{"uuid":"2b002a5c-e415-416d-9479-59075bd6ade8","header":[{"texts":[{"text":"Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupena advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozena ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 39 732,88 Kč s příslušenstvím,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 600 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žaloba o zaplacení částky 22 132,88 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 20,88 % ročně z částky 19 417,39 Kč za období od 15.11.2022 do 27.9.2023, kapitalizovaným úrokem z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z částky 19 417,39 Kč za období od 22.6.2021 do 27.9.2023, úrokem ve výši 20,88 % ročně z částky 19 417,39 Kč od 28.9.2023 do zaplacení a úrokem z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z částky 19 417,39 Kč od 28.9.2023 do zaplacení se zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 600 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku.II. Žaloba o zaplacení částky 22 132,88 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 20,88 % ročně z částky 19 417,39 Kč za období od 15.11.2022 do 27.9.2023, kapitalizovaným úrokem z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z částky 19 417,39 Kč za období od 22.6.2021 do 27.9.2023, úrokem ve výši 20,88 % ročně z částky 19 417,39 Kč od 28.9.2023 do zaplacení a úrokem z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z částky 19 417,39 Kč od 28.9.2023 do zaplacení se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobkyně se žalobou ze dne 4.4.2024 domáhala po žalované zaplacení částky 39 732,88 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"RČ","anonStyle":"ANON"},{"text":", která byla uzavřena právním předchůdcem žalobkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" Předmětem byla částka 20 000 Kč. Žalobkyně po žalované požadovala jistinu 19 417,39 Kč, poplatky ve výši 20 315,49 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 20,88 % ročně z částky 19 417,39 Kč za období od 15.11.2022 do 27.9.2023, kapitalizovaným úrokem z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z částky 19 417,39 Kč za období od 22.6.2021 do 27.9.2023, úrokem ve výši 20,88 % ročně z částky 19 417,39 Kč od 28.9.2023 do zaplacení a úrokem z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z částky 19 417,39 Kč od 28.9.2023 do zaplacení. Žalobkyně uvedlo, že do podání žaloby byla žalovanou zaplacena toliko částka 2 400 Kč, po podání žaloby již žalovaná neuhradila ničeho. K posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty a patří mezi ně: pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce a nájemní/podnájemní smlouva. Právní předchůdce žalobkyně dospěl k závěru, že žalovaná je schopna úvěr splácet. Zákaznická karta je pak dostatečným podkladem pro závěr o posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Soud o podané žalobě rozhodl při nařízeném jednání, při kterém dal žalobkyni potřebné procesní poučení a výzvu podle § 118a odst. 3 o.s.ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Ze provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaná požádala dne 14.5.2021 právního předchůdce žalobkyně o spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč, uvedla, že je svobodná, má středoškolské vzdělání, bydlí v nájmu, peníze potřebovala na vybavení domácnosti. Má 1 vyživovanou osobu, je na mateřské dovolené, auto nevlastní Čistý příjem žalovaná uvedla 10 000 Kč, další blíže nespecifikovaný příjem 10 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje 5 000 Kč. Čistý příjem měl být ověřen z výměru důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznané dávce (zjištěno ze zákaznické karty ze dne 14.5.2021). Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 17.5.2021 na celkovou výši spotřebitelského úvěru 20 000 Kč. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" 000 Kč byla poskytnuta žalované dne 17.5.2021 (zjištěno z tabulky umoření ze dne 2.10.2023) Právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně se poté dne 21.9.2023 dohodli na postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 a seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29.9.2023 podaným na poště dne 27.10.2023 (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 19.9.2023 a podacího lístku ze dne 27.10.2023). Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužných částek předžalobní upomínkou ze dne 15.2.2023, podanou na poště dne 15.2.2023 (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 15.2.2023 a podacího lístku ze dne 15.2.2023).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „SpotřÚv“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Podle § 86 odst. 2 SpotřÚv poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Podle § 87 odst. 1 SpotřÚv poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Ze shora citovaných ustanovení vyplývala právnímu předchůdci žalobkyni coby poskytovali spotřebitelského úvěru, povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele. Podle § 87 odst. 1 věty druhé SpotřÚv sice v době podpisu smlouvy platilo, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, tedy mělo by jít o neplatnost relativní, nicméně toto ustanovení je neaplikovatelné s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (SDEU) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, kterým bylo rozhodnuto o předběžných otázkách předložených Okresním soudem v Ostravě v průběhu rozhodování sporu ohledně návrhu na zaplacení dlužných částek na základě úvěrové smlouvy. SDEU uvedeným rozsudkem rozhodl následovně: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“ (důraz přidal soud). V tomto směru soud odkazuje na obdobné závěry, které vyslovilo plénum Ústavního soudu v usnesení ze dne 6. 10. 2021, sp.zn. Pl.ÚS 3/20, kterým byl odmítnut návrh Krajského soudu v Brně na zrušení § 87 odst. 1 věty druhé zákona SpotřÚv. V tomto směru pak poukazuje soud na to, že působení nové judikatury se řídí zásadou tzv. incidentní retrospektivity, tedy nová judikatura se užije i v těch řízeních, která mají základ v minulosti, ale ještě nebyla pravomocně skončena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 1980/2019). Jinými slovy, předmětné závěry SDEU ohledně výkladu unijního práva se použijí i v situaci, kdy smlouva mezi účastníky byla uzavřena přede dnem vyhlášení rozsudku SDEU.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Soud tedy je oprávněn i podle právní úpravy platné v době sjednávání úvěru a i bez námitky žalované coby spotřebitele, a aniž by byl vázán jakoukoli lhůtou v tomto směru, posoudit, zda žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Pouze pro úplnost soud dodává, že v současném znění zákona o ochraně spotřebitele je již rozsudek SDEU reflektován druhou větou § 87 odst. 1, a to že „soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu“.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Soud v tomto směru dospěl k závěru, že povinnost právního předchůdce žalobkyně (důsledky jejíhož splnění či nesplnění dopadají i na žalobkyni) řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů v daném případě nelze mít za splněnou. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je zákonem o spotřebitelském úvěru ukládána poskytovateli (žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzený úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Důsledkem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele jinak než v souladu s kogentními požadavky § 86 odst. 1 SpotřÚv je závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. V posuzované věci žalovaná sdělila právnímu předchůdci žalobkyně informace o svých pravidelných měsíčních příjmech ve výši 10 000 Kč, což mělo být ověřeno potvrzením o vyplácené dávce, nicméně to nebylo přes výzvu soudu podle § 118a o.s.ř. předloženo, a není zde rozumný důvod, aby se toto potvrzení nenacházelo v dokumentaci žalobkyně (srov. § 1880 odst. 2 o.z.). Příjem žalované tak je pouze v rovině tvrzení žalobkyně. Pokud jde o další příjem ve výši 10 000 Kč, ten nebyl nijak specifikován a ze zákaznické karty neplyne, že byl nějak ověřován. Právní předchůdce žalobkyně dále žádným způsobem nezkoumal výdaje žalované a spokojil se pouze prohlášením žalované stran odhadu jejích výdajů, nijak však údaj, který žalovaná uvedla, neověřil. Schopnost splácet úvěr přitom není určena pouze výší příjmů, ale také výší reálných výdajů. Výdaje žalované byly stanoveny pouze odhadem na částku 5 000 Kč měsíčně, aniž by bylo zřejmé, za jakým účelem jsou vynakládány (náklady na bydlení, osobní potřeby žalovaného, potřeby domácnosti, úhrada jiných dluhů, výdaje související se zdravotním stavem apod., výdaje dalších vyživovaných osob). S ohledem na to, že žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu, patrně na udané adrese na ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a má vyživovat další osobu, je částka 5 000 Kč podezřele nízká. S ohledem na tvrzení žalobkyně, že žalovaná byla tehdy na mateřské dovolené, je zjevné, že vyživovala nezletilé dítě v nízkém věku. O to více se částka 5 000 Kč na veškeré životní měsíční výdaje jeví jako nereálně nízká. Jistě bylo v možnostech právního předchůdce žalobkyně ověřit si i výši reálných výdajů žalované. Relevantním dokladem, který mohl právní předchůdce žalobkyně požadovat, tak byla například nájemní smlouva, případně doklady o dalších pravidelných platbách.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Právní předchůdce žalobkyně při zjišťování výdajů žalované rovněž nepostupoval s odbornou péči, když při zjišťování výdajů žalovaného zjevně vycházel z jakéhosi ekonomického modelu, jenž měl podklad ve statistických datech, neboť povinnost ověřovat s řádnou péčí výdajovou stránku žalovaného nelze nahrazovat obecným statistickým modelem, který není schopen určit skutečné měsíční výdaje dané osoby (žalovaného). Tento závěr plyne i z nedávného rozhodnutí dovolacího soudu, který dospěl k jasnému závěru, že „[t]o, že banka využila interní a externí datové zdroje statistického modelu, ale zároveň vzala do úvahy údaje uvedené žalovaným v žádosti o úvěr (výše příjmu, nájemní bydlení, počet osob v domácnosti…), výši splátek konsolidovaných úvěrů a počítala i s konkrétními výdaji na domácnost a na živobytí vypočtenými dle ekonomického modelu, není dostatečným ověřením úvěruschopnosti žalovaného.“ a že „[b]ez ověřených údajů o příjmech a o skutečných nákladech žadatele a o výdajích (všech) osob žijících s ním ve společné domácnosti (včetně doložení jejich výše) lze těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet. Bez významu je zjištění, že poskytovatel úvěru využil interní a externí datové zdroje a statistický model, že „vzal do úvahy“ (ovšem pouze dílčí a neověřené) údaje uvedené žalovaným v žádosti o úvěr, výši splátek konsolidovaných úvěrů a že počítal i s výdaji na domácnost a na živobytí vypočtenými podle ekonomického modelu“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.5.2024, sp.zn. 33 Cdo 1017/2024). Není pak už vůbec úkolem soudu v tomto řízení, aby za žalobkyni dodatečně zjišťoval, jaká byla, měla či mohla být výdajový stránka žalované. Na tom nic nemění zdánlivě relativně nižší částka úvěru 20 000 Kč. Skutečnost, že žalované bylo poskytnuto pouze 20 000 Kč na povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně nic nemění. Ani ta nejmenší částka nezbavuje poskytovatele úvěru zákonné povinnosti řádné zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Soud tedy dospěl k závěru o nikoli řádném posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru, neboť informace v zákaznické kartě uvedené jsou dílem neověřené a dílem nevěrohodné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně postupoval formálně a do formuláře zákaznické karty uvedl údaje sdělené žalovanou bez toho, aniž by dostatečně ověřil její výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly zásadní pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). Rovněž z rozsudku SDEU C-449/13 CA Consumer Finance v. Ingrid Bakkaus a další ze dne 18.12.2014 plyne závěr, že „článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“ (pozn. důraz přidal soud).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně rozhodné skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele před tím, než s ním uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, tedy že posoudila, jak sama tvrdila, její rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a že byly tyto informace ověřovány oproti dokladům předloženým od žalované. V důsledku neunesení důkazního břemeno, o čemž soud při jednání žalobkyni poučil, ohledně této rozhodné skutečnosti soud vyvodil závěr, který s tím zákon o spotřebitelském úvěru spojuje, totiž, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"RČ","anonStyle":"ANON"},{"text":" byla od počátku neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 SpotřÚv však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 17 600 Kč, coby rozdíl mezi částkou úvěru poskytnutou právním předchůdcem žalobkyně (20 000 Kč) a tím, co žalovaná již právnímu předchůdci žalobkyně uhradila (2 400 Kč) a k jejímuž zaplacení proto soud žalovanou výrokem I. zavázal. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 SpotřÚv nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Soud v tomto případě shledal jako dobu přiměřenou dobu 3 měsíců. Žalovaná se k žalobě sice nevyjádřila a soudu nejsou její majetkové poměry známy. Soud však současně musí splatnost i za takové procesní situace stanovit. Soudcovským uvážením, kdy soud vzal v úvahu výši částky a předpokládané možnosti spotřebitele, dospěl ke splatnosti 3 měsíce. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky či poplatky sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Soud proto všechny další požadavky žalobkyně nad rámec poskytnuté zbývající jistiny ve výši 17 600 Kč včetně požadavku na zákonný úrok z prodlení z částky 19 417,39 Kč od 28.9.2023 do zaplacení zamítl (výrok II.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. O náhradě nákladů řízení (výrok III) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení byla na jistině částka 19 417,39 Kč, dále částka 20 315,49 Kč a požadované příslušenství. Aniž by bylo nutné kapitalizovat požadované (a zamítnuté) příslušenství, je již z přiznaných a zamítnutých částek na jistině a poplatcích zjevné, že úspěšnější byla žalovaná (ohledně částky 22 132,88 Kč), když žalobkyně uspěla pouze ohledně částky 17 600 Kč. Jelikož však žalované prokazatelně žádné náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. ve spojení s § 87 odst. 1 SpotřÚv, jak odůvodněno již výše.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobkyně se žalobou ze dne 4.4.2024 domáhala po žalované zaplacení částky 39 732,88 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , RČ, , která byla uzavřena právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba,  Předmětem byla částka 20 000 Kč. Žalobkyně po žalované požadovala jistinu 19 417,39 Kč, poplatky ve výši 20 315,49 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 20,88 % ročně z částky 19 417,39 Kč za období od 15.11.2022 do 27.9.2023, kapitalizovaným úrokem z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z částky 19 417,39 Kč za období od 22.6.2021 do 27.9.2023, úrokem ve výši 20,88 % ročně z částky 19 417,39 Kč od 28.9.2023 do zaplacení a úrokem z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z částky 19 417,39 Kč od 28.9.2023 do zaplacení. Žalobkyně uvedlo, že do podání žaloby byla žalovanou zaplacena toliko částka 2 400 Kč, po podání žaloby již žalovaná neuhradila ničeho. K posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty a patří mezi ně: pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce a nájemní/podnájemní smlouva. Právní předchůdce žalobkyně dospěl k závěru, že žalovaná je schopna úvěr splácet. Zákaznická karta je pak dostatečným podkladem pro závěr o posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud o podané žalobě rozhodl při nařízeném jednání, při kterém dal žalobkyni potřebné procesní poučení a výzvu podle § 118a odst. 3 o.s.ř.4. Ze provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaná požádala dne 14.5.2021 právního předchůdce žalobkyně o spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč, uvedla, že je svobodná, má středoškolské vzdělání, bydlí v nájmu, peníze potřebovala na vybavení domácnosti. Má 1 vyživovanou osobu, je na mateřské dovolené, auto nevlastní Čistý příjem žalovaná uvedla 10 000 Kč, další blíže nespecifikovaný příjem 10 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje 5 000 Kč. Čistý příjem měl být ověřen z výměru důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznané dávce (zjištěno ze zákaznické karty ze dne 14.5.2021). Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 17.5.2021 na celkovou výši spotřebitelského úvěru 20 000 Kč. , adresa,  000 Kč byla poskytnuta žalované dne 17.5.2021 (zjištěno z tabulky umoření ze dne 2.10.2023) Právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně se poté dne 21.9.2023 dohodli na postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 a seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29.9.2023 podaným na poště dne 27.10.2023 (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 19.9.2023 a podacího lístku ze dne 27.10.2023). Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužných částek předžalobní upomínkou ze dne 15.2.2023, podanou na poště dne 15.2.2023 (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 15.2.2023 a podacího lístku ze dne 15.2.2023).5. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „SpotřÚv“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 SpotřÚv poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 SpotřÚv poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Ze shora citovaných ustanovení vyplývala právnímu předchůdci žalobkyni coby poskytovali spotřebitelského úvěru, povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele. Podle § 87 odst. 1 věty druhé SpotřÚv sice v době podpisu smlouvy platilo, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, tedy mělo by jít o neplatnost relativní, nicméně toto ustanovení je neaplikovatelné s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (SDEU) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, kterým bylo rozhodnuto o předběžných otázkách předložených Okresním soudem v Ostravě v průběhu rozhodování sporu ohledně návrhu na zaplacení dlužných částek na základě úvěrové smlouvy. SDEU uvedeným rozsudkem rozhodl následovně: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“ (důraz přidal soud). V tomto směru soud odkazuje na obdobné závěry, které vyslovilo plénum Ústavního soudu v usnesení ze dne 6. 10. 2021, sp.zn. Pl.ÚS 3/20, kterým byl odmítnut návrh Krajského soudu v Brně na zrušení § 87 odst. 1 věty druhé zákona SpotřÚv. V tomto směru pak poukazuje soud na to, že působení nové judikatury se řídí zásadou tzv. incidentní retrospektivity, tedy nová judikatura se užije i v těch řízeních, která mají základ v minulosti, ale ještě nebyla pravomocně skončena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 1980/2019). Jinými slovy, předmětné závěry SDEU ohledně výkladu unijního práva se použijí i v situaci, kdy smlouva mezi účastníky byla uzavřena přede dnem vyhlášení rozsudku SDEU.10. Soud tedy je oprávněn i podle právní úpravy platné v době sjednávání úvěru a i bez námitky žalované coby spotřebitele, a aniž by byl vázán jakoukoli lhůtou v tomto směru, posoudit, zda žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Pouze pro úplnost soud dodává, že v současném znění zákona o ochraně spotřebitele je již rozsudek SDEU reflektován druhou větou § 87 odst. 1, a to že „soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu“.11. Soud v tomto směru dospěl k závěru, že povinnost právního předchůdce žalobkyně (důsledky jejíhož splnění či nesplnění dopadají i na žalobkyni) řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů v daném případě nelze mít za splněnou. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je zákonem o spotřebitelském úvěru ukládána poskytovateli (žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzený úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Důsledkem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele jinak než v souladu s kogentními požadavky § 86 odst. 1 SpotřÚv je závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru.12. V posuzované věci žalovaná sdělila právnímu předchůdci žalobkyně informace o svých pravidelných měsíčních příjmech ve výši 10 000 Kč, což mělo být ověřeno potvrzením o vyplácené dávce, nicméně to nebylo přes výzvu soudu podle § 118a o.s.ř. předloženo, a není zde rozumný důvod, aby se toto potvrzení nenacházelo v dokumentaci žalobkyně (srov. § 1880 odst. 2 o.z.). Příjem žalované tak je pouze v rovině tvrzení žalobkyně. Pokud jde o další příjem ve výši 10 000 Kč, ten nebyl nijak specifikován a ze zákaznické karty neplyne, že byl nějak ověřován. Právní předchůdce žalobkyně dále žádným způsobem nezkoumal výdaje žalované a spokojil se pouze prohlášením žalované stran odhadu jejích výdajů, nijak však údaj, který žalovaná uvedla, neověřil. Schopnost splácet úvěr přitom není určena pouze výší příjmů, ale také výší reálných výdajů. Výdaje žalované byly stanoveny pouze odhadem na částku 5 000 Kč měsíčně, aniž by bylo zřejmé, za jakým účelem jsou vynakládány (náklady na bydlení, osobní potřeby žalovaného, potřeby domácnosti, úhrada jiných dluhů, výdaje související se zdravotním stavem apod., výdaje dalších vyživovaných osob). S ohledem na to, že žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu, patrně na udané adrese na , adresa,  a má vyživovat další osobu, je částka 5 000 Kč podezřele nízká. S ohledem na tvrzení žalobkyně, že žalovaná byla tehdy na mateřské dovolené, je zjevné, že vyživovala nezletilé dítě v nízkém věku. O to více se částka 5 000 Kč na veškeré životní měsíční výdaje jeví jako nereálně nízká. Jistě bylo v možnostech právního předchůdce žalobkyně ověřit si i výši reálných výdajů žalované. Relevantním dokladem, který mohl právní předchůdce žalobkyně požadovat, tak byla například nájemní smlouva, případně doklady o dalších pravidelných platbách.13. Právní předchůdce žalobkyně při zjišťování výdajů žalované rovněž nepostupoval s odbornou péči, když při zjišťování výdajů žalovaného zjevně vycházel z jakéhosi ekonomického modelu, jenž měl podklad ve statistických datech, neboť povinnost ověřovat s řádnou péčí výdajovou stránku žalovaného nelze nahrazovat obecným statistickým modelem, který není schopen určit skutečné měsíční výdaje dané osoby (žalovaného). Tento závěr plyne i z nedávného rozhodnutí dovolacího soudu, který dospěl k jasnému závěru, že „[t]o, že banka využila interní a externí datové zdroje statistického modelu, ale zároveň vzala do úvahy údaje uvedené žalovaným v žádosti o úvěr (výše příjmu, nájemní bydlení, počet osob v domácnosti…), výši splátek konsolidovaných úvěrů a počítala i s konkrétními výdaji na domácnost a na živobytí vypočtenými dle ekonomického modelu, není dostatečným ověřením úvěruschopnosti žalovaného.“ a že „[b]ez ověřených údajů o příjmech a o skutečných nákladech žadatele a o výdajích (všech) osob žijících s ním ve společné domácnosti (včetně doložení jejich výše) lze těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet. Bez významu je zjištění, že poskytovatel úvěru využil interní a externí datové zdroje a statistický model, že „vzal do úvahy“ (ovšem pouze dílčí a neověřené) údaje uvedené žalovaným v žádosti o úvěr, výši splátek konsolidovaných úvěrů a že počítal i s výdaji na domácnost a na živobytí vypočtenými podle ekonomického modelu“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.5.2024, sp.zn. 33 Cdo 1017/2024). Není pak už vůbec úkolem soudu v tomto řízení, aby za žalobkyni dodatečně zjišťoval, jaká byla, měla či mohla být výdajový stránka žalované. Na tom nic nemění zdánlivě relativně nižší částka úvěru 20 000 Kč. Skutečnost, že žalované bylo poskytnuto pouze 20 000 Kč na povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně nic nemění. Ani ta nejmenší částka nezbavuje poskytovatele úvěru zákonné povinnosti řádné zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Soud tedy dospěl k závěru o nikoli řádném posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru, neboť informace v zákaznické kartě uvedené jsou dílem neověřené a dílem nevěrohodné.14. Soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně postupoval formálně a do formuláře zákaznické karty uvedl údaje sdělené žalovanou bez toho, aniž by dostatečně ověřil její výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly zásadní pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). Rovněž z rozsudku SDEU C-449/13 CA Consumer Finance v. Ingrid Bakkaus a další ze dne 18.12.2014 plyne závěr, že „článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“ (pozn. důraz přidal soud).15. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně rozhodné skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele před tím, než s ním uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, tedy že posoudila, jak sama tvrdila, její rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a že byly tyto informace ověřovány oproti dokladům předloženým od žalované. V důsledku neunesení důkazního břemeno, o čemž soud při jednání žalobkyni poučil, ohledně této rozhodné skutečnosti soud vyvodil závěr, který s tím zákon o spotřebitelském úvěru spojuje, totiž, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. , RČ,  byla od počátku neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 SpotřÚv však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 17 600 Kč, coby rozdíl mezi částkou úvěru poskytnutou právním předchůdcem žalobkyně (20 000 Kč) a tím, co žalovaná již právnímu předchůdci žalobkyně uhradila (2 400 Kč) a k jejímuž zaplacení proto soud žalovanou výrokem I. zavázal. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 SpotřÚv nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Soud v tomto případě shledal jako dobu přiměřenou dobu 3 měsíců. Žalovaná se k žalobě sice nevyjádřila a soudu nejsou její majetkové poměry známy. Soud však současně musí splatnost i za takové procesní situace stanovit. Soudcovským uvážením, kdy soud vzal v úvahu výši částky a předpokládané možnosti spotřebitele, dospěl ke splatnosti 3 měsíce. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky či poplatky sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Soud proto všechny další požadavky žalobkyně nad rámec poskytnuté zbývající jistiny ve výši 17 600 Kč včetně požadavku na zákonný úrok z prodlení z částky 19 417,39 Kč od 28.9.2023 do zaplacení zamítl (výrok II.).16. O náhradě nákladů řízení (výrok III) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení byla na jistině částka 19 417,39 Kč, dále částka 20 315,49 Kč a požadované příslušenství. Aniž by bylo nutné kapitalizovat požadované (a zamítnuté) příslušenství, je již z přiznaných a zamítnutých částek na jistině a poplatcích zjevné, že úspěšnější byla žalovaná (ohledně částky 22 132,88 Kč), když žalobkyně uspěla pouze ohledně částky 17 600 Kč. Jelikož však žalované prokazatelně žádné náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.17. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. ve spojení s § 87 odst. 1 SpotřÚv, jak odůvodněno již výše.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon nebo exekuční návrh.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSPH02:2024:48.C.126.2024.1","publishedAt":"2025-01-16","decisionAt":"2024-10-11","caseNumber":{"senate":48,"registry":"C","index":126,"year":2024,"pageNumber":38},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Ivo","lastName":"Krýsa","titlesAfter":"Ph.D.,","function":"soudce"},"courtCode":"OSPH02","caseResultType":["VYHOVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":"O zaplacení 39 732,88 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"118a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"87","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1970","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"86","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["POSTOUPENI_POHLEDAVKY","SMLOUVA_O_UVERU","SMLOUVA_PRACOVNI"]},"styles":[{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}