{"uuid":"2ade9a5b-8b93-46dc-a105-ea8ab99523be","header":[{"texts":[{"text":"Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Ryšky a soudců JUDr. Ondřeje Sekvarda, Ph.D., a Mgr. Ivy Krejčířové ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobců: a) ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" trvale bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"b) ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" trvale bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupeni advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovaným: 1. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" 2. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupeni advokátkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o odstranění kamer,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o odvolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 2. května 2025, č. j. 54 C 145/2024-104,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. a IV. výroku potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve III. výroku mění tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobci a) k rukám jeho zástupce na náhradě nákladů řízení částku 29 805,50 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobci a) k rukám jeho zástupce na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8 603,10 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"IV. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobkyni b) k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8 603,10 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. a IV. výroku potvrzuje.II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve III. výroku mění tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobci a) k rukám jeho zástupce na náhradě nákladů řízení částku 29 805,50 Kč.III. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobci a) k rukám jeho zástupce na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8 603,10 Kč.IV. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobkyni b) k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8 603,10 Kč.","justification":[{"texts":[{"text":"1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovaným povinnost odstranit z domu na adrese ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" kameru umístěnou nad vchodovými dveřmi do domu z uliční části a dále kameru umístěnou na střeše ve dvorní části tohoto domu (I. výrok). Ohledně žalobkyně b) žalobu ve vztahu ke druhé zmíněné kameře zamítl (II. výrok). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že každému z žalovaných uložil povinnost zaplatit žalobci a) k rukám jeho zástupce částku 14 902,75 Kč (III. výrok) a že ve vztahu mezi žalobkyní b) a žalovanými nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (IV. výrok).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Soud prvního stupně zjistil, že žalovaní mají na svém domě umístěny dvě kamery, a to kameru nad vchodovými dveřmi do domu z uliční části (dále jen „kamera 1“) a kameru na střeše ve dvorní části domu (dále jen „kamera 2“). Žalobce a) bydlí ve svém řadovém domě sousedícím s rodinným domem žalovaných a žalobkyně b) je výlučným vlastníkem rodinného domu ležícího přes úzkou silnici naproti domu žalovaných, který navštěvuje a má v plánu se tam nastěhovat či nastěhovat některé ze svých tří dětí přibližně ve 2. polovině roku 2025. Kamera 1 je způsobilá snímat (a pořizovat o tom obrazový záznam ukládaný po dobu 3 dnů) i pozemek žalobce a) před vstupem do jeho domu z ulice, dům žalobkyně b) zvenčí a pozemek žalobkyně b) před jejím domem (včetně předzahrádky oddělené od ulice nižším průhledným plotem). Kamera 2 je způsobilá snímat (a pořizovat o tom obrazový záznam ukládaný po dobu 3 dnů) terasu [dvorek a zahradu žalobce a)]. Žalobci jsou v nezaviněném informačním deficitu o kamerami snímaných oblastech, neboť ke kamerám mají přístup jen žalovaní. Proto soud prvního v rámci kompenzace tohoto informačního deficitu v souladu s citovanou judikaturou Nejvyššího soudu a komentářovou literaturou přistoupil k uložení vysvětlující povinnosti žalovaným, které poučil a vyzval, aby označili a předložili důkazy k prokázání rozsahu oblastí snímaných kamerami s tím, že pokud výzvu nesplní, bude soud hodnotit důkazy v jejich neprospěch a žalobě může být vyhověno. Žalovaní však neprokázali oblasti, které obě kamery snímají (a pořizují o tom záznamy), a proto je třeba mít za to, že uvedené oblasti ze sféry žalobců skutečně snímají a pořizují o tom obrazové záznamy automatické ukládané po 3 dny.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. V rámci právního posouzení poukázal soud prvního stupně na fakt, že k důvodnosti nároku na ochranu soukromí není třeba prokázat porušení práva na ochranu osobnosti, nýbrž stačí prokázat jen ohrožení tohoto práva, tedy to, že kamery jsou schopny soukromí člověka zabírat. K tomu poukázal i na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2024, sp. zn. 25 Cdo 2303/2022, dle kterého nemajetková újma může vzniknout i zásahem spočívajícím v ohrožení práva na soukromí, a instalace zařízení způsobilého sledovat soukromé prostory jiného člověka je proto zásahem do práva dotčené osoby na soukromí. Soukromé prostory nezahrnují pouze prostory vnitřní, ale i venkovní, např. právě zahrady. Nakládání s kamerou (včetně otočení) je výlučně v dispozici žalovaných a zvenčí není vidět, kam je kamera otočena, tj. které oblasti monitoruje. Nadto i z fotografie dodané žalovanými plyne, že kamera 2 ve skutečnosti snímá i část zahrady žalobce a), a právo žalobce na ochranu soukromí tak bylo i porušeno.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Soud prvního stupně proto dovodil, že instalací kamery 1 zasáhli žalovaní do práva žalobce a) na ochranu soukromí minimálně ve formě ohrožení, neboť kamera má potenciál sledovat (a pořizovat o tom obrazový záznam) mimo jiné pozemek žalobce a) zahrnujícího i přístup do jeho domu. K tomu soud prvního stupně opětovně poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2303/2022, že sledováním veřejné komunikace užívané člověkem k přístupu do jeho nemovitosti dochází k zásahu do práva na ochranu osobnosti. Pohledem tohoto judikátu soud prvního stupně dovodil, že k zásahu tím spíše dochází u kamery způsobilé sledovat nejen veřejnou komunikaci užívanou k přístupu do nemovitosti, ale i pozemky žalobců. Instalací kamery 1 žalovaní zasáhli i do práva žalobkyně b) na ochranu soukromí minimálně ve formě ohrožení, neboť kamera má potenciál sledovat a nahrávat dům žalobkyně b) zvenčí i předzahrádku a přístup do jejího domu. Fakt, že žalobkyně b) ve svém domě nebydlí, není určující, neboť svůj dům navštěvuje i za účelem návštěv nynějších uživatelů, kteří jsou jejími přáteli, a tím zde realizuje svůj soukromý život zahrnující i právo na seberealizaci v rámci sociálních vztahů. Kamera 1 má potenciál monitorovat soukromý život žalobkyně b) v tom směru, kdy a jak často do svého domu dochází či navštěvuje přátele. Kamerou 1 zasáhli žalobci nejen do práv obou žalobců na ochranu soukromí (§ 81 a § 86 o. z.), ale i do jejich práv na ochranu před neschváleným zachycením podoby (§ 84 o. z.) a před neschváleným pořizováním a shromažďováním obrazových záznamů (§ 84 a § 86 o. z.), a to minimálně ve formě ohrožení. Kamerou 2 pak žalovaní zasáhli do těchto práv jen žalobci a), nikoli však žalobkyni b), neboť kamera je umístěna ve dvorní části domu žalovaných, nikoli do ulice směrem k domu žalobkyně b). Ohledně kamery 2 proto soud prvního stupně žalobu žalobkyně b) zamítl. Ve zbývajícím rozsahu, tedy ohledně odstraňovacího nároku (§ 82 odst. 1 o. z.) obou žalobců ve vztahu k odstranění kamery 1 a žalobce a) ve vztahu k odstranění kamery 2, po provedení testu proporcionality uložil žalovaným tyto kamery odstranit.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. V rámci testu proporcionality soud prvního stupně dovodil, že žalovaní oběma kamerami sice sledují legitimní cíl v podobě ochrany svého majetku, avšak zásah neprojde testem proporcionality již ve druhém kroku. Kamery způsobilé monitorovat i terasu, zahradu a přístup do domu žalobce a) a zvenku dům a předzahrádku žalobkyně b) totiž teritoriálně přesahují potřebu ochrany vlastnictví žalovaných a neobstojí tak z hlediska minimalizace zásahu. Žalovaní přitom mají možnost umístit kameru 2 tak, aby to pro žalobce nebylo obtěžující a neohrožovalo to jeho osobnost, tedy např. umístit ji na střeše níže, aby ani navenek nevyvolával dojem, že po nasměrování může snímat i pozemek žalobce a) a pokud by takto nebyla monitorována celá terasa a zahrada žalovaných, umístit si tímto směrem kamer více. Ostatně žalobci navrhovali namontovat na kamery odstiňovací plech, což však žalovaní odmítli. Z hlediska minimalizace zásahu navíc existuje k ochraně majetku žalovaných řada jiných prostředků, kterými by nebyla osobnost žalobců ohrožována, např. bezpečnostní dveře, efektivní oplocení terasy a zahrady či bezpečnostní alarm. Kamery by neprošly ani třetím krokem testu proporcionality, tedy z hlediska převážení zájmu na ochraně vlastnictví žalovaných, neboť tento zájem je toliko hypotetický a dle tvrzení žalovaných nevyplývá z žádného konkrétního útoku či poškození.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Proti I. a III. výroku rozsudku soudu prvního stupně podali žalovaní odvolání, kterým se domáhali zamítnutí žaloby. Namítli, že svou vysvětlovací povinnost splnili, neboť soudu poskytli detailní popis kamer, jejich technického vybavení, popisu funkcionalit a funkčnosti a záběry z těchto kamer již ve vyjádření k žalobě a od začátku sdělovali, že tyto záběry se nikdy nezměnily. Hodnocení soudu prvního stupně však bylo takové, že záběry jsou starého data, mohly se změnit, a proto je tvrzení žalobců pravdivé, přičemž z jedné věty 1. žalovaného ze správního řízení, že kamerou chrání také parkovací stání před domem, má údajně vyplývat, že záběry mění. Z předloženého závěru je však zjevné, že parkovací stání zabíráno není, a i pokud by tomu tak bylo, bude marginálně zabírán veřejný prostor nezasahující do soukromí žalobců. Věta bez dalšího kontextu je jen zkratkovitým shrnutím 1. žalovaného, k čemu kamery slouží, a subjektivním popisem k obecným důvodům existence kamery. Soud prvního stupně při hodnocení důkazů neuvedl, proč pro něj bylo tvrzení žalobců důvěryhodnější než tvrzení a důkazy žalovaných (byť staršího data) týkající se skutečného nastavení kamer, včetně výpovědi svědka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" o skutečném úhlu záběru. Žalovaní nenavrhli místní šetření, neboť měli za to, že důkazy jsou jasné, což však soud prvního stupně nezbavuje povinnosti důkaz provést, má-li pochybnosti o skutkovém stavu. Soud prvního stupně nedostatečně poučil žalované a v důsledku této chyby je napadený rozsudek pro žalované překvapivý. Soud prvního stupně na jednání dne 25. 4. 2025 žalované poučil ve smyslu § 118a a § 119 o. s. ř. ryze stručně v podobě odkazu na tato ustanovení bez bližšího materiálního obsahu. Žalovaní předložili dva obrazové záznamy z kamer, tedy jak a kam jsou natočeny, tvrdili, že se záběr kamer nikdy nezměnil a výslechem svědka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" bylo sice zjištěno, že kamery je možné otočit, ale pouze manuálně. Tento zásah vyžaduje jistou míru zručnosti a žalobci netvrdili, že by viděli žalované kamery ručně přenastavovat. Přesto měl soud prvního stupně za to, že se žalovaní nacházejí v důkazním deficitu. a nesdělil jim, že jsou jejich dosavadní tvrzení a důkazy nedostatečné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Také test proporcionality provedl soud prvního stupně dle názoru žalovaných nesprávně. V rámci kritéria potřebnosti vyčetl žalovaným, že zvolili k soukromí žalobců nejméně šetrný prostředek ochrany, avšak nezohlednil, že bezpečnostní kamery jsou v dnešní době zcela standardní součástí ochrany majetku a působí jako prevence protiprávního jednání. Existence alternativy nemůže automaticky předjímat menší potřebnost bezpečnostních kamer. Pokud pak soud prvního stupně v rámci kritéria přiměřenosti zhodnotil, že se jedná o nepřiměřený prostředek k ochraně majetku, jelikož zájem na ochraně majetku žalovaných je toliko hypotetický, pak bezpečnostní kamery zabírající zahradu a přední vchod domu rozhodně nelze označit za excesivní opatření jen proto, že dosud k žádnému reálnému útoku na majetek žalovaných nedošlo. Stupeň obavy o vlastní majetek je výsostně subjektivní záležitostí. Jde-li o potencialitu zásahu a v tomto směru o odkaz soudu prvního stupně na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2302/2022, pak Nejvyšším soudem dovozená způsobilost byla dotvořena nad rámec zákona. Optikou napadeného rozsudku má každá kamera v republice potenciál zasáhnout někomu do soukromí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Žalobci navrhli potvrzení napadeného rozhodnutí jako věcně správného. K vyvrácení odvolací argumentace uvedli, že v rámci mediace i u soudu prvního stupně poukazovali na jednoduchý fakt, že k ukončení sporu by postačovalo, aby žalovaní připevnili ke kamerám přiměřený odstiňovací plech, který by mechanicky odstínil možnost nevhodného záběru do strany. Poukázali na diskomfortní sousedství, způsobené z větší části žalovanými a jejich nepovolenou stavební činností. Žalovaní si neuvědomují, že bylo na jejich straně, aby prokázali neexistenci ohrožení práv žalobců, pokud se domnívali, že spor vyhrají jen tím, že žalobci nebudou schopni prokázat, že žalovaní pozorovali a nahrávali do třídenní smyčky své sousedy. Soud prvního stupně dal žalovaným srozumitelné poučení a výzvu, svědek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" potvrdil snadnou přenastavitelnost záběru kamer a 1. žalovaný hovořil v přestupkovém řízení o jiném nastavení kamer.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalovaných bylo podáno k tomu oprávněnými subjekty (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal v odvoláním napadeném rozsahu (a v závislém IV. výroku) rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející i nad rámec odvolacích důvodů, a poté dospěl k závěru, že v meritu věci je odvolání neopodstatněné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Vzhledem k nezaviněnému informačnímu deficitu žalobců ohledně toho, jaké oblasti kamery vlastně reálně snímají, odvolací soud plně aprobuje soudem prvního stupně v rámci zajištění práva na spravedlivý proces a rovnosti účastníků občanského soudního řízení učiněnou aplikaci vysvětlovací povinnosti žalovaných, jakož i návazný správný závěr soudu prvního stupně, že žalovaní tuto svou povinnost řádně a přesvědčivě nesplnili.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Na podporu tohoto přístupu odvolací soud uvádí, že je věcí obecných soudů, aby s ohledem na konkrétní případ zvážily rozložení důkazního břemene mezi účastníky řízení (nález Ústavního soudu ze dne 13. 6. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 75/04). Soud nemůže některou z procesních stran zatížit důkazním břemenem bez dalšího a jednostranným způsobem, ale pouze v kontextu všech relevantních okolností případu (nález Ústavního soudu ze dne 7. 10. 1996, sp. zn. IV. ÚS 167/96). Zásada rovnosti zbraní v civilním řízení obecně zahrnuje též rovnost břemen, která jsou na účastníky řízení kladena a která nesmí být nepřiměřená (nález Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 37/04). Rovněž v kontextu medicínských sporů, v nichž má poskytovatel zdravotních služeb kontrolu nad zdravotnickou dokumentací (právě jako žalovaní v posuzované věci mají kontrolu nad předmětnými kamerami), Ústavní soud dovodil, že pokud soud opomene zvážit důvody pro obrácení důkazního břemene, porušuje tím právo na soudní ochranu, právo na rovnost účastníků řízení a právo na spravedlivý proces (nález Ústavního soudu ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. IV. ÚS 14/17). Platí zde rovněž, že již v důsledku nastolení stavu ohrožení práva na ochranu osobnosti je dán stav protiprávnosti (k tomu blíže viz odst. 14-15 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu) a v návaznosti na to pak platí, že nikdo nesmí těžit z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu (§ 6 odst. 2 věta druhá o. z.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Soud prvního stupně tudíž opodstatněně přistoupil ke kompenzaci nezaviněného informačního deficitu žalobců ohledně toho, jaké oblasti kamery reálně snímají, nastolením vysvětlovací povinnosti žalovaných, přičemž tak učinil s poukazem na citovanou judikaturu Nejvyššího soudu i doktrinální názory (viz odst. 14 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Platí zde tedy, že důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí. V některých případech strana zatížená důkazním břemenem však objektivně nemá a nemůže mít k dispozici informace o skutečnostech významných pro rozhodnutí ve sporu, avšak protistrana má tyto informace k dispozici. Jestliže pak strana zatížená důkazním břemenem přednese alespoň „opěrné body“ skutkového stavu a zvýší tak pravděpodobnost svých skutkových tvrzení, nastupuje vysvětlovací povinnost protistrany; nesplnění této povinnosti bude mít za následek hodnocení důkazu v neprospěch strany, která vysvětlovací povinnost nesplnila (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 12. 2011, sp. zn. 22 Cdo 883/2010).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Jak již správně uvedl soud prvního stupně, nakládání s kamerami (včetně otočení) je výlučně v dispozici žalovaných a zvenčí není vidět, kam jsou kamery otočeny, tj. které oblasti monitorují. Za situace, kdy žalobci objektivně nemohli disponovat těmito pro rozhodnutí ve věci určujícími skutečnostmi, je aplikace vysvětlovací povinnosti žalovaných namístě. Žalovaní byli o této své povinnosti i následcích jejího nesplnění soudem prvního stupně řádně a mimořádně pečlivě poučeni (viz s. 2 a 3 protokolu z jednání ze dne 28. 2. 2025 na č. l. 61 verte-62 spisu), a nemohou proto argumentovat absencí poučení a překvapivostí rozhodnutí. Žalovaní přitom této své povinnosti, v rámci zajištění práva na spravedlivý proces a rovnosti účastníků občanského soudního řízení za legitimním účelem kompenzace nezaviněného informačního deficitu žalobců v souladu s výše citovanou judikaturou dovozené, řádně a přesvědčivě nedostáli. Není zde rozhodující stav záběru kamer, který lze změnit, ke dni 22. 9. 2024, ale v době rozhodování soudu (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Uvedené platí tím spíše, že soud prvního stupně důvodně upozornil, že sám 1. žalovaný při vysvětlení u správního orgánu uvedl, že kamera 1 sleduje i jeho parkovací místo. Jedná se zde o jinou oblast snímání, než na kterou měla být kamera při instalaci svědkem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" nastavena. Nadto soud prvního stupně správně zjistil také to, že z fotografie dodané žalovanými plyne, že kamera 2 ve skutečnosti snímá i část zahrady žalobce a).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Z pohledu občanského práva jsou soudní judikatura i právní doktrína ve shodě, že k neoprávněnému zásahu do práva na ochranu osobnosti může ze strany původce zásahu dojít nejen faktickým porušením osobnostních práv dotčené osoby, ale i pouhým jejich (reálným) ohrožením. Dle judikatury Nejvyššího soudu takto platí, že pro úspěšné uplatnění práva na ochranu osobnosti postačí, že zásah byl objektivně způsobilý narušit nebo alespoň ohrozit chráněné osobnostní statky (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 41/2017, s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 28 Cdo 662/2002). Není tu rozhodné, zda k újmě skutečně došlo; postačuje objektivní způsobilost příslušného jednání takovou újmu způsobit (viz např. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 30 Cdo 1941/2007). V souladu s tím rovněž právní teorie požaduje jako podmínku pro vznik prostředků ochrany osobnosti existenci zásahu, který je objektivně způsobilý vyvolat nemajetkovou újmu spočívající v porušení či jen ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě (srov. např. Knap, K. a kol. Ochrana osobnosti podle občanského práva, 4. vydání, Linde Praha, a.s., 2004, s. 150).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Není důvodu, aby potencialita zásahu do práva na ochranu osobnosti nebyla pro základ odpovědnosti postačující i ohledně možného zásahu do soukromí prostřednictvím kamery. Na podporu tohoto přístupu lze v první řadě zmínit již soudem prvního stupně citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2024, sp. zn. 25 Cdo 2303/2022, dle kterého nemajetková újma může vzniknout i zásahem spočívajícím v ohrožení práva na soukromí, a instalace zařízení způsobilého sledovat soukromé prostory jiného člověka je proto zásahem do práva dotčené osoby na soukromí. Dále lze zmínit také usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2022/11, dle kterého nemusí být v reálných možnostech funkčnost kamery prokázat a ochranu je třeba poskytnout i v případě potenciálního zásahu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Dle § 86 o. z. nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod, přičemž v rámci demonstrativního („zejména“) výčtu způsobů zásahů do soukromí je zapovězeno, inter alia, bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam. Zákon zapovídá zachycení podoby člověka bez právního důvodu jakýmkoli způsobem také v 84 o. z. Právním důvodem zásahu je zde zásadně svolení dotčeného člověka samotného (§ 84, § 86 o. z.), zákon však připouští i výjimky z tohoto pravidla a zakotvuje jiné právní důvody zásahu v podobě tzv. zákonných licencí. Jednou z těchto licencí je sice licence výkonu a ochrany práv dle § 88 odst. 1 o. z. (svolení není třeba, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob), podmínkou vylučující neoprávněnost zásahu však je, aby zákonný důvod zásahu existoval a obstál i z pohledu proporcionality zásahu (§ 90 o. z.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Dle judikatury Ústavního soudu je primárním úkolem obecného soudu nejprve rozpoznat, která základní práva jsou vůbec ve hře, a poté, s přihlédnutím ke všem rozhodným okolnostem daného případu, rozhodnout tak, aby, je-li to možné, zůstalo zachováno z obou základních práv co nejvíce, a není-li to možné, pak dát přednost tomu základnímu právu, v jehož prospěch svědčí obecná idea spravedlnosti, resp. obecný princip (nález Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2005, sp. zn. I. ÚS 353/04, N 124/37 SbNU 563). Vždy platí, že je třeba vážit konkurující statky s ohledem na konkrétně skutkově utvořený základ, a to v tom smyslu a tak, aby oba konkurující si statky byly v co největší míře zachovány, a nelze-li tomuto požadavku vyhovět, je třeba zdůvodnit zásah do jednoho z konkurujících si statků, a to při uplatnění principů proporcionality (viz bod 37 a 38 nálezu sp. zn. IV. ÚS 23/05, N 111/46 SbNU 41).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Jak vyplývá z ustálené judikatury Ústavního soudu, zásah bude proporcionální, pokud splní následující tři kritéria [viz nález ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 31/13 (162/2014 Sb.), bod 41; nález ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 37/11 (299/2013 Sb.), bod 59; nález ze dne 22. 3. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 24/10 (N 52/60 SbNU 625; 94/2011 Sb.), bod 37; a řada dalších]. Za prvé, opatření omezující základní právo bylo vůbec způsobilé dosáhnout sledovaného cíle (vhodnost). Za druhé, sledovaného cíle nebylo možno ve stejné nebo podobné míře dosáhnout jinými prostředky, které by méně zasahovaly do základního práva. Za třetí, zásah byl přiměřený, tedy závažnost zásahu do základního práva bude v dané konkrétní situaci vyvážena významem sledovaného cíle, neboli oběť přinesená v podobě omezení základního práva se nesmí dostat do nepoměru s užitkem, který omezení přineslo (proporcionalita v užším smyslu).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Soud prvního stupně zde dospěl ke zcela přiléhavému závěru, že zásah žalovaných testem proporcionality výsledně neprojde, což má v rovině zákona význam i z pohledu porušení § 90 o. z. Z hlediska druhého kroku testu proporcionality, tedy kritéria potřebnosti, zde v rámci nutnosti minimalizace zásahu do práv jiných existuje k ochraně majetku žalovaných řada prostředků, kterými nebudou osobnostní práva žalobců nijak ohrožována (např. bezpečnostní dveře, bezpečnostní alarm a jiné bezpečnostní prostředky). Rovněž při zachování kamer lze stavu ohrožení práva na ochranu osobnosti prakticky a jednoduše zamezit umístěním kamery 2 do nižší výšky, jak již uvedl soud prvního stupně, či mechanickým odstíněním šíře záběrů z kamer plechem, jak navrhovali žalobci. Takto by bylo odstínění kamer lépe kontrolovatelné, patrné i navenek pro třetí osoby, u kterých by nevzbuzovalo opodstatněný pocit ohrožení soukromí a nebylo by závislé jen na libovůli žalovaných, jako je tomu u maskování zón prostřednictvím funkce privátní masky (privacy mask). Žalovanými zvolený prostředek ochrany teritoriálně přesahuje potřebu ochrany majetku žalovaných, které lze docílit uvedenými šetrnějšími a druhé méně obtěžujícími prostředky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Za této situace není již nutno přistupovat ke třetímu kroku testu proporcionality, tedy k řešení kritéria přiměřenosti, ale i kdyby se tak stalo, nebylo by v tomto rámci možno přehlížet, že zájem žalovaných na ochraně majetku je zde čistě hypotetický a nepodložený předchozími útoky a zájem žalobců na ochraně soukromí je naopak v důsledku zvoleného umístění kamer žalovaných plně reálný, byť v případě žalobkyně b), která do svého domu dochází cca 1x měsíčně, méně intenzivní než v případě žalobce a), jenž ve svém domě žije. Vždy je nutno brát do úvahy, zda instalace a provozování kamery je prevencí před útoky, případně zda snad dokonce představuje reakci na opakované útoky na majetek či jiné ústavně chráněné hodnoty (z oblasti veřejného práva viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2015, sp. zn. 1 As 113/2012). Hyperprotektivní přístup žalovaných k ochraně vlastního majetku by v rámci třetího kroku testu proporcionality nemohl převážit nad diskomfortem způsobeným ohrožením soukromí sousedů, nota bene mají-li žalovaní k ochraně svého majetku k dispozici jiné méně invazivní prostředky, způsobilé dosáhnout takové ochrany, přičemž žalovanými nastolený stav ohrožení soukromí žalobců by v rámci objektivizace pohledem běžného člověka opodstatněně úkorně vnímal každý běžný člověk na jejich místě.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Lze tedy odvolacím soudem ve shodě se soudem prvního stupně uzavřít, že odstraňovací (restituční) nároky z titulu ochrany osobnosti dle § 82 odst. 1 o. z. jsou v konkrétní věci vůči žalovaným dány, a to ohledně obou kamer ve vztahu k žalobci a) a ohledně kamery 1 ve vztahu k žalobkyni b). Podstatou těchto nároku žalobců je odstranění závadného stavu vytvořeného žalovanými, neoprávněně zasahujícího do osobnostní sféry žalobců, restitucí ve stav před neoprávněným zásahem žalovaných. Podmínkou úspěchu tohoto typu nároků je vždy jednak trvání protiprávního stavu, jednak reálná možnost jeho odstranění žalovanými. Obě tyto podmínky jsou v posuzovaném případě splněny, neboť protiprávní stav trvá a jeho odstranění je fakticky závislé výlučně na žalovaných.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Se zřetelem k uvedenému odvolací soud dle § 219 o. s. ř. napadený I. výrok, jakož i závislý IV. výrok o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní b) a žalovanými (§ 142 odst. 2 o. s. ř.), jako věcně správné potvrdil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Vzhledem k tomu, že žalovaní společným zásahem neoprávněně zasáhli do práva na ochranu osobnosti žalobce a) umístěním kamer na nemovitosti, jejímiž jsou vlastníky v rámci SJM, za což jsou odpovědní společně a nerozdílně (§ 713 odst. 3, § 2915 o. z. per analogiam), jejich procesní obrana byla společná a rovněž meritorní povinnost je jim ukládána společně, odvolací soud toliko změnil dle § 220 odst. 1 o. s. ř. III. výrok o náhradě nákladů řízení tak, že k náhradě jsou žalovaní povinni žalobci a) společně a nerozdílně. Z pohledu jednoty a bezrozpornosti právního řádu by nedávalo dobrý smysl, aby každému z podle hmotného práva solidárních dlužníků byla ukládána povinnost k náhradě nákladů řízení podle procesního práva děleným způsobem a nikoli také solidárně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že každému z v odvolacím řízení plně úspěšných žalobců přiznal právo na náhradu proti neúspěšným žalovaným. Odvolací soud přiznal každému z žalobců na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8 603,10 Kč, shodně sestávající z odměny za právní zastoupení u 2 společně učiněných úkonů právní služby á 3 330 Kč (vyjádření k odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem) dle § 9 odst. 3 písm. d), § 7 a § 11 odst. 1 AT, při zohlednění § 12 odst. 4 AT tedy 90% z 3 700 Kč (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2025, sp. zn. 25 Cdo 1552/2025, nález Ústavního soudu ze dne 5. 8. 2026, sp. zn. III. ÚS 2554/25), poměrnou část (1/2) z paušálních částek 450 Kč za každý z těchto společných úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 AT (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1610/2014) a náhrady za daň z přidané hodnoty 1 493,10 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovaným povinnost odstranit z domu na adrese , adresa,  kameru umístěnou nad vchodovými dveřmi do domu z uliční části a dále kameru umístěnou na střeše ve dvorní části tohoto domu (I. výrok). Ohledně žalobkyně b) žalobu ve vztahu ke druhé zmíněné kameře zamítl (II. výrok). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že každému z žalovaných uložil povinnost zaplatit žalobci a) k rukám jeho zástupce částku 14 902,75 Kč (III. výrok) a že ve vztahu mezi žalobkyní b) a žalovanými nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (IV. výrok).2. Soud prvního stupně zjistil, že žalovaní mají na svém domě umístěny dvě kamery, a to kameru nad vchodovými dveřmi do domu z uliční části (dále jen „kamera 1“) a kameru na střeše ve dvorní části domu (dále jen „kamera 2“). Žalobce a) bydlí ve svém řadovém domě sousedícím s rodinným domem žalovaných a žalobkyně b) je výlučným vlastníkem rodinného domu ležícího přes úzkou silnici naproti domu žalovaných, který navštěvuje a má v plánu se tam nastěhovat či nastěhovat některé ze svých tří dětí přibližně ve 2. polovině roku 2025. Kamera 1 je způsobilá snímat (a pořizovat o tom obrazový záznam ukládaný po dobu 3 dnů) i pozemek žalobce a) před vstupem do jeho domu z ulice, dům žalobkyně b) zvenčí a pozemek žalobkyně b) před jejím domem (včetně předzahrádky oddělené od ulice nižším průhledným plotem). Kamera 2 je způsobilá snímat (a pořizovat o tom obrazový záznam ukládaný po dobu 3 dnů) terasu [dvorek a zahradu žalobce a)]. Žalobci jsou v nezaviněném informačním deficitu o kamerami snímaných oblastech, neboť ke kamerám mají přístup jen žalovaní. Proto soud prvního v rámci kompenzace tohoto informačního deficitu v souladu s citovanou judikaturou Nejvyššího soudu a komentářovou literaturou přistoupil k uložení vysvětlující povinnosti žalovaným, které poučil a vyzval, aby označili a předložili důkazy k prokázání rozsahu oblastí snímaných kamerami s tím, že pokud výzvu nesplní, bude soud hodnotit důkazy v jejich neprospěch a žalobě může být vyhověno. Žalovaní však neprokázali oblasti, které obě kamery snímají (a pořizují o tom záznamy), a proto je třeba mít za to, že uvedené oblasti ze sféry žalobců skutečně snímají a pořizují o tom obrazové záznamy automatické ukládané po 3 dny.3. V rámci právního posouzení poukázal soud prvního stupně na fakt, že k důvodnosti nároku na ochranu soukromí není třeba prokázat porušení práva na ochranu osobnosti, nýbrž stačí prokázat jen ohrožení tohoto práva, tedy to, že kamery jsou schopny soukromí člověka zabírat. K tomu poukázal i na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2024, sp. zn. 25 Cdo 2303/2022, dle kterého nemajetková újma může vzniknout i zásahem spočívajícím v ohrožení práva na soukromí, a instalace zařízení způsobilého sledovat soukromé prostory jiného člověka je proto zásahem do práva dotčené osoby na soukromí. Soukromé prostory nezahrnují pouze prostory vnitřní, ale i venkovní, např. právě zahrady. Nakládání s kamerou (včetně otočení) je výlučně v dispozici žalovaných a zvenčí není vidět, kam je kamera otočena, tj. které oblasti monitoruje. Nadto i z fotografie dodané žalovanými plyne, že kamera 2 ve skutečnosti snímá i část zahrady žalobce a), a právo žalobce na ochranu soukromí tak bylo i porušeno.4. Soud prvního stupně proto dovodil, že instalací kamery 1 zasáhli žalovaní do práva žalobce a) na ochranu soukromí minimálně ve formě ohrožení, neboť kamera má potenciál sledovat (a pořizovat o tom obrazový záznam) mimo jiné pozemek žalobce a) zahrnujícího i přístup do jeho domu. K tomu soud prvního stupně opětovně poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2303/2022, že sledováním veřejné komunikace užívané člověkem k přístupu do jeho nemovitosti dochází k zásahu do práva na ochranu osobnosti. Pohledem tohoto judikátu soud prvního stupně dovodil, že k zásahu tím spíše dochází u kamery způsobilé sledovat nejen veřejnou komunikaci užívanou k přístupu do nemovitosti, ale i pozemky žalobců. Instalací kamery 1 žalovaní zasáhli i do práva žalobkyně b) na ochranu soukromí minimálně ve formě ohrožení, neboť kamera má potenciál sledovat a nahrávat dům žalobkyně b) zvenčí i předzahrádku a přístup do jejího domu. Fakt, že žalobkyně b) ve svém domě nebydlí, není určující, neboť svůj dům navštěvuje i za účelem návštěv nynějších uživatelů, kteří jsou jejími přáteli, a tím zde realizuje svůj soukromý život zahrnující i právo na seberealizaci v rámci sociálních vztahů. Kamera 1 má potenciál monitorovat soukromý život žalobkyně b) v tom směru, kdy a jak často do svého domu dochází či navštěvuje přátele. Kamerou 1 zasáhli žalobci nejen do práv obou žalobců na ochranu soukromí (§ 81 a § 86 o. z.), ale i do jejich práv na ochranu před neschváleným zachycením podoby (§ 84 o. z.) a před neschváleným pořizováním a shromažďováním obrazových záznamů (§ 84 a § 86 o. z.), a to minimálně ve formě ohrožení. Kamerou 2 pak žalovaní zasáhli do těchto práv jen žalobci a), nikoli však žalobkyni b), neboť kamera je umístěna ve dvorní části domu žalovaných, nikoli do ulice směrem k domu žalobkyně b). Ohledně kamery 2 proto soud prvního stupně žalobu žalobkyně b) zamítl. Ve zbývajícím rozsahu, tedy ohledně odstraňovacího nároku (§ 82 odst. 1 o. z.) obou žalobců ve vztahu k odstranění kamery 1 a žalobce a) ve vztahu k odstranění kamery 2, po provedení testu proporcionality uložil žalovaným tyto kamery odstranit.5. V rámci testu proporcionality soud prvního stupně dovodil, že žalovaní oběma kamerami sice sledují legitimní cíl v podobě ochrany svého majetku, avšak zásah neprojde testem proporcionality již ve druhém kroku. Kamery způsobilé monitorovat i terasu, zahradu a přístup do domu žalobce a) a zvenku dům a předzahrádku žalobkyně b) totiž teritoriálně přesahují potřebu ochrany vlastnictví žalovaných a neobstojí tak z hlediska minimalizace zásahu. Žalovaní přitom mají možnost umístit kameru 2 tak, aby to pro žalobce nebylo obtěžující a neohrožovalo to jeho osobnost, tedy např. umístit ji na střeše níže, aby ani navenek nevyvolával dojem, že po nasměrování může snímat i pozemek žalobce a) a pokud by takto nebyla monitorována celá terasa a zahrada žalovaných, umístit si tímto směrem kamer více. Ostatně žalobci navrhovali namontovat na kamery odstiňovací plech, což však žalovaní odmítli. Z hlediska minimalizace zásahu navíc existuje k ochraně majetku žalovaných řada jiných prostředků, kterými by nebyla osobnost žalobců ohrožována, např. bezpečnostní dveře, efektivní oplocení terasy a zahrady či bezpečnostní alarm. Kamery by neprošly ani třetím krokem testu proporcionality, tedy z hlediska převážení zájmu na ochraně vlastnictví žalovaných, neboť tento zájem je toliko hypotetický a dle tvrzení žalovaných nevyplývá z žádného konkrétního útoku či poškození.6. Proti I. a III. výroku rozsudku soudu prvního stupně podali žalovaní odvolání, kterým se domáhali zamítnutí žaloby. Namítli, že svou vysvětlovací povinnost splnili, neboť soudu poskytli detailní popis kamer, jejich technického vybavení, popisu funkcionalit a funkčnosti a záběry z těchto kamer již ve vyjádření k žalobě a od začátku sdělovali, že tyto záběry se nikdy nezměnily. Hodnocení soudu prvního stupně však bylo takové, že záběry jsou starého data, mohly se změnit, a proto je tvrzení žalobců pravdivé, přičemž z jedné věty 1. žalovaného ze správního řízení, že kamerou chrání také parkovací stání před domem, má údajně vyplývat, že záběry mění. Z předloženého závěru je však zjevné, že parkovací stání zabíráno není, a i pokud by tomu tak bylo, bude marginálně zabírán veřejný prostor nezasahující do soukromí žalobců. Věta bez dalšího kontextu je jen zkratkovitým shrnutím 1. žalovaného, k čemu kamery slouží, a subjektivním popisem k obecným důvodům existence kamery. Soud prvního stupně při hodnocení důkazů neuvedl, proč pro něj bylo tvrzení žalobců důvěryhodnější než tvrzení a důkazy žalovaných (byť staršího data) týkající se skutečného nastavení kamer, včetně výpovědi svědka , jméno FO,  o skutečném úhlu záběru. Žalovaní nenavrhli místní šetření, neboť měli za to, že důkazy jsou jasné, což však soud prvního stupně nezbavuje povinnosti důkaz provést, má-li pochybnosti o skutkovém stavu. Soud prvního stupně nedostatečně poučil žalované a v důsledku této chyby je napadený rozsudek pro žalované překvapivý. Soud prvního stupně na jednání dne 25. 4. 2025 žalované poučil ve smyslu § 118a a § 119 o. s. ř. ryze stručně v podobě odkazu na tato ustanovení bez bližšího materiálního obsahu. Žalovaní předložili dva obrazové záznamy z kamer, tedy jak a kam jsou natočeny, tvrdili, že se záběr kamer nikdy nezměnil a výslechem svědka , jméno FO,  bylo sice zjištěno, že kamery je možné otočit, ale pouze manuálně. Tento zásah vyžaduje jistou míru zručnosti a žalobci netvrdili, že by viděli žalované kamery ručně přenastavovat. Přesto měl soud prvního stupně za to, že se žalovaní nacházejí v důkazním deficitu. a nesdělil jim, že jsou jejich dosavadní tvrzení a důkazy nedostatečné.7. Také test proporcionality provedl soud prvního stupně dle názoru žalovaných nesprávně. V rámci kritéria potřebnosti vyčetl žalovaným, že zvolili k soukromí žalobců nejméně šetrný prostředek ochrany, avšak nezohlednil, že bezpečnostní kamery jsou v dnešní době zcela standardní součástí ochrany majetku a působí jako prevence protiprávního jednání. Existence alternativy nemůže automaticky předjímat menší potřebnost bezpečnostních kamer. Pokud pak soud prvního stupně v rámci kritéria přiměřenosti zhodnotil, že se jedná o nepřiměřený prostředek k ochraně majetku, jelikož zájem na ochraně majetku žalovaných je toliko hypotetický, pak bezpečnostní kamery zabírající zahradu a přední vchod domu rozhodně nelze označit za excesivní opatření jen proto, že dosud k žádnému reálnému útoku na majetek žalovaných nedošlo. Stupeň obavy o vlastní majetek je výsostně subjektivní záležitostí. Jde-li o potencialitu zásahu a v tomto směru o odkaz soudu prvního stupně na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2302/2022, pak Nejvyšším soudem dovozená způsobilost byla dotvořena nad rámec zákona. Optikou napadeného rozsudku má každá kamera v republice potenciál zasáhnout někomu do soukromí.8. Žalobci navrhli potvrzení napadeného rozhodnutí jako věcně správného. K vyvrácení odvolací argumentace uvedli, že v rámci mediace i u soudu prvního stupně poukazovali na jednoduchý fakt, že k ukončení sporu by postačovalo, aby žalovaní připevnili ke kamerám přiměřený odstiňovací plech, který by mechanicky odstínil možnost nevhodného záběru do strany. Poukázali na diskomfortní sousedství, způsobené z větší části žalovanými a jejich nepovolenou stavební činností. Žalovaní si neuvědomují, že bylo na jejich straně, aby prokázali neexistenci ohrožení práv žalobců, pokud se domnívali, že spor vyhrají jen tím, že žalobci nebudou schopni prokázat, že žalovaní pozorovali a nahrávali do třídenní smyčky své sousedy. Soud prvního stupně dal žalovaným srozumitelné poučení a výzvu, svědek , jméno FO,  potvrdil snadnou přenastavitelnost záběru kamer a 1. žalovaný hovořil v přestupkovém řízení o jiném nastavení kamer.9. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalovaných bylo podáno k tomu oprávněnými subjekty (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal v odvoláním napadeném rozsahu (a v závislém IV. výroku) rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející i nad rámec odvolacích důvodů, a poté dospěl k závěru, že v meritu věci je odvolání neopodstatněné.10. Vzhledem k nezaviněnému informačnímu deficitu žalobců ohledně toho, jaké oblasti kamery vlastně reálně snímají, odvolací soud plně aprobuje soudem prvního stupně v rámci zajištění práva na spravedlivý proces a rovnosti účastníků občanského soudního řízení učiněnou aplikaci vysvětlovací povinnosti žalovaných, jakož i návazný správný závěr soudu prvního stupně, že žalovaní tuto svou povinnost řádně a přesvědčivě nesplnili.11. Na podporu tohoto přístupu odvolací soud uvádí, že je věcí obecných soudů, aby s ohledem na konkrétní případ zvážily rozložení důkazního břemene mezi účastníky řízení (nález Ústavního soudu ze dne 13. 6. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 75/04). Soud nemůže některou z procesních stran zatížit důkazním břemenem bez dalšího a jednostranným způsobem, ale pouze v kontextu všech relevantních okolností případu (nález Ústavního soudu ze dne 7. 10. 1996, sp. zn. IV. ÚS 167/96). Zásada rovnosti zbraní v civilním řízení obecně zahrnuje též rovnost břemen, která jsou na účastníky řízení kladena a která nesmí být nepřiměřená (nález Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 37/04). Rovněž v kontextu medicínských sporů, v nichž má poskytovatel zdravotních služeb kontrolu nad zdravotnickou dokumentací (právě jako žalovaní v posuzované věci mají kontrolu nad předmětnými kamerami), Ústavní soud dovodil, že pokud soud opomene zvážit důvody pro obrácení důkazního břemene, porušuje tím právo na soudní ochranu, právo na rovnost účastníků řízení a právo na spravedlivý proces (nález Ústavního soudu ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. IV. ÚS 14/17). Platí zde rovněž, že již v důsledku nastolení stavu ohrožení práva na ochranu osobnosti je dán stav protiprávnosti (k tomu blíže viz odst. 14-15 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu) a v návaznosti na to pak platí, že nikdo nesmí těžit z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu (§ 6 odst. 2 věta druhá o. z.).12. Soud prvního stupně tudíž opodstatněně přistoupil ke kompenzaci nezaviněného informačního deficitu žalobců ohledně toho, jaké oblasti kamery reálně snímají, nastolením vysvětlovací povinnosti žalovaných, přičemž tak učinil s poukazem na citovanou judikaturu Nejvyššího soudu i doktrinální názory (viz odst. 14 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Platí zde tedy, že důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí. V některých případech strana zatížená důkazním břemenem však objektivně nemá a nemůže mít k dispozici informace o skutečnostech významných pro rozhodnutí ve sporu, avšak protistrana má tyto informace k dispozici. Jestliže pak strana zatížená důkazním břemenem přednese alespoň „opěrné body“ skutkového stavu a zvýší tak pravděpodobnost svých skutkových tvrzení, nastupuje vysvětlovací povinnost protistrany; nesplnění této povinnosti bude mít za následek hodnocení důkazu v neprospěch strany, která vysvětlovací povinnost nesplnila (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 12. 2011, sp. zn. 22 Cdo 883/2010).13. Jak již správně uvedl soud prvního stupně, nakládání s kamerami (včetně otočení) je výlučně v dispozici žalovaných a zvenčí není vidět, kam jsou kamery otočeny, tj. které oblasti monitorují. Za situace, kdy žalobci objektivně nemohli disponovat těmito pro rozhodnutí ve věci určujícími skutečnostmi, je aplikace vysvětlovací povinnosti žalovaných namístě. Žalovaní byli o této své povinnosti i následcích jejího nesplnění soudem prvního stupně řádně a mimořádně pečlivě poučeni (viz s. 2 a 3 protokolu z jednání ze dne 28. 2. 2025 na č. l. 61 verte-62 spisu), a nemohou proto argumentovat absencí poučení a překvapivostí rozhodnutí. Žalovaní přitom této své povinnosti, v rámci zajištění práva na spravedlivý proces a rovnosti účastníků občanského soudního řízení za legitimním účelem kompenzace nezaviněného informačního deficitu žalobců v souladu s výše citovanou judikaturou dovozené, řádně a přesvědčivě nedostáli. Není zde rozhodující stav záběru kamer, který lze změnit, ke dni 22. 9. 2024, ale v době rozhodování soudu (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Uvedené platí tím spíše, že soud prvního stupně důvodně upozornil, že sám 1. žalovaný při vysvětlení u správního orgánu uvedl, že kamera 1 sleduje i jeho parkovací místo. Jedná se zde o jinou oblast snímání, než na kterou měla být kamera při instalaci svědkem , jméno FO,  nastavena. Nadto soud prvního stupně správně zjistil také to, že z fotografie dodané žalovanými plyne, že kamera 2 ve skutečnosti snímá i část zahrady žalobce a).14. Z pohledu občanského práva jsou soudní judikatura i právní doktrína ve shodě, že k neoprávněnému zásahu do práva na ochranu osobnosti může ze strany původce zásahu dojít nejen faktickým porušením osobnostních práv dotčené osoby, ale i pouhým jejich (reálným) ohrožením. Dle judikatury Nejvyššího soudu takto platí, že pro úspěšné uplatnění práva na ochranu osobnosti postačí, že zásah byl objektivně způsobilý narušit nebo alespoň ohrozit chráněné osobnostní statky (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 41/2017, s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 28 Cdo 662/2002). Není tu rozhodné, zda k újmě skutečně došlo; postačuje objektivní způsobilost příslušného jednání takovou újmu způsobit (viz např. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 30 Cdo 1941/2007). V souladu s tím rovněž právní teorie požaduje jako podmínku pro vznik prostředků ochrany osobnosti existenci zásahu, který je objektivně způsobilý vyvolat nemajetkovou újmu spočívající v porušení či jen ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě (srov. např. Knap, K. a kol. Ochrana osobnosti podle občanského práva, 4. vydání, Linde Praha, a.s., 2004, s. 150).15. Není důvodu, aby potencialita zásahu do práva na ochranu osobnosti nebyla pro základ odpovědnosti postačující i ohledně možného zásahu do soukromí prostřednictvím kamery. Na podporu tohoto přístupu lze v první řadě zmínit již soudem prvního stupně citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2024, sp. zn. 25 Cdo 2303/2022, dle kterého nemajetková újma může vzniknout i zásahem spočívajícím v ohrožení práva na soukromí, a instalace zařízení způsobilého sledovat soukromé prostory jiného člověka je proto zásahem do práva dotčené osoby na soukromí. Dále lze zmínit také usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2022/11, dle kterého nemusí být v reálných možnostech funkčnost kamery prokázat a ochranu je třeba poskytnout i v případě potenciálního zásahu.16. Dle § 86 o. z. nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod, přičemž v rámci demonstrativního („zejména“) výčtu způsobů zásahů do soukromí je zapovězeno, inter alia, bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam. Zákon zapovídá zachycení podoby člověka bez právního důvodu jakýmkoli způsobem také v 84 o. z. Právním důvodem zásahu je zde zásadně svolení dotčeného člověka samotného (§ 84, § 86 o. z.), zákon však připouští i výjimky z tohoto pravidla a zakotvuje jiné právní důvody zásahu v podobě tzv. zákonných licencí. Jednou z těchto licencí je sice licence výkonu a ochrany práv dle § 88 odst. 1 o. z. (svolení není třeba, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob), podmínkou vylučující neoprávněnost zásahu však je, aby zákonný důvod zásahu existoval a obstál i z pohledu proporcionality zásahu (§ 90 o. z.).17. Dle judikatury Ústavního soudu je primárním úkolem obecného soudu nejprve rozpoznat, která základní práva jsou vůbec ve hře, a poté, s přihlédnutím ke všem rozhodným okolnostem daného případu, rozhodnout tak, aby, je-li to možné, zůstalo zachováno z obou základních práv co nejvíce, a není-li to možné, pak dát přednost tomu základnímu právu, v jehož prospěch svědčí obecná idea spravedlnosti, resp. obecný princip (nález Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2005, sp. zn. I. ÚS 353/04, N 124/37 SbNU 563). Vždy platí, že je třeba vážit konkurující statky s ohledem na konkrétně skutkově utvořený základ, a to v tom smyslu a tak, aby oba konkurující si statky byly v co největší míře zachovány, a nelze-li tomuto požadavku vyhovět, je třeba zdůvodnit zásah do jednoho z konkurujících si statků, a to při uplatnění principů proporcionality (viz bod 37 a 38 nálezu sp. zn. IV. ÚS 23/05, N 111/46 SbNU 41).18. Jak vyplývá z ustálené judikatury Ústavního soudu, zásah bude proporcionální, pokud splní následující tři kritéria [viz nález ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 31/13 (162/2014 Sb.), bod 41; nález ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 37/11 (299/2013 Sb.), bod 59; nález ze dne 22. 3. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 24/10 (N 52/60 SbNU 625; 94/2011 Sb.), bod 37; a řada dalších]. Za prvé, opatření omezující základní právo bylo vůbec způsobilé dosáhnout sledovaného cíle (vhodnost). Za druhé, sledovaného cíle nebylo možno ve stejné nebo podobné míře dosáhnout jinými prostředky, které by méně zasahovaly do základního práva. Za třetí, zásah byl přiměřený, tedy závažnost zásahu do základního práva bude v dané konkrétní situaci vyvážena významem sledovaného cíle, neboli oběť přinesená v podobě omezení základního práva se nesmí dostat do nepoměru s užitkem, který omezení přineslo (proporcionalita v užším smyslu).19. Soud prvního stupně zde dospěl ke zcela přiléhavému závěru, že zásah žalovaných testem proporcionality výsledně neprojde, což má v rovině zákona význam i z pohledu porušení § 90 o. z. Z hlediska druhého kroku testu proporcionality, tedy kritéria potřebnosti, zde v rámci nutnosti minimalizace zásahu do práv jiných existuje k ochraně majetku žalovaných řada prostředků, kterými nebudou osobnostní práva žalobců nijak ohrožována (např. bezpečnostní dveře, bezpečnostní alarm a jiné bezpečnostní prostředky). Rovněž při zachování kamer lze stavu ohrožení práva na ochranu osobnosti prakticky a jednoduše zamezit umístěním kamery 2 do nižší výšky, jak již uvedl soud prvního stupně, či mechanickým odstíněním šíře záběrů z kamer plechem, jak navrhovali žalobci. Takto by bylo odstínění kamer lépe kontrolovatelné, patrné i navenek pro třetí osoby, u kterých by nevzbuzovalo opodstatněný pocit ohrožení soukromí a nebylo by závislé jen na libovůli žalovaných, jako je tomu u maskování zón prostřednictvím funkce privátní masky (privacy mask). Žalovanými zvolený prostředek ochrany teritoriálně přesahuje potřebu ochrany majetku žalovaných, které lze docílit uvedenými šetrnějšími a druhé méně obtěžujícími prostředky.20. Za této situace není již nutno přistupovat ke třetímu kroku testu proporcionality, tedy k řešení kritéria přiměřenosti, ale i kdyby se tak stalo, nebylo by v tomto rámci možno přehlížet, že zájem žalovaných na ochraně majetku je zde čistě hypotetický a nepodložený předchozími útoky a zájem žalobců na ochraně soukromí je naopak v důsledku zvoleného umístění kamer žalovaných plně reálný, byť v případě žalobkyně b), která do svého domu dochází cca 1x měsíčně, méně intenzivní než v případě žalobce a), jenž ve svém domě žije. Vždy je nutno brát do úvahy, zda instalace a provozování kamery je prevencí před útoky, případně zda snad dokonce představuje reakci na opakované útoky na majetek či jiné ústavně chráněné hodnoty (z oblasti veřejného práva viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2015, sp. zn. 1 As 113/2012). Hyperprotektivní přístup žalovaných k ochraně vlastního majetku by v rámci třetího kroku testu proporcionality nemohl převážit nad diskomfortem způsobeným ohrožením soukromí sousedů, nota bene mají-li žalovaní k ochraně svého majetku k dispozici jiné méně invazivní prostředky, způsobilé dosáhnout takové ochrany, přičemž žalovanými nastolený stav ohrožení soukromí žalobců by v rámci objektivizace pohledem běžného člověka opodstatněně úkorně vnímal každý běžný člověk na jejich místě.21. Lze tedy odvolacím soudem ve shodě se soudem prvního stupně uzavřít, že odstraňovací (restituční) nároky z titulu ochrany osobnosti dle § 82 odst. 1 o. z. jsou v konkrétní věci vůči žalovaným dány, a to ohledně obou kamer ve vztahu k žalobci a) a ohledně kamery 1 ve vztahu k žalobkyni b). Podstatou těchto nároku žalobců je odstranění závadného stavu vytvořeného žalovanými, neoprávněně zasahujícího do osobnostní sféry žalobců, restitucí ve stav před neoprávněným zásahem žalovaných. Podmínkou úspěchu tohoto typu nároků je vždy jednak trvání protiprávního stavu, jednak reálná možnost jeho odstranění žalovanými. Obě tyto podmínky jsou v posuzovaném případě splněny, neboť protiprávní stav trvá a jeho odstranění je fakticky závislé výlučně na žalovaných.22. Se zřetelem k uvedenému odvolací soud dle § 219 o. s. ř. napadený I. výrok, jakož i závislý IV. výrok o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní b) a žalovanými (§ 142 odst. 2 o. s. ř.), jako věcně správné potvrdil.23. Vzhledem k tomu, že žalovaní společným zásahem neoprávněně zasáhli do práva na ochranu osobnosti žalobce a) umístěním kamer na nemovitosti, jejímiž jsou vlastníky v rámci SJM, za což jsou odpovědní společně a nerozdílně (§ 713 odst. 3, § 2915 o. z. per analogiam), jejich procesní obrana byla společná a rovněž meritorní povinnost je jim ukládána společně, odvolací soud toliko změnil dle § 220 odst. 1 o. s. ř. III. výrok o náhradě nákladů řízení tak, že k náhradě jsou žalovaní povinni žalobci a) společně a nerozdílně. Z pohledu jednoty a bezrozpornosti právního řádu by nedávalo dobrý smysl, aby každému z podle hmotného práva solidárních dlužníků byla ukládána povinnost k náhradě nákladů řízení podle procesního práva děleným způsobem a nikoli také solidárně.24. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že každému z v odvolacím řízení plně úspěšných žalobců přiznal právo na náhradu proti neúspěšným žalovaným. Odvolací soud přiznal každému z žalobců na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8 603,10 Kč, shodně sestávající z odměny za právní zastoupení u 2 společně učiněných úkonů právní služby á 3 330 Kč (vyjádření k odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem) dle § 9 odst. 3 písm. d), § 7 a § 11 odst. 1 AT, při zohlednění § 12 odst. 4 AT tedy 90% z 3 700 Kč (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2025, sp. zn. 25 Cdo 1552/2025, nález Ústavního soudu ze dne 5. 8. 2026, sp. zn. III. ÚS 2554/25), poměrnou část (1/2) z paušálních částek 450 Kč za každý z těchto společných úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 AT (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1610/2014) a náhrady za daň z přidané hodnoty 1 493,10 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné za předpokladu, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Jen proti výrokům o náhradě nákladů řízení není dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinní řádně a včas povinnost uloženou vykonatelným rozhodnutím, mohou se oprávnění domáhat soudního výkonu (exekuce) rozhodnutí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSBR:2026:70.Co.193.2025.1","publishedAt":"2026-10-15","decisionAt":"2026-09-09","caseNumber":{"senate":70,"registry":"Co","index":193,"year":2025,"pageNumber":140},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Michal","lastName":"Ryška","titlesAfter":"","function":"předseda senátu"},"courtCode":"KSBR","caseResultType":["POTVRZENI"],"caseSubject":"o odstranění kamer, o odvolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 2. května 2025, č. j. 54 C 145/2024-104","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":54,"registry":"C","index":145,"year":2024,"pageNumber":104},"affectedDate":"2025-05-02","courtCode":"MSBR","affectedTypes":["CONFIRM"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"86","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"88","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"90","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["PREVENCE","SVEDEK","NAHRADA_NAKLADU","OCHRANA_VLASTNICTVI","ODVOLANI","NAKLADY_RIZENI","PRAVO_NA_SOUKROMI","HODNOCENI_DUKAZU","OCHRANA_OSOBNOSTI","MAJETEK","NEMAJETKOVA_UJMA","PRAVO_NA_SOUDNI_OCHRANU","NASLEDEK"]},"styles":[{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}