{"uuid":"20d39662-857a-4c84-b905-f7c0c30a9e1f","header":[{"texts":[{"text":"Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Sádovskou ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ; ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupený advokátem JUDr. Ing. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":", Ph.D.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ; ","anonStyle":"NONE"},{"text":"celé jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 10 897,63 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 100 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalobní návrh se zamítá co do částky 4 797,63 Kč s úrokem z prodlení, dále co do kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 613,17 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 655,46 Kč a co do smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky 6 505,81 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 100 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.</b>\n<b>II. Žalobní návrh se zamítá co do částky 4 797,63 Kč s úrokem z prodlení, dále co do kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 613,17 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 655,46 Kč a co do smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky 6 505,81 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.</b>\n<b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobce se žalobou podanou proti žalované domáhal zaplacení částky 10 897,63 Kč s příslušenstvím, představované jistinou ve výši 6 505,81 Kč a poplatkem 4 391,82 Kč. Dále požadoval kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 655,46 Kč a dosud nevypočtený úrok z prodlení ve výši 9 % ročně od 21. 1. 2020 z částky 6 505,81 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 613,17 Kč od 26. 9. 2019 do 20. 1. 2020 a od 21. 1. 2020 ve výši 29 % ročně z částky 6 505,81 Kč do zaplacení. Uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" uzavřela dne 14. 11. 2018 s žalovanou smlouvu o zápůjčce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" na částku 7 000 Kč. Kromě této jistiny se žalovaná zavázala zaplatit žalobci i poplatek ve výši 5 302 Kč, který představoval součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžení prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 932 Kč, úrokovou sazbu 29 % ročně, odměnu za administrativní činnost 2 728 Kč a za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 1 642 Kč. Žalovaná se zavázala dlužnou částku splatit v 45 týdenních splátkách po 274 Kč, poslední splátka byla stanovena na 25. 9. 2019. Uvedl, že před uzavřením smlouvy jeho právní předchůdce posoudil schopnost žalované úvěr splácet, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele a ověřených příslušnými dokumenty a nebyly zjištěny pochybnosti o tom, že by úvěr nemohla splatit, což vyplývá ze zákaznické karty žalované. Úvěr byl proto poskytnut. Žalovaná však porušila své závazky a poslední platbu učinila 6. 12. 2018. Celkově uhradila částku 900 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil dne 20. 1. 2020 pohledávku žalobci. K uvedenému datu činila dlužná částka 16 092,56 Kč, jejíž součástí bylo i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce žalobou neuplatňuje. Po žalované požaduje uhradit částku 10 897,63 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 6 505,81 Kč a dlužném poplatku 4 391,82 Kč. Dále požaduje kapitalizované úroky jak smluvní, tak zákonné a dosud nevypočtené ode dne následujícího po postoupení pohledávky, tj. od 21. 1. 2020 do zaplacení. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebyla žalovanou žádná částka uhrazena.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Ve věci nebyl vydán navrhovaný elektronický platební rozkaz a žalované byla proto následně zaslána žaloba spolu s jejím doplněním a s výzvou k vyjádření, doručeno bylo dne 7. 6. 2021. Žalovaná na výzvu soudu k vyjádření nereagovala. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, když žalovaná byla poučena o tom, že nevyjádří-li se k navrhovanému postupu, bude soud mít za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobním návrhu. Soud tak rozhodl na základě listinných důkazů ve spise založených.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Ze smlouvy ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 14. 11. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná se společností ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" uzavřela smlouvu o zápůjčce – označené ","anonStyle":"NONE"},{"text":"ulice","anonStyle":"ANON"},{"text":" v hotovosti, na základě které si půjčila částku 7 000 Kč a zavázala se tuto splatit spolu s poplatkem ve výši 5 302 Kč formou 45 týdenních splátek ve výši 274 Kč. Poplatek byl vypočten jako součet úroků ve výši 932 Kč, poplatku za administrativní činnost a zpracování ve výši 2 728 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 1 642 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Z transakční historie plateb bylo zjištěno, že žalovaná celkově uhradila částku 900 Kč, což uvedl i žalobce v žalobním návrhu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. K výzvě soudu žalobce doplnil žalobní návrh v otázce posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím zápůjčky, kdy sdělil, že posouzení učinil na základě zhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy, kdy byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaným od žalované. Právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla v zákaznické kartě. Teprve po vyhodnocení získaných informací byla smlouva uzavřena, neboť dospěl k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Z předložené zákaznické karty žalované ze dne 14. 11. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná v žádosti o spotřebitelský úvěr uvedla, že je zaměstnána jako barmanka s čistým příjmem 9 091 Kč. Další příjem žadatele je uveden 3 729 Kč bez označení. U pracovní smlouvy je uvedeno trvání od 1. 1. 2017 na neurčito. Běžné výdaje byly uvedeny jako odhadované jednotnou částkou 3 500 Kč. Doložena měla být pracovní smlouva a dva výpisy z účtu. Bydlení bylo uvedeno spolu s rodiči, osobní stav – svobodná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Podle § 2390 a § 2392 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ o.z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Po zhodnocení všech důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný pouze částečně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Vzhledem k tomu, že se jednalo o nároky z uzavřené smlouvy o zápůjčce, soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky, resp. právní předchůdkyní žalobce a žalovanou došlo k platnému uzavření této smlouvy. Jednou ze smluvních stran byl tak spotřebitel, bylo proto nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora uvedená ustanovení, vyplývá již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či 33 Cdo 201/2018) i z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, kde uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr není chráněn jen samotný spotřebitel, ale i věřitel a celá širší společnost jako taková.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Je sice skutečností, že výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti spotřebitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (viz § 9 odst. 1 citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb. O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU z 5. 3. 2020 ve věci C ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", z něhož plyne, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Vycházeje z uvedených hledisek, je třeba trvat na tom, že poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem. V případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. V daném případě je z žalobcem předložených listinných důkazů zřejmé, zejména ze zákaznické karty žalované, že jeho právní předchůdce neprovedl řádně posouzení úvěruschopnosti žalované. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" zjistil její příjem, jehož výše byla uvedena částkou 9 091 Kč, pokud jde o další příjem uváděný částkou 3 729 Kč, není zřejmé, o jaký příjem by se mělo jednat a od jaké společnosti – zaměstnavatele. Dále z karty vyplývá, že bylo počítáno pouze s odhadovanými měsíčními výdaji ve výši 3 500 Kč, což nečinní ani životní minimum pro jednu osobu. Žalobce jako věřitel tak vycházel především z údajů žalované jako spotřebitele, které si řádně všechny neověřil, přitom bylo třeba jeho určité obezřetnosti a k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale je třeba jejich prověření a či doložení těchto tvrzení a následného posouzené příjmů a výdajů. Nebyly zejména řádně zjišťovány výdaje žalované, které přitom vyplývaly z karty zákazníka.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Soud tak má za to, že prověření úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobce neodpovídalo kritériím uvedeným v ustanovení § 86 a 87 zák. o spotřebitelském úvěru, naopak si právní předchůdkyně žalobce vystačila pouze s informacemi od žalované, aniž by byly všechny ověřeny a soudu také nebyly předloženy. Absence objasnění životních výdajů a závazků žalované tak neumožňuje zjistit poměr mezi jejími příjmy a výdaji a je tak nutno konstatovat, že právní předchůdkyně žalobce se zabývala úvěruschopností žalované zcela povrchně. Vztah účastníků, je proto třeba posoudit pouze jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. Dle tohoto ustanovení je žalovaná povinna žalobci vrátit to, co od něho obdržela a dosud nevrátila, tedy svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobci, který získal pohledávku postoupením, pouze částku 6 100 Kč, když z poskytnuté zápůjčky ve výši 7 000 Kč byla vrácena částka 900 Kč, což uvedl žalobce v žalobě, a což vyplývá i z transakční historie předložené žalobcem (7 000 – 900 Kč). Žalovaná dosud částku 6 100 Kč nevrátila, ač byla žalobcem vyzvána, je proto zároveň povinna hradit i úroky z prodlení, které činí 9 % ročně z uvedené částky. Co do zbývající částky ve výši 4 797,63 Kč i spolu s příslušenstvím, tj. úroky smluvními i z prodlení, kapitalizovanými i běžícími, byl žalobní návrh, jako nedůvodný zamítnut. Jednalo se pouze o bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobce, které je tak povinna žalovaná vrátit.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když úspěchy účastníků byly pouze částečné, a proto nebyla žádnému z nich náhrada nákladů řízení přiznána.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. S ohledem na skutečnost, že tato lhůta byla požadována v žalobním návrhu a s ohledem na výši žalované částky soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. lhůtu k plnění v délce 15 dnů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobce se žalobou podanou proti žalované domáhal zaplacení částky 10 897,63 Kč s příslušenstvím, představované jistinou ve výši 6 505,81 Kč a poplatkem 4 391,82 Kč. Dále požadoval kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 655,46 Kč a dosud nevypočtený úrok z prodlení ve výši 9 % ročně od 21. 1. 2020 z částky 6 505,81 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 613,17 Kč od 26. 9. 2019 do 20. 1. 2020 a od 21. 1. 2020 ve výši 29 % ročně z částky 6 505,81 Kč do zaplacení. Uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba] uzavřela dne 14. 11. 2018 s žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] na částku 7 000 Kč. Kromě této jistiny se žalovaná zavázala zaplatit žalobci i poplatek ve výši 5 302 Kč, který představoval součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžení prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 932 Kč, úrokovou sazbu 29 % ročně, odměnu za administrativní činnost 2 728 Kč a za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 1 642 Kč. Žalovaná se zavázala dlužnou částku splatit v 45 týdenních splátkách po 274 Kč, poslední splátka byla stanovena na 25. 9. 2019. Uvedl, že před uzavřením smlouvy jeho právní předchůdce posoudil schopnost žalované úvěr splácet, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele a ověřených příslušnými dokumenty a nebyly zjištěny pochybnosti o tom, že by úvěr nemohla splatit, což vyplývá ze zákaznické karty žalované. Úvěr byl proto poskytnut. Žalovaná však porušila své závazky a poslední platbu učinila 6. 12. 2018. Celkově uhradila částku 900 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil dne 20. 1. 2020 pohledávku žalobci. K uvedenému datu činila dlužná částka 16 092,56 Kč, jejíž součástí bylo i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce žalobou neuplatňuje. Po žalované požaduje uhradit částku 10 897,63 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 6 505,81 Kč a dlužném poplatku 4 391,82 Kč. Dále požaduje kapitalizované úroky jak smluvní, tak zákonné a dosud nevypočtené ode dne následujícího po postoupení pohledávky, tj. od 21. 1. 2020 do zaplacení. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebyla žalovanou žádná částka uhrazena.\n2. Ve věci nebyl vydán navrhovaný elektronický platební rozkaz a žalované byla proto následně zaslána žaloba spolu s jejím doplněním a s výzvou k vyjádření, doručeno bylo dne 7. 6. 2021. Žalovaná na výzvu soudu k vyjádření nereagovala. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, když žalovaná byla poučena o tom, že nevyjádří-li se k navrhovanému postupu, bude soud mít za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobním návrhu. Soud tak rozhodl na základě listinných důkazů ve spise založených.\n3. Ze smlouvy [číslo] ze dne 14. 11. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná se společností [právnická osoba] uzavřela smlouvu o zápůjčce – označené [ulice] v hotovosti, na základě které si půjčila částku 7 000 Kč a zavázala se tuto splatit spolu s poplatkem ve výši 5 302 Kč formou 45 týdenních splátek ve výši 274 Kč. Poplatek byl vypočten jako součet úroků ve výši 932 Kč, poplatku za administrativní činnost a zpracování ve výši 2 728 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 1 642 Kč.\n4. Z transakční historie plateb bylo zjištěno, že žalovaná celkově uhradila částku 900 Kč, což uvedl i žalobce v žalobním návrhu.\n5. K výzvě soudu žalobce doplnil žalobní návrh v otázce posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím zápůjčky, kdy sdělil, že posouzení učinil na základě zhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy, kdy byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaným od žalované. Právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla v zákaznické kartě. Teprve po vyhodnocení získaných informací byla smlouva uzavřena, neboť dospěl k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná.\n6. Z předložené zákaznické karty žalované ze dne 14. 11. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná v žádosti o spotřebitelský úvěr uvedla, že je zaměstnána jako barmanka s čistým příjmem 9 091 Kč. Další příjem žadatele je uveden 3 729 Kč bez označení. U pracovní smlouvy je uvedeno trvání od 1. 1. 2017 na neurčito. Běžné výdaje byly uvedeny jako odhadované jednotnou částkou 3 500 Kč. Doložena měla být pracovní smlouva a dva výpisy z účtu. Bydlení bylo uvedeno spolu s rodiči, osobní stav – svobodná.\n7. Podle § 2390 a § 2392 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ o.z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.\n8. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.\n9. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).\n10. Podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.\n11. Po zhodnocení všech důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný pouze částečně.\n12. Vzhledem k tomu, že se jednalo o nároky z uzavřené smlouvy o zápůjčce, soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky, resp. právní předchůdkyní žalobce a žalovanou došlo k platnému uzavření této smlouvy. Jednou ze smluvních stran byl tak spotřebitel, bylo proto nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.\n13. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.\n14. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.\n15. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora uvedená ustanovení, vyplývá již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či 33 Cdo 201/2018) i z [příjmení] Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, kde uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr není chráněn jen samotný spotřebitel, ale i věřitel a celá širší společnost jako taková.\n16. Je sice skutečností, že výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti spotřebitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (viz § 9 odst. 1 citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb. O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU z 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], z něhož plyne, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘.\n17. Vycházeje z uvedených hledisek, je třeba trvat na tom, že poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem. V případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení.\n18. V daném případě je z žalobcem předložených listinných důkazů zřejmé, zejména ze zákaznické karty žalované, že jeho právní předchůdce neprovedl řádně posouzení úvěruschopnosti žalované. [příjmení] zjistil její příjem, jehož výše byla uvedena částkou 9 091 Kč, pokud jde o další příjem uváděný částkou 3 729 Kč, není zřejmé, o jaký příjem by se mělo jednat a od jaké společnosti – zaměstnavatele. Dále z karty vyplývá, že bylo počítáno pouze s odhadovanými měsíčními výdaji ve výši 3 500 Kč, což nečinní ani životní minimum pro jednu osobu. Žalobce jako věřitel tak vycházel především z údajů žalované jako spotřebitele, které si řádně všechny neověřil, přitom bylo třeba jeho určité obezřetnosti a k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale je třeba jejich prověření a či doložení těchto tvrzení a následného posouzené příjmů a výdajů. Nebyly zejména řádně zjišťovány výdaje žalované, které přitom vyplývaly z karty zákazníka.\n19. Soud tak má za to, že prověření úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobce neodpovídalo kritériím uvedeným v ustanovení § 86 a 87 zák. o spotřebitelském úvěru, naopak si právní předchůdkyně žalobce vystačila pouze s informacemi od žalované, aniž by byly všechny ověřeny a soudu také nebyly předloženy. Absence objasnění životních výdajů a závazků žalované tak neumožňuje zjistit poměr mezi jejími příjmy a výdaji a je tak nutno konstatovat, že právní předchůdkyně žalobce se zabývala úvěruschopností žalované zcela povrchně. Vztah účastníků, je proto třeba posoudit pouze jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. Dle tohoto ustanovení je žalovaná povinna žalobci vrátit to, co od něho obdržela a dosud nevrátila, tedy svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobci, který získal pohledávku postoupením, pouze částku 6 100 Kč, když z poskytnuté zápůjčky ve výši 7 000 Kč byla vrácena částka 900 Kč, což uvedl žalobce v žalobě, a což vyplývá i z transakční historie předložené žalobcem (7 000 – 900 Kč). Žalovaná dosud částku 6 100 Kč nevrátila, ač byla žalobcem vyzvána, je proto zároveň povinna hradit i úroky z prodlení, které činí 9 % ročně z uvedené částky. Co do zbývající částky ve výši 4 797,63 Kč i spolu s příslušenstvím, tj. úroky smluvními i z prodlení, kapitalizovanými i běžícími, byl žalobní návrh, jako nedůvodný zamítnut. Jednalo se pouze o bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobce, které je tak povinna žalovaná vrátit.\n20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když úspěchy účastníků byly pouze částečné, a proto nebyla žádnému z nich náhrada nákladů řízení přiznána.\n21. S ohledem na skutečnost, že tato lhůta byla požadována v žalobním návrhu a s ohledem na výši žalované částky soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. lhůtu k plnění v délce 15 dnů.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do l5 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích písemně prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný požádat soud o soudní výkon rozhodnutí - exekuci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSPU:2021:9.C.111.2021.1","publishedAt":"2021-08-31","decisionAt":"2021-06-30","caseNumber":{"senate":9,"registry":"C","index":111,"year":2021,"pageNumber":40},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Jaroslava","lastName":"Sádovská","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"OSPU","caseResultType":["ZAMITNUTI"],"caseSubject":"o zaplacení 10 897,63 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"101","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1970","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1879","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1968","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2991","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2390","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"","lexNumber":145,"lexYear":2010,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"87","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2392","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"86","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["PENEZITE_PLNENI","POSTOUPENI_POHLEDAVKY","SMLOUVA_O_ZAPUJCCE","SMLOUVA_PRACOVNI"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false}]}