{"uuid":"1d406aee-d882-4477-8c1a-0db16132124c","header":[{"texts":[{"text":"Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň JUDr. Zuzany Šmídové a Mgr. Markéty Jiráskové ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupena advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 85 264 Kč s příslušenstvím,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. listopadu 2025, č. j. 38 C 217/2025-127,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu na zaplacení částky 85 264 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 85 264 Kč od 14. 8. 2025 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Takto rozhodl o návrhu původního žalobce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" na zaplacení částky 85 264 Kč s příslušenstvím (došlém soudu I. stupně dne 19. 8. 2025), požadované po žalované jakožto bezdůvodného obohacení z neplatné pojistné smlouvy o investičním životním pojištění. Žalobce namítal neplatnost pojistné smlouvy pro rozpor se zákonem, evropským právem a dobrými mravy s tím, že smlouva obsahuje zneužívající a tedy neplatná ujednání. Výše bezdůvodného obohacení je dle žaloby představována rozdílem mezi tím, co pojistník zaplatil žalované na pojistném (tj. částkou ve výši 170 000 Kč) a tím, co pojistník obdržel od žalované na odkupném (tj. částkou 84 736 Kč).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Nesporovala uzavření pojistné smlouvy se žalobcem dne 25. 9. 2010 a s počátkem pojištění od 1. 10. 2010, jakož i ukončení pojistné smlouvy na základě žádosti žalobce ke dni 30. 11. 2024. Pojistnou smlouvu považovala za platnou. Vznesla námitku promlčení žalovaného nároku ve dvouleté subjektivní promlčecí době ve vztahu k pojistnému uhrazenému do 19. 8. 2023, jakož i námitku promlčení žalovaného nároku v tříleté objektivní promlčecí době ve vztahu k pojistnému uhrazenému do 19. 8. 2022. Zároveň uplatnila námitku započtení vzájemně nepromlčených plnění ve smyslu § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne 25. 9. 2010 pojistnou smlouvu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název","anonStyle":"ANON"},{"text":" č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", o investičním životním pojištění, s počátkem pojištění od 1. 10. 2010. Žalobce jako pojištěný se zavázal platit měsíční pojistné ve výši 1 000 Kč. Pojistná smlouva byla sjednána na dobu určitou, a to do 70 let věku žalobce. Uvedené skutečnosti nebyly ani mezi účastníky sporné. Dle zjištění soudu I. stupně byly součástí dokumentů k životnímu pojištění Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění osob ","anonStyle":"NONE"},{"text":"VPP","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dále i jen „VPP“) a Zvláštní pojistné podmínky pro Investiční životní pojištění ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"ZPP","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dále i jen „ZPP“), s nimiž byl žalobce seznámen a které v písemné podobě převzal. Soud I. stupně též učinil konkrétní zjištění z VPP i ZPP, které popsal v bodech 11. a 12. odůvodnění svého rozhodnutí. Dále zjistil (a mezi účastníky v tom nebylo sporu), že předmětná pojistná smlouva skončila výpovědí ze strany žalobce ke dni 30. 11. 2024. Žalobce na pojistnou smlouvu uhradil žalované částku v celkové výši 170 000 Kč; žalovaná při ukončení smlouvy uhradila žalobci odkupné ve výši 84 736 Kč. Dle zjištění soudu I. stupně žalobce uhradil žalované za poslední 3 roky před podáním žaloby (tj. za období od 19. 8. 2022 do 19. 8. 2025) částku 28 000 Kč, při měsíční výši pojistného 1 000 Kč. Žalobce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení dopisem ze dne 28. 7. 2025. Z rekapitulace pojistné smlouvy ke dni 9. 10. 2012 bylo soudem zjištěno, že žalobce byl informován o základních parametrech pojištění – délka trvání pojištění, sjednané pojistné částky pro konkrétní pojištění, výše měsíčního pojištění, alokační poměr umisťování pojistného do fondů a rekapitulace stavu účtu (počet podílových jednotek).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Na takto zjištěný skutkový stav aplikoval soud I. stupně § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), § 107 odst. 1, 2, 3 a § 457 obč. zák., jakož i konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu, kterou v odůvodnění svého rozsudku citoval. Soud I. stupně se předně zabýval otázkou promlčení (případného) práva žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez ohledu na to, zda byl nárok uplatněn důvodně či nikoliv, tj. zda pojistná smlouva byla z důvodů uváděných žalobkyní uzavřena platně či nikoliv. V této souvislosti shledal důvodnou námitku promlčení uplatněného nároku (vznesenou žalovanou), když současně vyšel z tříleté objektivní promlčecí doby dle obč. zák. a shledal tvrzený nárok na vydání bezdůvodného obohacení za promlčený za období předcházející posledním třem rokům před podáním žaloby. Uzavřel, že za poslední 3 roky před podáním žaloby žalobce zaplatil žalované na pojistném částku 28 000 Kč a žalovaná uhradila žalobci při ukončení smlouvy na odkupném částku 84 736 Kč. Dále shledal opodstatněnou námitku započtení ze strany žalované (resp. zúčtování vzájemných nepromlčených plnění), s tím, že částka, kterou by měla vydat žalovaná žalobci je nižší nežli částka, kterou mu žalovaná již vydala. Tento postup shledal souladným s ustanovením § 1982 o. z. (resp. s ustanovením § 580 obč. zák.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Soud I. stupně rovněž neshledal, že by uplatnění námitky promlčení bylo v rozporu s dobrými mravy. Rovněž nemá (oproti argumentaci žalobkyně) za to, že by žalovaná těžila z vlastní nepoctivosti a protiprávního jednání. Tyto své závěry podrobně vysvětlil v bodech 37. až 41. odůvodnění napadeného rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Otázku platnosti či neplatnosti předmětné pojistné smlouvy považoval soud I. stupně za druhotnou, nicméně uzavřel, že v okamžiku uzavření smlouvy mezi (tehdejším) žalobcem a žalovanou nelze z dostupných dokumentů zjistit výši počátečních nákladů, přičemž takováto neurčitost zakládá absolutní neplatnost předmětné pojistné smlouvy. Poukázal na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu jednoznačně rozlišující neurčitost smlouvy na straně jedné a zneužívající (nepřiměřená) ujednání ve spotřebitelské smlouvě na straně druhé. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023, jakož i další citovaná rozhodnutí dovolacího soudu dovodil, že v případě absence podstatného ujednání způsobujícího neurčitost smlouvy není namístě přezkoumávat takové ujednání z hlediska přiměřenosti, ani není namístě námitka, že nebylo sepsáno jasným a srozumitelným jazykem, a nejde o případ, kdy by nebylo možné s ohledem na směrnici použít vnitrostátní úpravu promlčení. Vzhledem k tomu, že soud I. stupně shledal předmětnou pojistnou smlouvu pro popsanou neurčitost za absolutně neplatnou, již (s odkazem na shora uvedené) dále nezkoumal, zda sjednané smluvní podmínky měly charakter nepřiměřených či zneužívajících ujednání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. S tímto podstatným odůvodněním soud I. stupně žalobu v plném rozsahu zamítl včetně požadovaného příslušenství.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud I. stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když žalovaná měla plný úspěch ve věci. Procesně úspěšné žalované proto přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši, které jsou představovány náklady nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř., ve spojení s § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení, a to za 2 úkony po 300 Kč (vyjádření ze dne 29. 9. 2025, účast na jednání dne 19. 11. 2025), celkem tedy 600 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Rozsudek napadla včasným a přípustným odvoláním žalobkyně. Namítla, že soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav, když jako důkaz neprovedl výroční zprávy žalované, zprávy aktuára žalované a výslechy navržených svědků. Důsledkem je, dle žalobkyně, nepřezkoumatelnost skutkových závěrů soudu týkajících se vědomosti žalované o neplatnosti pojistných smluv a přijímání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně vytkla soudu rovněž nesprávné právní posouzení věci zejména v tom, že soud I. stupně vůbec neprovedl řádné posouzení toho, zda pojistná smlouva obsahuje zneužívající ujednání ve smyslu § 55 a § 56 obč. zák. a ve smyslu směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále i jen „Směrnice“). Žalobkyně má za nesprávné určení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty ze strany soudu I. stupně, jakož i nevypořádání se s návrhem žalobkyně na položení předběžné otázky SDEU ohledně zjevného rozporu mezi Směrnicí a ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ohledně problematiky zneužívajících smluvních ujednání ve spotřebitelských smlouvách. Setrvala na své námitce, že v daných skutkových okolnostech je uplatnění námitky promlčení žalovanou v rozporu s dobrými mravy. Soudu I. stupně rovněž vytkla nesprávné právní posouzení otázky vzájemného zúčtování plnění podle § 457 obč. zák. s tím, že v případě absolutní neplatnosti pojistné smlouvy je třeba vypořádat vzájemná peněžitá plnění v režimu § 457 obč. zák. – tedy zúčtováním všech peněžitých plnění obou stran a přiznáním toliko rozdílu (salda) tomu, kdo plnil ve větším rozsahu, a teprve následně posoudit případné námitky promlčení ve vztahu k takto vymezenému nároku. Žalobkyně napadla též závěr soudu I. stupně o promlčení nároku v tříleté objektivní promlčecí době podle § 107 odst. 2 obč. zák., neboť v projednávaném spotřebitelském sporu nelze aplikaci tohoto zákonného ustanovení provést mechanicky, bez posouzení limitů vyplývajících z unijního práva, konkrétně ze Směrnice a zásady efektivity. Žalobkyně má napadený rozsudek za nepřezkoumatelný, neboť se soud nevypořádal s podstatnou částí její argumentace, uvedenou judikaturou, ani s navrženými důkazy, čímž porušil právo žalobkyně na spravedlivý proces a účinnou soudní ochranu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Z vyložených důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobě zcela vyhoví a přizná žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila tak, že napadený rozsudek považuje za správný. Odmítla jako neopodstatněnou námitku žalobkyně o nedostatku dobré víry žalované při přijímání pojistného. Ztotožnila se se zamítnutím žalobkyní předložených důkazů s tím, že tyto konkrétní důkazy neprokazují a ani nejsou způsobilé prokázat vědomost žalované o inkasu bezdůvodného obohacení ve vztahu k této konkrétní pojistné smlouvě, neboť se jí vůbec netýkají. Odkazy žalobkyně na konkrétní rozhodnutí odvolacího soudu odmítající aplikaci objektivní promlčecí doby dle § 107 obč. zák. považuje za nepřiléhavé s odůvodněním, že se jedná o menšinová rozhodnutí dvou konkrétních senátů, jejichž judikatura je ve zjevném rozporu s judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu. Má rovněž za správný postup soudu I. stupně ohledně vypořádání vzájemných plnění stran. Požadavek žalobkyně na položení předběžné otázky SDEU považuje za nadbytečný a nesplňující podmínky pro položení předběžné otázky dle čl. 267 Smlouvy o fungování EU. Připomněla, že žalobkyně v řízení řádně netvrdila ani neprokazovala existenci zneužívajících ujednání v předmětné pojistné smlouvě.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Usnesením odvolacího soudu ze dne 15. 5. 2026, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" připustil odvolací soud, aby na místo dosavadního žalobce vstoupila do řízení na straně žalobce společnost ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":", se sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 21. 5. 2026.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Žalobkyně v doplnění odvolání ze dne 28. 7. 2026 odkazovala na nález Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2026, sp. zn. II. ÚS 3645/25. Z tohoto nálezu dovodila, že ani v přezkoumávané věci není možno ignorovat posouzení podle práva SDEU. Žalovaná při odvolacím jednání ve vztahu k žalobkyní odkazovanému nálezu Ústavního soudu naopak namítla, že uvedený nález byl vystavěn na jiné situaci a že na tuto posuzovanou věc nedopadá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Odvolací soud přezkoumal postupem podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost rozsudku soudu I. stupně včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo. Poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, z nichž čerpal správná skutková zjištění, která odvolací soud shrnul pod body 4. až 7. odůvodnění tohoto rozsudku. Takto správně zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně správně i po stránce právní.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. K námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí odvolací soud uvádí, že rozsudek soudu I. stupně ze dne 19. 11. 2025 obsahuje náležitosti § 157 odst. 2 o. s. ř. Z obsahu rozhodnutí lze zcela nepochybně dovodit, jaká soud I. stupně učinil skutková zjištění, jaký přijal skutkový závěr, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil i jak věc posoudil po právní stránce. Přezkoumatelnost rozhodnutí soudu I. stupně je předpokladem především pro to, aby se účastník mohl domáhat svých práv u odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3814/2015). Přitom dle platné judikatury, i kdyby rozhodnutí soudu I. stupně nevyhovovalo všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011), což v posuzované věci jednoznačně nenastalo.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Na základě těchto skutečností odvolací soud shledal, že námitka žalobkyně ohledně nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí není opodstatněná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Soud I. stupně předně správně uzavřel, že právní vztah účastníků vycházející z pojistné smlouvy uzavřené dne 25. 9. 2010 se řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. § 3028 odst. 3 o. z.), jakož i zákonem č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě. Správně též vycházel i z úpravy promlčení podle § 107 odst. 1, 2 obč. zák. Podle citované právní úpravy se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí ve dvouleté subjektivní a v tříleté objektivní promlčecí době, respektive v desetileté objektivní promlčecí době v případě úmyslného bezdůvodného obohacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Soud I. stupně se rovněž správně zabýval nejprve otázkou promlčení práva žalobkyně, a správně dovodil, že (případné) právo žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení se zčásti promlčelo v tříleté objektivní promlčecí době dle § 107 odst. 2 obč. zák., tj. za období předcházející posledním třem rokům před podáním žaloby. Nepromlčeno tak zůstalo plnění poskytnuté původním žalobcem na pojistnou smlouvu od 19. 8. 2022 do 19. 8. 2025 ve výši 28 000 Kč. V řízení však bylo prokázáno (a mezi účastníky v tom rovněž nebylo sporu), že žalovaná vyplatila původnímu žalobci při ukončení pojistném smlouvy odkupné ve výši 84 736 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Odvolací soud rovněž neshledal, že by závěr soudu I. stupně o vzájemném vypořádání nepromlčeného rozdílu mezi plněními, která si strany na základě neplatné smlouvy poskytly, byl v rozporu s § 457 obč. zák. Toto zákonné ustanovení ukládá sice povinnost vrácení bezdůvodného obohacení, nehovoří však o tom, jak přitom postupovat. Ve vztahu k § 457 obč. zák. vyložil Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 33 Odo 791/2005, že pro tento případ nemá občanský zákoník samostatnou úpravu otázky promlčení ani stavení promlčecí doby tohoto synallagmatického závazku, a proto se použijí ustanovení § 107 a § 112 obč. zák. (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2026, č. j. 33 Cdo 231/2026-310).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Soud I. stupně tedy v otázce vypořádání vzájemných plnění účastníků z neplatné smlouvy správně uzavřel, že bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně nevzniklo, neboť žalovaná vyplatila žalobkyni (resp. jejímu právnímu předchůdci) více, než kolik činí nepromlčený nárok. Na další plnění z titulu vydání bezdůvodného obohacení již žalobkyně nárok nemá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Pokud jde o odvolací námitku žalobkyně ohledně údajné vědomosti žalované o neplatnosti pojistných smluv a absenci dobré víry žalované, odvolací soud pro stručnost odkazuje na správné závěry soudu I. stupně v bodech 37. až. 40. odůvodnění napadeného rozhodnutí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Odvolací soud má rovněž za správný závěr soudu I. stupně v tom, že námitka promlčení vznesená žalovanou není v rozporu s dobrými mravy. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení. Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je pak třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4112/2010 nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2022, sp. zn. 21 Cdo 1775/2022 či ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1897/2022). Žalobkyně přitom v této projednávané věci netvrdila žádné okolnosti, které by jí bránily ve včasném uplatnění nároku vůči žalované, a které by tak mohly opodstatňovat kvalifikaci uplatnění námitky promlčení jako rozporné s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 o. z.), s principem poctivosti (§ 6 o. z.) nebo se zákazem zneužití práva (§ 8 o. z.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Odvolací soud souhlasí i se závěrem soudu I. stupně, že předmětná smlouva o investičním životním pojištění ze dne 25. 9. 2010 obsahovala neurčitá ustanovení v podobě nedostatečných informací ve vztahu k výši počátečních nákladů i výši poplatků v průběhu doby trvání pojištění (v podrobnostech viz bod 42. a 43. odůvodnění napadeného rozsudku). Soud I. stupně v této souvislosti správně uzavřel, že z uvedených důvodů je pojistná smlouva neplatná, přičemž se jedná o absolutní neplatnost podle § 37 odst. 1 obč. zák. (kterým se posuzovaný vztah řídí ve smyslu přechodných ustanovení - § 3028 odst. 3 o. z. a § 3036 o. z.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Nejvyšší soud již ve svém rozsudku ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023 (proti němuž podaná ústavní stížnost byla usnesením Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2024, sp. zn. III. ÚS 2438/23, odmítnuta), dovodil, že spočívá-li důvod neplatnosti (pojistné) smlouvy v absenci určitého ujednání (ve smyslu § 37 obč. zák. jde o vadu projevu, spočívající v tom, že určité ujednání, jež má přímý dopad na celou smlouvu, ve smlouvě obsaženo není), pak takové (chybějící, neexistující) ujednání logicky vzato nelze podrobit přezkumu z hlediska jeho přiměřenosti podle § 56 odst. 1 obč. zák. (zda nejde o jednání, jež v rozporu s požadavkem poctivosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran). Jinak řečeno nemůže jít o nepřiměřené ujednání, pokud si strany něco neujednaly. To, co ve smlouvě sjednáno není, nemůže podléhat testu přiměřenosti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. Odvolací soud dále odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. IV. ÚS 1984/22, jehož předmětem byl spor o platnost smlouvy o investičním životním pojištění uzavřené v roce 2012, včetně posouzení souvisejících otázek promlčení. Největší pozornost věnoval Ústavní soud námitce promlčení a jejímu souladu s dobrými mravy a aplikovatelnosti judikatury SDEU mající potenciální dopad na počátek běhu objektivní promlčecí lhůty. Ústavní soud v odůvodnění citovaného usnesení konstatoval, že závěry rozsudku SDEU C 485/19 nejsou ve sporech ze smluv o investičním životním pojištění použitelné. Tento závěr odůvodnil odlišnými skutkovými a právními okolnostmi. Na rozdíl od případu posuzovaném SDEU (posuzované smlouvě o spotřebitelském úvěru od nebankovní společnosti) se totiž v případě smluv o investičním životním pojištění nevyskytují žádná zneužívající ustanovení. V této souvislosti Ústavní soud poukázal mj. i na úřední sdělení ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 2. 5. 2012, ve kterém tento regulátor také k závěrům o existenci zneužívajících ustanovení nedospěl. Ústavní soud jasně deklaroval, že „je nutno vést dělící linii mezi poskytnutím spotřebitelského úvěru a uzavřením životního pojištění, jakožto investicí svého druhu.“ Pojišťovny uzavírající smlouvy o investičním životním pojištění totiž podléhají přísné regulaci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". Naopak nebankovní úvěrující společnosti žádné takové regulaci nepodléhají. K otázce rozporu námitky promlčení s dobrými mravy Ústavní soud zdůraznil, že: „nelze ani a priori přijmout výklad, podle něhož účastník smluvního vztahu, který způsobil neplatnost smlouvy, se nemůže úspěšně bránit vznesením námitky promlčení.“ To dle Ústavního soudu platí zejména za situace, kdy klient pojišťovny netvrdil a ani neprokázal existenci smluvního ujednání mezi stranami sporu, které by ho alespoň částečně omezovalo v uplatnění jeho nároků plynoucích z uzavření smlouvy o investičním životním pojištění. Dle závěrů Ústavního soudu tedy námitku promlčení uplatněnou pojišťovnou nelze považovat za rozpornou s dobrými mravy jen proto, že tvrzený nárok je dovozován z neplatné smlouvy, a že v případě posuzování počátku běhu objektivní promlčecí lhůty nelze v případech smluv o investičním životním pojištění aplikovat závěry rozsudku SDEU C 485/19. Tyto závěry plně dopadají i na projednávanou věc.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. S ohledem na shora citovanou judikaturu Nejvyššího soudu, která byla podrobena též ústavnímu přezkumu, neshledává odvolací soud důvod pro předložení předběžné otázky SDEU.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. Ve vztahu k odkazu žalobkyně na nález Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2026, publikovaný pod sp. zn. II. ÚS 3645/25, odvolací soud zastává názor, že žalobkyně závěry obsažené v tomto rozhodnutí mylně interpretuje. Citovaným nálezem Ústavní soud zrušil usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2025 pod č. j. 33 Cdo 3051/2024-131 z důvodu, že se Nejvyšší soud nevypořádal s důvody, pro které bylo dovolání podáno. Nedostatek rozhodnutí, proti němuž ústavní stížnost směřovala, shledal Ústavní soud v tom, že se Nejvyšší a ani odvolací soud v tamní věci vůbec nezabývaly otázkou aplikace práva EU a nezjistily, zda obvodní soud předmětnou otázku posoudil správně. Podle závěru Ústavního soudu je ústavní stížnost týkající se merita věci za dané procesní situace prostředkem předčasným.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"30. Odvolací soud s ohledem na veškeré uvedené skutečnosti rozsudek soudu I. stupně v plném rozsahu jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně věcně správného výroku o nákladech řízení, jehož znění bylo v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"31. Pouze pro úplnost odvolací soud uvádí, že jak žalobkyně, tak i žalovaná v průběhu řízení předkládaly na podporu své argumentace mnohá rozhodnutí soudů v obdobných věcech. Rozhodovací praxe není jednotná, odvolací soud dbal zejména na to, aby věc posuzoval s ohledem na její konkrétní specifické skutkové okolnosti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"32. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., za použití § 151 odst. 3 o. s. ř. Procesně úspěšné žalované náleží za odvolací řízení paušální náhrada nákladů nezastoupeného účastníka v rozsahu tří úkonů po 300 Kč (vyjádření k odvolání, příprava a účast při odvolacím jednání) podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem 900 Kč. Jejich zaplacení uložil odvolací soud neúspěšné žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 211 a § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu na zaplacení částky 85 264 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 85 264 Kč od 14. 8. 2025 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Takto rozhodl o návrhu původního žalobce , jméno FO,  na zaplacení částky 85 264 Kč s příslušenstvím (došlém soudu I. stupně dne 19. 8. 2025), požadované po žalované jakožto bezdůvodného obohacení z neplatné pojistné smlouvy o investičním životním pojištění. Žalobce namítal neplatnost pojistné smlouvy pro rozpor se zákonem, evropským právem a dobrými mravy s tím, že smlouva obsahuje zneužívající a tedy neplatná ujednání. Výše bezdůvodného obohacení je dle žaloby představována rozdílem mezi tím, co pojistník zaplatil žalované na pojistném (tj. částkou ve výši 170 000 Kč) a tím, co pojistník obdržel od žalované na odkupném (tj. částkou 84 736 Kč).2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Nesporovala uzavření pojistné smlouvy se žalobcem dne 25. 9. 2010 a s počátkem pojištění od 1. 10. 2010, jakož i ukončení pojistné smlouvy na základě žádosti žalobce ke dni 30. 11. 2024. Pojistnou smlouvu považovala za platnou. Vznesla námitku promlčení žalovaného nároku ve dvouleté subjektivní promlčecí době ve vztahu k pojistnému uhrazenému do 19. 8. 2023, jakož i námitku promlčení žalovaného nároku v tříleté objektivní promlčecí době ve vztahu k pojistnému uhrazenému do 19. 8. 2022. Zároveň uplatnila námitku započtení vzájemně nepromlčených plnění ve smyslu § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“).3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne 25. 9. 2010 pojistnou smlouvu , název,  č. , číslo, , o investičním životním pojištění, s počátkem pojištění od 1. 10. 2010. Žalobce jako pojištěný se zavázal platit měsíční pojistné ve výši 1 000 Kč. Pojistná smlouva byla sjednána na dobu určitou, a to do 70 let věku žalobce. Uvedené skutečnosti nebyly ani mezi účastníky sporné. Dle zjištění soudu I. stupně byly součástí dokumentů k životnímu pojištění Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění osob , VPP,  (dále i jen „VPP“) a Zvláštní pojistné podmínky pro Investiční životní pojištění , název,  , ZPP,  (dále i jen „ZPP“), s nimiž byl žalobce seznámen a které v písemné podobě převzal. Soud I. stupně též učinil konkrétní zjištění z VPP i ZPP, které popsal v bodech 11. a 12. odůvodnění svého rozhodnutí. Dále zjistil (a mezi účastníky v tom nebylo sporu), že předmětná pojistná smlouva skončila výpovědí ze strany žalobce ke dni 30. 11. 2024. Žalobce na pojistnou smlouvu uhradil žalované částku v celkové výši 170 000 Kč; žalovaná při ukončení smlouvy uhradila žalobci odkupné ve výši 84 736 Kč. Dle zjištění soudu I. stupně žalobce uhradil žalované za poslední 3 roky před podáním žaloby (tj. za období od 19. 8. 2022 do 19. 8. 2025) částku 28 000 Kč, při měsíční výši pojistného 1 000 Kč. Žalobce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení dopisem ze dne 28. 7. 2025. Z rekapitulace pojistné smlouvy ke dni 9. 10. 2012 bylo soudem zjištěno, že žalobce byl informován o základních parametrech pojištění – délka trvání pojištění, sjednané pojistné částky pro konkrétní pojištění, výše měsíčního pojištění, alokační poměr umisťování pojistného do fondů a rekapitulace stavu účtu (počet podílových jednotek).4. Na takto zjištěný skutkový stav aplikoval soud I. stupně § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), § 107 odst. 1, 2, 3 a § 457 obč. zák., jakož i konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu, kterou v odůvodnění svého rozsudku citoval. Soud I. stupně se předně zabýval otázkou promlčení (případného) práva žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez ohledu na to, zda byl nárok uplatněn důvodně či nikoliv, tj. zda pojistná smlouva byla z důvodů uváděných žalobkyní uzavřena platně či nikoliv. V této souvislosti shledal důvodnou námitku promlčení uplatněného nároku (vznesenou žalovanou), když současně vyšel z tříleté objektivní promlčecí doby dle obč. zák. a shledal tvrzený nárok na vydání bezdůvodného obohacení za promlčený za období předcházející posledním třem rokům před podáním žaloby. Uzavřel, že za poslední 3 roky před podáním žaloby žalobce zaplatil žalované na pojistném částku 28 000 Kč a žalovaná uhradila žalobci při ukončení smlouvy na odkupném částku 84 736 Kč. Dále shledal opodstatněnou námitku započtení ze strany žalované (resp. zúčtování vzájemných nepromlčených plnění), s tím, že částka, kterou by měla vydat žalovaná žalobci je nižší nežli částka, kterou mu žalovaná již vydala. Tento postup shledal souladným s ustanovením § 1982 o. z. (resp. s ustanovením § 580 obč. zák.).5. Soud I. stupně rovněž neshledal, že by uplatnění námitky promlčení bylo v rozporu s dobrými mravy. Rovněž nemá (oproti argumentaci žalobkyně) za to, že by žalovaná těžila z vlastní nepoctivosti a protiprávního jednání. Tyto své závěry podrobně vysvětlil v bodech 37. až 41. odůvodnění napadeného rozsudku.6. Otázku platnosti či neplatnosti předmětné pojistné smlouvy považoval soud I. stupně za druhotnou, nicméně uzavřel, že v okamžiku uzavření smlouvy mezi (tehdejším) žalobcem a žalovanou nelze z dostupných dokumentů zjistit výši počátečních nákladů, přičemž takováto neurčitost zakládá absolutní neplatnost předmětné pojistné smlouvy. Poukázal na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu jednoznačně rozlišující neurčitost smlouvy na straně jedné a zneužívající (nepřiměřená) ujednání ve spotřebitelské smlouvě na straně druhé. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023, jakož i další citovaná rozhodnutí dovolacího soudu dovodil, že v případě absence podstatného ujednání způsobujícího neurčitost smlouvy není namístě přezkoumávat takové ujednání z hlediska přiměřenosti, ani není namístě námitka, že nebylo sepsáno jasným a srozumitelným jazykem, a nejde o případ, kdy by nebylo možné s ohledem na směrnici použít vnitrostátní úpravu promlčení. Vzhledem k tomu, že soud I. stupně shledal předmětnou pojistnou smlouvu pro popsanou neurčitost za absolutně neplatnou, již (s odkazem na shora uvedené) dále nezkoumal, zda sjednané smluvní podmínky měly charakter nepřiměřených či zneužívajících ujednání.7. S tímto podstatným odůvodněním soud I. stupně žalobu v plném rozsahu zamítl včetně požadovaného příslušenství.8. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud I. stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když žalovaná měla plný úspěch ve věci. Procesně úspěšné žalované proto přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši, které jsou představovány náklady nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř., ve spojení s § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení, a to za 2 úkony po 300 Kč (vyjádření ze dne 29. 9. 2025, účast na jednání dne 19. 11. 2025), celkem tedy 600 Kč.9. Rozsudek napadla včasným a přípustným odvoláním žalobkyně. Namítla, že soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav, když jako důkaz neprovedl výroční zprávy žalované, zprávy aktuára žalované a výslechy navržených svědků. Důsledkem je, dle žalobkyně, nepřezkoumatelnost skutkových závěrů soudu týkajících se vědomosti žalované o neplatnosti pojistných smluv a přijímání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně vytkla soudu rovněž nesprávné právní posouzení věci zejména v tom, že soud I. stupně vůbec neprovedl řádné posouzení toho, zda pojistná smlouva obsahuje zneužívající ujednání ve smyslu § 55 a § 56 obč. zák. a ve smyslu směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále i jen „Směrnice“). Žalobkyně má za nesprávné určení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty ze strany soudu I. stupně, jakož i nevypořádání se s návrhem žalobkyně na položení předběžné otázky SDEU ohledně zjevného rozporu mezi Směrnicí a ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ohledně problematiky zneužívajících smluvních ujednání ve spotřebitelských smlouvách. Setrvala na své námitce, že v daných skutkových okolnostech je uplatnění námitky promlčení žalovanou v rozporu s dobrými mravy. Soudu I. stupně rovněž vytkla nesprávné právní posouzení otázky vzájemného zúčtování plnění podle § 457 obč. zák. s tím, že v případě absolutní neplatnosti pojistné smlouvy je třeba vypořádat vzájemná peněžitá plnění v režimu § 457 obč. zák. – tedy zúčtováním všech peněžitých plnění obou stran a přiznáním toliko rozdílu (salda) tomu, kdo plnil ve větším rozsahu, a teprve následně posoudit případné námitky promlčení ve vztahu k takto vymezenému nároku. Žalobkyně napadla též závěr soudu I. stupně o promlčení nároku v tříleté objektivní promlčecí době podle § 107 odst. 2 obč. zák., neboť v projednávaném spotřebitelském sporu nelze aplikaci tohoto zákonného ustanovení provést mechanicky, bez posouzení limitů vyplývajících z unijního práva, konkrétně ze Směrnice a zásady efektivity. Žalobkyně má napadený rozsudek za nepřezkoumatelný, neboť se soud nevypořádal s podstatnou částí její argumentace, uvedenou judikaturou, ani s navrženými důkazy, čímž porušil právo žalobkyně na spravedlivý proces a účinnou soudní ochranu.10. Z vyložených důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobě zcela vyhoví a přizná žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.11. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila tak, že napadený rozsudek považuje za správný. Odmítla jako neopodstatněnou námitku žalobkyně o nedostatku dobré víry žalované při přijímání pojistného. Ztotožnila se se zamítnutím žalobkyní předložených důkazů s tím, že tyto konkrétní důkazy neprokazují a ani nejsou způsobilé prokázat vědomost žalované o inkasu bezdůvodného obohacení ve vztahu k této konkrétní pojistné smlouvě, neboť se jí vůbec netýkají. Odkazy žalobkyně na konkrétní rozhodnutí odvolacího soudu odmítající aplikaci objektivní promlčecí doby dle § 107 obč. zák. považuje za nepřiléhavé s odůvodněním, že se jedná o menšinová rozhodnutí dvou konkrétních senátů, jejichž judikatura je ve zjevném rozporu s judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu. Má rovněž za správný postup soudu I. stupně ohledně vypořádání vzájemných plnění stran. Požadavek žalobkyně na položení předběžné otázky SDEU považuje za nadbytečný a nesplňující podmínky pro položení předběžné otázky dle čl. 267 Smlouvy o fungování EU. Připomněla, že žalobkyně v řízení řádně netvrdila ani neprokazovala existenci zneužívajících ujednání v předmětné pojistné smlouvě.12. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.13. Usnesením odvolacího soudu ze dne 15. 5. 2026, č. j. , spisová značka,  připustil odvolací soud, aby na místo dosavadního žalobce vstoupila do řízení na straně žalobce společnost , Jméno žalobkyně, ., IČO , IČO žalobkyně, , se sídlem , adresa,  Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 21. 5. 2026.14. Žalobkyně v doplnění odvolání ze dne 28. 7. 2026 odkazovala na nález Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2026, sp. zn. II. ÚS 3645/25. Z tohoto nálezu dovodila, že ani v přezkoumávané věci není možno ignorovat posouzení podle práva SDEU. Žalovaná při odvolacím jednání ve vztahu k žalobkyní odkazovanému nálezu Ústavního soudu naopak namítla, že uvedený nález byl vystavěn na jiné situaci a že na tuto posuzovanou věc nedopadá.15. Odvolací soud přezkoumal postupem podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost rozsudku soudu I. stupně včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo. Poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.16. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, z nichž čerpal správná skutková zjištění, která odvolací soud shrnul pod body 4. až 7. odůvodnění tohoto rozsudku. Takto správně zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně správně i po stránce právní.17. K námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí odvolací soud uvádí, že rozsudek soudu I. stupně ze dne 19. 11. 2025 obsahuje náležitosti § 157 odst. 2 o. s. ř. Z obsahu rozhodnutí lze zcela nepochybně dovodit, jaká soud I. stupně učinil skutková zjištění, jaký přijal skutkový závěr, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil i jak věc posoudil po právní stránce. Přezkoumatelnost rozhodnutí soudu I. stupně je předpokladem především pro to, aby se účastník mohl domáhat svých práv u odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3814/2015). Přitom dle platné judikatury, i kdyby rozhodnutí soudu I. stupně nevyhovovalo všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011), což v posuzované věci jednoznačně nenastalo.18. Na základě těchto skutečností odvolací soud shledal, že námitka žalobkyně ohledně nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí není opodstatněná.19. Soud I. stupně předně správně uzavřel, že právní vztah účastníků vycházející z pojistné smlouvy uzavřené dne 25. 9. 2010 se řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. § 3028 odst. 3 o. z.), jakož i zákonem č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě. Správně též vycházel i z úpravy promlčení podle § 107 odst. 1, 2 obč. zák. Podle citované právní úpravy se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí ve dvouleté subjektivní a v tříleté objektivní promlčecí době, respektive v desetileté objektivní promlčecí době v případě úmyslného bezdůvodného obohacení.20. Soud I. stupně se rovněž správně zabýval nejprve otázkou promlčení práva žalobkyně, a správně dovodil, že (případné) právo žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení se zčásti promlčelo v tříleté objektivní promlčecí době dle § 107 odst. 2 obč. zák., tj. za období předcházející posledním třem rokům před podáním žaloby. Nepromlčeno tak zůstalo plnění poskytnuté původním žalobcem na pojistnou smlouvu od 19. 8. 2022 do 19. 8. 2025 ve výši 28 000 Kč. V řízení však bylo prokázáno (a mezi účastníky v tom rovněž nebylo sporu), že žalovaná vyplatila původnímu žalobci při ukončení pojistném smlouvy odkupné ve výši 84 736 Kč.21. Odvolací soud rovněž neshledal, že by závěr soudu I. stupně o vzájemném vypořádání nepromlčeného rozdílu mezi plněními, která si strany na základě neplatné smlouvy poskytly, byl v rozporu s § 457 obč. zák. Toto zákonné ustanovení ukládá sice povinnost vrácení bezdůvodného obohacení, nehovoří však o tom, jak přitom postupovat. Ve vztahu k § 457 obč. zák. vyložil Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 33 Odo 791/2005, že pro tento případ nemá občanský zákoník samostatnou úpravu otázky promlčení ani stavení promlčecí doby tohoto synallagmatického závazku, a proto se použijí ustanovení § 107 a § 112 obč. zák. (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2026, č. j. 33 Cdo 231/2026-310).22. Soud I. stupně tedy v otázce vypořádání vzájemných plnění účastníků z neplatné smlouvy správně uzavřel, že bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně nevzniklo, neboť žalovaná vyplatila žalobkyni (resp. jejímu právnímu předchůdci) více, než kolik činí nepromlčený nárok. Na další plnění z titulu vydání bezdůvodného obohacení již žalobkyně nárok nemá.23. Pokud jde o odvolací námitku žalobkyně ohledně údajné vědomosti žalované o neplatnosti pojistných smluv a absenci dobré víry žalované, odvolací soud pro stručnost odkazuje na správné závěry soudu I. stupně v bodech 37. až. 40. odůvodnění napadeného rozhodnutí.24. Odvolací soud má rovněž za správný závěr soudu I. stupně v tom, že námitka promlčení vznesená žalovanou není v rozporu s dobrými mravy. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení. Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je pak třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4112/2010 nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2022, sp. zn. 21 Cdo 1775/2022 či ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1897/2022). Žalobkyně přitom v této projednávané věci netvrdila žádné okolnosti, které by jí bránily ve včasném uplatnění nároku vůči žalované, a které by tak mohly opodstatňovat kvalifikaci uplatnění námitky promlčení jako rozporné s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 o. z.), s principem poctivosti (§ 6 o. z.) nebo se zákazem zneužití práva (§ 8 o. z.).25. Odvolací soud souhlasí i se závěrem soudu I. stupně, že předmětná smlouva o investičním životním pojištění ze dne 25. 9. 2010 obsahovala neurčitá ustanovení v podobě nedostatečných informací ve vztahu k výši počátečních nákladů i výši poplatků v průběhu doby trvání pojištění (v podrobnostech viz bod 42. a 43. odůvodnění napadeného rozsudku). Soud I. stupně v této souvislosti správně uzavřel, že z uvedených důvodů je pojistná smlouva neplatná, přičemž se jedná o absolutní neplatnost podle § 37 odst. 1 obč. zák. (kterým se posuzovaný vztah řídí ve smyslu přechodných ustanovení - § 3028 odst. 3 o. z. a § 3036 o. z.).26. Nejvyšší soud již ve svém rozsudku ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023 (proti němuž podaná ústavní stížnost byla usnesením Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2024, sp. zn. III. ÚS 2438/23, odmítnuta), dovodil, že spočívá-li důvod neplatnosti (pojistné) smlouvy v absenci určitého ujednání (ve smyslu § 37 obč. zák. jde o vadu projevu, spočívající v tom, že určité ujednání, jež má přímý dopad na celou smlouvu, ve smlouvě obsaženo není), pak takové (chybějící, neexistující) ujednání logicky vzato nelze podrobit přezkumu z hlediska jeho přiměřenosti podle § 56 odst. 1 obč. zák. (zda nejde o jednání, jež v rozporu s požadavkem poctivosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran). Jinak řečeno nemůže jít o nepřiměřené ujednání, pokud si strany něco neujednaly. To, co ve smlouvě sjednáno není, nemůže podléhat testu přiměřenosti.27. Odvolací soud dále odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. IV. ÚS 1984/22, jehož předmětem byl spor o platnost smlouvy o investičním životním pojištění uzavřené v roce 2012, včetně posouzení souvisejících otázek promlčení. Největší pozornost věnoval Ústavní soud námitce promlčení a jejímu souladu s dobrými mravy a aplikovatelnosti judikatury SDEU mající potenciální dopad na počátek běhu objektivní promlčecí lhůty. Ústavní soud v odůvodnění citovaného usnesení konstatoval, že závěry rozsudku SDEU C 485/19 nejsou ve sporech ze smluv o investičním životním pojištění použitelné. Tento závěr odůvodnil odlišnými skutkovými a právními okolnostmi. Na rozdíl od případu posuzovaném SDEU (posuzované smlouvě o spotřebitelském úvěru od nebankovní společnosti) se totiž v případě smluv o investičním životním pojištění nevyskytují žádná zneužívající ustanovení. V této souvislosti Ústavní soud poukázal mj. i na úřední sdělení , právnická osoba,  ze dne 2. 5. 2012, ve kterém tento regulátor také k závěrům o existenci zneužívajících ustanovení nedospěl. Ústavní soud jasně deklaroval, že „je nutno vést dělící linii mezi poskytnutím spotřebitelského úvěru a uzavřením životního pojištění, jakožto investicí svého druhu.“ Pojišťovny uzavírající smlouvy o investičním životním pojištění totiž podléhají přísné regulaci , právnická osoba, . Naopak nebankovní úvěrující společnosti žádné takové regulaci nepodléhají. K otázce rozporu námitky promlčení s dobrými mravy Ústavní soud zdůraznil, že: „nelze ani a priori přijmout výklad, podle něhož účastník smluvního vztahu, který způsobil neplatnost smlouvy, se nemůže úspěšně bránit vznesením námitky promlčení.“ To dle Ústavního soudu platí zejména za situace, kdy klient pojišťovny netvrdil a ani neprokázal existenci smluvního ujednání mezi stranami sporu, které by ho alespoň částečně omezovalo v uplatnění jeho nároků plynoucích z uzavření smlouvy o investičním životním pojištění. Dle závěrů Ústavního soudu tedy námitku promlčení uplatněnou pojišťovnou nelze považovat za rozpornou s dobrými mravy jen proto, že tvrzený nárok je dovozován z neplatné smlouvy, a že v případě posuzování počátku běhu objektivní promlčecí lhůty nelze v případech smluv o investičním životním pojištění aplikovat závěry rozsudku SDEU C 485/19. Tyto závěry plně dopadají i na projednávanou věc.28. S ohledem na shora citovanou judikaturu Nejvyššího soudu, která byla podrobena též ústavnímu přezkumu, neshledává odvolací soud důvod pro předložení předběžné otázky SDEU.29. Ve vztahu k odkazu žalobkyně na nález Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2026, publikovaný pod sp. zn. II. ÚS 3645/25, odvolací soud zastává názor, že žalobkyně závěry obsažené v tomto rozhodnutí mylně interpretuje. Citovaným nálezem Ústavní soud zrušil usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2025 pod č. j. 33 Cdo 3051/2024-131 z důvodu, že se Nejvyšší soud nevypořádal s důvody, pro které bylo dovolání podáno. Nedostatek rozhodnutí, proti němuž ústavní stížnost směřovala, shledal Ústavní soud v tom, že se Nejvyšší a ani odvolací soud v tamní věci vůbec nezabývaly otázkou aplikace práva EU a nezjistily, zda obvodní soud předmětnou otázku posoudil správně. Podle závěru Ústavního soudu je ústavní stížnost týkající se merita věci za dané procesní situace prostředkem předčasným.30. Odvolací soud s ohledem na veškeré uvedené skutečnosti rozsudek soudu I. stupně v plném rozsahu jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně věcně správného výroku o nákladech řízení, jehož znění bylo v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř.31. Pouze pro úplnost odvolací soud uvádí, že jak žalobkyně, tak i žalovaná v průběhu řízení předkládaly na podporu své argumentace mnohá rozhodnutí soudů v obdobných věcech. Rozhodovací praxe není jednotná, odvolací soud dbal zejména na to, aby věc posuzoval s ohledem na její konkrétní specifické skutkové okolnosti.32. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., za použití § 151 odst. 3 o. s. ř. Procesně úspěšné žalované náleží za odvolací řízení paušální náhrada nákladů nezastoupeného účastníka v rozsahu tří úkonů po 300 Kč (vyjádření k odvolání, příprava a účast při odvolacím jednání) podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem 900 Kč. Jejich zaplacení uložil odvolací soud neúspěšné žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 211 a § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu České republiky, prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, a to za podmínek § 237 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSPH:2026:91.Co.33.2026.200","publishedAt":"2026-11-08","decisionAt":"2026-08-12","caseNumber":{"senate":91,"registry":"Co","index":33,"year":2026,"pageNumber":200},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Aleš","lastName":"Nezdařil","titlesAfter":"","function":"předseda senátu"},"courtCode":"MSPH","caseResultType":["POTVRZENI"],"caseSubject":"o zaplacení 85 264 Kč s příslušenstvím,","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":38,"registry":"C","index":217,"year":2025,"pageNumber":127},"affectedDate":"2025-11-19","courtCode":"OSPH08","affectedTypes":["CONFIRM"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"1","lexNumber":254,"lexYear":2015,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":254,"lexYear":2015,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"151","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"157","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"211","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"224","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"237","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"457","lexNumber":40,"lexYear":1964,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"3028","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NAKLADY_RIZENI","VZAJEMNE_PLNENI","BEZDUVODNE_OBOHACENI","NEPLATNOST_SMLOUVY","LHUTY","HODNOCENI_DUKAZU","JISTOTA","NAHRADA_NAKLADU","DOVOLANI","ODVOLANI"]},"styles":[{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}