{"uuid":"255b92cc-9d22-44ba-8990-06edef79f02b","header":[{"texts":[{"text":"Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Krausovou ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ; B2 ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalobce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupený advokátem Mgr. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec a číslo","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ; ","anonStyle":"NONE"},{"text":"celé jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 25 483 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 6 722 Kč s 11,75% úroky z prodlení ročně od 18. 3. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit 18 761 Kč s 11,75% úroky z prodlení ročně z částky 3 944,64 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, s 42% úroky ročně z částky 10 666,64 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 556,38 Kč, se zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalovanému se nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznává.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 6 722 Kč s 11,75% úroky z prodlení ročně od 18. 3. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.\nII. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit 18 761 Kč s 11,75% úroky z prodlení ročně z částky 3 944,64 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, s 42% úroky ročně z částky 10 666,64 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 556,38 Kč, se zamítá.\nIII. Žalovanému se nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznává.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 16. 6. 2022 domáhal po žalovaném zaplacení částky 25 483 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", s žalovaným uzavřel dne 14. 10. 2019 smlouvu o úvěru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a poplatek ve výši 9761 Kč spolu s 42% úroky z úvěru ročně právnímu předchůdci žalobce vrátit v 12 pravidelných měsíčních splátkách po 2 064 Kč. Žalovaný se však ocitl v prodlení s úhradou splátek úvěru, do postoupení pohledávky žalobci byla žalobci zaplacena pouze částka 8 278 Kč a ke dni 1. 2. 2022 činila dlužná jistina 10 666,64 Kč, dlužný poplatek 5 816,36 Kč, kapitalizovaná smluvní pokuta 7 500 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 556,38 Kč a sankční poplatky 1 500 Kč, přičemž předmětem žaloby jsou též úroky z úvěru ve výši 42 % ročně z dlužné jistiny a zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 žalobci jako novému věřiteli, postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 1. 2. 2022. K otázce posuzování úvěruschopnosti žalovaného uvedl, že právní předchůdce žalobce prověřil před uzavřením smlouvy o úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet důkladně, vycházel přitom z informací, které sám aktivně zjišťoval a ověřoval ze zdrojů nezávislých na žalovaném, provedl lustraci žalovaného v BRKI, NRKI, v jeho interní databázi, insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, databázi neplatných dokladů a zhodnotil příjem a výdaje žalovaného. Uvedl, že se jednalo o úvěr s nízkou nominální hodnotou.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Z žalobcem předložených listin soud zjistil následující skutkový stav.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Žalovanému byly právním předchůdcem žalobce poskytnuty standartní informace o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalovaný vyplnil Zákaznickou kartu – žádost o spotřebitelský úvěr, do které uvedl, že žije s rodiči, pracuje jako zásobovač na plný úvazek, dosahuje pravidelného měsíčního příjmu ve výši 19 406 Kč a jeho běžné měsíční výdaje činí 4 500 Kč. Za účelem ověření příjmu právnímu předchůdci žalobce předložil pracovní smlouvu a výplatní pásky za srpen a září 2019. Dále uvedl, že má závazek ze zápůjčky u jiné společnosti a že má veden na jeho jméno bankovní účet, výpis z účtu však právnímu předchůdci žalobce nepředložil. Žalobce soudu předložil výsledek lustrace žalovaného v centrální evidenci exekucí, ze kterého vyplývá, že žalovaný neměl v evidenci veden žádný záznam. Dále soudu předložil výstup z databáze BRKI a NRKI, ze kterého soud zjistil, že žalovaný měl před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru dalších 6 závazků, u 2 z nich je uveden údaj vzniku, a to dne 27. 7. 2015, předmětem tohoto závazku byl úvěr ve výši 18 000 Kč, a dne 25. 8. 2019, předmětem tohoto závazku byl úvěr ve výši 6 000 Kč. V případě závazku ze dne 27. 7. 2015 dále bylo zjištěno, že žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou dluhu, maximální výše dlužné dosáhla dne 31. 7. 2017 hodnoty 27 339 Kč, poslední datum prodlení s úhradou nastalo dne 31. 5. 2019. U ostatních závazků nebyly žádné informace k dispozici. Následně byla dne 14. 10. 2019 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":". Právní předchůdce žalobce se touto smlouvou zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal úvěr spolu s poplatkem ve výši 9 761 Kč (celkem se zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit 24 761 Kč) splácet v 12měsíčních splátkách po 2 064 Kč. Dle tvrzení žalobce žalovaný splatil právnímu předchůdci žalobce 8 278 Kč. Právní předchůdce žalobce žalovaného upozornil na prodlení s úhradou splátek výzvou ze dne, 19. 4. 2020, 10. 5. 2020, 26. 1. 2021, 25. 2. 2021 a dne 19. 5. 2021 vyzval žalovaného poslední výzvou k úhradě dluhu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 soud zjistil, že pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobce postoupena žalobci a tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne ze dne 1. 2. 2022. Dopisem ze dne 10. 2. 2022 byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě dlužné částky, výzva byla podána k poštovní přepravě dne 11. 2. 2022. Následně byl žalovaný opětovně upomínán o úhradu dluhu předžalobní upomínkou ze dne 20. 5. 2022.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Soud se nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaná byla spotřebitelem – viz § 419 občanského zákoníku) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval,„ že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Ačkoliv se citované rozhodnutí vztahuje k předchozí právní úpravě (zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru), je plně aplikovatelné i za současné právní úpravy (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Ze skutkových tvrzení žalobce vyplynulo, že právní předchůdce žalobce velmi pečlivě prověřoval úvěruschopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Toto jeho tvrzení je však zcela v rozporu se skutkovými zjištěními soudu v tomto směru. Žalovaný do Zákaznické karty uvedl zcela nereálné údaje o jeho běžných měsíčních výdajích (4 500 Kč) a současně údaj o existenci závazků u jiných subjektů. Pokud by právní předchůdce žalobce přistoupil k uvedeným údajům aspoň s minimální mírou kritického myšlení, s údaji o běžných měsíčních výdajích žalovaného by se nespokojil, protože pokud žalovaný měl v době před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru závazky u jiných subjektů, je vyloučeno, aby jeho běžné měsíční výdaje činily pouhých 4 500 Kč. Nadto po zjištění údajů o existenci 6 dalších závazků (z toho se splácením minimálně jednoho byl žalovaný v prodlení) výstupem z databáze BRKI a NRKI bylo na místě, aby právní předchůdce žalobce přistoupil k ověřování žalovaným uvedených údajů. Zejména údaj o závazku ze dne 27. 7. 2015 ve výši několikanásobně přesahující měsíční příjem žalovaného měl právního předchůdce žalobce vést k negativnímu závěru o úvěruschopnosti žalovaného nebo k provedení skutečně důkladného ověření jeho výdajů. Soud poukazuje na to, že právní předchůdce žalobce neměl k dispozici žádný výpis z bankovního účtu žalovaného, ve kterém by byly rozepsány jednotlivé transakce, na základě kterého by mohl posoudit, zda žalovanému měsíčně zůstane dostatek finančních prostředků k úhradě splátek úvěru. Soud proto uzavírá, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když nijak neověřoval žalovaným uváděné zcela nereálné údaje o jeho výdajích. Právní předchůdce žalobce měl přitom povinnost řádně zkoumat výdajovou stránku žadatele o úvěr, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji žadatele o úvěr, a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný spotřebitelský úvěr řádně splácet.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Soud proto s ohledem na výše uvedené uzavírá, že právní předchůdce žalobce neposoudil úvěruschopnost žalovaného řádně, protože žádným způsobem neověřil jím uváděné výdaje, zcela nekriticky zhodnotil žalovaným uvedené údaje v Zákaznické kartě, nevyvodil žádné racionální závěry z výstupu z databáze BRKI a NRKI, neměl k dispozici žádné výpisy z jeho účtu, které by výši měsíčních výdajů žalovaného dokládal a nemohl si tedy věrohodně učinit závěr o tom, zda bude žalovaný schopen spotřebitelský úvěr řádně splácet. Uzavřená smlouva o úvěru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 14. 10. 2019 je proto absolutně neplatná s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Soud zdůrazňuje, že přestože smlouva o úvěru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., s odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 6. října 2021 sp. zn. Pl. ÚS 3/20 existuje povinnost obecného soudu k eurokonformnímu výkladu § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru i případné přímé použití směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Poskytnutá jistina úvěru ve výši 15 000 Kč byla právnímu předchůdci žalobce ze strany žalovaného vrácena v rozsahu částky 8 278 Kč, jak bylo žalobcem uvedeno. Žalobci tak vznikl dle § 2991 a násl. občanského zákoníku nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve formě poskytnuté částky ve výši 15 000 Kč s odečtením toho, co bylo žalovaným již vráceno, tedy částky 8 278 Kč. Pohledávka byla v mezidobí dle § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobce, který je tak oprávněn ji vymáhat. Soud tedy žalobě částečně vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 6 722 Kč (15 000 Kč – 8 278 Kč) včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši stanovené dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (I. výrok). Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky výzvou obsaženou v dopise ze dne 10. 2. 2022, který byl dle potvrzení podání podán k poštovní přepravě dne 11. 2. 2022. Dle § 573 občanského zákoníku výzva došla žalovanému tři dny po jejím odeslání, tedy 14. 2. 2022, splatnost dluhu nastala dne 17. 2. 2022 (3 dny po doručení dopisu). Žalovaný se proto dostal do prodlení dne 18. 2. 2022.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Ve zbytku soud žalobu zamítl (II. výrok), protože pro absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" žalobce nemá nárok na smlouvou sjednané poplatky, sankční poplatky, smluvní pokutu, úroky z úvěru ve výši 42 % z dlužné jistiny ani úroky z prodlení z dlužné částky před 18. 2. 2022.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci více úspěšný, měl by proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto mu právo na jejich náhradu nebylo přiznáno.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 16. 6. 2022 domáhal po žalovaném zaplacení částky 25 483 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], s žalovaným uzavřel dne 14. 10. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a poplatek ve výši 9761 Kč spolu s 42% úroky z úvěru ročně právnímu předchůdci žalobce vrátit v 12 pravidelných měsíčních splátkách po 2 064 Kč. Žalovaný se však ocitl v prodlení s úhradou splátek úvěru, do postoupení pohledávky žalobci byla žalobci zaplacena pouze částka 8 278 Kč a ke dni 1. 2. 2022 činila dlužná jistina 10 666,64 Kč, dlužný poplatek 5 816,36 Kč, kapitalizovaná smluvní pokuta 7 500 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 556,38 Kč a sankční poplatky 1 500 Kč, přičemž předmětem žaloby jsou též úroky z úvěru ve výši 42 % ročně z dlužné jistiny a zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 žalobci jako novému věřiteli, postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 1. 2. 2022. K otázce posuzování úvěruschopnosti žalovaného uvedl, že právní předchůdce žalobce prověřil před uzavřením smlouvy o úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet důkladně, vycházel přitom z informací, které sám aktivně zjišťoval a ověřoval ze zdrojů nezávislých na žalovaném, provedl lustraci žalovaného v BRKI, NRKI, v jeho interní databázi, insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, databázi neplatných dokladů a zhodnotil příjem a výdaje žalovaného. Uvedl, že se jednalo o úvěr s nízkou nominální hodnotou.\n2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.\n3. Z žalobcem předložených listin soud zjistil následující skutkový stav.\n4. Žalovanému byly právním předchůdcem žalobce poskytnuty standartní informace o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalovaný vyplnil Zákaznickou kartu – žádost o spotřebitelský úvěr, do které uvedl, že žije s rodiči, pracuje jako zásobovač na plný úvazek, dosahuje pravidelného měsíčního příjmu ve výši 19 406 Kč a jeho běžné měsíční výdaje činí 4 500 Kč. Za účelem ověření příjmu právnímu předchůdci žalobce předložil pracovní smlouvu a výplatní pásky za srpen a září 2019. Dále uvedl, že má závazek ze zápůjčky u jiné společnosti a že má veden na jeho jméno bankovní účet, výpis z účtu však právnímu předchůdci žalobce nepředložil. Žalobce soudu předložil výsledek lustrace žalovaného v centrální evidenci exekucí, ze kterého vyplývá, že žalovaný neměl v evidenci veden žádný záznam. Dále soudu předložil výstup z databáze BRKI a NRKI, ze kterého soud zjistil, že žalovaný měl před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru dalších 6 závazků, u 2 z nich je uveden údaj vzniku, a to dne 27. 7. 2015, předmětem tohoto závazku byl úvěr ve výši 18 000 Kč, a dne 25. 8. 2019, předmětem tohoto závazku byl úvěr ve výši 6 000 Kč. V případě závazku ze dne 27. 7. 2015 dále bylo zjištěno, že žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou dluhu, maximální výše dlužné dosáhla dne 31. 7. 2017 hodnoty 27 339 Kč, poslední datum prodlení s úhradou nastalo dne 31. 5. 2019. U ostatních závazků nebyly žádné informace k dispozici. Následně byla dne 14. 10. 2019 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Právní předchůdce žalobce se touto smlouvou zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal úvěr spolu s poplatkem ve výši 9 761 Kč (celkem se zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit 24 761 Kč) splácet v 12měsíčních splátkách po 2 064 Kč. Dle tvrzení žalobce žalovaný splatil právnímu předchůdci žalobce 8 278 Kč. Právní předchůdce žalobce žalovaného upozornil na prodlení s úhradou splátek výzvou ze dne, 19. 4. 2020, 10. 5. 2020, 26. 1. 2021, 25. 2. 2021 a dne 19. 5. 2021 vyzval žalovaného poslední výzvou k úhradě dluhu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 soud zjistil, že pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobce postoupena žalobci a tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne ze dne 1. 2. 2022. Dopisem ze dne 10. 2. 2022 byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě dlužné částky, výzva byla podána k poštovní přepravě dne 11. 2. 2022. Následně byl žalovaný opětovně upomínán o úhradu dluhu předžalobní upomínkou ze dne 20. 5. 2022.\n5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.\n6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.\n7. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.\n8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.\n9. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Soud se nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaná byla spotřebitelem – viz § 419 občanského zákoníku) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.\n10. Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).\n11. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval,„ že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Ačkoliv se citované rozhodnutí vztahuje k předchozí právní úpravě (zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru), je plně aplikovatelné i za současné právní úpravy (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).\n12. Ze skutkových tvrzení žalobce vyplynulo, že právní předchůdce žalobce velmi pečlivě prověřoval úvěruschopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Toto jeho tvrzení je však zcela v rozporu se skutkovými zjištěními soudu v tomto směru. Žalovaný do Zákaznické karty uvedl zcela nereálné údaje o jeho běžných měsíčních výdajích (4 500 Kč) a současně údaj o existenci závazků u jiných subjektů. Pokud by právní předchůdce žalobce přistoupil k uvedeným údajům aspoň s minimální mírou kritického myšlení, s údaji o běžných měsíčních výdajích žalovaného by se nespokojil, protože pokud žalovaný měl v době před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru závazky u jiných subjektů, je vyloučeno, aby jeho běžné měsíční výdaje činily pouhých 4 500 Kč. Nadto po zjištění údajů o existenci 6 dalších závazků (z toho se splácením minimálně jednoho byl žalovaný v prodlení) výstupem z databáze BRKI a NRKI bylo na místě, aby právní předchůdce žalobce přistoupil k ověřování žalovaným uvedených údajů. Zejména údaj o závazku ze dne 27. 7. 2015 ve výši několikanásobně přesahující měsíční příjem žalovaného měl právního předchůdce žalobce vést k negativnímu závěru o úvěruschopnosti žalovaného nebo k provedení skutečně důkladného ověření jeho výdajů. Soud poukazuje na to, že právní předchůdce žalobce neměl k dispozici žádný výpis z bankovního účtu žalovaného, ve kterém by byly rozepsány jednotlivé transakce, na základě kterého by mohl posoudit, zda žalovanému měsíčně zůstane dostatek finančních prostředků k úhradě splátek úvěru. Soud proto uzavírá, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když nijak neověřoval žalovaným uváděné zcela nereálné údaje o jeho výdajích. Právní předchůdce žalobce měl přitom povinnost řádně zkoumat výdajovou stránku žadatele o úvěr, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji žadatele o úvěr, a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný spotřebitelský úvěr řádně splácet.\n13. Soud proto s ohledem na výše uvedené uzavírá, že právní předchůdce žalobce neposoudil úvěruschopnost žalovaného řádně, protože žádným způsobem neověřil jím uváděné výdaje, zcela nekriticky zhodnotil žalovaným uvedené údaje v Zákaznické kartě, nevyvodil žádné racionální závěry z výstupu z databáze BRKI a NRKI, neměl k dispozici žádné výpisy z jeho účtu, které by výši měsíčních výdajů žalovaného dokládal a nemohl si tedy věrohodně učinit závěr o tom, zda bude žalovaný schopen spotřebitelský úvěr řádně splácet. Uzavřená smlouva o úvěru [číslo] ze dne 14. 10. 2019 je proto absolutně neplatná s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.\n14. Soud zdůrazňuje, že přestože smlouva o úvěru [číslo] byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., s odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 6. října 2021 sp. zn. Pl. ÚS 3/20 existuje povinnost obecného soudu k eurokonformnímu výkladu § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru i případné přímé použití směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru.\n15. Poskytnutá jistina úvěru ve výši 15 000 Kč byla právnímu předchůdci žalobce ze strany žalovaného vrácena v rozsahu částky 8 278 Kč, jak bylo žalobcem uvedeno. Žalobci tak vznikl dle § 2991 a násl. občanského zákoníku nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve formě poskytnuté částky ve výši 15 000 Kč s odečtením toho, co bylo žalovaným již vráceno, tedy částky 8 278 Kč. Pohledávka byla v mezidobí dle § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobce, který je tak oprávněn ji vymáhat. Soud tedy žalobě částečně vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 6 722 Kč (15 000 Kč – 8 278 Kč) včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši stanovené dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (I. výrok). Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky výzvou obsaženou v dopise ze dne 10. 2. 2022, který byl dle potvrzení podání podán k poštovní přepravě dne 11. 2. 2022. Dle § 573 občanského zákoníku výzva došla žalovanému tři dny po jejím odeslání, tedy 14. 2. 2022, splatnost dluhu nastala dne 17. 2. 2022 (3 dny po doručení dopisu). Žalovaný se proto dostal do prodlení dne 18. 2. 2022.\n16. Ve zbytku soud žalobu zamítl (II. výrok), protože pro absolutní neplatnost smlouvy o úvěru [číslo] žalobce nemá nárok na smlouvou sjednané poplatky, sankční poplatky, smluvní pokutu, úroky z úvěru ve výši 42 % z dlužné jistiny ani úroky z prodlení z dlužné částky před 18. 2. 2022.\n17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci více úspěšný, měl by proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto mu právo na jejich náhradu nebylo přiznáno.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSBR:2023:31.C.176.2022.1","publishedAt":"2023-06-15","decisionAt":"2023-03-01","caseNumber":{"senate":31,"registry":"C","index":176,"year":2022,"pageNumber":54},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Kamila","lastName":"Krausová","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"MSBR","caseResultType":["ZAMITNUTI"],"caseSubject":"zaplacení 25 483 Kč s příslušenstvím - úvěr","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1970","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1879","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2991","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":351,"lexYear":2013,"lexType":"PREDPIS_NARIZENI_VLADY"},{"paragraphNumber":"","lexNumber":145,"lexYear":2010,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2395","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"87","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"573","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"","lexNumber":110,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"419","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"86","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["PENEZITE_PLNENI","POSTOUPENI_POHLEDAVKY","SMLOUVA_O_UVERU"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false}]}