{"uuid":"23e42264-f614-453c-85a7-7a258a82caaa","header":[{"texts":[{"text":"Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Davida Kotrbatého ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení částky 547 141,17 Kč s příslušenstvím, částky 21 192,65 Kč s příslušenstvím, částky 39 393,72 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 15. 12. 2025, č. j. 12 C 55/2025-79","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":{"tableId":1,"row":0,"column":0,"hasBorder":true,"rowSpan":1,"columnSpan":1}}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II., kterým byla zamítnuta žaloba co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 531 283,45 Kč od 19. 1. 2025 do zaplacení, se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 531 283,45 Kč od 19. 1. 2025 do zaplacení, a to do 60 dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku IV., kterým byla zamítnuta žaloba co do úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 065,74 Kč od 19. 1. 2025 do zaplacení, se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 065,74 Kč od 19. 1. 2025 do zaplacení, a to do 60 dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku VI., kterým byla zamítnuta žaloba co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 35 000 Kč od 19. 1. 2025 do zaplacení, se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 35 000 Kč od 19. 1. 2025 do zaplacení, a to do 60 dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-město soudní poplatek za podání odvolání ve výši 21 332 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"V. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 80 218 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"VI. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 33 214 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II., kterým byla zamítnuta žaloba co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 531 283,45 Kč od 19. 1. 2025 do zaplacení, se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 531 283,45 Kč od 19. 1. 2025 do zaplacení, a to do 60 dnů od právní moci rozsudku.II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku IV., kterým byla zamítnuta žaloba co do úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 065,74 Kč od 19. 1. 2025 do zaplacení, se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 065,74 Kč od 19. 1. 2025 do zaplacení, a to do 60 dnů od právní moci rozsudku.III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku VI., kterým byla zamítnuta žaloba co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 35 000 Kč od 19. 1. 2025 do zaplacení, se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 35 000 Kč od 19. 1. 2025 do zaplacení, a to do 60 dnů od právní moci rozsudku.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-město soudní poplatek za podání odvolání ve výši 21 332 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.V. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 80 218 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.VI. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 33 214 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Rozsudkem označeným v záhlaví soud prvního stupně uložil výrokem I žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 531 283,45 Kč, a to do 60 dnů od právní moci rozsudku, výrokem II zamítl žalobu co do částky 15 857,72 Kč s úrokem z prodlení ve výši 34 257,98 Kč, s úrokem ve výši 21 602,94 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 547 141,17 Kč od 18. 12. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 9,2 % ročně z částky 541 176,17 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení, výrokem III uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 18 065,74 Kč, a to do 60 dnů od právní moci rozsudku, výrokem IV žalobu zamítl co do částky 3 126,91 Kč s úrokem z prodlení ve výši 678,95 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 765,74 Kč od 22. 2. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 065,74 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení, dále co do částky 426,91 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 426,91 Kč od 22. 2. 2025 do zaplacení, výrokem V uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 35 000 Kč, a to do 60 dnů od právní moci rozsudku, výrokem VI žalobu zamítl co do částky 4 393,72 Kč s úrokem z prodlení ve výši 5 819,38 Kč, s úrokem ve výši 15 564,92 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 39 393,72 Kč od 23. 5. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 35 000 Kč od 1. 4. 2024 do zaplacení a výrokem VII uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 60 061,57 Kč. Vyšel ze zjištění, že právní předchůdce žalobkyně, společnost ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". jako úvěrující, uzavřel s žalovanou jako úvěrovanou dne 23. 11. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 530 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaná zavázala splatit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách včetně sjednaného úroku ve výši 9,20 % ročně. Žalovaná úvěr čerpala v plné výši bezhotovostním převodem na její běžný účet. Za dobu trvání smlouvy uhradila celkem částku 18 716,55 Kč. Protože úvěr nehradila řádně a včas, byl celý úvěr ke dni 24. 6. 2024 zesplatněn a právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovanou k jeho okamžitému zaplacení. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Nároku vyplývajícího ze shora uvedené smlouvy o úvěru v celkové výši 547 141,17 Kč s příslušenstvím se žalobkyně domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu prvního stupně dne 23. 4. 2025, který po převedení do sporné agendy byl následně projednáván v řízení vedeném pod sp. zn. 12 C 55/2025. Právní předchůdce žalobkyně, společnost ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". jako úvěrující, dále uzavřel s žalovanou jako úvěrovanou dne 23. 11. 2023 smlouvu o bankovních službách s poskytováním kontokorentního úvěru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" s úvěrovým rámcem ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách včetně sjednaného úroku. Protože úvěr nehradila řádně a včas, byl tento ke dni 13. 11. 2024 zesplatněn a žalovaná vyzvána k jeho úhradě. Shora uvedeného dne byla mezi právním předchůdcem žalobkyně společností ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". a žalovanou rovněž uzavřena smlouva o bankovní službách a produktech, na základě níž byl pro žalovanou veden běžný účet číslo ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":", na kterém se žalovaná dostala do nepovoleného záporného zůstatku ve výši 426,91 Kč. Shora uvedené pohledávky byly následně postoupeny na žalobkyni. Nároku ve výši 21 192,65 Kč s příslušenstvím a ve výši 426,91 Kč se žalobkyně domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu prvního stupně dne 26. 6. 2025, který po převedení do sporné agendy byl následně projednáván v řízení vedeném pod sp. zn. 12 C 71/2025. Dále právní předchůdce žalobkyně, společnost ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". jako úvěrující, uzavřela s žalovanou jako úvěrovanou dne 27. 11. 2023 smlouvu o revolvingovém úvěru a užívání kreditní karty s úvěrovým rámcem ve výši 35 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, a to včetně sjednaného úroku. I v tomto případě žalovaná úvěr postupně čerpala, avšak splátky nehradila řádně a včas, a proto byl celý úvěr ke dni 13. 2. 2024 zesplatněn a žalovaná vyzvána k jeho okamžité úhradě. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Nároku ve výši 39 393,72 Kč s příslušenstvím se žalobkyně domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu prvního stupně dne 17. 9. 2025, který po převedení do sporné agendy byl následně projednáván v řízení vedeném pod sp. zn. 12 C 90/2025.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Soud prvního stupně usnesením ze dne 16. 9. 2025, č. j. 12 C 71/2025-24 rozhodl o spojení věcí ke společnému projednání a rozhodnutí původně vedených pod sp. zn. 12 C 71/2025 a sp. zn. 12 C 55/2025 pod sp. zn. 12 C 55/2025. Usnesením ze dne 24. 11. 2025, č. j. 12 C 90/2025-29 pak spojil věci původně vedené pod sp. zn. 12 C 90/2025 a 12 C 55/2025 ke společnému projednání a rozhodnutí pod sp. zn. 12 C 55/2025. Následně vyzval žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání ohledně řádného zkoumání kredibility žalované před uzavřením shora uvedených smluv o úvěru, kdy na výzvu žalobkyně reagovala písemnými podáními. K projednání věci soud prvního stupně nařídil ústní jednání, přičemž shledal všechny tři smlouvy o úvěru jako absolutně neplatná právní jednání s odůvodněním, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně řádného prověření úvěruschopnosti žalované. V této souvislosti odkázal na ust. § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na shora uvedené vyhověl žalobě toliko částečně a žalobkyni přiznal právo na vydání zbývajících neuhrazených částí jistin všech tří úvěrů představujících bezdůvodné obohacení. Lhůtu k plnění stanovil jako 60denní, když žalovaná zůstala po celou dobu řízení pasivní a netvrdila, v jaké lhůtě je schopna bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit. Ve zbývající části žalobu zamítl, a to včetně neuhrazených bankovních poplatků vyplývajících ze smlouvy o běžném úvěru ve výši 426,91 Kč s odůvodněním, že žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a úroků z prodlení, přičemž v dané souvislosti se jedná o konstitutivní rozhodnutí s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Ohledně nákladů řízení soud prvního stupně postupoval ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy převážně úspěšné žalobkyni přiznal právo na částečnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 91,80 %. Vyšel z tarifní hodnoty 589 680,45 Kč představující součet jistin předmětu řízení a žalobkyni přiznal 3,5 úkonů právní služby za převzetí věci, sepis prosté předžalobní výzvy, sepis žaloby a účast na ústním jednání, 4 režijní paušály po 450 Kč, 21 % DPH a zaplacený soudní poplatek. Zbývající úkony žalobkyně seznal jako neúčelně vynaložené, když tato je profesionál v oblasti správy a vymáhání pohledávek, přičemž svých nároků se měla domáhat v rámci jednoho žalobního nároku a nikoli věc tzv. rozžalovat prostřednictvím tří návrhů. U předžalobní výzvy dospěl k závěru, že tato je ve všech třech případech totožná, kdy se pouze mění částka, jejíž úhrady se žalobkyně domáhá, proto je namístě přiznat toliko polovinu hodnoty úkonu. Rovněž vyjádření představující doplnění žaloby k výzvě soudu prvního stupně tento nepovažoval za účelně vynaložený náklad řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Proti části výroku II, IV a VI se žalobkyně včas odvolala, přičemž brojila toliko proti zamítnutí žaloby v rozsahu, v němž jí soud prvního stupně nepřiznal právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 531 283,45 Kč od 19. 1. 2025 do zaplacení, resp. z částky 18 065,74 Kč od 19. 1. 2025 do zaplacení, resp. z částky 35 000 Kč od 19. 1. 2025 do zaplacení. Dále se odvolala i proti nákladovému výroku VII. Nerozporovala závěr nalézacího soudu o absolutní neplatnosti úvěrových smluv pro nedostatečné zkoumání kredibility žalované před jejich uzavřením, namítla však, že soud prvního stupně pochybil ve svém závěru, že se žalovaná dosud nedostala do prodlení, když nemožnost plnění dluhu nebyla z její strany tvrzena, natož jakkoli prokázána. Nalézací soud tak nesprávně žalobkyni nepřiznal zákonný úrok z prodlení z přisouzené částky (částek) představující bezdůvodné obohacení. Bylo namístě postupovat podle obecné úpravy bezdůvodného obohacení obsažené v občanském zákoníku a žalobkyni přiznat i nárok na zaplacení úroku z prodlení jdoucího ode dne následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené ve výzvě zástupce žalobkyně, kterou byla žalovaná vyzvána k vrácení dlužné částky (částek). Dále žalobkyně akcentovala i závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1902/2025, ze kterých plyne, že v případě, že je v důsledku porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele úvěrová smlouva shledána jako neplatná, je na poskytovateli úvěru, aby prokázal, že jistinu spotřebitelského úvěru spotřebiteli poskytl. Skutková zjištění, že není v možnostech spotřebitele splnit dluh spočívající v povinnosti vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, které získal na úkor poskytovatele na základě neplatné smlouvy, jsou však ve prospěch spotřebitele, a je to proto on jako dlužník, který je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzení navrhnout důkazní prostředky. S ohledem na shora uvedené proto žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně a přiznal jí právo i na zaplacení úroku z prodlení ze zbývající části nesplacené jistiny (jistin) úvěru (úvěrů) představující bezdůvodné obohacení jdoucího od 19. 1. 2025 do zaplacení, a dále náklady řízení před soudy obou stupňů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tj. v části výroku II a navazujícím nákladovém výroku III, dle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, vzal v úvahu argumenty žalobkyně uvedené v odvolání a dospěl k závěru, že její odvolání je důvodné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Předně je třeba uvést, že v přezkoumávané věci soud prvního stupně dospěl ke správným skutkovým zjištěním ohledně uzavření třech smluv o spotřebitelském úvěru mezi právním předchůdcem žalobkyně jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou. Odvolací soud se rovněž ztotožňuje s právními závěry soudu prvního stupně ohledně absolutní neplatnosti smluv o úvěru z důvodu nikoliv řádného zkoumání kredibility žalované právním předchůdcem žalobkyně ve smyslu ust. § 86 a ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud prvního stupně přiléhavě ve smyslu ust. § 153 odst. 1 o. s. ř. zjistil v dostatečném rozsahu skutkový stav věci, když v této souvislosti je třeba uvést, že ten je především výsledkem důkazní aktivity účastníků. Účastníci nesou břemeno tvrzení a břemeno důkazní a způsobem plnění svých procesních povinností zásadně předurčují skutkový závěr soudu. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že žalobkyně proti závěru soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti smluv o úvěru z důvodu nedostatečného zkoumání kredibility žalované ve svém odvolání ani nebrojila. Nalézací soud rovněž správně uskutečnil úsudek o absolutní neplatnosti úvěrových smluv ex oficio. Opačný závěr by byl ve zjevném rozporu s rozhodovací praxí Soudního dvora Evropské unie (SDEU), podle níž čl. 8 a 23 Směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby se z moci úřední zabýval tím, zda došlo k porušení přezkumní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této Směrnice, a vyvodil důsledky, které z případného porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu – viz rozsudek SDEU z 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18. Nad rámec shora uvedeného odvolací soud dále doplňuje, že závěry plynoucí z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 byly v podstatě překonány nejnovější judikaturou SDEU, který ve svém rozhodnutí ze dne 11. 1. 2024, sp. zn. C 755/2022 uzavřel, že Směrnice Parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 8. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky. Na základě shora prezentované judikatury SDEU je zřejmé, že již pouhý závěr soudu o tom, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka, vede k absolutní neplatnosti sjednané spotřebitelské smlouvy o úvěru.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Protože odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že úvěrové smlouvy jsou pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele neplatné, bylo namístě dále řešit, zda a do jaké míry se bezdůvodné obohacení na straně žalované stalo splatným. Hmotněprávní splatnost tohoto bezdůvodného obohacení je třeba posoudit podle speciální úpravy zakotvené v ust. § 87 zák. o spotřebitelském úvěru. Ke splatnosti zároveň nedojde dříve, než na základě výzvy poskytovatele k plnění dle § 1958 odst. 2 obč. zák. – viz k tomu rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 3. 2025, č. j. 64 Co 29/2025-81. Až od tohoto okamžiku totiž po dlužníkovi lze spravedlivě žádat, aby jednal tak, aby se dluhu zbavil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Odvolací soud považuje za nutné zdůraznit poměr speciality ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru k obecné úpravě bezdůvodného obohacení zakotvené v ust. § 2991 a ust. § 2993 obč. zák. K tomu je nutné jedním dechem doplnit, že pravidlo o době zakotvené v ust. § 87 zák. o spotřebitelském úvěru vyjadřuje odchylku od obecného pravidla pro splatnost pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení, avšak pouze pro případy, kdy možnostem spotřebitele jako dlužníka pohledávky neodpovídá její splnění bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Skutkové zjištění, že není v možnostech žalovaného jako spotřebitele dluh spočívající v povinnosti vydat věřiteli bezdůvodného obohacení, které získal na úkor žalobkyně jako poskytovatele přijetím peněžních prostředků na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, prospívá právnímu postavení žalovaného, protože prodlužuje splatnost pohledávky. Je to proto žalovaný jako dlužník, který je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. Takovéto rozdělení procesních břemen odpovídá povaze skutečností právně významných pro úsudek o možnostech žalovaného, které se zakládají na jeho subjektivních poměrech, jež jsou mu známy, avšak žalobkyně, jako věřitel, je zpravidla nezná, ani znát nemůže. Skutkové zjištění, že není přiměřené možnostem žalovaného, aby dluh spočívající v povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení, které získal na úkor právního předchůdce žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru, splnil bez zbytečného odkladu poté, co žalobkyně jako věřitel jeho splnění požadovala, popř. ani v další době určené v její výzvě, musí vyplývat z výsledků provedeného dokazování, nebo jinak v řízení procesně přípustným způsobem vyjít najevo. Použití hmotněprávní normy u času plnění na vydání bezdůvodného obohacení, které žalovaný získal na úkor žalobkyně přijetím peněžních prostředků na základě smlouvy o úvěru neplatné v důsledku porušení povinností žalobkyně posoudit kredibilitu žalované tedy předpokládá skutkové zjištění, že není v možnostech žalovaného odpovídající dluh splnit bez zbytečného odkladu po výzvě žalobkyně, popř. v dalším čase ve výzvě určeném. Jestliže byl žalovaný po celou dobu řízení pasivní, a proto potřebná skutková zjištění z provedeného dokazování nevyplynula, je namístě použít podpůrnou právní úpravu od času plnění ve smyslu ust. § 2991 an obč. zák. K tomu pak odvolací soud dále uvádí, že pravidla o době plnění podle zvláštní právní úpravy se uplatňují jen tam, kde věřitel vyzval ke splnění pohledávky na vydání takto získaného bezdůvodného obohacení a není přiměřené možnostem spotřebitele, aby uvedenou pohledávku splnil bez zbytečného odkladu po doručení této výzvy. Protože žalovaná neunesla své procesní břemeno tvrdit a prokazovat skutečnosti, které jsou součástí skutkové podstaty právní normy obsažené v ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, kdy naproti tomu žalobkyně dostatečně tvrdila a prokázala, že žalovanou vyzvala ke splnění dluhu výzvou ze dne 18. 12. 2024, jež byla odeslána dne 3. 1. 2025 (a nejpozději třetí den odeslání se tak dostala do dispozice žalované), ve které byla stanovena lhůta k úhradě dluhu v délce 10 dnů (tedy do 18. 1. 2025), dostala se tak žalovaná od 19. 1. 2025 do prodlení, a proto žalobkyni náleží ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku z poskytnuté a dosud neuhrazené dlužné jistiny, tak jak byla přisouzena napadeném rozsudku soudu prvního stupně ve výrocích I, III a V, i úrok z prodlení, jehož výše je určena v souladu ust. § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V kontextu se shora uvedeným a především s ohledem na procesní pasivitu žalované by bylo přiléhavé určit lhůtu k plnění ohledně této povinnosti jako třídenní ve smyslu ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když žalovanou nebyly tvrzeny ani prokázány skutečnosti, které by odůvodňovaly stanovit splnění uložené povinnosti ve splátkách či delším časovém horizontu. S ohledem na skutečnost, že výroky I, III a VI, kde byla stanovena lhůta k plnění soudem prvního stupně v délce 60 dnů, nabyly samostatně právní moci, bylo by dle názoru odvolacího soudu do jisté míry nelogické a matoucí, aby lhůta k plnění příslušenství byla stanovena v jiné pariční lhůtě. Proto i v tomto případě odvolací soud stanovil lhůtu k plnění ve shodě se soudem prvního stupně v délce 60 dnů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Nad rámec shora uvedeného odvolací soud doplňuje, že v ust. § 87 zák. o spotřebitelském úvěru použitý termín „určí“, nevede k úsudku, že výrok o povinnosti spotřebitele k plnění toto právo poskytovatele úvěru teprve konstituuje. Naopak je pravidlem, že rozhoduje-li soud o určovacím požadavku (typicky o určovací žalobě) právo nekonstituuje, ale deklaruje (shledává, zda a jaký právní vztah tu už je nebo není). Kdyby zákonodárce mínil vyjádřit v ust. § 87 odst. zák. o spotřebitelském úvěru konstitutivnost, použil by tedy jiný pojem. To, podle čeho má k „určení“ podle § 87 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru dojít (podle možností dlužníka) rovněž nevede k závěru o konstitutivnosti výroku ze zákona, protože předmětná norma jen ustavuje kritéria, podle kterých má soud určení provést. Neřeší se v ní však, k jakému okamžiku se tato kritéria mají zkoumat (jestli k době vyhlášení rozsudku, k době vzniku „sporu“ o splatnost bezdůvodného obohacení poskytnutého na základě neplatné smlouvy o úvěru, nebo k době, kdy mělo být plněno podle výzvy k vydání bezdůvodného obohacení). Uvádí-li se v důvodové zprávě k tomuto ustanovení, že „pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení“, rozhodně nejde o popření právě uvedeného, neboť v případě, že sice byl již k plnění bezdůvodného obohacení vyzván, avšak v době výzvy není tohoto plnění zcela nebo zčásti schopen, prosadí se ust. § 87 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru tak, že splatnost dluhu v části, v níž žalovaný spotřebitel není schopen plnit, navzdory výzvě dosud nenastala, což soud zohlední v meritorním výroku (v závislosti na tom, jestli žalovaný byl anebo nebyl třeba i zčásti schopen dluh plnit v době od výzvy do vyhlášení rozsudku). V této části je ust. § 87 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru v poměru částečné speciality k obecnému ust. § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož není-li ujednáno, má dlužník plnit bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. Ani v případě bezdůvodného obohacení, k němuž došlo na straně dluhujícího spotřebitele, nelze popřít základní zásadu, že k úhradě bezdůvodného obohacení (nebo i dluhu z jiného právního důvodu) má zásadně dojít na základě výzvy věřitele, neboť i spotřebitel je dlužníkem. Ust. § 87 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytuje spotřebiteli jako slabší straně právního vztahu přiměřenou a zřejmě pochopitelnou ochranu tak, že jako slabší má povinnost plnit až ve chvíli, kdy je toho „schopen“. Takže ke splatnosti dluhu je třeba naplnění dvou podmínek, a to splatnosti na základě výzvy věřitele s tím, že dlužník na základě této výzvy má plnit až tehdy, když je toho po obdržení této výzvy schopen. Bylo by nepřípadné zcela opustit jednu ze základních zásad soukromého hmotného práva (splatnost na základě výzvy k plnění, není-li ujednáno jinak) jen proto, že dlužníkem je slabší strana právního vztahu, pokud této straně je její nevýhoda již dostatečně kompenzována výše popsaným ze zákona plynoucím způsobem. Právě uvedený úsudek se mutatis mutandis uplatní i v případech, že by ke splatnosti mělo docházet podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru. Jde totiž o normy, které v principu směřují k nastolení v zásadě shodného výsledku, jímž je, aby spotřebitel z neplatné smlouvy o úvěru nebyl povinen plnit dříve, než je toho schopen.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku II, IV a VI změnil postupem podle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Žalobkyni byla dále uložena povinnost zaplatit soudní poplatek za podání odvolání s odkazem na ust. § 4 odst. 1 písm. b) zák. o soudních poplatcích ve spojení s Položkou 1 písm. b) a Položkou 22 bodu 1 písm. a) Sazebníku poplatků, když soud prvního stupně opomněl vyměřit soudní poplatek ohledně nepřiznaného příslušenství z bezdůvodného obohacení, když ve shodě s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR bylo vycházeno z pětinásobku ročního plnění. Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Zároveň bylo potřeba opětovně rozhodnout o nákladech řízení před soudem prvního stupně za použití ust. § 224 odst. 1 a 2, odst. § 151 odst. 1 a ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně, která byla v řízení z větší části úspěšná, má právo na částečnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyně byla při zohlednění přiznané části příslušenství žalovaného nároku úspěšná co do 98 % předmětu řízení, kdy po odečtení úspěchu žalované (2 %) tak má právo na náhradu 96 % účelně vynaložených nákladů řízení. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že s ohledem na data zesplatnění a postoupení jednotlivých pohledávek, bylo možné po žalobkyni spravedlivě požadovat, aby v rámci jednoho žalobního návrhu uplatnila nároky č. 1 a 2, kde celkovou tarifní hodnotu představuje částka 568 333,82 Kč, a samostatným žalobním návrhem nárok č. 3, kde tarifní hodnotu představuje částka 39 393,72.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně tak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 21 886 Kč, 4,5 úkonu právní služby po 10 180 (tj. 40 720 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, účast na ústním jednání a dva poloviční úkony za předžalobní upomínky, 2,5 úkonu právní služby po 2 700 Kč dle § 7 ve spojení s § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. (tj. 6 750 Kč) za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a půl úkonu ze předžalobní upomínku, 8 režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 10 704 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně před soudem prvního stupně činí částka 83 560, 96 % pak představuje částka 80 218 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto postupem podle ust. § 224 odst. 1 a 2, ust. § 151 odst. 1 a ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšné žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení. Náklady odvolacího řízení žalobkyně sestávají ze soudního poplatku ve výši 21 332 Kč, dvou úkonů právní služby po 4 460 Kč (tj. 8 920 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 187/1996 Sb. za podání odvolání a účast na jednání u odvolacího soudu, dvou režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2 062 Kč. Celkem tak náklady odvolacího řízení představuje částka 33 214 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Lhůty k plnění byly opětovně stanoveny jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Rozsudkem označeným v záhlaví soud prvního stupně uložil výrokem I žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 531 283,45 Kč, a to do 60 dnů od právní moci rozsudku, výrokem II zamítl žalobu co do částky 15 857,72 Kč s úrokem z prodlení ve výši 34 257,98 Kč, s úrokem ve výši 21 602,94 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 547 141,17 Kč od 18. 12. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 9,2 % ročně z částky 541 176,17 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení, výrokem III uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 18 065,74 Kč, a to do 60 dnů od právní moci rozsudku, výrokem IV žalobu zamítl co do částky 3 126,91 Kč s úrokem z prodlení ve výši 678,95 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 765,74 Kč od 22. 2. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 065,74 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení, dále co do částky 426,91 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 426,91 Kč od 22. 2. 2025 do zaplacení, výrokem V uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 35 000 Kč, a to do 60 dnů od právní moci rozsudku, výrokem VI žalobu zamítl co do částky 4 393,72 Kč s úrokem z prodlení ve výši 5 819,38 Kč, s úrokem ve výši 15 564,92 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 39 393,72 Kč od 23. 5. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 35 000 Kč od 1. 4. 2024 do zaplacení a výrokem VII uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 60 061,57 Kč. Vyšel ze zjištění, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, . jako úvěrující, uzavřel s žalovanou jako úvěrovanou dne 23. 11. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 530 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaná zavázala splatit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách včetně sjednaného úroku ve výši 9,20 % ročně. Žalovaná úvěr čerpala v plné výši bezhotovostním převodem na její běžný účet. Za dobu trvání smlouvy uhradila celkem částku 18 716,55 Kč. Protože úvěr nehradila řádně a včas, byl celý úvěr ke dni 24. 6. 2024 zesplatněn a právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovanou k jeho okamžitému zaplacení. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Nároku vyplývajícího ze shora uvedené smlouvy o úvěru v celkové výši 547 141,17 Kč s příslušenstvím se žalobkyně domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu prvního stupně dne 23. 4. 2025, který po převedení do sporné agendy byl následně projednáván v řízení vedeném pod sp. zn. 12 C 55/2025. Právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, . jako úvěrující, dále uzavřel s žalovanou jako úvěrovanou dne 23. 11. 2023 smlouvu o bankovních službách s poskytováním kontokorentního úvěru , Anonymizováno,  s úvěrovým rámcem ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách včetně sjednaného úroku. Protože úvěr nehradila řádně a včas, byl tento ke dni 13. 11. 2024 zesplatněn a žalovaná vyzvána k jeho úhradě. Shora uvedeného dne byla mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovanou rovněž uzavřena smlouva o bankovní službách a produktech, na základě níž byl pro žalovanou veden běžný účet číslo , hodnota, , na kterém se žalovaná dostala do nepovoleného záporného zůstatku ve výši 426,91 Kč. Shora uvedené pohledávky byly následně postoupeny na žalobkyni. Nároku ve výši 21 192,65 Kč s příslušenstvím a ve výši 426,91 Kč se žalobkyně domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu prvního stupně dne 26. 6. 2025, který po převedení do sporné agendy byl následně projednáván v řízení vedeném pod sp. zn. 12 C 71/2025. Dále právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, . jako úvěrující, uzavřela s žalovanou jako úvěrovanou dne 27. 11. 2023 smlouvu o revolvingovém úvěru a užívání kreditní karty s úvěrovým rámcem ve výši 35 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, a to včetně sjednaného úroku. I v tomto případě žalovaná úvěr postupně čerpala, avšak splátky nehradila řádně a včas, a proto byl celý úvěr ke dni 13. 2. 2024 zesplatněn a žalovaná vyzvána k jeho okamžité úhradě. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Nároku ve výši 39 393,72 Kč s příslušenstvím se žalobkyně domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu prvního stupně dne 17. 9. 2025, který po převedení do sporné agendy byl následně projednáván v řízení vedeném pod sp. zn. 12 C 90/2025.2. Soud prvního stupně usnesením ze dne 16. 9. 2025, č. j. 12 C 71/2025-24 rozhodl o spojení věcí ke společnému projednání a rozhodnutí původně vedených pod sp. zn. 12 C 71/2025 a sp. zn. 12 C 55/2025 pod sp. zn. 12 C 55/2025. Usnesením ze dne 24. 11. 2025, č. j. 12 C 90/2025-29 pak spojil věci původně vedené pod sp. zn. 12 C 90/2025 a 12 C 55/2025 ke společnému projednání a rozhodnutí pod sp. zn. 12 C 55/2025. Následně vyzval žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání ohledně řádného zkoumání kredibility žalované před uzavřením shora uvedených smluv o úvěru, kdy na výzvu žalobkyně reagovala písemnými podáními. K projednání věci soud prvního stupně nařídil ústní jednání, přičemž shledal všechny tři smlouvy o úvěru jako absolutně neplatná právní jednání s odůvodněním, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně řádného prověření úvěruschopnosti žalované. V této souvislosti odkázal na ust. § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na shora uvedené vyhověl žalobě toliko částečně a žalobkyni přiznal právo na vydání zbývajících neuhrazených částí jistin všech tří úvěrů představujících bezdůvodné obohacení. Lhůtu k plnění stanovil jako 60denní, když žalovaná zůstala po celou dobu řízení pasivní a netvrdila, v jaké lhůtě je schopna bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit. Ve zbývající části žalobu zamítl, a to včetně neuhrazených bankovních poplatků vyplývajících ze smlouvy o běžném úvěru ve výši 426,91 Kč s odůvodněním, že žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a úroků z prodlení, přičemž v dané souvislosti se jedná o konstitutivní rozhodnutí s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Ohledně nákladů řízení soud prvního stupně postupoval ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy převážně úspěšné žalobkyni přiznal právo na částečnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 91,80 %. Vyšel z tarifní hodnoty 589 680,45 Kč představující součet jistin předmětu řízení a žalobkyni přiznal 3,5 úkonů právní služby za převzetí věci, sepis prosté předžalobní výzvy, sepis žaloby a účast na ústním jednání, 4 režijní paušály po 450 Kč, 21 % DPH a zaplacený soudní poplatek. Zbývající úkony žalobkyně seznal jako neúčelně vynaložené, když tato je profesionál v oblasti správy a vymáhání pohledávek, přičemž svých nároků se měla domáhat v rámci jednoho žalobního nároku a nikoli věc tzv. rozžalovat prostřednictvím tří návrhů. U předžalobní výzvy dospěl k závěru, že tato je ve všech třech případech totožná, kdy se pouze mění částka, jejíž úhrady se žalobkyně domáhá, proto je namístě přiznat toliko polovinu hodnoty úkonu. Rovněž vyjádření představující doplnění žaloby k výzvě soudu prvního stupně tento nepovažoval za účelně vynaložený náklad řízení.3. Proti části výroku II, IV a VI se žalobkyně včas odvolala, přičemž brojila toliko proti zamítnutí žaloby v rozsahu, v němž jí soud prvního stupně nepřiznal právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 531 283,45 Kč od 19. 1. 2025 do zaplacení, resp. z částky 18 065,74 Kč od 19. 1. 2025 do zaplacení, resp. z částky 35 000 Kč od 19. 1. 2025 do zaplacení. Dále se odvolala i proti nákladovému výroku VII. Nerozporovala závěr nalézacího soudu o absolutní neplatnosti úvěrových smluv pro nedostatečné zkoumání kredibility žalované před jejich uzavřením, namítla však, že soud prvního stupně pochybil ve svém závěru, že se žalovaná dosud nedostala do prodlení, když nemožnost plnění dluhu nebyla z její strany tvrzena, natož jakkoli prokázána. Nalézací soud tak nesprávně žalobkyni nepřiznal zákonný úrok z prodlení z přisouzené částky (částek) představující bezdůvodné obohacení. Bylo namístě postupovat podle obecné úpravy bezdůvodného obohacení obsažené v občanském zákoníku a žalobkyni přiznat i nárok na zaplacení úroku z prodlení jdoucího ode dne následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené ve výzvě zástupce žalobkyně, kterou byla žalovaná vyzvána k vrácení dlužné částky (částek). Dále žalobkyně akcentovala i závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1902/2025, ze kterých plyne, že v případě, že je v důsledku porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele úvěrová smlouva shledána jako neplatná, je na poskytovateli úvěru, aby prokázal, že jistinu spotřebitelského úvěru spotřebiteli poskytl. Skutková zjištění, že není v možnostech spotřebitele splnit dluh spočívající v povinnosti vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, které získal na úkor poskytovatele na základě neplatné smlouvy, jsou však ve prospěch spotřebitele, a je to proto on jako dlužník, který je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzení navrhnout důkazní prostředky. S ohledem na shora uvedené proto žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně a přiznal jí právo i na zaplacení úroku z prodlení ze zbývající části nesplacené jistiny (jistin) úvěru (úvěrů) představující bezdůvodné obohacení jdoucího od 19. 1. 2025 do zaplacení, a dále náklady řízení před soudy obou stupňů.4. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tj. v části výroku II a navazujícím nákladovém výroku III, dle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, vzal v úvahu argumenty žalobkyně uvedené v odvolání a dospěl k závěru, že její odvolání je důvodné.6. Předně je třeba uvést, že v přezkoumávané věci soud prvního stupně dospěl ke správným skutkovým zjištěním ohledně uzavření třech smluv o spotřebitelském úvěru mezi právním předchůdcem žalobkyně jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou. Odvolací soud se rovněž ztotožňuje s právními závěry soudu prvního stupně ohledně absolutní neplatnosti smluv o úvěru z důvodu nikoliv řádného zkoumání kredibility žalované právním předchůdcem žalobkyně ve smyslu ust. § 86 a ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud prvního stupně přiléhavě ve smyslu ust. § 153 odst. 1 o. s. ř. zjistil v dostatečném rozsahu skutkový stav věci, když v této souvislosti je třeba uvést, že ten je především výsledkem důkazní aktivity účastníků. Účastníci nesou břemeno tvrzení a břemeno důkazní a způsobem plnění svých procesních povinností zásadně předurčují skutkový závěr soudu. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že žalobkyně proti závěru soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti smluv o úvěru z důvodu nedostatečného zkoumání kredibility žalované ve svém odvolání ani nebrojila. Nalézací soud rovněž správně uskutečnil úsudek o absolutní neplatnosti úvěrových smluv ex oficio. Opačný závěr by byl ve zjevném rozporu s rozhodovací praxí Soudního dvora Evropské unie (SDEU), podle níž čl. 8 a 23 Směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby se z moci úřední zabýval tím, zda došlo k porušení přezkumní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této Směrnice, a vyvodil důsledky, které z případného porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu – viz rozsudek SDEU z 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18. Nad rámec shora uvedeného odvolací soud dále doplňuje, že závěry plynoucí z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 byly v podstatě překonány nejnovější judikaturou SDEU, který ve svém rozhodnutí ze dne 11. 1. 2024, sp. zn. C 755/2022 uzavřel, že Směrnice Parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 8. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky. Na základě shora prezentované judikatury SDEU je zřejmé, že již pouhý závěr soudu o tom, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka, vede k absolutní neplatnosti sjednané spotřebitelské smlouvy o úvěru.7. Protože odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že úvěrové smlouvy jsou pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele neplatné, bylo namístě dále řešit, zda a do jaké míry se bezdůvodné obohacení na straně žalované stalo splatným. Hmotněprávní splatnost tohoto bezdůvodného obohacení je třeba posoudit podle speciální úpravy zakotvené v ust. § 87 zák. o spotřebitelském úvěru. Ke splatnosti zároveň nedojde dříve, než na základě výzvy poskytovatele k plnění dle § 1958 odst. 2 obč. zák. – viz k tomu rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 3. 2025, č. j. 64 Co 29/2025-81. Až od tohoto okamžiku totiž po dlužníkovi lze spravedlivě žádat, aby jednal tak, aby se dluhu zbavil.8. Odvolací soud považuje za nutné zdůraznit poměr speciality ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru k obecné úpravě bezdůvodného obohacení zakotvené v ust. § 2991 a ust. § 2993 obč. zák. K tomu je nutné jedním dechem doplnit, že pravidlo o době zakotvené v ust. § 87 zák. o spotřebitelském úvěru vyjadřuje odchylku od obecného pravidla pro splatnost pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení, avšak pouze pro případy, kdy možnostem spotřebitele jako dlužníka pohledávky neodpovídá její splnění bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Skutkové zjištění, že není v možnostech žalovaného jako spotřebitele dluh spočívající v povinnosti vydat věřiteli bezdůvodného obohacení, které získal na úkor žalobkyně jako poskytovatele přijetím peněžních prostředků na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, prospívá právnímu postavení žalovaného, protože prodlužuje splatnost pohledávky. Je to proto žalovaný jako dlužník, který je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. Takovéto rozdělení procesních břemen odpovídá povaze skutečností právně významných pro úsudek o možnostech žalovaného, které se zakládají na jeho subjektivních poměrech, jež jsou mu známy, avšak žalobkyně, jako věřitel, je zpravidla nezná, ani znát nemůže. Skutkové zjištění, že není přiměřené možnostem žalovaného, aby dluh spočívající v povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení, které získal na úkor právního předchůdce žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru, splnil bez zbytečného odkladu poté, co žalobkyně jako věřitel jeho splnění požadovala, popř. ani v další době určené v její výzvě, musí vyplývat z výsledků provedeného dokazování, nebo jinak v řízení procesně přípustným způsobem vyjít najevo. Použití hmotněprávní normy u času plnění na vydání bezdůvodného obohacení, které žalovaný získal na úkor žalobkyně přijetím peněžních prostředků na základě smlouvy o úvěru neplatné v důsledku porušení povinností žalobkyně posoudit kredibilitu žalované tedy předpokládá skutkové zjištění, že není v možnostech žalovaného odpovídající dluh splnit bez zbytečného odkladu po výzvě žalobkyně, popř. v dalším čase ve výzvě určeném. Jestliže byl žalovaný po celou dobu řízení pasivní, a proto potřebná skutková zjištění z provedeného dokazování nevyplynula, je namístě použít podpůrnou právní úpravu od času plnění ve smyslu ust. § 2991 an obč. zák. K tomu pak odvolací soud dále uvádí, že pravidla o době plnění podle zvláštní právní úpravy se uplatňují jen tam, kde věřitel vyzval ke splnění pohledávky na vydání takto získaného bezdůvodného obohacení a není přiměřené možnostem spotřebitele, aby uvedenou pohledávku splnil bez zbytečného odkladu po doručení této výzvy. Protože žalovaná neunesla své procesní břemeno tvrdit a prokazovat skutečnosti, které jsou součástí skutkové podstaty právní normy obsažené v ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, kdy naproti tomu žalobkyně dostatečně tvrdila a prokázala, že žalovanou vyzvala ke splnění dluhu výzvou ze dne 18. 12. 2024, jež byla odeslána dne 3. 1. 2025 (a nejpozději třetí den odeslání se tak dostala do dispozice žalované), ve které byla stanovena lhůta k úhradě dluhu v délce 10 dnů (tedy do 18. 1. 2025), dostala se tak žalovaná od 19. 1. 2025 do prodlení, a proto žalobkyni náleží ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku z poskytnuté a dosud neuhrazené dlužné jistiny, tak jak byla přisouzena napadeném rozsudku soudu prvního stupně ve výrocích I, III a V, i úrok z prodlení, jehož výše je určena v souladu ust. § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V kontextu se shora uvedeným a především s ohledem na procesní pasivitu žalované by bylo přiléhavé určit lhůtu k plnění ohledně této povinnosti jako třídenní ve smyslu ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když žalovanou nebyly tvrzeny ani prokázány skutečnosti, které by odůvodňovaly stanovit splnění uložené povinnosti ve splátkách či delším časovém horizontu. S ohledem na skutečnost, že výroky I, III a VI, kde byla stanovena lhůta k plnění soudem prvního stupně v délce 60 dnů, nabyly samostatně právní moci, bylo by dle názoru odvolacího soudu do jisté míry nelogické a matoucí, aby lhůta k plnění příslušenství byla stanovena v jiné pariční lhůtě. Proto i v tomto případě odvolací soud stanovil lhůtu k plnění ve shodě se soudem prvního stupně v délce 60 dnů.9. Nad rámec shora uvedeného odvolací soud doplňuje, že v ust. § 87 zák. o spotřebitelském úvěru použitý termín „určí“, nevede k úsudku, že výrok o povinnosti spotřebitele k plnění toto právo poskytovatele úvěru teprve konstituuje. Naopak je pravidlem, že rozhoduje-li soud o určovacím požadavku (typicky o určovací žalobě) právo nekonstituuje, ale deklaruje (shledává, zda a jaký právní vztah tu už je nebo není). Kdyby zákonodárce mínil vyjádřit v ust. § 87 odst. zák. o spotřebitelském úvěru konstitutivnost, použil by tedy jiný pojem. To, podle čeho má k „určení“ podle § 87 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru dojít (podle možností dlužníka) rovněž nevede k závěru o konstitutivnosti výroku ze zákona, protože předmětná norma jen ustavuje kritéria, podle kterých má soud určení provést. Neřeší se v ní však, k jakému okamžiku se tato kritéria mají zkoumat (jestli k době vyhlášení rozsudku, k době vzniku „sporu“ o splatnost bezdůvodného obohacení poskytnutého na základě neplatné smlouvy o úvěru, nebo k době, kdy mělo být plněno podle výzvy k vydání bezdůvodného obohacení). Uvádí-li se v důvodové zprávě k tomuto ustanovení, že „pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení“, rozhodně nejde o popření právě uvedeného, neboť v případě, že sice byl již k plnění bezdůvodného obohacení vyzván, avšak v době výzvy není tohoto plnění zcela nebo zčásti schopen, prosadí se ust. § 87 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru tak, že splatnost dluhu v části, v níž žalovaný spotřebitel není schopen plnit, navzdory výzvě dosud nenastala, což soud zohlední v meritorním výroku (v závislosti na tom, jestli žalovaný byl anebo nebyl třeba i zčásti schopen dluh plnit v době od výzvy do vyhlášení rozsudku). V této části je ust. § 87 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru v poměru částečné speciality k obecnému ust. § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož není-li ujednáno, má dlužník plnit bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. Ani v případě bezdůvodného obohacení, k němuž došlo na straně dluhujícího spotřebitele, nelze popřít základní zásadu, že k úhradě bezdůvodného obohacení (nebo i dluhu z jiného právního důvodu) má zásadně dojít na základě výzvy věřitele, neboť i spotřebitel je dlužníkem. Ust. § 87 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytuje spotřebiteli jako slabší straně právního vztahu přiměřenou a zřejmě pochopitelnou ochranu tak, že jako slabší má povinnost plnit až ve chvíli, kdy je toho „schopen“. Takže ke splatnosti dluhu je třeba naplnění dvou podmínek, a to splatnosti na základě výzvy věřitele s tím, že dlužník na základě této výzvy má plnit až tehdy, když je toho po obdržení této výzvy schopen. Bylo by nepřípadné zcela opustit jednu ze základních zásad soukromého hmotného práva (splatnost na základě výzvy k plnění, není-li ujednáno jinak) jen proto, že dlužníkem je slabší strana právního vztahu, pokud této straně je její nevýhoda již dostatečně kompenzována výše popsaným ze zákona plynoucím způsobem. Právě uvedený úsudek se mutatis mutandis uplatní i v případech, že by ke splatnosti mělo docházet podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru. Jde totiž o normy, které v principu směřují k nastolení v zásadě shodného výsledku, jímž je, aby spotřebitel z neplatné smlouvy o úvěru nebyl povinen plnit dříve, než je toho schopen.10. Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku II, IV a VI změnil postupem podle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř.11. Žalobkyni byla dále uložena povinnost zaplatit soudní poplatek za podání odvolání s odkazem na ust. § 4 odst. 1 písm. b) zák. o soudních poplatcích ve spojení s Položkou 1 písm. b) a Položkou 22 bodu 1 písm. a) Sazebníku poplatků, když soud prvního stupně opomněl vyměřit soudní poplatek ohledně nepřiznaného příslušenství z bezdůvodného obohacení, když ve shodě s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR bylo vycházeno z pětinásobku ročního plnění. Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.12. Zároveň bylo potřeba opětovně rozhodnout o nákladech řízení před soudem prvního stupně za použití ust. § 224 odst. 1 a 2, odst. § 151 odst. 1 a ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně, která byla v řízení z větší části úspěšná, má právo na částečnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyně byla při zohlednění přiznané části příslušenství žalovaného nároku úspěšná co do 98 % předmětu řízení, kdy po odečtení úspěchu žalované (2 %) tak má právo na náhradu 96 % účelně vynaložených nákladů řízení. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že s ohledem na data zesplatnění a postoupení jednotlivých pohledávek, bylo možné po žalobkyni spravedlivě požadovat, aby v rámci jednoho žalobního návrhu uplatnila nároky č. 1 a 2, kde celkovou tarifní hodnotu představuje částka 568 333,82 Kč, a samostatným žalobním návrhem nárok č. 3, kde tarifní hodnotu představuje částka 39 393,72.Účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně tak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 21 886 Kč, 4,5 úkonu právní služby po 10 180 (tj. 40 720 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, účast na ústním jednání a dva poloviční úkony za předžalobní upomínky, 2,5 úkonu právní služby po 2 700 Kč dle § 7 ve spojení s § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. (tj. 6 750 Kč) za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a půl úkonu ze předžalobní upomínku, 8 režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 10 704 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně před soudem prvního stupně činí částka 83 560, 96 % pak představuje částka 80 218 Kč.13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto postupem podle ust. § 224 odst. 1 a 2, ust. § 151 odst. 1 a ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšné žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení. Náklady odvolacího řízení žalobkyně sestávají ze soudního poplatku ve výši 21 332 Kč, dvou úkonů právní služby po 4 460 Kč (tj. 8 920 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 187/1996 Sb. za podání odvolání a účast na jednání u odvolacího soudu, dvou režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2 062 Kč. Celkem tak náklady odvolacího řízení představuje částka 33 214 Kč.14. Lhůty k plnění byly opětovně stanoveny jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomto rozsudku lze podat dovolání za podmínek uvedených v ust. § 237 o. s. ř. Dovolání se podává u Nejvyššího soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně do dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":{"tableId":2,"row":0,"column":0,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSPL:2026:64.Co.55.2026.1","publishedAt":"2026-07-02","decisionAt":"2026-03-27","caseNumber":{"senate":64,"registry":"Co","index":55,"year":2026,"pageNumber":113},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Karel","lastName":"Svoboda","titlesAfter":"Ph.D.,","function":"předseda senátu"},"courtCode":"KSPL","caseResultType":["ZMENA"],"caseSubject":"o zaplacení částky 547 141,17 Kč s příslušenstvím, částky 21 192,65 Kč s příslušenstvím, částky 39 393,72 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":12,"registry":"C","index":55,"year":2025,"pageNumber":79},"affectedDate":"2025-12-15","courtCode":"OSPM","affectedTypes":["CHANGE"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"86","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"87","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NEMOZNOST_PLNENI","SPOJENI_VECI","BEZDUVODNE_OBOHACENI","LHUTY","DOKAZOVANI","SMLOUVA_O_UVERU","SPLATNOST_POHLEDAVKY","NAHRADA_NAKLADU","EXCES","ODVOLANI","NAKLADY_RIZENI","NEPLATNOST_SMLOUVY","PENEZITE_PLNENI"]},"styles":[{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}