{"uuid":"1e5d6d15-a639-4082-b4c0-41de547d545d","header":[{"texts":[{"text":"ROZSUDEK","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"JMÉNEM REPUBLIKY","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň Mgr. Markéty Jiráskové a JUDr. Zuzany Šmídové ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":", nar. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupen advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: Česká republika – ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"jednající ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno jednajícího","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO jednajícího","anonStyle":"ANON"},{"text":", sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa jednajícího","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 151 150 Kč,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. dubna 2026, č. j. 15 C 13/2026-86,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Ve výroku III. se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 540 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 900 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. potvrzuje.II. Ve výroku III. se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 540 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 900 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 14 450 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 151 150 Kč (výrok II.), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce po žalované domáhal náhrady majetkové újmy spočívající v nákladech obhajoby ve výši 15 600 Kč a zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 150 000 Kč z titulu nezákonného trestního stíhání, které proti němu bylo zahájeno usnesením ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název","anonStyle":"ANON"},{"text":", ze dne 13. 2. 2024, č. j.: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", pro podezření ze spáchání zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 2, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, avšak žalobce byl nakonec obžaloby zproštěn.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, neboť žalobce neprokázal vznik majetkové újmy spočívající v nákladech obhajoby. Ohledně nemajetkové újmy byla již žalobci poskytnuta stanoviskem žalované ze dne 19. 1. 2026 omluva za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vydáno nezákonné rozhodnutí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že usnesením ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 13. 2. 2024, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 2, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Proti usnesení o zahájení trestního stíhání podal žalobce stížnost dne 8. 3. 2024, kterou odůvodnil dne 11. 3. 2024. Usnesením Obvodního státního zastupitelství pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 20. 5. 2024, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", byla stížnost jako nedůvodná zamítnuta. Dne 7. 5. 2024 došlo k výslechu žalobce za účasti jeho obhájkyně. Dne 29. 5. 2024 došlo k prostudování spisu před podáním obžaloby za účasti obhájkyně žalobce. Dne 25. 7. 2024 byla na žalobce Obvodním státním zastupitelstvím pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" podána obžaloba pro spáchání zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Dne 7. 11. 2024 a dne 28. 11. 2024 proběhla hlavní líčení, na nichž byla přítomna obhájkyně žalobce. Rozsudkem Obvodního soudu pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 28. 11. 2024, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", byl žalobce podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby. Řízení pravomocně skončilo dne 23. 1. 2025. Žalobce uhradil ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" dne 16. 4. 2026 částku 15 600 Kč jako odměnu za poskytnuté právní služby.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Soud I. stupně též zjistil, že žalobce byl Obvodním soudem pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" dne 4. 1. 2021 odsouzen v řízení sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" za přečin podle § 206 odst. 1 trestního zákoníku k peněžitému trestu (jednalo se trestnou činnost spojenou s jeho působením v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":").","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Soud I. stupně měl za prokázané z výslechu žalobce, že již v roce 2018 přišel o funkci u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", následně byl nezaměstnaný, rodina žila z jednoho příjmu a od roku 2019 se léčí s cukrovkou. Od roku 2020 je zaměstnán ve společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", kde oznámil probíhající prověřování i trestní stíhání, avšak pracovní poměr s ním rozvázán nebyl. Žalobce uvedl pouze obavy z případného propuštění v případě odsouzení. V rodinných vztazích ani ve způsobu trávení volného času podle jeho výpovědi nedošlo k výrazným změnám. Ze svědecké výpovědi manželky žalobce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" soud I. stupně zjistil, že žalobce byl během trestního stíhání nervózní a v psychické nepohodě, přičemž podstatné životní problémy manželka spojovala spíše s odchodem žalobce z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Soud I. stupně nakonec vyšel ze zjištění, že žalobce své nároky na náhradu újmy z nezákonného trestního stíhání uplatnil předběžně u žalované dne 21. 7. 2025, a že stanovisko žalované ze dne 19. 1. 2026 bylo doručeno žalobci dne 20. 1. 2026.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 5 písm. a), § 7 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 31a odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen „OdpŠk“), že žaloba je částečně důvodná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Soud I. stupně nejprve konstatoval, že usnesení o zahájení trestního stíhání je vzhledem ke zprošťujícímu rozsudku nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk. Odkázal přitom na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90 a ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001. Byly tak splněny předpoklady odpovědnosti státu za újmu způsobenou žalobci nezákonným rozhodnutím.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Ve vztahu k uplatněnému nároku na náhradu majetkové újmy spočívající v nákladech obhajoby soud I. stupně uvedl, že žalobce prokázal jak provedení všech 6 úkonů právní služby jeho obájkyní (převzetí a příprava obhajoby, stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání z 8. 3. 2024, včetně doplnění stížnosti z 11. 3. 2024, účast na výslechu obviněného ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":" dne 7. 5. 2024, prostudování spisu po skončení vyšetřování a účasti na hlavních líčeních dne 7. 11. 2024 a dne 28. 11. 2024), tak i úhradu odměny ve výši 15 600 Kč obhájkyni. Náklady na právní zastoupení byly vyčísleny v souladu se zněním vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném v době provedení úkonu (dále i jen „a. t.“ nebo „advokátní tarif“), tj. ve výši 2 300 Kč za úkon + 300 Kč režijní paušál za úkon. S odkazem na usnesení Vrchního soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 25. 1. 2007, sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", a usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2018, sp. zn. I. ÚS 534/18, však soud I. stupně uzavřel, že za stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání náleží pouze poloviční odměna podle § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 a. t. Žalobci proti přiznal na náhradě majetkové újmy částku 14 450 Kč, která odpovídá 5,5 úkonům právní služby a 6 režijním paušálům.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Pokud jde o požadované zadostiučinění za nemajetkovou újmu, soud I. stupně vycházel z § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk, z judikatury Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 255/2010, 30 Cdo 4280/2011, 30 Cdo 3116/2016, 30 Cdo 154/2007, 31 Cdo 1791/2011, 30 Cdo 2555/2010, 30 Cdo 2813/2011 a R 67/2016) a Ústavního soudu (rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 428/05 a II. ÚS 517/99) a připomněl, že vznik nemajetkové újmy ani její intenzita se nepresumují a musí být prokázány. Při stanovení formy a výše zadostiučinění vyšel z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a dopadů do osobnostní sféry žalobce. Uvedl, že trestní stíhání žalobce trvalo přibližně jeden rok, nebylo medializováno, nedošlo k vazebnímu stíhání, žalobce nebyl v průběhu řízení ani nepravomocně odsouzen a prokázány byly pouze jeho obavy a úzkost spojené s trestním řízením. Naopak nebylo prokázáno, že by trestní stíhání významně zasáhlo do pracovní, rodinné nebo volnočasové sféry žalobce ani že by mělo zdravotní následky. S odkazem na srovnávaná rozhodnutí, včetně rozhodnutí vydaného ve věci vedené u soudu I. stupně pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", uzavřel, že již poskytnutá omluva a konstatování porušení práva žalovanou představují dostatečné zadostiučinění a že peněžité odškodnění za nemajetkovou újmu žalobci nenáleží.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když každý z účastníků byl úspěšný ohledně jednoho ze dvou nároků. Soud I. stupně se tak rozhodl, i vzhledem k obecně sdílené představě spravedlnosti, žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Žalobce napadl rozsudek soudu I. stupně ve výroch II. a III. včasným a přípustným odvoláním z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř., když rozsudek považal za nesprávný jak po stránce právního posouzení věci, tak po stránce skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů. Soud I. stupně sice správně konstatoval existenci odpovědnostního titulu, tedy že žalobce byl nezákonně trestně stíhán pro závažnou majetkovou trestnou činnost, za kterou mu hrozil trest odnětí svobody až na 8 let, a že trestní stíhání skončilo pravomocným zproštěním obžaloby. Nesprávný je však závěr soudu I. stupně, že omluva a konstatování porušení práva představují dostatečné zadostiučinění. Soud I. stupně sice formálně odkázal na relevantní judikaturu, avšak při jejím praktickém použití význam nezákonného trestního stíhání nepřiměřeně bagatelizoval.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Žalobce měl za to, že soud I. stupně hodnotil výpověď žalobce i svědkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" relativně zjednodušenou optikou, když psychické dopady trestního stíhání redukoval toliko na jakousi nervozitu. Takový závěr neodpovídá běžné životní realitě. Žalobce není právník ani osoba s odbornými znalostmi psychologie či psychiatrie. Nelze po něm spravedlivě požadovat, aby své psychické stavy popisoval odbornou terminologií typu psychický distres, depresivní, resp. úzkostná symptomatika či obdobnými klinickými výrazy, které přesněji popisují hraniční stavy lidské psychiky, které sice ještě díky absenci dalších znaků nelze z pohledu medicíny označit za „poruchu“, nicméně pro postiženého jedince představují psychickou zátěž srovnatelnou. Jestliže žalobce i jeho manželka opakovaně uváděli, že byl žalobce v psychické nepohodě, nervózní a měl obavy z budoucnosti, zejména ze ztráty zaměstnání a možného odsouzení, pak jde nepochybně o projevy duševní újmy, nikoli o zanedbatelný či právně nevýznamný stav. Je přitom zjevné, že osoba trestně stíhaná pro úmyslný majetkový trestný čin s hrozbou osmiletého trestu odnětí svobody bude po dobu téměř jednoho roku vystavena intenzivní nejistotě, stresu, obavám z profesních i osobních důsledků a zásahu do své důstojnosti a společenské pověsti. Samotná skutečnost, že žalobce musel svému zaměstnavateli sdělit, že je trestně stíhán, ač dobře věděl že neprávem, představuje významný zásah do jeho profesní sféry i osobní integrity.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Žalobce dále namítal, že soud I. stupně také nepřiměřeně marginalizoval zásah do dobré pověsti žalobce. Trestní stíhání pro majetkovou trestnou činnost samo o sobě objektivně zasahuje do cti a důstojnosti člověka, a to bez ohledu na následné zproštění obžaloby. Ve společenské realitě totiž samotná informace o trestním stíhání často přetrvává výrazně intenzivněji než informace o následném zproštění, pokud vůbec. Žalobce zbytečně nesl společenské stigma trestního stíhání. Soud I. stupně rovněž nepřiměřeně zdůraznil předchozí odsouzení žalobce z roku 2021. Předchozí trestní minulost žalobce sama o sobě nemůže vést k závěru, že nezákonné trestní stíhání představovalo nižší zásah do jeho osobnostní sféry nebo že by žalobce měl mít „vyšší toleranci“ vůči nezákonnému výkonu veřejné moci. Takový přístup je v rozporu se zásadou rovnosti osob před zákonem. I osoba dříve odsouzená má plné právo na ochranu své důstojnosti, osobní integrity a dobré pověsti a má právo na přiměřené zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výrocích II. a III. zrušil a sám ve věci rozhodl tak, že podané žalobě se plně vyhovuje a žalobci se přiznává náhrada nákladů řízení před soudem I. stupně a dále náhrada nákladů řízení odvolacího.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Žalovaná s důvody odvolání žalobce nesouhlasila, rozsudek soudu I. stupně považovala za věcně správný a procesní nároky kladené v řízení před soudem I. stupně na žalobce za zcela procesním předpisům přiměřené. Soud I. stupně zcela správně ve svém rozhodnutí připomněl, že v řízení, kde se žalobce domáhá zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím, se vytrpěná újma nepresumuje, ale žalobce je povinen ji tvrdit a prokázat. Žalovaná nesouhlasila se žalobcem, že by soud I. stupně trestní stíhání žalobce bagatelizoval a redukoval na nervozitu. Povinností žalobce bylo prokázat, že mu byla způsobena újma nad rámec toho, jak ji pociťuje každý, kdo je trestně stíhán, potažmo nezákonně stíhán. Každé trestní stíhání je spojeno s pocity nejistoty a zásahem do osobnostních práv. Žalobce však nepodal ve vztahu k předmětnému trestnímu stíhání téměř žádné tvrzení vyjma zcela obecných frází. Převážnou část své újmy spojoval s předešlým trestním stíháním a nejzásadnější zásahy spatřoval v pracovní sféře, a to křivdy spojené s ukončením svého působení na ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dřívější zaměstnavatel). Zaměstnání žalobce bylo ukončeno v důsledku nikoli jeho trestního stíhání, ale v důsledku dlouhodobě narušených vztahů žalobce a jeho bývalého zaměstnavatele. Je tedy zjevná absence příčinné souvislosti a zároveň není dána ani časová souvislost.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Podle žalované pak příčinná a časová souvislost není dána ani u zdravotního stavu žalobce. Žalobce nemůže svou nedůslednost v povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní omlouvat námitkami, že soud I. stupně po něm požadoval popis psychického stavu odbornou terminologií a nadmíru jej zatížil povinností tvrdit a prokázat. Jednak takové tvrzení není pravdivé, a jednak na druhou stranu nelze pominout, že nebylo zcela překvapivé, že soud I. stupně i žalovaná od žalobce očekávaly předestření zásahů do jeho osobnostní sféry způsobených předmětným trestním stíhání. Tvrzení žalobce však směřovala do minulosti před zahájením posuzovaného trestního stíhání a k jádru věci nebylo řečeno téměř ničeho. Soudu I. stupně zároveň nelze vyčítat, že při svých úvahách neopomenul ani trestní minulost žalobce. Nyní se nejedná o trestní řízení, kde se k zahlazeným odsouzením nepřihlíží, ale v rámci celkového posouzení lze zohlednit i skutečnost, že žalobce není nebo nebyl osobou zcela bezúhonnou, a již je zatížen trestní minulostí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Nakonec žalovaná měla za správné užití srovnávacího rozhodnutí ze strany soudu I. stupně stupně a doplnila, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", které se týkalo odškodnění za trestní stíhání pro trestný čin krácení daně, daně, poplatků a podobné povinné platby, trestný čin přijetí úplatku, trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby (za poslední z nich byla pravomocně odsouzena), přičemž byly prokázány významné zásahy do života poškozené, do psychického zdraví, do života rodiny, kauza byla medializována, a poškozená byla odškodněna konstatováním a omluvou. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil a žalované přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu podaného odvolání včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.). Poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů (body 3 až 8 odůvodnění napadeného rozsudku), z nichž čerpal správná skutková zjištění, která odvolací soud shrnul pod body 4 až 7 odůvodnění tohoto rozhodnutí. Správně zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně přiléhavým způsobem i po stránce právní, aplikuje přitom (správně) příslušná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. Odvolací soud se tak se závěry soudu I. stupně (skutkovými i právními) jako správnými ztotožňuje a v podrobnostech na ně pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. K odvolacím námitkám žalobce, jakkoliv nejsou způsobilé vyvrátit správnost přezkoumávaného rozsudku, dodává odvolací soud nad rámec přiléhavého odůvodnění napadeného rozsudku soudu I. stupně toliko následující:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Žalobce především namítal, že soud I. stupně bagatelizoval dopady nezákonného trestního stíhání do jeho osobnostní sféry a psychickou újmu redukoval na pouhou nervozitu. Takový závěr však z odůvodnění napadeného rozsudku neplyne. Soud I. stupně naopak vyšel ze skutečnosti, že každé trestní stíhání představuje zásah do osobnostních práv dotčené osoby a je spojeno s pocity nejistoty, stresu a psychického diskomfortu. Současně však správně zdůraznil, že v případě nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím se existence a intenzita újmy nepresumuje a poškozený je povinen tvrdit a prokázat konkrétní okolnosti svědčící o tom, že zásah do jeho osobnostní sféry dosáhl takové intenzity, která odůvodňuje přiznání peněžité satisfakce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Soud I. stupně pak správně z provedeného dokazování zjistil, že žalobce i jeho manželka popisovali převážně negativní důsledky spojené s ukončením jeho působení v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" a s následnou životní situací, které však časově i věcně předcházely nyní posuzovanému trestnímu stíhání. V souvislosti s tímto trestním stíháním bylo stutečně prokázáno pouze to, že žalobce byl nervózní, nacházel se v psychické nepohodě a měl obavy z možného budoucího odsouzení a ztráty zaměstnání. Naopak nebylo prokázáno, že by tyto obavy vedly k závažnějším zásahům do jeho rodinného, pracovního či společenského života nebo že by měly negativní dopad na jeho zdravotní stav.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Nedůvodná je rovněž námitka žalobce, že soud I. stupně po žalobci požadoval nepřiměřeně detailní či odborný popis jeho psychického stavu. Z obsahu spisu ani z odůvodnění napadeného rozsudku nevyplývá, že by soud I. stupně podmiňoval úspěch žalobce používáním odborné psychologické či psychiatrické terminologie. Soud I. stupně naopak hodnotil tvrzení žalobce podle jejich obsahu a správně uzavřel, že z nich nevyplývají takové konkrétní a intenzivní negativní dopady, které by odůvodňovaly poskytnutí peněžitého zadostiučinění vedle omluvy a konstatování porušení práva. Obecná tvrzení o psychické nepohodě, nervozitě a nejistotě, která jsou do určité míry přirozeným průvodním jevem každého trestního stíhání, sama o sobě ještě neodůvodňují závěr o vzniku nemajetkové újmy takové intenzity, aby bylo namístě přiznat finanční satisfakci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Žalobce dále zdůrazňoval závažnost trestné činnosti, pro kterou byl stíhán, a hrozbu trestu odnětí svobody až na 8 let. Ani tato okolnost však sama o sobě nemůže vést k závěru o důvodnosti žaloby. Soud I. stupně povahu trestní věci při svých úvahách zohlednil a nijak ji nepominul. Současně však správně přihlédl k dalším okolnostem případu, zejména ke skutečnosti, že trestní stíhání trvalo přibližně 1 rok, žalobce nebyl vzat do vazby, věc nebyla medializována, žalobce nebyl ani nepravomocně odsouzen a nebyly prokázány významnější následky v jeho profesní, rodinné ani společenské sféře. Teprve souhrn těchto okolností je rozhodující pro posouzení formy a výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, a které se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. Odvolací soud rovněž nehledal důvodnou námitku žalobce týkající se zásahu do jeho dobré pověsti. Soud I. stupně výslovně uzavřel, že nezákonné trestní stíhání zasáhlo obecně do jeho cti, důstojnosti a dobrého jména. Právě tento závěr byl zohledněn v tom, že žalovaná poskytla žalobci omluvu a konstatování porušení práva. Z dokazování však nevyplynulo, že by trestní stíhání vedlo k prokazatelným konkrétním negativním následkům v jeho společenském či profesním postavení. Žalobce zůstal zaměstnán u stejného zaměstnavatele, pracovní poměr s ním nebyl rozvázán a žádné další konkrétní důsledky pro jeho pověst nebyly prokázány.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. Pokud žalobce vytýkal soudu I. stupně, že přihlédl k jeho předchozímu odsouzení, nelze ani této námitce přisvědčit. Soud I. stupně tímto způsobem nesnižoval hodnotu osobnosti žalobce ani nevyvozoval, že by osoba s trestní minulostí měla požívat menší ochrany svých práv. Uvedenou skutečnost pouze zahrnul mezi okolnosti významné pro posouzení intenzity zásahu do jeho dobré pověsti a společenského postavení. Takový postup je legitimní a odpovídá požadavku komplexního posouzení všech relevantních okolností konkrétního případu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. Odvolací soud nesdílí ani názor žalobce, že soud I. stupně aplikoval nepřiměřeně přísný standard dokazování. Ze skutkových zjištění soudu I. stupně naopak vyplývá, že se podrobně zabýval všemi tvrzenými dopady trestního stíhání do života žalobce, provedl výslech žalobce i jeho manželky a jednotlivé okolnosti pečlivě hodnotil. To, že na základě takto provedeného dokazování dospěl k závěru, že intenzita prokázané újmy neodůvodňuje přiznání peněžité satisfakce, nepředstavuje porušení pravidel dokazování ani nesprávné právní posouzení věci, nýbrž výsledek řádného hodnocení důkazů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"30. Správnými shledal odvolací soud rovněž úvahy soudu I. stupně o přiměřenosti poskytnuté satisfakce ve srovnání s jiným případem nezákonného trestního stíhání, kdy za podstatně závažnější zásahy do osobnostní sféry poškozeného bylo považováno za dostačující zadostiučinění za nemajetkovou újmu právě konstatování porušení práva a omluva ze strany žalované (řízení vedené u Obvodního soudu pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":"). Soud I. stupně též přesvědčivě vysvětlil, proč nelze za přiléhavá považovat rozhodnutí předkládaná žalobcem (řízení vedená u Obvodního soudu pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" a sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", u Městského soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", u Nejvyššího soudu pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" a u Ústavního soudu pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":"), která se od projednávané věci významně lišila délkou trestního stíhání, mírou medializace, profesními či rodinnými dopady nebo závažností prokázaných psychických následků.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"31. Lze proto uzavřít, že soud I. stupně správně vyhodnotil všechny rozhodné okolnosti věci, nepochybil při hodnocení důkazů ani při právním posouzení nároku žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu a správně dospěl k závěru, že s ohledem na konkrétní okolnosti případu představují již poskytnutá omluva a konstatování porušení práva žalovanou dostatečné a přiměřené zadostiučinění. Soud I. stupně proto postupoval správně, když žalobu o náhradu nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč jako nedůvodnou zamítl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"32. Odvolací soud shledal správným i závěr soudu I. stupně týkající se nároku žalobce na náhradu majetkové újmy spočívající ve vynaložených nákladech na obhajobu v trestním řízení (§ 31 odst. 1 a 3 OdpŠk). Soud I. stupně při stanovení výše náhrady správně vycházel z advokátního tarifu, přičemž odvolací soud se ztotožňuje také s jeho závěrem, že sepis a podání stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání představuje úkon právní služby, za nějž podle § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 advokátního tarifu náleží odměna pouze ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny. Soud I. stupně proto správně zamítl žalobu o náhradu majetkové újmy v rozsahu částky 1 150 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"33. S ohledem na veškeré výše uvedené důvody postupoval odvolací soud podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku II. o věci samé potvrdil jako věcně správný.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"34. Odvolací soud však nesdílí závěr soudu I. stupně o tom, že vzhledem k tomu, že každý z účastníků byl úspěšný ohledně jednoho ze dvou nároků a s ohledem na obecně sdílenou představu spravedlnosti, není důvod přiznat některému z účastníků náhradu nákladů řízení. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V této věci byl žalobce úspěšný pouze v rozsahu částky 14 450 Kč, neúspěšný byl v rozsahu částky 31 150 Kč /1 150 Kč + 30 000 Kč; srov. § 8 odst. 1 a § 9a odst. 2 písm. b) advokátního tarifu/. V řízení tak byla převážně úspěšná žalovaná, a to v rozsahu 36 % (neúspěch žalobce v rozsahu 68 % mínus úspěch žalobce v rozsahu 32 %), v němž byl žalobce povinen nahradit žalované náklady řízení před soudem I. stupně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"35. Žalované v řízení před soudem I. stupně vyznikly náklady nezastoupeného účastníka ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za vyjádření k žalobě dne 11. 3. 2026, 2 x příprava účasti na jednání a 2 x účast na jednání před soudem I. stupně dne 2. 4. 2026 a dne 17. 4. 2026, vše podle § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb., tj. za 5 úkonů po 300 Kč částka 1 500 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Žalované tak náleží 36 % z částky 1 500 Kč, tj. 540 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"36. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně ve výroku III. změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 540 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"37. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšné žalované přísluší náhrada nákladů nezastoupeného účastníka ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. za vyjádření k odvolání dne 11. 6. 2026, přípravu účasti na jednání a účast na jednání před odvolacím soudem dne 23. 9. 2026, vše podle § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) téže vyhlášky, tj. za 3 úkony po 300 Kč – celkem 900 Kč. O patnáctidenní lhůtě k plnění ve výrocích o nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř., neboť odvolací soud považoval s ohledem na zásadu rovnosti účastníků za vhodné zachovat jak žalobci, tak žalované shodnou lhůtu k plnění.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"38. Výrok I. rozsudku soudu I. stupně nebyl dotčen odvoláním žádného z účastníků. Zůstal proto stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 14 450 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 151 150 Kč (výrok II.), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce po žalované domáhal náhrady majetkové újmy spočívající v nákladech obhajoby ve výši 15 600 Kč a zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 150 000 Kč z titulu nezákonného trestního stíhání, které proti němu bylo zahájeno usnesením , právnická osoba, , , adresa, , , název, , ze dne 13. 2. 2024, č. j.: , spisová značka, , pro podezření ze spáchání zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 2, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, avšak žalobce byl nakonec obžaloby zproštěn.3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, neboť žalobce neprokázal vznik majetkové újmy spočívající v nákladech obhajoby. Ohledně nemajetkové újmy byla již žalobci poskytnuta stanoviskem žalované ze dne 19. 1. 2026 omluva za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vydáno nezákonné rozhodnutí.4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že usnesením , právnická osoba, , , adresa, , , název,  ze dne 13. 2. 2024, č. j. , spisová značka, , bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 2, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Proti usnesení o zahájení trestního stíhání podal žalobce stížnost dne 8. 3. 2024, kterou odůvodnil dne 11. 3. 2024. Usnesením Obvodního státního zastupitelství pro , adresa,  ze dne 20. 5. 2024, č. j. , spisová značka, , byla stížnost jako nedůvodná zamítnuta. Dne 7. 5. 2024 došlo k výslechu žalobce za účasti jeho obhájkyně. Dne 29. 5. 2024 došlo k prostudování spisu před podáním obžaloby za účasti obhájkyně žalobce. Dne 25. 7. 2024 byla na žalobce Obvodním státním zastupitelstvím pro , adresa,  podána obžaloba pro spáchání zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Dne 7. 11. 2024 a dne 28. 11. 2024 proběhla hlavní líčení, na nichž byla přítomna obhájkyně žalobce. Rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa,  ze dne 28. 11. 2024, č. j. , spisová značka, , byl žalobce podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby. Řízení pravomocně skončilo dne 23. 1. 2025. Žalobce uhradil , tituly před jménem,  , jméno FO,  dne 16. 4. 2026 částku 15 600 Kč jako odměnu za poskytnuté právní služby.5. Soud I. stupně též zjistil, že žalobce byl Obvodním soudem pro , adresa,  dne 4. 1. 2021 odsouzen v řízení sp. zn. , spisová značka,  za přečin podle § 206 odst. 1 trestního zákoníku k peněžitému trestu (jednalo se trestnou činnost spojenou s jeho působením v , právnická osoba, ).6. Soud I. stupně měl za prokázané z výslechu žalobce, že již v roce 2018 přišel o funkci u , právnická osoba, , následně byl nezaměstnaný, rodina žila z jednoho příjmu a od roku 2019 se léčí s cukrovkou. Od roku 2020 je zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, , kde oznámil probíhající prověřování i trestní stíhání, avšak pracovní poměr s ním rozvázán nebyl. Žalobce uvedl pouze obavy z případného propuštění v případě odsouzení. V rodinných vztazích ani ve způsobu trávení volného času podle jeho výpovědi nedošlo k výrazným změnám. Ze svědecké výpovědi manželky žalobce , jméno FO,  soud I. stupně zjistil, že žalobce byl během trestního stíhání nervózní a v psychické nepohodě, přičemž podstatné životní problémy manželka spojovala spíše s odchodem žalobce z , právnická osoba, .7. Soud I. stupně nakonec vyšel ze zjištění, že žalobce své nároky na náhradu újmy z nezákonného trestního stíhání uplatnil předběžně u žalované dne 21. 7. 2025, a že stanovisko žalované ze dne 19. 1. 2026 bylo doručeno žalobci dne 20. 1. 2026.8. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 5 písm. a), § 7 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 31a odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen „OdpŠk“), že žaloba je částečně důvodná.9. Soud I. stupně nejprve konstatoval, že usnesení o zahájení trestního stíhání je vzhledem ke zprošťujícímu rozsudku nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk. Odkázal přitom na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90 a ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001. Byly tak splněny předpoklady odpovědnosti státu za újmu způsobenou žalobci nezákonným rozhodnutím.10. Ve vztahu k uplatněnému nároku na náhradu majetkové újmy spočívající v nákladech obhajoby soud I. stupně uvedl, že žalobce prokázal jak provedení všech 6 úkonů právní služby jeho obájkyní (převzetí a příprava obhajoby, stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání z 8. 3. 2024, včetně doplnění stížnosti z 11. 3. 2024, účast na výslechu obviněného , Jméno žalobce,  dne 7. 5. 2024, prostudování spisu po skončení vyšetřování a účasti na hlavních líčeních dne 7. 11. 2024 a dne 28. 11. 2024), tak i úhradu odměny ve výši 15 600 Kč obhájkyni. Náklady na právní zastoupení byly vyčísleny v souladu se zněním vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném v době provedení úkonu (dále i jen „a. t.“ nebo „advokátní tarif“), tj. ve výši 2 300 Kč za úkon + 300 Kč režijní paušál za úkon. S odkazem na usnesení Vrchního soudu v , adresa,  ze dne 25. 1. 2007, sp. zn. , spisová značka, , a usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2018, sp. zn. I. ÚS 534/18, však soud I. stupně uzavřel, že za stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání náleží pouze poloviční odměna podle § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 a. t. Žalobci proti přiznal na náhradě majetkové újmy částku 14 450 Kč, která odpovídá 5,5 úkonům právní služby a 6 režijním paušálům.11. Pokud jde o požadované zadostiučinění za nemajetkovou újmu, soud I. stupně vycházel z § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk, z judikatury Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 255/2010, 30 Cdo 4280/2011, 30 Cdo 3116/2016, 30 Cdo 154/2007, 31 Cdo 1791/2011, 30 Cdo 2555/2010, 30 Cdo 2813/2011 a R 67/2016) a Ústavního soudu (rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 428/05 a II. ÚS 517/99) a připomněl, že vznik nemajetkové újmy ani její intenzita se nepresumují a musí být prokázány. Při stanovení formy a výše zadostiučinění vyšel z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a dopadů do osobnostní sféry žalobce. Uvedl, že trestní stíhání žalobce trvalo přibližně jeden rok, nebylo medializováno, nedošlo k vazebnímu stíhání, žalobce nebyl v průběhu řízení ani nepravomocně odsouzen a prokázány byly pouze jeho obavy a úzkost spojené s trestním řízením. Naopak nebylo prokázáno, že by trestní stíhání významně zasáhlo do pracovní, rodinné nebo volnočasové sféry žalobce ani že by mělo zdravotní následky. S odkazem na srovnávaná rozhodnutí, včetně rozhodnutí vydaného ve věci vedené u soudu I. stupně pod sp. zn. , spisová značka, , uzavřel, že již poskytnutá omluva a konstatování porušení práva žalovanou představují dostatečné zadostiučinění a že peněžité odškodnění za nemajetkovou újmu žalobci nenáleží.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když každý z účastníků byl úspěšný ohledně jednoho ze dvou nároků. Soud I. stupně se tak rozhodl, i vzhledem k obecně sdílené představě spravedlnosti, žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznat.13. Žalobce napadl rozsudek soudu I. stupně ve výroch II. a III. včasným a přípustným odvoláním z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř., když rozsudek považal za nesprávný jak po stránce právního posouzení věci, tak po stránce skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů. Soud I. stupně sice správně konstatoval existenci odpovědnostního titulu, tedy že žalobce byl nezákonně trestně stíhán pro závažnou majetkovou trestnou činnost, za kterou mu hrozil trest odnětí svobody až na 8 let, a že trestní stíhání skončilo pravomocným zproštěním obžaloby. Nesprávný je však závěr soudu I. stupně, že omluva a konstatování porušení práva představují dostatečné zadostiučinění. Soud I. stupně sice formálně odkázal na relevantní judikaturu, avšak při jejím praktickém použití význam nezákonného trestního stíhání nepřiměřeně bagatelizoval.14. Žalobce měl za to, že soud I. stupně hodnotil výpověď žalobce i svědkyně , jméno FO,  relativně zjednodušenou optikou, když psychické dopady trestního stíhání redukoval toliko na jakousi nervozitu. Takový závěr neodpovídá běžné životní realitě. Žalobce není právník ani osoba s odbornými znalostmi psychologie či psychiatrie. Nelze po něm spravedlivě požadovat, aby své psychické stavy popisoval odbornou terminologií typu psychický distres, depresivní, resp. úzkostná symptomatika či obdobnými klinickými výrazy, které přesněji popisují hraniční stavy lidské psychiky, které sice ještě díky absenci dalších znaků nelze z pohledu medicíny označit za „poruchu“, nicméně pro postiženého jedince představují psychickou zátěž srovnatelnou. Jestliže žalobce i jeho manželka opakovaně uváděli, že byl žalobce v psychické nepohodě, nervózní a měl obavy z budoucnosti, zejména ze ztráty zaměstnání a možného odsouzení, pak jde nepochybně o projevy duševní újmy, nikoli o zanedbatelný či právně nevýznamný stav. Je přitom zjevné, že osoba trestně stíhaná pro úmyslný majetkový trestný čin s hrozbou osmiletého trestu odnětí svobody bude po dobu téměř jednoho roku vystavena intenzivní nejistotě, stresu, obavám z profesních i osobních důsledků a zásahu do své důstojnosti a společenské pověsti. Samotná skutečnost, že žalobce musel svému zaměstnavateli sdělit, že je trestně stíhán, ač dobře věděl že neprávem, představuje významný zásah do jeho profesní sféry i osobní integrity.15. Žalobce dále namítal, že soud I. stupně také nepřiměřeně marginalizoval zásah do dobré pověsti žalobce. Trestní stíhání pro majetkovou trestnou činnost samo o sobě objektivně zasahuje do cti a důstojnosti člověka, a to bez ohledu na následné zproštění obžaloby. Ve společenské realitě totiž samotná informace o trestním stíhání často přetrvává výrazně intenzivněji než informace o následném zproštění, pokud vůbec. Žalobce zbytečně nesl společenské stigma trestního stíhání. Soud I. stupně rovněž nepřiměřeně zdůraznil předchozí odsouzení žalobce z roku 2021. Předchozí trestní minulost žalobce sama o sobě nemůže vést k závěru, že nezákonné trestní stíhání představovalo nižší zásah do jeho osobnostní sféry nebo že by žalobce měl mít „vyšší toleranci“ vůči nezákonnému výkonu veřejné moci. Takový přístup je v rozporu se zásadou rovnosti osob před zákonem. I osoba dříve odsouzená má plné právo na ochranu své důstojnosti, osobní integrity a dobré pověsti a má právo na přiměřené zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání.16. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výrocích II. a III. zrušil a sám ve věci rozhodl tak, že podané žalobě se plně vyhovuje a žalobci se přiznává náhrada nákladů řízení před soudem I. stupně a dále náhrada nákladů řízení odvolacího.17. Žalovaná s důvody odvolání žalobce nesouhlasila, rozsudek soudu I. stupně považovala za věcně správný a procesní nároky kladené v řízení před soudem I. stupně na žalobce za zcela procesním předpisům přiměřené. Soud I. stupně zcela správně ve svém rozhodnutí připomněl, že v řízení, kde se žalobce domáhá zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím, se vytrpěná újma nepresumuje, ale žalobce je povinen ji tvrdit a prokázat. Žalovaná nesouhlasila se žalobcem, že by soud I. stupně trestní stíhání žalobce bagatelizoval a redukoval na nervozitu. Povinností žalobce bylo prokázat, že mu byla způsobena újma nad rámec toho, jak ji pociťuje každý, kdo je trestně stíhán, potažmo nezákonně stíhán. Každé trestní stíhání je spojeno s pocity nejistoty a zásahem do osobnostních práv. Žalobce však nepodal ve vztahu k předmětnému trestnímu stíhání téměř žádné tvrzení vyjma zcela obecných frází. Převážnou část své újmy spojoval s předešlým trestním stíháním a nejzásadnější zásahy spatřoval v pracovní sféře, a to křivdy spojené s ukončením svého působení na , právnická osoba,  (dřívější zaměstnavatel). Zaměstnání žalobce bylo ukončeno v důsledku nikoli jeho trestního stíhání, ale v důsledku dlouhodobě narušených vztahů žalobce a jeho bývalého zaměstnavatele. Je tedy zjevná absence příčinné souvislosti a zároveň není dána ani časová souvislost.18. Podle žalované pak příčinná a časová souvislost není dána ani u zdravotního stavu žalobce. Žalobce nemůže svou nedůslednost v povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní omlouvat námitkami, že soud I. stupně po něm požadoval popis psychického stavu odbornou terminologií a nadmíru jej zatížil povinností tvrdit a prokázat. Jednak takové tvrzení není pravdivé, a jednak na druhou stranu nelze pominout, že nebylo zcela překvapivé, že soud I. stupně i žalovaná od žalobce očekávaly předestření zásahů do jeho osobnostní sféry způsobených předmětným trestním stíhání. Tvrzení žalobce však směřovala do minulosti před zahájením posuzovaného trestního stíhání a k jádru věci nebylo řečeno téměř ničeho. Soudu I. stupně zároveň nelze vyčítat, že při svých úvahách neopomenul ani trestní minulost žalobce. Nyní se nejedná o trestní řízení, kde se k zahlazeným odsouzením nepřihlíží, ale v rámci celkového posouzení lze zohlednit i skutečnost, že žalobce není nebo nebyl osobou zcela bezúhonnou, a již je zatížen trestní minulostí.19. Nakonec žalovaná měla za správné užití srovnávacího rozhodnutí ze strany soudu I. stupně stupně a doplnila, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro , adresa,  pod sp. zn. , spisová značka, , které se týkalo odškodnění za trestní stíhání pro trestný čin krácení daně, daně, poplatků a podobné povinné platby, trestný čin přijetí úplatku, trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby (za poslední z nich byla pravomocně odsouzena), přičemž byly prokázány významné zásahy do života poškozené, do psychického zdraví, do života rodiny, kauza byla medializována, a poškozená byla odškodněna konstatováním a omluvou. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil a žalované přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.20. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu podaného odvolání včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.). Poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.21. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů (body 3 až 8 odůvodnění napadeného rozsudku), z nichž čerpal správná skutková zjištění, která odvolací soud shrnul pod body 4 až 7 odůvodnění tohoto rozhodnutí. Správně zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně přiléhavým způsobem i po stránce právní, aplikuje přitom (správně) příslušná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. Odvolací soud se tak se závěry soudu I. stupně (skutkovými i právními) jako správnými ztotožňuje a v podrobnostech na ně pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje.22. K odvolacím námitkám žalobce, jakkoliv nejsou způsobilé vyvrátit správnost přezkoumávaného rozsudku, dodává odvolací soud nad rámec přiléhavého odůvodnění napadeného rozsudku soudu I. stupně toliko následující:23. Žalobce především namítal, že soud I. stupně bagatelizoval dopady nezákonného trestního stíhání do jeho osobnostní sféry a psychickou újmu redukoval na pouhou nervozitu. Takový závěr však z odůvodnění napadeného rozsudku neplyne. Soud I. stupně naopak vyšel ze skutečnosti, že každé trestní stíhání představuje zásah do osobnostních práv dotčené osoby a je spojeno s pocity nejistoty, stresu a psychického diskomfortu. Současně však správně zdůraznil, že v případě nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím se existence a intenzita újmy nepresumuje a poškozený je povinen tvrdit a prokázat konkrétní okolnosti svědčící o tom, že zásah do jeho osobnostní sféry dosáhl takové intenzity, která odůvodňuje přiznání peněžité satisfakce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).24. Soud I. stupně pak správně z provedeného dokazování zjistil, že žalobce i jeho manželka popisovali převážně negativní důsledky spojené s ukončením jeho působení v , právnická osoba,  a s následnou životní situací, které však časově i věcně předcházely nyní posuzovanému trestnímu stíhání. V souvislosti s tímto trestním stíháním bylo stutečně prokázáno pouze to, že žalobce byl nervózní, nacházel se v psychické nepohodě a měl obavy z možného budoucího odsouzení a ztráty zaměstnání. Naopak nebylo prokázáno, že by tyto obavy vedly k závažnějším zásahům do jeho rodinného, pracovního či společenského života nebo že by měly negativní dopad na jeho zdravotní stav.25. Nedůvodná je rovněž námitka žalobce, že soud I. stupně po žalobci požadoval nepřiměřeně detailní či odborný popis jeho psychického stavu. Z obsahu spisu ani z odůvodnění napadeného rozsudku nevyplývá, že by soud I. stupně podmiňoval úspěch žalobce používáním odborné psychologické či psychiatrické terminologie. Soud I. stupně naopak hodnotil tvrzení žalobce podle jejich obsahu a správně uzavřel, že z nich nevyplývají takové konkrétní a intenzivní negativní dopady, které by odůvodňovaly poskytnutí peněžitého zadostiučinění vedle omluvy a konstatování porušení práva. Obecná tvrzení o psychické nepohodě, nervozitě a nejistotě, která jsou do určité míry přirozeným průvodním jevem každého trestního stíhání, sama o sobě ještě neodůvodňují závěr o vzniku nemajetkové újmy takové intenzity, aby bylo namístě přiznat finanční satisfakci.26. Žalobce dále zdůrazňoval závažnost trestné činnosti, pro kterou byl stíhán, a hrozbu trestu odnětí svobody až na 8 let. Ani tato okolnost však sama o sobě nemůže vést k závěru o důvodnosti žaloby. Soud I. stupně povahu trestní věci při svých úvahách zohlednil a nijak ji nepominul. Současně však správně přihlédl k dalším okolnostem případu, zejména ke skutečnosti, že trestní stíhání trvalo přibližně 1 rok, žalobce nebyl vzat do vazby, věc nebyla medializována, žalobce nebyl ani nepravomocně odsouzen a nebyly prokázány významnější následky v jeho profesní, rodinné ani společenské sféře. Teprve souhrn těchto okolností je rozhodující pro posouzení formy a výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, a které se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).27. Odvolací soud rovněž nehledal důvodnou námitku žalobce týkající se zásahu do jeho dobré pověsti. Soud I. stupně výslovně uzavřel, že nezákonné trestní stíhání zasáhlo obecně do jeho cti, důstojnosti a dobrého jména. Právě tento závěr byl zohledněn v tom, že žalovaná poskytla žalobci omluvu a konstatování porušení práva. Z dokazování však nevyplynulo, že by trestní stíhání vedlo k prokazatelným konkrétním negativním následkům v jeho společenském či profesním postavení. Žalobce zůstal zaměstnán u stejného zaměstnavatele, pracovní poměr s ním nebyl rozvázán a žádné další konkrétní důsledky pro jeho pověst nebyly prokázány.28. Pokud žalobce vytýkal soudu I. stupně, že přihlédl k jeho předchozímu odsouzení, nelze ani této námitce přisvědčit. Soud I. stupně tímto způsobem nesnižoval hodnotu osobnosti žalobce ani nevyvozoval, že by osoba s trestní minulostí měla požívat menší ochrany svých práv. Uvedenou skutečnost pouze zahrnul mezi okolnosti významné pro posouzení intenzity zásahu do jeho dobré pověsti a společenského postavení. Takový postup je legitimní a odpovídá požadavku komplexního posouzení všech relevantních okolností konkrétního případu.29. Odvolací soud nesdílí ani názor žalobce, že soud I. stupně aplikoval nepřiměřeně přísný standard dokazování. Ze skutkových zjištění soudu I. stupně naopak vyplývá, že se podrobně zabýval všemi tvrzenými dopady trestního stíhání do života žalobce, provedl výslech žalobce i jeho manželky a jednotlivé okolnosti pečlivě hodnotil. To, že na základě takto provedeného dokazování dospěl k závěru, že intenzita prokázané újmy neodůvodňuje přiznání peněžité satisfakce, nepředstavuje porušení pravidel dokazování ani nesprávné právní posouzení věci, nýbrž výsledek řádného hodnocení důkazů.30. Správnými shledal odvolací soud rovněž úvahy soudu I. stupně o přiměřenosti poskytnuté satisfakce ve srovnání s jiným případem nezákonného trestního stíhání, kdy za podstatně závažnější zásahy do osobnostní sféry poškozeného bylo považováno za dostačující zadostiučinění za nemajetkovou újmu právě konstatování porušení práva a omluva ze strany žalované (řízení vedené u Obvodního soudu pro , adresa,  pod sp. zn. , spisová značka, ). Soud I. stupně též přesvědčivě vysvětlil, proč nelze za přiléhavá považovat rozhodnutí předkládaná žalobcem (řízení vedená u Obvodního soudu pro , adresa,  pod sp. zn. , spisová značka,  a sp. zn. , spisová značka, , u Městského soudu v , adresa,  pod sp. zn. , spisová značka, , u Nejvyššího soudu pod sp. zn. , spisová značka,  a u Ústavního soudu pod sp. zn. , spisová značka, ), která se od projednávané věci významně lišila délkou trestního stíhání, mírou medializace, profesními či rodinnými dopady nebo závažností prokázaných psychických následků.31. Lze proto uzavřít, že soud I. stupně správně vyhodnotil všechny rozhodné okolnosti věci, nepochybil při hodnocení důkazů ani při právním posouzení nároku žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu a správně dospěl k závěru, že s ohledem na konkrétní okolnosti případu představují již poskytnutá omluva a konstatování porušení práva žalovanou dostatečné a přiměřené zadostiučinění. Soud I. stupně proto postupoval správně, když žalobu o náhradu nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč jako nedůvodnou zamítl.32. Odvolací soud shledal správným i závěr soudu I. stupně týkající se nároku žalobce na náhradu majetkové újmy spočívající ve vynaložených nákladech na obhajobu v trestním řízení (§ 31 odst. 1 a 3 OdpŠk). Soud I. stupně při stanovení výše náhrady správně vycházel z advokátního tarifu, přičemž odvolací soud se ztotožňuje také s jeho závěrem, že sepis a podání stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání představuje úkon právní služby, za nějž podle § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 advokátního tarifu náleží odměna pouze ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny. Soud I. stupně proto správně zamítl žalobu o náhradu majetkové újmy v rozsahu částky 1 150 Kč.33. S ohledem na veškeré výše uvedené důvody postupoval odvolací soud podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku II. o věci samé potvrdil jako věcně správný.34. Odvolací soud však nesdílí závěr soudu I. stupně o tom, že vzhledem k tomu, že každý z účastníků byl úspěšný ohledně jednoho ze dvou nároků a s ohledem na obecně sdílenou představu spravedlnosti, není důvod přiznat některému z účastníků náhradu nákladů řízení. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V této věci byl žalobce úspěšný pouze v rozsahu částky 14 450 Kč, neúspěšný byl v rozsahu částky 31 150 Kč /1 150 Kč + 30 000 Kč; srov. § 8 odst. 1 a § 9a odst. 2 písm. b) advokátního tarifu/. V řízení tak byla převážně úspěšná žalovaná, a to v rozsahu 36 % (neúspěch žalobce v rozsahu 68 % mínus úspěch žalobce v rozsahu 32 %), v němž byl žalobce povinen nahradit žalované náklady řízení před soudem I. stupně.35. Žalované v řízení před soudem I. stupně vyznikly náklady nezastoupeného účastníka ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za vyjádření k žalobě dne 11. 3. 2026, 2 x příprava účasti na jednání a 2 x účast na jednání před soudem I. stupně dne 2. 4. 2026 a dne 17. 4. 2026, vše podle § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb., tj. za 5 úkonů po 300 Kč částka 1 500 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Žalované tak náleží 36 % z částky 1 500 Kč, tj. 540 Kč.36. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně ve výroku III. změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 540 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.37. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšné žalované přísluší náhrada nákladů nezastoupeného účastníka ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. za vyjádření k odvolání dne 11. 6. 2026, přípravu účasti na jednání a účast na jednání před odvolacím soudem dne 23. 9. 2026, vše podle § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) téže vyhlášky, tj. za 3 úkony po 300 Kč – celkem 900 Kč. O patnáctidenní lhůtě k plnění ve výrocích o nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř., neboť odvolací soud považoval s ohledem na zásadu rovnosti účastníků za vhodné zachovat jak žalobci, tak žalované shodnou lhůtu k plnění.38. Výrok I. rozsudku soudu I. stupně nebyl dotčen odvoláním žádného z účastníků. Zůstal proto stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, a to za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSPH:2026:91.Co.209.2026.111","publishedAt":"2026-10-27","decisionAt":"2026-09-23","caseNumber":{"senate":91,"registry":"Co","index":209,"year":2026,"pageNumber":111},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Aleš","lastName":"Nezdařil","titlesAfter":"","function":"předseda senátu"},"courtCode":"MSPH","caseResultType":["POTVRZENI","ZMENA"],"caseSubject":"o zaplacení 151 150 Kč,","specialType":["BRIBERY"],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":15,"registry":"C","index":13,"year":2026,"pageNumber":86},"affectedDate":"2026-04-17","courtCode":"OSPH02","affectedTypes":["CONFIRM","CHANGE"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"8","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"9a","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"11","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"31","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"1","lexNumber":254,"lexYear":2015,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":254,"lexYear":2015,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"226","lexNumber":141,"lexYear":1961,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"151","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"205","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"206","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"211","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"220","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"224","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"237","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"8","lexNumber":82,"lexYear":1998,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"31a","lexNumber":82,"lexYear":1998,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"21","lexNumber":40,"lexYear":2009,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"206","lexNumber":40,"lexYear":2009,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"220","lexNumber":40,"lexYear":2009,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NAKLADY_RIZENI","MAJETKOVA_UJMA","HODNOCENI_DUKAZU","ZADOSTIUCINENI_SATISFAKCE","PRACOVNI_POMER","DOKAZOVANI","NAHRADA_NAKLADU","NAHRADA_NEMAJETKOVE_UJMY","NEMAJETKOVA_UJMA","ODVOLANI"]},"styles":[{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}