{"uuid":"28691c0c-08dd-45a8-aa99-5935bda9edcc","header":[{"texts":[{"text":"Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Sekvardem Ph.D. ve věci žalobců: a) ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce A","anonStyle":"ANON"},{"text":" Ph.D., MBA, MSc., nar. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobce A","anonStyle":"ANON"},{"text":", a b) ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce B","anonStyle":"ANON"},{"text":" Ph.D., MBA, nar. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobce B","anonStyle":"ANON"},{"text":", oba bytem v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce B","anonStyle":"ANON"},{"text":", PSČ: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", zastoupeni ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", PSČ: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", proti žalované ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované A","anonStyle":"ANON"},{"text":"., se sídlem v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované A","anonStyle":"ANON"},{"text":", PSČ: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČ: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", zastoupené ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno Zástupce","anonStyle":"ANON"},{"text":", advokátem se sídlem v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", PSČ: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", za účasti vedlejších účastníků na straně žalované: 1) ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované B","anonStyle":"ANON"},{"text":", se sídlem v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované B","anonStyle":"ANON"},{"text":", PSČ: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČ: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", 2) ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované C","anonStyle":"ANON"},{"text":", bytem v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované C","anonStyle":"ANON"},{"text":", PSČ: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a 3) ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované D","anonStyle":"ANON"},{"text":", bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované D","anonStyle":"ANON"},{"text":": ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", zastoupeného obecným zmocněncem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno zmocněnce","anonStyle":"ANON"},{"text":", bytem v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa zmocněnce","anonStyle":"ANON"},{"text":", PSČ: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", o ochranu osobnosti,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Řízení se zastavuje v rozsahu, v jakém se žalobci domáhali uložení povinnosti žalované, aby se zdržel vydání knihy ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" 2, ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalované se ukládá povinnost zdržet se distribuce knihy ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" 2, ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalovaná a vedlejší účastníci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované B","anonStyle":"ANON"},{"text":" jsou povinni zaplatit na náhradě nákladů řízení společně a nerozdílně každému ze žalobců částku 18 077 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"IV. Ve vztahu mezi žalobci a vedlejším účastníkem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované C","anonStyle":"ANON"},{"text":" se žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení nepřiznává.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Řízení se zastavuje v rozsahu, v jakém se žalobci domáhali uložení povinnosti žalované, aby se zdržel vydání knihy , Anonymizováno,  , Anonymizováno,  2, , Anonymizováno, .II. Žalované se ukládá povinnost zdržet se distribuce knihy , Anonymizováno,  2, , Anonymizováno,  , AnonymizovánoIII. Žalovaná a vedlejší účastníci , jméno FO,  a , Jméno žalované B,  jsou povinni zaplatit na náhradě nákladů řízení společně a nerozdílně každému ze žalobců částku 18 077 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců.IV. Ve vztahu mezi žalobci a vedlejším účastníkem , Jméno žalované C,  se žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení nepřiznává.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobou ze dne 28. 3. 2023 se žalobci domáhali, aby se žalovaná zdržela se vydání a distribuce knihy s názvem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dále též jen „kniha“ nebo „předmětná kniha“). Žalobci v minulosti figurovali v procesním postavení obžalovaných v trestní kauze projednávané u Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně (dále též jen „Krajský soud v Brně“ nebo „soud prvního stupně“) pod sp. zn. 61 T 5/2017 a následně u Vrchního soudu v Olomouci (dále též jen „odvolací soud“), jakožto soudu odvolacího. V tomto řízení byli oba žalobci pravomocně zproštěni obžaloby s odůvodněním, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byli obžalováni. Žalovaná je vydavatelkou knihy ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":". Publikace se zamýšlí nad průběhem skutečných trestních kauz a staví se na obranu obžalovaných či odsouzených, kteří byli poškozeni pochybeními policejních orgánů nebo justice. Jinak je tomu v případě kapitoly věnující se případu žalobců a trestné činnosti, jež jim byla obžalobou kladena za vinu. Na rozdíl od ostatních kapitol, tato znevažuje výsledek trestního řízení, jelikož nevěří v nevinu žalobců a zbavuje důvěry v jejich morální charakter. Žalobci jsou v knize označeni jménem, příjmením, akademickými tituly i bydlištěm a jsou zcela jednoduše identifikovatelní. Ačkoliv autoři knihy žalobce a) osobně neznají, dopouští se útoku na jeho dobrou pověst také tím, že jej vykreslují jako hamižného, hodnotí jeho životní styl, s nedůvěrou se vyjadřují k jeho dosaženému vzdělání. Oba žalobce viní z nekonsensuálního podání omamných látek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dále též jen „poškozený“), aniž by pro takové obvinění měli jakýkoliv podklad. Toto vykonstruované a nepravdivé tvrzení cíleně zkresluje veřejný obraz žalobců. Popis trestního řízení obsahuje zavádějící, neúplné i smyšlené informace, nenacházející oporu v trestním spise a odporuje pravomocnému zprošťujícímu rozsudku. Předmětná kapitola je zaujatým dílem zpochybňujícím pravomocný zprošťující rozsudek trestního soudu a diskredituje žalobce, které označuje za skutečné zločince. Kontrast mezi pojetím předmětné kapitoly a zbylých příběhů publikovaných v knize ještě umocňuje zásah do osobnostních práv žalobců. Předmětná kapitola knihy difamujícím a jednostranným způsobem informuje o soukromých osobách, proti nimž vznáší nepodložená a nepravdivá obvinění, jejichž hlavním, ne-li jediným zdrojem je poškozený. Právo na informace a svobodu projevu nemůže převážit právo žalobců na respektování jejich soukromého života. Distribucí knihy by došlo k nepřijatelnému a nepřiměřenému zásahu do jejich osobnostních práv a soud by tedy měl žalované distribuci knihy zakázat, aby zamezil negativnímu dopadu na důstojnost, osobní čest, dobrou pověst a jméno žalobců. V průběhu řízení vzali žalobci žalobu zčásti zpět v rozsahu požadavku na vydání předmětné knihy, na což soud reagoval v intencích § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ“), a řízení v daném rozsahu zastavil výrokem pod bodem I.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaná nárok žalobců neuznala. Žalobci z předmětné kapitoly knihy ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" 2 záměrně vytrhují jednotlivé pasáže či věty tak, že souvislosti dostávají jiný význam. Z kapitoly jasně plyne, že popisuje průběh trestní kauzy z pohledu poškozeného. Konečný názor si na základě všech poskytnutých informací udělá čtenář sám, nic mu není podsouváno. Znepokojivé otázky vyplývající z textu mají za cíl rozproudit veřejnou diskuzi nad událostmi, které se kolem nás dějí. V tomto konkrétní případě o trestní kauze žalobců a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované D","anonStyle":"ANON"},{"text":". Trestní kauza zažila v průběhu doby komplikovaný průběh, kdy oba žalobci byli opakovaně odsouzeni, aby rozsudek soudu prvního stupně byl opakovaně rušen a věc vrácena k novému projednání v konečném důsledku s pokynem, že se soud prvního stupně má držet zásady in dubio pro reo a v případě pochyb má obžalované zprostit obžaloby. Krajský soud v Brně tak učinil v pořadí třetím rozsudkem. Po vydání zprošťujícího rozsudku oslovili autoři knihy poškozeného, který jim poskytl potřebné informace i celý trestní spis. Stěžejním materiálem pro sepis předmětné kapitoly nebyly jen informace od poškozeného, ale spisový materiál. Sporný text byl napsán v době, kdy byli žalobci zproštěni obžaloby nepravomocně a bylo podáno odvolání v jejich neprospěch, stále tedy byli trestně stíháni. Až poté Vrchní soud v Olomouci pravomocně zamítl odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu rozsudku Krajského soudu v Brně. Není tedy pravda, že byli žalobci pravomocně zproštěni obvinění v době, kdy byla daná kapitola knihy zpracována. Lze rovněž poukázat na to, že soud prvního stupně v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že se držel pokynů nadřízeného soudu o nevěrohodnosti výpovědi poškozeného a při konečném rozhodnutí se odchýlil od svého původního názoru. Obžaloba státního zástupce obsahovala stejná obvinění a nařčení, jaká jsou nyní žalobci vyčítána v žalobě žalované. Oba žalobci měli rovněž možnost se před vydáním knihy k jejímu obsahu vyjádřit, žalobce a) odmítl s tím, že čerpá-li vydavatel informace od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované D","anonStyle":"ANON"},{"text":", on se s nimi bavit nebude. O vyšetřování a soudním řízení žalobců informovala i tištěná periodika, přičemž informace lze dosud nalézt na internetu. Jednalo se tedy o mediálně známý případ. Také žalobci prostřednictvím jiných zdrojů informují o kauze jednostrannou optikou vedenou proti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žaloba žalobců je čistě účelová snaha žalovanou poškodit. Ta již vynaložila nemalé prostředky související s vydáním knihy. Toho jsou si žalobci jistě vědomi, přesto podali žalobu, aniž by se pokusili s žalovanou před podáním žaloby jednat. Pokud se v projednávané věci dostala do rozporu dvě ústavně zaručená práva, mělo by převážit právo na svobodu projevu související se zájmem veřejnosti na informace o zneklidňujícím dění.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. V replice k vyjádření žalované žalobci uvedli, že nikde v knize není uvedeno, že popisuje jednostranný pohled ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované D","anonStyle":"ANON"},{"text":" na proběhlé dění. Snaží se naopak vyvolat dojem, že jde o objektivní popis proběhlých událostí, jedná se o skutková tvrzení, nikoli hodnotící soudy. Žalobci jsou soukromé osoby a při popisu jejich příběhu autoři nepoužívají nadsázku, která by mohla být do určité míry přijatelná. Cílem kapitoly je negativně vykreslit oba žalobce a objektivizovat jejich vinu. Žalobci se žalovanou nevstoupili v předžalobní jednání záměrně. Obávali se, že by jejich aktivita spíše uspíšila distribuci knihy, než že by byli schopni vyjednat změnu textu předmětné kapitoly nebo jinak zamezit zásahu do jejich osobnostních práv. Srovnání vydání knihy s publikací jednotlivých novinářských článků není přiléhavé. Zpravodajské reportáže informují o aktuálním dění k datu jejich publikace. U knihy je situace rozdílná, ta informuje o trestním řízení od začátku až do konce, s určitým odstupem, aniž by čtenáři sdělila skutečný závěr případu. To mohla učinit i ve formě dodatečné poznámky editora či poznámkou pod čarou. Právo na svobodu projevu a informace není právem bezbřehým, je omezeno dalšími ústavně zaručenými právy. Při jejich střetu je třeba vážit, které právo dostane při posouzení všech okolností daného případu přednost. V projednávané věci by mělo být upřednostněno právo žalobců.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Vedlejší účastník 1) spolek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" s žalobou rovněž nesouhlasil. Jelikož se jednalo o mediálně sledovanou věc, stala se předmětem několika novinových článků publikovaných v tištěném tisku i na internetu. Nebyla to tedy pouze žalovaná a vedlejší účastník, kdo o trestní kauze informoval veřejnost. Předmětná kniha neměla za svůj primární cíl poškodit žalobce, ale rozpoutat veřejnou diskuzi nad vedením předmětného trestního řízení a zejména nad jeho nestandardním výsledkem. Právo na svobodný projev a právo na informace by tedy mělo v tomto případě převážit nad právem na soukromí žalobců a kniha by měla být volně distribuována. V rámci řízení o podané žalobě by mělo být zopakováno a doplněno dokazování, jež provedl trestní soud. Podle ustanovení § 135 odst. 1 OSŘ není totiž civilní soud vázán zprošťujícím trestním rozsudkem a měl by si na otázku viny a neviny žalobců učinit svůj názor a dle toho posoudit, zda je jejich nárok uplatněný v žalobě po právu či nikoliv, pokud dospěje k závěru, že trestnou činnost spáchali.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Vedlejší účastník 2) ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované C","anonStyle":"ANON"},{"text":" se k předmětu řízení vyjádřila pouze v odvolání proti předběžnému opatření v tom smyslu, že uveřejnění příběhu žalobců a vedlejšího účastníka 3) ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované D","anonStyle":"ANON"},{"text":" tak, jak jej hodlá žalovaná vydat, je věcí veřejného zájmu a představuje naplnění práva na informace a svobodu projevu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Vedlejší účastník 3) ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", jakožto poškozený v trestní kauze, uvedl, že s žalobou nesouhlasí. Příběh popsaný v dotčené kapitole zcela vychází ze spisového materiálu a tvrzení žalobců uvedená v žalobě jsou irelevantní. Distribucí knihy má dojít k rozproudění veřejné diskuse, která upozorní na nestandardní výsledek trestního řízení, a právo na informace z důvodu veřejného zájmu převáží nad ochranou soukromí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. V dalších fázích řízení účastníci setrvali na svých protikladných stanoviscích.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Předtím, než bude níže popsán proces dokazování a na něj navazující právní závěry soudu, považuje soud za vhodné uvést následující skutečnosti procesního charakteru související s žádostmi a procesními námitkami zejména vedlejšího účastníka 1). K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavili vedlejší účastníci 1) a 2), což dle názoru soudu nijak nebránilo konání jednání v souladu s § 101 odst. 3 OSŘ. Přestože vedlejší účastník 1) požádal o odročení jednání, neměl soud za to, že by bylo na místě jednání odročit, když tímto důvodem nemohla být vzdálenost z místa sídla vedlejšího účastníka 1). O této vzdálenosti nepochybně vedlejší účastník věděl již v době, kdy byl řádně obeslán (22. 11. 2023) k jednání, stejně jako další čtyři účastníci nebo jejich zástupci. Vzdálenost nelze označit jako nepřekonatelnou. Vyjma cesty automobilem existuje řada možností dopravy mezi ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":". Vlakové a autobusové spoje mezi dvěma největšími městy v republice jezdí několikrát denně, mnohdy několikrát za hodinu. Překážkou nemohla být ani doba, na níž bylo jednání nařízeno, k čemuž soud přistoupil vzhledem k mnohosti účastníků a očekávání rozsáhlejších ústních vyjádření všech zúčastněných vzhledem ke zřejmé ústavněprávní dimenzi jejich sporu. Uvedený přístup soudu směřoval k dodržení zásady ekonomie řízení a projednání věci bez zbytečných průtahů co možná nejhospodárněji. Stejně tak skutečnost, že o způsobu vyřízení žádosti nebyl vedlejší účastník informován, nemůže znamenat porušení procesních práv. V tomto směru je na místě odkázat na usnesení Nejvyššího soudu z 14. 10. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1962/2003 (publikované mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD27529CZ). Vedlejší účastník se mohl sám přesvědčit, zda se jednání bude konat či nikoli a zda jeho žádosti bude vyhověno.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Další procesní otázku musel soud vyřešit těsně před jednáním, kdy vedlejší účastník 1) vznesl návrh na delegaci vhodnou a odnětí věci zdejšímu soudu, a to podáním doručeným soudu dne 8. 1. 2024 po pracovní době do datové schránky. Soud tento návrh odpovídající § 12 odst. 2 OSŘ vyhodnotil v kontextu s nevyhověním předcházející žádosti vedlejšího účastníka 1) o odročení jednání jako obstrukční jednání, jehož jediným cílem je oddálení rozhodnutí ve věci a ve smyslu ustanovení § 6 OSŘ se soud držel toho, že ustanovení občanského soudního řádu mají být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání. Citované ustanovení chrání nejen účastníky před možným zneužitím procesních předpisů k jejich újmě, ale slouží i soudu v situacích, kdy jsou to právě účastníci, kteří se snaží možnostmi, jež jim nabízí zákon, mařit zdárný průběh řízení směřující k co možná nejrychlejšímu rozhodnutí věci. V návrhu na delegaci vhodnou vedlejší účastník 1) zcela nepokrytě opakuje tytéž argumenty, kterými zdůvodňoval předcházející žádost o odročení jednání, jíž nebylo vyhověno. Hlavním argumentem bylo umístění sídla vedlejšího účastníka 1) a bydliště vedlejšího účastníka 2) v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", bydliště vedlejšího účastníka 3) i žalobců mimo město ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", obtížností dopravy do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", přílišnou zátěží účastníků řízení a zvýšenou nákladovostí řízení. Jako další důvod, pro který by měla být věc přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti, je vedlejším účastníkem tvrzená zaujatost soudu, který již při rozhodování o návrhu na předběžné opatření dal najevo, že „nadržuje žalobcům“. Dle názoru vedlejšího účastníka 1) je ohroženo vydání spravedlivého rozhodnutí, a tedy i proto by měla být věc Městskému soudu v Brně odňata a přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 2, který je kvalifikovaně personálně obsazen a nejsou pochybnosti o jeho nestrannosti. K návrhu vedlejšího účastníka 1) na delegaci vhodnou se vyjádřili žalobci v tom smyslu, že jej shledávají nedůvodným. Žalovaná a vedlejší účastník 3) na jednání shodně uvedli, že se nebudou vyjadřovat k důvodnosti návrhu na delegaci vhodnou, vyjádřili však názor, aby bylo o tomto procesním návrhu odpovídajícím způsobem rozhodnuto, jelikož se jedná o překážku v dalším postupu řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Soud tedy dal možnost všem účastníkům se k návrhu na delegaci vhodnou vyjádřit, nepřistoupil však k předložení věci Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o přikázání věci jinému soudu. K tomuto přístupu soud při zhodnocení všech okolností případu a skutečného stavu věci dovedl názor, že by se jednalo o čistě formalistický postup vedoucí k nehospodárnosti řízení a umožnil by vedlejšímu účastníku 1) účelové zneužití procesní úpravy. Delegace vhodná je zcela výjimečným institutem, který umožňuje zákonný zásah do ústavně zaručeného práva na zákonného soudce a neměl by být nadužíván. K tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 29 Nd 227/2008 (publikováno v systému ASPI pod č. JUD139129CZ). Mezi takové důvody, pro něž je na místě uvažovat o delegaci vhodné, lze zahrnout „zejména .. skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet jen výjimečně ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod).\" Za situace, kdy oba žalobci, vedlejší účastník 3), jeho zmocněnkyně mají bydliště v obvodu Krajského soudu v Brně, žalovaná, její zástupce a zástupce žalobců dokonce v přímo v Brně a jediným, kdo sídlí v Praze je právě vedlejší účastník 1), jenž do zahájeného řízení vstoupil ze své vlastní iniciativy, a vedlejší účastnice 2), která navíc není v řízení téměř aktivní, si lze jen těžko představit, že by projednání a rozhodnutí věci u Obvodního soudu v Praze 2 bylo rychlejší a hospodárnější než projednání u věcně a místně příslušného a dle názoru soudu dostatečně personálně vybaveného Městského soudu v Brně, který věc měl v plánu (a rovněž tak učinil) na prvním jednání meritorně rozhodnout. Je přímo v rozporu s materiálními podmínkami delegace vhodné, projednání věci u soudu, u něhož je takové řízení spojeno s nepochybně vyššími náklady na dopravu zástupců účastníků při cestě z jihu Moravy do Prahy, nehledě na ztrátu času, která v tomto konkrétním případě hrozila pouze vedlejšímu účastníkovi 1), o jehož faktická práva nadto v řízení ani nešlo, neboť sice vystupuje na podporu žalované, fakticky se ale nerozhoduje o jeho právech.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Dle názoru soudu se navíc jednalo o procesní úkon, který zcela evidentně byl v rozporu se zájmem žalované ve smyslu § 93 odst. 3 OSŘ, jakkoli zástupce žalované chtěl dostat prostor celou věc konzultovat s klientem. V každém případě měl soud za to, že není na místě věc předkládat k rozhodnutí, ale s případnými důvody takového postupu se vypořádat, pročež bude na dotčeném účastníkovi, zda použije případnou argumentaci v rámci odvolacího řízení (k tomu lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu z 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 2/2009). Měl-li snad vedlejší účastník 1) pocit, že zdejší soud je vůči žalované zaujatý, procesní norma mu k tomuto umožňuje použít námitku podjatosti v intencích § 15 OSŘ, nikoli postup dle § 12 OSŘ. Soud poukazuje na to, že důvodem podjatosti nemůže být procesní postup soudu v projednávané věci (rozsudek Nejvyššího soudu z 29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 817/96, publikovaný mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD14688CZ), ale okolnosti, vzhledem k nimž lze dospět k pochybnostem o nepodjatosti soudce s ohledem na jeho vztah k věci, účastníkům nebo jejich zástupcům.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Z článku publikovaného dne 4. 9. 2017 na internetových www.tn.cz pod názvem „Manželé měli unést podnikatele! „Donutili mě něco podepsat“, tvrdí“ soud zjistil, že o předmětné trestní kauze byla veřejnost informována v době jejího průběhu internetovou reportáží, ve které se popisuje, že před Krajským soudem v Brně bude řešena kauza únosu a vydírání podnikatele, již měli zorganizovat čtyři muži a jedna žena. V reportáži je jménem a příjmením označený jako možný pachatel žalobce a), žalobkyně b) a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a jako poškozený je uveden ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". V článku se objevuje informace, že se žalobce a) údajným únosem a vydíráním rozhodl řešit problémy se svým obchodním společníkem. Poškozený je v reportáži citován se svým popisem únosu. Citováno je zde i vyjádření obhájce žalobců, jenž uvedl, že klienti vinu popírají a trestné činnosti se nedopustili. Je zde rovněž informace o tom, že soudní řízení bude pokračovat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Z článku publikovaného dne 5. 1. 2018 na internetových stránkách www.zlin.cz soud zjistil, že tento popisuje kauzu žalobců ve věci únosu a vydírání, kterého se mělo dopustit pět osob. V článku byl reprodukován popis únosu ze strany poškozeného i verze, kterou v rámci svojí obhajoby uvedli obžalovaní. Reportáž dále rozvádí procesní průběh řízení, že ve věci vypovídal soudní znalec ke zraněním poškozeného a svědek k údajnému mimosoudnímu jednání mezi žalobci a poškozeným. Článek obsahuje informaci o tom, jaký trest hrozí nynějším žalobcům, pokud by jim byla prokázána vina.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Z článku publikovaného dne 12. 12. 2022 na internetových stránkách www.ceska-justice.cz pod názvem „Únos, který jednou byl a podruhé nebyl. Kdo lže? Osm let starý případ podnikatele ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" znovu otevře Vrchní soud v Olomouci“ soud zjistil, že v této reportáži byla obsažena informace o průběhu trestní kauzy od jejího počátku v roce 2014, kdy mělo k údajnému únosu a vydání poškozeného dojít, až do vydání v pořadí třetího meritorního rozhodnutí před Krajským soudem v Brně, kterým byli obžalovaní manželé Novotní obžaloby zproštěni. Autor článku uvádí, že proti zprošťujícímu rozsudku bylo podáno státním zástupcem odvolání, o němž bude 14. 12. 2022 rozhodovat Vrchní soud v Olomouci. Předestírá příběh z pohledu poškozeného ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované D","anonStyle":"ANON"},{"text":" i obhajobu obžalovaných a upozorňuje na sporné momenty obou verzí. Nestaví se svým narativem na stranu jedné, či druhé strany, upozorňuje nicméně na nutnost funkčnosti soudní soustavy a předvídatelnost soudního rozhodnutí za situace, kdy soud prvního stupně je jednoho názoru a odvolací soud má názor odlišný. „Jestli se únos skutečně stal, musí rozhodnout jen soud a nikdo jiný. Co však může posoudit i laik, je existence tvrzení, ať již obžalovaných či poškozeného, v návaznosti na zajištěné důkazy, které si prokazatelně protiřečí. Ty se ve spisovém materiálu nacházejí a autor textu si je měl možnost ověřit na základě proběhlého dokazování soudu. Pokud si něco odporuje, je to právě na soudu, aby k věci zaujal stanovisko a rozhodl. Zatím to bohužel vypadá jen na ping pong mezi dvěma soudními senáty s úplně odlišnými názory.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Ze smlouvy o dílo z 20. 10. 2022 uzavřené mezi žalovanou, jakožto objednatelem a společností ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", a. s., jakožto zhotovitelem, soud zjistil, že mezi smluvními stranami byla uzavřena objednávka na tisk předmětné knihy v nákladu 3 000 kusů, s tím, že data budou zhotoviteli předána do poloviny listopadu. Ze sdělení z 6. 12. 2022 soud zjistil, že zástupce zhotovitele žalované zaslal emailem potvrzení přijetí dat, které následující den předá do technologie a studia.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Dále bylo provedeno dokazování formou umožnění účastníkům do listin nahlédnout, a to do knihy ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", označené ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":". Z ní bylo soudem zjištěno, že byla sepsána vedlejším účastníkem 2), vydána žalovanou v roce 2021. Je rozčleněna do kapitol, které vyprávějí mimo jiné několik skutečných příběhů o pochybení české justice. Kniha se staví na stranu osob, které byly v knize popisovanou tvrzenou nestandardní činností orgánů činných v trestním řízení poškozeny a neprávem potrestány či stíhány.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Z knihy ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", označené ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", bylo zjištěno v zásadě to, co nebylo ani předmětem sporu, tedy, že byla připravena a vydána žalovanou, hlavním autorem je vedlejší účastník 2) a opět je rozčleněna do jednotlivých kapitol, které vyprávějí sedm příběhů o pochybení české justice. Šest příběhů se, stejně jako v knize ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", staví na stranu osob, které byly obviněny ze spáchání trestné činnosti a soudem následně neprávem odsouzeny. Sedmý, v knize na straně 17 – 33, se věnuje trestní kauze žalobců a vypráví jej z pohledu poškozeného ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované D","anonStyle":"ANON"},{"text":". Na rozdíl od zbylých kapitol vyznívá předmětná kapitola tak, že se staví na obranu nikoli osob stíhaných, ale spíše osoby poškozené. Osoby žalobců (tamních obžalovaných) popisuje v negativním světle, když o žalobci a) uvádí, že jde o člověka, který během několika málo let získal množství akademických titulů. Investoval do své vily, drahých aut, jacht, telefonů, jezdil na nákladné dovolené. Kniha o něm dále hovoří jako o člověku arogantním bez smyslu pro podnikání. Žalobce a) i žalobkyně b) jsou v knize označeni jménem a příjmením. Příběh je uvozen vhledem do vzájemných podnikatelských vztahů mezi žalobcem a) a poškozeným. Následně jsou vylíčeny události dne 7. 10. 2014, kdy mělo dojít k údajnému únosu a vydírání ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované D","anonStyle":"ANON"},{"text":", kdy žalobce a) mu měl předložit dokumenty k podpisu. Tyto dotyčný podepsal až po nátlaku způsobeném výhružkami. Následně měl poškozený nedobrovolně užít alkohol podaný žalobci, což způsobilo značnou opilost. Poškozený celou věc další den nahlásil na policii, která ji začala prověřovat. Postup orgánů činným v trestním řízení vyústil v podání obžaloby na žalobce a další tři osoby. Kniha popisuje i řízení před nalézacími soudy, kdy Krajský soud v Brně ve věci dvakrát rozhodl odsuzujícím rozsudkem, kdy neměl pochybnosti o jakékoli rozhodné skutečnosti týkající se viny, a žalobce potrestal nepodmíněným trestem odnětí svobody. Oba tyto rozsudky byly Vrchním soudem v Olomouci zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k opětovnému rozhodnutí. Nakonec Krajský soud v Brně, vynesl „na pokyn“ nadřízeného soudu zprošťující rozsudek. V knize je uvedeno, že soudy nereflektovaly důkazy svědčící verzi proti žalobcům, že „uvěřily zčásti vylhaným, zčásti překrouceným argumentům obhajoby“. A to i přesto, že ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" trpělivě překládal důkazy, kterými svoji verzi prokazoval a reagoval na konstrukce událostí dle obhajoby. Popis příběhu končí ve fázi, kdy státní zástupce podal proti zprošťujícímu rozsudku odvolání, o němž bude rozhodovat Vrchní soud v Olomouci. Obsažena je rovněž zmínka o tom, že Krajský soud v Brně byl ke zprošťujícímu rozsudku prakticky donucen soudem odvolacím.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Z knihy ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" 2c, označené ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", bylo zjištěno totéž, co v případě knih předešlých, pokud jde o autora a vydavatele. Koncepce knihy zůstala stejná jako u předmětné knihy. Oproti ní nicméně obsahuje přepracovanou verzi kapitoly týkající se žalobců, a to na straně 17 – 51. Oproti původní verzi je zde na úvod vylíčena motivace k vydání „necenzurované knihy“ a okolnosti, které předcházely jejímu vydání včetně rámcově nastíněné argumentace žalobců z nyní vedeného řízení a procesního postupu zdejšího soudu ústícího do vydání předběžného opatření. Autoři vyjmenovávají důvody, pro které byla původní kniha zakázána. Popis trestní kauzy je v knize přepracován (str. 32 – 42). Neobsahuje pasáže věnující se podnikatelským vztahům mezi účastníky, ani jmenovité označení žalobců a žádná jejich hodnocení. Věnuje se pouze událostem 7. 10. 2014, kdy mělo dojít k únosu a vydírání ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované D","anonStyle":"ANON"},{"text":" a následujícímu trestnímu řízení a poukazuje na přehlížení důkazů svědčících ve prospěch verze vystavěné na výpovědi poškozeného. Činí tak způsobem, kdy proti sobě staví konkrétní partie z trestních rozsudků a polemiku s tím, jak byl dle autorů prokazován skutkový stav dle důkazů obsažených v trestním spisu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Nahlédnout bylo stranám rovněž umožněno do všech meritorních rozhodnutí trestních soudů obou stupňů, které v kauze žalobců ve věci rozhodovaly. Z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2018, č.j 61 T 5/2017-5381, soud zjistil, že mimo jiné i žalobci byli uznáni vinnými z tam uvedených trestných činů a odsouzeni k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Z provedeného dokazování vyplynuly dvě verze událostí. První stojící na svědectví ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované D","anonStyle":"ANON"},{"text":" a na ni navazujících dalších důkazech, a druhá vyplývající z další skupiny důkazů, která měla svědčit pro obhajobu žalobců. Soud se přiklonil k verzi poškozeného, jenž neměl důvod dům Novotných v rozhodné době navštívit. Neprokázalo se totiž, že by to byl on, kdo sepsal dopis, v němž měl přistoupit na pro něj nevýhodné podmínky obchodní transakce se žalobcem a).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Z usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 5. 2019, č.j. 5 To 44/2018-5958, soud zjistil, že odvolací soud rozsudek citovaný v předchozím odstavci zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně a v odůvodnění vyslovil kromě vytknutí procesních vad pochybnost nad tím, zda bylo dosaženo jistoty, že se žalobci dopustili jednání, které jim je obžalobou kladeno za vinu a soudu prvního stupně uložil věc znovu posoudit ze všech hledisek po doplnění dokazování. Jako nejistou vyhodnotil konstrukci soudu prvního stupně, která hodnověrnost verze ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované D","anonStyle":"ANON"},{"text":" vystavěla na neexistenci dopisu datovaného 15. 8. 2014.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2019, č.j 61 ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"/2017-6646, byli žalobci opětovně uznáni vinnými ze spáchání zločinu vydírání a byli odsouzeni k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Soud se neodchýlil od svých předešlých skutkových závěrů o vině obžalovaných, pouze došlo ke zproštění obžaloby u dalších spoluobžalovaných, kteří se měli podílet na únosu a dopravě poškozeného do domu žalobců. Věrohodnost poškozeného podle soudu nebyla nijak zpochybněna.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 9. 2021, č.j. 5 To 22/2020-7459, byl právě citovaný rozsudek soudu prvního stupně opět zrušen a věc mu vrácena k novému projednání mimo jiné s opětovným závěrem, že z dosud provedeného dokazování nelze s jistotou dospět k závěru, že se žalobci dopustili jednání, jež jim je kladeno za vinu obžalobou. Zejména za situace, kdy proti sobě stojí na jedné straně výpověď poškozeného ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované D","anonStyle":"ANON"},{"text":" a skupina důkazů potvrzujících jeho verzi a na druhé straně řada svědeckých výpovědí a dalších důkazů, které tvrzení poškozeného vylučují. Odvolací soud zdůraznil, že v případě neodstranění pochybností o věrohodnosti výpovědi ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované D","anonStyle":"ANON"},{"text":" a o obsahu dalších důkazů, má soud prvního stupně uvážit možnost aplikace zásady trestního práva in dubio pro reo v posuzované věci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 2. 2022, č.j 61 T 5/2017-7629, byli nynější žalobci podle ustanovení § 226 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád (dále též jen „TŘ“), zproštěni obžaloby státního zástupce pro zločin vydírání, protože nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který jsou stíháni. Soud prvního stupně vyšel z pokynů odvolacího soudu a dospěl k závěru o nevěrohodnosti výpovědi poškozeného. Na základě této, „zcela zásadní skutečnosti, byl nucen konstatovat, že dokazováním nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který jsou žalobci stíháni“. Soud prvního stupně vyslovil nesouhlas s postupem odvolacího soudu, který dle jeho názoru mohl ve věci sám rozhodnout. Doslova uvedl, že vychází z pokynu odvolacího soudu a dospívá k závěru o nevěrohodnosti výpovědi poškozeného. Uvedený rozsudek soudu prvního stupně byl usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 12. 2022, č.j. 5 To 13/2022-7964, shledán správným, když bylo zamítnuto odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obžalovaných. Odvolací soud opakovaně vyslovil závěr, že důkazní situace v předmětném řízení je postavena na jediném přímém důkazu, výpovědi ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované D","anonStyle":"ANON"},{"text":", kterou lze důvodně považovat za nevěrohodnou. Přes doplněné dokazování se nepodařilo rozptýlit pochybnosti o průběhu skutkového děje, kdy proti sobě stojí dvě skupiny vzájemně si protiřečících důkazů. Soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že bez důvodných pochybností nelze uzavřít, že se skutek stal tak, jak je popsán v obžalobě a že jej spáchali žalobci. Odvolání státního zástupce proto bylo zamítnuto.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Soud zamítl návrhy na provedení důkazů výslechem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", vedlejších účastníků 2) a 3) a dále zopakováním důkazů provedených v trestním řízení vedeném Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 61 T 5/2017. Obecně soud shledal tyto důkazy nadbytečnými, když k rozhodnutí bezpečně postačoval skutkový stav zjištěný z již provedených důkazů. Soud v rámci dokazování nepřistoupil k návrhu žalované podpořené vedlejšími účastníky 1) a 3) zopakovat dokazování provedené ve výše specifikovaném trestním řízení, na jehož základě by sám mohl vyhodnotit, zda se žalobci dopustili nebo nedopustili škodlivého jednání tak, jak je popsáno v předmětné knize, zda žalobci spáchali skutek popsaný v podané obžalobě. K tomu soud rovněž vedly následující důvody.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Podle ustanovení § 135 odst. 1 OSŘ „je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení“. Z tohoto ustanovení vyplývá, že není vázán zprošťujícím rozsudkem (viz rovněž rozhodnutí Nejvyššího soudu z 3. 5. 1966, sp. zn. 4 Cz 30/66, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 58/1966). To však neznamená, že by civilní soud měl pravomoc posoudit otázku viny za spáchání trestné činnosti. Rozhodování o vině a trestu je svěřeno výhradně trestnímu soudu a je pouze otázkou dokazování v trestním řízení, zda je to obžalovaný, v tomto konkrétním případě žalobci, kdo spáchal skutek konkrétně specifikovaný v obžalobě a zda je vinen či nikoliv ze spáchání trestného činu. Pokud trestní soud pravomocně rozhodne o nevině obžalovaného, je za splnění zákonných podmínek možné danou otázku znovu řešit cestou mimořádných opravných prostředků upravených trestním řádem. Jakkoli lze tedy dle § 135 odst. 1 OSŘ a contrario dospět k závěru, že jakýmkoli jiným rozhodnutím než tam citovaným soud vázán není, tento závěr není absolutní. Není tomu tak s přihlédnutím k § 135 odst. 2 věta druhá OSŘ, dle níž „bylo-li o takové otázce (rozuměj jiné, než o vině a trestu) vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází“. Tento závěr je ve vztahu ke zprošťujícímu rozhodnutí podpořen i judikatorně, např. stanoviskem Nejvyššího soudu z 24. 10. 1979, sp. zn. Cpj 35/78 (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 22/1979). Z něj lze dospět k jednoznačnému závěru, že soud v civilním řízení je povinen vycházet i z jiných rozhodnutí vydaných v trestním řízení a dbát, aby se s nimi nedostal do rozporu. Nemůže tedy ponechat bez povšimnutí ani rozsudek, kterým byli obžalovaní obžaloby zproštěni. Takto soud postupoval i v projednávané věci. V trestním řízení bylo vydáno pravomocné rozhodnutí o zproštění obžaloby a není úkolem civilního soudu závěry trestního soudu zpochybňovat či je vlastním rozhodnutím nahrazovat. Soud tak v projednávané věci vyšel ze zprošťujícího rozhodnutí soudů obou stupňů, především výroku, neboť odůvodněním není vázán nikdy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. Lze v této souvislosti do jisté míry poukázat i na zásadu „ne bis in idem“ a nelze se domnívat, že by bylo možné opakovat dokazování k prokázání trestné činnosti účastníků znovu v civilním řízení. Sice lze oprávněně namítnout, že uplatnění této zásady ve vztahu k opakovanému postihu či řízení o uložení sankce za totéž jednání má místo především ve vztahu mezi trestním či správně trestním řízením, na druhou stranu se dle názoru soudu žalovaná snaží civilními prostředky do jisté míry zvrátit rozhodnutí učiněné v trestním řízení. Jestliže mělo být provedeno dokazování v tomto směru se záměrem prokázat oprávněnost zveřejnění příběhu o žalobcích s podtextem, že jsou zločinci, kteří díky nestandardnímu postupu trestních soudů unikli spravedlivému trestu, má soud za to, že nelze trestní řízení a výše zmíněnou zásadu „ne bis in idem“ obcházet tím, že budou důkazy opakovány v řízení civilním. Žalobci byli obžaloby zproštěni podle ustanovení § 226 písm. a) TŘ, jelikož nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byli žalobci stíháni. Nelze se rovněž domnívat, že by civilní soud s časovým odstupem deseti let od tvrzeného spáchání trestného činu, měl lepší možnost tento skutek prokázat. Orgány činné v trestním řízení mají výrazně širší možnosti vyšetřování a získávání důkazů než soud civilní. Opakovaný výslech svědků k tvrzené trestné činnosti spáchané žalobci po tak dlouhé době zcela postrádá smysl, a to i s přihlédnutím k postupnému zapomínání a vymizení vzpomínek na tu či onu skutečnost, k čemuž u svědků zcela běžně dochází. Podstatou požadavku žalované a vedlejšího účastníka 1) je tedy spíše nikoli nové skutkové zjištění soudu, ale spíše právní posouzení již zjištěných skutečností. K tomu civilní řízení neslouží.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. Pokud výslechy navržených osob mělo být prokázáno tvrzení žalované a vedlejší účastnice 2), že motivací ke zveřejnění napadeného textu bylo rozproudění veřejné diskuze nad průběhem trestního řízení a nad fungováním justice jako takové a jde tedy toliko o naplnění ústavně zaručeného práva na svobodu projevu a práva na informace, nebylo zjištění motivace důležité proto, aby soud mohl posoudit, zda sporná kapitola předmětné knihy je způsobilá zasáhnout do osobnostních práv žalobců či nikoliv ani pro posouzení, zda převáží právo žalobců nad právem žalované. Jinak řečeno, ať byla motivace autorů knihy a vydavatele jakákoliv, podstatné je, zda je a v jaké intenzitě sporná kapitola knihy v publikovaném znění způsobilá za jinak ustáleného skutkového stavu poškodit dobrou pověst, lidskou důstojnost, osobní čest a jméno žalobců, pokud dojde k její distribuci. K tomu postačilo dokazování v rozsahu, v němž bylo provedeno. Motivace účastníků, jak ji naznačovali, mohla mít vliv za situace, kdy by předmětem řízení nebyl pouze nárok zdržovací či odstraňovací, ale i zadostiučinění, kde by nepochybně potenciální snaha úmyslně někoho poškozovat mohla mít vliv na výši peněžní satisfakce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval ustanovení § 81 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), podle jehož odstavce 1 „je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého“. Podle odstavce druhého téhož ustanovení pak „ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy“. Podle § 82 odst. 1 OZ „člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek“.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"30. Dále byla v projednávané věci s ohledem na argumentaci účastníků podstatná ustanovení čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle něhož „má každý právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno“. Podle čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod „jsou svoboda projevu a právo na informace zaručeny“. Podle odstavce 4 citovaného ustanovení „lze svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti“. Podle čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod „jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy“. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení „každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena“. Princip presumpce neviny je dále zakotven v § 2 odst. 2 TŘ, podle něhož „dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen“.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"31. Základním předpokladem vzniku sankce za porušení, popř. již ohrožení osobnostních práv člověka je existence konkrétního zásahu do některé ze složek osobnosti člověka, přičemž tento zásah musí být shledán jako neoprávněný. Tento závěr vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu, který má za to, že: „ke vzniku občanskoprávních sankcí za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti fyzické osoby podle § 13 o.z. musí být jako předpoklad odpovědnosti splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení, nebo jen ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě, tento zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí zde existovat příčinná souvislosti mezi zásahem a vzniklou újmou na chráněných osobnostních právech fyzické osoby. Nenaplnění kteréhokoliv z těchto předpokladů vylučuje možnost sankcí podle ustanovení § 13 o.z.“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2757/2010, publikovaný mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD215887CZ).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"32. V projednávané věci žalobci spatřovali neoprávněný zásah do osobnostní sféry v tom, jakým způsobem o nich bylo pojednáno v předmětné knize, když dle jejich názoru je kniha vykresluje zejména jako pachatele trestného činu tam blíže popisovaného. Součástí tohoto popisu je nactiutrhačné zpochybňování vzdělání žalobce a), jakož i jeho osobního charakteru, ve vztahu i k žalobci b) pak bezúhonnosti, neboť byli obžaloby, která jim kladla za vinu popsané trestné činy, pravomocně zproštěni. Tuto skutečnost podle žalobců žalovaná nereflektovala. Distribucí této knihy by došlo k rozšíření v ní uvedených informací o obou žalobcích mezi širší okruh osob, čímž by byla narušena jejich dobrá pověst, dobré jméno a osobní čest a v širším smyslu tak narušeno i právo na soukromí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"33. Žalovaná se na druhou stranu bránila argumentací spočívající v tom, že je věcí veřejného zájmu popisovat postupy orgánů činných v trestním řízení a poukazovat na případné negativní jevy, jež mohou být s jejich činností spojeny, ať již stíháním osob, pro které nebyl dán zákonný důvod, nebo jako v kapitole věnované žalobcům byl naopak dán důvod pro opačný postup, tedy pro odsouzení osob, jež jinak byly viny zproštěny (v dané době pouze nepravomocně).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"34. Lze tedy shledat, že v projednávané věci byla tvrzena existence konfliktu mezi několika hodnotami, jež jsou chráněny na ústavní úrovni. Na jedné straně stála ochrana osobnosti žalobců podle čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, do níž bylo zasaženo mimo jiné nerespektováním zásady obsažené v čl. 40 odst. 2 Listiny, kdy do práva na zachování dobré pověsti, jména a osobní cti bylo zasaženo nerespektováním zásady presumpce neviny. Na druhé poté právo stálo žalované informovat o věci veřejného zájmu spočívající v popisu průběhu trestního řízení, případně jeho výsledku a poukázat na nedostatky, chyby nebo případně až protiprávní jednání orgánů činných v trestním řízení, jak svoji činnost popsala sama žalovaná a v souladu s tím i vedlejší účastníci řízení stojící na její straně podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"35. V prvé řadě bylo třeba posoudit, zda ze strany žalované došlo k jakémukoli zásahu do práva na ochranu osobnosti vymezenému po právní stránce shora, případně, zda takový zásah hrozil, neboť ze strany žalobců byl vznesen nárok zdržovací, kdy úspěšnost takového požadavku je právě hrozba zásahu do jejich osobnostní sféry či jeho opakování. Soud má za to, že zásah do práv žalobců bezprostředně hrozil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"36. Je vcelku nepochybné a účastníci to ani nečinili sporným, že v době, kdy byla předmětná kniha zasílána do tisku (6. 12. 2022), nebylo trestní řízení vůči žalobcům pravomocně ukončeno. V danou dobu (16. 2. 2022) bylo vydáno v pořadí již třetí tentokráte zprošťující rozhodnutí Krajského soudu v Brně, kdy soud dospěl k závěru, že pro předchozí závazný právní názor soudu odvolacího a po doplnění dokazování nemá již dalšího prostoru pro jiné rozhodnutí. Proti tomuto rozsudku si podal odvolání státní zástupce, a to v neprospěch obou tehdejších obžalovaných – nyní žalobců. V této fázi trestního řízení byla kniha vytištěna a po vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu (14. 12. 2022) připravena k distribuci, jak ostatně plyne i z časového harmonogramu žalované obsaženého v jejím posledním vyjádření.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"37. Potencialitu zásahu osobnostní sféry žalobců distribucí předmětné knihy je třeba posoudit z hlediska obsahu sporné kapitoly, která je věnována jejich kauze. Soud dospěl k závěru, že partie předmětné knihy věnující se trestní kauze žalobců je koncipována víceméně jednostranným způsobem. Popisuje skutkový základ podané obžaloby v podstatě pouze z pozice poškozeného – vedlejšího účastníka 3). Věc je v knize podána tak, že není pochyb o pachatelství žalobců společně s dalšími únosu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované D","anonStyle":"ANON"},{"text":" a jeho vydírání za účelem svého obohacení. Obviňuje je také z nedobrovolné intoxikace poškozeného alkoholem. Žalobci jsou vylíčeni jako pachatelé trestné činnosti, kteří díky nestandardnímu postupu soudů (mimo jiné justičnímu ping pongu) unikli spravedlivému potrestání, ačkoliv veškeré důkazy hovoří v jejich neprospěch, což dle knihy vidí všichni včetně soudu prvního stupně. K žalobci a) se v textu uvádí nelichotivé informace o jeho charakteru a morálce. Také jsou vyřčeny pochybnosti o jeho dosaženém akademickém vzdělání (mezi řádky se lze pouze domnívat, že jde o narážky na možné turbostudium). Žalobci jsou v knize označeni jménem, příjmením i bydlištěm, u žalobce a) i oborem podnikání, a to tak, že je nelze zaměnit s nikým dalším. Čtenář nemůže mít dle soudu žádné pochybnosti, o kom je text napsán, a oba pachatele si je během několika málo chvil schopen prostřednictvím internetu ztotožnit se zcela konkrétními osobami žalobců. Kniha nereflektuje jiné možné verze událostí, ačkoliv autorům byla z trestního řízení známa i obhajoba žalobců (tvrdí, že podkladem pro sepis knihy byl i trestní spis), kterou uváděli na svoji obranu, byť by se tak mělo dít prostřednictvím vystupování jejich obhájců. Vyznění celé kapitoly je, že se nejednalo o hodnotící soudy, ale o skutková tvrzení. To je logické, pokud informace o kauze byly čerpány právě od poškozeného – oznamovatele trestné činnosti. Ale i tam, kde část sporné kapitoly není přímo uvozena uvozovkami naznačujícími, že jde o popis názoru poškozeného či sdělení vyjádření jiné osoby, je patrné, že autoři knihy spíše straní skutkové verzi poškozeného – patrné je to zejména v části kapitoly IV. a V. Pokud snad lze mezi řádky příslušných partií knihy vyčíst určité pochybnosti o postupu nalézacích soudů, týkají se především kasačních rozhodnutí odvolacího soudu a postupu soudu prvního stupně, který byl ke svému zprošťujícímu rozhodnutí „donucen“.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"38. Po přečtení dané partie knihy nelze dospět k jinému závěru, než že žalobci měli být uznáni za pachatele trestného činu spáchaného k újmě poškozeného, kdy je to na základě skutkového stavu jasné všem, včetně soudu prvního stupně, nikoli ale soudu odvolacímu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"39. Oproti článkům, které byly v řízení rovněž provedeny k důkazu (body 13 až 15 tohoto rozsudku), v příslušné kapitole není prostor pro vyjádření žalobců, ani vyjádření jejich zástupce vystupujícího v trestním řízení. Současně je v knize jen poněkud upozaděná osamělá zmínka o tom, že trestní řízení dosud nebylo skončeno (str. 27 předposlední odstavec), zatímco u všech zmíněných článků je uvedeno, že definitivní závěr o vině a trestu může vynést pouze soud, případně, že řízení dosud probíhá a věc není zcela uzavřena. Články nestaví věc do kategorické pozice se závěrem o nepochybné vině obžalovaných. Po obsahové stránce jde tedy o značný rozdíl, jakým způsobem to či ono médium o celé kauze informuje. Články byly víceméně spíše obecné, informující poněkud povrchně o probíhající kauze jako takové a základních stanoviscích obou stran, aniž by současně zaujaly zcela jednoznačné postoje k té či oné skutkové verzi. Předmětná kniha je oproti tomu jednostranná a chybí byť i zmínka o tom, že druhá strana se z nějakého důvodu k věci do knihy nevyjádřila či prostor jí poskytnutý k vyjádření odmítla.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"40. Soud tedy má za to, že s ohledem na stádium trestního řízení, kdy do doby vydání (přesněji řečeno do doby finalizace textu a jeho odeslání do tisku) knihy nebylo pravomocně rozhodnuto o vině a trestu obžalovaných, vydáním knihy nereflektující skutečné výsledky trestního řízení hrozil její další distribucí zásah do práva na ochranu osobnosti obou žalobců spočívající v narušení dobré pověsti, jména a cti jako osob do té doby netrestaných (opak nebyl ze strany nikoho tvrzen). Soud považuje za podstatný především zásah do uvedených práv, k němuž mělo dojít nerespektováním zásady presumpce neviny, když ostatní dílčí zásahy tvrzené žalobci – zpochybnění výsledků studia, osobní charakteristiky žalobců – nejsou s ohledem na žalobní požadavek a právní posouzení celé věci podstatné. Publikací tak nejen s přihlédnutím k době vydání, ale i se zohledněním následného konečného výsledku trestního řízení došlo k nerespektování zásady dle čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čímž došlo k zásahu do práva žalobců na ochranu osobnosti, zejména dobrého jména, pověsti a osobní cti. Distribuce vydané knihy by nepochybně měla za následek rozšíření možnosti se s danou (v danou chvíli evidentně nepravdivou, nyní tím spíše) informací seznámit pro širší okruh adresátů, než k nimž se dosud mohla dostat pouze na podkladu běžné žurnalistické činnosti (ovšem podané jiným shora popsaným způsobem). Nepochybně by tak mohla vést k narušení zmíněných hodnot v očích těch osob, jež dosud o dané kauze informovány nebyly. K tomu je třeba přičíst i to, že o konečném výsledku řízení není v knize ničeho (logicky s ohledem na datum vydání), není tedy, jako u zmíněných novinových článků uveden relativizující závěr o tom, že konečné slovo je na soudu a dosud věc skončena není. Soud má za to, že je na místě poukázat na závěry vyslovené Nejvyšším soudem v rozsudku z 12. 10. 2006, sp. zn. 30 Cdo 2232/2006 (publikován mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD94984CZ), kdy zpravidla jde o zásah do práva na ochranu osobnosti, pokud je osoba spojována se závadnou činností. Takový zásah je pak objektivně způsobilý s nížit vážnost dané osoby ve společnosti ve značné míře zejména s dopadem do osobní cti a důstojnosti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"41. Dále je třeba poukázat na rozsudek téhož soudu z 15. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1413/2012 (publikovaný mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD226193CZ), kdy zacházení s konkrétní osobou jako pachatelem trestné činnosti, aniž by předtím nabyl právní moci rozsudek uznávající takovou osobu vinnou, je v rozporu s právem na ochranu osobnosti. Dle uvedeného rozsudku „Média mají právo informovat veřejnost o probíhajícím trestním řízení, nicméně jimi zveřejněné informace mají být objektivní, přesné, korektní a nezavádějící. V rámci objektivity musí média dodržovat zásadu presumpce neviny. Jestliže z článku sice vyplývá, že soudem v trestní věci ještě pravomocně rozhodnuto nebylo a že jde „pouze“ o obžalovaného, tím, že obžalovaný je opakovaně v textu označován jako pachatel konkrétního trestného činu (např. kuplíř), média zkreslují informace a předjímají rozhodnutí soudu o jeho vině. Takové jednání, kdy není respektována presumpce neviny a s obžalovaným je zacházeno jako s pachatelem, je v rozporu s právem na ochranu osobnosti.“ Žalobci sice nebyli přímo označeni za pachatele trestné činnosti, vyznění celé kapitoly předmětné knihy je nicméně takové, že jiný výklad rozumně nepřipouští. Jedná se tak o situaci obdobnou jako v citované věci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"42. Žalovaná se na druhou stranu hájila tím, že knihou bylo pouze poukazováno na nešvary či nedostatky justičního systému, přičemž publikace knihy ještě v průběhu trestního řízení měla za cíl postup orgánů činných v trestním řízení kultivovat. Z její strany se tak jednalo o realizaci svobody projevu podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod, když současně měla informovat o věcech veřejného zájmu, mezi které lze nepochybně řadit i řádné fungování trestní justice a poukazování na její případné chyby a nedostatky s cílem, aby se pro příště takovém nedostatky neopakovaly. Soud se v rámci dokazování nezabýval tím, zda skutečně uvedené sdělení je pravou motivací žalované, nicméně, jak již shora uvedl, nebylo to s ohledem na zejména žalobní požadavek žalobců rozhodné. Opaku, tedy snaze poškodit přímo žalobce, kromě popisu celého děje prakticky pouze z pera poškozeného ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované D","anonStyle":"ANON"},{"text":", nic v zásadě přímo nenasvědčovalo. Tento zlý úmysl nelze zcela vyčíst ani z jinak zcela vybočujícího charakteru kapitoly, pokud jde o koncepci, kdy všechny ostatní popisují nezákonně stíhané či odsouzené osoby, zatímco v projednávané věci se jedná dle tvrzení žalované v podstatě o nesprávné zproštění, kdy měli být stíhaní rovněž odsouzeni.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"43. Na druhou stranu nelze jako relevantní považovat argumentaci zástupce žalované z jednání soudu, že kniha pouze reflektovala tehdejší procesní stav projednání věci v trestním řízení a k pravomocnému zproštění došlo až po vydání knihy. Lze totiž uvést, že v té době nedošlo ani k pravomocnému odsouzení, čemuž však znění kapitoly rovněž přímo neodpovídá. Tím spíše mělo být vyznění kapitoly voleno takovým způsobem, aby takové procesní stádium řízení reflektovalo. Nelze přijmout argument, že nebylo možné čekat s vydáním až na pravomocné rozhodnutí, neboť by se muselo čekat delší dobu a tím bylo zmařeno aktuální informování. Od posledního rozhodnutí soudu prvního stupně v únoru 2022 uplynula již delší doba, bylo těsně před rozhodnutím soudu odvolacího (14. 12. 2022) a kniha byla dána do tisku již v době (6. 12. 2022), kdy datum konání veřejného zasedání muselo být zřejmé. O aktualitě podaných informací nemohlo být řeči. Žalovaná si nemohla být jista, zda v době vydání vůbec aktuální budou, pokud je vyznění kapitoly spíše takové, že žalobci trestnou činnost spáchali, zatímco předchozí rozhodnutí bylo zprošťující. Nešlo o informace podléhající rychlé zkáze, jak to interpretoval zástupce žalované při jednání soudu. Diskuse nad kvalitou rozhodování a postupu mohla být vyvolána i po pravomocném ukončení trestního řízení, neboť může taková diskuse působit i preventivně do budoucna.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"44. Lze souhlasit se žalovanou, že kontrola činnosti orgánů činných v trestním řízení je nepochybně veřejným zájmem (rovněž i dle nálezu Ústavního soudu z 11. 11. 2005, sp. zn. I. ÚS 453/03, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 209/2005), jejích řádné a zákonné fungování je nepochybně esenciální složkou fungování státu demokratického charakteru. Veřejnost má právo být informována o průběhu trestního řízení, činnosti daných orgánů, aby byla vyloučena obava z kabinetní justice a pocit, že o výsledku je předem rozhodnuto, bez ohledu na práva kohokoli a jakkoli chabý důkazní podklad pro takový postup (rovněž i dle rozsudku Evropského soudu pro lidská práva z 11. 1. 2000 ve věci News Verlags GmbH a CoKG proti Rakousku, dostupný mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD25483CZ). Svobodu projevu lze omezit podle čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod pouze zákonem, jde-li o opatření v demokratickém státu nezbytné mimo jiné pro ochranu práv a svobod druhých. Omezení svobody projevu je tedy vázáno na poměrně přísné podmínky, kdy takto lze postupovat pouze zákonem z vymezených důvodů. Tímto důvodem jsou i práva a svobody druhých. Mezi ně je třeba počítat nepochybně i právo na ochranu osobnosti konkrétně dobré jméno, pověst a osobní čest a důstojnost. V tomto směru je na místě poukázat na závěry Ústavního soudu vyslovené mimo jiné v nálezu z 23. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 577/13 (publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 118/2015), kdy právě v předchozí větě uváděné hodnoty se uplatní jako důvod pro omezení svobody projevu mezi subjekty na stejné úrovni. Je tomu tak nejen s přihlédnutím k zásadě presumpce neviny, ale i vzhledem ke snaze zamezit potenciálnímu ovlivnění postupu orgánů činných v trestním řízení a tím narušení důvěry v rozhodování soudů. Kromě spravedlivého procesu je pak třeba v uvedených zásadách spatřovat i omezení, jakým způsobem o probíhajícím trestním řízení informovat, aby jednak byla zachována veřejná kontrola a naplněn veřejný zájem a na druhé straně zachována nezávislost soudu a osobnostní práva stíhané osoby. Informace o trestním řízení mají být podávány způsobem, aby z nich nebylo možné učinit závěr o vině stíhaného, aniž by i jemu byly poskytnuty záruky řádného procesu a možnosti se účinně hájit. Nelze informovat o trestním řízení tak, aby bylo již předem řečeno, že je konkrétní osoba pachatelem trestného činu bez konstatování takového závěru orgánem k tomu povolaným. Součástí takové informace může být i zmínka o tom, že sice skutečnosti nasvědčují pachatelství trestného činu konkrétní osobou, nicméně věc je v rukou příslušného orgánu a celá věc tak není definitivně uzavřena. Kritika činnosti soudu je tedy možná a v podstatě i nutná (zejména již zmíněný ping pong mezi soudy), opět však popis kapitoly byl zaměřen spíše na jiné vylíčení skutkového děje, než jak jej pojal odvolací soud, nikoli na kritiku konkrétního vadného postupu toho či onoho soudu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"45. Soud souhlasí s názorem žalované, že důvěře v rozhodování soudů nepřispívá opakované vracení věci po zrušení rozhodnutí nadřízeným soudem, tedy justiční ping pong, na místo toho, aby nadřízený soud ve věci sám rozhodl. Na druhou stranu nelze považovat vyjádření soudu prvního stupně o tom, že je o vině přesvědčen ale dle názoru nadřízeného soudu musí obžalované zprostit, za zcela vhodné. Takové vyjádření rovněž nepřispívá důvěře v činnost orgánů činných v trestním řízení, stejně jako nedostatečně odůvodněné rozhodnutí nesplňující základní předpoklady srozumitelnosti a nevystavění závěrů na logických úvahách či v některých případech alibistický přístup nadřízeného soudu, který místo věcného rozhodnutí hledá procesní nedostatky, aby se kauzou nemusel meritorně zabývat. Tento nešvar nelze ale řešit cestou, která byla v projednávané věci zvolena.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"46. Pokud se žalovaná bránila tím, že žalobcům byl dán prostor se k celé věci vyjádřit, nelze v nevyužití takové možnosti spatřovat bianco šek pro publikaci informací v podobě, v jaké se tak nakonec stalo. Lze v zásadě chápat, že žalobci k výzvě žalované odmítli reagovat na text, který vychází pouze z informací poskytnutých poškozeným, který jejich trestní stíhání inicioval. Ostatně nelze zcela přehlédnout, že vyjadřovat se k publikaci knihy (něco jiného je obecné vyjádření advokáta v rámci zpravodajského textu v denním tisku) a hodnotit jednotlivá vyjádření poškozeného v době, kdy probíhá trestní řízení dosud neukončené, jež se na odvolací soud dostává již potřetí, není zcela vhodná procesní taktika, spíše zcela nevhodná. Žalobcům nelze přičíst k tíži absenci vyjádření v knize za situace, kdy nepochybně těžiště jejich zájmu spočívá ve snaze očistit se v rámci trestního řízení, kde jim hrozí nebezpečí nepodmíněných trestů odnětí svobody, nehledě na psychickou zátěž s tím spojenou. Nebylo by spravedlivé po nich požadovat, aby se ve stejné době bránili proti totožnému obvinění vtělenému do předmětné knihy. Autorům knihy při podrobné znalosti celé kauzy, přístupu k trestnímu spisu, který jim poškozený zprostředkoval, nebránilo nic v tom, aby kapitolu koncipovali nikoliv jednostranným způsobem. Mohli nastínit obě soudem prvního stupně uvažované verze i bez vyjádření žalobců, neboť z dílčích vyjádření v trestním řízení nepochybně jejich stanovisko extrahovat mohli. Lze poukázat na to, že mezi zprošťujícím rozsudkem Krajského soudu v Brně a definitivním rozhodnutím odvolacího soudu uplynula dost dlouhá doba, aby ze spisu, resp. i z meritorních rozhodnutí vyjádření žalobců byla precizně vypreparována.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"47. I bez vyjádření žalobců bylo jistě možné dodatečně na konec kapitoly vložit poznámku, že trestní kauza pravomocně skončila zprošťujícím rozsudkem a žalobci byli zbaveni obvinění, aby nebylo pochyb o tom, že ctí zásadu presumpce neviny. Přestože tak sami autoři knihy kritikům ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" na str. 189 knihy vzkazují, že je třeba respektovat presumpci neviny, sami k jejímu respektování přistupují arbitrárně a značně výběrovým způsobem. Je sice chvályhodným cílem kultivovat orgány činné v trestním řízení a jejich činnost (to je v podstatě součástí svobody projevu a práva a na informace), na druhou stranu trestní řízení probíhalo téměř deset let a kniha byla zaslána do tisku týden před veřejným zasedáním odvolacího soudu. Jeho rozhodnutí sice mohlo být i kasační, čímž by došlo k prodloužení trestního řízení o další nejméně rok, na druhou stranu s přihlédnutím k jeho závěrům v předchozích stádiích trestního řízení a již dříve vyslovenému právnímu názoru nebylo vyloučené očekávat i zamítnutí odvolání státního zástupce a definitivní konec řízení. V takové situaci pak deklarovaný cíl v podobě kultivace ještě probíhajícího řízení poněkud postrádá smysl, když k distribuci knihy zcela jistě mohlo dojít až poté, co ve věci rozhodne odvolací soud, tedy s rizikem, že probíhající věc již kultivovat nebude možné. Nebylo tedy důvodu s vydáním a distribucí knihy spěchat, minimálně ne kvůli kauze žalobců. Sice platí, že nic není staršího než včerejší noviny, byla však relativně nižší pravděpodobnost, že sporná kapitola bude moci něco vyřešit v projednávané věci – pokud byla deklarovaným cílem skutečně kultivace orgánů činných v trestním řízení. Pozdější vydání tedy nemohlo ničemu uškodit, naopak mohla být kapitola aktualizována a včleněna informace o konečném výsledku. Ani uzávěrka k tisku jako milník vydání publikace mající zejména ekonomický dopad (jak uváděl zástupce žalované v závěrečné řeči) nemůže být kritériem, zda respektovat či nikoli osobnostní tedy přirozená práva člověka.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"48. Kromě výše uvedeného postupu se nabízela i jiná varianta podání celé kauzy, která skutečně není procesně ani důkazně jednoduchá. Kapitola mohla být podána v podobě úvahy nad verzí, kterou tvrdili žalobci, a verzí poškozeného, aby skutečně donutila čtenáře přemýšlet o nuancích událostí, jež se mezi účastníky mohly odehrát, nad rozhodovací činností soudu, nad důkazy, které hovořily pro jednu nebo druhou variantu. K tomu však ze strany žalované nedošlo. Jako obhajobu nelze s ohledem na shora uvedená fakta uvést, že kniha byla poslána do tisku dříve, než byl zprošťující rozsudek potvrzen odvolacím soudem a v té době tedy nebylo nutné na nevinu žalobců brát zřetel, jelikož soud dvakrát rozhodl o jejich odsouzení. Opak je pravdou. Presumpce neviny má svůj zásadní význam zejména do pravomocného rozhodnutí v trestním řízení. Neznamená to, že by nebylo možné o trestních kauzách informovat po dobu vyšetřování a projednávání věci před soudem. Je však nezbytné o těchto věcech přinášet aktuální informace, ty však musí být objektivní, precizní a zejména nestranné. Není možné hovořit o vině předtím, než ji pravomocně vysloví trestní soud, který jako jediný je k tomu legitimován. Tím spíše pak nelze bez dalšího přijmout distribuci knihy, která v podstatě nepokrytě konstatuje vinu obžalovaných, zatímco ti již byli pravomocně zproštěni.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"49. V případě střetu dvou ústavně zaručených hodnot je na místě v rámci testu proporcionality, tedy posuzování toho, jakému právu dát přednost, a tedy které z nich v dané věci upozadit, posoudit, zda prostředky, které byly zvoleny k dosažení konkrétního cíle byly způsobilé cíle dosáhnout, zda byly potřebné a přiměřené. Cíle deklarovaného žalovanou mohlo být dosaženo uvedenou publikací – kultivace činnosti příslušných orgánů a vyvarování se chyb v budoucnosti. Předmětná kniha je však zcela zjevně ve vztahu k deklarovanému cíli nepřiměřenou kritikou žalobců a jejím stěžejním cílem je čtenářům nabídnout jako jedinou správnou verzi tu, prezentovanou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", který se je snaží přesvědčit o své pravdě. Soud má za to, že forma dosažení sledovaného cíle zvolená žalovanou není přiměřená, protože daného cíle bylo možné dosáhnout, aniž by došlo k zásahu do práv žalobců. Jestliže tedy primárním cílem nebylo škodit žalobcům, ale rozvířit veřejnou diskusi nad fungováním justice, nad rozporuplným rozhodováním soudů v trestních věcech a poukazovat na nekvalitní a případně zdlouhavou činnost soudů, jedná se o záměr bohulibý. Uvedený záměr byl nicméně realizován cestou, jíž nelze přiznat soudní ochranu. Způsob podání informací spíše nasvědčuje motivaci naznačované žalobci o úmyslné difamaci namířené proti žalobcům než rozproudění veřejné diskuse o fungování justice a rozhodování soudů. Veřejnost nemá být netečná k fungování všech složek státní moci, justici nevyjímaje. Demokratické uspořádání nabízí celou škálu kontrolních mechanismů, díky nimž je vykonáván dozor nad činností orgánů veřejné moci a některé z těchto možností může využít každý člověk. Je to právě i ústavou garantované právo na svobodu projevu, díky němuž je možné svobodně informovat o rozhodování soudů (rozsudek Evropského soudu pro lidská práva z 24. 2. 1997 ve věci De Haes a Gijsels proti Belgii, publikován mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD28199CZ, nebo z 27. 5. 2014 ve věci Mustafa Erdogan proti Turecku, publikován tamtéž pod č. JUD355619CZ), o průběhu jednotlivých řízení a tyto činnosti lze svobodně podrobit kritice, kterou justice, jako jeden článek veřejné moci, musí nejen unést, ale i reflektovat a reagovat na ni.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"50. Žalovaná si uvedené skutečnosti o nevhodnosti zvolené formy, resp. o možnosti podat celou záležitost jiným způsobem směřujícím ke stejnému cíli, nejspíše byla sama dobře vědoma, neboť v nové publikaci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" 2c zvolila způsob popisu celé kauzy jinak. Oproti konkrétní partii rozhodnutí soudů v trestní věci žalobců staví vlastní interpretaci skutkového děje, jak měl být dle jejího závěru, případně i závěru poškozeného ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované D","anonStyle":"ANON"},{"text":", zjištěn. Jedná se tedy o skutečný poukaz na případné chyby v procesu dokazování a vyhodnocení důkazů případně logické přešlapy. Činí tak, aniž by bylo třeba žalobce vůbec jmenovat či jen přibližovat jejich totožnost místem bydliště či jinou indicií, z níž by jejich totožnost byla zřejmá. Za situace, kdy došlo ke kolizi práv, přičemž obě tato práva mohla být zachována v plné míře, bylo na místě, aby soud primárně nabídnul ochranu oběma těmto právům tak, aby zůstala zachována v co možná nejširším rozsahu. Pokud to však není možné, posoudí konkrétní okolnosti případu a dá přednost jednomu z práv, aby dostál spravedlnosti co možná nejlépe (srov. nález Ústavního soudu ze 7. 9. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 34/09, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení pod č. 187/2010). Dle uvedeného nálezu „Při střetu dvou základních práv, tak jako je tomu v daném případě, musí obecné soudy nejprve rozpoznat, která základní práva jednotlivých účastníků sporu jsou ve hře, a poté, s přihlédnutím ke všem rozhodným okolnostem daného případu, musí soudy rozhodnout tak, aby, je-li to možné, zůstalo zachováno z obou základních práv co nejvíce, a není-li to možné, pak dát přednost tomu základnímu právu, v jehož prospěch svědčí obecná idea spravedlnosti, resp. obecný princip. Obecný právní princip říká, že se „nikomu nesmí dovolit mít prospěch z vlastního podvodu, využívat vlastního protiprávního jednání ... nebo nabývat majetku vlastním zločinem“.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"51. Zachovat obě práva však není možné vždy. Již shora naznačené úvahy směřují k jednoznačnému závěru, že plně zachováno mohlo být osobnostní právo žalobců při narušení zásady presumpce neviny pouze za cenu omezení práva na svobodu projevu. Soud k omezení přistoupil zejména proto, že předmětná kniha nabízí zcela zjevně nepřiměřený způsob prezentace žalobců, jenž jako soukromé osoby nemají povinnost snášet a který přímo zasahuje a tento zásah může být další distribucí knihy pouze umocněn, do jejich práva na dobré jméno, do jejich cti, vážnosti a soukromí a je způsobilý poškodit jejich dobrou pověst. Označuje je za pachatele trestné činnosti, obviňuje je z podání omamných látek poškozenému, vynáší negativní hodnotící soudy o charakteru žalobce a). Do knihy je zcela nekriticky reprodukována pouze verze událostí podle poškozeného. Žalovaná na svoji obranu uváděla, že nebyla jedinou, kdo veřejnost o trestním řízení žalobců informoval. Novináři v průběhu řízení publikovali reportáže v tištěných periodikách a na internetu jsou články o této kauze dohledatelné dodnes. Soud však toto přirovnání nevyhodnotil jako přiléhavé. Pokud jde o internetové články, které byly provedeny k důkazu v tomto řízení, již shora byl uveden charakter těchto článků – vesměs objektivní způsob popisu dosavadního vývoje řízení, informace o aktuálním stavu a předestření verzí obou stran. O žalobcích mluvily jako možných pachatelích, o jejichž vině konečně rozhodne až soud.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"52. Je třeba si uvědomit, že předmětná kniha jako medium trvalé povahy má mnohem širší i dlouhodobější dopad než novinové reportáže a požadavek na její objektivitu je o to vyšší. Autorka knihy si mohla dovolit mít od kauzy časový odstup a zpracovat ji až po pravomocném skončení řízení, na rozdíl od novinářů, kteří musí na vývoj událostí reagovat okamžitě. Rozhodla-li se žalovaná poslat text knihy do tisku v prosinci 2022 než Vrchní soud v Olomouci rozhodl o odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu rozsudku, sama si znemožnila podat čtenáři komplexní a objektivní pohled na danou kauzu. Obranu žalované, že text dokončila a nechala vytisknout v době, kdy nebyla věc pravomocně skončena, jí lze přičíst pouze k tíži. Poukazuje to na zcela zjevný nezájem podat nestranný a objektivní popis příběhu, když si sama učinila závěr o vině žalobců, aniž by vyčkala, jak věc rozhodnou soudy, jež jako jediné jsou právním řádem k vyslovení viny v trestním řízení oprávněny. Ze strany žalované se jedná jednak o zásah do osobnostních práv žalobců, kteří sice figurovali jako obžalovaní v trestní kauze, byli obvinění ze spáchání trestních činů, za něž byli v řízení dvakrát nepravomocně odsouzeni k nepodmíněným trestům odnětí svobody, ale zejména jde o porušení ústavní zásady presumpce neviny, když trestní řízení nakonec skončilo jejich pravomocným zproštěním a mělo k nim být přistupováno jako k nevinným po celou dobu trestního řízení, tím spíše po vynesení zprošťujícího meritorního rozhodnutí (srovnej již citovaný nález Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 577/13, podle kterého „Obecně platí, že presumpce neviny nebrání informování o trestním řízení nebo o okolnostech, které mohou opodstatňovat závěr o tom, že se někdo dopustil trestného činu, plynou z ní ovšem určité meze, pokud jde o způsob, jakým má k takovémuto projevu dojít“. Narušení zásady presumpce neviny a tím v konečném důsledku zásah do dobré pověsti, jména a osobní cti a důstojnosti žalobců by distribucí knihy byl nyní nepochybně ještě masivnější, než kdyby kniha byla distribuována před konečným meritorním rozhodnutím. Nyní je totiž již zřejmé, že dle závěrů trestního soudu se žalobci trestného činu nedopustili, protože nebylo prokázáno, že by se vůbec skutek stal. Jestliže by nebylo v souvislosti se zásadou presumpce neviny přípustné, aby prakticky kategorické tvrzení o vině dosud pouze obžalovaných byla veřejně šířena před pravomocným odsouzením, tím spíše nelze takové šíření informací připustit v době, kdy je zřejmé, že konkrétní osoba není pachatelem trestného činu, a byla obžaloby, která jí takový čin kladla za vinu, zproštěna.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"53. Pokud Ústavní soud hovoří o tom, že přednost by mělo dostat to právo, kterému více svědčí obecná idea spravedlnosti, musel soud při posouzení všech okolností tohoto případu nutně dojít k závěru, že je to právě právo na ochranu osobnosti žalobců, jelikož forma a způsob, který žalovaná zvolila pro naplnění svého práva na svobodu projevu nejsou zcela jistě spravedlivé. Při prezentování svého názoru a pohledu na věc nedodržuje žalovaná základní práva, konkrétně presumpci neviny, ani zásady, na kterých je postaveno soukromé právo, a tedy zásadu „neminem laedere“, tedy chovat se tak, abych nezpůsobil bezdůvodně újmu druhým. Žalovaná a autorka napadeného textu mohly, a hlavně měly zvolit jiné zpracování příběhu, pokud jej chtěly nabídnout čtenáři k zamyšlení (možnosti zmíněné výše v textu). Pokud tedy existoval jiný, ve vztahu k žalobcům mírnější a zejména ve vztahu k dosažení cíle vhodnější způsob, jak kauzu veřejnosti podat, musel soud uložit žalované povinnost zdržet vydání předmětné knihy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"54. Soud si je vědom, že právo na svobodu projevu je úhelným kamenem demokratické společnosti a vážil velmi pečlivě, zda jsou v tomto konkrétním případě důvody k jeho omezení dříve, než k nim skutečně přistoupil. Evropský soud pro lidská práva v rozsudku z 7. 2. 2012 ve věci Axel Springer proti Německu (dostupný na http://hudoc.echr.coe.int) vytvořil šestistupňový test, díky němuž je možno přehledně a strukturovaně porovnat jednotlivá kritéria a rozhodnout, zda má v daném případě dostat přednost právo na svobodu projevu nebo právo na ochranu osobnosti. Jedná se ostatně o určitý postup, který v rámci svého vyjádření navrhovala žalovaná a jehož výsledky soud uvádí pro přehlednost a stručnost shrnuté zde v závěru. Soud definoval tato kritéria, jež ostatně byla shora reflektována i v projednávané věci: 1. Do jaké míry projev přispívá k debatě o veřejném zájmu. 2. Status osoby. 3. Předchozí chování osoby. 4. Metoda získání informací a jejich věrohodnost 5. Obsah, forma a následky projevu. 6. Závažnost sankce, která může být za projev uložena.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"55. K bodu 1. zdejší soud konstatoval, že je nezbytné, aby byla veřejnost informována o trestních kauzách a rozhodovací činnosti soudů, nevyjímaje trestní řízení týkající se žalobců (zejména bod 44 tohoto rozsudku). Pokud jde o status žalobců, tedy kritérium 2., soud shledal, že jsou soukromými osobami (bod 51), které na rozdíl od osob veřejně známých, požívají vyšší ochrany, nemusí strpět takovou míru kritiky jako osoby známé. K bodu 3. je třeba uvést, že žalobci byli velmi zdrženliví v poskytování informací a svých postojů k jejich obvinění. Ani dříve s medii nijak nekomunikovali (viz články dle bodů 13 až 15). Jako podklad k napsání předmětné kapitoly, dle bodu 4., sloužilo vylíčení událostí poškozeným ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a přístup k trestnímu spisu. Ze strany žalované však došlo k jednostrannému vylíčení událostí a k nezohlednění samotného výsledku trestního řízení (body 39 a 40). K bodu 5., soud konstatoval, že charakterem sporné kapitoly předmětné knihy a způsobem, jakým v ní byli žalobci prezentováni, byl předjímán závěr o jejich vině (mimo jiné body 43 až 45). Postup žalované tak v důsledku intenzity narušení osobnostních práv žalobců nemůže požívat soudní ochrany (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z 16. 12. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3442/2020, publikován mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD707924CZ). Citovaný rozsudek uvádí „Uveřejnění informací osobního charakteru není vždy zásahem do osobnostních práv jedince. Negativní informace musí být pravdivá, publikování je ve veřejném zájmu, forma, jíž jsou informace podány, je přijatelná pro daný druh informace a povahu konkrétního sdělovacího prostředku, zveřejněné informace by měly být vždy do té míry objektivní, přesné, korektní a nezavádějící, aby svým obsahem nepředjímaly rozhodnutí soudu o vině osoby, na niž bylo podáno trestní oznámení, na niž byla uvalena vazba, ve vztahu k níž bylo zahájeno trestní řízení, potažmo figurující v pozici obžalovaného či nepravomocně odsouzeného, resp. aby takovou osobu neoznačovaly, byť implicitně, za pachatele, ačkoli její vina dosud nebyla vyslovena pravomocným soudním rozhodnutím“. Zjevně tak postup žalované byl v rozporu s uvedenými závěry. Soud se také zabýval možnou sankcí, která žalované hrozí a její závažností, jako kritériem 6., a dospěl k závěru, že za situace, kdy žalobci požadovali uložit žalované povinnost zdržet se vydání předmětné knihy, nedomáhali se peněžní satisfakce a žalovaná v průběhu řízení vydala upravenou verzi knihy, ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" 2c, jsou následky vyhovění žalobě pro žalovanou menší, než by bylo umožnění distribuce předmětné knihy do osobnostních práv žalobců. Při vyhodnocení jednotlivých kritérií tohoto specifického testu pro kolizi práva na svobodu projevu a osobnostních práv soud konstatuje, že ve prospěch žalované svědčil pouze bod 1, a tedy zájem informovat veřejnost a vést diskusi o kontroverzních tématech. Zbývající kritéria byla na straně žalobců, k čemuž přispěla zejména sama žalovaná, která nezvolila vhodný narativ sporné kapitoly, příběh podala jednostranně, aniž by zohlednila konečné rozhodnutí soudu, ačkoliv byly i jiné možnosti, jak danou kauzu veřejnosti prezentovat a zároveň chránit práva žalobců. Pokud tak žalovaná neučinila, existuje na straně žalobců zcela legitimní důvod pro omezení práva žalované na svobodu projevu a toto omezení soud považuje za daných okolností nezbytné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"56. Pokud žalovaná a vedlejší účastník navrhovali zamítnutí žaloby s přihlédnutím ke kritériím, jež oni považovali za podstatná a jež jsou obsažena v dokumentu Benátské komise, má soud za to, že nynější soudní rozhodnutí odpovídá i jim. Byť není zcela shodný počet hodnotících kritérií, nemá soud žádného důvodu na svém závěru cokoli měnit. Vedle uvedeného dokumentu doporučující povahy lze ostatně klidně postavit i nález Ústavního soudu z 3. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2041/15 (publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 23/2015), který jako hodnotící kritéria při střetu i zde probíraných hodnot shledal „1. povahu výroku (tj. zda jde o skutkové tvrzení či hodnotový soud), 2. obsah výroku (například zda jde o projev „politický“ či „komerční“), 3. forma výroku (zejména nakolik je předmětný výrok expresivní, či dokonce vulgární), 4. postavení kritizované osoby (například zda jde o osobu veřejně činnou, či dokonce o osobu aktivní v politickém životě, případně o osobu veřejně známou – typicky „hvězdy showbyznysu“), 5. zda se výrok (kritika) dotýká soukromé či veřejné sféry této kritizované osoby, 6. chování kritizované osoby (například zda kritiku sama „vyprovokovala“ či jak se posléze ke kritice postavila), 7. kdo výrok pronáší (například zda se jedná o novináře, běžného občana, politika apod.), 8. kdy tak učiní (tzn. například jaké měl či mohl mít jeho autor v daný okamžik k dispozici konkrétní údaje, z nichž vycházel, a v jaké situaci tak učinil“.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"57. Již shora se soud vyjádřil poměrně jasně k tomu, že znění celé kapitoly je prakticky celé skutkovým tvrzením, nikoli hodnotícím soudem, směřujícím k popisu jednání osoby soukromé, nikoli veřejně činné, jedná se o výroky dílčím způsobem dotýkající se soukromé sféry, přičemž žalobci uvedená vyjádření žalované nijak nevyprovokovali. Kniha byla nadto vydána za situace, kdy žalovaná měla a mohla vědět, že jí podávané informace nemusí být a v dané chvíli ani nebyly zcela korektní s ohledem na zprošťující rozhodnutí, byť v té době sodu nepravomocné. Přestože lze souhlasit, že některá z uvedených kritérií by mohla být posouzena i ve prospěch žalované – jednalo se o otázku veřejného zájmu a dle svých slov poskytla prostor žalobci a) se k celé věci vyjádřit, případně lze považovat za zcela legitimní deklarovaný cíl přispět k veřejné debatě o kvalitě soudního rozhodování, aniž by byly použity expresivní či dokonce vulgární výrazy, nelze pominout ani další závěry citovaného nálezu. Ten totiž sám počítá, že nelze ve věci postupovat mechanicky, ale je třeba zohlednit všechny okolnosti dané věci, a celý její kontext. Tímto do uvedených kritérií nezahrnutelná skutečnost je, že veškerých sledovaných cílů bylo lze dosáhnout jiným způsobem, který by umožnil zachovat práva žalobců i právo žalované v plném rozsahu. Soud je toho názoru, že i v případě, že žalované určité dílčí kroky testu nastaveného jak Benátskou komisí, tak i judikaturou Ústavního soudu nebo Evropského soudu pro lidská práva svědčí, nelze tyto z její strany kladně vyřešené otázky zohlednit tehdy, kdy lze sledovaného výsledku dosáhnout cestou méně, případně do práv dotčené osoby vůbec nezasahující formou. Tak tomu bylo i v projednávané věci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"58. Žalobci byli ve věci úspěšní a soud tedy o nákladech řízení rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 OSŘ tak, že jim přiznal plnou náhradu nákladů řízení a žalovanou spolu s vedlejšími účastníky 1) a 3) zavázal k povinnosti nahradit společně a nerozdílně každému ze žalobců náklady, které jim v tomto řízení vznikly. Náklady se sestávají ze soudních poplatků v celkové výši 3 000 Kč (2 000 Kč za žalobu, 1 000 Kč za návrh na vydání předběžné opatření).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"59. Náklady řízení činí u každého ze žalobců 50 % nákladů na zaplacené soudní poplatky ve výši 1 500 Kč a náklady na právní zastoupení. Ty jsou představovány odměnou advokáta ve výši 2 500 Kč/převzetí zastoupení, resp. 2 000 Kč další úkony podle § 9 odst. 3 písm. d), § 7 bodu 5 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, za úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, replika k vyjádření žalované z 26. 5. 2023, účast u jednání dne 10. 1. 2024 – 2 úkony) a úkony právní služby dle § 11 odst. 2 písm. a) a c) vyhlášky v poloviční výši 1 000 Kč (návrh na předběžné opatření po zahájení řízení, vyjádření k odvolání proti předběžnému opatření ze dne 26. 5. 2023). Celkem 12 500 Kč. Za každý provedený úkon pak náleží náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky ve výši á 150 Kč, neboť se jednalo o společné úkony s výjimkou přípravy a převzetí věci – 300 Kč. Celkem tedy paušální náhrada výdajů činí 1 200 Kč. S ohledem na to, že je zástupce žalobců plátcem daně z přidané hodnoty, je součástí nákladů i náhrada daně podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 2 877 Kč. Celkově jsou tak žalovaná a vedlejší účastníci 1) a 3) povinni na náklady zastoupení každého ze žalobců uhradit společně a nerozdílně ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobců podle § 149 odst. 1 OSŘ částku 18 077 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"60. Přestože ve věci nebyla předložena předžalobní výzva jako předpoklad pro přiznání náhrady nákladů podle § 142a OSŘ, má soud za to, že jsou ve věci dány důvody, pro něž je na místě náhradu nákladů řízení přiznat. Tímto důvodem je především povaha žaloby, kdy se žalobci domáhali zdržení se určitého závadného jednání. V takovém případě by výzva k upuštění od vydání a distribuce knihy mohla naopak žalovanou pohnout k tomu, aby kroky činila rychleji. Výzva samotná by se tak stala iniciátorem masivnějšího zásahu do práv žalobců, jak jej shora popsal soud.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"61. Co se týče vztahu mezi žalobci a vedlejší účastnicí 2) ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované C","anonStyle":"ANON"},{"text":" rozhodl soud o náhradě nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 150 OSŘ tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. V zásadě by měli právo na náhradu nákladů řízení žalobci, resp. měla by být vedlejší účastnice povinna náklady hradit společně a nerozdílně s dalšími neúspěšnými v intencích výroku pod bodem III., nicméně v tomto řízení téměř neaktivní. Její procesní aktivita spočívala pouze v podpoře žalované, kterou jí, jakožto autorka napadené publikace, vyslovila v podaném odvolání proti vydanému předběžnému opatření. Jiné úkony v řízení neučinila. Soud dospěl k závěru, že v jejím případě existují důvody hodné zvláštního zřetele a žalobcům proti její osobě nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když současně nelze přehlédnout, že žalobci se nijak ve vztahu k procesním úkonům jiných subjektů než žalované v rámci řízení nevymezovali.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobou ze dne 28. 3. 2023 se žalobci domáhali, aby se žalovaná zdržela se vydání a distribuce knihy s názvem , Anonymizováno,  , Anonymizováno,  , Anonymizováno, , , Anonymizováno,  (dále též jen „kniha“ nebo „předmětná kniha“). Žalobci v minulosti figurovali v procesním postavení obžalovaných v trestní kauze projednávané u Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně (dále též jen „Krajský soud v Brně“ nebo „soud prvního stupně“) pod sp. zn. 61 T 5/2017 a následně u Vrchního soudu v Olomouci (dále též jen „odvolací soud“), jakožto soudu odvolacího. V tomto řízení byli oba žalobci pravomocně zproštěni obžaloby s odůvodněním, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byli obžalováni. Žalovaná je vydavatelkou knihy , Anonymizováno, . Publikace se zamýšlí nad průběhem skutečných trestních kauz a staví se na obranu obžalovaných či odsouzených, kteří byli poškozeni pochybeními policejních orgánů nebo justice. Jinak je tomu v případě kapitoly věnující se případu žalobců a trestné činnosti, jež jim byla obžalobou kladena za vinu. Na rozdíl od ostatních kapitol, tato znevažuje výsledek trestního řízení, jelikož nevěří v nevinu žalobců a zbavuje důvěry v jejich morální charakter. Žalobci jsou v knize označeni jménem, příjmením, akademickými tituly i bydlištěm a jsou zcela jednoduše identifikovatelní. Ačkoliv autoři knihy žalobce a) osobně neznají, dopouští se útoku na jeho dobrou pověst také tím, že jej vykreslují jako hamižného, hodnotí jeho životní styl, s nedůvěrou se vyjadřují k jeho dosaženému vzdělání. Oba žalobce viní z nekonsensuálního podání omamných látek , jméno FO,  (dále též jen „poškozený“), aniž by pro takové obvinění měli jakýkoliv podklad. Toto vykonstruované a nepravdivé tvrzení cíleně zkresluje veřejný obraz žalobců. Popis trestního řízení obsahuje zavádějící, neúplné i smyšlené informace, nenacházející oporu v trestním spise a odporuje pravomocnému zprošťujícímu rozsudku. Předmětná kapitola je zaujatým dílem zpochybňujícím pravomocný zprošťující rozsudek trestního soudu a diskredituje žalobce, které označuje za skutečné zločince. Kontrast mezi pojetím předmětné kapitoly a zbylých příběhů publikovaných v knize ještě umocňuje zásah do osobnostních práv žalobců. Předmětná kapitola knihy difamujícím a jednostranným způsobem informuje o soukromých osobách, proti nimž vznáší nepodložená a nepravdivá obvinění, jejichž hlavním, ne-li jediným zdrojem je poškozený. Právo na informace a svobodu projevu nemůže převážit právo žalobců na respektování jejich soukromého života. Distribucí knihy by došlo k nepřijatelnému a nepřiměřenému zásahu do jejich osobnostních práv a soud by tedy měl žalované distribuci knihy zakázat, aby zamezil negativnímu dopadu na důstojnost, osobní čest, dobrou pověst a jméno žalobců. V průběhu řízení vzali žalobci žalobu zčásti zpět v rozsahu požadavku na vydání předmětné knihy, na což soud reagoval v intencích § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ“), a řízení v daném rozsahu zastavil výrokem pod bodem I.2. Žalovaná nárok žalobců neuznala. Žalobci z předmětné kapitoly knihy , Anonymizováno,  2 záměrně vytrhují jednotlivé pasáže či věty tak, že souvislosti dostávají jiný význam. Z kapitoly jasně plyne, že popisuje průběh trestní kauzy z pohledu poškozeného. Konečný názor si na základě všech poskytnutých informací udělá čtenář sám, nic mu není podsouváno. Znepokojivé otázky vyplývající z textu mají za cíl rozproudit veřejnou diskuzi nad událostmi, které se kolem nás dějí. V tomto konkrétní případě o trestní kauze žalobců a , Jméno žalované D, . Trestní kauza zažila v průběhu doby komplikovaný průběh, kdy oba žalobci byli opakovaně odsouzeni, aby rozsudek soudu prvního stupně byl opakovaně rušen a věc vrácena k novému projednání v konečném důsledku s pokynem, že se soud prvního stupně má držet zásady in dubio pro reo a v případě pochyb má obžalované zprostit obžaloby. Krajský soud v Brně tak učinil v pořadí třetím rozsudkem. Po vydání zprošťujícího rozsudku oslovili autoři knihy poškozeného, který jim poskytl potřebné informace i celý trestní spis. Stěžejním materiálem pro sepis předmětné kapitoly nebyly jen informace od poškozeného, ale spisový materiál. Sporný text byl napsán v době, kdy byli žalobci zproštěni obžaloby nepravomocně a bylo podáno odvolání v jejich neprospěch, stále tedy byli trestně stíháni. Až poté Vrchní soud v Olomouci pravomocně zamítl odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu rozsudku Krajského soudu v Brně. Není tedy pravda, že byli žalobci pravomocně zproštěni obvinění v době, kdy byla daná kapitola knihy zpracována. Lze rovněž poukázat na to, že soud prvního stupně v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že se držel pokynů nadřízeného soudu o nevěrohodnosti výpovědi poškozeného a při konečném rozhodnutí se odchýlil od svého původního názoru. Obžaloba státního zástupce obsahovala stejná obvinění a nařčení, jaká jsou nyní žalobci vyčítána v žalobě žalované. Oba žalobci měli rovněž možnost se před vydáním knihy k jejímu obsahu vyjádřit, žalobce a) odmítl s tím, že čerpá-li vydavatel informace od , Jméno žalované D, , on se s nimi bavit nebude. O vyšetřování a soudním řízení žalobců informovala i tištěná periodika, přičemž informace lze dosud nalézt na internetu. Jednalo se tedy o mediálně známý případ. Také žalobci prostřednictvím jiných zdrojů informují o kauze jednostrannou optikou vedenou proti , jméno FO, . Žaloba žalobců je čistě účelová snaha žalovanou poškodit. Ta již vynaložila nemalé prostředky související s vydáním knihy. Toho jsou si žalobci jistě vědomi, přesto podali žalobu, aniž by se pokusili s žalovanou před podáním žaloby jednat. Pokud se v projednávané věci dostala do rozporu dvě ústavně zaručená práva, mělo by převážit právo na svobodu projevu související se zájmem veřejnosti na informace o zneklidňujícím dění.3. V replice k vyjádření žalované žalobci uvedli, že nikde v knize není uvedeno, že popisuje jednostranný pohled , Jméno žalované D,  na proběhlé dění. Snaží se naopak vyvolat dojem, že jde o objektivní popis proběhlých událostí, jedná se o skutková tvrzení, nikoli hodnotící soudy. Žalobci jsou soukromé osoby a při popisu jejich příběhu autoři nepoužívají nadsázku, která by mohla být do určité míry přijatelná. Cílem kapitoly je negativně vykreslit oba žalobce a objektivizovat jejich vinu. Žalobci se žalovanou nevstoupili v předžalobní jednání záměrně. Obávali se, že by jejich aktivita spíše uspíšila distribuci knihy, než že by byli schopni vyjednat změnu textu předmětné kapitoly nebo jinak zamezit zásahu do jejich osobnostních práv. Srovnání vydání knihy s publikací jednotlivých novinářských článků není přiléhavé. Zpravodajské reportáže informují o aktuálním dění k datu jejich publikace. U knihy je situace rozdílná, ta informuje o trestním řízení od začátku až do konce, s určitým odstupem, aniž by čtenáři sdělila skutečný závěr případu. To mohla učinit i ve formě dodatečné poznámky editora či poznámkou pod čarou. Právo na svobodu projevu a informace není právem bezbřehým, je omezeno dalšími ústavně zaručenými právy. Při jejich střetu je třeba vážit, které právo dostane při posouzení všech okolností daného případu přednost. V projednávané věci by mělo být upřednostněno právo žalobců.4. Vedlejší účastník 1) spolek , jméno FO,  s žalobou rovněž nesouhlasil. Jelikož se jednalo o mediálně sledovanou věc, stala se předmětem několika novinových článků publikovaných v tištěném tisku i na internetu. Nebyla to tedy pouze žalovaná a vedlejší účastník, kdo o trestní kauze informoval veřejnost. Předmětná kniha neměla za svůj primární cíl poškodit žalobce, ale rozpoutat veřejnou diskuzi nad vedením předmětného trestního řízení a zejména nad jeho nestandardním výsledkem. Právo na svobodný projev a právo na informace by tedy mělo v tomto případě převážit nad právem na soukromí žalobců a kniha by měla být volně distribuována. V rámci řízení o podané žalobě by mělo být zopakováno a doplněno dokazování, jež provedl trestní soud. Podle ustanovení § 135 odst. 1 OSŘ není totiž civilní soud vázán zprošťujícím trestním rozsudkem a měl by si na otázku viny a neviny žalobců učinit svůj názor a dle toho posoudit, zda je jejich nárok uplatněný v žalobě po právu či nikoliv, pokud dospěje k závěru, že trestnou činnost spáchali.5. Vedlejší účastník 2) , Jméno žalované C,  se k předmětu řízení vyjádřila pouze v odvolání proti předběžnému opatření v tom smyslu, že uveřejnění příběhu žalobců a vedlejšího účastníka 3) , Jméno žalované D,  tak, jak jej hodlá žalovaná vydat, je věcí veřejného zájmu a představuje naplnění práva na informace a svobodu projevu.6. Vedlejší účastník 3) , jméno FO, , jakožto poškozený v trestní kauze, uvedl, že s žalobou nesouhlasí. Příběh popsaný v dotčené kapitole zcela vychází ze spisového materiálu a tvrzení žalobců uvedená v žalobě jsou irelevantní. Distribucí knihy má dojít k rozproudění veřejné diskuse, která upozorní na nestandardní výsledek trestního řízení, a právo na informace z důvodu veřejného zájmu převáží nad ochranou soukromí.7. V dalších fázích řízení účastníci setrvali na svých protikladných stanoviscích.8. Předtím, než bude níže popsán proces dokazování a na něj navazující právní závěry soudu, považuje soud za vhodné uvést následující skutečnosti procesního charakteru související s žádostmi a procesními námitkami zejména vedlejšího účastníka 1). K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavili vedlejší účastníci 1) a 2), což dle názoru soudu nijak nebránilo konání jednání v souladu s § 101 odst. 3 OSŘ. Přestože vedlejší účastník 1) požádal o odročení jednání, neměl soud za to, že by bylo na místě jednání odročit, když tímto důvodem nemohla být vzdálenost z místa sídla vedlejšího účastníka 1). O této vzdálenosti nepochybně vedlejší účastník věděl již v době, kdy byl řádně obeslán (22. 11. 2023) k jednání, stejně jako další čtyři účastníci nebo jejich zástupci. Vzdálenost nelze označit jako nepřekonatelnou. Vyjma cesty automobilem existuje řada možností dopravy mezi , adresa, . Vlakové a autobusové spoje mezi dvěma největšími městy v republice jezdí několikrát denně, mnohdy několikrát za hodinu. Překážkou nemohla být ani doba, na níž bylo jednání nařízeno, k čemuž soud přistoupil vzhledem k mnohosti účastníků a očekávání rozsáhlejších ústních vyjádření všech zúčastněných vzhledem ke zřejmé ústavněprávní dimenzi jejich sporu. Uvedený přístup soudu směřoval k dodržení zásady ekonomie řízení a projednání věci bez zbytečných průtahů co možná nejhospodárněji. Stejně tak skutečnost, že o způsobu vyřízení žádosti nebyl vedlejší účastník informován, nemůže znamenat porušení procesních práv. V tomto směru je na místě odkázat na usnesení Nejvyššího soudu z 14. 10. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1962/2003 (publikované mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD27529CZ). Vedlejší účastník se mohl sám přesvědčit, zda se jednání bude konat či nikoli a zda jeho žádosti bude vyhověno.9. Další procesní otázku musel soud vyřešit těsně před jednáním, kdy vedlejší účastník 1) vznesl návrh na delegaci vhodnou a odnětí věci zdejšímu soudu, a to podáním doručeným soudu dne 8. 1. 2024 po pracovní době do datové schránky. Soud tento návrh odpovídající § 12 odst. 2 OSŘ vyhodnotil v kontextu s nevyhověním předcházející žádosti vedlejšího účastníka 1) o odročení jednání jako obstrukční jednání, jehož jediným cílem je oddálení rozhodnutí ve věci a ve smyslu ustanovení § 6 OSŘ se soud držel toho, že ustanovení občanského soudního řádu mají být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání. Citované ustanovení chrání nejen účastníky před možným zneužitím procesních předpisů k jejich újmě, ale slouží i soudu v situacích, kdy jsou to právě účastníci, kteří se snaží možnostmi, jež jim nabízí zákon, mařit zdárný průběh řízení směřující k co možná nejrychlejšímu rozhodnutí věci. V návrhu na delegaci vhodnou vedlejší účastník 1) zcela nepokrytě opakuje tytéž argumenty, kterými zdůvodňoval předcházející žádost o odročení jednání, jíž nebylo vyhověno. Hlavním argumentem bylo umístění sídla vedlejšího účastníka 1) a bydliště vedlejšího účastníka 2) v , Anonymizováno, , bydliště vedlejšího účastníka 3) i žalobců mimo město , adresa, , obtížností dopravy do , Anonymizováno, , přílišnou zátěží účastníků řízení a zvýšenou nákladovostí řízení. Jako další důvod, pro který by měla být věc přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti, je vedlejším účastníkem tvrzená zaujatost soudu, který již při rozhodování o návrhu na předběžné opatření dal najevo, že „nadržuje žalobcům“. Dle názoru vedlejšího účastníka 1) je ohroženo vydání spravedlivého rozhodnutí, a tedy i proto by měla být věc Městskému soudu v Brně odňata a přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 2, který je kvalifikovaně personálně obsazen a nejsou pochybnosti o jeho nestrannosti. K návrhu vedlejšího účastníka 1) na delegaci vhodnou se vyjádřili žalobci v tom smyslu, že jej shledávají nedůvodným. Žalovaná a vedlejší účastník 3) na jednání shodně uvedli, že se nebudou vyjadřovat k důvodnosti návrhu na delegaci vhodnou, vyjádřili však názor, aby bylo o tomto procesním návrhu odpovídajícím způsobem rozhodnuto, jelikož se jedná o překážku v dalším postupu řízení.10. Soud tedy dal možnost všem účastníkům se k návrhu na delegaci vhodnou vyjádřit, nepřistoupil však k předložení věci Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o přikázání věci jinému soudu. K tomuto přístupu soud při zhodnocení všech okolností případu a skutečného stavu věci dovedl názor, že by se jednalo o čistě formalistický postup vedoucí k nehospodárnosti řízení a umožnil by vedlejšímu účastníku 1) účelové zneužití procesní úpravy. Delegace vhodná je zcela výjimečným institutem, který umožňuje zákonný zásah do ústavně zaručeného práva na zákonného soudce a neměl by být nadužíván. K tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 29 Nd 227/2008 (publikováno v systému ASPI pod č. JUD139129CZ). Mezi takové důvody, pro něž je na místě uvažovat o delegaci vhodné, lze zahrnout „zejména .. skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet jen výjimečně ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod).\" Za situace, kdy oba žalobci, vedlejší účastník 3), jeho zmocněnkyně mají bydliště v obvodu Krajského soudu v Brně, žalovaná, její zástupce a zástupce žalobců dokonce v přímo v Brně a jediným, kdo sídlí v Praze je právě vedlejší účastník 1), jenž do zahájeného řízení vstoupil ze své vlastní iniciativy, a vedlejší účastnice 2), která navíc není v řízení téměř aktivní, si lze jen těžko představit, že by projednání a rozhodnutí věci u Obvodního soudu v Praze 2 bylo rychlejší a hospodárnější než projednání u věcně a místně příslušného a dle názoru soudu dostatečně personálně vybaveného Městského soudu v Brně, který věc měl v plánu (a rovněž tak učinil) na prvním jednání meritorně rozhodnout. Je přímo v rozporu s materiálními podmínkami delegace vhodné, projednání věci u soudu, u něhož je takové řízení spojeno s nepochybně vyššími náklady na dopravu zástupců účastníků při cestě z jihu Moravy do Prahy, nehledě na ztrátu času, která v tomto konkrétním případě hrozila pouze vedlejšímu účastníkovi 1), o jehož faktická práva nadto v řízení ani nešlo, neboť sice vystupuje na podporu žalované, fakticky se ale nerozhoduje o jeho právech.11. Dle názoru soudu se navíc jednalo o procesní úkon, který zcela evidentně byl v rozporu se zájmem žalované ve smyslu § 93 odst. 3 OSŘ, jakkoli zástupce žalované chtěl dostat prostor celou věc konzultovat s klientem. V každém případě měl soud za to, že není na místě věc předkládat k rozhodnutí, ale s případnými důvody takového postupu se vypořádat, pročež bude na dotčeném účastníkovi, zda použije případnou argumentaci v rámci odvolacího řízení (k tomu lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu z 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 2/2009). Měl-li snad vedlejší účastník 1) pocit, že zdejší soud je vůči žalované zaujatý, procesní norma mu k tomuto umožňuje použít námitku podjatosti v intencích § 15 OSŘ, nikoli postup dle § 12 OSŘ. Soud poukazuje na to, že důvodem podjatosti nemůže být procesní postup soudu v projednávané věci (rozsudek Nejvyššího soudu z 29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 817/96, publikovaný mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD14688CZ), ale okolnosti, vzhledem k nimž lze dospět k pochybnostem o nepodjatosti soudce s ohledem na jeho vztah k věci, účastníkům nebo jejich zástupcům.12. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:13. Z článku publikovaného dne 4. 9. 2017 na internetových www.tn.cz pod názvem „Manželé měli unést podnikatele! „Donutili mě něco podepsat“, tvrdí“ soud zjistil, že o předmětné trestní kauze byla veřejnost informována v době jejího průběhu internetovou reportáží, ve které se popisuje, že před Krajským soudem v Brně bude řešena kauza únosu a vydírání podnikatele, již měli zorganizovat čtyři muži a jedna žena. V reportáži je jménem a příjmením označený jako možný pachatel žalobce a), žalobkyně b) a , Anonymizováno,  a jako poškozený je uveden , jméno FO, . V článku se objevuje informace, že se žalobce a) údajným únosem a vydíráním rozhodl řešit problémy se svým obchodním společníkem. Poškozený je v reportáži citován se svým popisem únosu. Citováno je zde i vyjádření obhájce žalobců, jenž uvedl, že klienti vinu popírají a trestné činnosti se nedopustili. Je zde rovněž informace o tom, že soudní řízení bude pokračovat.14. Z článku publikovaného dne 5. 1. 2018 na internetových stránkách www.zlin.cz soud zjistil, že tento popisuje kauzu žalobců ve věci únosu a vydírání, kterého se mělo dopustit pět osob. V článku byl reprodukován popis únosu ze strany poškozeného i verze, kterou v rámci svojí obhajoby uvedli obžalovaní. Reportáž dále rozvádí procesní průběh řízení, že ve věci vypovídal soudní znalec ke zraněním poškozeného a svědek k údajnému mimosoudnímu jednání mezi žalobci a poškozeným. Článek obsahuje informaci o tom, jaký trest hrozí nynějším žalobcům, pokud by jim byla prokázána vina.15. Z článku publikovaného dne 12. 12. 2022 na internetových stránkách www.ceska-justice.cz pod názvem „Únos, který jednou byl a podruhé nebyl. Kdo lže? Osm let starý případ podnikatele , jméno FO,  znovu otevře Vrchní soud v Olomouci“ soud zjistil, že v této reportáži byla obsažena informace o průběhu trestní kauzy od jejího počátku v roce 2014, kdy mělo k údajnému únosu a vydání poškozeného dojít, až do vydání v pořadí třetího meritorního rozhodnutí před Krajským soudem v Brně, kterým byli obžalovaní manželé Novotní obžaloby zproštěni. Autor článku uvádí, že proti zprošťujícímu rozsudku bylo podáno státním zástupcem odvolání, o němž bude 14. 12. 2022 rozhodovat Vrchní soud v Olomouci. Předestírá příběh z pohledu poškozeného , Jméno žalované D,  i obhajobu obžalovaných a upozorňuje na sporné momenty obou verzí. Nestaví se svým narativem na stranu jedné, či druhé strany, upozorňuje nicméně na nutnost funkčnosti soudní soustavy a předvídatelnost soudního rozhodnutí za situace, kdy soud prvního stupně je jednoho názoru a odvolací soud má názor odlišný. „Jestli se únos skutečně stal, musí rozhodnout jen soud a nikdo jiný. Co však může posoudit i laik, je existence tvrzení, ať již obžalovaných či poškozeného, v návaznosti na zajištěné důkazy, které si prokazatelně protiřečí. Ty se ve spisovém materiálu nacházejí a autor textu si je měl možnost ověřit na základě proběhlého dokazování soudu. Pokud si něco odporuje, je to právě na soudu, aby k věci zaujal stanovisko a rozhodl. Zatím to bohužel vypadá jen na ping pong mezi dvěma soudními senáty s úplně odlišnými názory.“16. Ze smlouvy o dílo z 20. 10. 2022 uzavřené mezi žalovanou, jakožto objednatelem a společností , Anonymizováno,  , adresa, , a. s., jakožto zhotovitelem, soud zjistil, že mezi smluvními stranami byla uzavřena objednávka na tisk předmětné knihy v nákladu 3 000 kusů, s tím, že data budou zhotoviteli předána do poloviny listopadu. Ze sdělení z 6. 12. 2022 soud zjistil, že zástupce zhotovitele žalované zaslal emailem potvrzení přijetí dat, které následující den předá do technologie a studia.17. Dále bylo provedeno dokazování formou umožnění účastníkům do listin nahlédnout, a to do knihy , Anonymizováno, , označené , Anonymizováno, . Z ní bylo soudem zjištěno, že byla sepsána vedlejším účastníkem 2), vydána žalovanou v roce 2021. Je rozčleněna do kapitol, které vyprávějí mimo jiné několik skutečných příběhů o pochybení české justice. Kniha se staví na stranu osob, které byly v knize popisovanou tvrzenou nestandardní činností orgánů činných v trestním řízení poškozeny a neprávem potrestány či stíhány.18. Z knihy , Anonymizováno,  , Anonymizováno, , označené , Anonymizováno, , bylo zjištěno v zásadě to, co nebylo ani předmětem sporu, tedy, že byla připravena a vydána žalovanou, hlavním autorem je vedlejší účastník 2) a opět je rozčleněna do jednotlivých kapitol, které vyprávějí sedm příběhů o pochybení české justice. Šest příběhů se, stejně jako v knize , Anonymizováno, , staví na stranu osob, které byly obviněny ze spáchání trestné činnosti a soudem následně neprávem odsouzeny. Sedmý, v knize na straně 17 – 33, se věnuje trestní kauze žalobců a vypráví jej z pohledu poškozeného , Jméno žalované D, . Na rozdíl od zbylých kapitol vyznívá předmětná kapitola tak, že se staví na obranu nikoli osob stíhaných, ale spíše osoby poškozené. Osoby žalobců (tamních obžalovaných) popisuje v negativním světle, když o žalobci a) uvádí, že jde o člověka, který během několika málo let získal množství akademických titulů. Investoval do své vily, drahých aut, jacht, telefonů, jezdil na nákladné dovolené. Kniha o něm dále hovoří jako o člověku arogantním bez smyslu pro podnikání. Žalobce a) i žalobkyně b) jsou v knize označeni jménem a příjmením. Příběh je uvozen vhledem do vzájemných podnikatelských vztahů mezi žalobcem a) a poškozeným. Následně jsou vylíčeny události dne 7. 10. 2014, kdy mělo dojít k údajnému únosu a vydírání , Jméno žalované D, , kdy žalobce a) mu měl předložit dokumenty k podpisu. Tyto dotyčný podepsal až po nátlaku způsobeném výhružkami. Následně měl poškozený nedobrovolně užít alkohol podaný žalobci, což způsobilo značnou opilost. Poškozený celou věc další den nahlásil na policii, která ji začala prověřovat. Postup orgánů činným v trestním řízení vyústil v podání obžaloby na žalobce a další tři osoby. Kniha popisuje i řízení před nalézacími soudy, kdy Krajský soud v Brně ve věci dvakrát rozhodl odsuzujícím rozsudkem, kdy neměl pochybnosti o jakékoli rozhodné skutečnosti týkající se viny, a žalobce potrestal nepodmíněným trestem odnětí svobody. Oba tyto rozsudky byly Vrchním soudem v Olomouci zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k opětovnému rozhodnutí. Nakonec Krajský soud v Brně, vynesl „na pokyn“ nadřízeného soudu zprošťující rozsudek. V knize je uvedeno, že soudy nereflektovaly důkazy svědčící verzi proti žalobcům, že „uvěřily zčásti vylhaným, zčásti překrouceným argumentům obhajoby“. A to i přesto, že , jméno FO,  trpělivě překládal důkazy, kterými svoji verzi prokazoval a reagoval na konstrukce událostí dle obhajoby. Popis příběhu končí ve fázi, kdy státní zástupce podal proti zprošťujícímu rozsudku odvolání, o němž bude rozhodovat Vrchní soud v Olomouci. Obsažena je rovněž zmínka o tom, že Krajský soud v Brně byl ke zprošťujícímu rozsudku prakticky donucen soudem odvolacím.19. Z knihy , Anonymizováno,  2c, označené , Anonymizováno, , bylo zjištěno totéž, co v případě knih předešlých, pokud jde o autora a vydavatele. Koncepce knihy zůstala stejná jako u předmětné knihy. Oproti ní nicméně obsahuje přepracovanou verzi kapitoly týkající se žalobců, a to na straně 17 – 51. Oproti původní verzi je zde na úvod vylíčena motivace k vydání „necenzurované knihy“ a okolnosti, které předcházely jejímu vydání včetně rámcově nastíněné argumentace žalobců z nyní vedeného řízení a procesního postupu zdejšího soudu ústícího do vydání předběžného opatření. Autoři vyjmenovávají důvody, pro které byla původní kniha zakázána. Popis trestní kauzy je v knize přepracován (str. 32 – 42). Neobsahuje pasáže věnující se podnikatelským vztahům mezi účastníky, ani jmenovité označení žalobců a žádná jejich hodnocení. Věnuje se pouze událostem 7. 10. 2014, kdy mělo dojít k únosu a vydírání , Jméno žalované D,  a následujícímu trestnímu řízení a poukazuje na přehlížení důkazů svědčících ve prospěch verze vystavěné na výpovědi poškozeného. Činí tak způsobem, kdy proti sobě staví konkrétní partie z trestních rozsudků a polemiku s tím, jak byl dle autorů prokazován skutkový stav dle důkazů obsažených v trestním spisu.20. Nahlédnout bylo stranám rovněž umožněno do všech meritorních rozhodnutí trestních soudů obou stupňů, které v kauze žalobců ve věci rozhodovaly. Z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2018, č.j 61 T 5/2017-5381, soud zjistil, že mimo jiné i žalobci byli uznáni vinnými z tam uvedených trestných činů a odsouzeni k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Z provedeného dokazování vyplynuly dvě verze událostí. První stojící na svědectví , Jméno žalované D,  a na ni navazujících dalších důkazech, a druhá vyplývající z další skupiny důkazů, která měla svědčit pro obhajobu žalobců. Soud se přiklonil k verzi poškozeného, jenž neměl důvod dům Novotných v rozhodné době navštívit. Neprokázalo se totiž, že by to byl on, kdo sepsal dopis, v němž měl přistoupit na pro něj nevýhodné podmínky obchodní transakce se žalobcem a).21. Z usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 5. 2019, č.j. 5 To 44/2018-5958, soud zjistil, že odvolací soud rozsudek citovaný v předchozím odstavci zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně a v odůvodnění vyslovil kromě vytknutí procesních vad pochybnost nad tím, zda bylo dosaženo jistoty, že se žalobci dopustili jednání, které jim je obžalobou kladeno za vinu a soudu prvního stupně uložil věc znovu posoudit ze všech hledisek po doplnění dokazování. Jako nejistou vyhodnotil konstrukci soudu prvního stupně, která hodnověrnost verze , Jméno žalované D,  vystavěla na neexistenci dopisu datovaného 15. 8. 2014.22. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2019, č.j 61 , právnická osoba, /2017-6646, byli žalobci opětovně uznáni vinnými ze spáchání zločinu vydírání a byli odsouzeni k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Soud se neodchýlil od svých předešlých skutkových závěrů o vině obžalovaných, pouze došlo ke zproštění obžaloby u dalších spoluobžalovaných, kteří se měli podílet na únosu a dopravě poškozeného do domu žalobců. Věrohodnost poškozeného podle soudu nebyla nijak zpochybněna.23. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 9. 2021, č.j. 5 To 22/2020-7459, byl právě citovaný rozsudek soudu prvního stupně opět zrušen a věc mu vrácena k novému projednání mimo jiné s opětovným závěrem, že z dosud provedeného dokazování nelze s jistotou dospět k závěru, že se žalobci dopustili jednání, jež jim je kladeno za vinu obžalobou. Zejména za situace, kdy proti sobě stojí na jedné straně výpověď poškozeného , Jméno žalované D,  a skupina důkazů potvrzujících jeho verzi a na druhé straně řada svědeckých výpovědí a dalších důkazů, které tvrzení poškozeného vylučují. Odvolací soud zdůraznil, že v případě neodstranění pochybností o věrohodnosti výpovědi , Jméno žalované D,  a o obsahu dalších důkazů, má soud prvního stupně uvážit možnost aplikace zásady trestního práva in dubio pro reo v posuzované věci.24. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 2. 2022, č.j 61 T 5/2017-7629, byli nynější žalobci podle ustanovení § 226 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád (dále též jen „TŘ“), zproštěni obžaloby státního zástupce pro zločin vydírání, protože nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který jsou stíháni. Soud prvního stupně vyšel z pokynů odvolacího soudu a dospěl k závěru o nevěrohodnosti výpovědi poškozeného. Na základě této, „zcela zásadní skutečnosti, byl nucen konstatovat, že dokazováním nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který jsou žalobci stíháni“. Soud prvního stupně vyslovil nesouhlas s postupem odvolacího soudu, který dle jeho názoru mohl ve věci sám rozhodnout. Doslova uvedl, že vychází z pokynu odvolacího soudu a dospívá k závěru o nevěrohodnosti výpovědi poškozeného. Uvedený rozsudek soudu prvního stupně byl usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 12. 2022, č.j. 5 To 13/2022-7964, shledán správným, když bylo zamítnuto odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obžalovaných. Odvolací soud opakovaně vyslovil závěr, že důkazní situace v předmětném řízení je postavena na jediném přímém důkazu, výpovědi , Jméno žalované D, , kterou lze důvodně považovat za nevěrohodnou. Přes doplněné dokazování se nepodařilo rozptýlit pochybnosti o průběhu skutkového děje, kdy proti sobě stojí dvě skupiny vzájemně si protiřečících důkazů. Soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že bez důvodných pochybností nelze uzavřít, že se skutek stal tak, jak je popsán v obžalobě a že jej spáchali žalobci. Odvolání státního zástupce proto bylo zamítnuto.25. Soud zamítl návrhy na provedení důkazů výslechem , jméno FO, , , jméno FO, , vedlejších účastníků 2) a 3) a dále zopakováním důkazů provedených v trestním řízení vedeném Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 61 T 5/2017. Obecně soud shledal tyto důkazy nadbytečnými, když k rozhodnutí bezpečně postačoval skutkový stav zjištěný z již provedených důkazů. Soud v rámci dokazování nepřistoupil k návrhu žalované podpořené vedlejšími účastníky 1) a 3) zopakovat dokazování provedené ve výše specifikovaném trestním řízení, na jehož základě by sám mohl vyhodnotit, zda se žalobci dopustili nebo nedopustili škodlivého jednání tak, jak je popsáno v předmětné knize, zda žalobci spáchali skutek popsaný v podané obžalobě. K tomu soud rovněž vedly následující důvody.26. Podle ustanovení § 135 odst. 1 OSŘ „je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení“. Z tohoto ustanovení vyplývá, že není vázán zprošťujícím rozsudkem (viz rovněž rozhodnutí Nejvyššího soudu z 3. 5. 1966, sp. zn. 4 Cz 30/66, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 58/1966). To však neznamená, že by civilní soud měl pravomoc posoudit otázku viny za spáchání trestné činnosti. Rozhodování o vině a trestu je svěřeno výhradně trestnímu soudu a je pouze otázkou dokazování v trestním řízení, zda je to obžalovaný, v tomto konkrétním případě žalobci, kdo spáchal skutek konkrétně specifikovaný v obžalobě a zda je vinen či nikoliv ze spáchání trestného činu. Pokud trestní soud pravomocně rozhodne o nevině obžalovaného, je za splnění zákonných podmínek možné danou otázku znovu řešit cestou mimořádných opravných prostředků upravených trestním řádem. Jakkoli lze tedy dle § 135 odst. 1 OSŘ a contrario dospět k závěru, že jakýmkoli jiným rozhodnutím než tam citovaným soud vázán není, tento závěr není absolutní. Není tomu tak s přihlédnutím k § 135 odst. 2 věta druhá OSŘ, dle níž „bylo-li o takové otázce (rozuměj jiné, než o vině a trestu) vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází“. Tento závěr je ve vztahu ke zprošťujícímu rozhodnutí podpořen i judikatorně, např. stanoviskem Nejvyššího soudu z 24. 10. 1979, sp. zn. Cpj 35/78 (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 22/1979). Z něj lze dospět k jednoznačnému závěru, že soud v civilním řízení je povinen vycházet i z jiných rozhodnutí vydaných v trestním řízení a dbát, aby se s nimi nedostal do rozporu. Nemůže tedy ponechat bez povšimnutí ani rozsudek, kterým byli obžalovaní obžaloby zproštěni. Takto soud postupoval i v projednávané věci. V trestním řízení bylo vydáno pravomocné rozhodnutí o zproštění obžaloby a není úkolem civilního soudu závěry trestního soudu zpochybňovat či je vlastním rozhodnutím nahrazovat. Soud tak v projednávané věci vyšel ze zprošťujícího rozhodnutí soudů obou stupňů, především výroku, neboť odůvodněním není vázán nikdy.27. Lze v této souvislosti do jisté míry poukázat i na zásadu „ne bis in idem“ a nelze se domnívat, že by bylo možné opakovat dokazování k prokázání trestné činnosti účastníků znovu v civilním řízení. Sice lze oprávněně namítnout, že uplatnění této zásady ve vztahu k opakovanému postihu či řízení o uložení sankce za totéž jednání má místo především ve vztahu mezi trestním či správně trestním řízením, na druhou stranu se dle názoru soudu žalovaná snaží civilními prostředky do jisté míry zvrátit rozhodnutí učiněné v trestním řízení. Jestliže mělo být provedeno dokazování v tomto směru se záměrem prokázat oprávněnost zveřejnění příběhu o žalobcích s podtextem, že jsou zločinci, kteří díky nestandardnímu postupu trestních soudů unikli spravedlivému trestu, má soud za to, že nelze trestní řízení a výše zmíněnou zásadu „ne bis in idem“ obcházet tím, že budou důkazy opakovány v řízení civilním. Žalobci byli obžaloby zproštěni podle ustanovení § 226 písm. a) TŘ, jelikož nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byli žalobci stíháni. Nelze se rovněž domnívat, že by civilní soud s časovým odstupem deseti let od tvrzeného spáchání trestného činu, měl lepší možnost tento skutek prokázat. Orgány činné v trestním řízení mají výrazně širší možnosti vyšetřování a získávání důkazů než soud civilní. Opakovaný výslech svědků k tvrzené trestné činnosti spáchané žalobci po tak dlouhé době zcela postrádá smysl, a to i s přihlédnutím k postupnému zapomínání a vymizení vzpomínek na tu či onu skutečnost, k čemuž u svědků zcela běžně dochází. Podstatou požadavku žalované a vedlejšího účastníka 1) je tedy spíše nikoli nové skutkové zjištění soudu, ale spíše právní posouzení již zjištěných skutečností. K tomu civilní řízení neslouží.28. Pokud výslechy navržených osob mělo být prokázáno tvrzení žalované a vedlejší účastnice 2), že motivací ke zveřejnění napadeného textu bylo rozproudění veřejné diskuze nad průběhem trestního řízení a nad fungováním justice jako takové a jde tedy toliko o naplnění ústavně zaručeného práva na svobodu projevu a práva na informace, nebylo zjištění motivace důležité proto, aby soud mohl posoudit, zda sporná kapitola předmětné knihy je způsobilá zasáhnout do osobnostních práv žalobců či nikoliv ani pro posouzení, zda převáží právo žalobců nad právem žalované. Jinak řečeno, ať byla motivace autorů knihy a vydavatele jakákoliv, podstatné je, zda je a v jaké intenzitě sporná kapitola knihy v publikovaném znění způsobilá za jinak ustáleného skutkového stavu poškodit dobrou pověst, lidskou důstojnost, osobní čest a jméno žalobců, pokud dojde k její distribuci. K tomu postačilo dokazování v rozsahu, v němž bylo provedeno. Motivace účastníků, jak ji naznačovali, mohla mít vliv za situace, kdy by předmětem řízení nebyl pouze nárok zdržovací či odstraňovací, ale i zadostiučinění, kde by nepochybně potenciální snaha úmyslně někoho poškozovat mohla mít vliv na výši peněžní satisfakce.29. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval ustanovení § 81 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), podle jehož odstavce 1 „je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého“. Podle odstavce druhého téhož ustanovení pak „ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy“. Podle § 82 odst. 1 OZ „člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek“.30. Dále byla v projednávané věci s ohledem na argumentaci účastníků podstatná ustanovení čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle něhož „má každý právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno“. Podle čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod „jsou svoboda projevu a právo na informace zaručeny“. Podle odstavce 4 citovaného ustanovení „lze svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti“. Podle čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod „jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy“. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení „každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena“. Princip presumpce neviny je dále zakotven v § 2 odst. 2 TŘ, podle něhož „dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen“.31. Základním předpokladem vzniku sankce za porušení, popř. již ohrožení osobnostních práv člověka je existence konkrétního zásahu do některé ze složek osobnosti člověka, přičemž tento zásah musí být shledán jako neoprávněný. Tento závěr vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu, který má za to, že: „ke vzniku občanskoprávních sankcí za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti fyzické osoby podle § 13 o.z. musí být jako předpoklad odpovědnosti splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení, nebo jen ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě, tento zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí zde existovat příčinná souvislosti mezi zásahem a vzniklou újmou na chráněných osobnostních právech fyzické osoby. Nenaplnění kteréhokoliv z těchto předpokladů vylučuje možnost sankcí podle ustanovení § 13 o.z.“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2757/2010, publikovaný mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD215887CZ).32. V projednávané věci žalobci spatřovali neoprávněný zásah do osobnostní sféry v tom, jakým způsobem o nich bylo pojednáno v předmětné knize, když dle jejich názoru je kniha vykresluje zejména jako pachatele trestného činu tam blíže popisovaného. Součástí tohoto popisu je nactiutrhačné zpochybňování vzdělání žalobce a), jakož i jeho osobního charakteru, ve vztahu i k žalobci b) pak bezúhonnosti, neboť byli obžaloby, která jim kladla za vinu popsané trestné činy, pravomocně zproštěni. Tuto skutečnost podle žalobců žalovaná nereflektovala. Distribucí této knihy by došlo k rozšíření v ní uvedených informací o obou žalobcích mezi širší okruh osob, čímž by byla narušena jejich dobrá pověst, dobré jméno a osobní čest a v širším smyslu tak narušeno i právo na soukromí.33. Žalovaná se na druhou stranu bránila argumentací spočívající v tom, že je věcí veřejného zájmu popisovat postupy orgánů činných v trestním řízení a poukazovat na případné negativní jevy, jež mohou být s jejich činností spojeny, ať již stíháním osob, pro které nebyl dán zákonný důvod, nebo jako v kapitole věnované žalobcům byl naopak dán důvod pro opačný postup, tedy pro odsouzení osob, jež jinak byly viny zproštěny (v dané době pouze nepravomocně).34. Lze tedy shledat, že v projednávané věci byla tvrzena existence konfliktu mezi několika hodnotami, jež jsou chráněny na ústavní úrovni. Na jedné straně stála ochrana osobnosti žalobců podle čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, do níž bylo zasaženo mimo jiné nerespektováním zásady obsažené v čl. 40 odst. 2 Listiny, kdy do práva na zachování dobré pověsti, jména a osobní cti bylo zasaženo nerespektováním zásady presumpce neviny. Na druhé poté právo stálo žalované informovat o věci veřejného zájmu spočívající v popisu průběhu trestního řízení, případně jeho výsledku a poukázat na nedostatky, chyby nebo případně až protiprávní jednání orgánů činných v trestním řízení, jak svoji činnost popsala sama žalovaná a v souladu s tím i vedlejší účastníci řízení stojící na její straně podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod.35. V prvé řadě bylo třeba posoudit, zda ze strany žalované došlo k jakémukoli zásahu do práva na ochranu osobnosti vymezenému po právní stránce shora, případně, zda takový zásah hrozil, neboť ze strany žalobců byl vznesen nárok zdržovací, kdy úspěšnost takového požadavku je právě hrozba zásahu do jejich osobnostní sféry či jeho opakování. Soud má za to, že zásah do práv žalobců bezprostředně hrozil.36. Je vcelku nepochybné a účastníci to ani nečinili sporným, že v době, kdy byla předmětná kniha zasílána do tisku (6. 12. 2022), nebylo trestní řízení vůči žalobcům pravomocně ukončeno. V danou dobu (16. 2. 2022) bylo vydáno v pořadí již třetí tentokráte zprošťující rozhodnutí Krajského soudu v Brně, kdy soud dospěl k závěru, že pro předchozí závazný právní názor soudu odvolacího a po doplnění dokazování nemá již dalšího prostoru pro jiné rozhodnutí. Proti tomuto rozsudku si podal odvolání státní zástupce, a to v neprospěch obou tehdejších obžalovaných – nyní žalobců. V této fázi trestního řízení byla kniha vytištěna a po vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu (14. 12. 2022) připravena k distribuci, jak ostatně plyne i z časového harmonogramu žalované obsaženého v jejím posledním vyjádření.37. Potencialitu zásahu osobnostní sféry žalobců distribucí předmětné knihy je třeba posoudit z hlediska obsahu sporné kapitoly, která je věnována jejich kauze. Soud dospěl k závěru, že partie předmětné knihy věnující se trestní kauze žalobců je koncipována víceméně jednostranným způsobem. Popisuje skutkový základ podané obžaloby v podstatě pouze z pozice poškozeného – vedlejšího účastníka 3). Věc je v knize podána tak, že není pochyb o pachatelství žalobců společně s dalšími únosu , Jméno žalované D,  a jeho vydírání za účelem svého obohacení. Obviňuje je také z nedobrovolné intoxikace poškozeného alkoholem. Žalobci jsou vylíčeni jako pachatelé trestné činnosti, kteří díky nestandardnímu postupu soudů (mimo jiné justičnímu ping pongu) unikli spravedlivému potrestání, ačkoliv veškeré důkazy hovoří v jejich neprospěch, což dle knihy vidí všichni včetně soudu prvního stupně. K žalobci a) se v textu uvádí nelichotivé informace o jeho charakteru a morálce. Také jsou vyřčeny pochybnosti o jeho dosaženém akademickém vzdělání (mezi řádky se lze pouze domnívat, že jde o narážky na možné turbostudium). Žalobci jsou v knize označeni jménem, příjmením i bydlištěm, u žalobce a) i oborem podnikání, a to tak, že je nelze zaměnit s nikým dalším. Čtenář nemůže mít dle soudu žádné pochybnosti, o kom je text napsán, a oba pachatele si je během několika málo chvil schopen prostřednictvím internetu ztotožnit se zcela konkrétními osobami žalobců. Kniha nereflektuje jiné možné verze událostí, ačkoliv autorům byla z trestního řízení známa i obhajoba žalobců (tvrdí, že podkladem pro sepis knihy byl i trestní spis), kterou uváděli na svoji obranu, byť by se tak mělo dít prostřednictvím vystupování jejich obhájců. Vyznění celé kapitoly je, že se nejednalo o hodnotící soudy, ale o skutková tvrzení. To je logické, pokud informace o kauze byly čerpány právě od poškozeného – oznamovatele trestné činnosti. Ale i tam, kde část sporné kapitoly není přímo uvozena uvozovkami naznačujícími, že jde o popis názoru poškozeného či sdělení vyjádření jiné osoby, je patrné, že autoři knihy spíše straní skutkové verzi poškozeného – patrné je to zejména v části kapitoly IV. a V. Pokud snad lze mezi řádky příslušných partií knihy vyčíst určité pochybnosti o postupu nalézacích soudů, týkají se především kasačních rozhodnutí odvolacího soudu a postupu soudu prvního stupně, který byl ke svému zprošťujícímu rozhodnutí „donucen“.38. Po přečtení dané partie knihy nelze dospět k jinému závěru, než že žalobci měli být uznáni za pachatele trestného činu spáchaného k újmě poškozeného, kdy je to na základě skutkového stavu jasné všem, včetně soudu prvního stupně, nikoli ale soudu odvolacímu.39. Oproti článkům, které byly v řízení rovněž provedeny k důkazu (body 13 až 15 tohoto rozsudku), v příslušné kapitole není prostor pro vyjádření žalobců, ani vyjádření jejich zástupce vystupujícího v trestním řízení. Současně je v knize jen poněkud upozaděná osamělá zmínka o tom, že trestní řízení dosud nebylo skončeno (str. 27 předposlední odstavec), zatímco u všech zmíněných článků je uvedeno, že definitivní závěr o vině a trestu může vynést pouze soud, případně, že řízení dosud probíhá a věc není zcela uzavřena. Články nestaví věc do kategorické pozice se závěrem o nepochybné vině obžalovaných. Po obsahové stránce jde tedy o značný rozdíl, jakým způsobem to či ono médium o celé kauze informuje. Články byly víceméně spíše obecné, informující poněkud povrchně o probíhající kauze jako takové a základních stanoviscích obou stran, aniž by současně zaujaly zcela jednoznačné postoje k té či oné skutkové verzi. Předmětná kniha je oproti tomu jednostranná a chybí byť i zmínka o tom, že druhá strana se z nějakého důvodu k věci do knihy nevyjádřila či prostor jí poskytnutý k vyjádření odmítla.40. Soud tedy má za to, že s ohledem na stádium trestního řízení, kdy do doby vydání (přesněji řečeno do doby finalizace textu a jeho odeslání do tisku) knihy nebylo pravomocně rozhodnuto o vině a trestu obžalovaných, vydáním knihy nereflektující skutečné výsledky trestního řízení hrozil její další distribucí zásah do práva na ochranu osobnosti obou žalobců spočívající v narušení dobré pověsti, jména a cti jako osob do té doby netrestaných (opak nebyl ze strany nikoho tvrzen). Soud považuje za podstatný především zásah do uvedených práv, k němuž mělo dojít nerespektováním zásady presumpce neviny, když ostatní dílčí zásahy tvrzené žalobci – zpochybnění výsledků studia, osobní charakteristiky žalobců – nejsou s ohledem na žalobní požadavek a právní posouzení celé věci podstatné. Publikací tak nejen s přihlédnutím k době vydání, ale i se zohledněním následného konečného výsledku trestního řízení došlo k nerespektování zásady dle čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čímž došlo k zásahu do práva žalobců na ochranu osobnosti, zejména dobrého jména, pověsti a osobní cti. Distribuce vydané knihy by nepochybně měla za následek rozšíření možnosti se s danou (v danou chvíli evidentně nepravdivou, nyní tím spíše) informací seznámit pro širší okruh adresátů, než k nimž se dosud mohla dostat pouze na podkladu běžné žurnalistické činnosti (ovšem podané jiným shora popsaným způsobem). Nepochybně by tak mohla vést k narušení zmíněných hodnot v očích těch osob, jež dosud o dané kauze informovány nebyly. K tomu je třeba přičíst i to, že o konečném výsledku řízení není v knize ničeho (logicky s ohledem na datum vydání), není tedy, jako u zmíněných novinových článků uveden relativizující závěr o tom, že konečné slovo je na soudu a dosud věc skončena není. Soud má za to, že je na místě poukázat na závěry vyslovené Nejvyšším soudem v rozsudku z 12. 10. 2006, sp. zn. 30 Cdo 2232/2006 (publikován mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD94984CZ), kdy zpravidla jde o zásah do práva na ochranu osobnosti, pokud je osoba spojována se závadnou činností. Takový zásah je pak objektivně způsobilý s nížit vážnost dané osoby ve společnosti ve značné míře zejména s dopadem do osobní cti a důstojnosti.41. Dále je třeba poukázat na rozsudek téhož soudu z 15. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1413/2012 (publikovaný mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD226193CZ), kdy zacházení s konkrétní osobou jako pachatelem trestné činnosti, aniž by předtím nabyl právní moci rozsudek uznávající takovou osobu vinnou, je v rozporu s právem na ochranu osobnosti. Dle uvedeného rozsudku „Média mají právo informovat veřejnost o probíhajícím trestním řízení, nicméně jimi zveřejněné informace mají být objektivní, přesné, korektní a nezavádějící. V rámci objektivity musí média dodržovat zásadu presumpce neviny. Jestliže z článku sice vyplývá, že soudem v trestní věci ještě pravomocně rozhodnuto nebylo a že jde „pouze“ o obžalovaného, tím, že obžalovaný je opakovaně v textu označován jako pachatel konkrétního trestného činu (např. kuplíř), média zkreslují informace a předjímají rozhodnutí soudu o jeho vině. Takové jednání, kdy není respektována presumpce neviny a s obžalovaným je zacházeno jako s pachatelem, je v rozporu s právem na ochranu osobnosti.“ Žalobci sice nebyli přímo označeni za pachatele trestné činnosti, vyznění celé kapitoly předmětné knihy je nicméně takové, že jiný výklad rozumně nepřipouští. Jedná se tak o situaci obdobnou jako v citované věci.42. Žalovaná se na druhou stranu hájila tím, že knihou bylo pouze poukazováno na nešvary či nedostatky justičního systému, přičemž publikace knihy ještě v průběhu trestního řízení měla za cíl postup orgánů činných v trestním řízení kultivovat. Z její strany se tak jednalo o realizaci svobody projevu podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod, když současně měla informovat o věcech veřejného zájmu, mezi které lze nepochybně řadit i řádné fungování trestní justice a poukazování na její případné chyby a nedostatky s cílem, aby se pro příště takovém nedostatky neopakovaly. Soud se v rámci dokazování nezabýval tím, zda skutečně uvedené sdělení je pravou motivací žalované, nicméně, jak již shora uvedl, nebylo to s ohledem na zejména žalobní požadavek žalobců rozhodné. Opaku, tedy snaze poškodit přímo žalobce, kromě popisu celého děje prakticky pouze z pera poškozeného , Jméno žalované D, , nic v zásadě přímo nenasvědčovalo. Tento zlý úmysl nelze zcela vyčíst ani z jinak zcela vybočujícího charakteru kapitoly, pokud jde o koncepci, kdy všechny ostatní popisují nezákonně stíhané či odsouzené osoby, zatímco v projednávané věci se jedná dle tvrzení žalované v podstatě o nesprávné zproštění, kdy měli být stíhaní rovněž odsouzeni.43. Na druhou stranu nelze jako relevantní považovat argumentaci zástupce žalované z jednání soudu, že kniha pouze reflektovala tehdejší procesní stav projednání věci v trestním řízení a k pravomocnému zproštění došlo až po vydání knihy. Lze totiž uvést, že v té době nedošlo ani k pravomocnému odsouzení, čemuž však znění kapitoly rovněž přímo neodpovídá. Tím spíše mělo být vyznění kapitoly voleno takovým způsobem, aby takové procesní stádium řízení reflektovalo. Nelze přijmout argument, že nebylo možné čekat s vydáním až na pravomocné rozhodnutí, neboť by se muselo čekat delší dobu a tím bylo zmařeno aktuální informování. Od posledního rozhodnutí soudu prvního stupně v únoru 2022 uplynula již delší doba, bylo těsně před rozhodnutím soudu odvolacího (14. 12. 2022) a kniha byla dána do tisku již v době (6. 12. 2022), kdy datum konání veřejného zasedání muselo být zřejmé. O aktualitě podaných informací nemohlo být řeči. Žalovaná si nemohla být jista, zda v době vydání vůbec aktuální budou, pokud je vyznění kapitoly spíše takové, že žalobci trestnou činnost spáchali, zatímco předchozí rozhodnutí bylo zprošťující. Nešlo o informace podléhající rychlé zkáze, jak to interpretoval zástupce žalované při jednání soudu. Diskuse nad kvalitou rozhodování a postupu mohla být vyvolána i po pravomocném ukončení trestního řízení, neboť může taková diskuse působit i preventivně do budoucna.44. Lze souhlasit se žalovanou, že kontrola činnosti orgánů činných v trestním řízení je nepochybně veřejným zájmem (rovněž i dle nálezu Ústavního soudu z 11. 11. 2005, sp. zn. I. ÚS 453/03, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 209/2005), jejích řádné a zákonné fungování je nepochybně esenciální složkou fungování státu demokratického charakteru. Veřejnost má právo být informována o průběhu trestního řízení, činnosti daných orgánů, aby byla vyloučena obava z kabinetní justice a pocit, že o výsledku je předem rozhodnuto, bez ohledu na práva kohokoli a jakkoli chabý důkazní podklad pro takový postup (rovněž i dle rozsudku Evropského soudu pro lidská práva z 11. 1. 2000 ve věci News Verlags GmbH a CoKG proti Rakousku, dostupný mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD25483CZ). Svobodu projevu lze omezit podle čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod pouze zákonem, jde-li o opatření v demokratickém státu nezbytné mimo jiné pro ochranu práv a svobod druhých. Omezení svobody projevu je tedy vázáno na poměrně přísné podmínky, kdy takto lze postupovat pouze zákonem z vymezených důvodů. Tímto důvodem jsou i práva a svobody druhých. Mezi ně je třeba počítat nepochybně i právo na ochranu osobnosti konkrétně dobré jméno, pověst a osobní čest a důstojnost. V tomto směru je na místě poukázat na závěry Ústavního soudu vyslovené mimo jiné v nálezu z 23. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 577/13 (publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 118/2015), kdy právě v předchozí větě uváděné hodnoty se uplatní jako důvod pro omezení svobody projevu mezi subjekty na stejné úrovni. Je tomu tak nejen s přihlédnutím k zásadě presumpce neviny, ale i vzhledem ke snaze zamezit potenciálnímu ovlivnění postupu orgánů činných v trestním řízení a tím narušení důvěry v rozhodování soudů. Kromě spravedlivého procesu je pak třeba v uvedených zásadách spatřovat i omezení, jakým způsobem o probíhajícím trestním řízení informovat, aby jednak byla zachována veřejná kontrola a naplněn veřejný zájem a na druhé straně zachována nezávislost soudu a osobnostní práva stíhané osoby. Informace o trestním řízení mají být podávány způsobem, aby z nich nebylo možné učinit závěr o vině stíhaného, aniž by i jemu byly poskytnuty záruky řádného procesu a možnosti se účinně hájit. Nelze informovat o trestním řízení tak, aby bylo již předem řečeno, že je konkrétní osoba pachatelem trestného činu bez konstatování takového závěru orgánem k tomu povolaným. Součástí takové informace může být i zmínka o tom, že sice skutečnosti nasvědčují pachatelství trestného činu konkrétní osobou, nicméně věc je v rukou příslušného orgánu a celá věc tak není definitivně uzavřena. Kritika činnosti soudu je tedy možná a v podstatě i nutná (zejména již zmíněný ping pong mezi soudy), opět však popis kapitoly byl zaměřen spíše na jiné vylíčení skutkového děje, než jak jej pojal odvolací soud, nikoli na kritiku konkrétního vadného postupu toho či onoho soudu.45. Soud souhlasí s názorem žalované, že důvěře v rozhodování soudů nepřispívá opakované vracení věci po zrušení rozhodnutí nadřízeným soudem, tedy justiční ping pong, na místo toho, aby nadřízený soud ve věci sám rozhodl. Na druhou stranu nelze považovat vyjádření soudu prvního stupně o tom, že je o vině přesvědčen ale dle názoru nadřízeného soudu musí obžalované zprostit, za zcela vhodné. Takové vyjádření rovněž nepřispívá důvěře v činnost orgánů činných v trestním řízení, stejně jako nedostatečně odůvodněné rozhodnutí nesplňující základní předpoklady srozumitelnosti a nevystavění závěrů na logických úvahách či v některých případech alibistický přístup nadřízeného soudu, který místo věcného rozhodnutí hledá procesní nedostatky, aby se kauzou nemusel meritorně zabývat. Tento nešvar nelze ale řešit cestou, která byla v projednávané věci zvolena.46. Pokud se žalovaná bránila tím, že žalobcům byl dán prostor se k celé věci vyjádřit, nelze v nevyužití takové možnosti spatřovat bianco šek pro publikaci informací v podobě, v jaké se tak nakonec stalo. Lze v zásadě chápat, že žalobci k výzvě žalované odmítli reagovat na text, který vychází pouze z informací poskytnutých poškozeným, který jejich trestní stíhání inicioval. Ostatně nelze zcela přehlédnout, že vyjadřovat se k publikaci knihy (něco jiného je obecné vyjádření advokáta v rámci zpravodajského textu v denním tisku) a hodnotit jednotlivá vyjádření poškozeného v době, kdy probíhá trestní řízení dosud neukončené, jež se na odvolací soud dostává již potřetí, není zcela vhodná procesní taktika, spíše zcela nevhodná. Žalobcům nelze přičíst k tíži absenci vyjádření v knize za situace, kdy nepochybně těžiště jejich zájmu spočívá ve snaze očistit se v rámci trestního řízení, kde jim hrozí nebezpečí nepodmíněných trestů odnětí svobody, nehledě na psychickou zátěž s tím spojenou. Nebylo by spravedlivé po nich požadovat, aby se ve stejné době bránili proti totožnému obvinění vtělenému do předmětné knihy. Autorům knihy při podrobné znalosti celé kauzy, přístupu k trestnímu spisu, který jim poškozený zprostředkoval, nebránilo nic v tom, aby kapitolu koncipovali nikoliv jednostranným způsobem. Mohli nastínit obě soudem prvního stupně uvažované verze i bez vyjádření žalobců, neboť z dílčích vyjádření v trestním řízení nepochybně jejich stanovisko extrahovat mohli. Lze poukázat na to, že mezi zprošťujícím rozsudkem Krajského soudu v Brně a definitivním rozhodnutím odvolacího soudu uplynula dost dlouhá doba, aby ze spisu, resp. i z meritorních rozhodnutí vyjádření žalobců byla precizně vypreparována.47. I bez vyjádření žalobců bylo jistě možné dodatečně na konec kapitoly vložit poznámku, že trestní kauza pravomocně skončila zprošťujícím rozsudkem a žalobci byli zbaveni obvinění, aby nebylo pochyb o tom, že ctí zásadu presumpce neviny. Přestože tak sami autoři knihy kritikům , jméno FO,  na str. 189 knihy vzkazují, že je třeba respektovat presumpci neviny, sami k jejímu respektování přistupují arbitrárně a značně výběrovým způsobem. Je sice chvályhodným cílem kultivovat orgány činné v trestním řízení a jejich činnost (to je v podstatě součástí svobody projevu a práva a na informace), na druhou stranu trestní řízení probíhalo téměř deset let a kniha byla zaslána do tisku týden před veřejným zasedáním odvolacího soudu. Jeho rozhodnutí sice mohlo být i kasační, čímž by došlo k prodloužení trestního řízení o další nejméně rok, na druhou stranu s přihlédnutím k jeho závěrům v předchozích stádiích trestního řízení a již dříve vyslovenému právnímu názoru nebylo vyloučené očekávat i zamítnutí odvolání státního zástupce a definitivní konec řízení. V takové situaci pak deklarovaný cíl v podobě kultivace ještě probíhajícího řízení poněkud postrádá smysl, když k distribuci knihy zcela jistě mohlo dojít až poté, co ve věci rozhodne odvolací soud, tedy s rizikem, že probíhající věc již kultivovat nebude možné. Nebylo tedy důvodu s vydáním a distribucí knihy spěchat, minimálně ne kvůli kauze žalobců. Sice platí, že nic není staršího než včerejší noviny, byla však relativně nižší pravděpodobnost, že sporná kapitola bude moci něco vyřešit v projednávané věci – pokud byla deklarovaným cílem skutečně kultivace orgánů činných v trestním řízení. Pozdější vydání tedy nemohlo ničemu uškodit, naopak mohla být kapitola aktualizována a včleněna informace o konečném výsledku. Ani uzávěrka k tisku jako milník vydání publikace mající zejména ekonomický dopad (jak uváděl zástupce žalované v závěrečné řeči) nemůže být kritériem, zda respektovat či nikoli osobnostní tedy přirozená práva člověka.48. Kromě výše uvedeného postupu se nabízela i jiná varianta podání celé kauzy, která skutečně není procesně ani důkazně jednoduchá. Kapitola mohla být podána v podobě úvahy nad verzí, kterou tvrdili žalobci, a verzí poškozeného, aby skutečně donutila čtenáře přemýšlet o nuancích událostí, jež se mezi účastníky mohly odehrát, nad rozhodovací činností soudu, nad důkazy, které hovořily pro jednu nebo druhou variantu. K tomu však ze strany žalované nedošlo. Jako obhajobu nelze s ohledem na shora uvedená fakta uvést, že kniha byla poslána do tisku dříve, než byl zprošťující rozsudek potvrzen odvolacím soudem a v té době tedy nebylo nutné na nevinu žalobců brát zřetel, jelikož soud dvakrát rozhodl o jejich odsouzení. Opak je pravdou. Presumpce neviny má svůj zásadní význam zejména do pravomocného rozhodnutí v trestním řízení. Neznamená to, že by nebylo možné o trestních kauzách informovat po dobu vyšetřování a projednávání věci před soudem. Je však nezbytné o těchto věcech přinášet aktuální informace, ty však musí být objektivní, precizní a zejména nestranné. Není možné hovořit o vině předtím, než ji pravomocně vysloví trestní soud, který jako jediný je k tomu legitimován. Tím spíše pak nelze bez dalšího přijmout distribuci knihy, která v podstatě nepokrytě konstatuje vinu obžalovaných, zatímco ti již byli pravomocně zproštěni.49. V případě střetu dvou ústavně zaručených hodnot je na místě v rámci testu proporcionality, tedy posuzování toho, jakému právu dát přednost, a tedy které z nich v dané věci upozadit, posoudit, zda prostředky, které byly zvoleny k dosažení konkrétního cíle byly způsobilé cíle dosáhnout, zda byly potřebné a přiměřené. Cíle deklarovaného žalovanou mohlo být dosaženo uvedenou publikací – kultivace činnosti příslušných orgánů a vyvarování se chyb v budoucnosti. Předmětná kniha je však zcela zjevně ve vztahu k deklarovanému cíli nepřiměřenou kritikou žalobců a jejím stěžejním cílem je čtenářům nabídnout jako jedinou správnou verzi tu, prezentovanou , jméno FO,  , Anonymizováno, , který se je snaží přesvědčit o své pravdě. Soud má za to, že forma dosažení sledovaného cíle zvolená žalovanou není přiměřená, protože daného cíle bylo možné dosáhnout, aniž by došlo k zásahu do práv žalobců. Jestliže tedy primárním cílem nebylo škodit žalobcům, ale rozvířit veřejnou diskusi nad fungováním justice, nad rozporuplným rozhodováním soudů v trestních věcech a poukazovat na nekvalitní a případně zdlouhavou činnost soudů, jedná se o záměr bohulibý. Uvedený záměr byl nicméně realizován cestou, jíž nelze přiznat soudní ochranu. Způsob podání informací spíše nasvědčuje motivaci naznačované žalobci o úmyslné difamaci namířené proti žalobcům než rozproudění veřejné diskuse o fungování justice a rozhodování soudů. Veřejnost nemá být netečná k fungování všech složek státní moci, justici nevyjímaje. Demokratické uspořádání nabízí celou škálu kontrolních mechanismů, díky nimž je vykonáván dozor nad činností orgánů veřejné moci a některé z těchto možností může využít každý člověk. Je to právě i ústavou garantované právo na svobodu projevu, díky němuž je možné svobodně informovat o rozhodování soudů (rozsudek Evropského soudu pro lidská práva z 24. 2. 1997 ve věci De Haes a Gijsels proti Belgii, publikován mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD28199CZ, nebo z 27. 5. 2014 ve věci Mustafa Erdogan proti Turecku, publikován tamtéž pod č. JUD355619CZ), o průběhu jednotlivých řízení a tyto činnosti lze svobodně podrobit kritice, kterou justice, jako jeden článek veřejné moci, musí nejen unést, ale i reflektovat a reagovat na ni.50. Žalovaná si uvedené skutečnosti o nevhodnosti zvolené formy, resp. o možnosti podat celou záležitost jiným způsobem směřujícím ke stejnému cíli, nejspíše byla sama dobře vědoma, neboť v nové publikaci , Anonymizováno,  2c zvolila způsob popisu celé kauzy jinak. Oproti konkrétní partii rozhodnutí soudů v trestní věci žalobců staví vlastní interpretaci skutkového děje, jak měl být dle jejího závěru, případně i závěru poškozeného , Jméno žalované D, , zjištěn. Jedná se tedy o skutečný poukaz na případné chyby v procesu dokazování a vyhodnocení důkazů případně logické přešlapy. Činí tak, aniž by bylo třeba žalobce vůbec jmenovat či jen přibližovat jejich totožnost místem bydliště či jinou indicií, z níž by jejich totožnost byla zřejmá. Za situace, kdy došlo ke kolizi práv, přičemž obě tato práva mohla být zachována v plné míře, bylo na místě, aby soud primárně nabídnul ochranu oběma těmto právům tak, aby zůstala zachována v co možná nejširším rozsahu. Pokud to však není možné, posoudí konkrétní okolnosti případu a dá přednost jednomu z práv, aby dostál spravedlnosti co možná nejlépe (srov. nález Ústavního soudu ze 7. 9. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 34/09, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení pod č. 187/2010). Dle uvedeného nálezu „Při střetu dvou základních práv, tak jako je tomu v daném případě, musí obecné soudy nejprve rozpoznat, která základní práva jednotlivých účastníků sporu jsou ve hře, a poté, s přihlédnutím ke všem rozhodným okolnostem daného případu, musí soudy rozhodnout tak, aby, je-li to možné, zůstalo zachováno z obou základních práv co nejvíce, a není-li to možné, pak dát přednost tomu základnímu právu, v jehož prospěch svědčí obecná idea spravedlnosti, resp. obecný princip. Obecný právní princip říká, že se „nikomu nesmí dovolit mít prospěch z vlastního podvodu, využívat vlastního protiprávního jednání ... nebo nabývat majetku vlastním zločinem“.51. Zachovat obě práva však není možné vždy. Již shora naznačené úvahy směřují k jednoznačnému závěru, že plně zachováno mohlo být osobnostní právo žalobců při narušení zásady presumpce neviny pouze za cenu omezení práva na svobodu projevu. Soud k omezení přistoupil zejména proto, že předmětná kniha nabízí zcela zjevně nepřiměřený způsob prezentace žalobců, jenž jako soukromé osoby nemají povinnost snášet a který přímo zasahuje a tento zásah může být další distribucí knihy pouze umocněn, do jejich práva na dobré jméno, do jejich cti, vážnosti a soukromí a je způsobilý poškodit jejich dobrou pověst. Označuje je za pachatele trestné činnosti, obviňuje je z podání omamných látek poškozenému, vynáší negativní hodnotící soudy o charakteru žalobce a). Do knihy je zcela nekriticky reprodukována pouze verze událostí podle poškozeného. Žalovaná na svoji obranu uváděla, že nebyla jedinou, kdo veřejnost o trestním řízení žalobců informoval. Novináři v průběhu řízení publikovali reportáže v tištěných periodikách a na internetu jsou články o této kauze dohledatelné dodnes. Soud však toto přirovnání nevyhodnotil jako přiléhavé. Pokud jde o internetové články, které byly provedeny k důkazu v tomto řízení, již shora byl uveden charakter těchto článků – vesměs objektivní způsob popisu dosavadního vývoje řízení, informace o aktuálním stavu a předestření verzí obou stran. O žalobcích mluvily jako možných pachatelích, o jejichž vině konečně rozhodne až soud.52. Je třeba si uvědomit, že předmětná kniha jako medium trvalé povahy má mnohem širší i dlouhodobější dopad než novinové reportáže a požadavek na její objektivitu je o to vyšší. Autorka knihy si mohla dovolit mít od kauzy časový odstup a zpracovat ji až po pravomocném skončení řízení, na rozdíl od novinářů, kteří musí na vývoj událostí reagovat okamžitě. Rozhodla-li se žalovaná poslat text knihy do tisku v prosinci 2022 než Vrchní soud v Olomouci rozhodl o odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu rozsudku, sama si znemožnila podat čtenáři komplexní a objektivní pohled na danou kauzu. Obranu žalované, že text dokončila a nechala vytisknout v době, kdy nebyla věc pravomocně skončena, jí lze přičíst pouze k tíži. Poukazuje to na zcela zjevný nezájem podat nestranný a objektivní popis příběhu, když si sama učinila závěr o vině žalobců, aniž by vyčkala, jak věc rozhodnou soudy, jež jako jediné jsou právním řádem k vyslovení viny v trestním řízení oprávněny. Ze strany žalované se jedná jednak o zásah do osobnostních práv žalobců, kteří sice figurovali jako obžalovaní v trestní kauze, byli obvinění ze spáchání trestních činů, za něž byli v řízení dvakrát nepravomocně odsouzeni k nepodmíněným trestům odnětí svobody, ale zejména jde o porušení ústavní zásady presumpce neviny, když trestní řízení nakonec skončilo jejich pravomocným zproštěním a mělo k nim být přistupováno jako k nevinným po celou dobu trestního řízení, tím spíše po vynesení zprošťujícího meritorního rozhodnutí (srovnej již citovaný nález Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 577/13, podle kterého „Obecně platí, že presumpce neviny nebrání informování o trestním řízení nebo o okolnostech, které mohou opodstatňovat závěr o tom, že se někdo dopustil trestného činu, plynou z ní ovšem určité meze, pokud jde o způsob, jakým má k takovémuto projevu dojít“. Narušení zásady presumpce neviny a tím v konečném důsledku zásah do dobré pověsti, jména a osobní cti a důstojnosti žalobců by distribucí knihy byl nyní nepochybně ještě masivnější, než kdyby kniha byla distribuována před konečným meritorním rozhodnutím. Nyní je totiž již zřejmé, že dle závěrů trestního soudu se žalobci trestného činu nedopustili, protože nebylo prokázáno, že by se vůbec skutek stal. Jestliže by nebylo v souvislosti se zásadou presumpce neviny přípustné, aby prakticky kategorické tvrzení o vině dosud pouze obžalovaných byla veřejně šířena před pravomocným odsouzením, tím spíše nelze takové šíření informací připustit v době, kdy je zřejmé, že konkrétní osoba není pachatelem trestného činu, a byla obžaloby, která jí takový čin kladla za vinu, zproštěna.53. Pokud Ústavní soud hovoří o tom, že přednost by mělo dostat to právo, kterému více svědčí obecná idea spravedlnosti, musel soud při posouzení všech okolností tohoto případu nutně dojít k závěru, že je to právě právo na ochranu osobnosti žalobců, jelikož forma a způsob, který žalovaná zvolila pro naplnění svého práva na svobodu projevu nejsou zcela jistě spravedlivé. Při prezentování svého názoru a pohledu na věc nedodržuje žalovaná základní práva, konkrétně presumpci neviny, ani zásady, na kterých je postaveno soukromé právo, a tedy zásadu „neminem laedere“, tedy chovat se tak, abych nezpůsobil bezdůvodně újmu druhým. Žalovaná a autorka napadeného textu mohly, a hlavně měly zvolit jiné zpracování příběhu, pokud jej chtěly nabídnout čtenáři k zamyšlení (možnosti zmíněné výše v textu). Pokud tedy existoval jiný, ve vztahu k žalobcům mírnější a zejména ve vztahu k dosažení cíle vhodnější způsob, jak kauzu veřejnosti podat, musel soud uložit žalované povinnost zdržet vydání předmětné knihy.54. Soud si je vědom, že právo na svobodu projevu je úhelným kamenem demokratické společnosti a vážil velmi pečlivě, zda jsou v tomto konkrétním případě důvody k jeho omezení dříve, než k nim skutečně přistoupil. Evropský soud pro lidská práva v rozsudku z 7. 2. 2012 ve věci Axel Springer proti Německu (dostupný na http://hudoc.echr.coe.int) vytvořil šestistupňový test, díky němuž je možno přehledně a strukturovaně porovnat jednotlivá kritéria a rozhodnout, zda má v daném případě dostat přednost právo na svobodu projevu nebo právo na ochranu osobnosti. Jedná se ostatně o určitý postup, který v rámci svého vyjádření navrhovala žalovaná a jehož výsledky soud uvádí pro přehlednost a stručnost shrnuté zde v závěru. Soud definoval tato kritéria, jež ostatně byla shora reflektována i v projednávané věci: 1. Do jaké míry projev přispívá k debatě o veřejném zájmu. 2. Status osoby. 3. Předchozí chování osoby. 4. Metoda získání informací a jejich věrohodnost 5. Obsah, forma a následky projevu. 6. Závažnost sankce, která může být za projev uložena.55. K bodu 1. zdejší soud konstatoval, že je nezbytné, aby byla veřejnost informována o trestních kauzách a rozhodovací činnosti soudů, nevyjímaje trestní řízení týkající se žalobců (zejména bod 44 tohoto rozsudku). Pokud jde o status žalobců, tedy kritérium 2., soud shledal, že jsou soukromými osobami (bod 51), které na rozdíl od osob veřejně známých, požívají vyšší ochrany, nemusí strpět takovou míru kritiky jako osoby známé. K bodu 3. je třeba uvést, že žalobci byli velmi zdrženliví v poskytování informací a svých postojů k jejich obvinění. Ani dříve s medii nijak nekomunikovali (viz články dle bodů 13 až 15). Jako podklad k napsání předmětné kapitoly, dle bodu 4., sloužilo vylíčení událostí poškozeným , jméno FO,  a přístup k trestnímu spisu. Ze strany žalované však došlo k jednostrannému vylíčení událostí a k nezohlednění samotného výsledku trestního řízení (body 39 a 40). K bodu 5., soud konstatoval, že charakterem sporné kapitoly předmětné knihy a způsobem, jakým v ní byli žalobci prezentováni, byl předjímán závěr o jejich vině (mimo jiné body 43 až 45). Postup žalované tak v důsledku intenzity narušení osobnostních práv žalobců nemůže požívat soudní ochrany (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z 16. 12. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3442/2020, publikován mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD707924CZ). Citovaný rozsudek uvádí „Uveřejnění informací osobního charakteru není vždy zásahem do osobnostních práv jedince. Negativní informace musí být pravdivá, publikování je ve veřejném zájmu, forma, jíž jsou informace podány, je přijatelná pro daný druh informace a povahu konkrétního sdělovacího prostředku, zveřejněné informace by měly být vždy do té míry objektivní, přesné, korektní a nezavádějící, aby svým obsahem nepředjímaly rozhodnutí soudu o vině osoby, na niž bylo podáno trestní oznámení, na niž byla uvalena vazba, ve vztahu k níž bylo zahájeno trestní řízení, potažmo figurující v pozici obžalovaného či nepravomocně odsouzeného, resp. aby takovou osobu neoznačovaly, byť implicitně, za pachatele, ačkoli její vina dosud nebyla vyslovena pravomocným soudním rozhodnutím“. Zjevně tak postup žalované byl v rozporu s uvedenými závěry. Soud se také zabýval možnou sankcí, která žalované hrozí a její závažností, jako kritériem 6., a dospěl k závěru, že za situace, kdy žalobci požadovali uložit žalované povinnost zdržet se vydání předmětné knihy, nedomáhali se peněžní satisfakce a žalovaná v průběhu řízení vydala upravenou verzi knihy, , Anonymizováno,  2c, jsou následky vyhovění žalobě pro žalovanou menší, než by bylo umožnění distribuce předmětné knihy do osobnostních práv žalobců. Při vyhodnocení jednotlivých kritérií tohoto specifického testu pro kolizi práva na svobodu projevu a osobnostních práv soud konstatuje, že ve prospěch žalované svědčil pouze bod 1, a tedy zájem informovat veřejnost a vést diskusi o kontroverzních tématech. Zbývající kritéria byla na straně žalobců, k čemuž přispěla zejména sama žalovaná, která nezvolila vhodný narativ sporné kapitoly, příběh podala jednostranně, aniž by zohlednila konečné rozhodnutí soudu, ačkoliv byly i jiné možnosti, jak danou kauzu veřejnosti prezentovat a zároveň chránit práva žalobců. Pokud tak žalovaná neučinila, existuje na straně žalobců zcela legitimní důvod pro omezení práva žalované na svobodu projevu a toto omezení soud považuje za daných okolností nezbytné.56. Pokud žalovaná a vedlejší účastník navrhovali zamítnutí žaloby s přihlédnutím ke kritériím, jež oni považovali za podstatná a jež jsou obsažena v dokumentu Benátské komise, má soud za to, že nynější soudní rozhodnutí odpovídá i jim. Byť není zcela shodný počet hodnotících kritérií, nemá soud žádného důvodu na svém závěru cokoli měnit. Vedle uvedeného dokumentu doporučující povahy lze ostatně klidně postavit i nález Ústavního soudu z 3. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2041/15 (publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 23/2015), který jako hodnotící kritéria při střetu i zde probíraných hodnot shledal „1. povahu výroku (tj. zda jde o skutkové tvrzení či hodnotový soud), 2. obsah výroku (například zda jde o projev „politický“ či „komerční“), 3. forma výroku (zejména nakolik je předmětný výrok expresivní, či dokonce vulgární), 4. postavení kritizované osoby (například zda jde o osobu veřejně činnou, či dokonce o osobu aktivní v politickém životě, případně o osobu veřejně známou – typicky „hvězdy showbyznysu“), 5. zda se výrok (kritika) dotýká soukromé či veřejné sféry této kritizované osoby, 6. chování kritizované osoby (například zda kritiku sama „vyprovokovala“ či jak se posléze ke kritice postavila), 7. kdo výrok pronáší (například zda se jedná o novináře, běžného občana, politika apod.), 8. kdy tak učiní (tzn. například jaké měl či mohl mít jeho autor v daný okamžik k dispozici konkrétní údaje, z nichž vycházel, a v jaké situaci tak učinil“.57. Již shora se soud vyjádřil poměrně jasně k tomu, že znění celé kapitoly je prakticky celé skutkovým tvrzením, nikoli hodnotícím soudem, směřujícím k popisu jednání osoby soukromé, nikoli veřejně činné, jedná se o výroky dílčím způsobem dotýkající se soukromé sféry, přičemž žalobci uvedená vyjádření žalované nijak nevyprovokovali. Kniha byla nadto vydána za situace, kdy žalovaná měla a mohla vědět, že jí podávané informace nemusí být a v dané chvíli ani nebyly zcela korektní s ohledem na zprošťující rozhodnutí, byť v té době sodu nepravomocné. Přestože lze souhlasit, že některá z uvedených kritérií by mohla být posouzena i ve prospěch žalované – jednalo se o otázku veřejného zájmu a dle svých slov poskytla prostor žalobci a) se k celé věci vyjádřit, případně lze považovat za zcela legitimní deklarovaný cíl přispět k veřejné debatě o kvalitě soudního rozhodování, aniž by byly použity expresivní či dokonce vulgární výrazy, nelze pominout ani další závěry citovaného nálezu. Ten totiž sám počítá, že nelze ve věci postupovat mechanicky, ale je třeba zohlednit všechny okolnosti dané věci, a celý její kontext. Tímto do uvedených kritérií nezahrnutelná skutečnost je, že veškerých sledovaných cílů bylo lze dosáhnout jiným způsobem, který by umožnil zachovat práva žalobců i právo žalované v plném rozsahu. Soud je toho názoru, že i v případě, že žalované určité dílčí kroky testu nastaveného jak Benátskou komisí, tak i judikaturou Ústavního soudu nebo Evropského soudu pro lidská práva svědčí, nelze tyto z její strany kladně vyřešené otázky zohlednit tehdy, kdy lze sledovaného výsledku dosáhnout cestou méně, případně do práv dotčené osoby vůbec nezasahující formou. Tak tomu bylo i v projednávané věci.58. Žalobci byli ve věci úspěšní a soud tedy o nákladech řízení rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 OSŘ tak, že jim přiznal plnou náhradu nákladů řízení a žalovanou spolu s vedlejšími účastníky 1) a 3) zavázal k povinnosti nahradit společně a nerozdílně každému ze žalobců náklady, které jim v tomto řízení vznikly. Náklady se sestávají ze soudních poplatků v celkové výši 3 000 Kč (2 000 Kč za žalobu, 1 000 Kč za návrh na vydání předběžné opatření).59. Náklady řízení činí u každého ze žalobců 50 % nákladů na zaplacené soudní poplatky ve výši 1 500 Kč a náklady na právní zastoupení. Ty jsou představovány odměnou advokáta ve výši 2 500 Kč/převzetí zastoupení, resp. 2 000 Kč další úkony podle § 9 odst. 3 písm. d), § 7 bodu 5 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, za úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, replika k vyjádření žalované z 26. 5. 2023, účast u jednání dne 10. 1. 2024 – 2 úkony) a úkony právní služby dle § 11 odst. 2 písm. a) a c) vyhlášky v poloviční výši 1 000 Kč (návrh na předběžné opatření po zahájení řízení, vyjádření k odvolání proti předběžnému opatření ze dne 26. 5. 2023). Celkem 12 500 Kč. Za každý provedený úkon pak náleží náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky ve výši á 150 Kč, neboť se jednalo o společné úkony s výjimkou přípravy a převzetí věci – 300 Kč. Celkem tedy paušální náhrada výdajů činí 1 200 Kč. S ohledem na to, že je zástupce žalobců plátcem daně z přidané hodnoty, je součástí nákladů i náhrada daně podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 2 877 Kč. Celkově jsou tak žalovaná a vedlejší účastníci 1) a 3) povinni na náklady zastoupení každého ze žalobců uhradit společně a nerozdílně ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobců podle § 149 odst. 1 OSŘ částku 18 077 Kč.60. Přestože ve věci nebyla předložena předžalobní výzva jako předpoklad pro přiznání náhrady nákladů podle § 142a OSŘ, má soud za to, že jsou ve věci dány důvody, pro něž je na místě náhradu nákladů řízení přiznat. Tímto důvodem je především povaha žaloby, kdy se žalobci domáhali zdržení se určitého závadného jednání. V takovém případě by výzva k upuštění od vydání a distribuce knihy mohla naopak žalovanou pohnout k tomu, aby kroky činila rychleji. Výzva samotná by se tak stala iniciátorem masivnějšího zásahu do práv žalobců, jak jej shora popsal soud.61. Co se týče vztahu mezi žalobci a vedlejší účastnicí 2) , Jméno žalované C,  rozhodl soud o náhradě nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 150 OSŘ tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. V zásadě by měli právo na náhradu nákladů řízení žalobci, resp. měla by být vedlejší účastnice povinna náklady hradit společně a nerozdílně s dalšími neúspěšnými v intencích výroku pod bodem III., nicméně v tomto řízení téměř neaktivní. Její procesní aktivita spočívala pouze v podpoře žalované, kterou jí, jakožto autorka napadené publikace, vyslovila v podaném odvolání proti vydanému předběžnému opatření. Jiné úkony v řízení neučinila. Soud dospěl k závěru, že v jejím případě existují důvody hodné zvláštního zřetele a žalobcům proti její osobě nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když současně nelze přehlédnout, že žalobci se nijak ve vztahu k procesním úkonům jiných subjektů než žalované v rámci řízení nevymezovali.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSBR:2024:112.C.59.2023.1","publishedAt":"2026-09-24","decisionAt":"2024-01-10","caseNumber":{"senate":112,"registry":"C","index":59,"year":2023,"pageNumber":162},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Ondřej","lastName":"Sekvard Ph","titlesAfter":"","function":"samosoudce"},"courtCode":"MSBR","caseResultType":["VYHOVENI","ZASTAVENI"],"caseSubject":"ochranu osobnosti + předběžné opatření","specialType":["ESLP"],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"7","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"12","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"226","lexNumber":141,"lexYear":1961,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"96","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"81","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"82","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["PRAVO_NA_SOUKROMI","ZADOSTIUCINENI_SATISFAKCE","OCHRANA_OSOBNOSTI","PODVOD","PRAVO_NA_INFORMACE","PODNIKATEL"]},"styles":[{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}