{"uuid":"2c07bc32-f7a0-4ffa-bb8c-dbb1219f4ec2","header":[{"texts":[{"text":"Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Jursíka a soudkyň JUDr. Ivety Jiříkové a Mgr. Ing. Martiny Lacinové ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupené advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta A","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované A","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalované A","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované A","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupené advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta B","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o splnění povinnosti ze smlouvy, o zaplacení smluvní pokuty, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 1. 2026, č. j. 25 C 223/2024-732,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci I. a V. potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavcích II., III. a IV. mění tak, že žaloba se ohledně nároků žalobkyně, že","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"1. žalovaná je povinna umožnit žalobkyni dát do užívání vánoční stánky umístěné na pozemku parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo parcely","anonStyle":"ANON"},{"text":" v k. ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" 1 na akci „Adventní trhy ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":"“ pořádané v letech 2026-2027 dle koncesní smlouvy č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" uzavřené dne 9. 8. 2023 mezi žalovanou a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"orgán státní správy","anonStyle":"ANON"},{"text":", těm osobám, se kterými žalobkyně vždy do 15. 10. daného kalendářního roku uzavře smlouvy, na základě kterých budou moci tyto osoby vánoční stánky užívat,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. žalovaná je povinna zdržet se uzavření nájemních smluv na jakékoliv prodejní vánoční stánky umístěné na pozemku parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo parcely","anonStyle":"ANON"},{"text":" v k. ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" 1 na akci „Adventní trhy ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":"“ pořádané v letech 2026-2027, dle koncesní smlouvy č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" uzavřené dne 9. 8. 2023 mezi žalovanou a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"orgán státní správy","anonStyle":"ANON"},{"text":", a to vždy v době od 1. 1. do 15. 10. kalendářního roku a poté od 16.10. daného kalendářního roku na ty stánky, ohledně kterých jí žalobkyně sdělí, že je dala již do užívání třetí osobě,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. žalovaná je povinna umožnit žalobkyni dodání a montáž vánočních stánků na pozemek parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo parcely","anonStyle":"ANON"},{"text":" v k. ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" 1 na akci „Adventní trhy ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":"“ pořádané v letech 2026-2027 dle koncesní smlouvy č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" uzavřené dne 9. 8. 2023 mezi žalovanou a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"orgán státní správy","anonStyle":"ANON"},{"text":",","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů o nároku na zaplacení smluvní pokuty částku 201 098 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"IV. Žalované se náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů o nepeněžitých plnění nepřiznává.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci I. a V. potvrzuje.II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavcích II., III. a IV. mění tak, že žaloba se ohledně nároků žalobkyně, že1. žalovaná je povinna umožnit žalobkyni dát do užívání vánoční stánky umístěné na pozemku parc. č. , číslo parcely,  v k. ú. , adresa,  1 na akci „Adventní trhy , adresa, “ pořádané v letech 2026-2027 dle koncesní smlouvy č. , hodnota,  uzavřené dne 9. 8. 2023 mezi žalovanou a , orgán státní správy, , těm osobám, se kterými žalobkyně vždy do 15. 10. daného kalendářního roku uzavře smlouvy, na základě kterých budou moci tyto osoby vánoční stánky užívat,2. žalovaná je povinna zdržet se uzavření nájemních smluv na jakékoliv prodejní vánoční stánky umístěné na pozemku parc. č. , číslo parcely,  v k. ú. , adresa,  1 na akci „Adventní trhy , adresa, “ pořádané v letech 2026-2027, dle koncesní smlouvy č. , hodnota,  uzavřené dne 9. 8. 2023 mezi žalovanou a , orgán státní správy, , a to vždy v době od 1. 1. do 15. 10. kalendářního roku a poté od 16.10. daného kalendářního roku na ty stánky, ohledně kterých jí žalobkyně sdělí, že je dala již do užívání třetí osobě,3. žalovaná je povinna umožnit žalobkyni dodání a montáž vánočních stánků na pozemek parc. č. , číslo parcely,  v k. ú. , adresa,  1 na akci „Adventní trhy , adresa, “ pořádané v letech 2026-2027 dle koncesní smlouvy č. , hodnota,  uzavřené dne 9. 8. 2023 mezi žalovanou a , orgán státní správy, ,zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů o nároku na zaplacení smluvní pokuty částku 201 098 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.IV. Žalované se náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů o nepeněžitých plnění nepřiznává.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Okresní soud napadeným rozsudkem zastavil řízení o části žaloby z důvodu částečného zpětvzetí žaloby (výrok I.), vyhověl podané žalobě v plném rozsahu, konkrétně ohledně povinnosti žalované vůči žalobkyně konkrétně zmíněné ve výroku tohoto rozsudku v odstavci II. pod body 1. – 3. (výroky II. – IV. přezkoumávaného rozsudku), dále uložil žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 150 000 Kč s příslušenstvím (výrok V.), o nákladech řízení rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 230 466,60 Kč (výrok VI.). Okresní soud rozhodoval o nárocích žalobkyně, která se vůči žalované domáhala jednak splnění konkrétních smluvních povinností vyplývajících ze smlouvy o obchodní spolupráci uzavřené dne 5. 4. 2017, jednak zaplacení smluvní pokuty ve výši 150 000 Kč s příslušenstvím, přičemž žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o obchodní spolupráci týkající se společné realizace veřejné zakázky spočívající v pořádání adventních trhů v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" v letech 2017–2021 a že tato smlouva obsahovala ujednání o automatickém prodloužení její doby trvání pro případ, že se některá ze smluvních stran stane vítězným uchazečem navazující veřejné zakázky, přičemž podle žalobkyně k takové situaci došlo nejprve v roce 2022 a následně znovu v roce 2023, kdy žalovaná uspěla ve výběrovém řízení na pořádání adventních trhů pro období 2023–2027, a tudíž podle názoru žalobkyně došlo k prodloužení smlouvy o obchodní spolupráci i na toto období, což žalovaná odmítla respektovat, neplnila povinnosti z této smlouvy a neumožnila žalobkyni realizovat její závazky spočívající zejména v dodání a provozování vánočních stánků a zajištění nájemců, čímž měla porušit smlouvu a založit nárok na smluvní pokutu. Žalovaná se proti žalobě bránila především tvrzením, že smlouva o obchodní spolupráci pozbyla účinnosti ke dni 28. 2. 2022, kdy skončila původní koncesní smlouva s městem, že k jejímu prodloužení nemohlo dojít, neboť podmínky stanovené ve smlouvě nebyly splněny, že konání adventních trhů v roce 2022 probíhalo na základě odlišného právního titulu, nikoli jako navazující veřejná zakázka, a že smluvní vztah účastníků byl v tomto roce založen pouze na ad hoc dohodách, nikoli na pokračování původní smlouvy, dále namítala, že žalobní návrh nemá oporu ve smlouvě a že požadované plnění je nerealizovatelné, přičemž současně poukazovala i na problematické plnění žalobkyně a existenci nevyrovnaných závazků za rok 2022.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Okresní soud v této věci poprvé rozhodl rozsudkem ze dne 10. 4. 2025, č. j. 25 C 223/2024-439, kterým žalobu v plném rozsahu zamítl, když dospěl k závěru, že sporné ujednání smlouvy o spolupráci upravující opakované automatické prodlužování účinnosti smlouvy je zdánlivým ujednáním, neboť skutečná vůle stran smlouvy byla odlišná. Odvolací soud k odvolání žalobkyně rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, když kritizoval způsob hodnocení důkazů soudem prvního stupně, skutkové závěry, které neměly oporu v provedeném dokazování, zčásti i nesprávné právní hodnocení věci (nesprávný okamžik, ke kterému soud zjišťoval vůli jednajících stran při uzavírání smlouvy).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Okresní soud v dalším řízení následujícím po zrušení prvního rozsudku odvolacím soudem pokračoval v dokazování a následně rozhodl napadeným rozsudkem, když žalobě vyhověl v plném rozsahu. Dokazování vedl zejména k objasnění zjevného rozporu, proč statutární zástupci žalované uzavřeli písemnou smlouvu o spolupráci upravující otázku opakovaného automatického prodlužování účinnosti smlouvy v podobě zcela odlišné, než jakou podle své skutkové verze prosazovali ve fázi vyjednávání obsahu smlouvy, a která měla odpovídat jejich skutečné vůli (odmítnutí automatického opakovaného prodlužování účinnosti smlouvy). Jednatelka žalované však tento rozpor nevysvětlila. Vzhledem k tomu, že skutečná vůle strany žalující v této sporné otázce odpovídala písemnému znění následně uzavřené smlouvy o spolupráci, uzavřel okresní soud, že není možné provést subjektivní výklad sporného právního jednání, přistoupil k výkladu objektivnímu a sporné ujednání vyložil podle zásady, jak by se objektivně jevilo navenek jednajícím osobám v obdobném postavení. Touto metodou výkladu dospěl k závěru, že smluvní strany si ve sporném smluvním ujednání sjednaly opakované automatické prodlužování účinnosti smlouvy i pro budoucí, každoročně opakované adventní trhy v následujících letech. Věnoval se také výkladu smluvního termínu „navazující veřejná zakázka“, i námitkám strany žalované dovozujícím údajnou nemožnost opakovaného prodlužování smlouvy po roce 2021. Okresní soud uzavřel, že smlouva o spolupráci mezi stranami tohoto sporu byla opakovaně prodlužována až do současnosti, tedy vždy na každý další rok, ve kterém se koná tato periodicky se opakující veřejná akce, a to adventní trhy v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":". Z tohoto důvodu shledal nároky žalobkyně důvodné, a proto jim vyhověl v plném rozsahu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Proti tomuto v pořadí druhému rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání žalovaná, odvoláním napadá rozsudek v plném rozsahu, jako odvolací důvody uplatňuje důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e), f) a g) o. s. ř. a navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná především nesouhlasí se skutkovými i právními závěry nalézacího soudu o prodloužení smlouvy o obchodní spolupráci a z toho vyvozené povinnosti umožnit žalobkyni plnění i v dalších letech, a namítá, že soud zatížil řízení vadami při dokazování a hodnocení důkazů, neboť zamítl jí navrhované důkazní prostředky, zejména listiny z jiného paralelního řízení, které podle jejího názoru prokazují nepoctivé jednání žalobkyně spočívající v systematickém zatajování skutečných příjmů z pronájmu stánků, což mělo mít význam pro posouzení věrohodnosti klíčových svědků, zejména ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", kteří byli podle ní na výsledku sporu osobně zainteresováni a jejichž výpovědi vykazují rozpory a nepřesnosti ohledně průběhu kontraktačního procesu, přičemž nalézací soud tyto rozpory bagatelizoval a nedostatečně se zabýval jejich věrohodností, a dále žalovaná namítá, že soud nesprávně přejal právní názor odvolacího soudu bez opětovného provedení důkazů, čímž porušil zásadu rovnosti stran, a nesprávně vyložil smluvní ujednání o prodloužení smlouvy, když opomenul skutečný úmysl žalované, který byl druhé straně znám, spočívající v tom, že nechtěla být smlouvou vázána dlouhodobě či neomezeně, což dokládá i jejími připomínkami ke smlouvě v průběhu jednání, zejména odmítnutím automatické prolongace, a podle žalované nebylo prokázáno, že by z tohoto postoje ustoupila, takže buď k prodloužení smlouvy nedošlo, anebo v tomto rozsahu nebyla smlouva vůbec platně uzavřena, přičemž žalovaná dále namítá nesprávné posouzení pojmu „navazující veřejná zakázka“, který podle ní nelze vykládat pouze formálně jako časově navazující, ale je nutno přihlížet i k obsahovým a ekonomickým odlišnostem jednotlivých zakázek, a zdůrazňuje zásadní rozdíly mezi zakázkou z let 2017–2021 a zakázkou z roku 2022, která byla jednorázová, zadána bez soutěže a s výrazně odlišnými podmínkami, a nemůže tak založit prodloužení smlouvy, což podle žalované odpovídá i chování samotné žalobkyně a textaci její smluvní dokumentace, dále žalovaná brojí proti závěru soudu o pokračování smluvního vztahu v roce 2022, když poukazuje na existenci fakturace nájemného za pronájem prostoru jako na důkaz existence samostatného právního režimu v tomto roce, a současně uplatňuje námitku nemožnosti plnění uloženého výroky rozsudku, neboť i pokud by byla smlouva prodloužena, její obsah je pevně vázán na konkrétní veřejnou zakázku „Adventní trhy 2017–2021“ a její zadávací dokumentaci, která se zásadně liší od podmínek současné koncese, takže žalobkyně by podle smlouvy měla plnit za podmínek již neexistujících a neslučitelných s aktuální koncesní smlouvou, čímž by žalovaná byla nucena porušovat své závazky vůči městu, což nemohlo být úmyslem smluvních stran, a žalovaná z toho dovozuje, že bez nového ujednání či dodatku nelze smlouvu aplikovat na novou zakázku, přičemž dále poukazuje na logické rozpory v odůvodnění rozhodnutí, zejména že smlouva je označena jako uzavřená na dobu určitou, avšak výkladem soudu fakticky nabývá povahy smlouvy na dobu neurčitou, a v této souvislosti uplatňuje nové skutečnosti nastalé po vydání rozsudku, když uvedla, že smlouvu z právní opatrnosti vypověděla podle § 1999 občanského zákoníku s účinností ke dni 30. 6. 2026 a současně od smlouvy odstoupila pro podstatná porušení povinností žalobkyní, zejména neumožnění kontroly účetnictví, neprovedení vyúčtování a porušování smluvních podmínek, přičemž tvrdí, že tyto právní úkony vylučují vyhovění žalobnímu návrhu, a konečně napadá i výrok o nákladech řízení, neboť má za to, že při částečném zpětvzetí žaloby měla být náhrada nákladů rozdělena mezi účastníky poměrně, nikoliv přiznána plně žalobkyni, a soud podle ní nesprávně aplikoval příslušná ustanovení o náhradě nákladů řízení, a proto odvolatelka navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání žalované předně navrhuje potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného a zdůrazňuje, že soud prvního stupně při svém rozhodování respektoval závazný právní názor odvolacího soudu vyslovený ve zrušujícím usnesení, zejména pokud jde o výklad smlouvy o obchodní spolupráci a nutnost zkoumat společný úmysl stran k okamžiku jejího uzavření, přičemž žalobce uvádí, že z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že konečné znění smlouvy, včetně jejího článku V odst. 2, bylo výsledkem vyjednávání a bylo žalovanou vědomě akceptováno, neboť tato měla dostatečný časový prostor se s textem smlouvy seznámit a sama jej v podstatě formulovala, takže nelze přijmout její argumentaci o neznalosti či neakceptování automatické prolongace, a žalobce v této souvislosti zdůrazňuje, že pokud by žalovaná nevěnovala pozornost jednoznačnému smluvnímu textu, nelze k její tíži promítat důsledky takového postupu jinak než podle objektivního výkladu. K jednotlivým odvolacím námitkám žalobce uvádí, že námitky týkající se nových skutečností, konkrétně výpovědi a odstoupení od smlouvy, jsou v odvolacím řízení nepřípustné, neboť jde o skutkové a právní okolnosti, jejichž posouzení by vyžadovalo přihlédnutí k novým tvrzením a důkazům, což je v režimu neúplné apelace vyloučeno, přičemž se opírá o ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu týkající se obdobných hmotněprávních námitek směřujících k zániku nároku, a dovozuje, že k takovým právním úkonům nelze v odvolacím řízení přihlížet, pokud jejich posouzení předpokládá nové skutkové okolnosti. Současně žalobce namítá nedůvodnost těchto právních úkonů i po hmotněprávní stránce, když uvádí, že smlouva nebyla sjednána na dobu neurčitou, a proto ji nelze vypovědět podle § 1999 občanského zákoníku, a že odstoupení je neoprávněné, neboť nedošlo k žádnému porušení smluvních povinností žalobcem, případně že žalovaná uplatnila toto právo po uplynutí promlčecí lhůty. K námitkám směřujícím proti hodnocení důkazů žalobce uvádí, že soud prvního stupně nepochybil, pokud neprovedl důkazy z jiného řízení, neboť tyto nemají vztah k projednávané věci a nejsou způsobilé zpochybnit věrohodnost svědeckých výpovědí, přičemž zdůrazňuje, že závěry soudu nestojí výlučně na svědeckých výpovědích, ale především na listinných důkazech a textu smlouvy, a že žalovaná se ve své argumentaci snaží účelově zpochybnit důkazy bez relevantního podkladu. K výkladu článku V. odst. 2 smlouvy žalobce namítá, že žalovaná nesprávně vychází pouze ze své subjektivní vůle, zatímco při výkladu dvoustranného právního jednání je rozhodující společný úmysl stran, a není-li tento zjištěn, je nutno použít objektivní výklad, který v daném případě nepochybně vede k závěru o automatickém prodloužení smlouvy, přičemž poukazuje i na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž nelze výkladem doplňovat nebo měnit obsah smlouvy nad rámec projevené vůle, a konstatuje, že případné návrhy jedné strany, které se nepromítly do konečného textu, nemají na výklad vliv. Dále žalobce zdůrazňuje, že prolongační doložka byla výsledkem kompromisu mezi stranami a že její aplikace odpovídá i následnému chování účastníků, zejména realizaci spolupráce v roce 2022 za stejných podmínek jako v předchozích letech, přičemž tvrzení žalované o samostatném smluvním režimu tohoto roku označuje za neprokázaná. K výkladu pojmu navazující veřejná zakázka žalobce uvádí, že je nutno jej chápat funkčně, tedy jako jakoukoliv další zakázku na pořádání adventních trhů po skončení předchozí zakázky, bez ohledu na její délku či formu zadání, a odmítá výklad žalované, který by vedl k nepředvídatelným důsledkům závislým na vnějších okolnostech, jako byla pandemie, jež vedla ke změně formy zadání zakázky v roce 2022. K námitce nemožnosti plnění žalobce uvádí, že žalovaná směšuje dva odlišné právní vztahy, a to smlouvu o obchodní spolupráci mezi účastníky a koncesní smlouvu mezi žalovanou a městem, přičemž změny v druhém vztahu nemohou bez dalšího ovlivnit obsah prvního, a zdůrazňuje zásadu relativnosti závazků a pacta sunt servanda, podle níž žalovaná nemůže jednostranně změnit či zmařit své závazky vůči žalobci tím, že přijme odlišné závazky vůči třetí osobě, přičemž případné ekonomické či organizační obtíže jdou k její tíži jako podnikatelské riziko. Konečně žalobce odmítá i námitky týkající se nákladů řízení, neboť byl ve věci plně úspěšný, a zpětvzetí části žaloby bylo důsledkem objektivního odpadnutí předmětu řízení vlivem času, nikoliv jeho procesního zavinění, a proto považuje přiznání plné náhrady nákladů za správné, a navrhuje potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného a přiznání nákladů odvolacího řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné pouze z části.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Odvolací soud neshledal žádné vady řízení před soudem prvního stupně, skutkový stav věci byl zjištěn dostatečně, hodnocení provedených důkazů je logické a přesvědčivé, skutková zjištění mají plně oporu v provedených důkazech a zcela správné je i právní posouzení věci. Důvodem proč odvolací soud z části změnil rozsudek soudu prvního stupně, byla existence nových rozhodných skutečností, které nastaly po vyhlášení tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Okresní soud se věcí zabýval mimořádně podrobně a precizně, věnoval se všem podstatným aspektům souzené věci, zejména se řádně a úplně vypořádal se všemi námitkami uplatněnými stranou žalovanou, když odvolací soud se s těmito závěry plně ztotožňuje a odkazuje na ně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Žádná z odvolacích námitek žalované není důvodná. Okresní soud správně neprováděl dokazování listinami ze souběžně probíhajícího soudního sporu mezi týmiž účastníky, které údajně měly prokazovat, že žalobkyně vůči žalované zatajovala podstatnou část svých příjmů z roku 2021 a tato skutečnost měla prokazovat obecnou nepoctivost žalobkyně a měla být brána v úvahu při hodnocení důkazů provedených v tomto řízení. V soudním řízení se prokazují skutečnosti, které jsou podstatné pro rozhodnutí sporu a ohledně kterých má některá ze sporných stran důkazní břemeno. Žalovaná se tímto svým důkazním návrhem zjevně snaží komplikovat probíhající dokazování a dokazovat skutečnosti, které jsou podstatné pro jiný soudní spor s odkazem na údajnou obecnou nepoctivost žalobkyně jako důvodu pro takto rozšířené dokazování. Jedná se o zjevně nadbytečné dokazování, které se ani přímo netýká otázky poctivosti žalobkyně (šlo by snad shledat důvod k provedení důkazu pravomocným rozsudkem soudu v jiné věci, kde bylo postaveno najisto a soudem odůvodněn závěr o zjevné nepoctivosti jednoho z účastníků), žalobkyní navrhované důkazy však směřují pouze k prokazování jiných skutečností, které mají údajně k takovému závěru vést. Nelze akceptovat ani argument, že tyto důkazy navrhované před soudem prvního stupně před vydáním přezkoumávaného rozsudku, mají být podstatné pro prokazování až v odvolacím řízení uplatněných tvrzení (důvody odstoupení od smlouvy).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Také není důvodná ani pravdivá námitka žalované, že soud prvního stupně údajně přebírá závěr odvolacího soudu ohledně výkladu sporného ustanovení smlouvy, činěný na základě zjištění z výpovědí svědků, které odvolací soud nemohl učinit, neboť tyto svědky nevyslýchal. Odvolací soud ve svém předchozím rozhodnutí vyslovil jediný závazný právní názor o nepřípustnosti způsobu, jakým soud prvního stupně hodnotil provedené důkazy. Šlo tedy o negativní právní závěr (jak nemůže být postupováno při hodnocení důkazů), nikoliv pozitivní závěr (jak má soud prvního stupně důkazy konkrétně hodnotit). Odvolací soud se pouze letmo zmínil o čl. V. odst. 2 smlouvy, když tato zmínka se týkala pouze jazykového výkladu tohoto ujednání, nikoli výkladu vůle či skutkových zjištění z výslechu svědků.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Odvolací soud se také plně ztotožňuje se závěry okresního soudu, kterými se vypořádal s námitkami žalované týkajících se výkladu pojmu „navazující veřejná zakázka“ i ohledně údajné nemožnosti plnění v případě prodlužování smlouvy. V situaci, kdy se každoročně pořádají v době adventu na ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" náměstí trhy a na jejich pořádání se každý rok vypisují obdobné veřejné zakázky, skutečně nemohou vznikat pochybnosti o tom, co strany mínily termínem navazující veřejná zakázka, když jejich dohoda se týká realizace těchto periodicky se opakujících veřejných zakázek na opakované oslavy pořádané na stejném místě, ve stejnou dobu (advent) a obdobným způsobem (vánoční trhy a související atrakce). Ostatně obě strany pokračovaly v realizaci dosavadní spolupráce i v roce 2022, tedy v roce, kdy již skončila ve smlouvě výslovně dohodnutá doba časové působnosti spolupráce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Z provedeného dokazování vyplynulo, že věcný obsah každoroční spolupráce účastníků na realizaci periodicky se opakujících zakázek na adventní trhy byl dán věcnými požadavky statutárního města na veřejnou zakázku zachycené v každé každoročně se opakující zadání veřejné zakázky. Nelze tedy mít nejmenší pochybnost o tom, jakou věcnou podobu by měla mít spolupráce účastníků v budoucnu po tom, co nastala smluvně sjednaná prolongace účinnosti smlouvy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Obě zmíněné námitky žalované jsou argumenty vyplývající z extrémního formalismu, když právní zástupce žalované vytváří krkolomné myšlenkové konstrukce motivované jediným, a to za každou cenu dovodit nepřípustnost sjednané prolongace smlouvy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Žalovaná dále v odvolání uplatnila a listinnými důkazy doložila nové skutečnosti spočívající v tom, že po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně učinila čtyři jednostranná právní jednání týkající se platnosti smlouvy o spolupráci, když dne 30. 6. 2026 zaslala žalobkyni výpověď smlouvy o obchodní spolupráci ve smyslu § 1999 odst. 1 o. z. a dále dne 6. 3. 2026 zaslala žalobkyně celkem tři odstoupení od téže smlouvy. Poukazuje na to, že se jedná o přípustné nové skutečnosti i důkazy, neboť podle § 205a písm. f) o. s. ř. nastaly až po vyhlášení napadeného rozsudku. Pokud jde o výpověď, podle názoru žalované je třeba na předmětnou smlouvu nahlížet jako na smlouvu v režimu smlouvy uzavřené na dobu neurčitou, neboť sjednaná automatická prolongace bez jakéhokoliv předem stanoveného konečného časového limitu fakticky způsobuje, že doba jejího trvání není objektivně konečně vymezena či stanovena. Závazek z této smlouvy tak fakticky nabývá povahy závazku na dobu neurčitou, a tak ho lze podle uvedeného ustanovení vypovědět. Pokud jde o důvody odstoupení od smlouvy, pak si je žalovaná vědoma, že přezkum důvodnosti těchto odstoupení přesahuje rozsah činnosti odvolacího soudu a je zde namístě napadený rozsudek zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. K těmto novým skutečnostem se vyjádřila žalobkyně, uskutečnění těchto jednostranných právních jednání ze strany žalované nepopírala, nepovažovala je však za právně relevantní. Poukazovala na to, že předmětná smlouva o obchodní spolupráci není smlouvou uzavřenou na dobou neurčitou, a proto nelze použít ust. § 1999 o. z. Dále poukazovala na již konstantní soudní judikaturu řešící otázku přípustnosti nových tvrzení a důkazů, pokud jde o jednostranná právní jednání účastníka řízení učiněná po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, když v odvolacím řízení k nim lze přihlédnout pouze tehdy, pokud k posouzení jejich důvodnosti lze použít skutková zjištění z již provedených důkazů, resp. z důkazů přípustných v rámci systému neúplné apelace. Žalobkyně se domnívá, že tomu tak v této věci není.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Odvolací soud pohlíží na přípustnost těchto nových tvrzení stejným způsobem jako konstantní soudní judikatura, o které je zmínka výše. Je zjevné, jak ostatně připouští žalovaná, že důvodnost odstoupení od smlouvy nelze posoudit na základě dosud provedeného dokazování a k její důvodnosti žalovaná ani nenavrhuje žádné důkazy, tím méně důkazy přípustné v režimu neúplné apelace. Rozdílná situace je však v případě výpovědi smlouvy, tuto lze posoudit plně na základě dosavadních skutkových zjištění, rozhodující je samotný obsah smlouvy o obchodní spolupráci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Podle § 1999 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že zavazuje-li smlouva ujednaná na dobu neurčitou alespoň jednu stranu k nepřetržité nebo opakované činnosti, anebo zavazuje-li alespoň jednu stranu takovou činnost strpět, lze závazek zrušit ke konci kalendářního čtvrtletí výpovědí podanou alespoň tři měsíce předem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Možnost výpovědi smlouvy ve smyslu § 1999 o. z. není případem výpovědi sankční, když nejde o řešení konfliktu mezi stranami ani o reakci na porušení povinností některé z nich. Smyslem tohoto institutu je specifická úprava závazků uzavíraných na dobu neurčitou, když zákon chrání kontrahenty proti příliš dalekosáhlým a zavazujícím důsledkům smluvního slibu, který by byl dán na „věčnost“, bez jakéhokoliv časového omezení. Zakotvuje tedy univerzální možnost se z takových závazků vyvázat právě tímto způsobem (viz komentář § 1999 v publikaci: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část [§ 1721–2054], 1. vydání, 2014, s. 1178-1181: J. Šilhán).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Zásadní roli při posouzení důvodnosti této výpovědi bude hrát otázka, zda závazky vyplývající ze smlouvy o obchodní spolupráci budou posouzeny jako závazky na dobu určitou či neurčitou. Konstantní soudní judikatura k této otázce uvádí, že závazek je sjednán na dobu určitou tehdy, je-li doba trvání závazku ohraničena přímým časovým údajem, uvedením časového období podle týdnů, měsíců či let nebo i na základě jiných, konkrétním datem neohraničených objektivně zjistitelných skutečností, o jejich skutečné délce účastníci při uzavírání smlouvy nemusí mít ani jistotu, pokud současně tyto skutečnosti nepřipouští pochybnosti o tom, kdy závazek na dobu určitou uplynutím sjednané doby skončí (viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 2372/2002). V opačném případě jde o závazek na dobu neurčitou.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. K otázce posouzení smlouvy s prolongační doložkou jako smlouvy, kterou lze vypovědět jako smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou, se v obecné rovině již vyjadřovala soudní judikatura a dospěla k několika obecným závěrům. Předně platí, že smlouvu s automatickou prolongací nelze bez dalšího ztotožnit se smlouvou uzavřenou na dobu neurčitou, když stále může jít o smlouvu uzavřenou na dobu určitou, pouze opakovaně obnovovanou. Zároveň platí, že není rozhodující, jak je určitá smlouva nazvána, ale reálná možnost takovou smlouvu ukončit. Soudní judikatura obecně vychází ze závěru, že by neměly vznikat závazky trvající neomezenou dobu, tedy tzv. „věčné závazky“, to by bylo v rozporu s principem autonomie vůle a rovnosti smluvních stran. Dlouhodobý závazek bez možnosti ukončení odporuje smyslu institutu smlouvy na dobu určitou. Z výše uvedeného vyplývá, že lze vypovědět podle § 1999 odst. 1 o. z. smlouvu obsahující ujednání o automatické prolongaci tehdy, pokud prolongace fakticky znemožňuje ukončení smluvního vztahu a závazky z takové smlouvy by znamenaly buď fakticky věčné závazky, nebo dlouhodobé závazky bez možnosti jejich ukončení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Když blíže prozkoumáme konkrétní podobu sjednané prolongace předmětné smlouvy, zjišťujeme, že jde o princip automatického prodlužování, když jediným možným způsobem, kterým může některý z účastníků odvrátit automatickou prolongaci je situace upravená v čl. V. odst. 3 smlouvy, tedy pokud některá ze smluvních stran nejpozději jeden rok před koncem aktuální veřejné zakázky oznámí druhé smluvní straně, že již nemá zájem účastnit se navazující veřejné zakázky a nebude se tedy o navazující veřejnou zakázku ucházet. Podle vysvětlení strany žalující mělo jít o jí nabídnutý kompromis vůči žalované, která nechtěla prolongaci upravit jako automatickou. Při bližším prozkoumání této možnosti vyvázat se z automatické prolongace, je zřejmé, že nejde o věcný kompromis, ale spíše o předstírání ústupku, neboť upravuje možnost odvrátit prolongaci pouze pro případ, že již v budoucnu nebude reálně probíhat spolupráce stran na realizaci adventních trhů, tedy jinými slovy, že smlouva skončí v situaci, kdy by se již stejně fakticky nemohla realizovat pro nemožnost plnění. Za situace, kdy by se žalovaná rozhodla o veřejnou zakázku vypisovanou statutárním městem na pořádání adventních trhů v příštím roce neucházet, pak by obchodní spolupráce účastníků tohoto sporu objektivně probíhat nemohla, neboť by adventní trhy realizovaly jiné subjekty. Žalovaná tedy dostala možnost dosáhnout skončení smlouvy (vyloučení prolongace) pouze v případě, pokud by rezignovala na tento podnikatelský záměr realizovat adventní trhy v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" s tím, že se o budoucí veřejné zakázky již nebude ucházet. Pokud žalovaná v tomto podnikatelském záměru chce pokračovat a chce se i do budoucna ucházet o realizaci adventních trhů na náměstí v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", může jej realizovat výhradně za spolupráce s žalobkyní, podle podmínek sjednaných ve smlouvě o obchodní spolupráci bez možnosti ukončit tuto obchodní spolupráci a změnit obchodního partnera. Vzhledem k tomu, že stranami smlouvy o obchodní spolupráci jsou právnické osoby, veřejnou zakázku na adventní trhy vyhlašuje též právnická osoba, tedy existence těchto subjektů není v čase nijak omezena) a nelze očekávat, že by v budoucnu reálně došlo k situaci, že by nadále neprobíhaly oslavy adventu v České republice, pak skutečně závazek k obchodní spolupráci se jeví závazkem věčným.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Odvolací soud uzavírá, že předmětná smlouva o obchodní spolupráci upravující automatickou prolongaci smlouvy fakticky zakládá věčný závazek spolupráce smluvních stran a zásadním způsobem limituje možnosti žalované odvrátit automatické prodlužování, když žalovaná má takovou možnost pouze pro případ, že by rezignovala na tento podnikatelský projekt, vzdala by se jej a obchodní spolupráce účastníků by reálně ani probíhat nemohla. Pokud se žalovaná chce i v budoucnu ucházet o tyto veřejné zakázky a realizovat adventní trhy v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", nemá žádnou možnost se ze smluvního vztahu s žalobkyní vyvázat a jejich závazek je závazkem věčným. Jde tedy o „opakovanou činnost“ ve smyslu § 1999 odst. 1 o. z.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Takové ujednání, které by se týkalo spotřebitelských vztahů, by v žádném případě nemohlo obstát. Vztah mezi účastníky tohoto řízení je však vztahem mezi podnikateli, kde se předpokládá vyšší míra autonomie vůle a také se presumuje profesionalita podnikatelů. Odvolací soud proto nevidí důvod takovou konstrukci automatické prolongace považovat za nepřípustnou. Odpovídajícím a přiměřeným řešením je přiznat smluvním stranám možnost ukončit „věčný“ závazek právě výpovědí smlouvy podle § 1999 odst. 1 o. z.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Lze tedy uzavřít, že předmětná smlouva o obchodní spolupráci je smlouvou platnou, na základě ujednání o prolongaci došlo k opakovanému prodlužování trvání této smlouvy, když tato smlouva zanikla až na základě výpovědi učiněné k poslednímu dni druhého čtvrtletí roku 2026. Z toho vyplývá, že uplatněný nárok žalobkyně na smluvní pokutu je důvodný, neboť reaguje na situaci, kdy žalovaná nerespektovala povinnosti z prodloužené smlouvy v době, kdy smlouva byla platná a účinná. Jiná situace je u nároků na plnění z této smlouvy týkající se adventních trhů počínaje rokem 2026, když smlouva pro toto období již zanikla výpovědí. Odvolací soud proto výrok týkající se smluvní pokuty jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, ohledně nároků na plnění ze smlouvy do budoucna podle § 220 o. s. ř. změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Protože došlo k věcné změně rozhodnutí soudu prvního stupně, odvolací soud rozhoduje nově o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Ohledně nároku na smluvní pokutu má žalobkyně plný úspěch ve věci, a proto jí přísluší plná náhrada nákladů řízení spojených s uplatněním tohoto nároku. Složitější situace je u nároku na nepeněžité plnění, když žalobkyně tyto nároky uplatnila důvodně, existovaly ještě v okamžiku vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, ale došlo k jejich dodatečnému zániku v průběhu odvolacího řízení. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žaloba byla ohledně těchto nároků zamítnuta, tedy shledat plný úspěch strany žalované a přiznat jí právo na náhradu nákladů. Ve skutečnostech, že žalobkyně uplatnila existující nároky a tyto existovaly ještě v době vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně, dále že žalovaná učinila právní jednání (výpověď) směřující k ukončení smluvního vztahu z pohledu procesní ekonomie nepochopitelně až v samém závěru soudního řízení (alespoň z úhlu pohledu, že účastník by měl sledovat ochranu svých zájmů v co nejkratší době a za vzniku co nejmenších nákladů, nikoliv bezdůvodně prodlužovat spor a uměle navyšovat jeho náklady). V těchto okolnostech spatřuje odvolací soud důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř. a nepřiznání žalované náhrady nákladů řízení o nepeněžitých nárocích.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Pokud jde o peněžitý nárok, plný úspěch má žalobkyně a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. jí přísluší plná náhrada nákladů spojených s uplatněním tohoto nároku. Náhrada činí 201 098 Kč a skládá se z těchto položek. Žalobkyně zaplatila v souvislosti s tímto nárokem soudní poplatky za žalobu a odvolání 2 x 7500 Kč. Právní zástupce učinil 18,5 úkonů (v podrobnostech se odkazuje na výklad okresního soudu k otázce nákladů řízení) po 7 100 Kč za úkon, dále paušální náhrady hotových výdajů advokáta, a to 8 po 300 Kč a 11 po 450 Kč, náklady odvolacího řízení za dva úkony po 7 100 Kč, dvě paušální náhrady po 450 Kč a 21% DPH.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Okresní soud napadeným rozsudkem zastavil řízení o části žaloby z důvodu částečného zpětvzetí žaloby (výrok I.), vyhověl podané žalobě v plném rozsahu, konkrétně ohledně povinnosti žalované vůči žalobkyně konkrétně zmíněné ve výroku tohoto rozsudku v odstavci II. pod body 1. – 3. (výroky II. – IV. přezkoumávaného rozsudku), dále uložil žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 150 000 Kč s příslušenstvím (výrok V.), o nákladech řízení rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 230 466,60 Kč (výrok VI.). Okresní soud rozhodoval o nárocích žalobkyně, která se vůči žalované domáhala jednak splnění konkrétních smluvních povinností vyplývajících ze smlouvy o obchodní spolupráci uzavřené dne 5. 4. 2017, jednak zaplacení smluvní pokuty ve výši 150 000 Kč s příslušenstvím, přičemž žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o obchodní spolupráci týkající se společné realizace veřejné zakázky spočívající v pořádání adventních trhů v , adresa,  v letech 2017–2021 a že tato smlouva obsahovala ujednání o automatickém prodloužení její doby trvání pro případ, že se některá ze smluvních stran stane vítězným uchazečem navazující veřejné zakázky, přičemž podle žalobkyně k takové situaci došlo nejprve v roce 2022 a následně znovu v roce 2023, kdy žalovaná uspěla ve výběrovém řízení na pořádání adventních trhů pro období 2023–2027, a tudíž podle názoru žalobkyně došlo k prodloužení smlouvy o obchodní spolupráci i na toto období, což žalovaná odmítla respektovat, neplnila povinnosti z této smlouvy a neumožnila žalobkyni realizovat její závazky spočívající zejména v dodání a provozování vánočních stánků a zajištění nájemců, čímž měla porušit smlouvu a založit nárok na smluvní pokutu. Žalovaná se proti žalobě bránila především tvrzením, že smlouva o obchodní spolupráci pozbyla účinnosti ke dni 28. 2. 2022, kdy skončila původní koncesní smlouva s městem, že k jejímu prodloužení nemohlo dojít, neboť podmínky stanovené ve smlouvě nebyly splněny, že konání adventních trhů v roce 2022 probíhalo na základě odlišného právního titulu, nikoli jako navazující veřejná zakázka, a že smluvní vztah účastníků byl v tomto roce založen pouze na ad hoc dohodách, nikoli na pokračování původní smlouvy, dále namítala, že žalobní návrh nemá oporu ve smlouvě a že požadované plnění je nerealizovatelné, přičemž současně poukazovala i na problematické plnění žalobkyně a existenci nevyrovnaných závazků za rok 2022.2. Okresní soud v této věci poprvé rozhodl rozsudkem ze dne 10. 4. 2025, č. j. 25 C 223/2024-439, kterým žalobu v plném rozsahu zamítl, když dospěl k závěru, že sporné ujednání smlouvy o spolupráci upravující opakované automatické prodlužování účinnosti smlouvy je zdánlivým ujednáním, neboť skutečná vůle stran smlouvy byla odlišná. Odvolací soud k odvolání žalobkyně rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, když kritizoval způsob hodnocení důkazů soudem prvního stupně, skutkové závěry, které neměly oporu v provedeném dokazování, zčásti i nesprávné právní hodnocení věci (nesprávný okamžik, ke kterému soud zjišťoval vůli jednajících stran při uzavírání smlouvy).3. Okresní soud v dalším řízení následujícím po zrušení prvního rozsudku odvolacím soudem pokračoval v dokazování a následně rozhodl napadeným rozsudkem, když žalobě vyhověl v plném rozsahu. Dokazování vedl zejména k objasnění zjevného rozporu, proč statutární zástupci žalované uzavřeli písemnou smlouvu o spolupráci upravující otázku opakovaného automatického prodlužování účinnosti smlouvy v podobě zcela odlišné, než jakou podle své skutkové verze prosazovali ve fázi vyjednávání obsahu smlouvy, a která měla odpovídat jejich skutečné vůli (odmítnutí automatického opakovaného prodlužování účinnosti smlouvy). Jednatelka žalované však tento rozpor nevysvětlila. Vzhledem k tomu, že skutečná vůle strany žalující v této sporné otázce odpovídala písemnému znění následně uzavřené smlouvy o spolupráci, uzavřel okresní soud, že není možné provést subjektivní výklad sporného právního jednání, přistoupil k výkladu objektivnímu a sporné ujednání vyložil podle zásady, jak by se objektivně jevilo navenek jednajícím osobám v obdobném postavení. Touto metodou výkladu dospěl k závěru, že smluvní strany si ve sporném smluvním ujednání sjednaly opakované automatické prodlužování účinnosti smlouvy i pro budoucí, každoročně opakované adventní trhy v následujících letech. Věnoval se také výkladu smluvního termínu „navazující veřejná zakázka“, i námitkám strany žalované dovozujícím údajnou nemožnost opakovaného prodlužování smlouvy po roce 2021. Okresní soud uzavřel, že smlouva o spolupráci mezi stranami tohoto sporu byla opakovaně prodlužována až do současnosti, tedy vždy na každý další rok, ve kterém se koná tato periodicky se opakující veřejná akce, a to adventní trhy v , adresa, . Z tohoto důvodu shledal nároky žalobkyně důvodné, a proto jim vyhověl v plném rozsahu.4. Proti tomuto v pořadí druhému rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání žalovaná, odvoláním napadá rozsudek v plném rozsahu, jako odvolací důvody uplatňuje důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e), f) a g) o. s. ř. a navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná především nesouhlasí se skutkovými i právními závěry nalézacího soudu o prodloužení smlouvy o obchodní spolupráci a z toho vyvozené povinnosti umožnit žalobkyni plnění i v dalších letech, a namítá, že soud zatížil řízení vadami při dokazování a hodnocení důkazů, neboť zamítl jí navrhované důkazní prostředky, zejména listiny z jiného paralelního řízení, které podle jejího názoru prokazují nepoctivé jednání žalobkyně spočívající v systematickém zatajování skutečných příjmů z pronájmu stánků, což mělo mít význam pro posouzení věrohodnosti klíčových svědků, zejména , jméno FO,  a , jméno FO, , kteří byli podle ní na výsledku sporu osobně zainteresováni a jejichž výpovědi vykazují rozpory a nepřesnosti ohledně průběhu kontraktačního procesu, přičemž nalézací soud tyto rozpory bagatelizoval a nedostatečně se zabýval jejich věrohodností, a dále žalovaná namítá, že soud nesprávně přejal právní názor odvolacího soudu bez opětovného provedení důkazů, čímž porušil zásadu rovnosti stran, a nesprávně vyložil smluvní ujednání o prodloužení smlouvy, když opomenul skutečný úmysl žalované, který byl druhé straně znám, spočívající v tom, že nechtěla být smlouvou vázána dlouhodobě či neomezeně, což dokládá i jejími připomínkami ke smlouvě v průběhu jednání, zejména odmítnutím automatické prolongace, a podle žalované nebylo prokázáno, že by z tohoto postoje ustoupila, takže buď k prodloužení smlouvy nedošlo, anebo v tomto rozsahu nebyla smlouva vůbec platně uzavřena, přičemž žalovaná dále namítá nesprávné posouzení pojmu „navazující veřejná zakázka“, který podle ní nelze vykládat pouze formálně jako časově navazující, ale je nutno přihlížet i k obsahovým a ekonomickým odlišnostem jednotlivých zakázek, a zdůrazňuje zásadní rozdíly mezi zakázkou z let 2017–2021 a zakázkou z roku 2022, která byla jednorázová, zadána bez soutěže a s výrazně odlišnými podmínkami, a nemůže tak založit prodloužení smlouvy, což podle žalované odpovídá i chování samotné žalobkyně a textaci její smluvní dokumentace, dále žalovaná brojí proti závěru soudu o pokračování smluvního vztahu v roce 2022, když poukazuje na existenci fakturace nájemného za pronájem prostoru jako na důkaz existence samostatného právního režimu v tomto roce, a současně uplatňuje námitku nemožnosti plnění uloženého výroky rozsudku, neboť i pokud by byla smlouva prodloužena, její obsah je pevně vázán na konkrétní veřejnou zakázku „Adventní trhy 2017–2021“ a její zadávací dokumentaci, která se zásadně liší od podmínek současné koncese, takže žalobkyně by podle smlouvy měla plnit za podmínek již neexistujících a neslučitelných s aktuální koncesní smlouvou, čímž by žalovaná byla nucena porušovat své závazky vůči městu, což nemohlo být úmyslem smluvních stran, a žalovaná z toho dovozuje, že bez nového ujednání či dodatku nelze smlouvu aplikovat na novou zakázku, přičemž dále poukazuje na logické rozpory v odůvodnění rozhodnutí, zejména že smlouva je označena jako uzavřená na dobu určitou, avšak výkladem soudu fakticky nabývá povahy smlouvy na dobu neurčitou, a v této souvislosti uplatňuje nové skutečnosti nastalé po vydání rozsudku, když uvedla, že smlouvu z právní opatrnosti vypověděla podle § 1999 občanského zákoníku s účinností ke dni 30. 6. 2026 a současně od smlouvy odstoupila pro podstatná porušení povinností žalobkyní, zejména neumožnění kontroly účetnictví, neprovedení vyúčtování a porušování smluvních podmínek, přičemž tvrdí, že tyto právní úkony vylučují vyhovění žalobnímu návrhu, a konečně napadá i výrok o nákladech řízení, neboť má za to, že při částečném zpětvzetí žaloby měla být náhrada nákladů rozdělena mezi účastníky poměrně, nikoliv přiznána plně žalobkyni, a soud podle ní nesprávně aplikoval příslušná ustanovení o náhradě nákladů řízení, a proto odvolatelka navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.5. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání žalované předně navrhuje potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného a zdůrazňuje, že soud prvního stupně při svém rozhodování respektoval závazný právní názor odvolacího soudu vyslovený ve zrušujícím usnesení, zejména pokud jde o výklad smlouvy o obchodní spolupráci a nutnost zkoumat společný úmysl stran k okamžiku jejího uzavření, přičemž žalobce uvádí, že z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že konečné znění smlouvy, včetně jejího článku V odst. 2, bylo výsledkem vyjednávání a bylo žalovanou vědomě akceptováno, neboť tato měla dostatečný časový prostor se s textem smlouvy seznámit a sama jej v podstatě formulovala, takže nelze přijmout její argumentaci o neznalosti či neakceptování automatické prolongace, a žalobce v této souvislosti zdůrazňuje, že pokud by žalovaná nevěnovala pozornost jednoznačnému smluvnímu textu, nelze k její tíži promítat důsledky takového postupu jinak než podle objektivního výkladu. K jednotlivým odvolacím námitkám žalobce uvádí, že námitky týkající se nových skutečností, konkrétně výpovědi a odstoupení od smlouvy, jsou v odvolacím řízení nepřípustné, neboť jde o skutkové a právní okolnosti, jejichž posouzení by vyžadovalo přihlédnutí k novým tvrzením a důkazům, což je v režimu neúplné apelace vyloučeno, přičemž se opírá o ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu týkající se obdobných hmotněprávních námitek směřujících k zániku nároku, a dovozuje, že k takovým právním úkonům nelze v odvolacím řízení přihlížet, pokud jejich posouzení předpokládá nové skutkové okolnosti. Současně žalobce namítá nedůvodnost těchto právních úkonů i po hmotněprávní stránce, když uvádí, že smlouva nebyla sjednána na dobu neurčitou, a proto ji nelze vypovědět podle § 1999 občanského zákoníku, a že odstoupení je neoprávněné, neboť nedošlo k žádnému porušení smluvních povinností žalobcem, případně že žalovaná uplatnila toto právo po uplynutí promlčecí lhůty. K námitkám směřujícím proti hodnocení důkazů žalobce uvádí, že soud prvního stupně nepochybil, pokud neprovedl důkazy z jiného řízení, neboť tyto nemají vztah k projednávané věci a nejsou způsobilé zpochybnit věrohodnost svědeckých výpovědí, přičemž zdůrazňuje, že závěry soudu nestojí výlučně na svědeckých výpovědích, ale především na listinných důkazech a textu smlouvy, a že žalovaná se ve své argumentaci snaží účelově zpochybnit důkazy bez relevantního podkladu. K výkladu článku V. odst. 2 smlouvy žalobce namítá, že žalovaná nesprávně vychází pouze ze své subjektivní vůle, zatímco při výkladu dvoustranného právního jednání je rozhodující společný úmysl stran, a není-li tento zjištěn, je nutno použít objektivní výklad, který v daném případě nepochybně vede k závěru o automatickém prodloužení smlouvy, přičemž poukazuje i na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž nelze výkladem doplňovat nebo měnit obsah smlouvy nad rámec projevené vůle, a konstatuje, že případné návrhy jedné strany, které se nepromítly do konečného textu, nemají na výklad vliv. Dále žalobce zdůrazňuje, že prolongační doložka byla výsledkem kompromisu mezi stranami a že její aplikace odpovídá i následnému chování účastníků, zejména realizaci spolupráce v roce 2022 za stejných podmínek jako v předchozích letech, přičemž tvrzení žalované o samostatném smluvním režimu tohoto roku označuje za neprokázaná. K výkladu pojmu navazující veřejná zakázka žalobce uvádí, že je nutno jej chápat funkčně, tedy jako jakoukoliv další zakázku na pořádání adventních trhů po skončení předchozí zakázky, bez ohledu na její délku či formu zadání, a odmítá výklad žalované, který by vedl k nepředvídatelným důsledkům závislým na vnějších okolnostech, jako byla pandemie, jež vedla ke změně formy zadání zakázky v roce 2022. K námitce nemožnosti plnění žalobce uvádí, že žalovaná směšuje dva odlišné právní vztahy, a to smlouvu o obchodní spolupráci mezi účastníky a koncesní smlouvu mezi žalovanou a městem, přičemž změny v druhém vztahu nemohou bez dalšího ovlivnit obsah prvního, a zdůrazňuje zásadu relativnosti závazků a pacta sunt servanda, podle níž žalovaná nemůže jednostranně změnit či zmařit své závazky vůči žalobci tím, že přijme odlišné závazky vůči třetí osobě, přičemž případné ekonomické či organizační obtíže jdou k její tíži jako podnikatelské riziko. Konečně žalobce odmítá i námitky týkající se nákladů řízení, neboť byl ve věci plně úspěšný, a zpětvzetí části žaloby bylo důsledkem objektivního odpadnutí předmětu řízení vlivem času, nikoliv jeho procesního zavinění, a proto považuje přiznání plné náhrady nákladů za správné, a navrhuje potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného a přiznání nákladů odvolacího řízení.6. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné pouze z části.7. Odvolací soud neshledal žádné vady řízení před soudem prvního stupně, skutkový stav věci byl zjištěn dostatečně, hodnocení provedených důkazů je logické a přesvědčivé, skutková zjištění mají plně oporu v provedených důkazech a zcela správné je i právní posouzení věci. Důvodem proč odvolací soud z části změnil rozsudek soudu prvního stupně, byla existence nových rozhodných skutečností, které nastaly po vyhlášení tohoto rozsudku.8. Okresní soud se věcí zabýval mimořádně podrobně a precizně, věnoval se všem podstatným aspektům souzené věci, zejména se řádně a úplně vypořádal se všemi námitkami uplatněnými stranou žalovanou, když odvolací soud se s těmito závěry plně ztotožňuje a odkazuje na ně.9. Žádná z odvolacích námitek žalované není důvodná. Okresní soud správně neprováděl dokazování listinami ze souběžně probíhajícího soudního sporu mezi týmiž účastníky, které údajně měly prokazovat, že žalobkyně vůči žalované zatajovala podstatnou část svých příjmů z roku 2021 a tato skutečnost měla prokazovat obecnou nepoctivost žalobkyně a měla být brána v úvahu při hodnocení důkazů provedených v tomto řízení. V soudním řízení se prokazují skutečnosti, které jsou podstatné pro rozhodnutí sporu a ohledně kterých má některá ze sporných stran důkazní břemeno. Žalovaná se tímto svým důkazním návrhem zjevně snaží komplikovat probíhající dokazování a dokazovat skutečnosti, které jsou podstatné pro jiný soudní spor s odkazem na údajnou obecnou nepoctivost žalobkyně jako důvodu pro takto rozšířené dokazování. Jedná se o zjevně nadbytečné dokazování, které se ani přímo netýká otázky poctivosti žalobkyně (šlo by snad shledat důvod k provedení důkazu pravomocným rozsudkem soudu v jiné věci, kde bylo postaveno najisto a soudem odůvodněn závěr o zjevné nepoctivosti jednoho z účastníků), žalobkyní navrhované důkazy však směřují pouze k prokazování jiných skutečností, které mají údajně k takovému závěru vést. Nelze akceptovat ani argument, že tyto důkazy navrhované před soudem prvního stupně před vydáním přezkoumávaného rozsudku, mají být podstatné pro prokazování až v odvolacím řízení uplatněných tvrzení (důvody odstoupení od smlouvy).10. Také není důvodná ani pravdivá námitka žalované, že soud prvního stupně údajně přebírá závěr odvolacího soudu ohledně výkladu sporného ustanovení smlouvy, činěný na základě zjištění z výpovědí svědků, které odvolací soud nemohl učinit, neboť tyto svědky nevyslýchal. Odvolací soud ve svém předchozím rozhodnutí vyslovil jediný závazný právní názor o nepřípustnosti způsobu, jakým soud prvního stupně hodnotil provedené důkazy. Šlo tedy o negativní právní závěr (jak nemůže být postupováno při hodnocení důkazů), nikoliv pozitivní závěr (jak má soud prvního stupně důkazy konkrétně hodnotit). Odvolací soud se pouze letmo zmínil o čl. V. odst. 2 smlouvy, když tato zmínka se týkala pouze jazykového výkladu tohoto ujednání, nikoli výkladu vůle či skutkových zjištění z výslechu svědků.11. Odvolací soud se také plně ztotožňuje se závěry okresního soudu, kterými se vypořádal s námitkami žalované týkajících se výkladu pojmu „navazující veřejná zakázka“ i ohledně údajné nemožnosti plnění v případě prodlužování smlouvy. V situaci, kdy se každoročně pořádají v době adventu na , adresa,  náměstí trhy a na jejich pořádání se každý rok vypisují obdobné veřejné zakázky, skutečně nemohou vznikat pochybnosti o tom, co strany mínily termínem navazující veřejná zakázka, když jejich dohoda se týká realizace těchto periodicky se opakujících veřejných zakázek na opakované oslavy pořádané na stejném místě, ve stejnou dobu (advent) a obdobným způsobem (vánoční trhy a související atrakce). Ostatně obě strany pokračovaly v realizaci dosavadní spolupráce i v roce 2022, tedy v roce, kdy již skončila ve smlouvě výslovně dohodnutá doba časové působnosti spolupráce.12. Z provedeného dokazování vyplynulo, že věcný obsah každoroční spolupráce účastníků na realizaci periodicky se opakujících zakázek na adventní trhy byl dán věcnými požadavky statutárního města na veřejnou zakázku zachycené v každé každoročně se opakující zadání veřejné zakázky. Nelze tedy mít nejmenší pochybnost o tom, jakou věcnou podobu by měla mít spolupráce účastníků v budoucnu po tom, co nastala smluvně sjednaná prolongace účinnosti smlouvy.13. Obě zmíněné námitky žalované jsou argumenty vyplývající z extrémního formalismu, když právní zástupce žalované vytváří krkolomné myšlenkové konstrukce motivované jediným, a to za každou cenu dovodit nepřípustnost sjednané prolongace smlouvy.14. Žalovaná dále v odvolání uplatnila a listinnými důkazy doložila nové skutečnosti spočívající v tom, že po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně učinila čtyři jednostranná právní jednání týkající se platnosti smlouvy o spolupráci, když dne 30. 6. 2026 zaslala žalobkyni výpověď smlouvy o obchodní spolupráci ve smyslu § 1999 odst. 1 o. z. a dále dne 6. 3. 2026 zaslala žalobkyně celkem tři odstoupení od téže smlouvy. Poukazuje na to, že se jedná o přípustné nové skutečnosti i důkazy, neboť podle § 205a písm. f) o. s. ř. nastaly až po vyhlášení napadeného rozsudku. Pokud jde o výpověď, podle názoru žalované je třeba na předmětnou smlouvu nahlížet jako na smlouvu v režimu smlouvy uzavřené na dobu neurčitou, neboť sjednaná automatická prolongace bez jakéhokoliv předem stanoveného konečného časového limitu fakticky způsobuje, že doba jejího trvání není objektivně konečně vymezena či stanovena. Závazek z této smlouvy tak fakticky nabývá povahy závazku na dobu neurčitou, a tak ho lze podle uvedeného ustanovení vypovědět. Pokud jde o důvody odstoupení od smlouvy, pak si je žalovaná vědoma, že přezkum důvodnosti těchto odstoupení přesahuje rozsah činnosti odvolacího soudu a je zde namístě napadený rozsudek zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.15. K těmto novým skutečnostem se vyjádřila žalobkyně, uskutečnění těchto jednostranných právních jednání ze strany žalované nepopírala, nepovažovala je však za právně relevantní. Poukazovala na to, že předmětná smlouva o obchodní spolupráci není smlouvou uzavřenou na dobou neurčitou, a proto nelze použít ust. § 1999 o. z. Dále poukazovala na již konstantní soudní judikaturu řešící otázku přípustnosti nových tvrzení a důkazů, pokud jde o jednostranná právní jednání účastníka řízení učiněná po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, když v odvolacím řízení k nim lze přihlédnout pouze tehdy, pokud k posouzení jejich důvodnosti lze použít skutková zjištění z již provedených důkazů, resp. z důkazů přípustných v rámci systému neúplné apelace. Žalobkyně se domnívá, že tomu tak v této věci není.16. Odvolací soud pohlíží na přípustnost těchto nových tvrzení stejným způsobem jako konstantní soudní judikatura, o které je zmínka výše. Je zjevné, jak ostatně připouští žalovaná, že důvodnost odstoupení od smlouvy nelze posoudit na základě dosud provedeného dokazování a k její důvodnosti žalovaná ani nenavrhuje žádné důkazy, tím méně důkazy přípustné v režimu neúplné apelace. Rozdílná situace je však v případě výpovědi smlouvy, tuto lze posoudit plně na základě dosavadních skutkových zjištění, rozhodující je samotný obsah smlouvy o obchodní spolupráci.17. Podle § 1999 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že zavazuje-li smlouva ujednaná na dobu neurčitou alespoň jednu stranu k nepřetržité nebo opakované činnosti, anebo zavazuje-li alespoň jednu stranu takovou činnost strpět, lze závazek zrušit ke konci kalendářního čtvrtletí výpovědí podanou alespoň tři měsíce předem.18. Možnost výpovědi smlouvy ve smyslu § 1999 o. z. není případem výpovědi sankční, když nejde o řešení konfliktu mezi stranami ani o reakci na porušení povinností některé z nich. Smyslem tohoto institutu je specifická úprava závazků uzavíraných na dobu neurčitou, když zákon chrání kontrahenty proti příliš dalekosáhlým a zavazujícím důsledkům smluvního slibu, který by byl dán na „věčnost“, bez jakéhokoliv časového omezení. Zakotvuje tedy univerzální možnost se z takových závazků vyvázat právě tímto způsobem (viz komentář § 1999 v publikaci: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část [§ 1721–2054], 1. vydání, 2014, s. 1178-1181: J. Šilhán).19. Zásadní roli při posouzení důvodnosti této výpovědi bude hrát otázka, zda závazky vyplývající ze smlouvy o obchodní spolupráci budou posouzeny jako závazky na dobu určitou či neurčitou. Konstantní soudní judikatura k této otázce uvádí, že závazek je sjednán na dobu určitou tehdy, je-li doba trvání závazku ohraničena přímým časovým údajem, uvedením časového období podle týdnů, měsíců či let nebo i na základě jiných, konkrétním datem neohraničených objektivně zjistitelných skutečností, o jejich skutečné délce účastníci při uzavírání smlouvy nemusí mít ani jistotu, pokud současně tyto skutečnosti nepřipouští pochybnosti o tom, kdy závazek na dobu určitou uplynutím sjednané doby skončí (viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 2372/2002). V opačném případě jde o závazek na dobu neurčitou.20. K otázce posouzení smlouvy s prolongační doložkou jako smlouvy, kterou lze vypovědět jako smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou, se v obecné rovině již vyjadřovala soudní judikatura a dospěla k několika obecným závěrům. Předně platí, že smlouvu s automatickou prolongací nelze bez dalšího ztotožnit se smlouvou uzavřenou na dobu neurčitou, když stále může jít o smlouvu uzavřenou na dobu určitou, pouze opakovaně obnovovanou. Zároveň platí, že není rozhodující, jak je určitá smlouva nazvána, ale reálná možnost takovou smlouvu ukončit. Soudní judikatura obecně vychází ze závěru, že by neměly vznikat závazky trvající neomezenou dobu, tedy tzv. „věčné závazky“, to by bylo v rozporu s principem autonomie vůle a rovnosti smluvních stran. Dlouhodobý závazek bez možnosti ukončení odporuje smyslu institutu smlouvy na dobu určitou. Z výše uvedeného vyplývá, že lze vypovědět podle § 1999 odst. 1 o. z. smlouvu obsahující ujednání o automatické prolongaci tehdy, pokud prolongace fakticky znemožňuje ukončení smluvního vztahu a závazky z takové smlouvy by znamenaly buď fakticky věčné závazky, nebo dlouhodobé závazky bez možnosti jejich ukončení.21. Když blíže prozkoumáme konkrétní podobu sjednané prolongace předmětné smlouvy, zjišťujeme, že jde o princip automatického prodlužování, když jediným možným způsobem, kterým může některý z účastníků odvrátit automatickou prolongaci je situace upravená v čl. V. odst. 3 smlouvy, tedy pokud některá ze smluvních stran nejpozději jeden rok před koncem aktuální veřejné zakázky oznámí druhé smluvní straně, že již nemá zájem účastnit se navazující veřejné zakázky a nebude se tedy o navazující veřejnou zakázku ucházet. Podle vysvětlení strany žalující mělo jít o jí nabídnutý kompromis vůči žalované, která nechtěla prolongaci upravit jako automatickou. Při bližším prozkoumání této možnosti vyvázat se z automatické prolongace, je zřejmé, že nejde o věcný kompromis, ale spíše o předstírání ústupku, neboť upravuje možnost odvrátit prolongaci pouze pro případ, že již v budoucnu nebude reálně probíhat spolupráce stran na realizaci adventních trhů, tedy jinými slovy, že smlouva skončí v situaci, kdy by se již stejně fakticky nemohla realizovat pro nemožnost plnění. Za situace, kdy by se žalovaná rozhodla o veřejnou zakázku vypisovanou statutárním městem na pořádání adventních trhů v příštím roce neucházet, pak by obchodní spolupráce účastníků tohoto sporu objektivně probíhat nemohla, neboť by adventní trhy realizovaly jiné subjekty. Žalovaná tedy dostala možnost dosáhnout skončení smlouvy (vyloučení prolongace) pouze v případě, pokud by rezignovala na tento podnikatelský záměr realizovat adventní trhy v , adresa,  s tím, že se o budoucí veřejné zakázky již nebude ucházet. Pokud žalovaná v tomto podnikatelském záměru chce pokračovat a chce se i do budoucna ucházet o realizaci adventních trhů na náměstí v , adresa, , může jej realizovat výhradně za spolupráce s žalobkyní, podle podmínek sjednaných ve smlouvě o obchodní spolupráci bez možnosti ukončit tuto obchodní spolupráci a změnit obchodního partnera. Vzhledem k tomu, že stranami smlouvy o obchodní spolupráci jsou právnické osoby, veřejnou zakázku na adventní trhy vyhlašuje též právnická osoba, tedy existence těchto subjektů není v čase nijak omezena) a nelze očekávat, že by v budoucnu reálně došlo k situaci, že by nadále neprobíhaly oslavy adventu v České republice, pak skutečně závazek k obchodní spolupráci se jeví závazkem věčným.22. Odvolací soud uzavírá, že předmětná smlouva o obchodní spolupráci upravující automatickou prolongaci smlouvy fakticky zakládá věčný závazek spolupráce smluvních stran a zásadním způsobem limituje možnosti žalované odvrátit automatické prodlužování, když žalovaná má takovou možnost pouze pro případ, že by rezignovala na tento podnikatelský projekt, vzdala by se jej a obchodní spolupráce účastníků by reálně ani probíhat nemohla. Pokud se žalovaná chce i v budoucnu ucházet o tyto veřejné zakázky a realizovat adventní trhy v , adresa, , nemá žádnou možnost se ze smluvního vztahu s žalobkyní vyvázat a jejich závazek je závazkem věčným. Jde tedy o „opakovanou činnost“ ve smyslu § 1999 odst. 1 o. z.23. Takové ujednání, které by se týkalo spotřebitelských vztahů, by v žádném případě nemohlo obstát. Vztah mezi účastníky tohoto řízení je však vztahem mezi podnikateli, kde se předpokládá vyšší míra autonomie vůle a také se presumuje profesionalita podnikatelů. Odvolací soud proto nevidí důvod takovou konstrukci automatické prolongace považovat za nepřípustnou. Odpovídajícím a přiměřeným řešením je přiznat smluvním stranám možnost ukončit „věčný“ závazek právě výpovědí smlouvy podle § 1999 odst. 1 o. z.24. Lze tedy uzavřít, že předmětná smlouva o obchodní spolupráci je smlouvou platnou, na základě ujednání o prolongaci došlo k opakovanému prodlužování trvání této smlouvy, když tato smlouva zanikla až na základě výpovědi učiněné k poslednímu dni druhého čtvrtletí roku 2026. Z toho vyplývá, že uplatněný nárok žalobkyně na smluvní pokutu je důvodný, neboť reaguje na situaci, kdy žalovaná nerespektovala povinnosti z prodloužené smlouvy v době, kdy smlouva byla platná a účinná. Jiná situace je u nároků na plnění z této smlouvy týkající se adventních trhů počínaje rokem 2026, když smlouva pro toto období již zanikla výpovědí. Odvolací soud proto výrok týkající se smluvní pokuty jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, ohledně nároků na plnění ze smlouvy do budoucna podle § 220 o. s. ř. změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl.25. Protože došlo k věcné změně rozhodnutí soudu prvního stupně, odvolací soud rozhoduje nově o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Ohledně nároku na smluvní pokutu má žalobkyně plný úspěch ve věci, a proto jí přísluší plná náhrada nákladů řízení spojených s uplatněním tohoto nároku. Složitější situace je u nároku na nepeněžité plnění, když žalobkyně tyto nároky uplatnila důvodně, existovaly ještě v okamžiku vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, ale došlo k jejich dodatečnému zániku v průběhu odvolacího řízení. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žaloba byla ohledně těchto nároků zamítnuta, tedy shledat plný úspěch strany žalované a přiznat jí právo na náhradu nákladů. Ve skutečnostech, že žalobkyně uplatnila existující nároky a tyto existovaly ještě v době vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně, dále že žalovaná učinila právní jednání (výpověď) směřující k ukončení smluvního vztahu z pohledu procesní ekonomie nepochopitelně až v samém závěru soudního řízení (alespoň z úhlu pohledu, že účastník by měl sledovat ochranu svých zájmů v co nejkratší době a za vzniku co nejmenších nákladů, nikoliv bezdůvodně prodlužovat spor a uměle navyšovat jeho náklady). V těchto okolnostech spatřuje odvolací soud důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř. a nepřiznání žalované náhrady nákladů řízení o nepeněžitých nárocích.26. Pokud jde o peněžitý nárok, plný úspěch má žalobkyně a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. jí přísluší plná náhrada nákladů spojených s uplatněním tohoto nároku. Náhrada činí 201 098 Kč a skládá se z těchto položek. Žalobkyně zaplatila v souvislosti s tímto nárokem soudní poplatky za žalobu a odvolání 2 x 7500 Kč. Právní zástupce učinil 18,5 úkonů (v podrobnostech se odkazuje na výklad okresního soudu k otázce nákladů řízení) po 7 100 Kč za úkon, dále paušální náhrady hotových výdajů advokáta, a to 8 po 300 Kč a 11 po 450 Kč, náklady odvolacího řízení za dva úkony po 7 100 Kč, dvě paušální náhrady po 450 Kč a 21% DPH.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání za podmínek § 237 o. s. ř. podané do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Českých Budějovicích. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Pokud nebude splněno, co ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, lze podat návrh na jeho soudní výkon nebo exekuci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSCB:2026:19.Co.547.2026.1","publishedAt":"2026-08-10","decisionAt":"2026-06-25","caseNumber":{"senate":19,"registry":"Co","index":547,"year":2026,"pageNumber":803},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Jan","lastName":"Jursík","titlesAfter":"","function":"předseda senátu"},"courtCode":"KSCB","caseResultType":["POTVRZENI","ZMENA"],"caseSubject":"o splnění povinnosti ze smlouvy, o zaplacení smluvní pokuty, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 1. 2026, č. j. 25 C 223/2024-732,","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":25,"registry":"C","index":223,"year":2024,"pageNumber":732},"affectedDate":"2026-01-29","courtCode":"OSCB","affectedTypes":["CONFIRM","CHANGE"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"150","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"205","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"205a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"220","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"237","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1999","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NEMOZNOST_PLNENI","ODSTOUPENI_OD_SMLOUVY","PRAVNICKA_OSOBA","JISTOTA","DOKAZOVANI","VEREJNA_ZAKAZKA","NAHRADA_NAKLADU","ODVOLANI","NAKLADY_RIZENI","HODNOCENI_DUKAZU","VADY_RIZENI","PENEZITE_PLNENI","PODNIKATEL"]},"styles":[{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}