{"uuid":"1e48dc80-d777-48b3-8395-3d5c878adeed","header":[{"texts":[{"text":"Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D. a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Davida Kotrbatého ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně A","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně A","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně A","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokátky","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokátky","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení částky 170 405 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 10. 9. 2025, č. j. 3 C 233/2025-39","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":{"tableId":1,"row":0,"column":0,"hasBorder":true,"rowSpan":1,"columnSpan":1}}],"verdict":[{"texts":[{"text":"Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části výroku I, kterou byla zamítnuta žaloba v částce 166 979,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 185 249,75 Kč od 14. 10. 2024 do 29. 11. 2024, z částky 183 249,75 Kč od 30. 11. 2024 do 9. 12. 2024, z částky 175 864,75 Kč od 10. 12. 2024 do 31. 1. 2025, z částky 175 364,75 Kč od 1. 2. 2025 do 3. 3. 2025, z částky 167 979,75 Kč od 4. 3. 2025 do 29. 4. 2025, z částky 166 979,75 Kč od 30. 4. 2025 do zaplacení, a dále v částce 1 200 Kč, a ve výroku II, potvrzuje. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":{"tableId":2,"row":0,"column":0,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}}],"verdictText":"Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části výroku I, kterou byla zamítnuta žaloba v částce 166 979,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 185 249,75 Kč od 14. 10. 2024 do 29. 11. 2024, z částky 183 249,75 Kč od 30. 11. 2024 do 9. 12. 2024, z částky 175 864,75 Kč od 10. 12. 2024 do 31. 1. 2025, z částky 175 364,75 Kč od 1. 2. 2025 do 3. 3. 2025, z částky 167 979,75 Kč od 4. 3. 2025 do 29. 4. 2025, z částky 166 979,75 Kč od 30. 4. 2025 do zaplacení, a dále v částce 1 200 Kč, a ve výroku II, potvrzuje. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 170 405 Kč s úrokovým příslušenstvím a náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok I), a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Vyšel ze zjištění, že mezi žalobkyní a žalovaným byla prostředky komunikace na dálku uzavřena dne 13. 7. 2023 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 80 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 132 652 Kč, a to v 36 měsíčních splátkách po 5 907 Kč. Žalovaný celkem uhradil žalobkyni částku 82 247 Kč, poté splátky přestal hradit, v důsledku čehož žalobkyně úvěr zesplatnila dopisem ze dne 22. 9. 2024, jímž žalovaného zároveň vyzvala k zaplacení zbývající části své pohledávky. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně dospěl k závěru, že uzavřená smlouva, kterou podřadil pod ust. § 2390 a násl. obč. zák., je neplatná podle ust. § 580 obč. zák. pro rozpor s dobrými mravy. Úrok ve výši 132 652 Kč shledal jako nepřiměřeně vysoký přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv s bankami. Dále odkázal i na ujednání o sankcích za prodlení s úhradou zápůjčky zakotvené v bodě 8.4 smlouvy a anatocismus spočívající ve vytvoření nové jistiny zápůjčky včetně započítání smluvního úroku. Smlouvu je třeba posuzovat jako celek, když jednotlivá ujednání od sebe nelze oddělit. Obsah smlouvy je i v případě, že je uzavřena na straně vydlužitele fyzickou osobou podnikatelem třeba nazírat i optikou ust. § 1 odst. 2 obč. zák., v důsledku čehož je namístě zkoumat, zda její obsah neporušuje dobré mravy. S ohledem na shora uvedené tak bylo namístě posoudit nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 obč. zák., kdy jistina zápůjčky činila 80 000 Kč, přičemž s ohledem na výši celkových úhrad žalovaného (82 247 Kč), došlo dokonce k jejímu přeplacení. Ohledně nákladů řízení bylo rozhodováno ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Proti rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně, které směřovala toliko proti části výroku I, jímž byla žaloba zamítnuta co do částky 166 979,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 185 249,75 Kč od 14. 10. 2024 do 29. 11. 2024, z částky 183 249,75 Kč od 30. 11. 2024 do 9. 12. 2024, z částky 175 864,75 Kč od 10. 12. 2024 do 31. 1. 2025, z částky 175 364,75 Kč od 1. 2. 2025 do 3. 3. 2025, z částky 167 979,75 Kč od 4. 3. 2025 do 29. 4. 2025, z částky 166 979,75 Kč od 30. 4. 2025 do zaplacení, a ohledně částky 1 200 Kč, a dále i proti nákladovému výroku II. Žalobkyně nesouhlasila s právním posouzením soudu prvního stupně ohledně absolutní neplatnosti smlouvy z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 obč. zák. V této souvislosti poukázala na to, že v posuzované věci se jedná o závazkový vztah mezi dvěma podnikateli, kdy žalovaný smlouvu uzavřel v souvislosti se svým podnikáním. Dále nesouhlasila ani s právním posouzením soudu prvního stupně ohledně nutnosti posuzovat smlouvu po obsahové stránce i ve světle ust. § 1 odst. 2 obč. zák., kdy je nutno zkoumat, zda její obsah neporušuje dobré mravy, když takový závěr je v rozporu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ČR. Odkázala na ust. § 1797 obč. zák., ze kterého vyplývá, že podnikatel, který uzavřel smlouvu při svém podnikání, nemá právo požadovat zrušení smlouvy podle § 1793 odst. 1, a ani se nemůže dovolat neplatnosti smlouvy podle § 1796 obč. zák. Obdobně je tomu tak i v případě tvrzeného rozporu s dobrými mravy. V tomto kontextu akcentovala rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 ICdo 56/2019 či 29 ICdo 54/2021, ze kterých plyne, že samotná výše úroku není ve vztazích mezi podnikateli zpravidla důvodem pro naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy bez dalších okolností hodných zvláštního zřetele. Žádná výjimečná okolnost však v rámci předmětného závazkového vztahu mezi žalobkyní a žalovanou nenastala. S ohledem na shora uvedené proto navrhla, aby odvolací soud změnil napadenou část výroku I a uložil žalovanému povinnost žalobkyni částku 166 000 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč zaplatit, a to včetně nákladů před soudy obou stupňů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu odvoláním dotčeném podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. Odvolání neshledal jako důvodné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. V přezkoumávané věci je předmětem řízení nárok žalobkyně na vrácení nesplacené části zápůjčky, jež podle výše citované smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla, a kterou žalovaný v celém rozsahu neuhradil, a to včetně nároku na zaplacení smluvního úroku, úroku z prodlení, poplatků a smluvních pokut. Odvolací soud se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, který dovodil, že žalobkyně prokázala uzavření smlouvy o zápůjčce a poskytnutí jistiny ve výši 80 000 Kč, když tato zjištění ostatně nejsou v odvolání zpochybňována. Nad rámec shora uvedeného odvolací soud doplňuje, že žalobkyní předložená smlouva byla uzavřena v tzv. formulářové podobě, když odvolacímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně shodný formulář užívá opakovaně. Ve smlouvě je sjednáno právo zapůjčitele (žalobkyně) pro případ prodlení vypůjčitele (žalovaného) s placením splátek alespoň 60 dnů „zesplatnit“ úvěr, tj. požadovat okamžitou úhradu veškerých nároků, které žalobkyně vůči žalovanému má. V článku 8. 4. smlouvy je pro tento případ stanoveno, že doposud neuhrazená jistina a nezaplacený úrok se stává součástí „nové jistiny“, v čl. 8.1. smlouvy je dále pro případ prodlení žalovaného sjednána 8 %, resp. 13 % smluvní pokuta z dlužné splátky, kdy v případě „zesplatnění zápůjčky“ má žalobkyně právo i na další smluvní pokuty dle čl. 8.5. smlouvy, a to ve výši 25 % z aktuální výše nové jistiny, tedy včetně k původní jistině přirostlého úroku. Podle čl. 8.7. smlouvy má pak dále žalobkyně nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru, to vše za situace, aniž by takto sjednaná smluvní pokuta nahrazovala či limitovala právo na náhradu škody vzniklé žalobkyni porušením téže povinnosti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Soud prvního stupně smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným přiléhavě posoudil podle ust. § 2390 a n. obč. zák. jako smlouvu o zápůjčce. Odvolací soud se rovněž ztotožňuje s jeho závěrem ohledně neplatnosti smlouvy pro její rozpor s dobrými mravy a souhlasí s nalézacím soudem i v tom, že posuzovaná smlouva je neplatná jako celek.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. I za účinnosti nového občanského zákoníku lze aplikovat judikaturní závěry, podle nichž případná neplatnost ujednání o úrocích (jejich výše) ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp zn. 29 Cdo 4498/2007 či 32 Cdo 3516/2009). Je pravdou, pokud by se důvod neplatnosti (nemravnost) týkal (pouze) ujednání o výši úroku, nevedlo by to k závěru o neplatnosti smlouvy jako celku, nýbrž by bylo možné podle ustanovení § 577 obč. zák. dlužníka zavázat k zaplacení úroku ve výši určené podle ustanovení § 1802 obč. zák., tj. ve výši úroků požadovaných obvykle za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídle dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Podle ust. § 580 obč. zák., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům; k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 obč. zák.). Přezkoumávanou smlouvou se žalovaný zavazuje k placení úroku vyššího než 85 % ročně, kdy úrok byl ve smlouvě sjednán transparentně. Oproti žalobkyni odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně považuje dohodnutou výši úroku za nepřiměřeně vysokou až drakonickou. V této souvislosti je namístě odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005, kde vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu, včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěru, nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. V posuzované smlouvě sjednaný úrok převyšuje obvyklý úrok požadovaný v době uzavření smlouvy za poskytnutí srovnatelného typu úvěrů (zápůjček) více než devětkrát. Při hodnocení mravnosti smlouvy, z níž účastníku, který je nepochybně slabší smluvní stranou, má vzniknout závazek k placení takto vysokého úroku, je nutno zohlednit i okolnosti, za kterých byla uzavřena, a k jejímu dalšímu obsahu. Odvolací soud pak poukazuje na adhezní způsob uzavření smlouvy, kdy žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci zpracovanou žalobkyní, jejíž obsah neměl možnost jakkoliv ovlivnit. Citovaná ustanovení o „přirůstání“ úroku a konstrukce „nové jistiny“, která ale ve skutečnosti žádnou jistinou úvěru není, neboť nejde jen o nesplacenou část žalobkyní poskytnutých peněz, nýbrž zahrnuje i její odměnu (úrok), spolu s ujednáním o právu žalobkyně požadovat předčasné splacení celého úvěru v důsledku kvalifikovaného prodlení dlužníka, jakož i duplicitní a značně vysoké smluvní pokuty, vedou i odvolací soud k závěru, že nerovnováha mezi právy a povinnostmi účastníků smlouvy dosahuje úrovně, jež je s všeobecným vnímáním základních morální pravidel v natolik zásadním rozporu, že smlouva jako celek nemůže být hodnocena jinak, než jako nemravná ve smyslu ust. § 580 obč. zák. Není možné akceptovat premisu, aby soud poskytl právní ochranu jednání, jehož důsledkem je stav, kdy účastník, který uhradil více než 100 % poskytnuté jistiny zápůjčky, by měl být zavázán hradit další částku, která je (jen na jistině) téměř trojnásobkem toho, co mu bylo zapůjčeno. V této souvislosti nelze pominout nerovnováhu spočívající v ekonomické síle kontrahentů, jež žalobkyni umožnila předložení oferty žalovanému v podobně ber nebo nechej být. K obdobným závěrům pak dospěl i Nejvyšší soud v žalobkyní odvoláním citovaném rozsudku sp. zn. 23 ICdo 56/2019, kde se mimo jiné uvádí, že jsou-li právním jednání porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli, kdy porušení dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Odvolací soud pak dále poukazuje i na skutečnost, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, že by došlo k porušení povinnosti stanovených ze strany žalobkyně. Odvolací soud si je vědom zásady smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků závazkových vztahů jako základních principů, na kterých stojí soukromé právo. Nicméně i přes shora uvedené je namístě smlouvu s obsahem citovaným shora nutno považovat za absolutně neplatnou.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Žalobkyně by se tak mohla domáhat toliko vydání neuhrazené jistiny jako bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 obč. zák. Pokud však poskytnutá jistina ve výši 80 000 Kč byla celkovými úhradami žalovaného ve výši 82 247 Kč přeplacena, bylo namístě žalobu v plném rozsahu zamítnout.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku I podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o nákladech řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. S ohledem na obsah protokolu o ústním jednání konaného u soudu prvního stupně dne 10. 9. 2025, ze kterého vyplývá, že žalovaný souhlasil s žalobním návrhem s podmínkou, že by byl schopen žalovanou pohledávku uhradit ve splátkách, a kdy žalobkyně ve svém závěrečném návrhu odkázala na uznání nároku žalovaným co do důvodu a výše, bylo namístě zhodnotit, zda případně nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání. V této souvislosti odvolací soud odkazuje na ust. § 40 odst. 7 o. s. ř. a § 41b o. s. ř., ze kterých plyne, že dokud nebyl uzavřený smír nebo uznání nároku (§ 153a odst. 1), k nimž došlo do protokolu, podepsán také účastníky smíru nebo žalovaným, soud k těmto úkonům nepřihlíží. Z komentářové literatury i z judikatury Nejvyššího soudu ČR se podává, že pokud jde procesní úkon, jež předurčuje další průběh řízení, je nutné, aby byl všemi dotčenými osobami stvrzen podpisem do protokolu. To dopadá i na situace, kdy žalovaný případně uzná nárok uplatněný žalobou. V takovém případě je úkon jako projev vůle perfektní až připojením podpisu. V přezkoumávané věci byl protokol vyhotoven až po skončení ústního jednání přepisem zvukového záznamu diktovaného bez přítomnosti zapisovatele, kdy žalovaný fyzicky neměl kam se do protokolu podepsat, a proto bylo namístě vyhotovit zvláštní přílohu protokolu obsahující uvedený úkon uznání nároku ze strany žalovaného, v němž by byl tento zachycen, a který by vlastnoručně podepsaly osoby, které by jinak podepisovaly protokol o jednání. Danou listinu by pak bylo namístě připojit k písemnému vyhotovení protokolu o ústním jednání jako její nedílnou součást. S ohledem na skutečnost, že k takovému úkonu během ústního jednání před soudem prvního stupně nedošlo, nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání a k uznání žalovaného nároku tak nebylo možno ve smyslu ust. § 41b o. s. ř. přihlédnout.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodováno ve smyslu ust. § 224 odst. 1 a 2 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení plně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 170 405 Kč s úrokovým příslušenstvím a náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok I), a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Vyšel ze zjištění, že mezi žalobkyní a žalovaným byla prostředky komunikace na dálku uzavřena dne 13. 7. 2023 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 80 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 132 652 Kč, a to v 36 měsíčních splátkách po 5 907 Kč. Žalovaný celkem uhradil žalobkyni částku 82 247 Kč, poté splátky přestal hradit, v důsledku čehož žalobkyně úvěr zesplatnila dopisem ze dne 22. 9. 2024, jímž žalovaného zároveň vyzvala k zaplacení zbývající části své pohledávky. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně dospěl k závěru, že uzavřená smlouva, kterou podřadil pod ust. § 2390 a násl. obč. zák., je neplatná podle ust. § 580 obč. zák. pro rozpor s dobrými mravy. Úrok ve výši 132 652 Kč shledal jako nepřiměřeně vysoký přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv s bankami. Dále odkázal i na ujednání o sankcích za prodlení s úhradou zápůjčky zakotvené v bodě 8.4 smlouvy a anatocismus spočívající ve vytvoření nové jistiny zápůjčky včetně započítání smluvního úroku. Smlouvu je třeba posuzovat jako celek, když jednotlivá ujednání od sebe nelze oddělit. Obsah smlouvy je i v případě, že je uzavřena na straně vydlužitele fyzickou osobou podnikatelem třeba nazírat i optikou ust. § 1 odst. 2 obč. zák., v důsledku čehož je namístě zkoumat, zda její obsah neporušuje dobré mravy. S ohledem na shora uvedené tak bylo namístě posoudit nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 obč. zák., kdy jistina zápůjčky činila 80 000 Kč, přičemž s ohledem na výši celkových úhrad žalovaného (82 247 Kč), došlo dokonce k jejímu přeplacení. Ohledně nákladů řízení bylo rozhodováno ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.2. Proti rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně, které směřovala toliko proti části výroku I, jímž byla žaloba zamítnuta co do částky 166 979,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 185 249,75 Kč od 14. 10. 2024 do 29. 11. 2024, z částky 183 249,75 Kč od 30. 11. 2024 do 9. 12. 2024, z částky 175 864,75 Kč od 10. 12. 2024 do 31. 1. 2025, z částky 175 364,75 Kč od 1. 2. 2025 do 3. 3. 2025, z částky 167 979,75 Kč od 4. 3. 2025 do 29. 4. 2025, z částky 166 979,75 Kč od 30. 4. 2025 do zaplacení, a ohledně částky 1 200 Kč, a dále i proti nákladovému výroku II. Žalobkyně nesouhlasila s právním posouzením soudu prvního stupně ohledně absolutní neplatnosti smlouvy z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 obč. zák. V této souvislosti poukázala na to, že v posuzované věci se jedná o závazkový vztah mezi dvěma podnikateli, kdy žalovaný smlouvu uzavřel v souvislosti se svým podnikáním. Dále nesouhlasila ani s právním posouzením soudu prvního stupně ohledně nutnosti posuzovat smlouvu po obsahové stránce i ve světle ust. § 1 odst. 2 obč. zák., kdy je nutno zkoumat, zda její obsah neporušuje dobré mravy, když takový závěr je v rozporu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ČR. Odkázala na ust. § 1797 obč. zák., ze kterého vyplývá, že podnikatel, který uzavřel smlouvu při svém podnikání, nemá právo požadovat zrušení smlouvy podle § 1793 odst. 1, a ani se nemůže dovolat neplatnosti smlouvy podle § 1796 obč. zák. Obdobně je tomu tak i v případě tvrzeného rozporu s dobrými mravy. V tomto kontextu akcentovala rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 ICdo 56/2019 či 29 ICdo 54/2021, ze kterých plyne, že samotná výše úroku není ve vztazích mezi podnikateli zpravidla důvodem pro naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy bez dalších okolností hodných zvláštního zřetele. Žádná výjimečná okolnost však v rámci předmětného závazkového vztahu mezi žalobkyní a žalovanou nenastala. S ohledem na shora uvedené proto navrhla, aby odvolací soud změnil napadenou část výroku I a uložil žalovanému povinnost žalobkyni částku 166 000 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč zaplatit, a to včetně nákladů před soudy obou stupňů.3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu odvoláním dotčeném podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. Odvolání neshledal jako důvodné.5. V přezkoumávané věci je předmětem řízení nárok žalobkyně na vrácení nesplacené části zápůjčky, jež podle výše citované smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla, a kterou žalovaný v celém rozsahu neuhradil, a to včetně nároku na zaplacení smluvního úroku, úroku z prodlení, poplatků a smluvních pokut. Odvolací soud se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, který dovodil, že žalobkyně prokázala uzavření smlouvy o zápůjčce a poskytnutí jistiny ve výši 80 000 Kč, když tato zjištění ostatně nejsou v odvolání zpochybňována. Nad rámec shora uvedeného odvolací soud doplňuje, že žalobkyní předložená smlouva byla uzavřena v tzv. formulářové podobě, když odvolacímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně shodný formulář užívá opakovaně. Ve smlouvě je sjednáno právo zapůjčitele (žalobkyně) pro případ prodlení vypůjčitele (žalovaného) s placením splátek alespoň 60 dnů „zesplatnit“ úvěr, tj. požadovat okamžitou úhradu veškerých nároků, které žalobkyně vůči žalovanému má. V článku 8. 4. smlouvy je pro tento případ stanoveno, že doposud neuhrazená jistina a nezaplacený úrok se stává součástí „nové jistiny“, v čl. 8.1. smlouvy je dále pro případ prodlení žalovaného sjednána 8 %, resp. 13 % smluvní pokuta z dlužné splátky, kdy v případě „zesplatnění zápůjčky“ má žalobkyně právo i na další smluvní pokuty dle čl. 8.5. smlouvy, a to ve výši 25 % z aktuální výše nové jistiny, tedy včetně k původní jistině přirostlého úroku. Podle čl. 8.7. smlouvy má pak dále žalobkyně nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru, to vše za situace, aniž by takto sjednaná smluvní pokuta nahrazovala či limitovala právo na náhradu škody vzniklé žalobkyni porušením téže povinnosti.6. Soud prvního stupně smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným přiléhavě posoudil podle ust. § 2390 a n. obč. zák. jako smlouvu o zápůjčce. Odvolací soud se rovněž ztotožňuje s jeho závěrem ohledně neplatnosti smlouvy pro její rozpor s dobrými mravy a souhlasí s nalézacím soudem i v tom, že posuzovaná smlouva je neplatná jako celek.7. I za účinnosti nového občanského zákoníku lze aplikovat judikaturní závěry, podle nichž případná neplatnost ujednání o úrocích (jejich výše) ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp zn. 29 Cdo 4498/2007 či 32 Cdo 3516/2009). Je pravdou, pokud by se důvod neplatnosti (nemravnost) týkal (pouze) ujednání o výši úroku, nevedlo by to k závěru o neplatnosti smlouvy jako celku, nýbrž by bylo možné podle ustanovení § 577 obč. zák. dlužníka zavázat k zaplacení úroku ve výši určené podle ustanovení § 1802 obč. zák., tj. ve výši úroků požadovaných obvykle za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídle dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy.8. Podle ust. § 580 obč. zák., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům; k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 obč. zák.). Přezkoumávanou smlouvou se žalovaný zavazuje k placení úroku vyššího než 85 % ročně, kdy úrok byl ve smlouvě sjednán transparentně. Oproti žalobkyni odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně považuje dohodnutou výši úroku za nepřiměřeně vysokou až drakonickou. V této souvislosti je namístě odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005, kde vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu, včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěru, nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. V posuzované smlouvě sjednaný úrok převyšuje obvyklý úrok požadovaný v době uzavření smlouvy za poskytnutí srovnatelného typu úvěrů (zápůjček) více než devětkrát. Při hodnocení mravnosti smlouvy, z níž účastníku, který je nepochybně slabší smluvní stranou, má vzniknout závazek k placení takto vysokého úroku, je nutno zohlednit i okolnosti, za kterých byla uzavřena, a k jejímu dalšímu obsahu. Odvolací soud pak poukazuje na adhezní způsob uzavření smlouvy, kdy žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci zpracovanou žalobkyní, jejíž obsah neměl možnost jakkoliv ovlivnit. Citovaná ustanovení o „přirůstání“ úroku a konstrukce „nové jistiny“, která ale ve skutečnosti žádnou jistinou úvěru není, neboť nejde jen o nesplacenou část žalobkyní poskytnutých peněz, nýbrž zahrnuje i její odměnu (úrok), spolu s ujednáním o právu žalobkyně požadovat předčasné splacení celého úvěru v důsledku kvalifikovaného prodlení dlužníka, jakož i duplicitní a značně vysoké smluvní pokuty, vedou i odvolací soud k závěru, že nerovnováha mezi právy a povinnostmi účastníků smlouvy dosahuje úrovně, jež je s všeobecným vnímáním základních morální pravidel v natolik zásadním rozporu, že smlouva jako celek nemůže být hodnocena jinak, než jako nemravná ve smyslu ust. § 580 obč. zák. Není možné akceptovat premisu, aby soud poskytl právní ochranu jednání, jehož důsledkem je stav, kdy účastník, který uhradil více než 100 % poskytnuté jistiny zápůjčky, by měl být zavázán hradit další částku, která je (jen na jistině) téměř trojnásobkem toho, co mu bylo zapůjčeno. V této souvislosti nelze pominout nerovnováhu spočívající v ekonomické síle kontrahentů, jež žalobkyni umožnila předložení oferty žalovanému v podobně ber nebo nechej být. K obdobným závěrům pak dospěl i Nejvyšší soud v žalobkyní odvoláním citovaném rozsudku sp. zn. 23 ICdo 56/2019, kde se mimo jiné uvádí, že jsou-li právním jednání porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli, kdy porušení dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Odvolací soud pak dále poukazuje i na skutečnost, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, že by došlo k porušení povinnosti stanovených ze strany žalobkyně. Odvolací soud si je vědom zásady smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků závazkových vztahů jako základních principů, na kterých stojí soukromé právo. Nicméně i přes shora uvedené je namístě smlouvu s obsahem citovaným shora nutno považovat za absolutně neplatnou.9. Žalobkyně by se tak mohla domáhat toliko vydání neuhrazené jistiny jako bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 obč. zák. Pokud však poskytnutá jistina ve výši 80 000 Kč byla celkovými úhradami žalovaného ve výši 82 247 Kč přeplacena, bylo namístě žalobu v plném rozsahu zamítnout.10. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku I podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o nákladech řízení.11. S ohledem na obsah protokolu o ústním jednání konaného u soudu prvního stupně dne 10. 9. 2025, ze kterého vyplývá, že žalovaný souhlasil s žalobním návrhem s podmínkou, že by byl schopen žalovanou pohledávku uhradit ve splátkách, a kdy žalobkyně ve svém závěrečném návrhu odkázala na uznání nároku žalovaným co do důvodu a výše, bylo namístě zhodnotit, zda případně nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání. V této souvislosti odvolací soud odkazuje na ust. § 40 odst. 7 o. s. ř. a § 41b o. s. ř., ze kterých plyne, že dokud nebyl uzavřený smír nebo uznání nároku (§ 153a odst. 1), k nimž došlo do protokolu, podepsán také účastníky smíru nebo žalovaným, soud k těmto úkonům nepřihlíží. Z komentářové literatury i z judikatury Nejvyššího soudu ČR se podává, že pokud jde procesní úkon, jež předurčuje další průběh řízení, je nutné, aby byl všemi dotčenými osobami stvrzen podpisem do protokolu. To dopadá i na situace, kdy žalovaný případně uzná nárok uplatněný žalobou. V takovém případě je úkon jako projev vůle perfektní až připojením podpisu. V přezkoumávané věci byl protokol vyhotoven až po skončení ústního jednání přepisem zvukového záznamu diktovaného bez přítomnosti zapisovatele, kdy žalovaný fyzicky neměl kam se do protokolu podepsat, a proto bylo namístě vyhotovit zvláštní přílohu protokolu obsahující uvedený úkon uznání nároku ze strany žalovaného, v němž by byl tento zachycen, a který by vlastnoručně podepsaly osoby, které by jinak podepisovaly protokol o jednání. Danou listinu by pak bylo namístě připojit k písemnému vyhotovení protokolu o ústním jednání jako její nedílnou součást. S ohledem na skutečnost, že k takovému úkonu během ústního jednání před soudem prvního stupně nedošlo, nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání a k uznání žalovaného nároku tak nebylo možno ve smyslu ust. § 41b o. s. ř. přihlédnout.12. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodováno ve smyslu ust. § 224 odst. 1 a 2 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení plně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku je přípustné podat dovolání za podmínek uvedených v ust. § 237 o. s. ř. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně do dvou měsíců od doručení písemného vyhotovení tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":{"tableId":3,"row":0,"column":0,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSPL:2026:64.Co.700.2025.1","publishedAt":"2026-10-06","decisionAt":"2026-05-19","caseNumber":{"senate":64,"registry":"Co","index":700,"year":2025,"pageNumber":59},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Karel","lastName":"Svoboda","titlesAfter":"Ph.D.,","function":"předseda senátu"},"courtCode":"KSPL","caseResultType":["POTVRZENI"],"caseSubject":"o zaplacení částky 170 405 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":3,"registry":"C","index":233,"year":2025,"pageNumber":39},"affectedDate":"2025-09-10","courtCode":"OSTC","affectedTypes":["CONFIRM"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"2390","lexNumber":0,"lexYear":0,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"580","lexNumber":0,"lexYear":0,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NEPLATNOST_PRAVNIHO_JEDNANI","NAKLADY_RIZENI","BEZDUVODNE_OBOHACENI","NEPLATNOST_SMLOUVY","SMLOUVA_O_ZAPUJCCE","SMLOUVA_O_UVERU","NAHRADA_NAKLADU","PODNIKATEL","NASLEDEK","ODVOLANI"]},"styles":[{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}