{"uuid":"1af1e560-01ff-4bcf-bbfe-448b9d4003e9","header":[{"texts":[{"text":"Městský soud v Brně rozhodl soudkyní Mgr. Hanou Stříteckou ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně:","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované:","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o 19 564 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 181 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 11 383 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 110,96 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 19 564 Kč od 29. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 181 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 11 383 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 110,96 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 19 564 Kč od 29. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 19 564 Kč se zákonným příslušenstvím. Jedná se o nárok vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" uzavřené mezi účastníky. Ze skutkových tvrzení vyplývá, že se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 12 884 Kč jako nevrácené zapůjčené jistiny, úhrady sjednaného úroku z úvěru ve výši 3 675 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 109 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč. Do doby zesplatnění žalovaná uhradila celkem částku 6 819 Kč. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalované vyšla žalobkyně z informací poskytnutých jí žalovanou před uzavřením smlouvy, kdy tato byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace pak žalobkyně ověřila z dokladů předložených žalovanou. Současně provedla tzv. MLS výpočet životních nákladů žalované s využitím dotazů do databáze bankovních i nebankovních poskytovatelů úvěrů a ověření žalované v rámci dostupných registrů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":17,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" uzavřeli účastníci úvěrovou smlouvu ID žádosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a žalovaná prohlásila, že se seznámila se všemi informacemi poskytnutými žalobkyní. Výše úvěru byla sjednána částkou 15 000 Kč. Účastníci si ujednali také poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatek za korunový odklad ve výši 1 485 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč a poplatek za online platbu ve výši 1 % z převáděné částky. RPSN činila 49,1 % a žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni celkem částku 20 640 Kč celkem ve 24 splátkách. Splátky byly sjednány ve výši 1 459 Kč měsíčně do 8. splátky a následně od 9. splátky ve výši 724 Kč měsíčně. Ve smlouvě byla také sjednána smluvní pokuta za opožděnou úhradu splátky ve výši 500 Kč. (viz smlouva o úvěru). Z Karty klienta bylo zjištěno, že žalobkyně při poskytnutí úvěru vyšla z informací sdělených žalovanou, která uvedla, že má příjem ve výši 33 000 Kč měsíčně jakožto zaměstnanec, má jedno dítě a nesplácí jiné závazky, a dále žalobkyně provedla šetření v dostupných registrech s negativním výsledkem. Z úvěrové zprávy vyplývá, že si žalobkyně ověřovala, zda žalovaná nesplácí jiné úvěry či půjčky. žalobkyně následně ověřila bonitu MLS, kde vycházela ze splátek úvěrů, nákladů na bydlení a ostatních nákladů, dále zjišťovala životní minimum žalované, minimální ověřené výdaje domácnosti, nákladů na bydlení dle ČSÚ, nákladů na placení dalších závazků dle NRKI. Tyto údaje žalobkyně porovnala s částkou reálných výdajů uvedených žalovanou a dospěla k závěru, že zbývající MLS žalované je 31 301 Kč a MLS domácnosti je 11 401 Kč. Na základě smlouvy byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč na účet č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":" (viz opis výpisu provedené platby). Z výpisu čerpání, splátek a úhrad vyplývá, že žalovaná dne 11. 3. 2025 uhradila částku 1 519 Kč, dne 13. 5. 2025 částku 2 000 Kč, dne 25. 6. 2025 částku 700 Kč, dne 8. 7. 2025 částku 2 000 Kč a dne 20. 8. 2025 částku 600 Kč. Další splátky uhrazeny nebyly a žalobkyně dne 30. 8. 2025 přistoupila k zesplatnění úvěru a žalovaní následně účtovala obchodní úrok z dlužné částky a úrok z prodlení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":17,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 30. 8. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky v celkové výši 19 694 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":17,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Soud dospěl k závěru, že na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou je nutno aplikovat zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V dané věci se mělo jednat o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobkyně je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v částce 15 000 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":17,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":18,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":18,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Z uvedeného je zřejmé, že věřitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C–679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.“ Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":17,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Ohledně splnění povinnosti dle ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. žalobkyně odkázala na informace sdělené jí žalovanou, ze kterých při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela, které doplnila ověřováním údajů o žalované ve veřejných databázích a vyhodnocením tzv. MLS. Žalobkyně však při posouzení úvěruschopnosti a hodnocení příjmové i výdajové stránky žalované předestřené informace nijak neověřovala. Nijak se nepozastavila nad tím, že žalovaná nedoložila doklady o příjmech, není zřejmé z čeho by měl pocházet tvrzený příjem celé domácnosti ani kolik členů tato domácnost má, aby bylo možno vyhodnotit i případné výdaje na danou domácnost. Tvrzené měsíční výdaje ani jejich výše nebyla žalobkyní taktéž vůbec ověřena. Žalobkyně vyšla z ničím neodůvodněné částky životního minima a spokojila se s uváděnými náklady na bydlení, které se soudu jeví v dnešní době zcela neadekvátní, protože náklady na bydlení neobsahují jen samotný nájem či příspěvek do fondu oprav, ale i úhradu energií, záloh na služby a další. Výdaje hodnocené domácnosti na bydlení taktéž nebyly nijak doloženy. Od žalované nebyl vyžádán dokad o výši hrazeného nájemného či plateb do fondu oprav a plateb za služby, nabylo požadováno ani doložení výše plateb za spotřebu energií v bytě a dalších plateb souvisejících bydlením. Žalobkyně si od žalované nevyžádala výpisy z účtu, ze kterých by byly zřejmé jednak příjmy žalované a jednak i její reálné výdaje. Zejména z výpisů z účtů žalované a případně i posuzované domácnosti by přitom bylo seznatelné, jaké jsou její měsíční příjmy i výdaje, tedy i její celková životní úroveň a jaká částka jí reálně zbývá na případné splátky úvěrů. Výši měsíčních příjmů i výdajů žalované žalobkyně vyhodnotila zcela účelově nikoli reálně. Stejně tak náklady na životní potřeby ve výši životního minima, se kterými žalobkyně kalkulovala, je třeba považovat za skutečně naprosto minimální částku k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb (viz § 1 zákona č. 110/2006 Sb.), když většina lidí má výdaje na výživu a základní osobní potřeby vyšší.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Žalobkyně zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí, neposoudila schopnost žalované úvěr splácet, když naprosto nezjišťovala, resp. neověřovala tvrzené majetkové poměry žalované, její reálné příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. A vůbec se nezabývala výdaji žalované, případně je vyhodnotila zcela účelově a neadekvátně životní situaci žalované, kdy posuzovala jen životní minimum samotné žalované a nikoli osob, které jsou na ni odkázány výživou či žijí ve společné domácnosti. Žalobkyně jako profesionál jistě nemohla přehlédnout, že naprostou většinu tvrzení žalovaná ani nijak nedoložila a žalobkyně některá tvrzení ani doložit nepožadovala (např. doklady o příjmech domácnosti, doklady SIPO, výdaje na dopravu, nájemní smlouvu či doklad o vlastnictví bytu, doklady o platbách nájemného či příspěvků do fondu oprav). Schopnost splácet úvěr není přitom určena pouze výší příjmu ze zaměstnání, takže jistě nepostačuje ověření příjmu ze zaměstnání, ale celou řadou dalších faktorů, mj. též otázkou životního stylu dlužníka, výší jeho reálných výdajů. Pokud žalobkyně navzdory všemu právě uvedenému postupovala tak, že žalované částku 15 000 Kč poskytla, počínala si zcela lehkomyslně a musela si být vědoma vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalované. Rezignací na ověřování úvěruschopnosti žalované navíc žalobkyně porušila svou povinnost uloženou jí ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. Ohledně pravdivosti poskytnutých údajů žalovanou, lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, v němž je naopak zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit, v opačném případě se dopouští správního deliktu).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Žalobkyně vycházela ze svého matematického modelu, což však dostačující zásadně není. Jak uvedl například Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022, „Hodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr však vyžaduje porovnání zjištěných příjmů se zjištěnými výdaji dlužníka; pouhé zkoumání jedné z těchto složek k řádnému posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr nestačí. Stanovila-li věřitelka výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedla k doložení konkrétních údajů, nezkoumala výdajovou stránku žadatele řádně… vycházet pouze z informací o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva bez zjištění konkrétních informací o žadateli, neodpovídá řádnému posouzení úvěruschopnosti.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":17,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Pokud žalobkyně argumentovala, že nahlížela do dostupných databází a registrů, tak i judikatura zastává názor, že vycházet při posouzení úvěruschopnosti jen z databáze dlužníků je nedostatečné pro řádné ověření úvěruschopnosti (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1704/2019, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Na tomto místě soud může poukázat na úvahu Nejvyššího soudu vyjádřenou například v usnesení sp. zn. 20 Cdo 1704/2019: „Jak uvedl i sám Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, klíčová je nepochybně i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace. Mezi tyto lze řadit rovněž soukromé databáze typu SOLUS, BRKI (bankovní registr klientských informací) a NRKI (nebankovní registr klientských informací), které by však neměly být využívány jako základní či dokonce jediný informační zdroj, neboť poskytují informace jen o těch spotřebitelích, kteří neplní své povinnosti vůči subjektu, jenž je zapojen do činnosti daného registru. Informace ze shora specifikovaných registrů (databází) tak nemusí být vždy kompletní. Použití informací z těchto databází není obligatorní, pokud je věřitel schopen doložit, že úvěruschopnost prověřil jinak, jako tomu bylo v právě posuzované věci.“.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":17,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Skutečnost, že žalovaná úvěr nejprve splácela nesvědčí o její úvěruschopnosti. Mohla si na splátky půjčit jinde a dostat se do dluhové spirály nebo jí mohla vypomoci i rodina a přátelé. Sankce v podobě neplatnosti úvěrové smlouvy není v § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. stanovena pro případ, že spotřebitel není úvěruschopný, ale pro nedodržení povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost dle § 86 zák. č. 257/2016 Sb. Pokud tato povinnost věřitelem splněna není je smlouva neplatná a není rozhodné, zda spotřebitel skutečně úvěruschopný je či není.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":17,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Soud uzavírá, že počíná-li si žalobkyně natolik lehkomyslně jako v projednávané věci, musí být srozuměna též s vysokým rizikem, které je s tím spojeno, totiž s rizikem reálné nevratnosti poskytnuté částky (řečeno s určitou mírou nadsázky, za daných okolností má smlouva spíše než smlouva o úvěru charakter smlouvy velmi odvážné). Jestliže by si žalobkyně již při uzavření smlouvy byla vědoma vysoké pravděpodobnosti neplnění řádně a včas ze strany žalované, a snad i počítala již od počátku s uplatněním sankcí za pozdní placení, pak by takovému postupu žalobkyně navíc nebylo lze přiznat ochranu z důvodů uvedených v ustanovení § 6 o. z. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru soud vycházel z toho, že žalobkyně svoji povinnost dle ust. § 86 cit. zákona nesplnila. Soud tedy při užití cit. ustanovení dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou dne 28. 1. 2025 je neplatná, neplatné je tedy i ujednání obsažené v této smlouvě stran úroků, poplatků i smluvní pokuty. Žalobkyni tak nevzniklo a nelze jí přiznat právo na zaplacení smluvního úroku, smluvní pokuty či jiných finančních plnění a sjednaných poplatků ze smlouvy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":17,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Podle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":18,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" celkovou částku 15 000 Kč, je žalovaná tuto částku povinna žalobkyni vrátit dle ust. § 2993 o. z. z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Jak bylo v řízení zjištěno z výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaná žalobkyni již uhradila částku 6 819 Kč. Pokud ji žalobkyně započetla na sjednané poplatky, smluvní pokuty či příslušenství, nebyl tento zápočet správný, když smlouva byla neplatná a žalobkyně nebyla oprávněna započítávat vrácené finanční prostředky na tyto poplatky a sankce. Soud tedy zaplacenou částku započetl na poskytnutou jistinu, když žalovaná se dle ust. § 2991 o. z. na úkor žalobkyně obohatila bez spravedlivého důvodu, neboť přijala plnění bez právního důvodu. Žalovanou tak zavázal uhradit žalobkyni částku 8 181 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":17,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Jestliže žalobkyně uplatňovala další nároky představující žalobkyní vypočtené kapitalizované obchodní úroky a obchodní úrok na další období či sjednané poplatky a smluvní pokuty (výrok II.), neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako celku žalobkyni nárok na tyto částky nevznikl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":17,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Soud žalobkyni nepřiznal ani zákonný úrok z prodlení, když v tomto ohledu vycházel zejména z ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru z důvodu nedostatečného zjišťování úvěruschopnosti, nastává splatnost bezdůvodného obohacení dle možností spotřebitele, případně lhůtu určí soud. V tomto případě se tak žalovaná zatím nemohla dostat do prodlení, kdy proto nárok na zákonné úroky z prodlení žalobkyni nevznikl. Obdobně judikoval také Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, kdy uvedl, že „..ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru…“.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":17,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Zdejší soud veden nálezem Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 2717/08 při posuzování míry úspěchu ve věci přihlížel nejen k žalované pohledávce, ale také k jejímu příslušenství. Na základě této skutečnosti proto požadované příslušenství kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni 4. 6. 2026, kdy již zamítnutá jistina a kapitalizované příslušenství přesahují částku, která byla žalobkyni výrokem I. přiznána. Soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalobkyně byla v řízení z větší části neúspěšná. Žalovaná by tak oproti žalobkyni měla právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však žádné náklady v tomto řízení nevznikly.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":17,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 19 564 Kč se zákonným příslušenstvím. Jedná se o nárok vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne , datum,  uzavřené mezi účastníky. Ze skutkových tvrzení vyplývá, že se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 12 884 Kč jako nevrácené zapůjčené jistiny, úhrady sjednaného úroku z úvěru ve výši 3 675 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 109 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč. Do doby zesplatnění žalovaná uhradila celkem částku 6 819 Kč. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalované vyšla žalobkyně z informací poskytnutých jí žalovanou před uzavřením smlouvy, kdy tato byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace pak žalobkyně ověřila z dokladů předložených žalovanou. Současně provedla tzv. MLS výpočet životních nákladů žalované s využitím dotazů do databáze bankovních i nebankovních poskytovatelů úvěrů a ověření žalované v rámci dostupných registrů.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Dne , datum,  uzavřeli účastníci úvěrovou smlouvu ID žádosti , Anonymizováno,  a žalovaná prohlásila, že se seznámila se všemi informacemi poskytnutými žalobkyní. Výše úvěru byla sjednána částkou 15 000 Kč. Účastníci si ujednali také poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatek za korunový odklad ve výši 1 485 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč a poplatek za online platbu ve výši 1 % z převáděné částky. RPSN činila 49,1 % a žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni celkem částku 20 640 Kč celkem ve 24 splátkách. Splátky byly sjednány ve výši 1 459 Kč měsíčně do 8. splátky a následně od 9. splátky ve výši 724 Kč měsíčně. Ve smlouvě byla také sjednána smluvní pokuta za opožděnou úhradu splátky ve výši 500 Kč. (viz smlouva o úvěru). Z Karty klienta bylo zjištěno, že žalobkyně při poskytnutí úvěru vyšla z informací sdělených žalovanou, která uvedla, že má příjem ve výši 33 000 Kč měsíčně jakožto zaměstnanec, má jedno dítě a nesplácí jiné závazky, a dále žalobkyně provedla šetření v dostupných registrech s negativním výsledkem. Z úvěrové zprávy vyplývá, že si žalobkyně ověřovala, zda žalovaná nesplácí jiné úvěry či půjčky. žalobkyně následně ověřila bonitu MLS, kde vycházela ze splátek úvěrů, nákladů na bydlení a ostatních nákladů, dále zjišťovala životní minimum žalované, minimální ověřené výdaje domácnosti, nákladů na bydlení dle ČSÚ, nákladů na placení dalších závazků dle NRKI. Tyto údaje žalobkyně porovnala s částkou reálných výdajů uvedených žalovanou a dospěla k závěru, že zbývající MLS žalované je 31 301 Kč a MLS domácnosti je 11 401 Kč. Na základě smlouvy byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč na účet č. , č. účtu,  (viz opis výpisu provedené platby). Z výpisu čerpání, splátek a úhrad vyplývá, že žalovaná dne 11. 3. 2025 uhradila částku 1 519 Kč, dne 13. 5. 2025 částku 2 000 Kč, dne 25. 6. 2025 částku 700 Kč, dne 8. 7. 2025 částku 2 000 Kč a dne 20. 8. 2025 částku 600 Kč. Další splátky uhrazeny nebyly a žalobkyně dne 30. 8. 2025 přistoupila k zesplatnění úvěru a žalovaní následně účtovala obchodní úrok z dlužné částky a úrok z prodlení.4. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 30. 8. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky v celkové výši 19 694 Kč.5. Soud dospěl k závěru, že na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou je nutno aplikovat zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V dané věci se mělo jednat o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobkyně je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v částce 15 000 Kč.6. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).7. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Z uvedeného je zřejmé, že věřitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C–679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.“ Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).9. Ohledně splnění povinnosti dle ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. žalobkyně odkázala na informace sdělené jí žalovanou, ze kterých při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela, které doplnila ověřováním údajů o žalované ve veřejných databázích a vyhodnocením tzv. MLS. Žalobkyně však při posouzení úvěruschopnosti a hodnocení příjmové i výdajové stránky žalované předestřené informace nijak neověřovala. Nijak se nepozastavila nad tím, že žalovaná nedoložila doklady o příjmech, není zřejmé z čeho by měl pocházet tvrzený příjem celé domácnosti ani kolik členů tato domácnost má, aby bylo možno vyhodnotit i případné výdaje na danou domácnost. Tvrzené měsíční výdaje ani jejich výše nebyla žalobkyní taktéž vůbec ověřena. Žalobkyně vyšla z ničím neodůvodněné částky životního minima a spokojila se s uváděnými náklady na bydlení, které se soudu jeví v dnešní době zcela neadekvátní, protože náklady na bydlení neobsahují jen samotný nájem či příspěvek do fondu oprav, ale i úhradu energií, záloh na služby a další. Výdaje hodnocené domácnosti na bydlení taktéž nebyly nijak doloženy. Od žalované nebyl vyžádán dokad o výši hrazeného nájemného či plateb do fondu oprav a plateb za služby, nabylo požadováno ani doložení výše plateb za spotřebu energií v bytě a dalších plateb souvisejících bydlením. Žalobkyně si od žalované nevyžádala výpisy z účtu, ze kterých by byly zřejmé jednak příjmy žalované a jednak i její reálné výdaje. Zejména z výpisů z účtů žalované a případně i posuzované domácnosti by přitom bylo seznatelné, jaké jsou její měsíční příjmy i výdaje, tedy i její celková životní úroveň a jaká částka jí reálně zbývá na případné splátky úvěrů. Výši měsíčních příjmů i výdajů žalované žalobkyně vyhodnotila zcela účelově nikoli reálně. Stejně tak náklady na životní potřeby ve výši životního minima, se kterými žalobkyně kalkulovala, je třeba považovat za skutečně naprosto minimální částku k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb (viz § 1 zákona č. 110/2006 Sb.), když většina lidí má výdaje na výživu a základní osobní potřeby vyšší.10. Žalobkyně zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí, neposoudila schopnost žalované úvěr splácet, když naprosto nezjišťovala, resp. neověřovala tvrzené majetkové poměry žalované, její reálné příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. A vůbec se nezabývala výdaji žalované, případně je vyhodnotila zcela účelově a neadekvátně životní situaci žalované, kdy posuzovala jen životní minimum samotné žalované a nikoli osob, které jsou na ni odkázány výživou či žijí ve společné domácnosti. Žalobkyně jako profesionál jistě nemohla přehlédnout, že naprostou většinu tvrzení žalovaná ani nijak nedoložila a žalobkyně některá tvrzení ani doložit nepožadovala (např. doklady o příjmech domácnosti, doklady SIPO, výdaje na dopravu, nájemní smlouvu či doklad o vlastnictví bytu, doklady o platbách nájemného či příspěvků do fondu oprav). Schopnost splácet úvěr není přitom určena pouze výší příjmu ze zaměstnání, takže jistě nepostačuje ověření příjmu ze zaměstnání, ale celou řadou dalších faktorů, mj. též otázkou životního stylu dlužníka, výší jeho reálných výdajů. Pokud žalobkyně navzdory všemu právě uvedenému postupovala tak, že žalované částku 15 000 Kč poskytla, počínala si zcela lehkomyslně a musela si být vědoma vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalované. Rezignací na ověřování úvěruschopnosti žalované navíc žalobkyně porušila svou povinnost uloženou jí ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. Ohledně pravdivosti poskytnutých údajů žalovanou, lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, v němž je naopak zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit, v opačném případě se dopouští správního deliktu).11. Žalobkyně vycházela ze svého matematického modelu, což však dostačující zásadně není. Jak uvedl například Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022, „Hodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr však vyžaduje porovnání zjištěných příjmů se zjištěnými výdaji dlužníka; pouhé zkoumání jedné z těchto složek k řádnému posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr nestačí. Stanovila-li věřitelka výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedla k doložení konkrétních údajů, nezkoumala výdajovou stránku žadatele řádně… vycházet pouze z informací o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva bez zjištění konkrétních informací o žadateli, neodpovídá řádnému posouzení úvěruschopnosti.“12. Pokud žalobkyně argumentovala, že nahlížela do dostupných databází a registrů, tak i judikatura zastává názor, že vycházet při posouzení úvěruschopnosti jen z databáze dlužníků je nedostatečné pro řádné ověření úvěruschopnosti (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1704/2019, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Na tomto místě soud může poukázat na úvahu Nejvyššího soudu vyjádřenou například v usnesení sp. zn. 20 Cdo 1704/2019: „Jak uvedl i sám Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, klíčová je nepochybně i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace. Mezi tyto lze řadit rovněž soukromé databáze typu SOLUS, BRKI (bankovní registr klientských informací) a NRKI (nebankovní registr klientských informací), které by však neměly být využívány jako základní či dokonce jediný informační zdroj, neboť poskytují informace jen o těch spotřebitelích, kteří neplní své povinnosti vůči subjektu, jenž je zapojen do činnosti daného registru. Informace ze shora specifikovaných registrů (databází) tak nemusí být vždy kompletní. Použití informací z těchto databází není obligatorní, pokud je věřitel schopen doložit, že úvěruschopnost prověřil jinak, jako tomu bylo v právě posuzované věci.“.13. Skutečnost, že žalovaná úvěr nejprve splácela nesvědčí o její úvěruschopnosti. Mohla si na splátky půjčit jinde a dostat se do dluhové spirály nebo jí mohla vypomoci i rodina a přátelé. Sankce v podobě neplatnosti úvěrové smlouvy není v § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. stanovena pro případ, že spotřebitel není úvěruschopný, ale pro nedodržení povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost dle § 86 zák. č. 257/2016 Sb. Pokud tato povinnost věřitelem splněna není je smlouva neplatná a není rozhodné, zda spotřebitel skutečně úvěruschopný je či není.14. Soud uzavírá, že počíná-li si žalobkyně natolik lehkomyslně jako v projednávané věci, musí být srozuměna též s vysokým rizikem, které je s tím spojeno, totiž s rizikem reálné nevratnosti poskytnuté částky (řečeno s určitou mírou nadsázky, za daných okolností má smlouva spíše než smlouva o úvěru charakter smlouvy velmi odvážné). Jestliže by si žalobkyně již při uzavření smlouvy byla vědoma vysoké pravděpodobnosti neplnění řádně a včas ze strany žalované, a snad i počítala již od počátku s uplatněním sankcí za pozdní placení, pak by takovému postupu žalobkyně navíc nebylo lze přiznat ochranu z důvodů uvedených v ustanovení § 6 o. z. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru soud vycházel z toho, že žalobkyně svoji povinnost dle ust. § 86 cit. zákona nesplnila. Soud tedy při užití cit. ustanovení dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou dne 28. 1. 2025 je neplatná, neplatné je tedy i ujednání obsažené v této smlouvě stran úroků, poplatků i smluvní pokuty. Žalobkyni tak nevzniklo a nelze jí přiznat právo na zaplacení smluvního úroku, smluvní pokuty či jiných finančních plnění a sjednaných poplatků ze smlouvy.15. Podle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy ze dne , datum,  celkovou částku 15 000 Kč, je žalovaná tuto částku povinna žalobkyni vrátit dle ust. § 2993 o. z. z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Jak bylo v řízení zjištěno z výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaná žalobkyni již uhradila částku 6 819 Kč. Pokud ji žalobkyně započetla na sjednané poplatky, smluvní pokuty či příslušenství, nebyl tento zápočet správný, když smlouva byla neplatná a žalobkyně nebyla oprávněna započítávat vrácené finanční prostředky na tyto poplatky a sankce. Soud tedy zaplacenou částku započetl na poskytnutou jistinu, když žalovaná se dle ust. § 2991 o. z. na úkor žalobkyně obohatila bez spravedlivého důvodu, neboť přijala plnění bez právního důvodu. Žalovanou tak zavázal uhradit žalobkyni částku 8 181 Kč.17. Jestliže žalobkyně uplatňovala další nároky představující žalobkyní vypočtené kapitalizované obchodní úroky a obchodní úrok na další období či sjednané poplatky a smluvní pokuty (výrok II.), neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako celku žalobkyni nárok na tyto částky nevznikl.18. Soud žalobkyni nepřiznal ani zákonný úrok z prodlení, když v tomto ohledu vycházel zejména z ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru z důvodu nedostatečného zjišťování úvěruschopnosti, nastává splatnost bezdůvodného obohacení dle možností spotřebitele, případně lhůtu určí soud. V tomto případě se tak žalovaná zatím nemohla dostat do prodlení, kdy proto nárok na zákonné úroky z prodlení žalobkyni nevznikl. Obdobně judikoval také Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, kdy uvedl, že „..ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru…“.19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Zdejší soud veden nálezem Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 2717/08 při posuzování míry úspěchu ve věci přihlížel nejen k žalované pohledávce, ale také k jejímu příslušenství. Na základě této skutečnosti proto požadované příslušenství kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni 4. 6. 2026, kdy již zamítnutá jistina a kapitalizované příslušenství přesahují částku, která byla žalobkyni výrokem I. přiznána. Soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalobkyně byla v řízení z větší části neúspěšná. Žalovaná by tak oproti žalobkyni měla právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však žádné náklady v tomto řízení nevznikly.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSBR:2026:108.C.42.2026.1","publishedAt":"2026-09-04","decisionAt":"2026-06-04","caseNumber":{"senate":108,"registry":"C","index":42,"year":2026,"pageNumber":35},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Hana","lastName":"Střítecká","titlesAfter":"","function":"soudkyně"},"courtCode":"MSBR","caseResultType":["VYHOVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":"19 564 Kč s příslušenstvím - úvěr","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1","lexNumber":110,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2991","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"86","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"87","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NAKLADY_RIZENI","BEZDUVODNE_OBOHACENI","NEPLATNOST_SMLOUVY","SMLOUVA_O_UVERU"]},"styles":[{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":17,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":17,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":17,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":17,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":18,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":true},{"localId":18,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":true},{"localId":17,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":17,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":17,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":17,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":17,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":18,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":true},{"localId":17,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":17,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":17,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":17,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":true,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}