{"uuid":"1f74dc38-c1b3-4951-be20-70f61edf6861","header":[{"texts":[{"text":"Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"údaje o zástupci","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"pro zaplacení 36 500 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9.375,00 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně od 15.9.2022 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 27.125,00 Kč spolu s 15% zákonným úrokem ročně od 15.9.2022 do zaplacení, se zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 8 969,60 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9.375,00 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně od 15.9.2022 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.\nII. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 27.125,00 Kč spolu s 15% zákonným úrokem ročně od 15.9.2022 do zaplacení, se zamítá.\nIII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 8 969,60 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobkyně se domáhala na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 36 500 Kč, způsobené jí nepřiměřenou délkou řízení, vedeném u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název soudu","anonStyle":"ANON"},{"text":" pod sp.zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", které bylo zahájeno dne 20. 5. 2015. V něm se domáhala se oprávněná ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", pověření soudního exekutora vedením exekuce proti žalobkyni (tam povinné) k vymožení jistiny 100 000 Kč s úrokem ve výši 7,75 % ročně od 26. 3. 2012 do zaplacení, smluvní pokuty 30 000 Kč, nákladů oprávněné a nákladů soudního exekutora. Řízení bylo skončeno až 11.3.2022. Žalobkyně stručně shrnula průběh řízení a konstatovala, že celková doba řízení o návrhu na zastavení exekuce činila 6 roků a 8 měsíců, což je vzhledem k funkci exekučního řízení (vymožení exekučního titulu), zcela neakceptovatelné. Řízení nebylo meritorně složité. Nejprve bylo rozhodnuto dokonce bez nařízení jednání a po vrácení věci bylo rozhodnuto během jediného jednání, při kterém byli vyslechnuti žalobkyně a její manžel a následně už jen čteny listinné důkazy. Je pravdou, že věc byla projednávána na třech stupních soudní soustavy, nicméně jednalo se o důsledek postupu exekučního soudu a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název soudu","anonStyle":"ANON"},{"text":", které vydávaly nezákonná rozhodnutí, vůči kterým se žalobkyně musela bránit opravnými prostředky, až dosáhla konečného zastavení exekuce. V této souvislosti lze poukázat i na judikaturu různých senátů ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název soudu","anonStyle":"ANON"},{"text":", který v řízeních na třech stupních soudní soustavy, která trvala již cca 5 roků a vyznačovala se průtahy, přiznává odškodnění (viz například rozsudek sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum rozhodnutí","anonStyle":"ANON"},{"text":", rozsudek sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum rozhodnutí","anonStyle":"ANON"},{"text":" anebo rozsudek sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum rozhodnutí","anonStyle":"ANON"},{"text":"), stejně tak jako i ","anonStyle":"NONE"},{"text":"stát. instituce","anonStyle":"ANON"},{"text":" v řízeních o předběžném projednání nároku (","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"). ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" jiné žalobkyně jako průtahy v řízení označila skutečnost, že o návrzích žalobkyně na zastavení a na odklad exekuce rozhodl exekuční soud až usnesením ze dne 15. 6. 2017, vypraveným 22. 6. 2017, tedy po více než 1 roce a 10 měsících, dále byl spis po doplnění blanketního odvolání žalobkyně z dne 30. 6. 2017 ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název soudu","anonStyle":"ANON"},{"text":" postoupen až 6. 12. 2017. Rozhodnutí ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název soudu","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 23. 5. 2018 ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název soudu","anonStyle":"ANON"},{"text":", kterým bylo potvrzeno napadené usnesení soudu prvého stupně nerespektovalo judikaturu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název soudu","anonStyle":"ANON"},{"text":", neboť ani on se nezabýval všemi námitkami žalobkyně, a proto bylo i jeho rozhodnutí později dovolacím soudem zrušeno. Dalším průtahem dle žalobkyně bylo zaslání formulář o majetkových poměrech ze dne 18. 12. 2018, které trvalo exekučnímu soudu 3,5 měsíce. Dále žalobkyně vyčítala soudu vadné rozhodnutí o jejím 90% osvobození od soudního poplatku. Dalším průtahem dle žalobkyně bylo postoupení spisu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název soudu","anonStyle":"ANON"},{"text":" dne 4. 5. 2019, tedy po dvou měsících, navíc chaoticky, neboť namísto toho, aby postoupil spis ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název soudu","anonStyle":"ANON"},{"text":" obratem po podání odvolání, tak se nejprve zabýval později podanou žádostí o osvobození od soudního poplatku za dovolání, a když ji pravomocně vyřešil, stejně postoupil spis ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název soudu","anonStyle":"ANON"},{"text":". Excesivním průtahem dle žalobkyně bylo období 1 roku a 4 měsíců, po které trvalo vyřízení odvolání žalobkyně proti zamítnutí odkladu exekuce, když o tomto bylo rozhodnuto až 16. 12. 2019. Jako průtah rovněž označila dobu, po kterou trvalo vrácení části soudního poplatku dle usnesení ze dne 15. 1. 2020, který byl předtím chybně vyměřen soudem, což dle žalobkyně představovalo průtah v řízení cca v délce 1 měsíce. Na průtazích se podílelo i vrácení spisu 23.4.2020 z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název soudu","anonStyle":"ANON"},{"text":" s vyřízeným dovoláním, když nižší soudy nereagovaly na všechny námitky žalobkyně, čímž se odchýlily od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Jako průtahy dále žalobkyně označila 10 měsíců od vrácení spisu z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název soudu","anonStyle":"ANON"},{"text":" dne 13.1.2021 a rozeslání rozhodnutí účastníkům (s omluvou), vypracování rozhodnutí ze dne 31.3.2021 až po zákonem stanovené třicetidenní lhůtě, postoupení spisu s odvoláním dne 2. 9. 2021 ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název soudu","anonStyle":"ANON"},{"text":", tedy po 3 měsících po podání odvolání. A konečně jako průtah označila odchýlení se v rámci konečného rozhodnutí nalézacího soudu od judikatury dovolacího i ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název soudu","anonStyle":"ANON"},{"text":" a rozeslání rozhodnutí ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název soudu","anonStyle":"ANON"},{"text":", které mu bylo doručeno již 16. 12. 2021 téměř po 3 měsících. Žalobkyně se na prodloužení řízení podílela jen marginálně, a to tím, že 1x požádala o odročení jednání z důvodu kolize (odročení o 20 dnů), 1x v prázdninovém čase podala blanketní odvolání, které doplnila za 30 dnů a 1x žádala o prodloužení lhůty k doložení majetkových poměrů, neboť jí byl formulář doručen před vánočními svátky (15 dnů). Návrhy na odklad exekuce podané z důvodu, že lze očekávat zastavení exekuce nelze žalobkyni klást k tíži, neboť optikou konečného rozhodnutí (zastavení exekuce) byly důvodné, stejně tak jako byl uznán z 90 % za důvodný její návrh na osvobození od soudních poplatků. Tyto návrhy navíc za normálních okolností prodlouží řízení v součtu toliko řádově o nižší jednotky měsíců. Stížnost na předsedkyni senátu žalobkyně nepodávala, neboť to není povinností a nepovažovala to ani za účelné, neboť z médií jí bylo známo, že předsedkyně senátu má dlouhodobé průtahy ve velkém objemu věcí, které vyřizuje, za což byla v době trvání této věci dokonce opakovaně kárně trestána. Z usnesení ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název soudu","anonStyle":"ANON"},{"text":" čj. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo jednací","anonStyle":"ANON"},{"text":", ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum rozhodnutí","anonStyle":"ANON"},{"text":", vyplývá, že ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název soudu","anonStyle":"ANON"},{"text":" i ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název soudu","anonStyle":"ANON"},{"text":" vydaly ve věci samé poprvé nezákonná rozhodnutí, čímž významně prodloužily dobu řízení. Následně vydal nezákonné rozhodnutí i exekuční soud, jak výslovně konstatoval ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název soudu","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve svém posledním rozhodnutí. Nepřiměřená délka řízení byla dána zejména opakujícími se a zásadními průtahy exekučního a v jednom případě i ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název soudu","anonStyle":"ANON"},{"text":"; v letech 2015 až 2017 činil průtahy při vydání prvního rozhodnutí o odkladu a zastavení exekuce a následně při postoupení věci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název soudu","anonStyle":"ANON"},{"text":", v r. 2018 a 2019 při doručení formuláře o majetkových poměrech a při postoupení spisu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název soudu","anonStyle":"ANON"},{"text":", v r. 2019 činil průtahy ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název soudu","anonStyle":"ANON"},{"text":" při vyřízení odvolání ve věci odkladu exekuce, v r. 2020 a 2021 zase exekuční soud při rozeslání rozhodnutí dovolacího soudu a v l. 2021 a 2022 opět exekuční soud při rozeslání rozhodnutí ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název soudu","anonStyle":"ANON"},{"text":". Z postupu exekučního soudu lze mít zato, že lhůta 3 měsíců je pro něj lhůtou běžnou i pokud se týká drobných administrativních úkonů jako je rozeslání rozhodnutí, postoupení spisu, doručení formuláře k doložení majetkových poměrů apod., což je v justici naprosto neobvyklé a zcela neakceptovatelné. Vzhledem k neutěšeným majetkovým poměrům žalobkyně je pro ni částka 130 000 Kč s příslušenstvím svou výší zásadní. Žalobkyně byla frustrována také skutečností, že se soudy opakovaně řádně nezabývaly její obranou vůči nezákonnému exekučnímu titulu, a že musela opakovaně podávat opravné prostředky. Žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované dne 14.3.2022, žalovaná však jejímu nároku v požadované výši nevyhověla. Zatímco žalobkyně požadovala zadostiučinění ve výši 87 500 Kč (za první dva roky trvání sporu vždy 7 500 Kč a za třetí, čtvrtý a pátý a šestý rok vždy 15 000 Kč a za 10 měsíců sedmého roku 12 500 Kč), žalovaná přistoupila k ponížení odškodnění toliko ve výši 51 000 Kč, neboť ze základní částky ve výši 15 000 Kč ročně učinila srážky v celkové výši 40 %, a to za složitost řízení 30 % a za četnost rozhodování soudů 10 %. Žalobkyně se srážkami nesouhlasila, když dle jejího názoru v odškodnění žalované absentuje zvýšení odškodnění za postup soudů, například o 20 %, a to s ohledem na to, že 1) soud hrubě nerespektoval zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí a činil zásadní průtahy i při jednoduchých procesních úkonech (rozeslání rozhodnutí, rozeslání formuláře o majetkových poměrech, postoupení spisu apod.) a 2) mnohost stupňů soudního rozhodování nebyla zapříčiněna žalobkyní, která by snad chtěla pouze z principu využívat opravné prostředky, ale byla způsobena postupem soudů, jejichž rozhodnutí nereagovala na námitky žalobkyně a zásadně všechny opravné prostředky, které žalobkyně podávala, byly důvodné. V této souvislosti odkázala na rozsudek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizována tři slova","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo jednací","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizována dvě slova","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum rozhodnutí","anonStyle":"ANON"},{"text":" a uzavřela, že srážka za složitost řízení ve výši 30 % je v rozhodovací praxi žalované i soudů poměrně výjimečná a s ohledem na okolnosti projednávaného případu se jeví jako zcela nedůvodná; vždyť exekuční soud i ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název soudu","anonStyle":"ANON"},{"text":" rozhodly vždy během jediného jednání (exekuční soud napoprvé dokonce bez jednání) a hmotně-právně byla věc rozhodnuta pouze na základě námitky, že oprávněná nezkoumala úvěruschopnost povinné, a proto musí být exekuce zastavena, což bylo v době„ druhého kola“ (tedy po vrácení věci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název soudu","anonStyle":"ANON"},{"text":") rozhodování soudů v rozhodovací praxi notorietou. Žalovaná tak požadované oškodnění nedůvodně krátila. Přípisem ze dne 18. 5. 2022 proto žalobkyně požádala žalovanou o přehodnocení výše poskytnutého zadostiučinění. Přípisem ze dne 31. 5. 2022 žalovaná setrvala na svém stanovisku a uvedla, že věc byla složitější než je standardní a že soudkyně vyčkávala na výsledek dokazování v jiném řízení. S ohledem na výše uvedené žalobkyně navrhuje, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku ve výši 36 500 Kč (jako rozdíl požadovaného odškodnění 87 500 Kč a přiznaného odškodnění 51 000 Kč) se zákonným úrokem z prodlení od 15. 9. 2022 do zaplacení (nárok byl u žalované uplatněn 14. 3. 2022 a po uplynutí šesti měsíců se žalovaná dostane do prodlení) a náklady řízení, to vše do 15 dnů ode dne právní moci rozsudku. S ohledem na to navrhla žalobkyně, aby soud žalobě vyhověl a přiznal jí rozdíl požadovaného odškodnění 87 500 Kč a přiznaného odškodnění 51 000 Kč) se zákonným úrokem z prodlení od 15. 9. 2022 do zaplacení a náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní dne 14.3.2022 uplatnila nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 87.500 Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění za nesprávný úřední postup v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název soudu","anonStyle":"ANON"},{"text":" pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" jako soudu I. stupně. K projednání žádosti žalobkyně došlo dne 9.5.2022. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 51.000 Kč. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení a dospěla k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, když se řízení vyznačovalo celkovou nekoncentrovaností a s přihlédnutím k tomu je třeba délku hodnotit jako nepřiměřenou. Žalobkyni žalovaná poskytla odškodnění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 51.000 Kč, když vycházela ze základní částky 15.000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1.250 Kč za měsíc trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční, a to z důvodu, že každé řízení musí objektivně určitou dobu trvat. Nebyl shledán důvod pro navýšení základní částky poskytované za rok trvání řízení, které v posuzovaném případě trvalo 6 let a 8 měsíců. Žalovaná shledala důvody pro snížení základní výše zadostiučinění celkem o 40%, a to o 30% z důvodu složitosti řízení a o 10% z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" četnosti rozhodování soudů. Řízení se vyznačovalo určitým stupněm skutkové i právní složitosti, bylo provedeno dokazování spočívající především v provádění řady listinných důkazů. Soud se musel zabývat tím, zda je exekuční titul řádný a v souvislosti s tím musel posuzovat jeho platnost (smlouva o spotřebitelském úvěru). Ve věci bylo rozhodováno soudy na všech třech úrovních soudní soustavy, kdy soud I. stupně rozhodoval ve věci samé jednou, soud II. stupně dvakrát a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název soudu","anonStyle":"ANON"},{"text":" jednou. Délka řízení je tedy z určité části způsobena procesní aktivitou účastníků, kdy k nápravě věcně či právně nesprávných rozhodnutí soudu jsou účastníkovi řízení zákonem poskytnuty prostředky k ochraně jeho práv, tedy opravné prostředky a mimořádné opravné prostředky, které má účastník ve stanovených lhůtách možnost využít, což mu pochopitelně nelze přičítat k tíži. Jestliže ovšem účastníkovi řízení nelze na jedné straně vyčítat, že na ochranu svých práv využívá procesní prostředky, které mu dává zákon k dispozici, na druhou stranu je zřejmé, že prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s těmito procesními prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů. Žalobkyně se na délce řízení nepodílela. Význam řízení pro žalobkyni žalovaná shledala jako běžný. Dne 18.5.2022 obdržela žalovaná od žalobkyně žádost o přehodnocení výše poskytnutého zadostiučinění, a to tak, aby srážky činily nejvýše 10- 20 %. K této žádosti se žalovaná vyjádřila dne 31.5.2022 a uvedla, že z hlediska skutkové a právní náročnosti se jednalo o věc podstatně složitější, než je běžný průměr vyřizovaných exekučních věcí. Při rozhodování o návrhu povinné na zastavení exekuce ze dne 3.8.2015 se soud musel zabývat tím, zda exekutorský zápis, který byl podkladem pro vedení dané exekuce, je řádným exekučním titulem pro vedení dané exekuce, a tedy i platností smlouvy o spotřebitelském úvěru. Pokud ve věci nebylo nařizováno více jednání, neznamená to, že se jednalo o věc jednoduchou, ale že soud z důvodu hospodárnosti řízení vyčkával výsledku dokazování, které bylo prováděno v exekuční věci stejné oprávněné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Anonymizovaný odstavec.","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Anonymizovaný odstavec.","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Anonymizovaný odstavec.","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Anonymizovaný odstavec.","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Anonymizovaný odstavec.","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Žádostí o přehodnocení výše poskytnutého zadostiučinění ze dne 18.5.2022 žádala žalobkyně žalovanou o přehodnocení daného rozhodnutí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Anonymizovaný odstavec.","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Obsah přílohového spisu","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen \"úřední osoby\"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen \"územní celky v přenesené působnosti\").","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"1. Po zjištěném skutkovém stavu věci, vyšel soud z toho, že řízení trvalo od podání návrhu na nařízení exekuce dne 29.5.2015 do 11.3.2022, kdy nabylo právní moci rozhodnutí ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název soudu","anonStyle":"ANON"},{"text":" o zastavení exekuce. Ve vztahu k žalobkyni však řízení trvalo od 30.6.2015, kdy jí bylo dle jejího vlastního prohlášení v návrhu na zastavení exekuce doručeno rozhodnutí o nařízení exekuce, tj. od 30.6.2015 do 11.3.2022, tedy celkem 6 let a 8 měsíců. Předmětem řízení bylo vymožení částky 100 000 Kč spolu se smluvní pokutou ve výši 30 000 Kč a úrokem z prodlení z titulu spotřebitelské smlouvy, kterou žalobkyně podepsala spolu s dalšími dlužníky. Řízení vykazovalo určitou nekoncentrovanost, když byl shledán průtah v období mezi 10.8.2015 (předložení spisu soudním exekutorem s návrhem na zastavení exekuce) – 15.6.2017 (rozhodnutí soudu o uvedeném návrhu), kdy soud ve věci neučinil žádný úkon, dále ve druhém řízení před ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název soudu","anonStyle":"ANON"},{"text":" mezi předložením spisu 2.5.2019 do rozhodnutí o odvoláním povinné proti usnesení ze dne 18.7.2018, tedy do 16.12.2019. Dále je nepochybné, že rozhodnutí soudu prvního stupně i ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název soudu","anonStyle":"ANON"},{"text":" byla jednou zrušena ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název soudu","anonStyle":"ANON"},{"text":". K určitému zdržení došlo rovněž před prvním předložením spisu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název soudu","anonStyle":"ANON"},{"text":", když tento musel být nejprve předložen ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název soudu","anonStyle":"ANON"},{"text":", kde se nacházel dva měsíce, spis byl tak předložen k rozhodnutí o odvolání až po čtyřech měsících od rozeslání odvolání účastníkům, toto období však nelze zhodnotit jako průtah, když navzdory zdržení jde o dobu přiměřenou. Totéž lze konstatovat o prvním odvolacím řízení, kdy soud druhého stupně rozhodl během 5 měsíců o předloženém odvolání. Rovněž rozeslání prvního rozhodnutí ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název soudu","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 23.5.2018 lze označit za přiměřené, když zákon k písemnému vyhotovení primárně určuje procesní lhůtu 30 dnů, která s přihlédnutím na dobu, potřebnou pro doručení spisu nalézacímu soudu byla dodržena. soudu prakticky ničeho ve spisu neučinil se vyskytly průtahy, soudy postupovaly v pravidelných, přiměřených lhůtách a jejich činnost víceméně směřovala k rozhodnutí ve věci samé. Jako průtah nemohl soud zhodnotit období od rozhodnutí o vrácení přeplatku soudního poplatku za dovolání žalobkyni jako povinné dne 15.1.2020 do jeho vrácení 6.2.2020, když se jedná o zcela přiměřenou lhůtu, závislou navíc na sdělení čísla bankovního účtu ze strany žalobkyně. Řízení vykazovalo lehce zvýšenou náročnost jak po stránce skutkové, tak po stránce právní i procesní. Soud musel posuzovat platnost exekučního titulu, na jehož základě byla exekuce nařízena a jednalo se přitom o věc, která skutkově souvisela s věcí jinou. Během řízení byly jednotlivé návrhy na zastavení či odklad podávány ještě v průběhu řízení o řádných či mimořádných opravných prostředcích, které se týkaly návrhů předchozích a soud tak musel rozlišit, o čem rozhodovat dříve. Ve věci bylo rozhodováno soudy na třech stupních soudní soustavy, nalézací soud rozhodoval o návrzích žalobkyně na zastavení exekuce třikrát, o návrhu na odklad exekuce dvakrát, o všech rozhodnutích následně rozhodoval i soud odvolací, jednou rozhodoval i ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název soudu","anonStyle":"ANON"},{"text":". Byť využití těchto zákonných procesních práv nelze klást k tíži účastníkům řízení, nelze přehlédnout, že tyto úkony přispívají k celkové době řízení, neboť o nich orgány státu musí rozhodnout, což samozřejmě navyšuje celkový časový fond sporu. Současně však tuto skutečnost nelze klást k tíži žalované. Co se týče chování žalobkyně, tato podala dne 30.6.2017 blanketní odvolání do rozhodnutí o zamítnutí jejího návrhu na zastavení exekuce a toto odůvodnila až 2.8.2017, dále žádala o prodloužení lhůty k doložení své žádosti o osvobození od soudních poplatků a tento ve snížené výši uhradila až po dalším měsíci, byť jí výše přiznaného sníženého soudního poplatku byla známa. Další blanketní odvolání podala žalobkyně 28.5.2021 a následně jej doplnila 4.6.2021. Žalobkyně rovněž požádala o odročení jednání před ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název soudu","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 20.10.2021, čímž se (byť nepatrně) na délce řízení podílela. Co se týče významu předmětu řízení, nelze tento typ sporu řadit mezi řízení, která jsou typově spojena s vyšším významem, jako spory opatrovnické, pracovně právní, věci osobního stavu, věci sociálního zabezpečení, trestní věci a věci týkající se zdraví nebo života. Předmětem exekuce byla vymáhaná povinnost k zaplacení částky 130 000 Kč s příslušenstvím. Nejedná se o částku zcela zanedbatelnou, avšak současně rovněž ne likvidační. Význam řízení pro žalobkyni po subjektivní stránce proto soud hodnotil jako standartní.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona, když délka namítaného řízení, byť se v něm nevyskytly průtahy v podobě nečinnosti, byla ve vztahu k jeho průběhu a zejména z důvodů shora uvedených průtahů, dobou nepřiměřenou. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, k jejímuž odškodnění není namístě poskytnout pouhé konstatování porušení práva. Přiměřeným odškodněním jeví se tak peněžité zadostiučinění. Soud stanovil základní částku za 6 let a 8 měsíců trvání řízení v rozsahu 15 000 Kč za rok trvání řízení (za první dva roky trvání řízení pak z částky v poloviční výši) a dospěl k základní částce ve výši 86 250 Kč. Od této částky odečetl 20 % z důvodu skutkové, právní i procesní složitosti věci, dalších 10% soud odečetl s ohledem na počet stupňů soudní soustavy, které ve věci rozhodovaly. Soud neshledal důvod navyšovat základní částku z důvodu postupu soudů v daném řízení, když ten sám o sobě byl důvodem, proč soud přistoupil k peněžitému zadostiučinění. Další zohlednění této skutečnosti by tak bylo duplicitním započtením téhož. Pokud jde o postup žalobkyně v dané věci, soud dospěl k závěru, že není na místě ponižovat základní částku, když se na délce daného řízení svým postupem zásadně nepodílela. Celkem tedy soud základní částku ponížil o 30 % (tzn. 25 875 Kč) a žalobkyni by se tak na přiměřeném zadostiučinění měla dostat částka ve výši 60 375 Kč. Jelikož žalovaný mimosoudně žalobci hradil částku ve výši 51 000 Kč, hradil tak částku nižší, než by žalobci z tohoto titulu poskytl sám soud. Soud proto žalobě ve výroku ad. I. vyhověl, co do rozdílu mezi jím přiznaným zadostiučiněním a již vyplaceným zadostiučiněním ze strany žalované včetně úroku z prodlení a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou výrokem ad. II. rozsudku zamítl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle nějž má účastník, který byl ve věci zcela úspěšný právo na náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V této věci byla zcela úspěšná žalobkyně, když uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy a byla v něm částečně úspěšná. I jen částečný úspěch ohledně nemajetkové újmy je však považován za úspěch celý. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 969,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 36 500 Kč sestávající z částky 2 580 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a z částky 2 580 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 760 Kč ve výši 1 209,60 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobkyně se domáhala na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 36 500 Kč, způsobené jí nepřiměřenou délkou řízení, vedeném u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka], které bylo zahájeno dne 20. 5. 2015. V něm se domáhala se oprávněná [právnická osoba], pověření soudního exekutora vedením exekuce proti žalobkyni (tam povinné) k vymožení jistiny 100 000 Kč s úrokem ve výši 7,75 % ročně od 26. 3. 2012 do zaplacení, smluvní pokuty 30 000 Kč, nákladů oprávněné a nákladů soudního exekutora. Řízení bylo skončeno až 11.3.2022. Žalobkyně stručně shrnula průběh řízení a konstatovala, že celková doba řízení o návrhu na zastavení exekuce činila 6 roků a 8 měsíců, což je vzhledem k funkci exekučního řízení (vymožení exekučního titulu), zcela neakceptovatelné. Řízení nebylo meritorně složité. Nejprve bylo rozhodnuto dokonce bez nařízení jednání a po vrácení věci bylo rozhodnuto během jediného jednání, při kterém byli vyslechnuti žalobkyně a její manžel a následně už jen čteny listinné důkazy. Je pravdou, že věc byla projednávána na třech stupních soudní soustavy, nicméně jednalo se o důsledek postupu exekučního soudu a [název soudu], které vydávaly nezákonná rozhodnutí, vůči kterým se žalobkyně musela bránit opravnými prostředky, až dosáhla konečného zastavení exekuce. V této souvislosti lze poukázat i na judikaturu různých senátů [název soudu], který v řízeních na třech stupních soudní soustavy, která trvala již cca 5 roků a vyznačovala se průtahy, přiznává odškodnění (viz například rozsudek sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], rozsudek sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí] anebo rozsudek sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí]), stejně tak jako i [stát. instituce] v řízeních o předběžném projednání nároku ([anonymizováno] a [anonymizováno]). [příjmení] jiné žalobkyně jako průtahy v řízení označila skutečnost, že o návrzích žalobkyně na zastavení a na odklad exekuce rozhodl exekuční soud až usnesením ze dne 15. 6. 2017, vypraveným 22. 6. 2017, tedy po více než 1 roce a 10 měsících, dále byl spis po doplnění blanketního odvolání žalobkyně z dne 30. 6. 2017 [název soudu] postoupen až 6. 12. 2017. Rozhodnutí [název soudu] ze dne 23. 5. 2018 [název soudu], kterým bylo potvrzeno napadené usnesení soudu prvého stupně nerespektovalo judikaturu [název soudu], neboť ani on se nezabýval všemi námitkami žalobkyně, a proto bylo i jeho rozhodnutí později dovolacím soudem zrušeno. Dalším průtahem dle žalobkyně bylo zaslání formulář o majetkových poměrech ze dne 18. 12. 2018, které trvalo exekučnímu soudu 3,5 měsíce. Dále žalobkyně vyčítala soudu vadné rozhodnutí o jejím 90% osvobození od soudního poplatku. Dalším průtahem dle žalobkyně bylo postoupení spisu [název soudu] dne 4. 5. 2019, tedy po dvou měsících, navíc chaoticky, neboť namísto toho, aby postoupil spis [název soudu] obratem po podání odvolání, tak se nejprve zabýval později podanou žádostí o osvobození od soudního poplatku za dovolání, a když ji pravomocně vyřešil, stejně postoupil spis [název soudu]. Excesivním průtahem dle žalobkyně bylo období 1 roku a 4 měsíců, po které trvalo vyřízení odvolání žalobkyně proti zamítnutí odkladu exekuce, když o tomto bylo rozhodnuto až 16. 12. 2019. Jako průtah rovněž označila dobu, po kterou trvalo vrácení části soudního poplatku dle usnesení ze dne 15. 1. 2020, který byl předtím chybně vyměřen soudem, což dle žalobkyně představovalo průtah v řízení cca v délce 1 měsíce. Na průtazích se podílelo i vrácení spisu 23.4.2020 z [název soudu] s vyřízeným dovoláním, když nižší soudy nereagovaly na všechny námitky žalobkyně, čímž se odchýlily od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Jako průtahy dále žalobkyně označila 10 měsíců od vrácení spisu z [název soudu] dne 13.1.2021 a rozeslání rozhodnutí účastníkům (s omluvou), vypracování rozhodnutí ze dne 31.3.2021 až po zákonem stanovené třicetidenní lhůtě, postoupení spisu s odvoláním dne 2. 9. 2021 [název soudu], tedy po 3 měsících po podání odvolání. A konečně jako průtah označila odchýlení se v rámci konečného rozhodnutí nalézacího soudu od judikatury dovolacího i [název soudu] a rozeslání rozhodnutí [název soudu], které mu bylo doručeno již 16. 12. 2021 téměř po 3 měsících. Žalobkyně se na prodloužení řízení podílela jen marginálně, a to tím, že 1x požádala o odročení jednání z důvodu kolize (odročení o 20 dnů), 1x v prázdninovém čase podala blanketní odvolání, které doplnila za 30 dnů a 1x žádala o prodloužení lhůty k doložení majetkových poměrů, neboť jí byl formulář doručen před vánočními svátky (15 dnů). Návrhy na odklad exekuce podané z důvodu, že lze očekávat zastavení exekuce nelze žalobkyni klást k tíži, neboť optikou konečného rozhodnutí (zastavení exekuce) byly důvodné, stejně tak jako byl uznán z 90 % za důvodný její návrh na osvobození od soudních poplatků. Tyto návrhy navíc za normálních okolností prodlouží řízení v součtu toliko řádově o nižší jednotky měsíců. Stížnost na předsedkyni senátu žalobkyně nepodávala, neboť to není povinností a nepovažovala to ani za účelné, neboť z médií jí bylo známo, že předsedkyně senátu má dlouhodobé průtahy ve velkém objemu věcí, které vyřizuje, za což byla v době trvání této věci dokonce opakovaně kárně trestána. Z usnesení [název soudu] čj. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], vyplývá, že [název soudu] i [název soudu] vydaly ve věci samé poprvé nezákonná rozhodnutí, čímž významně prodloužily dobu řízení. Následně vydal nezákonné rozhodnutí i exekuční soud, jak výslovně konstatoval [název soudu] ve svém posledním rozhodnutí. Nepřiměřená délka řízení byla dána zejména opakujícími se a zásadními průtahy exekučního a v jednom případě i [název soudu]; v letech 2015 až 2017 činil průtahy při vydání prvního rozhodnutí o odkladu a zastavení exekuce a následně při postoupení věci [název soudu], v r. 2018 a 2019 při doručení formuláře o majetkových poměrech a při postoupení spisu [název soudu], v r. 2019 činil průtahy [název soudu] při vyřízení odvolání ve věci odkladu exekuce, v r. 2020 a 2021 zase exekuční soud při rozeslání rozhodnutí dovolacího soudu a v l. 2021 a 2022 opět exekuční soud při rozeslání rozhodnutí [název soudu]. Z postupu exekučního soudu lze mít zato, že lhůta 3 měsíců je pro něj lhůtou běžnou i pokud se týká drobných administrativních úkonů jako je rozeslání rozhodnutí, postoupení spisu, doručení formuláře k doložení majetkových poměrů apod., což je v justici naprosto neobvyklé a zcela neakceptovatelné. Vzhledem k neutěšeným majetkovým poměrům žalobkyně je pro ni částka 130 000 Kč s příslušenstvím svou výší zásadní. Žalobkyně byla frustrována také skutečností, že se soudy opakovaně řádně nezabývaly její obranou vůči nezákonnému exekučnímu titulu, a že musela opakovaně podávat opravné prostředky. Žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované dne 14.3.2022, žalovaná však jejímu nároku v požadované výši nevyhověla. Zatímco žalobkyně požadovala zadostiučinění ve výši 87 500 Kč (za první dva roky trvání sporu vždy 7 500 Kč a za třetí, čtvrtý a pátý a šestý rok vždy 15 000 Kč a za 10 měsíců sedmého roku 12 500 Kč), žalovaná přistoupila k ponížení odškodnění toliko ve výši 51 000 Kč, neboť ze základní částky ve výši 15 000 Kč ročně učinila srážky v celkové výši 40 %, a to za složitost řízení 30 % a za četnost rozhodování soudů 10 %. Žalobkyně se srážkami nesouhlasila, když dle jejího názoru v odškodnění žalované absentuje zvýšení odškodnění za postup soudů, například o 20 %, a to s ohledem na to, že 1) soud hrubě nerespektoval zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí a činil zásadní průtahy i při jednoduchých procesních úkonech (rozeslání rozhodnutí, rozeslání formuláře o majetkových poměrech, postoupení spisu apod.) a 2) mnohost stupňů soudního rozhodování nebyla zapříčiněna žalobkyní, která by snad chtěla pouze z principu využívat opravné prostředky, ale byla způsobena postupem soudů, jejichž rozhodnutí nereagovala na námitky žalobkyně a zásadně všechny opravné prostředky, které žalobkyně podávala, byly důvodné. V této souvislosti odkázala na rozsudek [anonymizována tři slova] [číslo jednací], [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí] a uzavřela, že srážka za složitost řízení ve výši 30 % je v rozhodovací praxi žalované i soudů poměrně výjimečná a s ohledem na okolnosti projednávaného případu se jeví jako zcela nedůvodná; vždyť exekuční soud i [název soudu] rozhodly vždy během jediného jednání (exekuční soud napoprvé dokonce bez jednání) a hmotně-právně byla věc rozhodnuta pouze na základě námitky, že oprávněná nezkoumala úvěruschopnost povinné, a proto musí být exekuce zastavena, což bylo v době„ druhého kola“ (tedy po vrácení věci [název soudu]) rozhodování soudů v rozhodovací praxi notorietou. Žalovaná tak požadované oškodnění nedůvodně krátila. Přípisem ze dne 18. 5. 2022 proto žalobkyně požádala žalovanou o přehodnocení výše poskytnutého zadostiučinění. Přípisem ze dne 31. 5. 2022 žalovaná setrvala na svém stanovisku a uvedla, že věc byla složitější než je standardní a že soudkyně vyčkávala na výsledek dokazování v jiném řízení. S ohledem na výše uvedené žalobkyně navrhuje, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku ve výši 36 500 Kč (jako rozdíl požadovaného odškodnění 87 500 Kč a přiznaného odškodnění 51 000 Kč) se zákonným úrokem z prodlení od 15. 9. 2022 do zaplacení (nárok byl u žalované uplatněn 14. 3. 2022 a po uplynutí šesti měsíců se žalovaná dostane do prodlení) a náklady řízení, to vše do 15 dnů ode dne právní moci rozsudku. S ohledem na to navrhla žalobkyně, aby soud žalobě vyhověl a přiznal jí rozdíl požadovaného odškodnění 87 500 Kč a přiznaného odškodnění 51 000 Kč) se zákonným úrokem z prodlení od 15. 9. 2022 do zaplacení a náhradu nákladů řízení.\n2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní dne 14.3.2022 uplatnila nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 87.500 Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění za nesprávný úřední postup v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] jako soudu I. stupně. K projednání žádosti žalobkyně došlo dne 9.5.2022. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 51.000 Kč. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení a dospěla k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, když se řízení vyznačovalo celkovou nekoncentrovaností a s přihlédnutím k tomu je třeba délku hodnotit jako nepřiměřenou. Žalobkyni žalovaná poskytla odškodnění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 51.000 Kč, když vycházela ze základní částky 15.000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1.250 Kč za měsíc trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční, a to z důvodu, že každé řízení musí objektivně určitou dobu trvat. Nebyl shledán důvod pro navýšení základní částky poskytované za rok trvání řízení, které v posuzovaném případě trvalo 6 let a 8 měsíců. Žalovaná shledala důvody pro snížení základní výše zadostiučinění celkem o 40%, a to o 30% z důvodu složitosti řízení a o 10% z [anonymizováno] četnosti rozhodování soudů. Řízení se vyznačovalo určitým stupněm skutkové i právní složitosti, bylo provedeno dokazování spočívající především v provádění řady listinných důkazů. Soud se musel zabývat tím, zda je exekuční titul řádný a v souvislosti s tím musel posuzovat jeho platnost (smlouva o spotřebitelském úvěru). Ve věci bylo rozhodováno soudy na všech třech úrovních soudní soustavy, kdy soud I. stupně rozhodoval ve věci samé jednou, soud II. stupně dvakrát a [název soudu] jednou. Délka řízení je tedy z určité části způsobena procesní aktivitou účastníků, kdy k nápravě věcně či právně nesprávných rozhodnutí soudu jsou účastníkovi řízení zákonem poskytnuty prostředky k ochraně jeho práv, tedy opravné prostředky a mimořádné opravné prostředky, které má účastník ve stanovených lhůtách možnost využít, což mu pochopitelně nelze přičítat k tíži. Jestliže ovšem účastníkovi řízení nelze na jedné straně vyčítat, že na ochranu svých práv využívá procesní prostředky, které mu dává zákon k dispozici, na druhou stranu je zřejmé, že prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s těmito procesními prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů. Žalobkyně se na délce řízení nepodílela. Význam řízení pro žalobkyni žalovaná shledala jako běžný. Dne 18.5.2022 obdržela žalovaná od žalobkyně žádost o přehodnocení výše poskytnutého zadostiučinění, a to tak, aby srážky činily nejvýše 10- 20 %. K této žádosti se žalovaná vyjádřila dne 31.5.2022 a uvedla, že z hlediska skutkové a právní náročnosti se jednalo o věc podstatně složitější, než je běžný průměr vyřizovaných exekučních věcí. Při rozhodování o návrhu povinné na zastavení exekuce ze dne 3.8.2015 se soud musel zabývat tím, zda exekutorský zápis, který byl podkladem pro vedení dané exekuce, je řádným exekučním titulem pro vedení dané exekuce, a tedy i platností smlouvy o spotřebitelském úvěru. Pokud ve věci nebylo nařizováno více jednání, neznamená to, že se jednalo o věc jednoduchou, ale že soud z důvodu hospodárnosti řízení vyčkával výsledku dokazování, které bylo prováděno v exekuční věci stejné oprávněné.\n[Anonymizovaný odstavec.]\n[Anonymizovaný odstavec.]\n[Anonymizovaný odstavec.]\n[Anonymizovaný odstavec.]\n[Anonymizovaný odstavec.]\n8. Žádostí o přehodnocení výše poskytnutého zadostiučinění ze dne 18.5.2022 žádala žalobkyně žalovanou o přehodnocení daného rozhodnutí.\n[Anonymizovaný odstavec.]\n[Obsah přílohového spisu]\n11. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.\n12. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.\n13. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen \"úřední osoby\"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen \"územní celky v přenesené působnosti\").\n14. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.\n15. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.\n16. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.\n17. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.\n18. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.\n19. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.\n20. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.\n21. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.\n1. Po zjištěném skutkovém stavu věci, vyšel soud z toho, že řízení trvalo od podání návrhu na nařízení exekuce dne 29.5.2015 do 11.3.2022, kdy nabylo právní moci rozhodnutí [název soudu] o zastavení exekuce. Ve vztahu k žalobkyni však řízení trvalo od 30.6.2015, kdy jí bylo dle jejího vlastního prohlášení v návrhu na zastavení exekuce doručeno rozhodnutí o nařízení exekuce, tj. od 30.6.2015 do 11.3.2022, tedy celkem 6 let a 8 měsíců. Předmětem řízení bylo vymožení částky 100 000 Kč spolu se smluvní pokutou ve výši 30 000 Kč a úrokem z prodlení z titulu spotřebitelské smlouvy, kterou žalobkyně podepsala spolu s dalšími dlužníky. Řízení vykazovalo určitou nekoncentrovanost, když byl shledán průtah v období mezi 10.8.2015 (předložení spisu soudním exekutorem s návrhem na zastavení exekuce) – 15.6.2017 (rozhodnutí soudu o uvedeném návrhu), kdy soud ve věci neučinil žádný úkon, dále ve druhém řízení před [název soudu] mezi předložením spisu 2.5.2019 do rozhodnutí o odvoláním povinné proti usnesení ze dne 18.7.2018, tedy do 16.12.2019. Dále je nepochybné, že rozhodnutí soudu prvního stupně i [název soudu] byla jednou zrušena [název soudu]. K určitému zdržení došlo rovněž před prvním předložením spisu [název soudu], když tento musel být nejprve předložen [název soudu], kde se nacházel dva měsíce, spis byl tak předložen k rozhodnutí o odvolání až po čtyřech měsících od rozeslání odvolání účastníkům, toto období však nelze zhodnotit jako průtah, když navzdory zdržení jde o dobu přiměřenou. Totéž lze konstatovat o prvním odvolacím řízení, kdy soud druhého stupně rozhodl během 5 měsíců o předloženém odvolání. Rovněž rozeslání prvního rozhodnutí [název soudu] ze dne 23.5.2018 lze označit za přiměřené, když zákon k písemnému vyhotovení primárně určuje procesní lhůtu 30 dnů, která s přihlédnutím na dobu, potřebnou pro doručení spisu nalézacímu soudu byla dodržena. soudu prakticky ničeho ve spisu neučinil se vyskytly průtahy, soudy postupovaly v pravidelných, přiměřených lhůtách a jejich činnost víceméně směřovala k rozhodnutí ve věci samé. Jako průtah nemohl soud zhodnotit období od rozhodnutí o vrácení přeplatku soudního poplatku za dovolání žalobkyni jako povinné dne 15.1.2020 do jeho vrácení 6.2.2020, když se jedná o zcela přiměřenou lhůtu, závislou navíc na sdělení čísla bankovního účtu ze strany žalobkyně. Řízení vykazovalo lehce zvýšenou náročnost jak po stránce skutkové, tak po stránce právní i procesní. Soud musel posuzovat platnost exekučního titulu, na jehož základě byla exekuce nařízena a jednalo se přitom o věc, která skutkově souvisela s věcí jinou. Během řízení byly jednotlivé návrhy na zastavení či odklad podávány ještě v průběhu řízení o řádných či mimořádných opravných prostředcích, které se týkaly návrhů předchozích a soud tak musel rozlišit, o čem rozhodovat dříve. Ve věci bylo rozhodováno soudy na třech stupních soudní soustavy, nalézací soud rozhodoval o návrzích žalobkyně na zastavení exekuce třikrát, o návrhu na odklad exekuce dvakrát, o všech rozhodnutích následně rozhodoval i soud odvolací, jednou rozhodoval i [název soudu]. Byť využití těchto zákonných procesních práv nelze klást k tíži účastníkům řízení, nelze přehlédnout, že tyto úkony přispívají k celkové době řízení, neboť o nich orgány státu musí rozhodnout, což samozřejmě navyšuje celkový časový fond sporu. Současně však tuto skutečnost nelze klást k tíži žalované. Co se týče chování žalobkyně, tato podala dne 30.6.2017 blanketní odvolání do rozhodnutí o zamítnutí jejího návrhu na zastavení exekuce a toto odůvodnila až 2.8.2017, dále žádala o prodloužení lhůty k doložení své žádosti o osvobození od soudních poplatků a tento ve snížené výši uhradila až po dalším měsíci, byť jí výše přiznaného sníženého soudního poplatku byla známa. Další blanketní odvolání podala žalobkyně 28.5.2021 a následně jej doplnila 4.6.2021. Žalobkyně rovněž požádala o odročení jednání před [název soudu] ze dne 20.10.2021, čímž se (byť nepatrně) na délce řízení podílela. Co se týče významu předmětu řízení, nelze tento typ sporu řadit mezi řízení, která jsou typově spojena s vyšším významem, jako spory opatrovnické, pracovně právní, věci osobního stavu, věci sociálního zabezpečení, trestní věci a věci týkající se zdraví nebo života. Předmětem exekuce byla vymáhaná povinnost k zaplacení částky 130 000 Kč s příslušenstvím. Nejedná se o částku zcela zanedbatelnou, avšak současně rovněž ne likvidační. Význam řízení pro žalobkyni po subjektivní stránce proto soud hodnotil jako standartní.\n2. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona, když délka namítaného řízení, byť se v něm nevyskytly průtahy v podobě nečinnosti, byla ve vztahu k jeho průběhu a zejména z důvodů shora uvedených průtahů, dobou nepřiměřenou. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, k jejímuž odškodnění není namístě poskytnout pouhé konstatování porušení práva. Přiměřeným odškodněním jeví se tak peněžité zadostiučinění. Soud stanovil základní částku za 6 let a 8 měsíců trvání řízení v rozsahu 15 000 Kč za rok trvání řízení (za první dva roky trvání řízení pak z částky v poloviční výši) a dospěl k základní částce ve výši 86 250 Kč. Od této částky odečetl 20 % z důvodu skutkové, právní i procesní složitosti věci, dalších 10% soud odečetl s ohledem na počet stupňů soudní soustavy, které ve věci rozhodovaly. Soud neshledal důvod navyšovat základní částku z důvodu postupu soudů v daném řízení, když ten sám o sobě byl důvodem, proč soud přistoupil k peněžitému zadostiučinění. Další zohlednění této skutečnosti by tak bylo duplicitním započtením téhož. Pokud jde o postup žalobkyně v dané věci, soud dospěl k závěru, že není na místě ponižovat základní částku, když se na délce daného řízení svým postupem zásadně nepodílela. Celkem tedy soud základní částku ponížil o 30 % (tzn. 25 875 Kč) a žalobkyni by se tak na přiměřeném zadostiučinění měla dostat částka ve výši 60 375 Kč. Jelikož žalovaný mimosoudně žalobci hradil částku ve výši 51 000 Kč, hradil tak částku nižší, než by žalobci z tohoto titulu poskytl sám soud. Soud proto žalobě ve výroku ad. I. vyhověl, co do rozdílu mezi jím přiznaným zadostiučiněním a již vyplaceným zadostiučiněním ze strany žalované včetně úroku z prodlení a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou výrokem ad. II. rozsudku zamítl.\n3. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle nějž má účastník, který byl ve věci zcela úspěšný právo na náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V této věci byla zcela úspěšná žalobkyně, když uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy a byla v něm částečně úspěšná. I jen částečný úspěch ohledně nemajetkové újmy je však považován za úspěch celý. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 969,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 36 500 Kč sestávající z částky 2 580 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a z částky 2 580 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 760 Kč ve výši 1 209,60 Kč.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSPH02:2022:45.C.120.2022.5","publishedAt":"2023-01-31","decisionAt":"2022-11-04","caseNumber":{"senate":45,"registry":"C","index":120,"year":2022,"pageNumber":24},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Kateřina","lastName":"Takácsová","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"OSPH02","caseResultType":["ZAMITNUTI"],"caseSubject":"o zaplacení 36 500 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"115a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"13","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"7","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"11","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"13","lexNumber":82,"lexYear":1998,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["INVESTICNI_SPOLECNOST","NEMAJETKOVA_UJMA","PENEZITE_PLNENI","POSTOUPENI_VECI","PRIKAZANI_POHLEDAVKY","SMLOUVA_O_UVERU","ZADOSTIUCINENI_SATISFAKCE","ZASTAVENI_EXEKUCE_VYKONU_ROZHODNUTI","ZASTAVENI_VYKONU_ROZHODNUTI"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false}]}