{"uuid":"254e0068-b5df-403e-8228-60363199445e","header":[{"texts":[{"text":"Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Körblera a soudců JUDr. Renaty Polákové a Mgr. Zdeňka Lehovce v právní věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 60 866,40 Kč s příslušenstvím,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 14. ledna 2026, č. j. 29 C 120/2025–89,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se v zamítavém výroku I. o věci samé mění jen tak, že žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 30 280 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky za dobu od 9. 3. 2025 do zaplacení a spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 452 Kč, jinak, tj. co do částky 30 586,40 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 16 655,90 ve výši 12 % ročně za dobu od 9. 3. 2025 do zaplacení, se rozsudek v tomto výroku potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se v zamítavém výroku I. o věci samé mění jen tak, že žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 30 280 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky za dobu od 9. 3. 2025 do zaplacení a spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 452 Kč, jinak, tj. co do částky 30 586,40 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 16 655,90 ve výši 12 % ročně za dobu od 9. 3. 2025 do zaplacení, se rozsudek v tomto výroku potvrzuje.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 60 866,40 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 46 935,90 Kč od 9. 3. 2025 do zaplacení a spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 452 Kč (výrok I.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 300 Kč (výrok II.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žaloba vycházela z tvrzení, že žalobkyně a žalovaná dne 3. 11. 2023 uzavřely podnájemní smlouvu č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dále také jen „smlouva“), jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky, které byly následně k 1. 3. 2024 aktualizovány. Smlouvou žalobkyně přenechala žalované jako podnájemkyni k dočasnému užívání motorové vozidlo ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název","anonStyle":"ANON"},{"text":", reg. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"SPZ","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dále také jen „vozidlo“). Žalovaný nárok sestával z podnájemného za měsíc březen 2025 ve výši 46 935,90 Kč, ze smluvní pokuty za prodlení s placením podnájemného ve výši 1 830,50 Kč a z částky 12 100 Kč představující náklady na předání pohledávky k vymáhání externí agentuře. K ukončení smlouvy výpovědí žalované došlo v létě roku 2024, avšak povinnost hradit nájemné měla žalovaná podle čl. 13.5 všeobecných obchodních podmínek až do okamžiku řádného vrácení vozidla. Vozidlo bylo dne 25. 6. 2024 poškozeno při dopravní nehodě a po opravě bylo převzato žalobkyní až dne 20. 3. 2025.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalovaná nárok odmítala. Tvrdila, že její jednatelka byla dne 25. 6. 2024 účastnicí dopravní nehody, kterou nezavinila. Vozidlo bylo následně předáno do autorizovaného servisu, o čemž byla žalobkyně informována. Žalobkyně ale neposkytla dostatečnou součinnost při řešení následků nehody, ani nezajistila náhradní vozidlo, proto žalovaná vypověděla dne 27. 6. 2024 smlouvu. Vozidlo již od nehody neměla ve své dispozici a nemohla jej užívat. Nárok proto považovala za bezdůvodný.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování zjistil, že dne 25. 6. 2024 došlo k dopravní nehodě, po níž bylo vozidlo umístěno do servisu. Smlouva byla vypovězena žalovanou a vztah skončil uplynutím výpovědní doby dne 29. 7. 2024. Po právní stránce vyšel z § 2318 a § 2319 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, upravujících podnikatelský nájem movitých věcí a dovodil, že nájemce není povinen hradit nájemné poté, co řádně oznámí poškození věci a současně věc nemůže užívat. Soud prvního stupně odmítl výklad žalobkyně, podle něhož by byla žalovaná povinna platit nájemné až do okamžiku fyzického dokončení opravy a navrácení vozidla žalobkyni. Poukázal na to, že poškozené vozidlo nemohlo být vráceno ve stavu odpovídajícím smluvní definici řádného vrácení, protože oprava závisela na třetí osobě a nebyla v dispozici žalované. Rovněž zdůraznil, že žalovaná vozidlo po nehodě neužívala, poškození včas oznámila a postupovala v souladu s obchodními podmínkami, když automobil přistavila do servisu. Na straně žalované tak neshledal žádné porušení jejích smluvních ani zákonných povinností a uzavřel, že po ukončení smlouvy nebyla žalovaná povinna dále platit nájemné, a žalobu v části týkající se nájemného zamítl. Nedůvodnými shledal i navazující nároky. S ohledem na závěr, že žalovaná neměla povinnost platit nájemné, nemohla být žalovaná ani v prodlení a žalobkyni nemohl vzniknout nárok na smluvní pokutu. K tomu také poukázal na to, že nebylo prokázáno, že se žalovaná seznámila se sazebníkem poplatků a smluvních pokut, z něhož žalobkyně pokutu dovozovala. K požadavku na zaplacení 12 100 Kč za vymáhání pohledávky externí agenturou, soud prvního stupně uvedl, že jestliže samotná pohledávka neexistovala, nemohly být ani náklady na její vymáhání účelně vynaložené. Nadto označil uplatňování těchto nároků za nemravné ve smyslu § 8 občanského zákoníku. Uvedl, že z jeho úřední činnosti je známo, že údajná externí agentura je ve skutečnosti advokátní kancelář právního zástupce žalobkyně a takový postup vyhodnotil jako účelové navyšování nákladů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně napadla včasným odvoláním. Soudu prvního stupně vytkla, že nesprávně vyložil obsah smlouvy a všeobecných obchodních podmínek. Podle žalobkyně nesla žalovaná po celou dobu rizika spojená s poškozením vozidla a z článků 9.7, 9.11, 13.5 a 14.9 obchodních podmínek vyplývá povinnost hradit nájemné i po dobu opravy vozu, bez ohledu na možnost jeho faktického užívání. Žalobkyně zdůraznila, že sama byla vůči vlastníkovi vozidla povinna po dobu opravy dále hradit nájemné, a obchodní podmínky měly právě toto hospodářské riziko přenášet na klienta. Dále žalobkyně polemizovala s aplikací § 2318 občanského zákoníku, dle žalobkyně je toto ustanovení dispozitivní a smluvní strany si je mohly obchodními podmínkami vyloučit nebo modifikovat, v tomto případě všeobecné obchodní podmínky jednoznačně stanovily, že nájemné je splatné i po dobu pojistné události a omezené použitelnosti vozidla. Soud prvního stupně tak dle žalobkyně nesprávně upřednostnil zákonnou úpravu před autonomní vůlí smluvních stran. Okamžik předání vozidla servisu pak dle žalobkyně nelze ztotožnit s jeho řádným vrácením, do doby, než bylo vozidlo řádně vráceno, měla žalovaná nést důsledky poškození a pokračovat v úhradě nájemného, jak vyplývá ze všeobecných obchodních podmínek. K nároku na částku 12 100 Kč, uvedla, že představuje poplatek za mimosoudní vymáhání pohledávky, nikoliv náklady soudního zastoupení. Soudu prvního stupně vytkla, že neprovedl individuální test přiměřenosti smluvní pokuty, ale nárok odmítl paušálně. Žalobkyně také namítala, že soud prvního stupně měl nárok alternativně posoudit jak nárok na náhradu škody, která vznikla žalobkyni tím, že nevrácení vozidla do její dispozice po dobu opravy, jí znemožnilo vozidlo dále pronajímat jiným subjektům, čímž jí ušel zisk odpovídající výši požadovaného nájemného. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Žalobkyně vyjádření k odvolání žalobkyně nepodala.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a shledal odvolání žalobkyně částečně důvodným.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Mezi účastníky nebylo sporným, že žalobkyně a žalovaná dne 3. 11. 2023 uzavřely podnájemní smlouvu, kterou si žalovaná jako podnájemkyně od žalobkyně podpronajala vozidla ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název","anonStyle":"ANON"},{"text":", součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky. Nesporné bylo i to, že vozidlo bylo dne 25. 6. 2024 poškozeno při dopravní nehodě, kterou žalovaná nezavinila, a poté žalovaná vozidlo předala do servisu k opravě, náhradní vozidlo žalované poskytnuto nebylo, a dne 27. 6. 2024 žalovaná vypověděla smlouvu. Nesporným bylo i to, že žalobkyně si vozidlo ze servisu vyzvedla opravené dne 20. 3. 2025. Sporným bylo, zda byla žalovaná i po dobu opravy, kdy vozidlo neužívala, povinna hradit za vozidlo podnájemné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Podnájemní smlouvu uzavřely žalobkyně i žalovaná jako podnikatelé v rámci své podnikatelské činnosti. Ve smlouvě byl odkaz na všeobecné obchodní podmínky, což umožňuje § 1751 občanského zákoníku, které tak byly nedílnou součástí smlouvy. V čl. 13.5. všeobecných obchodních podmínek bylo stanoveno, že klient (tj. žalovaná) nese riziko poškození a ztráty vozidla až do okamžiku řádného vrácení vozidla poskytovateli (tj. žalobkyni); klient je povinen v případě ukončení smlouvy vrátit poskytovateli vozidlo bez poškození, vyčištěné a ve stavu v jakém bylo předáno klientovi s přihlédnutím k běžnému (obvyklému) opotřebení. Dále bylo v čl. 14.3. stanoveno, že klient je oprávněn vypovědět smlouvu kdykoliv doručením výpovědi poskytovateli s výpovědní dobou 30 dní. Čl. 14. 9. pak stanovil, že bez ohledu na způsob a důvod ukončení smlouvy trvají povinnosti klienta a práva poskytovatele i v době po jejím ukončení, a to až do řádného vrácení vozidla.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Ze smlouvy ve znění všeobecných obchodních podmínek tak vyplývá, že žalovaná jako podnájemce byla povinna platit nájemné i poté, co ukončila smlouvu až do řádného vrácení vozidla, což bylo definováno stav, kdy je vozidlo čisté a bez poškození. Výslovně pak bylo stanoveno, že žalovaná jako podnájemce nese riziko poškození vozidla.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Mezi účastníky byla uzavřena podnájemní smlouva dle § 2215 občanského zákoníku, u podnájmu platí, že dochází-li k dočasnému přenechání věci k užití třetí osobou za úplatu, použijí se pro vztah nájemce a podnájemce obdobně práva a povinnosti pronajímatele a nájemce, tj. především ustanovení občanského zákoníku o nájemní smlouvě. Ustanovení § 2318 občanského zákoníku, které aplikoval soud prvního stupně se ale v tomto případě neuplatní, toto ustanovení řeší v odst. 1 situaci, kdy má pronajímatel právo na jinou věc za věc, kterou pro vady nemůže užívat, a odst. 2 stanovuje, že po dobu, po niž nájemce nemohl věc řádně užívat vůbec nebo jen se značnými obtížemi, má nájemce právo na prominutí nájemného, anebo na slevu z nájemného nebo snížení nájemného; své právo musí nájemce uplatnit u pronajímatele do konce ujednané doby nájmu, jinak zanikne. Z citovaného ustanovení plyne, že nájemce musí své právo na snížení, či prominutí nájmu i pronajímatele uplatnit. Žalovaná v tomto případě netvrdila, že by tak neučinila, smlouvu vypověděla, aniž by uplatnila právo na prominutí nájemného, právo přitom, není-li uplatněno, zaniká. Vzhledem k tomu, že se žalovaná k jednání před odvolacím soudem bez omluvy nedostavila, nemohl ji odvolací soud poučit o tom, že je pro věc podstatné, zda uplatnila právo na prominutí nájmu, a vycházel z důkazů založených ve spise, z nichž nic takového nevyplývá. Přitom platí, že nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (k tomu viz Bureš Jaroslav, § 118a Poučovací povinnost při jednání, in: Drápal Ljubomír, Bureš Jaroslav a kol., Občanský soudní řád I, II, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009, s. 831–832, marg. č. 11.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Na projednávanou věc nedopadá ani § 2319 občanského zákoníku, který v odst. 2 stanovuje, že nájemce platí nájemné, dokud neoznámí pronajímateli poškození věci, pro které věc nemůže řádně užívat, anebo ztrátu nebo zničení věci; stejně tak platí nájemné, dokud je v prodlení s vrácením věci. Jak uvádí komentářová literatura, z citovaného ustanovení nelze dovozovat, že nájemce není povinen platit nájemné poté, co oznámil pronajímateli poškození pronajaté věci, její ztrátu či zničení, takový závěr po dobu trvání nájmu postrádá smysl a úprava práv z vad v § 2318 by byla zbytečná (viz Hulmák Milan, § 2319 Oznamovací povinnost, in: Hulmák Milan a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část § 2055–3014, 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 529, marg. č. 5–12.). Navíc citované ustanovení je dispozitivní a strany si mohou ujednat odlišné následky poškození, ztráty či zničení věci (viz Mlynář Vojtěch, § 2319 Oznámení poškození, ztráty nebo zničení věci, in: Petrov Jan, Výtisk Michal, Beran Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání, 2. aktualizace, Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 15).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Poškození vozidla a ani výpověď smlouvy tak pro žalovanou neznamenalo zánik povinnosti platit podnájemné tak, jak se zavázala ve smlouvě ve znění všeobecných obchodních podmínek.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. K řádnému vrácení vozidla žalobkyni ve smyslu všeobecných obchodních podmínek tak došlo až dne 20. 3. 2025, kdy si jej žalobkyně po opravě vyzvedla ze servisu. Ve smlouvě bylo sjednáno měsíční podnájemné 46 935,9 Kč včetně DPH. Za poměrnou část března 2025 vznikl žalobkyni dle čl. 7.1 všeobecných obchodních podmínek nárok na zaplacení poměrné části nájemného za 20 dní, tj. 30 280 Kč, nikoli však za celý měsíc březen 2025, jak požadovala žalobkyně. Nárok na platbu podnájemného byl dle čl. 7.2 a 7.3 všeobecných obchodních podmínek splatný předem do sedmi dnů od vystavení faktury, k tomu došlo 1. 3. 2025, splatnost nastala 8. 3. 2025 a od 9. 3. 2025 byla žalovaná s úhradou v prodlení. Výše úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činila k počátku prodlení 12 % ročně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Vzhledem k tomu, že důvodným shledal odvolací soud nárok žalobkyně na zaplacení poměrné části nájemného za měsíc březen 2025, shledal důvodným i nárok na paušální náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 452 Kč dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Dále byl předmětem žaloby nárok na zaplacení smluvní pokuty za prodlení s platbou nájemného za dobu od 9. 3. 2025 do 16. 4. 2025 ve výši 1 830,50 Kč a na zaplacení částky 12 100 Kč představující náklady na předání pohledávky k vymáhání externí agentuře. Žalobkyně se v žalobě odvolávala na sazebník poplatků a smluvních pokut. Odvolací soud však ve smlouvě ani ve všeobecných obchodních podmínkách žádné ustanovení, které by tyto sazby upravovalo nedohledal. K dotazu odvolacího soudu při odvolacím jednání sdělil právní zástupce žalobkyně, že odkaz na internetovou stránku se sazebníkem obsahovaly všeobecné obchodní podmínky. V § 1751 odstavci 1 větě první občanského zákoníku je stanoveno, že část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Tento postup strany zvolily a ve smlouvě výslovně odkázaly na všeobecné obchodní podmínky. Ve smlouvě však není odkaz na sazebník poplatků a smluvních pokut, takový odkaz je až ve všeobecných obchodních podmínkách. Jak již dovodila judikatura (viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1566/2017) je nepřijatelné, aby jedna smluvní strana (v případě posuzovaném Nejvyšším soudem šlo o pojistitele, ale jeho závěry jsou aplikovatelné obecně) svou zákonnou povinnost obcházela tím, že část pojistných podmínek včlení do dalších dokumentů, přičemž se následně dovolávala toho, že druhá strana s těmito dokumenty musela být seznámena, neboť je o nich zmínka ve smlouvě či v podmínkách, pouhá zmínka v textu smlouvy či podmínek o dalších podmínkách nenaplňuje zákonem požadovanou intenzitu obeznámení se s obsahem podmínek. V rozsudku ze dne 24. 8. 2017, sp. zn. 33 Cdo 282/2016 pak Nejvyšší soud uvedl, že odkazem na sazebník požadavek určitosti sjednání výše, popř. způsobu určení výše poplatku naplněn není. Z citované judikatury tak plyne, že pouhý odkaz na další úroveň podmínek nelze akceptovat co do vůle a určitosti sjednání obsahu. Tomu odpovídá i § 1753 občanského zákoníku, který stanovuje, že ustanovení obchodních podmínek, které druhá strana nemohla rozumně očekávat, je neúčinné, nepřijala-li je tato strana výslovně; k opačnému ujednání se nepřihlíží. To platí i pro řetězení odkazů v tomto případě, vložení podstatných ujednání o pokutách a poplatcích do obchodních podmínek, bez toho, aby na ně bylo odkázáno přímo ve smlouvě, nelze rozumně očekávat, a v konečném důsledku takový postup ani nepožívá dle § 8 občanského zákoníku právní ochrany.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Nárok na zaplacení částky 1 830,50 Kč a 12 100 Kč tak odvolací soud stejně jako soud prvního stupně neshledal důvodným.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Odvolací soud proto z výše popsaných důvodů rozsudek soudu prvního stupně dle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 280,6 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky za dobu od 9. 3. 2025 do zaplacení a spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 452 Kč, jinak, tj. co do částky 30 558,80 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky za dobu od 9. 3. 2025 do zaplacení rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil dle § 219 o.s.ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Vzhledem k tomu, že odvolací soud svým rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně změnil, rozhodoval nejen o náhradě nákladů odvolacího řízení, ale znovu i o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o.s.ř.). Procesní úspěch a neúspěch obou stran byl v tomto případě shodný, proto odvolací soud dle § 224 odst. 1 za použití § 142 odst. 2 o.s.ř. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 60 866,40 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 46 935,90 Kč od 9. 3. 2025 do zaplacení a spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 452 Kč (výrok I.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 300 Kč (výrok II.).2. Žaloba vycházela z tvrzení, že žalobkyně a žalovaná dne 3. 11. 2023 uzavřely podnájemní smlouvu č. , číslo,  (dále také jen „smlouva“), jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky, které byly následně k 1. 3. 2024 aktualizovány. Smlouvou žalobkyně přenechala žalované jako podnájemkyni k dočasnému užívání motorové vozidlo , název, , reg. zn. , SPZ,  (dále také jen „vozidlo“). Žalovaný nárok sestával z podnájemného za měsíc březen 2025 ve výši 46 935,90 Kč, ze smluvní pokuty za prodlení s placením podnájemného ve výši 1 830,50 Kč a z částky 12 100 Kč představující náklady na předání pohledávky k vymáhání externí agentuře. K ukončení smlouvy výpovědí žalované došlo v létě roku 2024, avšak povinnost hradit nájemné měla žalovaná podle čl. 13.5 všeobecných obchodních podmínek až do okamžiku řádného vrácení vozidla. Vozidlo bylo dne 25. 6. 2024 poškozeno při dopravní nehodě a po opravě bylo převzato žalobkyní až dne 20. 3. 2025.3. Žalovaná nárok odmítala. Tvrdila, že její jednatelka byla dne 25. 6. 2024 účastnicí dopravní nehody, kterou nezavinila. Vozidlo bylo následně předáno do autorizovaného servisu, o čemž byla žalobkyně informována. Žalobkyně ale neposkytla dostatečnou součinnost při řešení následků nehody, ani nezajistila náhradní vozidlo, proto žalovaná vypověděla dne 27. 6. 2024 smlouvu. Vozidlo již od nehody neměla ve své dispozici a nemohla jej užívat. Nárok proto považovala za bezdůvodný.4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování zjistil, že dne 25. 6. 2024 došlo k dopravní nehodě, po níž bylo vozidlo umístěno do servisu. Smlouva byla vypovězena žalovanou a vztah skončil uplynutím výpovědní doby dne 29. 7. 2024. Po právní stránce vyšel z § 2318 a § 2319 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, upravujících podnikatelský nájem movitých věcí a dovodil, že nájemce není povinen hradit nájemné poté, co řádně oznámí poškození věci a současně věc nemůže užívat. Soud prvního stupně odmítl výklad žalobkyně, podle něhož by byla žalovaná povinna platit nájemné až do okamžiku fyzického dokončení opravy a navrácení vozidla žalobkyni. Poukázal na to, že poškozené vozidlo nemohlo být vráceno ve stavu odpovídajícím smluvní definici řádného vrácení, protože oprava závisela na třetí osobě a nebyla v dispozici žalované. Rovněž zdůraznil, že žalovaná vozidlo po nehodě neužívala, poškození včas oznámila a postupovala v souladu s obchodními podmínkami, když automobil přistavila do servisu. Na straně žalované tak neshledal žádné porušení jejích smluvních ani zákonných povinností a uzavřel, že po ukončení smlouvy nebyla žalovaná povinna dále platit nájemné, a žalobu v části týkající se nájemného zamítl. Nedůvodnými shledal i navazující nároky. S ohledem na závěr, že žalovaná neměla povinnost platit nájemné, nemohla být žalovaná ani v prodlení a žalobkyni nemohl vzniknout nárok na smluvní pokutu. K tomu také poukázal na to, že nebylo prokázáno, že se žalovaná seznámila se sazebníkem poplatků a smluvních pokut, z něhož žalobkyně pokutu dovozovala. K požadavku na zaplacení 12 100 Kč za vymáhání pohledávky externí agenturou, soud prvního stupně uvedl, že jestliže samotná pohledávka neexistovala, nemohly být ani náklady na její vymáhání účelně vynaložené. Nadto označil uplatňování těchto nároků za nemravné ve smyslu § 8 občanského zákoníku. Uvedl, že z jeho úřední činnosti je známo, že údajná externí agentura je ve skutečnosti advokátní kancelář právního zástupce žalobkyně a takový postup vyhodnotil jako účelové navyšování nákladů.5. Žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně napadla včasným odvoláním. Soudu prvního stupně vytkla, že nesprávně vyložil obsah smlouvy a všeobecných obchodních podmínek. Podle žalobkyně nesla žalovaná po celou dobu rizika spojená s poškozením vozidla a z článků 9.7, 9.11, 13.5 a 14.9 obchodních podmínek vyplývá povinnost hradit nájemné i po dobu opravy vozu, bez ohledu na možnost jeho faktického užívání. Žalobkyně zdůraznila, že sama byla vůči vlastníkovi vozidla povinna po dobu opravy dále hradit nájemné, a obchodní podmínky měly právě toto hospodářské riziko přenášet na klienta. Dále žalobkyně polemizovala s aplikací § 2318 občanského zákoníku, dle žalobkyně je toto ustanovení dispozitivní a smluvní strany si je mohly obchodními podmínkami vyloučit nebo modifikovat, v tomto případě všeobecné obchodní podmínky jednoznačně stanovily, že nájemné je splatné i po dobu pojistné události a omezené použitelnosti vozidla. Soud prvního stupně tak dle žalobkyně nesprávně upřednostnil zákonnou úpravu před autonomní vůlí smluvních stran. Okamžik předání vozidla servisu pak dle žalobkyně nelze ztotožnit s jeho řádným vrácením, do doby, než bylo vozidlo řádně vráceno, měla žalovaná nést důsledky poškození a pokračovat v úhradě nájemného, jak vyplývá ze všeobecných obchodních podmínek. K nároku na částku 12 100 Kč, uvedla, že představuje poplatek za mimosoudní vymáhání pohledávky, nikoliv náklady soudního zastoupení. Soudu prvního stupně vytkla, že neprovedl individuální test přiměřenosti smluvní pokuty, ale nárok odmítl paušálně. Žalobkyně také namítala, že soud prvního stupně měl nárok alternativně posoudit jak nárok na náhradu škody, která vznikla žalobkyni tím, že nevrácení vozidla do její dispozice po dobu opravy, jí znemožnilo vozidlo dále pronajímat jiným subjektům, čímž jí ušel zisk odpovídající výši požadovaného nájemného. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.6. Žalobkyně vyjádření k odvolání žalobkyně nepodala.7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a shledal odvolání žalobkyně částečně důvodným.8. Mezi účastníky nebylo sporným, že žalobkyně a žalovaná dne 3. 11. 2023 uzavřely podnájemní smlouvu, kterou si žalovaná jako podnájemkyně od žalobkyně podpronajala vozidla , název, , součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky. Nesporné bylo i to, že vozidlo bylo dne 25. 6. 2024 poškozeno při dopravní nehodě, kterou žalovaná nezavinila, a poté žalovaná vozidlo předala do servisu k opravě, náhradní vozidlo žalované poskytnuto nebylo, a dne 27. 6. 2024 žalovaná vypověděla smlouvu. Nesporným bylo i to, že žalobkyně si vozidlo ze servisu vyzvedla opravené dne 20. 3. 2025. Sporným bylo, zda byla žalovaná i po dobu opravy, kdy vozidlo neužívala, povinna hradit za vozidlo podnájemné.9. Podnájemní smlouvu uzavřely žalobkyně i žalovaná jako podnikatelé v rámci své podnikatelské činnosti. Ve smlouvě byl odkaz na všeobecné obchodní podmínky, což umožňuje § 1751 občanského zákoníku, které tak byly nedílnou součástí smlouvy. V čl. 13.5. všeobecných obchodních podmínek bylo stanoveno, že klient (tj. žalovaná) nese riziko poškození a ztráty vozidla až do okamžiku řádného vrácení vozidla poskytovateli (tj. žalobkyni); klient je povinen v případě ukončení smlouvy vrátit poskytovateli vozidlo bez poškození, vyčištěné a ve stavu v jakém bylo předáno klientovi s přihlédnutím k běžnému (obvyklému) opotřebení. Dále bylo v čl. 14.3. stanoveno, že klient je oprávněn vypovědět smlouvu kdykoliv doručením výpovědi poskytovateli s výpovědní dobou 30 dní. Čl. 14. 9. pak stanovil, že bez ohledu na způsob a důvod ukončení smlouvy trvají povinnosti klienta a práva poskytovatele i v době po jejím ukončení, a to až do řádného vrácení vozidla.10. Ze smlouvy ve znění všeobecných obchodních podmínek tak vyplývá, že žalovaná jako podnájemce byla povinna platit nájemné i poté, co ukončila smlouvu až do řádného vrácení vozidla, což bylo definováno stav, kdy je vozidlo čisté a bez poškození. Výslovně pak bylo stanoveno, že žalovaná jako podnájemce nese riziko poškození vozidla.11. Mezi účastníky byla uzavřena podnájemní smlouva dle § 2215 občanského zákoníku, u podnájmu platí, že dochází-li k dočasnému přenechání věci k užití třetí osobou za úplatu, použijí se pro vztah nájemce a podnájemce obdobně práva a povinnosti pronajímatele a nájemce, tj. především ustanovení občanského zákoníku o nájemní smlouvě. Ustanovení § 2318 občanského zákoníku, které aplikoval soud prvního stupně se ale v tomto případě neuplatní, toto ustanovení řeší v odst. 1 situaci, kdy má pronajímatel právo na jinou věc za věc, kterou pro vady nemůže užívat, a odst. 2 stanovuje, že po dobu, po niž nájemce nemohl věc řádně užívat vůbec nebo jen se značnými obtížemi, má nájemce právo na prominutí nájemného, anebo na slevu z nájemného nebo snížení nájemného; své právo musí nájemce uplatnit u pronajímatele do konce ujednané doby nájmu, jinak zanikne. Z citovaného ustanovení plyne, že nájemce musí své právo na snížení, či prominutí nájmu i pronajímatele uplatnit. Žalovaná v tomto případě netvrdila, že by tak neučinila, smlouvu vypověděla, aniž by uplatnila právo na prominutí nájemného, právo přitom, není-li uplatněno, zaniká. Vzhledem k tomu, že se žalovaná k jednání před odvolacím soudem bez omluvy nedostavila, nemohl ji odvolací soud poučit o tom, že je pro věc podstatné, zda uplatnila právo na prominutí nájmu, a vycházel z důkazů založených ve spise, z nichž nic takového nevyplývá. Přitom platí, že nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (k tomu viz Bureš Jaroslav, § 118a Poučovací povinnost při jednání, in: Drápal Ljubomír, Bureš Jaroslav a kol., Občanský soudní řád I, II, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009, s. 831–832, marg. č. 11.).12. Na projednávanou věc nedopadá ani § 2319 občanského zákoníku, který v odst. 2 stanovuje, že nájemce platí nájemné, dokud neoznámí pronajímateli poškození věci, pro které věc nemůže řádně užívat, anebo ztrátu nebo zničení věci; stejně tak platí nájemné, dokud je v prodlení s vrácením věci. Jak uvádí komentářová literatura, z citovaného ustanovení nelze dovozovat, že nájemce není povinen platit nájemné poté, co oznámil pronajímateli poškození pronajaté věci, její ztrátu či zničení, takový závěr po dobu trvání nájmu postrádá smysl a úprava práv z vad v § 2318 by byla zbytečná (viz Hulmák Milan, § 2319 Oznamovací povinnost, in: Hulmák Milan a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část § 2055–3014, 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 529, marg. č. 5–12.). Navíc citované ustanovení je dispozitivní a strany si mohou ujednat odlišné následky poškození, ztráty či zničení věci (viz Mlynář Vojtěch, § 2319 Oznámení poškození, ztráty nebo zničení věci, in: Petrov Jan, Výtisk Michal, Beran Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání, 2. aktualizace, Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 15).13. Poškození vozidla a ani výpověď smlouvy tak pro žalovanou neznamenalo zánik povinnosti platit podnájemné tak, jak se zavázala ve smlouvě ve znění všeobecných obchodních podmínek.14. K řádnému vrácení vozidla žalobkyni ve smyslu všeobecných obchodních podmínek tak došlo až dne 20. 3. 2025, kdy si jej žalobkyně po opravě vyzvedla ze servisu. Ve smlouvě bylo sjednáno měsíční podnájemné 46 935,9 Kč včetně DPH. Za poměrnou část března 2025 vznikl žalobkyni dle čl. 7.1 všeobecných obchodních podmínek nárok na zaplacení poměrné části nájemného za 20 dní, tj. 30 280 Kč, nikoli však za celý měsíc březen 2025, jak požadovala žalobkyně. Nárok na platbu podnájemného byl dle čl. 7.2 a 7.3 všeobecných obchodních podmínek splatný předem do sedmi dnů od vystavení faktury, k tomu došlo 1. 3. 2025, splatnost nastala 8. 3. 2025 a od 9. 3. 2025 byla žalovaná s úhradou v prodlení. Výše úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činila k počátku prodlení 12 % ročně.15. Vzhledem k tomu, že důvodným shledal odvolací soud nárok žalobkyně na zaplacení poměrné části nájemného za měsíc březen 2025, shledal důvodným i nárok na paušální náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 452 Kč dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.16. Dále byl předmětem žaloby nárok na zaplacení smluvní pokuty za prodlení s platbou nájemného za dobu od 9. 3. 2025 do 16. 4. 2025 ve výši 1 830,50 Kč a na zaplacení částky 12 100 Kč představující náklady na předání pohledávky k vymáhání externí agentuře. Žalobkyně se v žalobě odvolávala na sazebník poplatků a smluvních pokut. Odvolací soud však ve smlouvě ani ve všeobecných obchodních podmínkách žádné ustanovení, které by tyto sazby upravovalo nedohledal. K dotazu odvolacího soudu při odvolacím jednání sdělil právní zástupce žalobkyně, že odkaz na internetovou stránku se sazebníkem obsahovaly všeobecné obchodní podmínky. V § 1751 odstavci 1 větě první občanského zákoníku je stanoveno, že část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Tento postup strany zvolily a ve smlouvě výslovně odkázaly na všeobecné obchodní podmínky. Ve smlouvě však není odkaz na sazebník poplatků a smluvních pokut, takový odkaz je až ve všeobecných obchodních podmínkách. Jak již dovodila judikatura (viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1566/2017) je nepřijatelné, aby jedna smluvní strana (v případě posuzovaném Nejvyšším soudem šlo o pojistitele, ale jeho závěry jsou aplikovatelné obecně) svou zákonnou povinnost obcházela tím, že část pojistných podmínek včlení do dalších dokumentů, přičemž se následně dovolávala toho, že druhá strana s těmito dokumenty musela být seznámena, neboť je o nich zmínka ve smlouvě či v podmínkách, pouhá zmínka v textu smlouvy či podmínek o dalších podmínkách nenaplňuje zákonem požadovanou intenzitu obeznámení se s obsahem podmínek. V rozsudku ze dne 24. 8. 2017, sp. zn. 33 Cdo 282/2016 pak Nejvyšší soud uvedl, že odkazem na sazebník požadavek určitosti sjednání výše, popř. způsobu určení výše poplatku naplněn není. Z citované judikatury tak plyne, že pouhý odkaz na další úroveň podmínek nelze akceptovat co do vůle a určitosti sjednání obsahu. Tomu odpovídá i § 1753 občanského zákoníku, který stanovuje, že ustanovení obchodních podmínek, které druhá strana nemohla rozumně očekávat, je neúčinné, nepřijala-li je tato strana výslovně; k opačnému ujednání se nepřihlíží. To platí i pro řetězení odkazů v tomto případě, vložení podstatných ujednání o pokutách a poplatcích do obchodních podmínek, bez toho, aby na ně bylo odkázáno přímo ve smlouvě, nelze rozumně očekávat, a v konečném důsledku takový postup ani nepožívá dle § 8 občanského zákoníku právní ochrany.17. Nárok na zaplacení částky 1 830,50 Kč a 12 100 Kč tak odvolací soud stejně jako soud prvního stupně neshledal důvodným.18. Odvolací soud proto z výše popsaných důvodů rozsudek soudu prvního stupně dle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 280,6 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky za dobu od 9. 3. 2025 do zaplacení a spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 452 Kč, jinak, tj. co do částky 30 558,80 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky za dobu od 9. 3. 2025 do zaplacení rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil dle § 219 o.s.ř.19. Vzhledem k tomu, že odvolací soud svým rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně změnil, rozhodoval nejen o náhradě nákladů odvolacího řízení, ale znovu i o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o.s.ř.). Procesní úspěch a neúspěch obou stran byl v tomto případě shodný, proto odvolací soud dle § 224 odst. 1 za použití § 142 odst. 2 o.s.ř. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSPH:2026:70.Co.160.2026.111","publishedAt":"2026-10-02","decisionAt":"2026-07-16","caseNumber":{"senate":70,"registry":"Co","index":160,"year":2026,"pageNumber":111},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Zdeněk","lastName":"Lehovec","titlesAfter":"","function":"předseda senátu"},"courtCode":"MSPH","caseResultType":["POTVRZENI","ZMENA"],"caseSubject":"o zaplacení 60 866,40 Kč s příslušenstvím,","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":29,"registry":"C","index":120,"year":2025,"pageNumber":89},"affectedDate":"2026-01-14","courtCode":"OSPH08","affectedTypes":["CONFIRM","CHANGE"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"3","lexNumber":351,"lexYear":2013,"lexType":"PREDPIS_NARIZENI_VLADY"},{"paragraphNumber":"118a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"220","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"224","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"238","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2318","lexNumber":182,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"8","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1751","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1753","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2215","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2318","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2319","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NAKLADY_RIZENI","DOKAZOVANI","PENEZITE_PLNENI","NAHRADA_NAKLADU","PODNIKATEL","ODVOLANI"]},"styles":[{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}