{"uuid":"26eacf21-6dfb-45a6-af0d-271aff22b8ca","header":[{"texts":[{"text":"Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Houžvičkovou ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 24 705 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení 7,05% p.a. z této částky za dobu od 19.6.2024 do zaplacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žaloba se co do částky 47 479,91 Kč a úroku 19,98% p.a. z částky 13 455,36 Kč za dobu od 28.9.2023 do zaplacení, úroku z prodlení 7,05% p.a. z částky 13 455, 36 Kč za dobu od 28.9.2023 do 18.6.2024 a úroku z prodlení 7,05% p.a. z částky 455, 36 Kč za dobu od 19.6.2024 do zaplacení zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení 7,05% p.a. z této částky za dobu od 19.6.2024 do zaplacení.II. Žaloba se co do částky 47 479,91 Kč a úroku 19,98% p.a. z částky 13 455,36 Kč za dobu od 28.9.2023 do zaplacení, úroku z prodlení 7,05% p.a. z částky 13 455, 36 Kč za dobu od 28.9.2023 do 18.6.2024 a úroku z prodlení 7,05% p.a. z částky 455, 36 Kč za dobu od 19.6.2024 do zaplacení zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 705 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem 25 703, 91 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 071 Kč, úrokem 19,98% p.a. z částky 13 455,36 Kč za dobu od 28.9.2023 do zaplacení a úrokem z prodlení 7,05% p.a. z částky 13 455, 36 Kč za dobu od 28.9.2023 do zaplacení. Svoji žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" a žalovaným byla dne 1.3.2013 uzavřena smlouva o půjčce č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":", na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 14 000 Kč. Spolu s půjčenou částkou měl žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit i kapitalizované úroky za dobu úvěru ve výši 1 788 Kč (úrok 19,98% p.a.), odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 661 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 256 Kč. Veškeré částky měl žalovaný splácet v pravidelných 60 týdenních splátkách po 429 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 25.4.2014. Žalovaný však úvěr nesplácel, poslední splátku uhradil dne 3.4.2013. Na celý úvěr žalovaný zaplatil pouze částku 1 000 Kč. Následně smlouvou o postoupení pohledávek došlo k postoupení shora uvedené částky na žalobkyni. K datu postoupení tak žalovaný dlužil výše uvedené částky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Na základě provedeného dokazování ve věci soud zjistil následující stav. Dne 1.3.2013 byla uzavřena mezi společností ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" a žalovaným smlouva o půjčce č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky ve výši 14 000 Kč splácet spolu s poplatkem ve výši 11 705 Kč. Tento poplatek tvořil kapitalizovaný úrok ve výši 1 788 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 661 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 256 Kč. Celková dlužná částka tak činila 25 705 Kč a žalovaný se ji zavázal splácet v pravidelných 60 týdenních splátkách po částkách 429 Kč, přičemž poslední splátka měla činit 394 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že částku 14 000 Kč převzal v den uzavření půjčky v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky, v nichž se konstatuje, že RPSN činí 63,93 % a úrok činí 19,98 % p.a.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Žalovanému byla zároveň založena karta zákazníka, v níž se uvádí, že žalovaný bydlí v pronajatém bytě, jinou půjčku u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" nemá, jeho totožnost byla ověřena z občanského průkazu, částku 14 000 Kč žalovaný potřebuje na neočekávané výdaje, má jedno nezaopatřené dítě, pracuje jako montážní technik s příjmem 30 000 Kč. Jeho výdaje na bydlení činí 4 300 Kč, na telefon 200 Kč, na splátky půjček/výživné 3 000 Kč a dále na výdaje na domácnost hradí 3 000 Kč. Veškeré jeho výdaje tedy měsíčně činí 10 500 Kč. Uvedené informace měl žalovaný doložit i předložením pracovní smlouvy, výplatními páskami a nájemní smlouvou.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Z tvrzení právního předchůdce žalobkyně, jež žalovaným nebylo nijak zpochybněno, vzal soud za zjištěné, že žalovaný na úvěr zaplatil 1 000 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 vč. jejího seznamu, jenž je její nedílnou součástí, má soud za prokázané, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému také písemně dopisem ze dne 29.9.2023 oznámena.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne 3.6.2024, když žalovanému byla poskytnuta lhůta k zaplacení dlužné částky do 18.6.2024.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Při právním posouzení věci vycházel s následujících ustanovení:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Dle § 261 zák.č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen obch.z.) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho částí (§ 476), smlouvy o nájmu podniku (§ 488b), zástavní právo k obchodnímu podílu (§ 117a), smlouvy o úvěru (§ 497), smlouvy o kontrolní činnosti (§ 591), smlouvy zasílatelské (§ 601), smlouvy o provozu dopravního prostředku (§ 638), smlouvy o tichém společenství (§ 673), smlouvy o otevření akreditivu (§ 682), smlouvy o inkasu (§ 692), smlouvy o bankovním uložení věci (§ 700), smlouvy o běžném účtu (§ 708) a smlouvy o vkladovém účtu (§ 716).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Dle § 497 obch.z. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Dle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění novely z.č. 43/2013 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Dle odst. 2 téhož osoba, která je oprávněna zpracovávat údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti a která je oprávněna poskytovat přístup k těmto údajům třetím osobám, umožní věřitelům se sídlem nebo místem podnikání v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako věřitelům se sídlem nebo místem podnikání v České republice. Tato osoba uveřejní podmínky přístupu věřitelů k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Dle odst. 3 téhož spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Soud tedy na základě výše provedených důkazů má v souladu s citovanou právní úpravou za to, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru, jak definuje § 497 obch.z. Při uzavření smlouvy byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky v dohodnuté výši 14 000 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Protože však došlo k poskytnutí úvěru za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 31.12. 2013, byl poskytovatel úvěru (tj. právní předchůdkyně žalobkyně) povinna zabývat se úvěruschopností žalovaného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Soud v této věci musí uvést, že Nejvyšší soud se k otázce porušení povinnosti dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, podrobně vyjádřil například v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace odvolací soud v napadeném rozhodnutí. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Odkázal na výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Důsledkem porušení povinnosti dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31.12. 2013, je absolutní neplatnost smlouvy. Zákonem č. 43/2013 Sb. bylo totiž stanoveno, že „věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná“.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. V projednávané věci byla smlouva uzavřena za účinnosti zákona č. 43/2013 Sb. I zde je třeba vyjít z judikatorně ustálené zásady, jíž z pohledu posuzování platnosti spotřebitelských úvěrových smluv formuloval Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, nebo v nálezu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12, že „nelze považovat za akceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“. Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Soudu z provedeného dokazování vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně si své povinnosti zkoumat schopnost žalovaného úvěr splácet nedostála, neboť sice deklarovala, že si údaje poskytnuté žalovaným ověřila, ale toto nebyla schopna nijak prokázat. Je přitom zřejmé, že příjmy i výdaje lze prokázat předložením jak výplatních pásek, tak předložením nájemní smlouvy či plateb spojených s úhradou elektřiny, vody, plynu a dalších hrazených zpravidla formou inkasa.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Obezřetnost a důslednost právní předchůdkyně žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k nereálným údajům uvedeným ze strany žalovaného, byť současně prohlásil, že jsou „pravdivé a úplné.“ Měsíční výdaj žalovaného ve výši 4 300 Kč na bydlení v nájemním bytě ani rámcově neodpovídá obvyklým výdajům v České republice v roce, kdy smlouva byla uzavřena, natož aby zahrnovala veškeré potřebné výdaje s bydlením spojené (elektřina, plyn, vodné a stočné apod.) Ani výdaj na domácnost v částce 3 000 Kč nelze vnímat jako adekvátní skutečným a nutným výdajům na stravu, ošacení, drogerii a další. Podle údajů Českého statistického úřadu byly průměrné výdaje na konečnou spotřebu domácností v přepočtu na osobu v roce 2012 přibližně 297 000 Kč a v roce 2013 přibližně 310 000 Kč. Soud je tedy toho názoru, že právní předchůdkyně žalobkyně si tedy vystačila jen s velmi nepravděpodobnými tvrzeními, což podporuje závěr, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána jen formálně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo laxně a víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 451 z.č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté finanční částky v celkové výši 14 000 Kč. Protože však žalovaný žalobkyni na poskytnutý úvěr zaplatil celkem částku 1 000 Kč, je povinen vrátit žalobkyni částku 13 000 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Ohledně úroku z prodlení soud rozhodoval dle § 517 odst. 2 z.č. 40/1964 Sb., o.z. dle kterého žalobkyni přísluší zákonný úrok z prodlení počínaje dnem následujícím po uplynutí lhůty stanovené žalovanému k zaplacení dluhu v předžalobní výzvě, tj. počínaje dnem 19.6.2024.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Soud tedy z výše uvedených důvodů žalobě částečně vyhověl, ve zbytku pak žalobu jako nedůvodnou zamítl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná. Žalovanému by tak příslušela poměrná část nákladů řízení. Protože se však z obsahu spisu nepodává, že by žalovanému nějaké náklady řízení vznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 705 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem 25 703, 91 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 071 Kč, úrokem 19,98% p.a. z částky 13 455,36 Kč za dobu od 28.9.2023 do zaplacení a úrokem z prodlení 7,05% p.a. z částky 13 455, 36 Kč za dobu od 28.9.2023 do zaplacení. Svoji žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba,  a žalovaným byla dne 1.3.2013 uzavřena smlouva o půjčce č. , hodnota, , na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 14 000 Kč. Spolu s půjčenou částkou měl žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit i kapitalizované úroky za dobu úvěru ve výši 1 788 Kč (úrok 19,98% p.a.), odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 661 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 256 Kč. Veškeré částky měl žalovaný splácet v pravidelných 60 týdenních splátkách po 429 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 25.4.2014. Žalovaný však úvěr nesplácel, poslední splátku uhradil dne 3.4.2013. Na celý úvěr žalovaný zaplatil pouze částku 1 000 Kč. Následně smlouvou o postoupení pohledávek došlo k postoupení shora uvedené částky na žalobkyni. K datu postoupení tak žalovaný dlužil výše uvedené částky.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.3. Na základě provedeného dokazování ve věci soud zjistil následující stav. Dne 1.3.2013 byla uzavřena mezi společností , právnická osoba,  a žalovaným smlouva o půjčce č. , hodnota, . Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky ve výši 14 000 Kč splácet spolu s poplatkem ve výši 11 705 Kč. Tento poplatek tvořil kapitalizovaný úrok ve výši 1 788 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 661 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 256 Kč. Celková dlužná částka tak činila 25 705 Kč a žalovaný se ji zavázal splácet v pravidelných 60 týdenních splátkách po částkách 429 Kč, přičemž poslední splátka měla činit 394 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že částku 14 000 Kč převzal v den uzavření půjčky v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky, v nichž se konstatuje, že RPSN činí 63,93 % a úrok činí 19,98 % p.a.4. Žalovanému byla zároveň založena karta zákazníka, v níž se uvádí, že žalovaný bydlí v pronajatém bytě, jinou půjčku u , právnická osoba,  nemá, jeho totožnost byla ověřena z občanského průkazu, částku 14 000 Kč žalovaný potřebuje na neočekávané výdaje, má jedno nezaopatřené dítě, pracuje jako montážní technik s příjmem 30 000 Kč. Jeho výdaje na bydlení činí 4 300 Kč, na telefon 200 Kč, na splátky půjček/výživné 3 000 Kč a dále na výdaje na domácnost hradí 3 000 Kč. Veškeré jeho výdaje tedy měsíčně činí 10 500 Kč. Uvedené informace měl žalovaný doložit i předložením pracovní smlouvy, výplatními páskami a nájemní smlouvou.5. Z tvrzení právního předchůdce žalobkyně, jež žalovaným nebylo nijak zpochybněno, vzal soud za zjištěné, že žalovaný na úvěr zaplatil 1 000 Kč.6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 vč. jejího seznamu, jenž je její nedílnou součástí, má soud za prokázané, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému také písemně dopisem ze dne 29.9.2023 oznámena.7. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne 3.6.2024, když žalovanému byla poskytnuta lhůta k zaplacení dlužné částky do 18.6.2024.8. Při právním posouzení věci vycházel s následujících ustanovení:9. Dle § 261 zák.č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen obch.z.) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho částí (§ 476), smlouvy o nájmu podniku (§ 488b), zástavní právo k obchodnímu podílu (§ 117a), smlouvy o úvěru (§ 497), smlouvy o kontrolní činnosti (§ 591), smlouvy zasílatelské (§ 601), smlouvy o provozu dopravního prostředku (§ 638), smlouvy o tichém společenství (§ 673), smlouvy o otevření akreditivu (§ 682), smlouvy o inkasu (§ 692), smlouvy o bankovním uložení věci (§ 700), smlouvy o běžném účtu (§ 708) a smlouvy o vkladovém účtu (§ 716).10. Dle § 497 obch.z. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Dle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění novely z.č. 43/2013 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.12. Dle odst. 2 téhož osoba, která je oprávněna zpracovávat údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti a která je oprávněna poskytovat přístup k těmto údajům třetím osobám, umožní věřitelům se sídlem nebo místem podnikání v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako věřitelům se sídlem nebo místem podnikání v České republice. Tato osoba uveřejní podmínky přístupu věřitelů k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup.13. Dle odst. 3 téhož spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.14. Soud tedy na základě výše provedených důkazů má v souladu s citovanou právní úpravou za to, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru, jak definuje § 497 obch.z. Při uzavření smlouvy byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky v dohodnuté výši 14 000 Kč.15. Protože však došlo k poskytnutí úvěru za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 31.12. 2013, byl poskytovatel úvěru (tj. právní předchůdkyně žalobkyně) povinna zabývat se úvěruschopností žalovaného.16. Soud v této věci musí uvést, že Nejvyšší soud se k otázce porušení povinnosti dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, podrobně vyjádřil například v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace odvolací soud v napadeném rozhodnutí. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Odkázal na výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.17. Důsledkem porušení povinnosti dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31.12. 2013, je absolutní neplatnost smlouvy. Zákonem č. 43/2013 Sb. bylo totiž stanoveno, že „věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná“.18. V projednávané věci byla smlouva uzavřena za účinnosti zákona č. 43/2013 Sb. I zde je třeba vyjít z judikatorně ustálené zásady, jíž z pohledu posuzování platnosti spotřebitelských úvěrových smluv formuloval Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, nebo v nálezu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12, že „nelze považovat za akceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“. Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.).19. Soudu z provedeného dokazování vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně si své povinnosti zkoumat schopnost žalovaného úvěr splácet nedostála, neboť sice deklarovala, že si údaje poskytnuté žalovaným ověřila, ale toto nebyla schopna nijak prokázat. Je přitom zřejmé, že příjmy i výdaje lze prokázat předložením jak výplatních pásek, tak předložením nájemní smlouvy či plateb spojených s úhradou elektřiny, vody, plynu a dalších hrazených zpravidla formou inkasa.20. Obezřetnost a důslednost právní předchůdkyně žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k nereálným údajům uvedeným ze strany žalovaného, byť současně prohlásil, že jsou „pravdivé a úplné.“ Měsíční výdaj žalovaného ve výši 4 300 Kč na bydlení v nájemním bytě ani rámcově neodpovídá obvyklým výdajům v České republice v roce, kdy smlouva byla uzavřena, natož aby zahrnovala veškeré potřebné výdaje s bydlením spojené (elektřina, plyn, vodné a stočné apod.) Ani výdaj na domácnost v částce 3 000 Kč nelze vnímat jako adekvátní skutečným a nutným výdajům na stravu, ošacení, drogerii a další. Podle údajů Českého statistického úřadu byly průměrné výdaje na konečnou spotřebu domácností v přepočtu na osobu v roce 2012 přibližně 297 000 Kč a v roce 2013 přibližně 310 000 Kč. Soud je tedy toho názoru, že právní předchůdkyně žalobkyně si tedy vystačila jen s velmi nepravděpodobnými tvrzeními, což podporuje závěr, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána jen formálně.21. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo laxně a víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy.22. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 451 z.č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté finanční částky v celkové výši 14 000 Kč. Protože však žalovaný žalobkyni na poskytnutý úvěr zaplatil celkem částku 1 000 Kč, je povinen vrátit žalobkyni částku 13 000 Kč.23. Ohledně úroku z prodlení soud rozhodoval dle § 517 odst. 2 z.č. 40/1964 Sb., o.z. dle kterého žalobkyni přísluší zákonný úrok z prodlení počínaje dnem následujícím po uplynutí lhůty stanovené žalovanému k zaplacení dluhu v předžalobní výzvě, tj. počínaje dnem 19.6.2024.24. Soud tedy z výše uvedených důvodů žalobě částečně vyhověl, ve zbytku pak žalobu jako nedůvodnou zamítl.25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná. Žalovanému by tak příslušela poměrná část nákladů řízení. Protože se však z obsahu spisu nepodává, že by žalovanému nějaké náklady řízení vznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSHO:2025:6.C.312.2024.1","publishedAt":"2025-09-01","decisionAt":"2025-03-18","caseNumber":{"senate":6,"registry":"C","index":312,"year":2024,"pageNumber":52},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Olga","lastName":"Houžvičková","titlesAfter":"","function":"samosoudkyně"},"courtCode":"OSHO","caseResultType":["VYHOVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":"zaplacení 24 705 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"9","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"115a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"451","lexNumber":40,"lexYear":1964,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"517","lexNumber":40,"lexYear":1964,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"9","lexNumber":145,"lexYear":2010,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["POSTOUPENI_POHLEDAVKY","VYZIVNE","SMLOUVA_O_VKLADOVEM_UCTU","SMLOUVA_O_INKASU","PRODEJ_PODNIKU","SMLOUVA_PRACOVNI","SMLOUVA_NAJEMNI","SMLOUVA_O_NAJMU_PODNIKU","SMLOUVA_O_UVERU","SMLOUVA_O_BEZNEM_UCTU","SMLOUVA_O_PUJCCE","SMLOUVA_O_PROVOZU_DOPRAVNIHO_PROSTREDKU","ZASTAVNI_PRAVO","SMLOUVA_O_PRODEJI_PODNIKU","SMLOUVA_O_KONTROLNI_CINNOSTI"]},"styles":[{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}