{"uuid":"1e212a5b-1bed-4a87-898b-f224c6a68ca2","header":[{"texts":[{"text":"Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Marka a soudců Mgr. Ondřeje Plška a Mgr. Jana Uhlíře ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení částky 64 526,34 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 15 C 316/2025-35 ze dne 14. 1. 2026","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku II o zamítnutí žaloby v požadavku na zaplacení úroků z prodlení z částky 27 900 Kč ve výši 15 % ročně od 13. 6. 2024 do 16. 2. 2026 a ve výši 3,50 % ročně od 17. 2. 2026 do zaplacení, potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. V části výroku II o zamítnutí žaloby v požadavku na zaplacení úroků z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 27 900 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 27 900 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku II o zamítnutí žaloby v požadavku na zaplacení úroků z prodlení z částky 27 900 Kč ve výši 15 % ročně od 13. 6. 2024 do 16. 2. 2026 a ve výši 3,50 % ročně od 17. 2. 2026 do zaplacení, potvrzuje.II. V části výroku II o zamítnutí žaloby v požadavku na zaplacení úroků z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 27 900 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 27 900 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni 27 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II ve zbývajícím rozsahu žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení další části jistiny 36 626,34 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 228,45 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 793,14 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 245,74 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 27,12 % ročně z částky 29 245,74 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, zamítl a výrokem III nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. Okresní soud v odůvodnění vysvětlil, že žalobkyně opírala svou žalobu o tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", uzavřela se žalovaným dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" smlouvu o úvěru, podle které poskytla žalovanému 30 000 Kč. Žalovaný však svému závazku splácet poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 27,12 % ročně, poplatkem za zpracování úvěru 1 500 Kč a poplatkem za „službu komfortního a flexibilního splácení“ 5 994 Kč v měsíčních splátkách po 1 045 Kč, kdy splatnost poslední splátky byla ke dni 24. 3. 2024, nedostál, a proto žalobkyně nárokuje úhradu jistiny 64 526,34 Kč (sestávající z nevrácené částky 29 245,74 Kč, poplatků v celkové výši 20 280,60 Kč a smluvní pokuty ve výši 15 000 Kč) a příslušenství ve formě smluvního úroku a úroku z prodlení. Dne 29. 4. 2024 došlo k postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024, přičemž postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno. Po dokazování dospěl okresní soud k závěru, že žalobkyně neprokázala tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepředložila žádné důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Proto okresní soud shledal úvěrovou smlouvu neplatnou dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaný vrátil z poskytnuté částky 30 000 Kč pouze 2 100 Kč, dovodil okresní soud, opíraje se o ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, že žalobkyně má nárok na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny ve výši 27 900 Kč. Dále vysvětlil, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy nelze žalobkyni přiznat nárok na poplatky, smluvní pokutu a příslušenství, a to ani v podobě úroku z prodlení, neboť žalobkyně má právo na vrácení nesplacené jistiny v nové době splatnosti odvislé dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru od možností dlužníka. Okresní soud proto žalovanému uložil vrátit žalobkyni zůstatek jistiny ve výši 27 900 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Protože byl procesně úspěšnější ve sporu žalovaný, který by tak měl nárok na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř., avšak žádné náklady nevynaložil, rozhodl okresní soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Proti tomuto rozsudku, a to části výroku II zamítající žalobu v rozsahu úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 900 Kč od 13. 6. 2024 do zaplacení, se odvolala včas žalobkyně. Namítá, že pokud okresní soud z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy, přičemž tento právní závěr okresního soudu nenapadá, uložil žalovanému vrátit žalobkyni nesplacenou část jistiny 27 900 Kč, měl zároveň uložit žalovanému, aby zaplatil žalobkyni i úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne 13. 6. 2024, kdy se dle žalobkyně dostal žalovaný do prodlení. Žalobkyně má za to, že na základě výzvy k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů, která byla odeslána žalovanému dne 30. 5. 2024 a nejpozději třetí den se měla dostat do sféry jeho dispozice, je žalovaný ode dne 13. 6. 2024 v prodlení. Nadto byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, zahrnující i dlužnou jistinu, také předžalobní výzvou ze dne 18. 2. 2025 se lhůtou k zaplacení do 5. 3. 2025. Dle názoru žalobkyně povinnost k vrácení jistiny tedy nevznikla rozhodnutím okresního soudu, ale již na základě výzvy k vrácení peněžitého dluhu. Žalovaný nadto netvrdil a neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit, přičemž povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba plnění není přiměřená jeho možnostem, má pouze spotřebitel (žalovaný). Tento závěr je dle žalobkyně podporován i rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1902/2025 ze dne 13. 8. 2025, dle kterého je žalovaný dlužník nositelem povinnosti skutkově tvrdit a navrhnout důkazy o možnostech žalovaného dluh splnit. Z toho žalobkyně dovozuje, že pokud žalovaný neprokáže své majetkové poměry, je třeba mít za to, že se dostal do prodlení po uplynutí lhůty ve výzvě zaslané žalobkyní. Poukazuje v tomto na pravidla rozdělení důkazního břemene, jež by se měla promítnout taktéž v projednávané věci, a která jsou vysvětlena například v nálezech Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 167/96 ze dne 7. 10. 1996 či sp. zn. IV. ÚS 14/17 ze dne 9. 5. 2018. Ke shodnému závěru přitom dospěli i Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, v rozsudku č. j. 75 Co 61/2023-103 ze dne 21. 3. 2023, Krajský soud v Ostravě v rozsudku č. j. 15 Co 123/2024-72 ze dne 5. 8. 2024 a Krajský soud v Brně v rozsudku č. j. 27 Co 51/2023220 ze dne 28. 3. 2024. V petitu navrhuje, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek okresního soudu v části výroku II zamítající žalobu tak, že žalovanému bude uloženo zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 900 Kč od 13. 6. 2024 do zaplacení, a dále navrhuje uložit žalovanému nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i postup okresního soudu v předchozím řízení bez nařízení jednání dle § 214 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), a odvolání shledal důvodným jen částečně a z jiných než namítaných důvodů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Pokud jde o skutkové okolnosti, tyto byly objasněny okresním soudem na základě řádně provedených a v souladu s § 132 o. s. ř. zhodnocených důkazů správně a dostatečně. Ve shodě s okresním soudem lze po skutkové stránce shrnout, že na základě „Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":"“, obsahující závazek k poskytnutí spotřebitelského úvěru, byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč, z níž žalovaný vrátil celkem 2 100 Kč. Pohledávku ze „Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":"“ postoupila společnost ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" žalobkyni.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. V právním hodnocení skutkových zjištění okresní soud správně uzavírá, že závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným založený „Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":"“ podléhá režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), a zároveň, s ohledem na povahu účastníků, režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“), který ve vztahu k občanskému zákoníku představuje normu speciální; postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni pak nachází oporu v § 1879 o. z..","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Podle § 86 odst. 1 zákona, účinného do dne 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Podle § 87 odst. 1 zákona, účinného od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Vycházeje z objasněných okolností uzavírání smlouvy, jakož i obsahu smlouvy o úvěru, je možné ve shodě s okresním soudem uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluvního vztahu se žalovaným, coby spotřebitelem, splnila povinnost posoudit řádně jeho úvěruschopnost ve smyslu § 86 odst. 1 zákona. Lze proto shledat správný závěr okresního soudu o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Tato neplatnost smlouvy nese s sebou na straně žalovaného dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona povinnost vrátit (pouze) peníze spotřebitelským úvěrem poskytnuté a žalovaným nevrácené, a proto správně okresní soud nepřiznal žalobkyni nejen poplatek z úvěru a úroky z úvěru, ale také zákonné úroky z prodlení. To, že žalovaný má peníze vrátit „v době přiměřené“ jeho možnostem totiž znamená, že povinnost žalovaného, resp. splatnost jeho závazku, není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž je určena dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu, přičemž není-li takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (§ 1968 o. z.) a nemůže být žalobkyni přiznáno ani právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Ustanovení § 87 zákona je ve vztahu speciality k obecným ustanovením o bezdůvodném obohacení a upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Smyslem právní úpravy obsažené v § 87 zákona je při akcentaci ochrany spotřebitele vypořádat poskytnutá plnění z neplatné smlouvy tak, že spotřebiteli je při neexistenci dohody účastníků určena nová doba splatnosti pro vrácení jistiny, přičemž je zároveň postihován poskytovatel spotřebitelského úvěru, který zapříčinil nedostatečným posouzením úvěruschopnosti žadatele neplatnost smlouvy, tím, že nezíská smluvní úroky a poplatky, a jistinu obdrží právě až v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022). K určení „přiměřené doby“ soudem pak může dojít nejen na návrh některého z účastníků v samostatném řízení o žalobě „na určení doby plnění“, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se úvěrující domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru, případně vrácení jistiny spotřebitelského úvěru. Spor zde přitom není pouze v případě, že je uzavřena dohoda účastníků o splatnosti. Není-li takové dohody, soud je vždy povinen nově vypořádat poskytnutá plnění z neplatné smlouvy, a tedy určit dobu splatnosti bez ohledu na to, zda byl podán návrh účastníka dle § 87 odst. 2 zákona či nikoli.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Na uvedeném nemůže ničeho změnit žalobkyní poukazovaná rozhodovací praxe jiných odvolacích soudů přiznávajících úrok z prodlení od uplynutí lhůty stanovené ve výzvě k plnění. Odvolací soud těmito rozhodnutími není vázán (a naopak rozhoduje v souladu s rozhodovací praxí ostatních senátů zdejšího odvolacího soudu jakož i ve shodě s rozhodovací praxí jiných krajských soudů, srovnej např. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 74 Co 62/2025-153 ze dne 14. 1. 2026, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 47 Co 152/2025-84 ze dne 5. 1. 2026, rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 75 Co 234/2025-92 ze dne 11. 12. 2025 či rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích č. j. 18 Co 351/2025-109 ze dne 10. 12. 2025) a zejména by takový postup nebyl v souladu se závěry vyjádřenými ve shora citovaném rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022. Stejně tak nelze mít za to, že by byly revidovány žalobkyní prezentovaným rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1902/2025 ze dne 13. 8. 2025. V tomto rozsudku neshledal Nejvyšší soud správným názor nižších soudů o nedůvodnosti nároku úvěrující společnosti na vrácení jistiny úvěru založený na úvaze, že věřitel netvrdil a neprokázal skutečnosti pro posouzení možnosti dlužníka vrátit jistinu úvěru, a vyložil, kterého z účastníků tíží břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně možností spotřebitele vrátit jistinu. Nezabýval se však splatností jistiny v závislosti na výzvě věřitele k plnění a ani z tohoto rozhodnutí nelze dovozovat, že by taková výzva splatnost nevrácené jistiny zakládala. Ostatně takový závěr by byl v přímém rozporu se smyslem a účelem § 87 zákona, jak jej vyložil Nejvyšší soud právě v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, akcentující, že při neexistenci dohody účastníků je určení nové doby splatnosti otázkou rozhodnutí soudu, a to nezávisle na lhůtě jednostranně stanovené věřitelem ve výzvě k plnění.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Z uvedeného se podává, že pokud okresní soud s odkazem na ustanovení § 87 zákona neuložil žalovanému zaplatit příslušenství včetně úroku z prodlení z nevrácené jistiny s odůvodněním, že k prodlení žalovaného nedošlo, postupoval ke dni, kdy vyhlásil napadené rozhodnutí, správně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Protože však i pro odvolací soud dle § 154 odst. 1 o. s. ř., § 167 odst. 2 o. s. ř. a § 211 o. s. ř. platí, že pro rozhodnutí je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (vydání), musel odvolací soud přihlédnout ke skutečnosti, že v průběhu odvolacího řízení již uplynula doba, kterou okresní soud stanovil dle § 87 odst. 1 zákona k vrácení zbývající části jistiny.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. V daném případě okresní soud ve výroku I uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni 27 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Stanovil tak v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona novou dobu splatnosti nevrácené části jistiny 27 900 Kč odvislou od nabytí právní moci. Jelikož výrok I žalobě vyhovující nabyl právní moci dne 11. 2. 2026 (§ 159 o. s. ř.), ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" žalovaného povinnost vrátit žalobkyni jistinu do 16. 2. 2026. Protože tak žalovaný neučinil, ocitl se dnem následujícím, tedy ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení, což dle § 1970 o. z. zakládá právo žalobkyně na úrok z prodlení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Je tak zřejmé, že žalobkyně má proti žalovanému právo na zaplacení úroku z prodlení z částky 27 900 Kč dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":",50 % ročně), avšak nikoli ode dne 13. 6. 2024, ale ode dne 17. 2. 2026.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Z tohoto důvodu již neobstojí v době rozhodování odvolacího soudu rozsudek okresního soudu v části napadeného výroku II, kterým byla žaloba zamítnuta v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 27 900 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v části výroku II, jíž byla žaloba zamítnuta v požadavku na zaplacení úroků z prodlení z částky 27 900 Kč ve výši 15 % ročně od 13. 6. 2024 do 16. 2. 2026 a ve výši 3,50 % ročně od 17. 2. 2026 do zaplacení dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil (výrok I), a ve zbývající části napadeného výroku II rozsudek okresního soudu změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 27 900 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení v obecné pariční lhůtě dle § 160 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. V souvislosti se změnou rozsudku okresního soudu bylo dle § 224 odst. 2 o. s. ř. nově rozhodnuto o nákladech předchozího řízení a zároveň dle § 224 odst. 1 o. s. ř. o nákladech odvolacího řízení. V obou případech se uplatní pravidlo uvedené v § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Předmětem řízení do vyhlášení rozsudku okresního soudu byl požadavek žalobkyně na zaplacení jistiny 64 526,34 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 228,45 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 793,14 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 245,74 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 27,12 % ročně z částky 29 245,74 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení. Žalobě bylo vyhověno v požadavku na zaplacení 27 900 Kč a v částce 62 740,92 Kč (součet zbývající části nárokované jistiny a příslušenství pohledávky kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně) byla žaloba zamítnuta, a proto byla žalobkyně převážně neúspěšná. Předmětem odvolacího řízení byl požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 27 900 Kč od 13. 6. 2024 do zaplacení. Žalobkyně byla úspěšná v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 27 900 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení, tedy pro určení poměru procesního úspěchu ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. v částce 1485,58 Kč (úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu), a neúspěšná v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 900 Kč od 13. 6. 2024 do 16. 2. 2026 a úroku z prodlení ve výši 3,50 % ročně z částky 27 900 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení, tedy v částce 8 402 Kč. I v tomto případě tak byla žalobkyně převážně neúspěšná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Převážný procesní úspěch je v řízení před okresním i odvolacím soudem na straně žalovaného, který by proto měl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů v nich vynaložených. Protože však žalovaný v řízení před okresním soudem i v odvolacím řízení žádné náklady nevynaložil, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni 27 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II ve zbývajícím rozsahu žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení další části jistiny 36 626,34 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 228,45 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 793,14 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 245,74 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 27,12 % ročně z částky 29 245,74 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, zamítl a výrokem III nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. Okresní soud v odůvodnění vysvětlil, že žalobkyně opírala svou žalobu o tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřela se žalovaným dne , datum,  smlouvu o úvěru, podle které poskytla žalovanému 30 000 Kč. Žalovaný však svému závazku splácet poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 27,12 % ročně, poplatkem za zpracování úvěru 1 500 Kč a poplatkem za „službu komfortního a flexibilního splácení“ 5 994 Kč v měsíčních splátkách po 1 045 Kč, kdy splatnost poslední splátky byla ke dni 24. 3. 2024, nedostál, a proto žalobkyně nárokuje úhradu jistiny 64 526,34 Kč (sestávající z nevrácené částky 29 245,74 Kč, poplatků v celkové výši 20 280,60 Kč a smluvní pokuty ve výši 15 000 Kč) a příslušenství ve formě smluvního úroku a úroku z prodlení. Dne 29. 4. 2024 došlo k postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024, přičemž postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno. Po dokazování dospěl okresní soud k závěru, že žalobkyně neprokázala tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepředložila žádné důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Proto okresní soud shledal úvěrovou smlouvu neplatnou dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaný vrátil z poskytnuté částky 30 000 Kč pouze 2 100 Kč, dovodil okresní soud, opíraje se o ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, že žalobkyně má nárok na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny ve výši 27 900 Kč. Dále vysvětlil, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy nelze žalobkyni přiznat nárok na poplatky, smluvní pokutu a příslušenství, a to ani v podobě úroku z prodlení, neboť žalobkyně má právo na vrácení nesplacené jistiny v nové době splatnosti odvislé dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru od možností dlužníka. Okresní soud proto žalovanému uložil vrátit žalobkyni zůstatek jistiny ve výši 27 900 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Protože byl procesně úspěšnější ve sporu žalovaný, který by tak měl nárok na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř., avšak žádné náklady nevynaložil, rozhodl okresní soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Proti tomuto rozsudku, a to části výroku II zamítající žalobu v rozsahu úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 900 Kč od 13. 6. 2024 do zaplacení, se odvolala včas žalobkyně. Namítá, že pokud okresní soud z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy, přičemž tento právní závěr okresního soudu nenapadá, uložil žalovanému vrátit žalobkyni nesplacenou část jistiny 27 900 Kč, měl zároveň uložit žalovanému, aby zaplatil žalobkyni i úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne 13. 6. 2024, kdy se dle žalobkyně dostal žalovaný do prodlení. Žalobkyně má za to, že na základě výzvy k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů, která byla odeslána žalovanému dne 30. 5. 2024 a nejpozději třetí den se měla dostat do sféry jeho dispozice, je žalovaný ode dne 13. 6. 2024 v prodlení. Nadto byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, zahrnující i dlužnou jistinu, také předžalobní výzvou ze dne 18. 2. 2025 se lhůtou k zaplacení do 5. 3. 2025. Dle názoru žalobkyně povinnost k vrácení jistiny tedy nevznikla rozhodnutím okresního soudu, ale již na základě výzvy k vrácení peněžitého dluhu. Žalovaný nadto netvrdil a neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit, přičemž povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba plnění není přiměřená jeho možnostem, má pouze spotřebitel (žalovaný). Tento závěr je dle žalobkyně podporován i rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1902/2025 ze dne 13. 8. 2025, dle kterého je žalovaný dlužník nositelem povinnosti skutkově tvrdit a navrhnout důkazy o možnostech žalovaného dluh splnit. Z toho žalobkyně dovozuje, že pokud žalovaný neprokáže své majetkové poměry, je třeba mít za to, že se dostal do prodlení po uplynutí lhůty ve výzvě zaslané žalobkyní. Poukazuje v tomto na pravidla rozdělení důkazního břemene, jež by se měla promítnout taktéž v projednávané věci, a která jsou vysvětlena například v nálezech Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 167/96 ze dne 7. 10. 1996 či sp. zn. IV. ÚS 14/17 ze dne 9. 5. 2018. Ke shodnému závěru přitom dospěli i Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, v rozsudku č. j. 75 Co 61/2023-103 ze dne 21. 3. 2023, Krajský soud v Ostravě v rozsudku č. j. 15 Co 123/2024-72 ze dne 5. 8. 2024 a Krajský soud v Brně v rozsudku č. j. 27 Co 51/2023220 ze dne 28. 3. 2024. V petitu navrhuje, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek okresního soudu v části výroku II zamítající žalobu tak, že žalovanému bude uloženo zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 900 Kč od 13. 6. 2024 do zaplacení, a dále navrhuje uložit žalovanému nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení.3. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i postup okresního soudu v předchozím řízení bez nařízení jednání dle § 214 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), a odvolání shledal důvodným jen částečně a z jiných než namítaných důvodů.4. Pokud jde o skutkové okolnosti, tyto byly objasněny okresním soudem na základě řádně provedených a v souladu s § 132 o. s. ř. zhodnocených důkazů správně a dostatečně. Ve shodě s okresním soudem lze po skutkové stránce shrnout, že na základě „Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota,  ze dne , datum, “, obsahující závazek k poskytnutí spotřebitelského úvěru, byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč, z níž žalovaný vrátil celkem 2 100 Kč. Pohledávku ze „Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota,  ze dne , datum, “ postoupila společnost , právnická osoba,  žalobkyni.5. V právním hodnocení skutkových zjištění okresní soud správně uzavírá, že závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným založený „Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota,  ze dne , datum, “ podléhá režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), a zároveň, s ohledem na povahu účastníků, režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“), který ve vztahu k občanskému zákoníku představuje normu speciální; postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni pak nachází oporu v § 1879 o. z..6. Podle § 86 odst. 1 zákona, účinného do dne 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 zákona, účinného od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.8. Vycházeje z objasněných okolností uzavírání smlouvy, jakož i obsahu smlouvy o úvěru, je možné ve shodě s okresním soudem uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluvního vztahu se žalovaným, coby spotřebitelem, splnila povinnost posoudit řádně jeho úvěruschopnost ve smyslu § 86 odst. 1 zákona. Lze proto shledat správný závěr okresního soudu o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona.9. Tato neplatnost smlouvy nese s sebou na straně žalovaného dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona povinnost vrátit (pouze) peníze spotřebitelským úvěrem poskytnuté a žalovaným nevrácené, a proto správně okresní soud nepřiznal žalobkyni nejen poplatek z úvěru a úroky z úvěru, ale také zákonné úroky z prodlení. To, že žalovaný má peníze vrátit „v době přiměřené“ jeho možnostem totiž znamená, že povinnost žalovaného, resp. splatnost jeho závazku, není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž je určena dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu, přičemž není-li takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (§ 1968 o. z.) a nemůže být žalobkyni přiznáno ani právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.).10. Ustanovení § 87 zákona je ve vztahu speciality k obecným ustanovením o bezdůvodném obohacení a upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Smyslem právní úpravy obsažené v § 87 zákona je při akcentaci ochrany spotřebitele vypořádat poskytnutá plnění z neplatné smlouvy tak, že spotřebiteli je při neexistenci dohody účastníků určena nová doba splatnosti pro vrácení jistiny, přičemž je zároveň postihován poskytovatel spotřebitelského úvěru, který zapříčinil nedostatečným posouzením úvěruschopnosti žadatele neplatnost smlouvy, tím, že nezíská smluvní úroky a poplatky, a jistinu obdrží právě až v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022). K určení „přiměřené doby“ soudem pak může dojít nejen na návrh některého z účastníků v samostatném řízení o žalobě „na určení doby plnění“, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se úvěrující domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru, případně vrácení jistiny spotřebitelského úvěru. Spor zde přitom není pouze v případě, že je uzavřena dohoda účastníků o splatnosti. Není-li takové dohody, soud je vždy povinen nově vypořádat poskytnutá plnění z neplatné smlouvy, a tedy určit dobu splatnosti bez ohledu na to, zda byl podán návrh účastníka dle § 87 odst. 2 zákona či nikoli.11. Na uvedeném nemůže ničeho změnit žalobkyní poukazovaná rozhodovací praxe jiných odvolacích soudů přiznávajících úrok z prodlení od uplynutí lhůty stanovené ve výzvě k plnění. Odvolací soud těmito rozhodnutími není vázán (a naopak rozhoduje v souladu s rozhodovací praxí ostatních senátů zdejšího odvolacího soudu jakož i ve shodě s rozhodovací praxí jiných krajských soudů, srovnej např. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 74 Co 62/2025-153 ze dne 14. 1. 2026, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 47 Co 152/2025-84 ze dne 5. 1. 2026, rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 75 Co 234/2025-92 ze dne 11. 12. 2025 či rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích č. j. 18 Co 351/2025-109 ze dne 10. 12. 2025) a zejména by takový postup nebyl v souladu se závěry vyjádřenými ve shora citovaném rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022. Stejně tak nelze mít za to, že by byly revidovány žalobkyní prezentovaným rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1902/2025 ze dne 13. 8. 2025. V tomto rozsudku neshledal Nejvyšší soud správným názor nižších soudů o nedůvodnosti nároku úvěrující společnosti na vrácení jistiny úvěru založený na úvaze, že věřitel netvrdil a neprokázal skutečnosti pro posouzení možnosti dlužníka vrátit jistinu úvěru, a vyložil, kterého z účastníků tíží břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně možností spotřebitele vrátit jistinu. Nezabýval se však splatností jistiny v závislosti na výzvě věřitele k plnění a ani z tohoto rozhodnutí nelze dovozovat, že by taková výzva splatnost nevrácené jistiny zakládala. Ostatně takový závěr by byl v přímém rozporu se smyslem a účelem § 87 zákona, jak jej vyložil Nejvyšší soud právě v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, akcentující, že při neexistenci dohody účastníků je určení nové doby splatnosti otázkou rozhodnutí soudu, a to nezávisle na lhůtě jednostranně stanovené věřitelem ve výzvě k plnění.12. Z uvedeného se podává, že pokud okresní soud s odkazem na ustanovení § 87 zákona neuložil žalovanému zaplatit příslušenství včetně úroku z prodlení z nevrácené jistiny s odůvodněním, že k prodlení žalovaného nedošlo, postupoval ke dni, kdy vyhlásil napadené rozhodnutí, správně.13. Protože však i pro odvolací soud dle § 154 odst. 1 o. s. ř., § 167 odst. 2 o. s. ř. a § 211 o. s. ř. platí, že pro rozhodnutí je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (vydání), musel odvolací soud přihlédnout ke skutečnosti, že v průběhu odvolacího řízení již uplynula doba, kterou okresní soud stanovil dle § 87 odst. 1 zákona k vrácení zbývající části jistiny.14. V daném případě okresní soud ve výroku I uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni 27 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Stanovil tak v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona novou dobu splatnosti nevrácené části jistiny 27 900 Kč odvislou od nabytí právní moci. Jelikož výrok I žalobě vyhovující nabyl právní moci dne 11. 2. 2026 (§ 159 o. s. ř.), , Anonymizováno,  žalovaného povinnost vrátit žalobkyni jistinu do 16. 2. 2026. Protože tak žalovaný neučinil, ocitl se dnem následujícím, tedy , datum, , ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení, což dle § 1970 o. z. zakládá právo žalobkyně na úrok z prodlení.15. Je tak zřejmé, že žalobkyně má proti žalovanému právo na zaplacení úroku z prodlení z částky 27 900 Kč dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 , právnická osoba, ,50 % ročně), avšak nikoli ode dne 13. 6. 2024, ale ode dne 17. 2. 2026.16. Z tohoto důvodu již neobstojí v době rozhodování odvolacího soudu rozsudek okresního soudu v části napadeného výroku II, kterým byla žaloba zamítnuta v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 27 900 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení.17. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v části výroku II, jíž byla žaloba zamítnuta v požadavku na zaplacení úroků z prodlení z částky 27 900 Kč ve výši 15 % ročně od 13. 6. 2024 do 16. 2. 2026 a ve výši 3,50 % ročně od 17. 2. 2026 do zaplacení dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil (výrok I), a ve zbývající části napadeného výroku II rozsudek okresního soudu změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 27 900 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení v obecné pariční lhůtě dle § 160 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).18. V souvislosti se změnou rozsudku okresního soudu bylo dle § 224 odst. 2 o. s. ř. nově rozhodnuto o nákladech předchozího řízení a zároveň dle § 224 odst. 1 o. s. ř. o nákladech odvolacího řízení. V obou případech se uplatní pravidlo uvedené v § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.19. Předmětem řízení do vyhlášení rozsudku okresního soudu byl požadavek žalobkyně na zaplacení jistiny 64 526,34 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 228,45 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 793,14 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 245,74 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 27,12 % ročně z částky 29 245,74 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení. Žalobě bylo vyhověno v požadavku na zaplacení 27 900 Kč a v částce 62 740,92 Kč (součet zbývající části nárokované jistiny a příslušenství pohledávky kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně) byla žaloba zamítnuta, a proto byla žalobkyně převážně neúspěšná. Předmětem odvolacího řízení byl požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 27 900 Kč od 13. 6. 2024 do zaplacení. Žalobkyně byla úspěšná v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 27 900 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení, tedy pro určení poměru procesního úspěchu ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. v částce 1485,58 Kč (úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu), a neúspěšná v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 900 Kč od 13. 6. 2024 do 16. 2. 2026 a úroku z prodlení ve výši 3,50 % ročně z částky 27 900 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení, tedy v částce 8 402 Kč. I v tomto případě tak byla žalobkyně převážně neúspěšná.20. Převážný procesní úspěch je v řízení před okresním i odvolacím soudem na straně žalovaného, který by proto měl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů v nich vynaložených. Protože však žalovaný v řízení před okresním soudem i v odvolacím řízení žádné náklady nevynaložil, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III).","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání. Proti rozsudku lze podat do dvou měsíců od jeho doručení dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky u Okresního soudu v Liberci. Dovolání je přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. Dovolatel musí být až na výjimky stanovené § 241 o. s. ř. zastoupen advokátem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může se oprávněný domoci plnění v řízení o výkon rozhodnutí či v řízení exekučním.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSUL:2026:35.Co.78.2026.64","publishedAt":"2026-10-27","decisionAt":"2026-08-04","caseNumber":{"senate":35,"registry":"Co","index":78,"year":2026,"pageNumber":64},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Michal","lastName":"Marek","titlesAfter":"","function":"předseda senátu"},"courtCode":"KSULLI","caseResultType":["POTVRZENI","ZMENA"],"caseSubject":"o zaplacení částky 64 526,34 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 15 C 316/2025-35 ze dne 14. 1. 2026","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":15,"registry":"C","index":316,"year":2025,"pageNumber":35},"affectedDate":"2026-12-14","courtCode":"OSLI","affectedTypes":["CONFIRM","CHANGE"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"2","lexNumber":351,"lexYear":2013,"lexType":"PREDPIS_NARIZENI_VLADY"},{"paragraphNumber":"132","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"154","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"159","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"167","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"211","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"214","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"220","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"224","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"229","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"241","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1970","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NAKLADY_RIZENI","LHUTY","PENEZITE_PLNENI","NAHRADA_NAKLADU","POSTOUPENI_POHLEDAVKY"]},"styles":[{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}