{"uuid":"273ce69b-e976-4116-b7bd-927fd856ba2d","header":[{"texts":[{"text":"Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Kulíkovou ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"údaje o zástupci","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 96 965,75 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 34 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 34 500 Kč od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky 62 465,75 Kč, spolu se kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 462,90 Kč, spolu s úrokem ve výši 29% ročně z částky 40 697,30 Kč od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 6 197,30 Kč od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do zaplacení, zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 34 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 34 500 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.\nII. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky 62 465,75 Kč, spolu se kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 462,90 Kč, spolu s úrokem ve výši 29% ročně z částky 40 697,30 Kč od [datum] do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 6 197,30 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.\nIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobkyně se obrátila na zdejší soud s žalobou, ve které se po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 96 965,75 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" s obchodní společností ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO","anonStyle":"ANON"},{"text":", se sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" s produktovým názvem C S 10 zelená v hotovosti měsíční ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dále jen„ smlouva“), na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti jistina (zápůjčka) ve výši 45 000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"38 903 Kč, ve kterém je zahrnut úrok ve výši 29 % ročně, poplatek za zpracování, doručování a flexibilní splácení a administrativní poplatek. Žalovaná se zavázala zaplatit celkem 83 903 Kč, a to v 24 měsíčních splátkách po 3 496 Kč. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas. Žalovaná na svůj dluh uhradila jen 10 500 Kč, z toho žalobkyně započetla 4 302,70 Kč na jistinu a 6 197,30 Kč na poplatek. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně proto nárokuje zaplacení jistiny ve výši 40 697,30 Kč, poplatku ve výši 32 268,45 Kč, smluvní pokuty v kapitalizované výši 22 500 Kč (0,1 % denně ze splátek, s jejichž úhradou byla žalovaná v prodlení až do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":") a sankčních poplatků za vymáhání dluhu ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně v rámci příslušenství požaduje zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 462,90 Kč z jednotlivých splátek, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 40 697,30 Kč od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 40 697,30 Kč od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do zaplacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila a zůstala ve sporu zcela pasivní.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Ve věci bylo soudem nařízeno první soudní jednání na den ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalované bylo dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" procesně korektním způsobem doručeno předvolání k tomuto jednání. Žalovaná se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy, proto soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" smlouvu o zápůjčce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 45 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 38 903 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 29 % ročně ve výši 14 831 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 16 534 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu ve výši 7 538 Kč, a to v 24 měsíčních splátkách po 3 496 Kč (poslední splátka ve výši 3 495 Kč). Svým podpisem žalovaná potvrdila převzetí zápůjčky ve výši 45 000 Kč v hotovosti. Smluvní strany sjednaly RPSN ve výši 95,11 %. V čl. 6 smluvních podmínek si smluvní strany pro případ prodlení žalované s úhradou splátky sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná se dále zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně dle čl. 6 poplatek ve výši 300 Kč za zaslání upomínky a dle čl. 6 poplatek ve výši 1 000 Kč za zahájení vymáhání dluhu /viz smlouvu na č. l. 7 spisu, standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 8 spisu/. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 10 500 Kč. Žalované byla za prodlení s úhradou jednotlivých splátek účtována smluvní pokuta ke dni ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve výši 22 500 Kč /viz platební historie na č. l. 9-10 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaná je rozvedená, bydlí jako spolubydlící, má základní vzdělání a její příjem tvoří starobní důchod ve výši 9 072 Kč. Další čistý příjem domácnosti pak činí 40 500 Kč, přičemž běžné měsíční výdaje žadatelky sestávají z interních splátek PF ve výši 8 425 Kč a odhadovaných měsíčních výdajů žadatelky ve výši 200 Kč /viz zákaznická karta na č. l. 42 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. O postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna oznámením o postoupení pohledávky ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" /viz smlouvu o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek v elektronické podobě v databázi ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":", oznámení o postoupení pohledávek na č. l. 6 spisu/. Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" k uhrazení dluhu ve lhůtě do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" /výzva k úhradě na č. l. 6 spisu, podací lístek na č. l. 13 spisu/. Žalovaná byla k uhrazení dluhu naposledy vyzvána předžalobní výzvou ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"/viz předžalobní výzvu na č. l. 17 spisu, podací lístek na č. l. 14 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela smlouvu o zápůjčce, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v pravidelných splátkách, a to spolu s úroky a poplatky. Právní předchůdkyně žalobkyně při prověřování schopnosti splácet úvěr žalovanou vycházela z toho, že je rozvedená, bydlí jako spolubydlící, má základní vzdělání a její příjem tvoří starobní důchod ve výši 9 072 Kč. Další čistý příjem domácnosti pak činí 40 500 Kč, přičemž běžné měsíční výdaje žadatelky sestávají z interních splátek PF ve výši 8 425 Kč a odhadovaných měsíčních výdajů žadatelky ve výši 200 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 10 500 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Soud na základě hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech ve vzájemné souvislosti dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně chtěla s žalovanou uzavřít smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, na základě níž přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalované jistinu ve výši 45 000 Kč, a žalované měla vzniknout povinnost půjčené peněžní prostředky spolu s poplatkem vrátit. Protože šlo o smlouvu o spotřebitelském úvěru, soud se předně zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky zápůjčky jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedostála. Z provedených důkazů vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala výdaje žalované, a to ani ty podstatné. Právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z tvrzené výše výdajů žalované ve výši 200 Kč při vědomosti, že žalovaná již jeden úvěr právní předchůdkyni žalobkyně splácí ve výši 8 425Kč. Jediným reálným ověřeným příjmem žalované je důchod ve výši 9 075Kč. Takový postup právní předchůdkyně žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejich osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně výdaje žalované jakkoliv ověřila, rovněž tak se spokojila s absurdním tvrzením žalované, že její výdaje činí měsíčně pouze 200Kč a splátky úvěru ve výši 8 425Kč. Jak již soud uvedl výše poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ověřit příjmy a výdaje žadatele. Na právní předchůdkyni žalobkyně tak bylo, aby si od žalované vyžádala podklady ke zjištění jejich příjmů a výdajů tak, aby výdaje i příjmy měla spolehlivě zachyceny a hodnověrně pak mohla dojít k závěru, že žalovaná je kromě splátek úvěru ve výši 8 425Kč schopna hradit měsíčně další splátku úvěru ve výši 3 496 Kč, tedy reálně jen součet těchto splátek je vyšší než měsíční příjmy žalované. Pouhé doplnění čísel do formuláře právní předchůdkyně žalobkyně, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V daném případě z informací, které právní předchůdce žalobkyně měl k dispozici, nemohl předpokládat, že je žalovaná schopna dostát svých závazků. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k výdajům /kromě vědomosti o splátkách dalšího úvěru u poskytovatele úvěru/ a případně k příznivým majetkovým poměrům žalované /úspory atd./ žalované v daném případě nemohlo dojít. Právní předchůdkyně žalobkyně se při zjišťování informací spokojila pouze s tvrzeními žalované o nikterak nedoložených měsíčních výdajích uvedených ve výši 200 Kč. Pakliže žalobkyně namítá, že není povinna zkoumat jednotlivé výdaje, nýbrž postačí vycházet z určitého statistického modelu vytvořeného žalobkyní (případně právní předchůdkyní žalobkyně) pro objektivní nemožnost výdaje žalované ověřit (případně s uvedením, že se uvedené výdaje mohou kdykoliv změnit), pak soud konstatuje, že v ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je výslovně uvedeno, že při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje poskytovatel zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…). Soud uvádí, že není nutné zkoumat všechny výdaje žalované, právní předchůdkyně žalobkyně by však měla ověřit alespoň základní výdaje žalované (zejména na živobytí a na bydlení). Je více než zřejmé, že odhadované výdaje žalované ve výši 200 Kč nemohou postačovat ani na úhradu nákladů spojených s bydlením a živobytím. Právní předchůdkyně žalobkyně měla zkoumat solventnost žalované o to pečlivěji, když věděla, že žalovaná má nesplacené závazky vůči právní předchůdkyni žalobkyně, neboť v kartě zákazníka je uvedeno, že žalovaná platí další interní splátky PF ve výši 8 425 Kč. Soud dále považuje za nesprávný i způsob hodnocení zjištěných informací od žalované, kdy právní předchůdkyně žalobkyně na jedné straně vycházela z příjmů celé domácnosti žalované, které byly podstatně vyšší, než příjmy samotné žalované, na druhou stranu však právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z deklarovaných výdajů žalované, aniž zohledňovala výdaje celé domácnosti žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně tak měla buď vycházet z příjmů a výdajů samotné žalované, nebo z příjmů a výdajů celé domácnosti. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně žalobců byla úvěruschopnost žalované s odbornou péčí zkoumána.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by„ státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že„ obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalované nelze uzavřít, že by se ze strany právní předchůdkyně žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která ze zákaznické karty vyplývala, skutečně jednalo.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":", L.; ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":", J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"č. j. 23 Co 128/2019-129, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve věci C ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky 45 000 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva o zápůjčce nebyla mezi účastníky platně sjednána, došlo na straně žalované ve smyslu § 2991 o. z. k bezdůvodnému obohacení, které je povinna žalobkyni vydat. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná zaplatila právní předchůdkyni žalobkyně, případně žalobkyni částku 10 500 Kč. Žalobkyně platby žalované započetla z části na jistinu dluhu (ve výši 4 302,70 Kč) a z části na poplatek (ve výši 6 197,30 Kč). Soud dospěl k závěru, že takový postup není možný. Pokud nedošlo k uzavření smlouvy, neboť jak soud uvedl je absolutně neplatná, nemohlo dojít ani ke sjednání poplatku. Žalobkyně tak nemohla započítávat platby žalované na tento poplatek. Soud proto uzavírá, že žalovaná tím, že právní předchůdkyni žalobkyně, případně žalobkyni zaplatila","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10 500 Kč, vydala žalobkyni bezdůvodné obohacení v této výši a svůj dluh tak částečně uhradila. Soud proto žalované uložil povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 34 500 Kč (tj. 45 000 Kč – 10 500 Kč), jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Protože soud daný nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalované, došlo k jeho splatnosti od okamžiku, kdy se o tomto obohacení žalovaná dozvěděla, tj. od okamžiku, kdy žalobkyně vyzvala žalovanou k jeho vydání. Žalovaná byla vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení výzvou ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", a to ve lhůtě do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Vzhledem k tomu, že žalovaná předmětnou částku žalobkyni nevydala, dostala se se splněním své povinnosti do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"č. 351/2013 Sb., a to od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Z výše uvedených důvodů soud žalobkyni nepřiznal právo na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Protože smlouva nebyla mezi účastníky platně sjednána, nemohlo dojít k sjednání úroků, poplatků ani smluvní pokuty. Soud proto žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 32 268,45 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 40 697,30 Kč od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 22 500 Kč, sankčních poplatků ve výši 1 500 Kč a části jistiny ve výši 10 500 Kč (kterou již žalovaná žalobkyni vydala, jak je uvedeno v bodě 21 odůvodnění), zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Soud nevyhověl návrhu žalobkyně na provedení důkazu výslechem svědka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum narození","anonStyle":"ANON"},{"text":", vázané zástupkyně přítomné při uzavírání smlouvy, a zamítl ho, neboť provedení tohoto důkazu považoval za nadbytečné. Svědkyně měla soudu prokázat, že ověřovala příjmy žalované na základě dokumentů specifikovaných v zákaznické kartě (složenky prokazující pobírání důchodu žalovanou) a pravidelné měsíční výdaje. Soud v této souvislosti konstatuje, že nemá pochybnosti o tom, že žalovaná doklady prokazující její příjmy předložila, pochybuje ale o tom, že si svědek může detailně pamatovat přesné okolnosti sjednání úvěru z léta roku 2019.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"I pokud by svědkyně tvrdila, že výdaje žalované řádně ověřovala, o čemž má soud vzhledem k tvrzené částce ostatních měsíčních výdajů ve výši 200 Kč značné pochybnosti, nelze opomenout, že právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila podstatný a zásadní tvrzený příjem domácnosti ve výši 40 500 Kč a s tím spojené výdaje domácnosti, které nebyly dle karty zákazníka ani zjišťovány. Soud proto uzavřel, že výslechem svědka by v dané věci nebylo možné učinit další relevantní zjištění ohledně ověřování úvěruschopnosti žalované, než ta, která soud zjistil z listinných důkazů. Návrh žalobkyně na provedení tohoto důkazu proto zamítl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Pro úplnost soud dodává, že nepřisvědčil ani argumentaci žalobkyně, jakým aplikovala na posuzovanou věc rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 1. 2022 sp. zn. 33 ICdo 27/2021-82, kterým bylo odmítnuto dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2020 č. j. 75 ICm 3132/2019, 104 VSPH 506/2020-63, neboť argumentace žalobkyně není zcela přiléhavá na posuzovanou věc. Soudy v těchto věcech se zabývaly otázkou, zda žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost dlužnice, ale za jiného skutkového stavu než v posuzované věci. Ve věci posuzované Vrchním soudem v Praze žalobkyně (úvěrující) při posuzování úvěruschopnosti dlužnice (spotřebitelky) postupovala s odbornou péčí a zjevně se nespokojila jen s údaji, které úvěrovaná elektronicky vyplnila do žádosti o poskytnutí úvěru, ale jejich správnost si ověřila z vlastních i externích databází. Příjmy i výdaje úvěrované posoudila v potřebném rozsahu, vycházela mimo jiné i z údajů běžného účtu, který pro dlužnici vedla a podle svého ekonomického modelu, který vycházel z dat ČSÚ, navýšila tvrzené výdaje dlužnice na více než dvojnásobek. Výdaje porovnávala s příjmy výhradně dlužnice, kdy zjistila, že po odečtení splátkového zatížení dlužnice od příjmů dlužnice zůstatek postačuje na stanovené minimální výdaje. Až na základě takto upravených údajů dospěla k tomu, že by dlužnice měla být schopna poskytnutý úvěr splácet. V případě posuzovaném nadepsaným soudem nelze dospět k závěru, že by právní předchůdkyně žalobkyně postupovala takto nebo obdobně s odbornou péčí, když se spokojila s tvrzenými měsíčními výdaji žalované (kromě jiných splátek) ve výši 200 Kč, které jsou výrazně pod hranicí existenčního minima, tedy výše nezbytné k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb na úrovni umožňující přežití. Podle zákaznické karty měla žalovaná pravidelný měsíční příjem 9 072 Kč a již existující závazky tvořily splátkové zatížení ve výši 8 425 Kč. Příjem žalované tak nemohl být vyhodnocen jako dostatečný pro poskytnutí dalšího úvěru se stanovenými splátkami ve výši 3 496 Kč. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované zohlednila příjem celé domácnosti, tak soud tento způsob hodnocení zjištěných informací považuje za nesprávný, jak již bylo uvedeno v bodě 17 odůvodnění. S ohledem na uvedené, závěry nadepsaného soudu nejsou v rozporu se závěry shora uvedených rozsudků Nejvyššího správního soudu ČR, resp. Vrchního soudu v Praze.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 151 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla ve věci úspěšnější, žádné náklady pro její procesní pasivitu nevznikly.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. Lhůta k plnění ve výroku I. byla určena podle 160 odst. 1 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobkyně se obrátila na zdejší soud s žalobou, ve které se po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 96 965,75 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne [datum] s obchodní společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu [číslo] s produktovým názvem C S 10 zelená v hotovosti měsíční [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti jistina (zápůjčka) ve výši 45 000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši\r38 903 Kč, ve kterém je zahrnut úrok ve výši 29 % ročně, poplatek za zpracování, doručování a flexibilní splácení a administrativní poplatek. Žalovaná se zavázala zaplatit celkem 83 903 Kč, a to v 24 měsíčních splátkách po 3 496 Kč. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas. Žalovaná na svůj dluh uhradila jen 10 500 Kč, z toho žalobkyně započetla 4 302,70 Kč na jistinu a 6 197,30 Kč na poplatek. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně proto nárokuje zaplacení jistiny ve výši 40 697,30 Kč, poplatku ve výši 32 268,45 Kč, smluvní pokuty v kapitalizované výši 22 500 Kč (0,1 % denně ze splátek, s jejichž úhradou byla žalovaná v prodlení až do [datum]) a sankčních poplatků za vymáhání dluhu ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně v rámci příslušenství požaduje zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 462,90 Kč z jednotlivých splátek, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 40 697,30 Kč od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 40 697,30 Kč od [datum] do zaplacení.\n2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila a zůstala ve sporu zcela pasivní.\n3. Ve věci bylo soudem nařízeno první soudní jednání na den [datum]. Žalované bylo dne [datum] procesně korektním způsobem doručeno předvolání k tomuto jednání. Žalovaná se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy, proto soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).\n4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:\n5. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 45 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 38 903 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 29 % ročně ve výši 14 831 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 16 534 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu ve výši 7 538 Kč, a to v 24 měsíčních splátkách po 3 496 Kč (poslední splátka ve výši 3 495 Kč). Svým podpisem žalovaná potvrdila převzetí zápůjčky ve výši 45 000 Kč v hotovosti. Smluvní strany sjednaly RPSN ve výši 95,11 %. V čl. 6 smluvních podmínek si smluvní strany pro případ prodlení žalované s úhradou splátky sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná se dále zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně dle čl. 6 poplatek ve výši 300 Kč za zaslání upomínky a dle čl. 6 poplatek ve výši 1 000 Kč za zahájení vymáhání dluhu /viz smlouvu na č. l. 7 spisu, standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 8 spisu/. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 10 500 Kč. Žalované byla za prodlení s úhradou jednotlivých splátek účtována smluvní pokuta ke dni [datum] ve výši 22 500 Kč /viz platební historie na č. l. 9-10 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaná je rozvedená, bydlí jako spolubydlící, má základní vzdělání a její příjem tvoří starobní důchod ve výši 9 072 Kč. Další čistý příjem domácnosti pak činí 40 500 Kč, přičemž běžné měsíční výdaje žadatelky sestávají z interních splátek PF ve výši 8 425 Kč a odhadovaných měsíčních výdajů žadatelky ve výši 200 Kč /viz zákaznická karta na č. l. 42 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. O postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] /viz smlouvu o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek v elektronické podobě v databázi [příjmení], oznámení o postoupení pohledávek na č. l. 6 spisu/. Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne [datum] k uhrazení dluhu ve lhůtě do [datum] /výzva k úhradě na č. l. 6 spisu, podací lístek na č. l. 13 spisu/. Žalovaná byla k uhrazení dluhu naposledy vyzvána předžalobní výzvou ze dne [datum]\r/viz předžalobní výzvu na č. l. 17 spisu, podací lístek na č. l. 14 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.\n6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:\n7. Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela smlouvu o zápůjčce, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v pravidelných splátkách, a to spolu s úroky a poplatky. Právní předchůdkyně žalobkyně při prověřování schopnosti splácet úvěr žalovanou vycházela z toho, že je rozvedená, bydlí jako spolubydlící, má základní vzdělání a její příjem tvoří starobní důchod ve výši 9 072 Kč. Další čistý příjem domácnosti pak činí 40 500 Kč, přičemž běžné měsíční výdaje žadatelky sestávají z interních splátek PF ve výši 8 425 Kč a odhadovaných měsíčních výdajů žadatelky ve výši 200 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 10 500 Kč.\n8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.\n9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.\n10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).\n11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.\n12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému\n13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.\n14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen\n15. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele\n16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.\n17. Soud na základě hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech ve vzájemné souvislosti dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně chtěla s žalovanou uzavřít smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, na základě níž přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalované jistinu ve výši 45 000 Kč, a žalované měla vzniknout povinnost půjčené peněžní prostředky spolu s poplatkem vrátit. Protože šlo o smlouvu o spotřebitelském úvěru, soud se předně zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky zápůjčky jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedostála. Z provedených důkazů vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala výdaje žalované, a to ani ty podstatné. Právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z tvrzené výše výdajů žalované ve výši 200 Kč při vědomosti, že žalovaná již jeden úvěr právní předchůdkyni žalobkyně splácí ve výši 8 425Kč. Jediným reálným ověřeným příjmem žalované je důchod ve výši 9 075Kč. Takový postup právní předchůdkyně žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejich osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně výdaje žalované jakkoliv ověřila, rovněž tak se spokojila s absurdním tvrzením žalované, že její výdaje činí měsíčně pouze 200Kč a splátky úvěru ve výši 8 425Kč. Jak již soud uvedl výše poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ověřit příjmy a výdaje žadatele. Na právní předchůdkyni žalobkyně tak bylo, aby si od žalované vyžádala podklady ke zjištění jejich příjmů a výdajů tak, aby výdaje i příjmy měla spolehlivě zachyceny a hodnověrně pak mohla dojít k závěru, že žalovaná je kromě splátek úvěru ve výši 8 425Kč schopna hradit měsíčně další splátku úvěru ve výši 3 496 Kč, tedy reálně jen součet těchto splátek je vyšší než měsíční příjmy žalované. Pouhé doplnění čísel do formuláře právní předchůdkyně žalobkyně, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V daném případě z informací, které právní předchůdce žalobkyně měl k dispozici, nemohl předpokládat, že je žalovaná schopna dostát svých závazků. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k výdajům /kromě vědomosti o splátkách dalšího úvěru u poskytovatele úvěru/ a případně k příznivým majetkovým poměrům žalované /úspory atd./ žalované v daném případě nemohlo dojít. Právní předchůdkyně žalobkyně se při zjišťování informací spokojila pouze s tvrzeními žalované o nikterak nedoložených měsíčních výdajích uvedených ve výši 200 Kč. Pakliže žalobkyně namítá, že není povinna zkoumat jednotlivé výdaje, nýbrž postačí vycházet z určitého statistického modelu vytvořeného žalobkyní (případně právní předchůdkyní žalobkyně) pro objektivní nemožnost výdaje žalované ověřit (případně s uvedením, že se uvedené výdaje mohou kdykoliv změnit), pak soud konstatuje, že v ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je výslovně uvedeno, že při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje poskytovatel zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…). Soud uvádí, že není nutné zkoumat všechny výdaje žalované, právní předchůdkyně žalobkyně by však měla ověřit alespoň základní výdaje žalované (zejména na živobytí a na bydlení). Je více než zřejmé, že odhadované výdaje žalované ve výši 200 Kč nemohou postačovat ani na úhradu nákladů spojených s bydlením a živobytím. Právní předchůdkyně žalobkyně měla zkoumat solventnost žalované o to pečlivěji, když věděla, že žalovaná má nesplacené závazky vůči právní předchůdkyni žalobkyně, neboť v kartě zákazníka je uvedeno, že žalovaná platí další interní splátky PF ve výši 8 425 Kč. Soud dále považuje za nesprávný i způsob hodnocení zjištěných informací od žalované, kdy právní předchůdkyně žalobkyně na jedné straně vycházela z příjmů celé domácnosti žalované, které byly podstatně vyšší, než příjmy samotné žalované, na druhou stranu však právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z deklarovaných výdajů žalované, aniž zohledňovala výdaje celé domácnosti žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně tak měla buď vycházet z příjmů a výdajů samotné žalované, nebo z příjmů a výdajů celé domácnosti. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně žalobců byla úvěruschopnost žalované s odbornou péčí zkoumána.\n18. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by„ státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že„ obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalované nelze uzavřít, že by se ze strany právní předchůdkyně žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která ze zákaznické karty vyplývala, skutečně jednalo.\n19. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz [příjmení], L.; [příjmení], J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011,\rs. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo] použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).\n20. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019,\rč. j. 23 Co 128/2019-129, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.\n21. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky 45 000 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva o zápůjčce nebyla mezi účastníky platně sjednána, došlo na straně žalované ve smyslu § 2991 o. z. k bezdůvodnému obohacení, které je povinna žalobkyni vydat. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná zaplatila právní předchůdkyni žalobkyně, případně žalobkyni částku 10 500 Kč. Žalobkyně platby žalované započetla z části na jistinu dluhu (ve výši 4 302,70 Kč) a z části na poplatek (ve výši 6 197,30 Kč). Soud dospěl k závěru, že takový postup není možný. Pokud nedošlo k uzavření smlouvy, neboť jak soud uvedl je absolutně neplatná, nemohlo dojít ani ke sjednání poplatku. Žalobkyně tak nemohla započítávat platby žalované na tento poplatek. Soud proto uzavírá, že žalovaná tím, že právní předchůdkyni žalobkyně, případně žalobkyni zaplatila\r10 500 Kč, vydala žalobkyni bezdůvodné obohacení v této výši a svůj dluh tak částečně uhradila. Soud proto žalované uložil povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 34 500 Kč (tj. 45 000 Kč – 10 500 Kč), jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.\n22. Protože soud daný nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalované, došlo k jeho splatnosti od okamžiku, kdy se o tomto obohacení žalovaná dozvěděla, tj. od okamžiku, kdy žalobkyně vyzvala žalovanou k jeho vydání. Žalovaná byla vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení výzvou ze dne [datum], a to ve lhůtě do [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaná předmětnou částku žalobkyni nevydala, dostala se se splněním své povinnosti do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády\rč. 351/2013 Sb., a to od [datum]. Z výše uvedených důvodů soud žalobkyni nepřiznal právo na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.\n23. Protože smlouva nebyla mezi účastníky platně sjednána, nemohlo dojít k sjednání úroků, poplatků ani smluvní pokuty. Soud proto žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 32 268,45 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 40 697,30 Kč od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 22 500 Kč, sankčních poplatků ve výši 1 500 Kč a části jistiny ve výši 10 500 Kč (kterou již žalovaná žalobkyni vydala, jak je uvedeno v bodě 21 odůvodnění), zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.\n24. Soud nevyhověl návrhu žalobkyně na provedení důkazu výslechem svědka [jméno] [příjmení], [datum narození], vázané zástupkyně přítomné při uzavírání smlouvy, a zamítl ho, neboť provedení tohoto důkazu považoval za nadbytečné. Svědkyně měla soudu prokázat, že ověřovala příjmy žalované na základě dokumentů specifikovaných v zákaznické kartě (složenky prokazující pobírání důchodu žalovanou) a pravidelné měsíční výdaje. Soud v této souvislosti konstatuje, že nemá pochybnosti o tom, že žalovaná doklady prokazující její příjmy předložila, pochybuje ale o tom, že si svědek může detailně pamatovat přesné okolnosti sjednání úvěru z léta roku 2019.\rI pokud by svědkyně tvrdila, že výdaje žalované řádně ověřovala, o čemž má soud vzhledem k tvrzené částce ostatních měsíčních výdajů ve výši 200 Kč značné pochybnosti, nelze opomenout, že právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila podstatný a zásadní tvrzený příjem domácnosti ve výši 40 500 Kč a s tím spojené výdaje domácnosti, které nebyly dle karty zákazníka ani zjišťovány. Soud proto uzavřel, že výslechem svědka by v dané věci nebylo možné učinit další relevantní zjištění ohledně ověřování úvěruschopnosti žalované, než ta, která soud zjistil z listinných důkazů. Návrh žalobkyně na provedení tohoto důkazu proto zamítl.\n25. Pro úplnost soud dodává, že nepřisvědčil ani argumentaci žalobkyně, jakým aplikovala na posuzovanou věc rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 1. 2022 sp. zn. 33 ICdo 27/2021-82, kterým bylo odmítnuto dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2020 č. j. 75 ICm 3132/2019, 104 VSPH 506/2020-63, neboť argumentace žalobkyně není zcela přiléhavá na posuzovanou věc. Soudy v těchto věcech se zabývaly otázkou, zda žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost dlužnice, ale za jiného skutkového stavu než v posuzované věci. Ve věci posuzované Vrchním soudem v Praze žalobkyně (úvěrující) při posuzování úvěruschopnosti dlužnice (spotřebitelky) postupovala s odbornou péčí a zjevně se nespokojila jen s údaji, které úvěrovaná elektronicky vyplnila do žádosti o poskytnutí úvěru, ale jejich správnost si ověřila z vlastních i externích databází. Příjmy i výdaje úvěrované posoudila v potřebném rozsahu, vycházela mimo jiné i z údajů běžného účtu, který pro dlužnici vedla a podle svého ekonomického modelu, který vycházel z dat ČSÚ, navýšila tvrzené výdaje dlužnice na více než dvojnásobek. Výdaje porovnávala s příjmy výhradně dlužnice, kdy zjistila, že po odečtení splátkového zatížení dlužnice od příjmů dlužnice zůstatek postačuje na stanovené minimální výdaje. Až na základě takto upravených údajů dospěla k tomu, že by dlužnice měla být schopna poskytnutý úvěr splácet. V případě posuzovaném nadepsaným soudem nelze dospět k závěru, že by právní předchůdkyně žalobkyně postupovala takto nebo obdobně s odbornou péčí, když se spokojila s tvrzenými měsíčními výdaji žalované (kromě jiných splátek) ve výši 200 Kč, které jsou výrazně pod hranicí existenčního minima, tedy výše nezbytné k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb na úrovni umožňující přežití. Podle zákaznické karty měla žalovaná pravidelný měsíční příjem 9 072 Kč a již existující závazky tvořily splátkové zatížení ve výši 8 425 Kč. Příjem žalované tak nemohl být vyhodnocen jako dostatečný pro poskytnutí dalšího úvěru se stanovenými splátkami ve výši 3 496 Kč. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované zohlednila příjem celé domácnosti, tak soud tento způsob hodnocení zjištěných informací považuje za nesprávný, jak již bylo uvedeno v bodě 17 odůvodnění. S ohledem na uvedené, závěry nadepsaného soudu nejsou v rozporu se závěry shora uvedených rozsudků Nejvyššího správního soudu ČR, resp. Vrchního soudu v Praze.\n26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 151 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla ve věci úspěšnější, žádné náklady pro její procesní pasivitu nevznikly.\n27. Lhůta k plnění ve výroku I. byla určena podle 160 odst. 1 o. s. ř.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSME:2022:12.C.300.2022.1","publishedAt":"2023-02-10","decisionAt":"2022-12-06","caseNumber":{"senate":12,"registry":"C","index":300,"year":2022,"pageNumber":59},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Daniela","lastName":"Kulíková","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"OSME","caseResultType":["ZAMITNUTI"],"caseSubject":"O zaplacení 96 965,75 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"","lexNumber":351,"lexYear":2013,"lexType":"PREDPIS_NARIZENI_VLADY"},{"paragraphNumber":"1970","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1968","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2991","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"151","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"","lexNumber":120,"lexYear":2001,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"588","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2993","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["BEZDUVODNE_OBOHACENI","INSOLVENCE","PENEZITE_PLNENI","POSTOUPENI_POHLEDAVKY","SMLOUVA_O_ZAPUJCCE"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false}]}