{"uuid":"1ee18350-d682-4c63-bef1-a7963d086d2a","header":[{"texts":[{"text":"ROZSUDEK","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"JMÉNEM REPUBLIKY","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a soudkyň JUDr. Lenky Severové a Mgr. Michaely Janošcové ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"advokátkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokátky A","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokátky A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o vyklizení a vydání bezdůvodného obohacení","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"k odvolání obou účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 12. 11. 2025, č. j. 24 C 420/2023-107","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I, II, IV, V a VI potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 18 174 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokátky A","anonStyle":"ANON"},{"text":", advokátky se sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I, II, IV, V a VI potvrzuje.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 18 174 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokátky A, , advokátky se sídlem , adresa, .","justification":[{"texts":[{"text":"1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud uložil žalovanému povinnost jednak vyklidit byt č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":", který se nachází v bytovém domě v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", postaveném na pozemku p. č. St. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dále též jen „byt“), do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), jednak zaplatit žalobkyni 118 988 Kč s úrokem z prodlení (výrok II). Žalobu zamítl co do 78 012 Kč s úrokem z prodlení (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení jak mezi účastníky, tak vůči státu (výroky IV až VI).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že vlastnické právo k bytu je v katastru nemovitostí vloženo pro žalobkyni, která disponovala vlastními zdroji peněžních prostředků nezbytných k úhradě kupní ceny. Za nepravdivé považoval tvrzení žalovaného, že byt obstaral sám pro sebe, zaplatil kupní cenu a dohodl se se žalobkyní, že vlastnické právo v její prospěch bude vloženo toliko dočasně, když ta mu vlastnické právo k bytu převede bezodkladně poté, co si uspořádá finanční situaci – výpovědi ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" měl za vzájemně protikladné a vnitřně rozporné, a proto nevěrohodné, jelikož se rozcházely s ostatními, v řízení provedenými, důkazy. Žalovaný byt užíval od roku 2007 bezplatně, a to bez určení doby užívání; hradil spotřebované energie a platby společenství, s čímž žalobkyně souhlasila až do září 2023, kdy byl vyzván k vyklizení bytu do jednoho měsíce (v období od listopadu 2023 do července 2024 neplatil ničeho). Výše obvyklého nájemného za dobu od 1. 1. 2024 do 3. 4. 2025 činí 7 880 Kč měsíčně, celkem 118 988 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Zjištěný skutkový stav podřadil soud prvního stupně pod § 659, § 661 odst. 1, § 662 odst. 1 a 2 a § 582 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), v souladu s intertemporální klauzulí vyplývající z § 3028 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále § 1041 odst. 1, § 1042, § 2991 odst. 1 a 2 a § 2999 odst. 1 věta první o. z. Ohledně nároku na ochranu vlastnického práva žalobkyně realizovanou vyklizením bytu uzavřel, že žalovaný užívá byt ve vlastnictví žalobkyně – která se platně nezavázala k budoucímu převodu bytu – aniž by mu k tomu svědčil jakýkoliv právní důvod. Účastníci totiž uzavřeli (alespoň konkludentně) smlouvu o výpůjčce, jejímž nepřímým předmětem byl byt, a sice na dobu neurčitou. Výpůjčka byla ukončena výpovědí doručenou žalovanému 6. 9. 2023, resp. uplynutím tříměsíční lhůty ke konci kalendářního čtvrtletí (§ 582 obč. zák.). Ohledně nároku na vydání bezdůvodného obohacení pak argumentoval, že užíval-li žalovaný byt v období od 1. 1. 2024 do 3. 4. 2025, pak získal majetkový prospěch plněním z právního důvodu, který odpadl. Je povinen vydat jí bezdůvodné obohacení za 15,1 měsíce ve výši obvyklého nájemného, což celkem činí 118 988 Kč s úrokem z prodlení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný. Rozsudek napadl ve výrocích I a II, včetně závislých výroků. Odvolací argumentací brojil proti závěru o době trvání právního vztahu, tedy že nešlo o závazek sjednaný na dobu neurčitou. Prosazoval, že vymezená doba trvání užívání bytu, tak jak vypovídali svědci, na základě jejichž výpovědi měl soud za zjištěné uzavření smlouvy o výpůjčce, je dobou určitelnou objektivní skutečností, byť popsanou opisně – vyřešení dluhů a nabytí jeho vlastnictví k bytu. Byla-li výpůjčka sjednána na dobu určitou, nelze ji ukončit výpovědí podle § 582 obč. zák. Protože právní vztah, na jehož základě žalovaný užívá byt, i nadále trvá, nelze jej jednak vyklidit, jednak mu uložit povinnost k vydání bezdůvodného obohacení. Dále soudu prvního stupně vytkl nesprávné hodnocení důkazů, neboť i když některé ze svědků považuje za nevěrohodné, opírá se o jejich výslechy při závěru o existenci výpůjčky. Rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. Konečně poukázal na to, že důvod podání žaloby nespočívá v potřebě žalobkyně byt užívat jinak, nýbrž spočívá na zásadním zhoršení mezilidských vztahů v rodině, jde o rozpor s dobrými mravy, potažmo zneužití práva. Navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla, aby byl rozsudek v napadeném rozsahu potvrzen, neboť jej má za věcně, tj. co do výsledku, správný; nesouhlasila s tím, že byla uzavřena smlouva o výpůjčce, užívání bytu žalovanému toliko trpěla, a proto má odvolací argumentaci za bezpředmětnou a setrvala na tom, že byt potřebuje jinak užívat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] v napadeném rozsahu, tj. vyjma výroku III, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost jednak vyklidit byt blíže označený pod bodem 1, jednak zaplatit jí bezdůvodné obohacení za užívání bytu za dobu od 2. 3. 2023 do 3. 4. 2025 v celkové výši 197 000 Kč. Byt nabyla kupní smlouvou ze dne 30. 1. 2006, žalovaný tento byt užívá, aniž by mu k tomu svědčil právní důvod, a to i přesto, že jej dopisem z 30. 8. 2023 vyzvala k vyklizení a za užívání neplatí ničeho, ačkoliv účastníci se nedohodli na bezplatném užívání. Taktéž popřela, že by se zavázala k převodu bytu ve prospěch žalovaného až „si pořeší exekuce“.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Žalovaný se bránil, že byt v roce 2006 obstaral sám, zaplatil kupní cenu. Důvodem vložení vlastnického práva pro žalobkyni bylo pouze to, že byl toho času v exekuci a dohodl se s ní, že byt bude takto „evidován na žalobkyni“ dočasně a poté, co si uspořádá svou finanční situaci, mu jej převede (ke změně skutkových tvrzení nedošlo – byt měl žalovaný užívat nepřetržitě). Byt měl být jeho, akceptace transakcí (prodeje bytu na adrese ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a zakoupení bytu s tím, že rozdílem byla umořena část dluhů žalovaného) žalobkyní bylo podmínkou pro její nastěhování do rodinného domu rodičů. Byt též zrekonstruoval, hradil dodávky médií i platby společenství vlastníků. Podání žaloby je důsledkem zhoršených vztahů v rodině účastníků.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Skutková zjištění soudu prvního stupně, zejména jde-li o evidenci vlastnictví bytu pro žalovanou, uzavření kupních smluv, potažmo dostatku finančních prostředků pro zakoupení bytu a jeho dlouhodobé bezplatné užívání žalovaným, který hradil dodávky médií a příspěvků společenství vlastníků, výzvy k vyklizení bytu, jakož i obvyklá výše nájemného za dobu od 1. 1. 2024 do 3. 4. 2025, může odvolací soud jako správná akceptovat, obstojí i pro odvolací řízení a pro stručnost odůvodnění na ně lze odkázat [k možnosti odkázat na správné skutkové, příp. právní závěry soudu prvního stupně (dokonce i v reakci na námitky odvolatele) srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, uveřejněného pod číslem 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011].","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Podle § 659 obč. zák. smlouvou o výpůjčce vznikne vypůjčiteli právo věc po dohodnutou dobu bezplatně užívat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. V rozsudku ze dne 4. září 2002, sp. zn. 22 Cdo 522/2001, uveřejněném pod č. 55 v sešitě č. 6 z roku 2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pak Nejvyšší soud mimo jiné dovodil, že smlouva, jejímž obsahem je přenechání nemovitosti k dočasnému a bezúplatnému užívání, je smlouvou o výpůjčce podle § 659 a násl. obč. zák. K odůvodnění uvedeného právního názoru uvedl, že zákon neomezuje předmět výpůjčky na movité věci, a proto lze jeho ustanovení o výpůjčce aplikovat i na bezúplatné přenechání nemovitosti k užívání po dohodnutou dobu. Zbývá dodat, že v rozsudku ze dne 24. února 2010, sp. zn. 26 Cdo 376/2009, Nejvyšší soud zaujal rovněž právní názor, že předmětem výpůjčky (§ 659 a násl. obč. zák.) může být i byt; prostřednictvím uvedeného institutu tak lze řešit případy, kdy vlastník jako půjčitel přenechává jinému jako vypůjčiteli byt po dohodnutou dobu z jakéhokoliv důvodu do bezplatného užívání (případně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2011, sp. zn. 26 Cdo 2715/2010). Uvedené právní","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Užíval-li žalovaný za účelem bydlení byt žalobkyně, a to dlouhodobě s tím, že hradil dodávky médií a platby společenství vlastníků, je namístě přisvědčit soudu prvního stupně, že (nejméně) v konkludentní formě uzavřeli účastníci smlouvu o výpůjčce bytu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Kvalifikaci žalobkyně, že šlo o pouhé tolerování užívání bytu žalovaným, tedy výprosu, odporuje zjištění založení závazku obsahujícího, mimo jiné, ujednání o úhradách plateb žalovaným, potažmo ujednaný (a naplněný) účel užití bytu k bydlení (což žalobkyně u jednání odvolacího soudu výslovně potvrdila; resp. učinila nesporným). Dokonce i kdyby absentovala taková ujednání ve smlouvě vůbec, jelikož v právních poměrech účinných do konce roku 2013 nebyla výprosa zakotvena, byla takováto smlouva posuzována jako výpůjčka, když účel užívání je limitován obvyklým užitím věci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Nejvyšší soud k výkladu § 659 obč. zák. dále vysvětlil, že požadavku na určení doby trvání výpůjčky lze dostát nejen uvedením určitého časového období, popřípadě uvedením konkrétního dne, k němuž právní vztah z výpůjčky zanikne, ale i tak, že dobu trvání tohoto právního vztahu lze vázat na určitou objektivně zjistitelnou skutečnost, která sice není určitelná konkrétním datem, avšak lze z ní bez pochyb zjistit, kdy výpůjčka skončí; v době sjednání takovéto dohody nemusí mít účastníci jistotu, kdy takto sjednaná doba uplyne, avšak je jisté, že tato skutečnost nastane (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 26 Cdo 35/2011, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 26 Cdo 2089/2012).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Oproti tomu nelze dobu trvání vázat na skutečnost, o níž není jisté, zda nastane. Smyslem tohoto závěru je ochrana půjčitele, který s ohledem na znění § 662 obč. zák. jinak není oprávněn žádat po vypůjčiteli vrácení věci před skončením stanovené doby zapůjčení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4653/2017).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Žalovaný se svou odvolací argumentací vycházející z jiného skutkového stavu – pročež ani výtka nesprávného hodnocení důkazů nemůže vést k věcné změně napadeného rozhodnutí – nemůže být úspěšný, neboť již jen z jeho tvrzení vyplývá, že uspořádání finanční situace, tj. úhrada dluhů žalovaným, je skutečností, o níž není jisté, zda nastane. Vůli smluvních stran by pak nebylo možno vykládat ani tak, že doba trvání výpůjčky byla sjednána na dobu života (dožití) žalovaného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 32 Cdo 6/2011, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod číslem C 10948) k výkladovým pravidlům upraveným v předchozích právních předpisech opakovaně zdůrazňoval, že výklad právního úkonu může směřovat jen k objasnění toho, co v něm bylo projeveno, a vůle jednajícího se při výkladu právního úkonu vyjádřeného slovy uplatní, jen není-li v rozporu s projevem. Vysvětlil již v usnesení ze dne 7. 10. 1998, sp. zn. 1 Odon 110/97, uveřejněném v časopise Soudní judikatura, číslo sešitu 3, ročník 1999, pod číslem 30, že výklad právního úkonu slouží k odstranění pochybností o tom, jaká vůle jím byla projevena, výkladem lze proto pouze zjišťovat obsah právního úkonu, nelze jím však projev vůle nahrazovat, měnit či doplňovat. K těmto závěrům se přihlásil např. v rozsudku ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 21 Cdo 2964/2006, v němž dodal, že pomocí výkladu není dovoleno měnit smysl a obsah jinak jasného právního úkonu. Obdobně zdůraznil v usnesení ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 29 Cdo 591/2019, že výkladem nelze zjistit něco, co zjevně nebylo učiněno (dále k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 23 Cdo 1056/2020, uveřejněný pod č. 56/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Je tedy nezbytné zachovat elementární soulad mezi (v daném případě žalovaným toliko tvrzenou) vůlí smluvních stran a její vnější manifestací, která by tím byla fakticky negována. Kromě tohoto limitu (vlastního úpravě účinné do konce roku 2013), je nutno poukázat na absurdní důsledky takového výkladu, který by vedl k tomu, že převod bytu, za účelem bydlení, by byl vázán na okamžik smrti uživatele.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Z uvedeného vyplývá, že závěr soudu prvního stupně o sjednání výpůjčky na dobu neurčitou obstojí, stejně jako ukončení tohoto právního vztahu výpovědí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Podle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Závěr soudu prvního stupně o tom, že v posuzované věci je namístě poskytnout žalobkyni ochranu vlastnického práva, do nějž žalovaný neprávem zasahuje, je správný. Ochranu vlastnického práva žalobkyni je namístě poskytnout prostřednictvím vindikační žaloby (§ 1040 o. z.) [k tomu, že ochrana vlastnického práva formou vindikační a negatorní žaloby je založena na stejných principech, jako tomu bylo v rámci právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 83/2015, ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1483/2015, nebo ze dne 10. 6. 2016, sp. zn. 26 Cdo 5487/2015, a proto lze vycházet z ustálené rozhodovací praxe relevantní předchozí právní úpravu vykládající (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2602/98)].","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Požadavek žalobkyně na vyklizení není uplatněn v rozporu s dobrými mravy, případně nepředstavuje zjevné zneužití práva (§ 2 odst. 3 a § 8 o. z.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Zamítnutí žaloby na vyklizení bytu pro odepření ochrany výkonu vlastnického práva, který je uplatněn v rozporu s dobrými mravy, případně představuje zneužití práva má být až poslední možností (ultima ratio), jak ve zcela mimořádných případech odstranit přílišnou tvrdost zákona [srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. Cpjn 6/2009, uveřejněné pod č. 6/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, které je (byť přiměřeně) využitelné i v poměrech současné právní úpravy (k tomu, že judikaturu přijatou k výkladu rozporu výkonu práva s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 obč. zák. lze přiměřeně aplikovat i na výklad podle nynější právní úpravy obsažené v § 2 odst. 3 a § 8 o. z. srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4065/2014, ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. 26 Cdo 2539/2017, a ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4106/2017, nebo ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 26 Cdo 559/2018)]. O takovou situaci v posuzované věci vskutku nejde.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Odvolací soud nepřehlíží, že Ústavní soud v nálezu ze dne 12. 5. 2011, sp. zn. I. ÚS 3571/10, vyložil, že „se nelze domáhat soudní ochrany vlastnického práva k věci, které žalobci svědčí jen proto, že porušil svou smluvní povinnost převést věc na žalovaného a takový protiprávní stav udržuje. V rovině ústavní nelze takovému formálnímu vlastnickému právu, existujícímu jen za současného porušování obecného přirozenoprávního principu pacta sunt servanda, poskytnout ochranu jako subjektivnímu veřejnému právu.“ Uvedl také, „že ochranou vlastnictví (čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod) se rozumí především ochrana vlastnického práva buď již konstituovaného, a tedy již existujícího, nebo legitimní očekávání, a nikoli jen tvrzený majetkový nárok. Dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva článek 1 odst. 1 Dodatkového protokolu zasahuje nejenom existující majetek, ale také majetkové hodnoty včetně pohledávek, na jejichž základě může stěžovatel tvrdit, že má přinejmenším legitimní očekávání dosáhnout účinného užívání vlastnického práva.“ Je tedy třeba rozlišovat, zda jde (na základě posouzení všech skutečností) o dostatečně doložený předpoklad nabytí vlastnického práva (v takovém případě by bylo nutné žalobu na vyklizení nemovitosti „pro tentokrát“ zamítnout), či o pouhé tvrzené nároky ze závazkového právního vztahu (které nepředstavují důvod pro zamítnutí žaloby), srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. II. ÚS 1355/13, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3386/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 26 Cdo 2249/2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2018, sp. zn. 26 Cdo 3191/2016.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. V posuzované věci přitom nejenže nejde o dostatečně doložený předpoklad nabytí vlastnického práva, nýbrž nejde ani o pouhé tvrzené nároky ze závazkového právního vztahu, neboť (taktéž v tomto případě) by již na základě skutkových tvrzení (k tomu, že za takové situace se dokazování stává nadbytečným srov. závěry odůvodněné v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 1998 sp. zn. 16 Co 95/98, 96/98, uveřejněném pod č. 62/2000, Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2008, sp. zn. 25 Cdo 627/2006) bylo možno uzavřít, že nebyl splněn zákonný požadavek na formu právního jednání, resp. úkonu vyplývající z § 50a odst. 1 obč. zák. Absence písemné formy by vedla k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o smlouvě budoucí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Problematikou zneužití práva se Nejvyšší soud zabýval např. v rozsudku ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5159/2014, uveřejněném pod č. 101/2016 Sb. rozh. obč., či ze dne 27. 1. 2025, sp. zn. 27 Cdo 1236/2024. Dovodil, že zákaz zneužití práva je institutem ztělesňujícím korigující funkci principu poctivosti. Slouží k tomu, aby pomocí něj byla odepřena právní ochrana takovému výkonu práva, který sice formálně odpovídá zákonu či obsahu existujícího právního vztahu, avšak jenž je vzhledem k okolnostem případu nepřijatelný. Za zneužití práva lze považovat výkon práva v rozporu s jeho účelem, kdy je právo vykonáno, ačkoliv nositel tohoto práva nemá žádný skutečný nebo jen nepatrný zájem na jeho výkonu, resp. se projevující jako rozpor mezi užitkem oprávněného, k němuž výkon práva skutečně směřuje, a užitkem oprávněného, pro nějž je právo poskytnuto, který v krajní podobě může nabýt povahu tzv. šikany, která je výkonem práva za účelem poškození druhé strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2023, sp. zn. 21 Cdo 2854/2022, a v něm citovanou judikaturu). Posouzení, zda v daném případě je namístě žalobu zamítnout pro zjevné zneužití práva (§ 8 o. z.), závisí tedy vždy na posouzení konkrétních okolností věci (k tomu srov. souhrnně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2022, sp. zn. 22 Cdo 2616/2021). Toliko špatné rodinné vztahy neodůvodňují nezájem žalobkyně na výkonu práva žalobkyní. Vyjádřeno jinak oporu pro závěr o rozporu mezi užitkem oprávněného, k němuž výkon práva skutečně směřuje (dispozice s vlastnictvím), a užitkem oprávněného, pro nějž je právo poskytnuto, nelze ve věci nalézt.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. Předpokladem vzniku právního vztahu z bezdůvodného obohacení je získání majetkové hodnoty jedním subjektem na úkor jiného, v jehož majetkových poměrech se tato změna projevila negativně. Proto je aktivně legitimovaným subjektem k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení ten, na jehož úkor bylo bezdůvodné obohacení získáno, tedy subjekt, v jehož majetkové sféře došlo ke zmenšení majetkových hodnot; pasivně legitimován je ten, jehož majetek se na úkor druhého neoprávněně zvětšil nebo u koho nedošlo ke zmenšení majetku, ač k tomu mělo v souladu s právem dojít (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1233/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1286/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 28 Cdo 794/2015).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. Výše peněžité náhrady musí vycházet z finančního ocenění prospěchu, který vznikl obohacené osobě (zde žalovanému), jež takto realizovala uživatelská oprávnění k cizí věci, aniž by za to platila úhradu a aniž by se tedy její majetkový stav zmenšil o prostředky vynaložené v souvislosti s právním vztahem, který zakládá právo věc užívat, kdy majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu je peněžitá částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání věci, zpravidla právě formou nájmu, již by byl nájemce povinen plnit podle platné nájemní smlouvy a kdy se proto výše náhrady poměřuje právě s hladinou obvyklého nájemného (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2578/98, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 53/2000; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. 33 Odo 668/2002; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 33 Odo 412/2005; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 33 Odo 1504/2005; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2008, sp. zn. 33 Odo 1081/2006; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4211/2010; nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2169/2018, uveřejněný pod č. 47/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 11. 8. 2020, sp. zn. IV. ÚS 3923/19). Soud prvního stupně se od této ustálené rozhodovací praxe neodchýlil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"30. Rozsudek soudu prvního stupně je ve věci samé – v napadeném rozsahu – správný, a proto jej odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Za dané situace se nákladovým výrokem nezabýval, neboť žádný z účastníků se jeho změny (nesprávnosti) nedomáhal; nepředestřel k tomu žádnou argumentaci (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, bod 30).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"31. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná, přičemž za tuto fázi sestávají její účelně vynaložené náklady z odměny za zastupování advokátkou a její paušální náhrady za dva úkony právní služby, a to vyjádření k odvolání podle § 11 odst. 1 písm. k) a účasti u jednání odvolacího soudu podle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Odměna činí podle § 12 odst. 3, § 9 odst. 1, § 8 odst. 1 (148 988 Kč) a § 7 bod 5 advokátního tarifu celkem 14 120 Kč (2 x 7 060 Kč) a paušální náhrada činí podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu celkem 900 Kč (2 x 450 Kč), to vše navýšeno o příslušnou náhradu za daň z přidané hodnoty činí 18 174 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"32. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupkyně žalobkyně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"33. O lhůtě k plnění náhrady bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když nebyly shledány okolnosti, na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně stanoveno, že plnění se bude dít ve splátkách.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud uložil žalovanému povinnost jednak vyklidit byt č. , hodnota, , který se nachází v bytovém domě v , adresa, , postaveném na pozemku p. č. St. , hodnota,  (dále též jen „byt“), do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), jednak zaplatit žalobkyni 118 988 Kč s úrokem z prodlení (výrok II). Žalobu zamítl co do 78 012 Kč s úrokem z prodlení (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení jak mezi účastníky, tak vůči státu (výroky IV až VI).2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že vlastnické právo k bytu je v katastru nemovitostí vloženo pro žalobkyni, která disponovala vlastními zdroji peněžních prostředků nezbytných k úhradě kupní ceny. Za nepravdivé považoval tvrzení žalovaného, že byt obstaral sám pro sebe, zaplatil kupní cenu a dohodl se se žalobkyní, že vlastnické právo v její prospěch bude vloženo toliko dočasně, když ta mu vlastnické právo k bytu převede bezodkladně poté, co si uspořádá finanční situaci – výpovědi , jméno FO, , , jméno FO,  a , jméno FO,  měl za vzájemně protikladné a vnitřně rozporné, a proto nevěrohodné, jelikož se rozcházely s ostatními, v řízení provedenými, důkazy. Žalovaný byt užíval od roku 2007 bezplatně, a to bez určení doby užívání; hradil spotřebované energie a platby společenství, s čímž žalobkyně souhlasila až do září 2023, kdy byl vyzván k vyklizení bytu do jednoho měsíce (v období od listopadu 2023 do července 2024 neplatil ničeho). Výše obvyklého nájemného za dobu od 1. 1. 2024 do 3. 4. 2025 činí 7 880 Kč měsíčně, celkem 118 988 Kč.3. Zjištěný skutkový stav podřadil soud prvního stupně pod § 659, § 661 odst. 1, § 662 odst. 1 a 2 a § 582 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), v souladu s intertemporální klauzulí vyplývající z § 3028 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále § 1041 odst. 1, § 1042, § 2991 odst. 1 a 2 a § 2999 odst. 1 věta první o. z. Ohledně nároku na ochranu vlastnického práva žalobkyně realizovanou vyklizením bytu uzavřel, že žalovaný užívá byt ve vlastnictví žalobkyně – která se platně nezavázala k budoucímu převodu bytu – aniž by mu k tomu svědčil jakýkoliv právní důvod. Účastníci totiž uzavřeli (alespoň konkludentně) smlouvu o výpůjčce, jejímž nepřímým předmětem byl byt, a sice na dobu neurčitou. Výpůjčka byla ukončena výpovědí doručenou žalovanému 6. 9. 2023, resp. uplynutím tříměsíční lhůty ke konci kalendářního čtvrtletí (§ 582 obč. zák.). Ohledně nároku na vydání bezdůvodného obohacení pak argumentoval, že užíval-li žalovaný byt v období od 1. 1. 2024 do 3. 4. 2025, pak získal majetkový prospěch plněním z právního důvodu, který odpadl. Je povinen vydat jí bezdůvodné obohacení za 15,1 měsíce ve výši obvyklého nájemného, což celkem činí 118 988 Kč s úrokem z prodlení.4. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný. Rozsudek napadl ve výrocích I a II, včetně závislých výroků. Odvolací argumentací brojil proti závěru o době trvání právního vztahu, tedy že nešlo o závazek sjednaný na dobu neurčitou. Prosazoval, že vymezená doba trvání užívání bytu, tak jak vypovídali svědci, na základě jejichž výpovědi měl soud za zjištěné uzavření smlouvy o výpůjčce, je dobou určitelnou objektivní skutečností, byť popsanou opisně – vyřešení dluhů a nabytí jeho vlastnictví k bytu. Byla-li výpůjčka sjednána na dobu určitou, nelze ji ukončit výpovědí podle § 582 obč. zák. Protože právní vztah, na jehož základě žalovaný užívá byt, i nadále trvá, nelze jej jednak vyklidit, jednak mu uložit povinnost k vydání bezdůvodného obohacení. Dále soudu prvního stupně vytkl nesprávné hodnocení důkazů, neboť i když některé ze svědků považuje za nevěrohodné, opírá se o jejich výslechy při závěru o existenci výpůjčky. Rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. Konečně poukázal na to, že důvod podání žaloby nespočívá v potřebě žalobkyně byt užívat jinak, nýbrž spočívá na zásadním zhoršení mezilidských vztahů v rodině, jde o rozpor s dobrými mravy, potažmo zneužití práva. Navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.5. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla, aby byl rozsudek v napadeném rozsahu potvrzen, neboť jej má za věcně, tj. co do výsledku, správný; nesouhlasila s tím, že byla uzavřena smlouva o výpůjčce, užívání bytu žalovanému toliko trpěla, a proto má odvolací argumentaci za bezpředmětnou a setrvala na tom, že byt potřebuje jinak užívat.6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] v napadeném rozsahu, tj. vyjma výroku III, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost jednak vyklidit byt blíže označený pod bodem 1, jednak zaplatit jí bezdůvodné obohacení za užívání bytu za dobu od 2. 3. 2023 do 3. 4. 2025 v celkové výši 197 000 Kč. Byt nabyla kupní smlouvou ze dne 30. 1. 2006, žalovaný tento byt užívá, aniž by mu k tomu svědčil právní důvod, a to i přesto, že jej dopisem z 30. 8. 2023 vyzvala k vyklizení a za užívání neplatí ničeho, ačkoliv účastníci se nedohodli na bezplatném užívání. Taktéž popřela, že by se zavázala k převodu bytu ve prospěch žalovaného až „si pořeší exekuce“.8. Žalovaný se bránil, že byt v roce 2006 obstaral sám, zaplatil kupní cenu. Důvodem vložení vlastnického práva pro žalobkyni bylo pouze to, že byl toho času v exekuci a dohodl se s ní, že byt bude takto „evidován na žalobkyni“ dočasně a poté, co si uspořádá svou finanční situaci, mu jej převede (ke změně skutkových tvrzení nedošlo – byt měl žalovaný užívat nepřetržitě). Byt měl být jeho, akceptace transakcí (prodeje bytu na adrese , adresa,  a zakoupení bytu s tím, že rozdílem byla umořena část dluhů žalovaného) žalobkyní bylo podmínkou pro její nastěhování do rodinného domu rodičů. Byt též zrekonstruoval, hradil dodávky médií i platby společenství vlastníků. Podání žaloby je důsledkem zhoršených vztahů v rodině účastníků.9. Skutková zjištění soudu prvního stupně, zejména jde-li o evidenci vlastnictví bytu pro žalovanou, uzavření kupních smluv, potažmo dostatku finančních prostředků pro zakoupení bytu a jeho dlouhodobé bezplatné užívání žalovaným, který hradil dodávky médií a příspěvků společenství vlastníků, výzvy k vyklizení bytu, jakož i obvyklá výše nájemného za dobu od 1. 1. 2024 do 3. 4. 2025, může odvolací soud jako správná akceptovat, obstojí i pro odvolací řízení a pro stručnost odůvodnění na ně lze odkázat [k možnosti odkázat na správné skutkové, příp. právní závěry soudu prvního stupně (dokonce i v reakci na námitky odvolatele) srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, uveřejněného pod číslem 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011].10. Podle § 659 obč. zák. smlouvou o výpůjčce vznikne vypůjčiteli právo věc po dohodnutou dobu bezplatně užívat.11. V rozsudku ze dne 4. září 2002, sp. zn. 22 Cdo 522/2001, uveřejněném pod č. 55 v sešitě č. 6 z roku 2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pak Nejvyšší soud mimo jiné dovodil, že smlouva, jejímž obsahem je přenechání nemovitosti k dočasnému a bezúplatnému užívání, je smlouvou o výpůjčce podle § 659 a násl. obč. zák. K odůvodnění uvedeného právního názoru uvedl, že zákon neomezuje předmět výpůjčky na movité věci, a proto lze jeho ustanovení o výpůjčce aplikovat i na bezúplatné přenechání nemovitosti k užívání po dohodnutou dobu. Zbývá dodat, že v rozsudku ze dne 24. února 2010, sp. zn. 26 Cdo 376/2009, Nejvyšší soud zaujal rovněž právní názor, že předmětem výpůjčky (§ 659 a násl. obč. zák.) může být i byt; prostřednictvím uvedeného institutu tak lze řešit případy, kdy vlastník jako půjčitel přenechává jinému jako vypůjčiteli byt po dohodnutou dobu z jakéhokoliv důvodu do bezplatného užívání (případně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2011, sp. zn. 26 Cdo 2715/2010). Uvedené právní12. Užíval-li žalovaný za účelem bydlení byt žalobkyně, a to dlouhodobě s tím, že hradil dodávky médií a platby společenství vlastníků, je namístě přisvědčit soudu prvního stupně, že (nejméně) v konkludentní formě uzavřeli účastníci smlouvu o výpůjčce bytu.13. Kvalifikaci žalobkyně, že šlo o pouhé tolerování užívání bytu žalovaným, tedy výprosu, odporuje zjištění založení závazku obsahujícího, mimo jiné, ujednání o úhradách plateb žalovaným, potažmo ujednaný (a naplněný) účel užití bytu k bydlení (což žalobkyně u jednání odvolacího soudu výslovně potvrdila; resp. učinila nesporným). Dokonce i kdyby absentovala taková ujednání ve smlouvě vůbec, jelikož v právních poměrech účinných do konce roku 2013 nebyla výprosa zakotvena, byla takováto smlouva posuzována jako výpůjčka, když účel užívání je limitován obvyklým užitím věci.14. Nejvyšší soud k výkladu § 659 obč. zák. dále vysvětlil, že požadavku na určení doby trvání výpůjčky lze dostát nejen uvedením určitého časového období, popřípadě uvedením konkrétního dne, k němuž právní vztah z výpůjčky zanikne, ale i tak, že dobu trvání tohoto právního vztahu lze vázat na určitou objektivně zjistitelnou skutečnost, která sice není určitelná konkrétním datem, avšak lze z ní bez pochyb zjistit, kdy výpůjčka skončí; v době sjednání takovéto dohody nemusí mít účastníci jistotu, kdy takto sjednaná doba uplyne, avšak je jisté, že tato skutečnost nastane (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 26 Cdo 35/2011, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 26 Cdo 2089/2012).15. Oproti tomu nelze dobu trvání vázat na skutečnost, o níž není jisté, zda nastane. Smyslem tohoto závěru je ochrana půjčitele, který s ohledem na znění § 662 obč. zák. jinak není oprávněn žádat po vypůjčiteli vrácení věci před skončením stanovené doby zapůjčení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4653/2017).16. Žalovaný se svou odvolací argumentací vycházející z jiného skutkového stavu – pročež ani výtka nesprávného hodnocení důkazů nemůže vést k věcné změně napadeného rozhodnutí – nemůže být úspěšný, neboť již jen z jeho tvrzení vyplývá, že uspořádání finanční situace, tj. úhrada dluhů žalovaným, je skutečností, o níž není jisté, zda nastane. Vůli smluvních stran by pak nebylo možno vykládat ani tak, že doba trvání výpůjčky byla sjednána na dobu života (dožití) žalovaného.17. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 32 Cdo 6/2011, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod číslem C 10948) k výkladovým pravidlům upraveným v předchozích právních předpisech opakovaně zdůrazňoval, že výklad právního úkonu může směřovat jen k objasnění toho, co v něm bylo projeveno, a vůle jednajícího se při výkladu právního úkonu vyjádřeného slovy uplatní, jen není-li v rozporu s projevem. Vysvětlil již v usnesení ze dne 7. 10. 1998, sp. zn. 1 Odon 110/97, uveřejněném v časopise Soudní judikatura, číslo sešitu 3, ročník 1999, pod číslem 30, že výklad právního úkonu slouží k odstranění pochybností o tom, jaká vůle jím byla projevena, výkladem lze proto pouze zjišťovat obsah právního úkonu, nelze jím však projev vůle nahrazovat, měnit či doplňovat. K těmto závěrům se přihlásil např. v rozsudku ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 21 Cdo 2964/2006, v němž dodal, že pomocí výkladu není dovoleno měnit smysl a obsah jinak jasného právního úkonu. Obdobně zdůraznil v usnesení ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 29 Cdo 591/2019, že výkladem nelze zjistit něco, co zjevně nebylo učiněno (dále k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 23 Cdo 1056/2020, uveřejněný pod č. 56/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).18. Je tedy nezbytné zachovat elementární soulad mezi (v daném případě žalovaným toliko tvrzenou) vůlí smluvních stran a její vnější manifestací, která by tím byla fakticky negována. Kromě tohoto limitu (vlastního úpravě účinné do konce roku 2013), je nutno poukázat na absurdní důsledky takového výkladu, který by vedl k tomu, že převod bytu, za účelem bydlení, by byl vázán na okamžik smrti uživatele.19. Z uvedeného vyplývá, že závěr soudu prvního stupně o sjednání výpůjčky na dobu neurčitou obstojí, stejně jako ukončení tohoto právního vztahu výpovědí.20. Podle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.21. Závěr soudu prvního stupně o tom, že v posuzované věci je namístě poskytnout žalobkyni ochranu vlastnického práva, do nějž žalovaný neprávem zasahuje, je správný. Ochranu vlastnického práva žalobkyni je namístě poskytnout prostřednictvím vindikační žaloby (§ 1040 o. z.) [k tomu, že ochrana vlastnického práva formou vindikační a negatorní žaloby je založena na stejných principech, jako tomu bylo v rámci právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 83/2015, ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1483/2015, nebo ze dne 10. 6. 2016, sp. zn. 26 Cdo 5487/2015, a proto lze vycházet z ustálené rozhodovací praxe relevantní předchozí právní úpravu vykládající (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2602/98)].22. Požadavek žalobkyně na vyklizení není uplatněn v rozporu s dobrými mravy, případně nepředstavuje zjevné zneužití práva (§ 2 odst. 3 a § 8 o. z.).23. Zamítnutí žaloby na vyklizení bytu pro odepření ochrany výkonu vlastnického práva, který je uplatněn v rozporu s dobrými mravy, případně představuje zneužití práva má být až poslední možností (ultima ratio), jak ve zcela mimořádných případech odstranit přílišnou tvrdost zákona [srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. Cpjn 6/2009, uveřejněné pod č. 6/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, které je (byť přiměřeně) využitelné i v poměrech současné právní úpravy (k tomu, že judikaturu přijatou k výkladu rozporu výkonu práva s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 obč. zák. lze přiměřeně aplikovat i na výklad podle nynější právní úpravy obsažené v § 2 odst. 3 a § 8 o. z. srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4065/2014, ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. 26 Cdo 2539/2017, a ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4106/2017, nebo ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 26 Cdo 559/2018)]. O takovou situaci v posuzované věci vskutku nejde.24. Odvolací soud nepřehlíží, že Ústavní soud v nálezu ze dne 12. 5. 2011, sp. zn. I. ÚS 3571/10, vyložil, že „se nelze domáhat soudní ochrany vlastnického práva k věci, které žalobci svědčí jen proto, že porušil svou smluvní povinnost převést věc na žalovaného a takový protiprávní stav udržuje. V rovině ústavní nelze takovému formálnímu vlastnickému právu, existujícímu jen za současného porušování obecného přirozenoprávního principu pacta sunt servanda, poskytnout ochranu jako subjektivnímu veřejnému právu.“ Uvedl také, „že ochranou vlastnictví (čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod) se rozumí především ochrana vlastnického práva buď již konstituovaného, a tedy již existujícího, nebo legitimní očekávání, a nikoli jen tvrzený majetkový nárok. Dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva článek 1 odst. 1 Dodatkového protokolu zasahuje nejenom existující majetek, ale také majetkové hodnoty včetně pohledávek, na jejichž základě může stěžovatel tvrdit, že má přinejmenším legitimní očekávání dosáhnout účinného užívání vlastnického práva.“ Je tedy třeba rozlišovat, zda jde (na základě posouzení všech skutečností) o dostatečně doložený předpoklad nabytí vlastnického práva (v takovém případě by bylo nutné žalobu na vyklizení nemovitosti „pro tentokrát“ zamítnout), či o pouhé tvrzené nároky ze závazkového právního vztahu (které nepředstavují důvod pro zamítnutí žaloby), srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. II. ÚS 1355/13, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3386/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 26 Cdo 2249/2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2018, sp. zn. 26 Cdo 3191/2016.25. V posuzované věci přitom nejenže nejde o dostatečně doložený předpoklad nabytí vlastnického práva, nýbrž nejde ani o pouhé tvrzené nároky ze závazkového právního vztahu, neboť (taktéž v tomto případě) by již na základě skutkových tvrzení (k tomu, že za takové situace se dokazování stává nadbytečným srov. závěry odůvodněné v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 1998 sp. zn. 16 Co 95/98, 96/98, uveřejněném pod č. 62/2000, Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2008, sp. zn. 25 Cdo 627/2006) bylo možno uzavřít, že nebyl splněn zákonný požadavek na formu právního jednání, resp. úkonu vyplývající z § 50a odst. 1 obč. zák. Absence písemné formy by vedla k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o smlouvě budoucí.26. Problematikou zneužití práva se Nejvyšší soud zabýval např. v rozsudku ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5159/2014, uveřejněném pod č. 101/2016 Sb. rozh. obč., či ze dne 27. 1. 2025, sp. zn. 27 Cdo 1236/2024. Dovodil, že zákaz zneužití práva je institutem ztělesňujícím korigující funkci principu poctivosti. Slouží k tomu, aby pomocí něj byla odepřena právní ochrana takovému výkonu práva, který sice formálně odpovídá zákonu či obsahu existujícího právního vztahu, avšak jenž je vzhledem k okolnostem případu nepřijatelný. Za zneužití práva lze považovat výkon práva v rozporu s jeho účelem, kdy je právo vykonáno, ačkoliv nositel tohoto práva nemá žádný skutečný nebo jen nepatrný zájem na jeho výkonu, resp. se projevující jako rozpor mezi užitkem oprávněného, k němuž výkon práva skutečně směřuje, a užitkem oprávněného, pro nějž je právo poskytnuto, který v krajní podobě může nabýt povahu tzv. šikany, která je výkonem práva za účelem poškození druhé strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2023, sp. zn. 21 Cdo 2854/2022, a v něm citovanou judikaturu). Posouzení, zda v daném případě je namístě žalobu zamítnout pro zjevné zneužití práva (§ 8 o. z.), závisí tedy vždy na posouzení konkrétních okolností věci (k tomu srov. souhrnně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2022, sp. zn. 22 Cdo 2616/2021). Toliko špatné rodinné vztahy neodůvodňují nezájem žalobkyně na výkonu práva žalobkyní. Vyjádřeno jinak oporu pro závěr o rozporu mezi užitkem oprávněného, k němuž výkon práva skutečně směřuje (dispozice s vlastnictvím), a užitkem oprávněného, pro nějž je právo poskytnuto, nelze ve věci nalézt.27. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.28. Předpokladem vzniku právního vztahu z bezdůvodného obohacení je získání majetkové hodnoty jedním subjektem na úkor jiného, v jehož majetkových poměrech se tato změna projevila negativně. Proto je aktivně legitimovaným subjektem k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení ten, na jehož úkor bylo bezdůvodné obohacení získáno, tedy subjekt, v jehož majetkové sféře došlo ke zmenšení majetkových hodnot; pasivně legitimován je ten, jehož majetek se na úkor druhého neoprávněně zvětšil nebo u koho nedošlo ke zmenšení majetku, ač k tomu mělo v souladu s právem dojít (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1233/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1286/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 28 Cdo 794/2015).29. Výše peněžité náhrady musí vycházet z finančního ocenění prospěchu, který vznikl obohacené osobě (zde žalovanému), jež takto realizovala uživatelská oprávnění k cizí věci, aniž by za to platila úhradu a aniž by se tedy její majetkový stav zmenšil o prostředky vynaložené v souvislosti s právním vztahem, který zakládá právo věc užívat, kdy majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu je peněžitá částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání věci, zpravidla právě formou nájmu, již by byl nájemce povinen plnit podle platné nájemní smlouvy a kdy se proto výše náhrady poměřuje právě s hladinou obvyklého nájemného (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2578/98, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 53/2000; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. 33 Odo 668/2002; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 33 Odo 412/2005; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 33 Odo 1504/2005; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2008, sp. zn. 33 Odo 1081/2006; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4211/2010; nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2169/2018, uveřejněný pod č. 47/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 11. 8. 2020, sp. zn. IV. ÚS 3923/19). Soud prvního stupně se od této ustálené rozhodovací praxe neodchýlil.30. Rozsudek soudu prvního stupně je ve věci samé – v napadeném rozsahu – správný, a proto jej odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Za dané situace se nákladovým výrokem nezabýval, neboť žádný z účastníků se jeho změny (nesprávnosti) nedomáhal; nepředestřel k tomu žádnou argumentaci (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, bod 30).31. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná, přičemž za tuto fázi sestávají její účelně vynaložené náklady z odměny za zastupování advokátkou a její paušální náhrady za dva úkony právní služby, a to vyjádření k odvolání podle § 11 odst. 1 písm. k) a účasti u jednání odvolacího soudu podle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Odměna činí podle § 12 odst. 3, § 9 odst. 1, § 8 odst. 1 (148 988 Kč) a § 7 bod 5 advokátního tarifu celkem 14 120 Kč (2 x 7 060 Kč) a paušální náhrada činí podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu celkem 900 Kč (2 x 450 Kč), to vše navýšeno o příslušnou náhradu za daň z přidané hodnoty činí 18 174 Kč.32. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupkyně žalobkyně.33. O lhůtě k plnění náhrady bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když nebyly shledány okolnosti, na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně stanoveno, že plnění se bude dít ve splátkách.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Dovolání je možno podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSOS:2026:57.Co.23.2026.1","publishedAt":"2026-11-03","decisionAt":"2026-09-14","caseNumber":{"senate":57,"registry":"Co","index":23,"year":2026,"pageNumber":141},"solver":{"titlesBefore":"JUDr. Mgr.","firstName":"Marek","lastName":"Del Favero","titlesAfter":"Ph.D.,","function":"předseda senátu"},"courtCode":"KSOS","caseResultType":["POTVRZENI"],"caseSubject":"o vyklizení a vydání bezdůvodného obohacení","specialType":["ESLP"],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":24,"registry":"C","index":420,"year":2023,"pageNumber":107},"affectedDate":"2025-11-12","courtCode":"OSNJ","affectedTypes":["CONFIRM"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"7","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"11","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"13","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"149","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"224","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"582","lexNumber":40,"lexYear":1964,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"662","lexNumber":40,"lexYear":1964,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"3028","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["SMLOUVA_O_SMLOUVE_BUDOUCI","BEZDUVODNE_OBOHACENI","LHUTY","DOKAZOVANI","JISTOTA","NAHRADA_NAKLADU","SMLOUVA_KUPNI","OCHRANA_VLASTNICTVI","ODVOLANI","NAKLADY_RIZENI","NEPLATNOST_SMLOUVY","VRACENI_VECI","HODNOCENI_DUKAZU","VLASTNICTVI_BYTU","VYPROSA","VYKLIZENI_NEMOVITOSTI","SMLOUVA_NAJEMNI","VYKLIZENI_BYTU","MAJETEK","SMLOUVA_O_VYPUJCCE"]},"styles":[{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}