{"uuid":"2a616668-5113-4b29-8e61-06feaf7a04c1","header":[{"texts":[{"text":"rozsudek","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"jménem republiky","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Bláhové a soudkyň JUDr. Petry Hankové a Mgr. Kateřiny Kupkové ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupený opatrovníkem městem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení částky 266 793,15 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 28 C 256/2025-108 ze dne 8. 4. 2026","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Ve výroku II se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 1 350 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 450 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I potvrzuje.II. Ve výroku II se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 1 350 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 450 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I zamítl žalobu, kterou se se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 266 793,15 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 266 793,15 Kč od 22. 8. 2024 do zaplacení. Vyšel ze zjištění, že účastníci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" uzavřeli smlouvu o úvěru č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":", na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 300 000 Kč, který se žalovaný zavázal spolu s úrokem a s poplatky vrátit žalobkyni v měsíčních splátkách po 4 103 Kč. Částka 300 000 Kč byla poskytnuta na jeho běžný účet č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":" dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalovaný byl rozsudkem Okresního soudu v České Lípě č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 16. 5. 2025 omezen ve svéprávnosti tak, že mj. není schopen činit soukromoprávní jednání, jejichž předmětem je hodnota nad 1 000 Kč v každém jednotlivém právním jednání. Z odůvodnění opatrovnického rozsudku zjistil, že návrh na zkoumání svéprávnosti žalovaného byl podán v červenci 2024 s odůvodněním, že žalovaný nezná hodnotu peněz, je značně důvěřivý a jeho okolí ho využívá, nastěhoval se k partnerce, která využívala jeho důvěřivosti a manipulovala s jeho penězi, má exekuci na invalidní důchod. Žalovaný v opatrovnickém řízení uvedl, že má půjčky ve výši cca 700 tisíc, bral si je v době, kdy se stěhoval s bývalou přítelkyní do bytu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", aby mohl zaplatit kauci realitní kanceláři a nakoupit vybavení bytu, které jeho bývalá partnerka prodala nebo odvezla, a na utrácení na TikTok a na nákup mobilních telefonů pro sebe a partnerku. Dle znaleckého posudku č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly za jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":", znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, žalovaný trpí od dětství duševní poruchou trvalého charakteru. Okresní soud uzavřel, že smlouva o úvěru, kterou účastníci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" uzavřeli podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), je neplatná podle § 581 věty druhé o. z., neboť žalovaný již tehdy trpěl duševní poruchou, která jej činila neschopným takto právně jednat. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatil, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Okresní soud však (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 929/2021 ze dne 23. 11. 2021 a na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1292/21 ze dne 7. 9. 2021) přihlédl k tomu, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetového bankovnictví, úvěr byl vyplacen na účet žalovaného, ač v té době žalovaný z důvodu duševní poruchy nebyl schopen právně jednat a prostřednictvím internetového bankovnictví spravovat své finance. S ohledem na tuto okolnost a na jeho snadnou ovlivnitelnost, důvěřivost, neschopnost počítat a neznalost hodnoty peněz je pravděpodobné, že byl zneužit třetí osobou. To plyne i z toho, že podle předloženého výpisu z účtu žalovaného jsou všechny příchozí finanční prostředky vzápětí odesílány na jiné účty nebo vybírány, že v týž den, kdy došlo k čerpání úvěru od žalobkyně, byla na účet žalovaného z účtu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" zaslána 1 Kč, která byla vzápětí zaslána na další účet pod variabilním symbolem, což je obvyklý způsob, jakým nebankovní úvěrové společnosti ověřují identitu a účty klientů, z čehož plyne, že jménem žalovaného a prostřednictvím jeho účtu bylo sjednáno více úvěrových smluv ve stejnou dobu. Bylo by tak v rozporu s dobrými mravy, aby byl za toto jednání odpovědný žalovaný. Výrokem II okresní soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shledal totiž okolnost zvláštního zřetele hodnou pro nepřiznání náhrady úspěšnému žalovanému dle § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v tom, že žalobkyně se až v průběhu řízení dozvěděla, že žalovaný jednal v duševní poruše.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalobkyně a navrhla, aby byl změněn tak, že žalobě bude vyhověno. Poukazuje na to, že po změně žaloby uplatňuje nárok na vydání bezdůvodného obohacení, jelikož v průběhu řízení vyšlo najevo, že žalovaný je omezen ve svéprávnosti. Nesouhlasí se závěrem, že se žalovaný neobohatil, že byl zneužit třetí osobou a že nárok na vydání bezdůvodného obohacení není v souladu s dobrými mravy. Soud prvního stupně nesprávně dovodil, že žalobkyni nevznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení (poskytnutých prostředků). Takový závěr odporuje § 2991 a § 2993 o. z. Jak plyne např. z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 527/2020 ze dne 10. 7. 2020, bezdůvodné obohacení je, „objektivně nastalý stav vyvolaný tím, že bez právem uznaného důvodu došlo k přesunu majetkových hodnot od jednoho subjektu k druhému“. Zákonný důsledek neplatnosti smlouvy dle § 2993 o. z. je vznik nároku na vydání bezdůvodného obohacení a je třeba zkoumat, zda její požadavek na jeho vydání není v rozporu s dobrými mravy. Z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 929/2021 ze dne 23. 11. 2021 (na který poukázal okresní soud) i z rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 13 Co 375/2021 ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" (který zmiňuje žalobkyně) vyplývá, že „není namístě přijmout paušalizující závěr, že osoba nesvéprávná či stižená duševní poruchou není povinna bez právem aprobovaného důvodu získaný majetkový prospěch vydat\". Nejvyšší soud uvedl, že ani případná následná dispozice obohaceného se získanými prostředky (vydal-li je například třetí osobě) nic nemění na jeho pasivní věcné legitimaci k vydání bezdůvodného obohacení a mohla by mít význam toliko pro právní vztah mezi žalovaným a osobou, jíž příslušné majetkové hodnoty poskytl. Citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ukládá soudům, aby bezdůvodného obohacení u osob s omezenou svéprávností neposuzovaly formálně, ale přihlédly ke konkrétním okolnostem případu a zkoumaly, zda žalobce při zachování pečlivého postupu mohl o omezení svéprávnosti žalovaného vědět. Teprve pokud by o tom žalobce mohl vědět, byl by výkon práva v rozporu s dobrými mravy. V projednávané věci však žalobkyně neměla informaci o jeho duševní poruše, neboť smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetového bankovnictví, žalobkyně žalovaného neviděla, a nemohla rozpoznat projevy jeho duševní poruchy a nebyl v té době omezen ve svéprávnosti. Okresní soud neuvedl, v čem mělo spočívat mravně závadné jednání žalobkyně. V rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 13 Co 375/2021 byla řešena skutkově srovnatelná věc a nebyl shledán rozpor požadavku na vydání bezdůvodného obohacení s dobrými mravy. I kdyby žalovaný byl zneužit třetí sobou, nemůže to jít k tíži žalobkyně. Příp. následná dispozice žalovaného se získanými prostředky (vydal-li je třetí osobě) nic nemění na jeho pasivní legitimaci. Byl-li žalovaný zneužit třetí osobou, měl by opatrovník podat trestní oznámení a uplatnit nárok vůči této osobě; bylo by však nespravedlivé následky jejího protiprávního jednání přenášet na žalobkyni, která postupovala v dobré víře a v souladu s právními předpisy a ke zneužití žalovaného nepřispěla.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Opatrovník navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil a příp. přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 929/2021 dle něj nevyplývá, že by podmínkou rozporu požadavku na vydání bezdůvodného obohacení s dobrými mravy bylo obeznámení poskytovatele úvěru s neschopností úvěrovaného právně jednat. Opatrovník má za to, že k obeznámení žalobkyně se zdravotním stavem žalovaného nedošlo v důsledku jejího závadného jednání. Jediným příjmem žalovaného byl invalidní důchod 16 762 Kč, jeho výdaje na bydlení činily 10 800 Kč měsíčně, na spotřebu mu tak zbývala částka 5 962 Kč, a tudíž po odečtení splátky úvěru mu zbývalo jen 1 859 Kč, což neodpovídá ani životnímu minimu. Žalovaný z toho však měl hradit stravu, ošacení, dopravu a další nezbytné životní potřeby a měl další závazky. Jeho výdaje tak v důsledku tohoto úvěru převyšovaly jeho příjmy. Z této bilance je zřejmé, že úvěr neměl být žalovanému poskytnut, protože nebyl schopen ho splácet. Pokud by se žalobkyně úvěruschopností žalovaného řádně zabývala a žádala po něm doložit např. doklady o výdajích na bydlení a spotřebu, k tomuto závěru by došla a současně mohla zjistit, že trpí duševní poruchou. Žalobkyně tedy nebyla se stavem žalovaného obeznámena z důvodu své vlastní nedbalosti (viz nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1292/21 ze dne 7. 10. 2021). Zneužití žalovaného (zranitelné osoby) třetí osobou bylo prokázáno a takovou situaci Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 929/2021 hodnotil jako významnou pro posouzení, zda je nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s dobrými mravy. Okresní soud tak nepochybil, vzal-li v potaz, že žalovaný z finančních prostředků od žalobkyně neměl žádný prospěch. Uvedené by nemělo jít k tíži žalovaného, neboť by to bylo v rozporu s principem ochrany slabších zakotveným v § 3 odst. 2 o. z.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a jemu předcházející řízení, doplnil dokazování přečtením výpisů z účtu žalovaného č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":" od ledna 2023 do února 2024 a z účtu žalovaného č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":" od ledna do června 2024, listiny označené jako Posouzení úvěruschopnosti klienta (žalovaného), žádosti opatrovníka žalovaného o přezkoumání postupu policejního orgánu ze 14. 8. 2025, sdělení Okresního státního zastupitelství v České Lípě ze 17. 9. 2025, oznámení opatrovníka žalovaného z 18. 6. 2026 adresovaného Okresnímu státnímu zastupitelství v Liberci, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Okresní soud na základě řádně provedených a v souladu s § 132 o. s. ř. vyhodnocených důkazů dospěl ke správným skutkovým zjištěním, z nichž i odvolací soud po doplnění dokazování v odvolacím řízení vychází.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Bylo okresním soudem objasněno, že žalovaná v pozici věřitelky (banky) a žalovaný v pozici spotřebitele uzavřeli ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" smlouvu o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 300 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednanými úroky a poplatky v měsíčních splátkách 4 103 Kč. Výpisem z běžného účtu žalovaného č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":" je prokázáno, že částku 300 000 Kč žalobkyně převedla na tento běžný účet žalovaného 15. 2. 2024.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě č. j. 41 Nc 5307/2024-114 ze dne 16. 5. 2025, který nabyl právní moci dne 13. 6. 2025, byl žalovaný omezen ve svéprávnosti na dobu 5 let od právní moci tohoto rozsudku tak, že mj. není schopen činit soukromoprávní jednání, jejichž předmětem je hodnota nad 1 000 Kč v každém jednotlivém právním jednání. Z uvedeného vyplývá, že 15. 2. 2024, kdy žalovaný smlouvu o úvěru s žalobkyní uzavřel, jeho svéprávnost ještě nebyla omezena. Avšak okresní soud správně ze znaleckého posudku č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly za jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" zjistil, že žalovaný již od raného dětství (po prodělané operaci mozku) trpí duševní poruchou trvalého charakteru spojenou s poruchou kognitivních funkcí, poruchou paměti, s narušeným intelektem, který je na úrovni lehké mentální retardace. Je schopen nakládat s finančními prostředky velmi omezeně, chápe funkci peněz jako platidla, zná velmi přibližně běžné ceny, je však snadno ovlivnitelný, důvěřivý. Není schopen uzavírat smlouvy kromě jednoduchých ústních kupních smluv do částky 4 000 Kč měsíčně, a není schopen uzavírat písemné smlouvy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Podle § 581 o. z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Podle § 2993 věty prvé o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Podle § 3 odst. 2 písm. c) o. z. nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Z uvedeného znaleckého posudku jednoznačně plyne, že žalovaný pro uvedenou duševní poruchu, kterou trpí již od dětství a je trvalého charakteru, nebyl schopen posoudit důsledky uzavření smlouvy o úvěru ve výši 300 000 Kč, jednal tak v duševní poruše, která jej činila k takovému právnímu jednání neschopným. Okresní soud proto správně uzavřel, že smlouva o úvěru z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", kterou účastníci podle § 2395 o. z. uzavřeli, je podle § 581 věty druhé o. z. neplatná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Lze souhlasit s žalobkyní v tom, že z (shora citovaných) ustanovení § 2991 odst. 1, § 2993 věty prvé o. z. vyplývá, že smluvní strana, která plnila druhé smluvní straně na základě neplatné smlouvy, má zásadně proti ní právo na vrácení toho, co plnila. Aktivní a pasivní legitimace závazku z bezdůvodného obohacení vzniklého plněním z neplatné smlouvy (jako tomu je i v projednávané věci) svědčí zásadně toliko smluvním stranám, a ani příp. následná dispozice obohaceného se získaným prostředky (vydal-li je např. třetí osobě) sama o sobě nic nemění na jeho pasivní věcné legitimaci k vydání bezdůvodného obohacení (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 694/2019 ze dne 4. 6. 2019, uveřejněný pod č. 22/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a sp. zn. 32 Cdo 3682/2016 ze dne 10. 1. 2017).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Avšak Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 929/2021 ze dne 23. 11. 2021 shrnul, že: „Rozhodovací praxe dovolacího soudu (jakož i Ústavního soudu) ovšem v obdobných případech (zvlášť jde-li o bezdůvodné obohacení osob s psychosociálním postižením) klade silný akcent i na to, aby při vypořádání vztahu z takto vzniklého bezdůvodného obohacení nebylo postupováno ryze formálně a mechanicky, nýbrž vždy bylo přihlédnuto ke konkrétním okolnostem věci a byly zohledněny také principy vyjádřené v hlavě I. části první občanského zákoníku, jež se promítají do interpretace soukromého práva (srov. § 2 odst. 1 o. z.) a jejichž aplikace v konkrétních věcech není vyloučena ani v zásadě objektivní povahou vztahu z bezdůvodného obohacení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2880/2016, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 527/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1311/2019, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1592/2021; srov. též nález Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. II. ÚS 1292/21). V této souvislosti je zmiňován zejména korektiv dobrých mravů (§ 2 odst. 3 o. z.) a princip ochrany slabších obsažený v § 3 odst. 2 písm. c) o. z. (jenž zakazuje, aby kdokoliv utrpěl neodůvodněnou újmu pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení), povinnost poctivého právního jednání (srov. § 6 o. z.) či zákaz zneužití práva (§ 8 o. z.).“ Nejvyšší soud v jím řešeném případě konkrétně vytkl odvolacímu soudu, že se omezil na konstatování neplatnosti účastníky uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru a s odkazem na (formální) účastenství žalovaného a objektivní povahu bezdůvodného obohacení (k jehož vzniku se nevyžaduje protiprávní jednání ani zavinění a kdy v zásadě nejsou právně významné ani případné další dispozice s takto nabytým bezdůvodným obohacením) odmítl obranu žalovaného, že ze sjednaného kontraktu neměl prospěch, neboť se stal nástrojem jiných osob, jež zneužily jeho rozumové nedostatečnosti a následně jej připravily o vyplacené peněžité plnění. Zdůraznil, že tím, že odvolací soud v uvedené věci nepovažoval za významné, zda se žalovaný pro svůj hendikep (duševní poruchu) nestal obětí nepoctivého právního jednání a že z poskytnutých prostředků neměl sám žádný majetkový prospěch, rezignoval na reflexi výše zmíněných principů, nezohlednil účel pravidla o neplatnosti právního jednání dle § 581 o. z. (jež má chránit jednajícího v duševní poruše), ani případné hledisko dobrých mravů. Vytkl odvolacímu soudu též to, že neobjasnil okolnosti týkající se procesu uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, jež by umožňovaly poskytnout přesvědčivou odpověď na otázku (relevantní z hlediska aplikace korektivu dobrých mravů a zákazu zneužití práva), zdali poskytovatel úvěru (jednající za účelem dosažení zisku) mohl při korektním postupu získat povědomost o tom, že žalovaný (spotřebitel) není kvůli svému psychosociálnímu postižení (jež s sebou nese neschopnost právně jednat, jakož i neschopnost bránit se případnému zneužití práva) schopen uzavřít platnou úvěrovou smlouvu. Odkázal na nález sp. zn. II. ÚS 1292/21 ze dne 7. 9. 2021, v němž Ústavní soud uvedl, že mohou nastat případy, u nichž budou úvahy o použití korektivu dobrých mravů při posuzování bezdůvodného obohacení osob s omezenou svéprávností na místě. Jde dle Ústavního soudu nejen o situace, kdy poskytovatel úvěru poskytne spotřebiteli ze zištných důvodů úvěr, přestože ví, že daný spotřebitel není kvůli svému psychosociálnímu postižení, či dokonce omezené svéprávnosti způsobilý uzavřít platnou úvěrovou smlouvu, ale též o situace, kdy poskytovatel úvěru úmyslně opomene svou zákonnou povinnost posoudit spotřebitelovu úvěruschopnost, tj. schopnost plánovaný úvěr splatit [tato povinnost vyplývá z § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“)]. Též uvedl, že u spotřebitelských vztahů vzniklých v riskantním prostředí obchodování s úvěry na internetu nelze přenášet veškerá rizika pouze na spotřebitele, který je oproti poskytovateli úvěrů v postavení slabší smluvní strany, což platí zvláště u tak zranitelných skupin, jako jsou lidé s psychosociálním postižením a omezenou svéprávností či jednající v duševní poruše.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Z uvedených závěrů je třeba vycházet i v projednávané věci, když opatrovník žalovaného namítá, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného a že se žalovaný právě pro jeho hendikep stal obětí manipulace ze strany jeho bývalé družky a z poskytnutých prostředků neměl prospěch.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Z citovaných ustanovení vyplývá, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat důkladně nejen příjmovou složku žadatele o úvěr, tj. existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání, výši průměrné mzdy apod., ale i složku výdajovou, tj. náklady na bydlení, dopravu, běžné výdaje, závazky či příp. exekuční a insolvenční řízení žadatele. Poskytovatel úvěru má povinnost na základě zhodnocení příjmů a výdajů žadatele s odbornou péčí posoudit, zda žadatel (dlužník) nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že se nespoléhá pouze na údaje, které mu poskytl sám žadatel o úvěr, ale že tyto údaje dostupnými způsoby ověří.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Žalobkyně vyšla z tvrzení žalovaného v žádosti o úvěr, že pobírá invalidní důchod ve výši ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" a má nulové výdaje na bydlení a splátky úvěrů a nulové ostatní výdaje. K tomu (jak tvrdí) ověřila přes systém CBCB (bankovní a nebankovní registry), že žalovaný se nenachází v prodlení se splácením závazků a že není zatížen dalšími úvěrovými produkty a že proti němu není vedeno exekuční ani insolvenční řízení. Příjmy žalovaného ověřila prostřednictvím běžného účtu č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":", který pro žalovaného vede. Žalobkyně dále vzala v potaz, že žalovaný uvedl nulové výdaje, a jeho životní výdaje tak určila dle matematického modelu na částku 7 902 Kč měsíčně. Dospěla tak k závěru, že žalovaný je schopen splátku 4 103 Kč měsíčně platit. Tento závěr je však z níže uvedených důvodů nesprávný.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Z výpisů z běžného účtu č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" za období od 1. 2. 2023 ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" 15. 2. 2023 sice odvolací soud zjistil, že žalovaný pobíral od února do května 2023 částečný invalidní důchod ve výši 15 752 Kč, od června 2023 do ledna 2024 ve výši 16 782 Kč a v únoru 2024 ve výši 16 782 Kč a vedle toho příspěvek na péči 880 Kč a příspěvek na mobilitu 900 Kč měsíčně. Z výpisů však dále plyne, že v podstatě veškeré tyto prostředky byly z účtu pravidelně vybrány ihned po jejich připsání na účet a zůstatky na účtu na konci měsíce nepřekračovaly 100 Kč, s výjimkou měsíců července a prosince 2023 a ledna 2024, kdy dosáhly částky 1 801,44 Kč až 1 833,44 Kč. To tedy naopak signalizovalo, že hospodaření žalovaného není přebytkové a že nemá dostatek finančních prostředků na zaplacení pravidelné měsíční splátky 4 103 Kč. Navíc bylo zcela zřejmé, že jde o osobu s významným zdravotním postižením (pobíral invalidní důchod a příspěvek na péči), a tedy že jeho výdělkové možnosti jsou výrazně omezeny. Proto tvrdil-li žalovaný v žádosti o úvěr, že nemá žádné výdaje (což je u dospělého člověka zcela nepravděpodobné), bylo na místě ho vyzvat, aby objasnil, zda a jakým způsobem má zajištěno bydlení a ostatní životní potřeby. To však žalobkyně neučinila, zcela rezignovala na objasnění výdajů žalovaného, spokojila se s neobjasněným a neověřeným tvrzením žalovaného, že žádné pravidelné výdaje nemá, byť se toto jevilo i vzhledem k nízkým zůstatkům na jeho běžném účtu nepravděpodobným, a vyšla toliko z fiktivní částky nákladů 7 902 Kč určené užitím „ekonomického modelu“, aniž by ji (její dostatečnost konkrétně ve vztahu k žalovanému) jakkoliv ověřovala. Závěr žalobkyně o schopnosti žalovaného úvěr splácet proto není správný, žalobkyně řádně svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného uloženou jí v § 86 odst. 1 z. s. ú. nesplnila. Tím se také sama připravila o možnost komunikací s žalovaným získat poznatky o jeho poměrech, zejména o jeho psychosociálním postižení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Dále odvolací soud z žádosti opatrovníka o přezkoumání postupu policejního orgánu ze 14. 8. 2025 (č. l. 147-148) a písemného sdělení Okresního státního zastupitelství v České Lípě sp. zn. NMPS/1687/2025 ze 17. 9. 2025 (č. l. 146-148) zjistil, že okresní státní zástupce přezkoumal postup policie, která po provedeném šetření skutku spočívajícího ve fyzickém útoku, kterého se vůči žalovanému coby poškozenému dopustil „neznámý pachatel“, věc odložila. Opatrovník v žádosti o přezkum uvedl, že dle sdělení samotného žalovaného byl žalovaný opakovaně napaden (","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":") týmiž osobami u něj doma a motiv napadení měl být majetkový. Okresní státní zástupce postup policie správným neshledal a uložil jí pokyn k zahájení úkonů trestního řízení a k řádnému prověření, zdokumentování a objasnění v trestním řízení. Z odůvodnění sdělení též vyplývá, že 4. 7. 2024 se některý z pěti možných pachatelů vůči žalovanému dopustil brutálního fyzického napadení, kterým mu bylo způsobeno závažné zranění, a to zavřená zlomenina nosní kosti, otřes mozku s nitrolebním krvácením, což si vyžádal hospitalizaci žalovaného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Z trestního oznámení z 18. 6. 2026 (č. l. 134-135) odvolací soud zjistil, že bylo podáno opatrovníkem, který řeší řadu pohledávek, které jsou vůči žalovanému vymáhány a vznikly v době soužití žalovaného s ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" v bytě, který si od února 2024 pronajali přes realitní kancelář. Žalovaný hradil realitní poplatek 10 000 Kč. Dalších 25 000 Kč (které žalovanému předal jeho děd ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" spolu se základním vybavením bytu) vzala ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a sama uzavřela nájemní smlouvu na své jméno. Po nastěhování do bytu iniciovala několik žádostí o půjčky, které žalovaný uzavřel s tím, že jinak ho vyhodí z bytu. Dle trestního oznámení jde o sedm smluv uzavřených v období od 12. 2. 2024 do 10. 4. 2024 v objemu celkem 365 110 Kč. Soužití s ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" bylo konfliktní, bila ho, vyhazovala ho z bytu, brala mu peníze, musel se starat o její dceru. Vše se vyhrotilo fyzickým napadením žalovaného 4. 7. 2024, kdy zasahovala policie a žalovaný byl převezen do nemocnice. Hospitalizace trvala od 4. 7. 2024 do 4. 10. 2024. Po propuštění z nemocnice bylo ve spolupráci s terénní pracovnicí Člověka v tísni žalovanému zajištěno bydlení v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":". Z vybavení bytu neměl nic, vše odstěhovala nebo prodala ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Částku 300 000 Kč žalobkyně na základě (neplatné) smlouvy o úvěru č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" převedla z úvěrového účtu žalovaného na jeho běžný účet č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":" dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a téhož dne byla převedena na účet žalovaného č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":", jak správně zjistil okresní soud z výpisu z účtu č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":" za měsíc únor 2024. Odvolací soud z výpisu z účtu žalovaného č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":" za období od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024 zjistil, že téhož dne 15. 2. 2024 proběhly dvě platby 16 798 Kč a 31 974 Kč v prodejně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a dva výběry hotovosti 20 000 Kč a 30 000 Kč. Na účet ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" bylo v tomto měsíci převedeno (ve 13 položkách) celkem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":", opačně z jejího účtu na účet žalovaného toliko ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" (ve třech transakcích). Dalších 99 transakcí svědčí o nákupech v internetových aplikacích sociální sítí TiTok, Google Payment, Google Play, Paysafecard, Microsoft a Apple a jejich výše se pohybovala od 82,69 Kč do 33 247,18 Kč. Částky připsané na tento účet dne 13. 2. 2024 ve výši 73 000 Kč od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" a 35 000 Kč dne 26. 2. 2024 představují čerpání úvěru, stejně jako 19. 2. 2024 připsaná částka 30 000 Kč z účtu žalovaného č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":" je půjčka od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", jak plyne z výpisu z účtu č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":". V důsledku na účtu v tomto období provedených 162 transakcí byl zůstatek již ke dni 29. 2. 2024 jen 0,64 Kč. V následujícím měsíci byla na účet žalovaného připsána částka 6 000 Kč 19. 3. 2024 z titulu půjčky od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". Konečný zůstatek na účtu k 30. 4. 2024 byl 1 Kč, k 31. 5. 2024 -0,10 Kč, k 28. 6. 2024 -0,11 Kč. Opatrovník žalovaného při jednání okresního soudu dne 13. 2. 2026 (č. l. 25) uvedl, že žalovaný po propuštění z nemocnice (k čemuž došlo v říjnu 2024) neměl u sebe nic, finanční prostředky ani doklady.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Z odůvodněné opatrovnického rozsudku Okresního soudu v České Lípě č. j. 41 Nc 5307/2024-114 okresní soud zjistil, že žalovaný v opatrovnickém řízení vysvětlil, že půjčené prostředky byly využity na vybavení bytu, které odvezla ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", a na pořízení mobilních telefonů, nejen pro žalovaného, ale i pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". O tom, že žalovaný neměl z finančních prostředků prospěch, svědčí i to, že byl s vážným poraněním hlavy (která utrpěl při shora již popsaném fyzickém útoku) propuštěn z nemocnice zcela bez prostředků a bez jakéhokoliv majetku (jak uvedl opatrovník žalovaného při jednání dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":") a bydlení mu následně bylo zajištěno za pomoci organizace Člověk v tísni.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. S ohledem na shora uvedené skutečnosti okresní soud správně vycházel ze zjištění, že žalovaný neměl z prostředků z úvěru prospěch, neboť se stal s ohledem na svou důvěřivou a snadno ovlivnitelnou povahu způsobenou duševní poruchou obětí manipulace ze strany třetích osob, zejména bývalé družky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", a dokonce i předmětem fyzického úroku, při kterém utrpěl vážná zranění. Ačkoliv se žalobkyně na uvedené manipulaci a útoku na žalovaného (tj. na jednání třetích osob, v jehož důsledku byl žalovaný o úvěrové prostředky i jakýkoliv prospěch z nich připraven) nepodílela, sama tento stav umožnila tím, že žalovanému úvěr poskytla, aniž řádně zkoumala jeho úvěruschopnost. Bez uvedeného porušení povinnosti žalobkyní by se žalovaný do této situace nedostal. K tomu přistupuje již zmíněná okolnost, že při korektním přístupu žalobkyně k plnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 z. s. ú. by s ním musela komunikovat za účelem bližšího objasnění jeho poměrů, čímž by měla možnost získat poznatky o jeho duševním stavu (o jeho hendikepu). O tuto reálnou možnost se sama připravila. Je proto zcela správný závěr okresního soudu, že požadavek žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení je v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 o. z.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Zbývá dodat, že pro nadbytečnost odvolací soud neprovedl dokazování listinou označenou jako Argumentace užití ekonomického modelu pro potřeby dokladování úvěruschopnosti a odborným vyjádřením ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly za jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" Z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", neboť se jedná o obecná pojednání, z nichž nelze dovodit, jak konkrétně žalobkyně postupovala při uzavírání této smlouvy a ověřování úvěruschopnosti žalovaného. Nadbytečným odvolací soud shledal i žalobkyní navržený dotaz na Policii ČR na výsledky šetření ve věci opakovaných úvěrů žalovaného (tj. trestní oznámení opatrovníka žalovaného z 18. 6. 2026), neboť provedenými důkazy byl skutkový stav dostatečně objasněn v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. S ohledem na shora uvedené skutečnosti je rozsudek okresního soudu ve výroku I, jímž byla žaloba v požadavku na zaplacení částky 266 793,15 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 22. 8. 2024 do zaplacení zamítnuta, věcně správný, a proto byl odvolacím soudem v tomto výroku podle § 219 o. s. ř. potvrzen.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. Dále okresní soud správně vyšel z toho, že procesně úspěšnému žalovanému podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přísluší právo na náhradu nákladů, které v řízení před soudem prvního stupně účelně vynaložil. Avšak to, že se žalobkyně až v průběhu tohoto řízení dozvěděla, že žalovaný trpí duševní poruchou, která ho činí neschopným právně jednat, důvod zvláštního zřetele hodný pro nepřiznání této náhrady žalovanému ve smyslu § 150 o. s. ř. nezakládá, neboť žalovaná sama svým nekorektním jednáním (tím, že nesplnila svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného a úvěr žalovanému poskytla, ač nebyl schopen ho řádně splácet) k uvedené situaci významně přispěla. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku II podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému (který nebyl v řízení zastoupen advokátem a výši hotových výdajů nedoložil) náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 1 350 Kč, což zahrnuje paušální náhradu výdajů za 3 úkony – účast u jednání okresního soudu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a písemné vyjádření z 31. 3. 2026 – 3 x 450 Kč dle § 1 odst. 3 písm. a), c), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za analogického užití § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2638/2025 ze dne 18. 11. 2025).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. V odvolacím řízení procesně neúspěšné žalobkyni podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud uložil povinnost do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 450 Kč, což je paušální náhrada hotových výdajů za 1 úkon spočívající v písemném vyjádření opatrovníka žalovaného z 25. 6. 2025 k odvolání žalobkyně dle § 1 odst. 3 písm. a), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I zamítl žalobu, kterou se se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 266 793,15 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 266 793,15 Kč od 22. 8. 2024 do zaplacení. Vyšel ze zjištění, že účastníci , datum,  uzavřeli smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 300 000 Kč, který se žalovaný zavázal spolu s úrokem a s poplatky vrátit žalobkyni v měsíčních splátkách po 4 103 Kč. Částka 300 000 Kč byla poskytnuta na jeho běžný účet č. , č. účtu,  dne , datum, . Žalovaný byl rozsudkem Okresního soudu v České Lípě č. j. , spisová značka,  ze dne 16. 5. 2025 omezen ve svéprávnosti tak, že mj. není schopen činit soukromoprávní jednání, jejichž předmětem je hodnota nad 1 000 Kč v každém jednotlivém právním jednání. Z odůvodnění opatrovnického rozsudku zjistil, že návrh na zkoumání svéprávnosti žalovaného byl podán v červenci 2024 s odůvodněním, že žalovaný nezná hodnotu peněz, je značně důvěřivý a jeho okolí ho využívá, nastěhoval se k partnerce, která využívala jeho důvěřivosti a manipulovala s jeho penězi, má exekuci na invalidní důchod. Žalovaný v opatrovnickém řízení uvedl, že má půjčky ve výši cca 700 tisíc, bral si je v době, kdy se stěhoval s bývalou přítelkyní do bytu v , adresa, , aby mohl zaplatit kauci realitní kanceláři a nakoupit vybavení bytu, které jeho bývalá partnerka prodala nebo odvezla, a na utrácení na TikTok a na nákup mobilních telefonů pro sebe a partnerku. Dle znaleckého posudku č. , č. účtu,  , tituly před jménem,  , jméno FO, , , tituly za jménem, , znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, žalovaný trpí od dětství duševní poruchou trvalého charakteru. Okresní soud uzavřel, že smlouva o úvěru, kterou účastníci , datum,  uzavřeli podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), je neplatná podle § 581 věty druhé o. z., neboť žalovaný již tehdy trpěl duševní poruchou, která jej činila neschopným takto právně jednat. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatil, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Okresní soud však (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 929/2021 ze dne 23. 11. 2021 a na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1292/21 ze dne 7. 9. 2021) přihlédl k tomu, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetového bankovnictví, úvěr byl vyplacen na účet žalovaného, ač v té době žalovaný z důvodu duševní poruchy nebyl schopen právně jednat a prostřednictvím internetového bankovnictví spravovat své finance. S ohledem na tuto okolnost a na jeho snadnou ovlivnitelnost, důvěřivost, neschopnost počítat a neznalost hodnoty peněz je pravděpodobné, že byl zneužit třetí osobou. To plyne i z toho, že podle předloženého výpisu z účtu žalovaného jsou všechny příchozí finanční prostředky vzápětí odesílány na jiné účty nebo vybírány, že v týž den, kdy došlo k čerpání úvěru od žalobkyně, byla na účet žalovaného z účtu , jméno FO,  zaslána 1 Kč, která byla vzápětí zaslána na další účet pod variabilním symbolem, což je obvyklý způsob, jakým nebankovní úvěrové společnosti ověřují identitu a účty klientů, z čehož plyne, že jménem žalovaného a prostřednictvím jeho účtu bylo sjednáno více úvěrových smluv ve stejnou dobu. Bylo by tak v rozporu s dobrými mravy, aby byl za toto jednání odpovědný žalovaný. Výrokem II okresní soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shledal totiž okolnost zvláštního zřetele hodnou pro nepřiznání náhrady úspěšnému žalovanému dle § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v tom, že žalobkyně se až v průběhu řízení dozvěděla, že žalovaný jednal v duševní poruše.2. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalobkyně a navrhla, aby byl změněn tak, že žalobě bude vyhověno. Poukazuje na to, že po změně žaloby uplatňuje nárok na vydání bezdůvodného obohacení, jelikož v průběhu řízení vyšlo najevo, že žalovaný je omezen ve svéprávnosti. Nesouhlasí se závěrem, že se žalovaný neobohatil, že byl zneužit třetí osobou a že nárok na vydání bezdůvodného obohacení není v souladu s dobrými mravy. Soud prvního stupně nesprávně dovodil, že žalobkyni nevznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení (poskytnutých prostředků). Takový závěr odporuje § 2991 a § 2993 o. z. Jak plyne např. z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 527/2020 ze dne 10. 7. 2020, bezdůvodné obohacení je, „objektivně nastalý stav vyvolaný tím, že bez právem uznaného důvodu došlo k přesunu majetkových hodnot od jednoho subjektu k druhému“. Zákonný důsledek neplatnosti smlouvy dle § 2993 o. z. je vznik nároku na vydání bezdůvodného obohacení a je třeba zkoumat, zda její požadavek na jeho vydání není v rozporu s dobrými mravy. Z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 929/2021 ze dne 23. 11. 2021 (na který poukázal okresní soud) i z rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 13 Co 375/2021 ze dne , datum,  (který zmiňuje žalobkyně) vyplývá, že „není namístě přijmout paušalizující závěr, že osoba nesvéprávná či stižená duševní poruchou není povinna bez právem aprobovaného důvodu získaný majetkový prospěch vydat\". Nejvyšší soud uvedl, že ani případná následná dispozice obohaceného se získanými prostředky (vydal-li je například třetí osobě) nic nemění na jeho pasivní věcné legitimaci k vydání bezdůvodného obohacení a mohla by mít význam toliko pro právní vztah mezi žalovaným a osobou, jíž příslušné majetkové hodnoty poskytl. Citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ukládá soudům, aby bezdůvodného obohacení u osob s omezenou svéprávností neposuzovaly formálně, ale přihlédly ke konkrétním okolnostem případu a zkoumaly, zda žalobce při zachování pečlivého postupu mohl o omezení svéprávnosti žalovaného vědět. Teprve pokud by o tom žalobce mohl vědět, byl by výkon práva v rozporu s dobrými mravy. V projednávané věci však žalobkyně neměla informaci o jeho duševní poruše, neboť smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetového bankovnictví, žalobkyně žalovaného neviděla, a nemohla rozpoznat projevy jeho duševní poruchy a nebyl v té době omezen ve svéprávnosti. Okresní soud neuvedl, v čem mělo spočívat mravně závadné jednání žalobkyně. V rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 13 Co 375/2021 byla řešena skutkově srovnatelná věc a nebyl shledán rozpor požadavku na vydání bezdůvodného obohacení s dobrými mravy. I kdyby žalovaný byl zneužit třetí sobou, nemůže to jít k tíži žalobkyně. Příp. následná dispozice žalovaného se získanými prostředky (vydal-li je třetí osobě) nic nemění na jeho pasivní legitimaci. Byl-li žalovaný zneužit třetí osobou, měl by opatrovník podat trestní oznámení a uplatnit nárok vůči této osobě; bylo by však nespravedlivé následky jejího protiprávního jednání přenášet na žalobkyni, která postupovala v dobré víře a v souladu s právními předpisy a ke zneužití žalovaného nepřispěla.3. Opatrovník navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil a příp. přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 929/2021 dle něj nevyplývá, že by podmínkou rozporu požadavku na vydání bezdůvodného obohacení s dobrými mravy bylo obeznámení poskytovatele úvěru s neschopností úvěrovaného právně jednat. Opatrovník má za to, že k obeznámení žalobkyně se zdravotním stavem žalovaného nedošlo v důsledku jejího závadného jednání. Jediným příjmem žalovaného byl invalidní důchod 16 762 Kč, jeho výdaje na bydlení činily 10 800 Kč měsíčně, na spotřebu mu tak zbývala částka 5 962 Kč, a tudíž po odečtení splátky úvěru mu zbývalo jen 1 859 Kč, což neodpovídá ani životnímu minimu. Žalovaný z toho však měl hradit stravu, ošacení, dopravu a další nezbytné životní potřeby a měl další závazky. Jeho výdaje tak v důsledku tohoto úvěru převyšovaly jeho příjmy. Z této bilance je zřejmé, že úvěr neměl být žalovanému poskytnut, protože nebyl schopen ho splácet. Pokud by se žalobkyně úvěruschopností žalovaného řádně zabývala a žádala po něm doložit např. doklady o výdajích na bydlení a spotřebu, k tomuto závěru by došla a současně mohla zjistit, že trpí duševní poruchou. Žalobkyně tedy nebyla se stavem žalovaného obeznámena z důvodu své vlastní nedbalosti (viz nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1292/21 ze dne 7. 10. 2021). Zneužití žalovaného (zranitelné osoby) třetí osobou bylo prokázáno a takovou situaci Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 929/2021 hodnotil jako významnou pro posouzení, zda je nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s dobrými mravy. Okresní soud tak nepochybil, vzal-li v potaz, že žalovaný z finančních prostředků od žalobkyně neměl žádný prospěch. Uvedené by nemělo jít k tíži žalovaného, neboť by to bylo v rozporu s principem ochrany slabších zakotveným v § 3 odst. 2 o. z.4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a jemu předcházející řízení, doplnil dokazování přečtením výpisů z účtu žalovaného č. , č. účtu,  od ledna 2023 do února 2024 a z účtu žalovaného č. , č. účtu,  od ledna do června 2024, listiny označené jako Posouzení úvěruschopnosti klienta (žalovaného), žádosti opatrovníka žalovaného o přezkoumání postupu policejního orgánu ze 14. 8. 2025, sdělení Okresního státního zastupitelství v České Lípě ze 17. 9. 2025, oznámení opatrovníka žalovaného z 18. 6. 2026 adresovaného Okresnímu státnímu zastupitelství v Liberci, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.5. Okresní soud na základě řádně provedených a v souladu s § 132 o. s. ř. vyhodnocených důkazů dospěl ke správným skutkovým zjištěním, z nichž i odvolací soud po doplnění dokazování v odvolacím řízení vychází.6. Bylo okresním soudem objasněno, že žalovaná v pozici věřitelky (banky) a žalovaný v pozici spotřebitele uzavřeli , datum,  smlouvu o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 300 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednanými úroky a poplatky v měsíčních splátkách 4 103 Kč. Výpisem z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu,  je prokázáno, že částku 300 000 Kč žalobkyně převedla na tento běžný účet žalovaného 15. 2. 2024.7. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě č. j. 41 Nc 5307/2024-114 ze dne 16. 5. 2025, který nabyl právní moci dne 13. 6. 2025, byl žalovaný omezen ve svéprávnosti na dobu 5 let od právní moci tohoto rozsudku tak, že mj. není schopen činit soukromoprávní jednání, jejichž předmětem je hodnota nad 1 000 Kč v každém jednotlivém právním jednání. Z uvedeného vyplývá, že 15. 2. 2024, kdy žalovaný smlouvu o úvěru s žalobkyní uzavřel, jeho svéprávnost ještě nebyla omezena. Avšak okresní soud správně ze znaleckého posudku č. , č. účtu,  ze dne , datum,  , tituly před jménem,  , jméno FO, , , tituly za jménem,  zjistil, že žalovaný již od raného dětství (po prodělané operaci mozku) trpí duševní poruchou trvalého charakteru spojenou s poruchou kognitivních funkcí, poruchou paměti, s narušeným intelektem, který je na úrovni lehké mentální retardace. Je schopen nakládat s finančními prostředky velmi omezeně, chápe funkci peněz jako platidla, zná velmi přibližně běžné ceny, je však snadno ovlivnitelný, důvěřivý. Není schopen uzavírat smlouvy kromě jednoduchých ústních kupních smluv do částky 4 000 Kč měsíčně, a není schopen uzavírat písemné smlouvy.8. Podle § 581 o. z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. Podle § 2993 věty prvé o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.11. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.12. Podle § 3 odst. 2 písm. c) o. z. nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých.13. Z uvedeného znaleckého posudku jednoznačně plyne, že žalovaný pro uvedenou duševní poruchu, kterou trpí již od dětství a je trvalého charakteru, nebyl schopen posoudit důsledky uzavření smlouvy o úvěru ve výši 300 000 Kč, jednal tak v duševní poruše, která jej činila k takovému právnímu jednání neschopným. Okresní soud proto správně uzavřel, že smlouva o úvěru z , datum, , kterou účastníci podle § 2395 o. z. uzavřeli, je podle § 581 věty druhé o. z. neplatná.14. Lze souhlasit s žalobkyní v tom, že z (shora citovaných) ustanovení § 2991 odst. 1, § 2993 věty prvé o. z. vyplývá, že smluvní strana, která plnila druhé smluvní straně na základě neplatné smlouvy, má zásadně proti ní právo na vrácení toho, co plnila. Aktivní a pasivní legitimace závazku z bezdůvodného obohacení vzniklého plněním z neplatné smlouvy (jako tomu je i v projednávané věci) svědčí zásadně toliko smluvním stranám, a ani příp. následná dispozice obohaceného se získaným prostředky (vydal-li je např. třetí osobě) sama o sobě nic nemění na jeho pasivní věcné legitimaci k vydání bezdůvodného obohacení (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 694/2019 ze dne 4. 6. 2019, uveřejněný pod č. 22/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a sp. zn. 32 Cdo 3682/2016 ze dne 10. 1. 2017).15. Avšak Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 929/2021 ze dne 23. 11. 2021 shrnul, že: „Rozhodovací praxe dovolacího soudu (jakož i Ústavního soudu) ovšem v obdobných případech (zvlášť jde-li o bezdůvodné obohacení osob s psychosociálním postižením) klade silný akcent i na to, aby při vypořádání vztahu z takto vzniklého bezdůvodného obohacení nebylo postupováno ryze formálně a mechanicky, nýbrž vždy bylo přihlédnuto ke konkrétním okolnostem věci a byly zohledněny také principy vyjádřené v hlavě I. části první občanského zákoníku, jež se promítají do interpretace soukromého práva (srov. § 2 odst. 1 o. z.) a jejichž aplikace v konkrétních věcech není vyloučena ani v zásadě objektivní povahou vztahu z bezdůvodného obohacení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2880/2016, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 527/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1311/2019, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1592/2021; srov. též nález Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. II. ÚS 1292/21). V této souvislosti je zmiňován zejména korektiv dobrých mravů (§ 2 odst. 3 o. z.) a princip ochrany slabších obsažený v § 3 odst. 2 písm. c) o. z. (jenž zakazuje, aby kdokoliv utrpěl neodůvodněnou újmu pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení), povinnost poctivého právního jednání (srov. § 6 o. z.) či zákaz zneužití práva (§ 8 o. z.).“ Nejvyšší soud v jím řešeném případě konkrétně vytkl odvolacímu soudu, že se omezil na konstatování neplatnosti účastníky uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru a s odkazem na (formální) účastenství žalovaného a objektivní povahu bezdůvodného obohacení (k jehož vzniku se nevyžaduje protiprávní jednání ani zavinění a kdy v zásadě nejsou právně významné ani případné další dispozice s takto nabytým bezdůvodným obohacením) odmítl obranu žalovaného, že ze sjednaného kontraktu neměl prospěch, neboť se stal nástrojem jiných osob, jež zneužily jeho rozumové nedostatečnosti a následně jej připravily o vyplacené peněžité plnění. Zdůraznil, že tím, že odvolací soud v uvedené věci nepovažoval za významné, zda se žalovaný pro svůj hendikep (duševní poruchu) nestal obětí nepoctivého právního jednání a že z poskytnutých prostředků neměl sám žádný majetkový prospěch, rezignoval na reflexi výše zmíněných principů, nezohlednil účel pravidla o neplatnosti právního jednání dle § 581 o. z. (jež má chránit jednajícího v duševní poruše), ani případné hledisko dobrých mravů. Vytkl odvolacímu soudu též to, že neobjasnil okolnosti týkající se procesu uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, jež by umožňovaly poskytnout přesvědčivou odpověď na otázku (relevantní z hlediska aplikace korektivu dobrých mravů a zákazu zneužití práva), zdali poskytovatel úvěru (jednající za účelem dosažení zisku) mohl při korektním postupu získat povědomost o tom, že žalovaný (spotřebitel) není kvůli svému psychosociálnímu postižení (jež s sebou nese neschopnost právně jednat, jakož i neschopnost bránit se případnému zneužití práva) schopen uzavřít platnou úvěrovou smlouvu. Odkázal na nález sp. zn. II. ÚS 1292/21 ze dne 7. 9. 2021, v němž Ústavní soud uvedl, že mohou nastat případy, u nichž budou úvahy o použití korektivu dobrých mravů při posuzování bezdůvodného obohacení osob s omezenou svéprávností na místě. Jde dle Ústavního soudu nejen o situace, kdy poskytovatel úvěru poskytne spotřebiteli ze zištných důvodů úvěr, přestože ví, že daný spotřebitel není kvůli svému psychosociálnímu postižení, či dokonce omezené svéprávnosti způsobilý uzavřít platnou úvěrovou smlouvu, ale též o situace, kdy poskytovatel úvěru úmyslně opomene svou zákonnou povinnost posoudit spotřebitelovu úvěruschopnost, tj. schopnost plánovaný úvěr splatit [tato povinnost vyplývá z § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“)]. Též uvedl, že u spotřebitelských vztahů vzniklých v riskantním prostředí obchodování s úvěry na internetu nelze přenášet veškerá rizika pouze na spotřebitele, který je oproti poskytovateli úvěrů v postavení slabší smluvní strany, což platí zvláště u tak zranitelných skupin, jako jsou lidé s psychosociálním postižením a omezenou svéprávností či jednající v duševní poruše.16. Z uvedených závěrů je třeba vycházet i v projednávané věci, když opatrovník žalovaného namítá, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného a že se žalovaný právě pro jeho hendikep stal obětí manipulace ze strany jeho bývalé družky a z poskytnutých prostředků neměl prospěch.17. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.18. Z citovaných ustanovení vyplývá, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat důkladně nejen příjmovou složku žadatele o úvěr, tj. existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání, výši průměrné mzdy apod., ale i složku výdajovou, tj. náklady na bydlení, dopravu, běžné výdaje, závazky či příp. exekuční a insolvenční řízení žadatele. Poskytovatel úvěru má povinnost na základě zhodnocení příjmů a výdajů žadatele s odbornou péčí posoudit, zda žadatel (dlužník) nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že se nespoléhá pouze na údaje, které mu poskytl sám žadatel o úvěr, ale že tyto údaje dostupnými způsoby ověří.19. Žalobkyně vyšla z tvrzení žalovaného v žádosti o úvěr, že pobírá invalidní důchod ve výši , částka,  a má nulové výdaje na bydlení a splátky úvěrů a nulové ostatní výdaje. K tomu (jak tvrdí) ověřila přes systém CBCB (bankovní a nebankovní registry), že žalovaný se nenachází v prodlení se splácením závazků a že není zatížen dalšími úvěrovými produkty a že proti němu není vedeno exekuční ani insolvenční řízení. Příjmy žalovaného ověřila prostřednictvím běžného účtu č. , hodnota, , který pro žalovaného vede. Žalobkyně dále vzala v potaz, že žalovaný uvedl nulové výdaje, a jeho životní výdaje tak určila dle matematického modelu na částku 7 902 Kč měsíčně. Dospěla tak k závěru, že žalovaný je schopen splátku 4 103 Kč měsíčně platit. Tento závěr je však z níže uvedených důvodů nesprávný.20. Z výpisů z běžného účtu č. , hodnota,  za období od 1. 2. 2023 , Anonymizováno,  15. 2. 2023 sice odvolací soud zjistil, že žalovaný pobíral od února do května 2023 částečný invalidní důchod ve výši 15 752 Kč, od června 2023 do ledna 2024 ve výši 16 782 Kč a v únoru 2024 ve výši 16 782 Kč a vedle toho příspěvek na péči 880 Kč a příspěvek na mobilitu 900 Kč měsíčně. Z výpisů však dále plyne, že v podstatě veškeré tyto prostředky byly z účtu pravidelně vybrány ihned po jejich připsání na účet a zůstatky na účtu na konci měsíce nepřekračovaly 100 Kč, s výjimkou měsíců července a prosince 2023 a ledna 2024, kdy dosáhly částky 1 801,44 Kč až 1 833,44 Kč. To tedy naopak signalizovalo, že hospodaření žalovaného není přebytkové a že nemá dostatek finančních prostředků na zaplacení pravidelné měsíční splátky 4 103 Kč. Navíc bylo zcela zřejmé, že jde o osobu s významným zdravotním postižením (pobíral invalidní důchod a příspěvek na péči), a tedy že jeho výdělkové možnosti jsou výrazně omezeny. Proto tvrdil-li žalovaný v žádosti o úvěr, že nemá žádné výdaje (což je u dospělého člověka zcela nepravděpodobné), bylo na místě ho vyzvat, aby objasnil, zda a jakým způsobem má zajištěno bydlení a ostatní životní potřeby. To však žalobkyně neučinila, zcela rezignovala na objasnění výdajů žalovaného, spokojila se s neobjasněným a neověřeným tvrzením žalovaného, že žádné pravidelné výdaje nemá, byť se toto jevilo i vzhledem k nízkým zůstatkům na jeho běžném účtu nepravděpodobným, a vyšla toliko z fiktivní částky nákladů 7 902 Kč určené užitím „ekonomického modelu“, aniž by ji (její dostatečnost konkrétně ve vztahu k žalovanému) jakkoliv ověřovala. Závěr žalobkyně o schopnosti žalovaného úvěr splácet proto není správný, žalobkyně řádně svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného uloženou jí v § 86 odst. 1 z. s. ú. nesplnila. Tím se také sama připravila o možnost komunikací s žalovaným získat poznatky o jeho poměrech, zejména o jeho psychosociálním postižení.21. Dále odvolací soud z žádosti opatrovníka o přezkoumání postupu policejního orgánu ze 14. 8. 2025 (č. l. 147-148) a písemného sdělení Okresního státního zastupitelství v České Lípě sp. zn. NMPS/1687/2025 ze 17. 9. 2025 (č. l. 146-148) zjistil, že okresní státní zástupce přezkoumal postup policie, která po provedeném šetření skutku spočívajícího ve fyzickém útoku, kterého se vůči žalovanému coby poškozenému dopustil „neznámý pachatel“, věc odložila. Opatrovník v žádosti o přezkum uvedl, že dle sdělení samotného žalovaného byl žalovaný opakovaně napaden (, datum,  a , datum, ) týmiž osobami u něj doma a motiv napadení měl být majetkový. Okresní státní zástupce postup policie správným neshledal a uložil jí pokyn k zahájení úkonů trestního řízení a k řádnému prověření, zdokumentování a objasnění v trestním řízení. Z odůvodnění sdělení též vyplývá, že 4. 7. 2024 se některý z pěti možných pachatelů vůči žalovanému dopustil brutálního fyzického napadení, kterým mu bylo způsobeno závažné zranění, a to zavřená zlomenina nosní kosti, otřes mozku s nitrolebním krvácením, což si vyžádal hospitalizaci žalovaného.22. Z trestního oznámení z 18. 6. 2026 (č. l. 134-135) odvolací soud zjistil, že bylo podáno opatrovníkem, který řeší řadu pohledávek, které jsou vůči žalovanému vymáhány a vznikly v době soužití žalovaného s , jméno FO,  v bytě, který si od února 2024 pronajali přes realitní kancelář. Žalovaný hradil realitní poplatek 10 000 Kč. Dalších 25 000 Kč (které žalovanému předal jeho děd , jméno FO,  spolu se základním vybavením bytu) vzala , jméno FO,  a sama uzavřela nájemní smlouvu na své jméno. Po nastěhování do bytu iniciovala několik žádostí o půjčky, které žalovaný uzavřel s tím, že jinak ho vyhodí z bytu. Dle trestního oznámení jde o sedm smluv uzavřených v období od 12. 2. 2024 do 10. 4. 2024 v objemu celkem 365 110 Kč. Soužití s , jméno FO,  bylo konfliktní, bila ho, vyhazovala ho z bytu, brala mu peníze, musel se starat o její dceru. Vše se vyhrotilo fyzickým napadením žalovaného 4. 7. 2024, kdy zasahovala policie a žalovaný byl převezen do nemocnice. Hospitalizace trvala od 4. 7. 2024 do 4. 10. 2024. Po propuštění z nemocnice bylo ve spolupráci s terénní pracovnicí Člověka v tísni žalovanému zajištěno bydlení v , adresa, . Z vybavení bytu neměl nic, vše odstěhovala nebo prodala , jméno FO, .23. Částku 300 000 Kč žalobkyně na základě (neplatné) smlouvy o úvěru č. , hodnota,  převedla z úvěrového účtu žalovaného na jeho běžný účet č. , č. účtu,  dne , datum,  a téhož dne byla převedena na účet žalovaného č. , č. účtu, , jak správně zjistil okresní soud z výpisu z účtu č. , č. účtu,  za měsíc únor 2024. Odvolací soud z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu,  za období od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024 zjistil, že téhož dne 15. 2. 2024 proběhly dvě platby 16 798 Kč a 31 974 Kč v prodejně , Anonymizováno,  , adresa,  a dva výběry hotovosti 20 000 Kč a 30 000 Kč. Na účet , jméno FO,  bylo v tomto měsíci převedeno (ve 13 položkách) celkem , částka, , opačně z jejího účtu na účet žalovaného toliko , částka,  (ve třech transakcích). Dalších 99 transakcí svědčí o nákupech v internetových aplikacích sociální sítí TiTok, Google Payment, Google Play, Paysafecard, Microsoft a Apple a jejich výše se pohybovala od 82,69 Kč do 33 247,18 Kč. Částky připsané na tento účet dne 13. 2. 2024 ve výši 73 000 Kč od , právnická osoba,  a 35 000 Kč dne 26. 2. 2024 představují čerpání úvěru, stejně jako 19. 2. 2024 připsaná částka 30 000 Kč z účtu žalovaného č. , č. účtu,  je půjčka od , právnická osoba, , jak plyne z výpisu z účtu č. , č. účtu, . V důsledku na účtu v tomto období provedených 162 transakcí byl zůstatek již ke dni 29. 2. 2024 jen 0,64 Kč. V následujícím měsíci byla na účet žalovaného připsána částka 6 000 Kč 19. 3. 2024 z titulu půjčky od , právnická osoba, . Konečný zůstatek na účtu k 30. 4. 2024 byl 1 Kč, k 31. 5. 2024 -0,10 Kč, k 28. 6. 2024 -0,11 Kč. Opatrovník žalovaného při jednání okresního soudu dne 13. 2. 2026 (č. l. 25) uvedl, že žalovaný po propuštění z nemocnice (k čemuž došlo v říjnu 2024) neměl u sebe nic, finanční prostředky ani doklady.24. Z odůvodněné opatrovnického rozsudku Okresního soudu v České Lípě č. j. 41 Nc 5307/2024-114 okresní soud zjistil, že žalovaný v opatrovnickém řízení vysvětlil, že půjčené prostředky byly využity na vybavení bytu, které odvezla , jméno FO, , a na pořízení mobilních telefonů, nejen pro žalovaného, ale i pro , jméno FO, . O tom, že žalovaný neměl z finančních prostředků prospěch, svědčí i to, že byl s vážným poraněním hlavy (která utrpěl při shora již popsaném fyzickém útoku) propuštěn z nemocnice zcela bez prostředků a bez jakéhokoliv majetku (jak uvedl opatrovník žalovaného při jednání dne , datum, ) a bydlení mu následně bylo zajištěno za pomoci organizace Člověk v tísni.25. S ohledem na shora uvedené skutečnosti okresní soud správně vycházel ze zjištění, že žalovaný neměl z prostředků z úvěru prospěch, neboť se stal s ohledem na svou důvěřivou a snadno ovlivnitelnou povahu způsobenou duševní poruchou obětí manipulace ze strany třetích osob, zejména bývalé družky , jméno FO, , a dokonce i předmětem fyzického úroku, při kterém utrpěl vážná zranění. Ačkoliv se žalobkyně na uvedené manipulaci a útoku na žalovaného (tj. na jednání třetích osob, v jehož důsledku byl žalovaný o úvěrové prostředky i jakýkoliv prospěch z nich připraven) nepodílela, sama tento stav umožnila tím, že žalovanému úvěr poskytla, aniž řádně zkoumala jeho úvěruschopnost. Bez uvedeného porušení povinnosti žalobkyní by se žalovaný do této situace nedostal. K tomu přistupuje již zmíněná okolnost, že při korektním přístupu žalobkyně k plnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 z. s. ú. by s ním musela komunikovat za účelem bližšího objasnění jeho poměrů, čímž by měla možnost získat poznatky o jeho duševním stavu (o jeho hendikepu). O tuto reálnou možnost se sama připravila. Je proto zcela správný závěr okresního soudu, že požadavek žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení je v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 o. z.26. Zbývá dodat, že pro nadbytečnost odvolací soud neprovedl dokazování listinou označenou jako Argumentace užití ekonomického modelu pro potřeby dokladování úvěruschopnosti a odborným vyjádřením , tituly před jménem,  , jméno FO, , , tituly za jménem,  Z , datum, , neboť se jedná o obecná pojednání, z nichž nelze dovodit, jak konkrétně žalobkyně postupovala při uzavírání této smlouvy a ověřování úvěruschopnosti žalovaného. Nadbytečným odvolací soud shledal i žalobkyní navržený dotaz na Policii ČR na výsledky šetření ve věci opakovaných úvěrů žalovaného (tj. trestní oznámení opatrovníka žalovaného z 18. 6. 2026), neboť provedenými důkazy byl skutkový stav dostatečně objasněn v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci.27. S ohledem na shora uvedené skutečnosti je rozsudek okresního soudu ve výroku I, jímž byla žaloba v požadavku na zaplacení částky 266 793,15 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 22. 8. 2024 do zaplacení zamítnuta, věcně správný, a proto byl odvolacím soudem v tomto výroku podle § 219 o. s. ř. potvrzen.28. Dále okresní soud správně vyšel z toho, že procesně úspěšnému žalovanému podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přísluší právo na náhradu nákladů, které v řízení před soudem prvního stupně účelně vynaložil. Avšak to, že se žalobkyně až v průběhu tohoto řízení dozvěděla, že žalovaný trpí duševní poruchou, která ho činí neschopným právně jednat, důvod zvláštního zřetele hodný pro nepřiznání této náhrady žalovanému ve smyslu § 150 o. s. ř. nezakládá, neboť žalovaná sama svým nekorektním jednáním (tím, že nesplnila svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného a úvěr žalovanému poskytla, ač nebyl schopen ho řádně splácet) k uvedené situaci významně přispěla. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku II podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému (který nebyl v řízení zastoupen advokátem a výši hotových výdajů nedoložil) náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 1 350 Kč, což zahrnuje paušální náhradu výdajů za 3 úkony – účast u jednání okresního soudu , datum,  a , datum,  a písemné vyjádření z 31. 3. 2026 – 3 x 450 Kč dle § 1 odst. 3 písm. a), c), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za analogického užití § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2638/2025 ze dne 18. 11. 2025).29. V odvolacím řízení procesně neúspěšné žalobkyni podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud uložil povinnost do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 450 Kč, což je paušální náhrada hotových výdajů za 1 úkon spočívající v písemném vyjádření opatrovníka žalovaného z 25. 6. 2025 k odvolání žalobkyně dle § 1 odst. 3 písm. a), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Lze proti němu podat do dvou měsíců od jeho doručení dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky u Okresního soudu v Liberci. Dovolání je přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolatel musí být až na výjimky stanovené v § 241 o. s. ř. zastoupen advokátem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSUL:2026:29.Co.145.2026.265","publishedAt":"2026-11-19","decisionAt":"2026-10-13","caseNumber":{"senate":29,"registry":"Co","index":145,"year":2026,"pageNumber":265},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Helena","lastName":"Bláhová","titlesAfter":"","function":"předsedkyně senátu"},"courtCode":"KSULLI","caseResultType":["POTVRZENI","ZMENA"],"caseSubject":"o zaplacení částky 266 793,15 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 28 C 256/2025-108 ze dne 8. 4. 2026","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":28,"registry":"C","index":256,"year":2025,"pageNumber":108},"affectedDate":"2026-04-08","courtCode":"OSLI","affectedTypes":["CONFIRM","CHANGE"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"13","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"86","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"1","lexNumber":254,"lexYear":2015,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":254,"lexYear":2015,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"132","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"150","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"220","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"224","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"241","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2395","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"86","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NAKLADY_RIZENI","BEZDUVODNE_OBOHACENI","PASIVNI_LEGITIMACE","DUSEVNI_PORUCHA","DOKAZOVANI","SMLOUVA_O_UVERU","PRACOVNEPRAVNI_VZTAHY","NAHRADA_NAKLADU","SMLOUVA_NAJEMNI","ODVOLANI"]},"styles":[{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}