{"uuid":"23a24aaa-ea29-44a0-9218-281e01338526","header":[{"texts":[{"text":"ROZSUDEK","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"JMÉNEM REPUBLIKY","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Petržálka a soudců Mgr. Petra Horáka a Mgr. Martiny Nyplové ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupený advokátkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokátky","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokátky","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zrušení výživného zletilého dítěte","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 6. května 2026 č. j. 14 C 305/2025-58","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 3 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 3 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Okresní soud výrokem I rozsudku označeného v záhlaví zamítl žalobu, kterou se žalobce s účinností od 1. 9. 2025 domáhal zrušení vyživovací povinnosti vůči žalovanému, jež byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a výrokem II žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 5 850 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky žalovaného. V odůvodnění uvedl, že žalobce se domáhal zrušení vyživovací povinnosti vůči žalovanému, která mu byla stanovena rozhodnutími soudu označenými shora ve výroku I rozsudku okresního soudu. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný získal výuční list, ale zahájil na téže škole (","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":") další studium v podobném oboru. Nedochází tak ke zvyšování jeho kvalifikace a vyživovací povinnost žalobce skončila ke dni 31. 8. 2025. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby a poukázal na to, že byl přijat na učební obor „prodavač květin“, přičemž tento učební obor prohlubuje a zvyšuje jeho kvalifikaci a jeho šance na uplatnění na trhu práce. Okresní soud vzal po provedeném dokazování za prokázané, že podle rozsudku Okresního soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" je žalobce od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" povinen přispívat na výživném pro žalovaného částku ve výši 14 000 Kč. Žalovaný ve školním roce 2024/2025 úspěšně dokončil studium učebního oboru „specialista prodeje“ na ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":". Ve školním roce 2025/2026 studuje tříletý obor „prodavač květin“ na stejné škole. Studium se mu daří a rozšiřuje své znalosti v oboru. Prodavač květin je specializovaným oborem, při jehož studiu si žáci osvojují specifické znalosti a dovednosti. Okresní soud věc po právní stránce posoudil podle § 855, § 856, § 859, § 910 a § 911 zákona č. 89/2012 Sbírky, občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2121/14. V poměrech projednávané věci uzavřel, že další studium žalovaného představuje specializaci na již získaný základ a žalovaný si jím osvojuje nové praktické odborné dovednosti. Jeho studium má řádný, kontinuální a účelný charakter a neslouží k prodlužování vyživovací povinnosti rodičů. Pokračování ve studiu představuje nejen racionálně profesní směřování žalovaného ale i vhodný a odůvodněný rámec pro jeho postupné začlenění do pracovního procesu. Okresní soud proto žalobu zamítl a žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sbírky, občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání. Namítl, že okresní soud nesprávně posoudil otázku, zda současné studium žalovaného představuje účelnou přípravu na jeho budoucí povolání. Nejde o skutečný a podstatný kvalifikační posun a samotné dílčí rozšíření znalostí nebo získání užší specializace nemůže bez dalšího znamenat pokračování vyživovací povinnosti rodiče. Taktový závěr je příliš široký a prakticky by znamenal, že rodič je povinen financovat zletilému dítěti i další a další specializace. Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 2121/14 zdůraznil, že je nutné velmi bedlivě hodnotit samotnou existenci vyživovací povinnosti, zejména účelnost dalšího studia, jeho skutečný přínos, řádnost přípravy a také to, zda nejde pouze o tzv. „studium pro studium“. Žalovaný ve školním roce 2024/2025 získal výuční list v oboru „specialista prodeje“ a stal se tak způsobilý k uplatnění na pracovní trhu. I kdyby specializace byla pro žalovaného v určitém směru přínosná, neznamená to samo o sobě, že není po získání prvého výučního listu schopen samostatné obživy. Okresní soud nekriticky převzal závěry školy. Okresní soud nesprávně neprovedl navržené výslechy účastníků. Řízení zatížil vadou spočívající v tom, že nepřipustil změnu žaloby spočívající v doplnění eventuálního petitu na snížení výživného na částku 5 000 Kč měsíčně od 1. 9. 2025. Touto změnou nebyl uplatněn nový skutkový základ, neboť právě skutkové okolnosti tvrzené žalobcem jsou rozhodné i pro eventuální návrh na snížení výživného. Okresní soud tak postupoval v rozporu s § 95 o. s. ř. Tato námitka je přípustná ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 356/22. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že vyživovací povinnost žalobce se zrušuje s účinností od 1. 9. 2025 nebo tak, že výživné žalobce se snižuje na částku 5 000 Kč s účinností od 1. 9. 2025.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil. Namítl, že pokračuje ve studiu, které pro něho má odborný přínos a představuje účelnou přípravu na budoucí povolání, což vyplývá ze stanoviska školy k oboru „prodavač květin“. Důkazy výslechy účastníků by za stávající skutkové situace nepřinesly žádné nové poznatky k rozhodným skutečnostem. Okresní soud rozhodl správně o nepřipuštění změny žaloby ve smyslu § 95 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Zástupci účastníků na jednání před odvolacím soudem přednesli svá shora označená písemná podání a odkázali na ně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Odvolací soud dospěl po projednání věci k závěru, že odvolání není opodstatněné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Okresní soud zjistil správně a úplně skutkový stav věci, dospěl na základě provedených důkazů ke správným skutkovým zjištěním, provedl všechny navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, jeho rozhodnutí spočívá na správném právním posouzení věci a řízení před ním není postiženo žádnou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud odkazuje na jeho odůvodnění, které by mohl pouze opakovat, a proto jen na doplnění a k odvolacím důvodům žalobce dodává následující.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Žalobce je otcem žalovaného a v řízení se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla zrušena jeho vyživovací povinnost vůči žalovanému, která mu byla stanovena rozsudku Okresního soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" a Krajského soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" a tvrdí, že žalovaný nabyl schopnosti sám se živit, neboť ke dni 1. 9. 2025 získal výuční list v oboru „specialista prodeje“ na ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":"“.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Základním předpokladem pro trvání vyživovací povinnosti je tedy zásadně stav odkázanosti na výživu na straně oprávněného, tedy neschopnost samostatně uspokojovat všechny své potřeby, ať už vlastní prací či ze svého majetku a z dávek pojistných systémů. Problematika trvání vyživovací povinnosti již k zletilému dítěti je řešena především v judikatuře Ústavního soudu. Vychází z toho, že odlišná situace je u nezletilého dítěte (zejména mladšího 15 let), které je s ohledem na stupeň svého fyzického a psychického vývoje, a i podle stávající právní úpravy zcela či převážně odkázáno na svoje rodiče a dítěte zletilého, u něhož by mělo obecně platit, že bude vyvíjet přiměřené úsilí směřující k tomu, aby se uživilo samo, pakliže se nevyskytnou okolnosti, které tomu zcela nebo z části brání. Přiznání výživného v případě zletilého dítěte by tak mělo být odůvodněno konkrétními okolnostmi případu (nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2121/14). Jakmile dítě nabude schopnosti samo se živit, má své příjmové poměry objektivně ve svých rukou a záleží jen na něm, v jakých majetkových poměrech bude žít. Pokud v tomto směru aktivní nebude, negativní důsledky si ponese samo. Bylo by v takovém případě nespravedlivé přičítat jeho eventuální pasivitu v této sféře k tíži jeho rodičů v tom smyslu, že by rodiče byli povinni nadále své dítě živit (nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2306/12). Potud také odvolací soud (pouze obecně) souhlasí se stěžejními důvody stanoviska žalobce. Soudní praxe se ovšem věnuje i otázce dalšího studia dítěte po absolvování předchozího. Ústavní soud obecně dospívá k závěru, že jedním ze smyslu a účelu poskytování výživného ze strany rodiče je umožnit dítěti dosáhnout co nejvyššího stupně vzdělání, a tím mu dát možnost získat v budoucnu sociální jistoty, jež jsou spojeny se začleněním jedince do pracovního procesu. Za situace, kdy studium dítěte nenese znaky soustavnosti a cílevědomosti, nelze na rodiči spravedlivě požadovat, aby nakládal peněžní prostředky, které by ve svém důsledku nepřispívaly k osobnímu rozvoji dítěte (nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1247/13). Jde-li o studium již zletilého dítěte, je nutno pečlivě zkoumat účelnost, potřebnost a návaznost takového studia – tj. studium by mělo vést k lepším vyhlídkám na samostatnou obživu dítěte, resp. musí zvyšovat šance dítěte na uplatnění na trhu práce. Pouze tehdy jde o soustavnou přípravu na budoucí povolání (nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2155/09). V případě, kdy se nejedná o navazovací studium, je tak třeba vážit, zda skutečně jde o racionální přípravu, jaké byly důvody dalšího studia, zda se dítě studiu věnuje s dostatečnou péčí (nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2121/14).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Pro projednávanou věc pak platí následující.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. V řízení bylo prokázáno a nestalo se ani sporným, že žalovaný k 1. 9. 2025 úspěšně ukončil studium učebního oboru „specialista prodeje“ na ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":". Ve studiu ovšem od školního roku 2025/2026 na téže střední škole pokračuje a studuje tříletý obor „prodavač květin“. Studium se mu daří.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Okresní soud při posouzení míry návaznosti studia oboru „prodavač květin“ a „specialista prodeje“ vycházel z vyjádření ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", na které žalovaný studoval obor předcházející a studuje i obor nový. O přesvědčivosti a dostatečnosti vyjádření školy nemá důvod pochybovat ani odvolací soud. Z vyjádření – stručně řečeno – plyne, že student oboru „prodavač květin“ získá hlubší a cílené zaměření, vykonává praxi na specializované prodejně, získává znalosti a dovednosti zaměřené na květinářství, vazačství a aranžování květin (floristika). Měl by poté nalézt uplatnění na trhu práce v oboru prodavače květin a zahradnického zboží, případně jako pomocná síla v zahradnictví nebo může podnikat i jako osoba výdělečně činná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Vyjádření školy považuje i odvolací soud za logické a nevzbuzující ani pochybnosti o tom, zda nejde o vyjádření účelové (marketingové) pouze s cílem školy získat a udržet si dalšího studenta. Okresní soud tento důkaz tedy hodnotil správně a dovodil z něj správná skutková zjištění, jež nejsou ani v rozporu s ničím jiným, co by vyšlo během řízení najevo. Spor přitom nebyl ani o to, zda žalovaný studuje řádně, tedy si své školní povinnosti spojené se studiem plní.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Další studium žalovaného nese znaky soustavnosti a cílevědomosti. Jde o studium na téže škole a v širším rámci již dříve vystudovaného oboru. Nelze tedy žalovanému vytýkat, že by bez rozumného důvodu „přeskakoval“ z jednoho studia na jiné, resp. že by po ukončení studia předchozího, jenž by mu dostatečně umožnilo uplatnění na trhu práce, započal studium zcela jiného a nenavazujícího oboru, jenž jeho původně získanou kvalifikaci ani neprohlubuje, ani nerozšiřuje a ani na ni jinak nenavazuje. Jen v takovém případě by bylo možné uvažovat o tom, že žalovaný jako oprávněná osoba je schopen sám se živit a není již odkázán na žalobce (svého rodiče) a změny studia je třeba připisovat na jeho vrub a jeho ekonomickou odpovědnost, jak bude získávat po dobu takového studia prostředky ke své obživě bez toho, aby se spoléhal na své rodiče.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Odvolací soud nesdílí restriktivní výklad problematiky, předestřený žalobcem v odvolání. Nejen pokračování ve studiu směřující k získání vyššího stupně vzdělání v daném oboru (např. absolvování učebního oboru s maturitou), ale i pokračování ve studiu za účelem získání specializace v již ukončeném oboru, lze pokládat za cílevědomé a soustavné pokračování ve studiu za účelem získání kvalitnějšího vzdělání v již absolvovaném oboru. Takové pokračování lze tak pokládat za přípravu na budoucí povolání, která je účelná a potřebná. O tom, že další studium žalobce rozšiřuje jeho možnosti na trhu práce, odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně nepochybuje. Vzdělání speciální vždy přináší vyšší šance při uplatnění na trhu práce, neboť dotyčná osoba vstupuje na trh práce právě s touto devizou zvláštního vzdělání, jenž kvalitativně převyšuje vzdělání sice v témže oboru, ale pouze obecné (právě jako tomu je v případě žalovaného). Získání obecného vzdělání přitom žalovanému stále zůstává.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Souhrnně řečeno studium žalovaného v oboru „prodavač květin“ nese (vzhledem k jeho předcházejícímu studiu) znak soustavnosti a cílevědomosti a je účelné a potřebné ke zlepšení jeho uplatnění na trhu práce, tedy i samostatné obživy. Za takového stavu lze po rodičích (tedy i po žalobci jako jeho otci) spravedlivě požadovat, aby peněžní prostředky na jeho výživu i nadále vynakládali. Jinými slovy řečeno, jejich vyživovací povinnost i nadále trvá a neskončila z důvodu předvídaného v ustanovení § 911, tedy proto, že by žalovaný (jejich dítě) nabyl schopnosti sám se živit, a to v kontextu ustálené judikatury shora citované.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Okresnímu soudu nelze důvodně vytýkat, že neprovedl navržené důkazy, potřebné k prokázání rozhodných skutečností, a to důkaz výslechem účastníků (§ 131 o. s. ř.). Tyto důkazy nebyly k prokázaní rozhodných skutečností potřebné. Pokud bude pominuta podmínka souhlasu žalovaného s jeho výpovědí ve smyslu § 131/1 o. s. ř., pak skutečnosti, které by měly být dle žalobce tímto důkazem prokázány, byly dostatečně prokázány již jinými důkazy (zprávou školy). Motivace žalovaného k dalšímu studiu je zcela zřejmá z obsahu spisu. Totéž platí přiměřeně o návrhu žalobce na provedení důkazu jeho vlastním výslechem. Navíc žalobce neoznačil žádné konkrétní skutečnosti, které by měly být jeho výpovědí prokázány a které nebyly prokázány jinak. Jeho odvolání je v tomto směru příliš obecné. Platí přitom, že důkaz účastnickou výpovědí neslouží k vyjádření stanoviska účastníka, jenž může soudu předestřít i jinak. Výslech účastníka je důkazním prostředkem a nikoli procesním nástrojem účastníka k uplatnění svého vyjádření k věci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Žalobci lze v jeho důvodech přisvědčit obecně v tom, že podle stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS. -st. 43/16, bod 17 vyplývá, že je úkolem odvolacího soudu, aby v rámci řízení odvolání proti rozhodnutí ve věci samé v plném rozsahu přezkoumal také rozhodnutí o nepřipuštění změny žaloby. Odvolací soud k tomu dodává, že tímto právním názorem se řídí i judikatura Nejvyššího soudu (viz rozsudek sp. zn. 26 Cdo 2787/2023). Odborná literatura (viz Občanský soudní řád 4. vydání C. H. Beck 2026, K. Svoboda) vychází z toho, že uvedené pravidlo se uplatní jen v situaci, kdy zamítnutí návrhu na změnu žaloby bylo důvodem, proč došlo k zamítnutí žaloby. V poměrech projednávané věci tomu tak není. Žalobce právně i skutkově zaměňuje důvody pro snížení výživného a důvody pro zrušení vyživovací povinnosti. Důvodem pro změnu výživného je změna poměrů (§ 923 odst. 1 o. z.). Konkrétně poměrů, které jsou rozhodné pro určení rozsahu výživného (srovnej např. § 913, § 915 o. z.). Takové skutečnosti žalobce ovšem v řízení vůbec netvrdil. Pod okolnosti odůvodňující změnu soudního rozhodnutí o výživném podle § 923 odst. 1 o. s. ř. nelze podřadit okolnosti, jež s sebou nesou definitivní zánik vyživovací povinnosti, neboť nejde o skutečnosti mající vliv na určení rozsahu vyživovací povinnosti. Jinými slovy řečeno nemá oporu v zákoně žádost žalobce, aby soud, pokud už nerozhodne o zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému, tak výživné alespoň (ze stejných důvodů) snížil. Okresní soud tedy nezatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pokud podle § 95 o. s. ř. změnu žaloby tak, aby pro případ, že soud neshledá důvody pro zrušení vyživovací povinnosti, výživné žalobce vůči žalovanému snížil na částku 5 000 Kč od 1. 9. 2025, nepřipustil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Okresní soud pak správně rozhodl i o náhradě nákladů řízení, a proto odvolací soud jeho rozsudek jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Žalovaný byl zcela úspěšný i v odvolacím řízení a náleží mu proto proti žalobci i právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaný vynaložil v odvolacím řízení náklady spočívající v odměně za zastoupení advokátem v rozsahu dvou úkonů právní služby (sepis písemného vyjádření k odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem) v sazbě 1 500 Kč za každý (§ 9 odst. 2, § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sbírky, advokátní tarif, dále jen „a. t.“). Advokát má dále právo na paušální částku 450 Kč jako náhradu výdajů na jeden úkon právní služby (§ 13 odst. 4 a. t.). Celkem žalovaný v odvolacím řízení vynaložil náklady ve výši 3 900 Kč a žalobce je povinen mu je nahradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1, § 211, § 224 odst. 1 o. s. ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Okresní soud výrokem I rozsudku označeného v záhlaví zamítl žalobu, kterou se žalobce s účinností od 1. 9. 2025 domáhal zrušení vyživovací povinnosti vůči žalovanému, jež byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v , adresa,  č. j. , spisová značka,  ze dne , datum,  ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v , adresa,  č. j. , spisová značka,  ze dne , datum,  a výrokem II žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 5 850 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky žalovaného. V odůvodnění uvedl, že žalobce se domáhal zrušení vyživovací povinnosti vůči žalovanému, která mu byla stanovena rozhodnutími soudu označenými shora ve výroku I rozsudku okresního soudu. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný získal výuční list, ale zahájil na téže škole (, právnická osoba, ) další studium v podobném oboru. Nedochází tak ke zvyšování jeho kvalifikace a vyživovací povinnost žalobce skončila ke dni 31. 8. 2025. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby a poukázal na to, že byl přijat na učební obor „prodavač květin“, přičemž tento učební obor prohlubuje a zvyšuje jeho kvalifikaci a jeho šance na uplatnění na trhu práce. Okresní soud vzal po provedeném dokazování za prokázané, že podle rozsudku Okresního soudu v , adresa,  ze dne , datum,  č. j. , spisová značka,  ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v , adresa,  ze dne , datum,  č. j. , spisová značka,  je žalobce od , datum,  povinen přispívat na výživném pro žalovaného částku ve výši 14 000 Kč. Žalovaný ve školním roce 2024/2025 úspěšně dokončil studium učebního oboru „specialista prodeje“ na , právnická osoba,  v , adresa, . Ve školním roce 2025/2026 studuje tříletý obor „prodavač květin“ na stejné škole. Studium se mu daří a rozšiřuje své znalosti v oboru. Prodavač květin je specializovaným oborem, při jehož studiu si žáci osvojují specifické znalosti a dovednosti. Okresní soud věc po právní stránce posoudil podle § 855, § 856, § 859, § 910 a § 911 zákona č. 89/2012 Sbírky, občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2121/14. V poměrech projednávané věci uzavřel, že další studium žalovaného představuje specializaci na již získaný základ a žalovaný si jím osvojuje nové praktické odborné dovednosti. Jeho studium má řádný, kontinuální a účelný charakter a neslouží k prodlužování vyživovací povinnosti rodičů. Pokračování ve studiu představuje nejen racionálně profesní směřování žalovaného ale i vhodný a odůvodněný rámec pro jeho postupné začlenění do pracovního procesu. Okresní soud proto žalobu zamítl a žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sbírky, občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání. Namítl, že okresní soud nesprávně posoudil otázku, zda současné studium žalovaného představuje účelnou přípravu na jeho budoucí povolání. Nejde o skutečný a podstatný kvalifikační posun a samotné dílčí rozšíření znalostí nebo získání užší specializace nemůže bez dalšího znamenat pokračování vyživovací povinnosti rodiče. Taktový závěr je příliš široký a prakticky by znamenal, že rodič je povinen financovat zletilému dítěti i další a další specializace. Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 2121/14 zdůraznil, že je nutné velmi bedlivě hodnotit samotnou existenci vyživovací povinnosti, zejména účelnost dalšího studia, jeho skutečný přínos, řádnost přípravy a také to, zda nejde pouze o tzv. „studium pro studium“. Žalovaný ve školním roce 2024/2025 získal výuční list v oboru „specialista prodeje“ a stal se tak způsobilý k uplatnění na pracovní trhu. I kdyby specializace byla pro žalovaného v určitém směru přínosná, neznamená to samo o sobě, že není po získání prvého výučního listu schopen samostatné obživy. Okresní soud nekriticky převzal závěry školy. Okresní soud nesprávně neprovedl navržené výslechy účastníků. Řízení zatížil vadou spočívající v tom, že nepřipustil změnu žaloby spočívající v doplnění eventuálního petitu na snížení výživného na částku 5 000 Kč měsíčně od 1. 9. 2025. Touto změnou nebyl uplatněn nový skutkový základ, neboť právě skutkové okolnosti tvrzené žalobcem jsou rozhodné i pro eventuální návrh na snížení výživného. Okresní soud tak postupoval v rozporu s § 95 o. s. ř. Tato námitka je přípustná ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 356/22. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že vyživovací povinnost žalobce se zrušuje s účinností od 1. 9. 2025 nebo tak, že výživné žalobce se snižuje na částku 5 000 Kč s účinností od 1. 9. 2025.3. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil. Namítl, že pokračuje ve studiu, které pro něho má odborný přínos a představuje účelnou přípravu na budoucí povolání, což vyplývá ze stanoviska školy k oboru „prodavač květin“. Důkazy výslechy účastníků by za stávající skutkové situace nepřinesly žádné nové poznatky k rozhodným skutečnostem. Okresní soud rozhodl správně o nepřipuštění změny žaloby ve smyslu § 95 o. s. ř.4. Zástupci účastníků na jednání před odvolacím soudem přednesli svá shora označená písemná podání a odkázali na ně.5. Odvolací soud dospěl po projednání věci k závěru, že odvolání není opodstatněné.6. Okresní soud zjistil správně a úplně skutkový stav věci, dospěl na základě provedených důkazů ke správným skutkovým zjištěním, provedl všechny navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, jeho rozhodnutí spočívá na správném právním posouzení věci a řízení před ním není postiženo žádnou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud odkazuje na jeho odůvodnění, které by mohl pouze opakovat, a proto jen na doplnění a k odvolacím důvodům žalobce dodává následující.7. Žalobce je otcem žalovaného a v řízení se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla zrušena jeho vyživovací povinnost vůči žalovanému, která mu byla stanovena rozsudku Okresního soudu v , adresa,  ze dne , datum,  č. j. , spisová značka,  a Krajského soudu v , adresa,  ze dne , datum,  č. j. , spisová značka,  a tvrdí, že žalovaný nabyl schopnosti sám se živit, neboť ke dni 1. 9. 2025 získal výuční list v oboru „specialista prodeje“ na , právnická osoba,  v , adresa, “.8. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Základním předpokladem pro trvání vyživovací povinnosti je tedy zásadně stav odkázanosti na výživu na straně oprávněného, tedy neschopnost samostatně uspokojovat všechny své potřeby, ať už vlastní prací či ze svého majetku a z dávek pojistných systémů. Problematika trvání vyživovací povinnosti již k zletilému dítěti je řešena především v judikatuře Ústavního soudu. Vychází z toho, že odlišná situace je u nezletilého dítěte (zejména mladšího 15 let), které je s ohledem na stupeň svého fyzického a psychického vývoje, a i podle stávající právní úpravy zcela či převážně odkázáno na svoje rodiče a dítěte zletilého, u něhož by mělo obecně platit, že bude vyvíjet přiměřené úsilí směřující k tomu, aby se uživilo samo, pakliže se nevyskytnou okolnosti, které tomu zcela nebo z části brání. Přiznání výživného v případě zletilého dítěte by tak mělo být odůvodněno konkrétními okolnostmi případu (nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2121/14). Jakmile dítě nabude schopnosti samo se živit, má své příjmové poměry objektivně ve svých rukou a záleží jen na něm, v jakých majetkových poměrech bude žít. Pokud v tomto směru aktivní nebude, negativní důsledky si ponese samo. Bylo by v takovém případě nespravedlivé přičítat jeho eventuální pasivitu v této sféře k tíži jeho rodičů v tom smyslu, že by rodiče byli povinni nadále své dítě živit (nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2306/12). Potud také odvolací soud (pouze obecně) souhlasí se stěžejními důvody stanoviska žalobce. Soudní praxe se ovšem věnuje i otázce dalšího studia dítěte po absolvování předchozího. Ústavní soud obecně dospívá k závěru, že jedním ze smyslu a účelu poskytování výživného ze strany rodiče je umožnit dítěti dosáhnout co nejvyššího stupně vzdělání, a tím mu dát možnost získat v budoucnu sociální jistoty, jež jsou spojeny se začleněním jedince do pracovního procesu. Za situace, kdy studium dítěte nenese znaky soustavnosti a cílevědomosti, nelze na rodiči spravedlivě požadovat, aby nakládal peněžní prostředky, které by ve svém důsledku nepřispívaly k osobnímu rozvoji dítěte (nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1247/13). Jde-li o studium již zletilého dítěte, je nutno pečlivě zkoumat účelnost, potřebnost a návaznost takového studia – tj. studium by mělo vést k lepším vyhlídkám na samostatnou obživu dítěte, resp. musí zvyšovat šance dítěte na uplatnění na trhu práce. Pouze tehdy jde o soustavnou přípravu na budoucí povolání (nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2155/09). V případě, kdy se nejedná o navazovací studium, je tak třeba vážit, zda skutečně jde o racionální přípravu, jaké byly důvody dalšího studia, zda se dítě studiu věnuje s dostatečnou péčí (nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2121/14).9. Pro projednávanou věc pak platí následující.10. V řízení bylo prokázáno a nestalo se ani sporným, že žalovaný k 1. 9. 2025 úspěšně ukončil studium učebního oboru „specialista prodeje“ na , právnická osoba,  v , adresa, . Ve studiu ovšem od školního roku 2025/2026 na téže střední škole pokračuje a studuje tříletý obor „prodavač květin“. Studium se mu daří.11. Okresní soud při posouzení míry návaznosti studia oboru „prodavač květin“ a „specialista prodeje“ vycházel z vyjádření , právnická osoba,  v , adresa, , na které žalovaný studoval obor předcházející a studuje i obor nový. O přesvědčivosti a dostatečnosti vyjádření školy nemá důvod pochybovat ani odvolací soud. Z vyjádření – stručně řečeno – plyne, že student oboru „prodavač květin“ získá hlubší a cílené zaměření, vykonává praxi na specializované prodejně, získává znalosti a dovednosti zaměřené na květinářství, vazačství a aranžování květin (floristika). Měl by poté nalézt uplatnění na trhu práce v oboru prodavače květin a zahradnického zboží, případně jako pomocná síla v zahradnictví nebo může podnikat i jako osoba výdělečně činná.12. Vyjádření školy považuje i odvolací soud za logické a nevzbuzující ani pochybnosti o tom, zda nejde o vyjádření účelové (marketingové) pouze s cílem školy získat a udržet si dalšího studenta. Okresní soud tento důkaz tedy hodnotil správně a dovodil z něj správná skutková zjištění, jež nejsou ani v rozporu s ničím jiným, co by vyšlo během řízení najevo. Spor přitom nebyl ani o to, zda žalovaný studuje řádně, tedy si své školní povinnosti spojené se studiem plní.13. Další studium žalovaného nese znaky soustavnosti a cílevědomosti. Jde o studium na téže škole a v širším rámci již dříve vystudovaného oboru. Nelze tedy žalovanému vytýkat, že by bez rozumného důvodu „přeskakoval“ z jednoho studia na jiné, resp. že by po ukončení studia předchozího, jenž by mu dostatečně umožnilo uplatnění na trhu práce, započal studium zcela jiného a nenavazujícího oboru, jenž jeho původně získanou kvalifikaci ani neprohlubuje, ani nerozšiřuje a ani na ni jinak nenavazuje. Jen v takovém případě by bylo možné uvažovat o tom, že žalovaný jako oprávněná osoba je schopen sám se živit a není již odkázán na žalobce (svého rodiče) a změny studia je třeba připisovat na jeho vrub a jeho ekonomickou odpovědnost, jak bude získávat po dobu takového studia prostředky ke své obživě bez toho, aby se spoléhal na své rodiče.14. Odvolací soud nesdílí restriktivní výklad problematiky, předestřený žalobcem v odvolání. Nejen pokračování ve studiu směřující k získání vyššího stupně vzdělání v daném oboru (např. absolvování učebního oboru s maturitou), ale i pokračování ve studiu za účelem získání specializace v již ukončeném oboru, lze pokládat za cílevědomé a soustavné pokračování ve studiu za účelem získání kvalitnějšího vzdělání v již absolvovaném oboru. Takové pokračování lze tak pokládat za přípravu na budoucí povolání, která je účelná a potřebná. O tom, že další studium žalobce rozšiřuje jeho možnosti na trhu práce, odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně nepochybuje. Vzdělání speciální vždy přináší vyšší šance při uplatnění na trhu práce, neboť dotyčná osoba vstupuje na trh práce právě s touto devizou zvláštního vzdělání, jenž kvalitativně převyšuje vzdělání sice v témže oboru, ale pouze obecné (právě jako tomu je v případě žalovaného). Získání obecného vzdělání přitom žalovanému stále zůstává.15. Souhrnně řečeno studium žalovaného v oboru „prodavač květin“ nese (vzhledem k jeho předcházejícímu studiu) znak soustavnosti a cílevědomosti a je účelné a potřebné ke zlepšení jeho uplatnění na trhu práce, tedy i samostatné obživy. Za takového stavu lze po rodičích (tedy i po žalobci jako jeho otci) spravedlivě požadovat, aby peněžní prostředky na jeho výživu i nadále vynakládali. Jinými slovy řečeno, jejich vyživovací povinnost i nadále trvá a neskončila z důvodu předvídaného v ustanovení § 911, tedy proto, že by žalovaný (jejich dítě) nabyl schopnosti sám se živit, a to v kontextu ustálené judikatury shora citované.16. Okresnímu soudu nelze důvodně vytýkat, že neprovedl navržené důkazy, potřebné k prokázání rozhodných skutečností, a to důkaz výslechem účastníků (§ 131 o. s. ř.). Tyto důkazy nebyly k prokázaní rozhodných skutečností potřebné. Pokud bude pominuta podmínka souhlasu žalovaného s jeho výpovědí ve smyslu § 131/1 o. s. ř., pak skutečnosti, které by měly být dle žalobce tímto důkazem prokázány, byly dostatečně prokázány již jinými důkazy (zprávou školy). Motivace žalovaného k dalšímu studiu je zcela zřejmá z obsahu spisu. Totéž platí přiměřeně o návrhu žalobce na provedení důkazu jeho vlastním výslechem. Navíc žalobce neoznačil žádné konkrétní skutečnosti, které by měly být jeho výpovědí prokázány a které nebyly prokázány jinak. Jeho odvolání je v tomto směru příliš obecné. Platí přitom, že důkaz účastnickou výpovědí neslouží k vyjádření stanoviska účastníka, jenž může soudu předestřít i jinak. Výslech účastníka je důkazním prostředkem a nikoli procesním nástrojem účastníka k uplatnění svého vyjádření k věci.17. Žalobci lze v jeho důvodech přisvědčit obecně v tom, že podle stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS. -st. 43/16, bod 17 vyplývá, že je úkolem odvolacího soudu, aby v rámci řízení odvolání proti rozhodnutí ve věci samé v plném rozsahu přezkoumal také rozhodnutí o nepřipuštění změny žaloby. Odvolací soud k tomu dodává, že tímto právním názorem se řídí i judikatura Nejvyššího soudu (viz rozsudek sp. zn. 26 Cdo 2787/2023). Odborná literatura (viz Občanský soudní řád 4. vydání C. H. Beck 2026, K. Svoboda) vychází z toho, že uvedené pravidlo se uplatní jen v situaci, kdy zamítnutí návrhu na změnu žaloby bylo důvodem, proč došlo k zamítnutí žaloby. V poměrech projednávané věci tomu tak není. Žalobce právně i skutkově zaměňuje důvody pro snížení výživného a důvody pro zrušení vyživovací povinnosti. Důvodem pro změnu výživného je změna poměrů (§ 923 odst. 1 o. z.). Konkrétně poměrů, které jsou rozhodné pro určení rozsahu výživného (srovnej např. § 913, § 915 o. z.). Takové skutečnosti žalobce ovšem v řízení vůbec netvrdil. Pod okolnosti odůvodňující změnu soudního rozhodnutí o výživném podle § 923 odst. 1 o. s. ř. nelze podřadit okolnosti, jež s sebou nesou definitivní zánik vyživovací povinnosti, neboť nejde o skutečnosti mající vliv na určení rozsahu vyživovací povinnosti. Jinými slovy řečeno nemá oporu v zákoně žádost žalobce, aby soud, pokud už nerozhodne o zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému, tak výživné alespoň (ze stejných důvodů) snížil. Okresní soud tedy nezatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pokud podle § 95 o. s. ř. změnu žaloby tak, aby pro případ, že soud neshledá důvody pro zrušení vyživovací povinnosti, výživné žalobce vůči žalovanému snížil na částku 5 000 Kč od 1. 9. 2025, nepřipustil.18. Okresní soud pak správně rozhodl i o náhradě nákladů řízení, a proto odvolací soud jeho rozsudek jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř.19. Žalovaný byl zcela úspěšný i v odvolacím řízení a náleží mu proto proti žalobci i právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaný vynaložil v odvolacím řízení náklady spočívající v odměně za zastoupení advokátem v rozsahu dvou úkonů právní služby (sepis písemného vyjádření k odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem) v sazbě 1 500 Kč za každý (§ 9 odst. 2, § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sbírky, advokátní tarif, dále jen „a. t.“). Advokát má dále právo na paušální částku 450 Kč jako náhradu výdajů na jeden úkon právní služby (§ 13 odst. 4 a. t.). Celkem žalovaný v odvolacím řízení vynaložil náklady ve výši 3 900 Kč a žalobce je povinen mu je nahradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1, § 211, § 224 odst. 1 o. s. ř.).","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku není odvolání ani dovolání přípustné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSHK:2026:21.Co.238.2026.1","publishedAt":"2026-10-20","decisionAt":"2026-09-14","caseNumber":{"senate":21,"registry":"Co","index":238,"year":2026,"pageNumber":74},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Jiří","lastName":"Petržálek","titlesAfter":"","function":"předseda senátu"},"courtCode":"KSHK","caseResultType":["POTVRZENI"],"caseSubject":"o zrušení výživného zletilého dítěte","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":14,"registry":"C","index":305,"year":2025,"pageNumber":58},"affectedDate":"2026-05-06","courtCode":"OSHK","affectedTypes":["CONFIRM"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"911","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NAKLADY_RIZENI","ADVOKATNI_TARIF","VYZIVNE","NAHRADA_NAKLADU","NASLEDEK","ODVOLANI"]},"styles":[{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}