024. Za této situace byla podána žaloba 1. 3. 2025, tedy včas podle § 2249 odst. 3 o. z.9. Spornou byla povaha úkonů žalobce spočívajících v jednostranném zvyšování nájemného a to, zda se jednalo či nikoli o návrhy na uzavření dohody o výši nájemného. Soud prvního stupně tuto otázku posoudil nesprávně.10. V prvé řadě je třeba uzavřít, že původní výše nájmu a souvisejících plateb byla stanovena na základě vyhlášky č. 60/1964 Sb., která stanovila způsob výpočtu úhrad za užívání bytu. Jednalo se tedy o předpis, na jehož základě byla určena výše nájemného. Tato vyhláška byla nahrazena vyhláškou č. 176/1993 Sb. později zrušenou Ústavním soudem, jejíž role byla prakticky stejná, stanovit maximální výši nájemného za užívání bytu. Po zrušení dané vyhlášky byla cenová regulace podřízena zákonu č. 526/1990 Sb., o cenách, a cenovým výměrům vydaným k jeho provedení. Teprve následně byl schválen zákon č. 107/2006 Sb., kterým byl upraven postup jednostranného zvyšování nájemného, jenž stanovil opět maximální možné limity nájemného, podle něhož bylo žalobcem postupováno, jak plyne z evidenčních listů a rozpisů úhrad.11. K tomu, aby bylo možné jednostranně zvýšit nájemné podle posledně citovaného zákona, bylo třeba splnit řadu podmínek, jejichž případné nesplnění mohlo být předmětem přezkumu soudem (rozsudek Nejvyššího soudu z 19. 4. 2012, sp. zn. 26 Cdo 1648/2011) pouze v prekluzivní lhůtě (rozsudek Nejvyššího soudu z 17. 1. 2012, sp. zn. 26 Cdo 2654/2010), jejíž nedodržení způsobuje, že pozdější námitky nemohou být zohledněny (usnesení Nejvyššího soudu z 23. 11. 2021, sp. zn. 26 Cdo 2030/2021). Potud byla argumentace žalovaných, že jednostranná oznámení neměla stanovené náležitosti a nejednalo se tak o oznámení ve smyslu citovaného zákona, ale mohlo se jednat jen o návrh na uzavření dohody o změně výše nájemného, které svým konkludentním placením nové výše nájmu akceptovali, nedůvodná.12. Nebyla-li jednostranná oznámení ve stanovené lhůtě napadena předepsaným způsobem, nelze dodatečně jejich správnost přezkoumávat. Za druhé citovaný zákon nepočítal s tím, že by se ze strany pronajímatele mělo jednat o jakýkoli návrh na uzavření smlouvy, ale důsledky takového úkonu nastaly automaticky po dojití do sféry nájemce (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 26 Cdo 1648/2011). Ten měl možnost buď zvýšené nájemné akceptovat a platit, nebo toto zvýšení napadnout u soudu. Nejednalo se v žádném případě o ofertu, jejíž důsledky by mohly nastat až akceptací. Důsledky byly působeny plynutím času a absencí aktivity na straně nájemce v podobě podání žaloby. Právní posouzení této otázky ze strany soudu prvního stupně tak bylo nesprávné, čehož důsledkem byla věcná nesprávnost celého napadeného rozhodnutí. S ohledem na tyto skutečnosti odvolací soud zopakoval dokazování podle § 213 odst. 2 o. s. ř. právě evidenčními listy, neboť bylo na místě učinit dílčí jiná skutková zjištění (informace o tom, že jde o oznámení podle zákona č. 107/2006 Sb., resp. 150/2009 Sb.) a předpředevším jiné právní posouzení.13. Odvolací soud postupoval v projednávané věci podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 26 Cdo 4197/2019, ovšem s jinými důsledky, než s nimiž počítal soud prvního stupně. Dané rozhodnutí vztáhlo použití § 3074 odst. 2 o. z. pouze na případy, kdy byla výše nájemného stanovena na základě jiného právního předpisu, přičemž zákon č. 107/2006 Sb. tímto jiným právním předpisem podle dovolacího soudu nebyl. S tímto závěrem lze souhlasit. I v projednávané věci byla výše nájemného v době sjednání stanovena na základě jiného právního předpisu – vyhlášky č. 60/1964 Sb., následně byla upravena jeho výše vždy v návaznosti na právní předpisy regulatorního charakteru, ať se jednalo o později zrušenou vyhlášku č. 176/1993 Sb., cenové výměry dle zákona o cenách, nebo zákon č. 107/2006 Sb. Je tak zcela na místě, aby touto optikou byla možnost jednostranného zvýšení nájemného podle § 3074 odst. 2 o. z. umožněna i v projednávané věci, neboť nikdy v době trvání regulace nájemného i případně měněné metody jeho zvyšování nedošlo ke smluvní úpravě sjednaného nájmu mezi účastníky, jak chybně usoudil soud prvního stupně (shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 26 Cdo 3927/2020, který v obdobných poměrech rovněž vyloučil aplikaci rozsudku Nejvyššího soudu, sp. zn. 26 Cdo 4197/2019).14. Skutkový děj dle citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu byl totiž specifický v tom, že v době, kdy regulace byla zrušena, strany, mezi nimiž dříve žádný nájemní vztah neexistoval, tento nově sjednaly za situace, kdy mohly sjednat volně i výši nájemného. Strany si však sjednaly nájemné neodpovídající tržnímu nájemnému, pročež se pronajímatel zbavil možnosti uplatnit § 3074 odst. 2 o. z. – výše nájemného byla stanovena dohodou, nikoli na základě právního předpisu.15. Zbývalo tak posoudit, zda je na místě žalobě vyhovět a v jakém rozsahu, neboť se základní právní východiska soudu prvního stupně ukázala být chybná.16. Za tímto účelem odvolací soud provedl dokazování znaleckým posudkem , jméno znalce,  , číslo,  jímž sice provedl dokazování i soud prvního stupně, aniž by však – logicky s ohledem na právní závěry – učinil ve vztahu k němu jakákoli relevantní skutková zjištění, a rovněž výslechem znalce. Z tohoto posudku, který byl ústně stvrzen, přitom vyplynulo, že obvyklá výše nájmu v bytě pronajatém žalovaným – výměra 66 až 95 m2 – činí 245 Kč/m2. Znalec při jednání přesvědčivě zdůvodnil, proč vycházel z informací dostupných z realitních databází nabídkového charakteru, neboť je problematické se dostat k jednotlivým nájemním smlouvám. Bylo současně zcela logické, že pro účely zvažování tržní ceny, jež bylo na místě užít při nedostatku relevantních podkladů pro stanovení ceny obvyklé, vycházel z výše nájmů u bytů nedotčených individuálními odchylkami typu sociálních bytů, bytů zvláštního určení, resp. jiných typů bytů, u nichž vyvstává např. jiná role pronajímatele – u obce plnění i určité sociální funkce či péče o osoby zdravotně postižené apod. Tímto přístupem a setřením odchylek byly zjištěny objektivní ceny tržní u jednotlivých segmentů bytů s odlišením jejich velikosti, nikoli umístění v konkrétním patře. Ta v projednávané věci činila u předmětného bytu částku 20 663 Kč, přičemž žalobce požadoval určení nájemného částkou 10 178 Kč. Jedná se tedy o částku, která nedosahuje obvyklé výše nájemného. Znalec přitom posuzoval i nájemné v domě, kde bydlí žalovaní.17. Je na místě odmítnout námitky týkající se správnosti znaleckého posudku sdělené ve vyjádření žalovaných (č. l. 37), neboť znalec postupoval v intencích nařízení vlády č. 453/2013 Sb. Nebylo jeho úkolem, aby do výpočtu zahrnul i byty s jinak stanoveným nájemným než nájemným tržním, resp. obvyklým. V takovém případě by se nemohlo jednat o stanovení obvyklé výše nájemného a současně by nemohl být relevantně naplněn účel ustanovení § 3074 odst. 2 o. z., jak je o něm pojednáno níže.18. Je totiž třeba přihlédnout ke speciálnímu účelu daného ustanovení. Tím je srovnání nerovných podmínek u nájmů bytů s nájemným dříve dotčeným značnými státními zásahy ve srovnání s nájmy v bytech ponechaných zcela podmínkám tržním. Tímto přístupem je pak zcela logicky odůvodněn i argument, proč v některých bytech žalobce dochází ke zvýšení nájmu jen o 20 % a jinde o 178 %. U těch prvních totiž již pravděpodobně k navýšení dle § 3074 odst. 2 o. z. v minulosti došlo s ohledem na uzavření nájemní smlouvy v období nebo za podmínek, jichž se týká rozsudek Nejvyššího soudu citovaný v bodu 13 tohoto rozsudku nebo byla uzavřena nájemní smlouva v době, kdy strany výši nájemného mohly upravit volně. Sluší se poznamenat, že jednostranným zvýšením nájmu žalobce tento mimořádný postup podle § 3074 odst. 2 o. z. vyčerpal a nadále připadá v úvahu zvýšení nájemného pouze cestou § 2249 odst. 1 o. z.19. S ohledem na veškeré shora uvedené skutečnosti odvolací soud považoval rozsudek soudu prvního stupně za věcně nesprávný, proto jej změnil (§ 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.), když nebyl důvod pro jeho zrušení ani potvrzení (§ 219 a § 219a o. s. ř.). Lze poukázat i na to, že zcela shodně na dané otázky odvolací soud nahlížel i v rozsudcích z 2. 6. 2026 ve věci sp. zn. 21 Co 15/2026 nebo z 14. 4. 2026, sp. zn. 21 Co 885/2025.20. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 a § 224 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl ve věci úspěšný a náleží mu tak náhrada nákladů vůči neúspěšným žalovaným. Odvolací soud má nicméně za to, že ze strany žalobce se jedná o správu vlastního majetku, k níž disponuje odborným aparátem s dostatečným personálním obsazením na to, aby bylo možné považovat za účelné zastoupení advokátem. To vše při vědomí, že oproti běžným sporům o zaplacení nájemného vyžadovala tato projednávaná věc poněkud vyšší míru odbornosti, kterou je však na místě u řešení bytové problematiky očekávat i u aparátu žalobce. Žalobci tak byla přiznána pouze náhrada nezastoupeného účastníka ve výši 450 Kč/úkon podle § 2 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. s přihlédnutím k závěrům usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025, za úkony spočívající v úhradě dvou soudních poplatků v celkové výši 4 000 Kč a dále osm úkonů spočívajících v podání žaloby, přípravu k jednání před soudem prvního stupně dne 4. 11. 2025 a 6. 1. 2026, účast u obou jednání, odvolání, přípravu k jednání odvolacího soudu a účast u jednání odvolacího soudu dne 16. 9. 2026 podle § 1 odst. 1 písm. a), b), c) a f) vyhlášky č. 254/2015 Sb. To vše v celkové výši 7 600 Kč. Žalovaní jako společní a nerozluční společníci jsou povinni uvedenou částku zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nebude-li povinnost stanovená tímto vykonatelným rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSBR:2026:70.Co.84.2026.1","publishedAt":"2026-10-30","decisionAt":"2026-09-16","caseNumber":{"senate":70,"registry":"Co","index":84,"year":2026,"pageNumber":149},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Iva","lastName":"Krejčířová","titlesAfter":"","function":"předsedkyně senátu"},"courtCode":"KSBR","caseResultType":["VYHOVENI","ZMENA"],"caseSubject":"o určení výše nájemného, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 6. ledna 2026, č. j. 51 C 26/2025-124","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":51,"registry":"C","index":26,"year":2025,"pageNumber":124},"affectedDate":"2026-01-06","courtCode":"MSBR","affectedTypes":["CHANGE"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"3074","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2249","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NAKLADY_RIZENI","LHUTY","DOKAZOVANI","NAHRADA_NAKLADU","SMLOUVA_NAJEMNI","ODVOLANI"]},"styles":[{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":true,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}