{"uuid":"2df264cf-7e9c-4acf-8c7f-2c1b0c2a529a","header":[{"texts":[{"text":"Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupená ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizována dvě slova","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 42 335,02 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 42 335,02 Kč od 30.7.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 664,98 Kč spolu s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 22.7.2021 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 22.7.2021 do 29.7.2022 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 664,98 Kč od 30.7.2022 do zaplacení, se zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 390 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně, advokátky, do tří dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 42 335,02 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 42 335,02 Kč od 30.7.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.\nII. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 664,98 Kč spolu s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 22.7.2021 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 22.7.2021 do 29.7.2022 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 664,98 Kč od 30.7.2022 do zaplacení, se zamítá.\nIII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 390 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně, advokátky, do tří dnů od právní moci rozsudku.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobkyně se žalobou ze dne 26.9.2022, doplněnou podáním ze dne 25.4.2023, domáhala po žalovaném zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 7. 8. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru vedenou na úvěrovém účtu č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"bankovní účet","anonStyle":"ANON"},{"text":" a dne 12.8.2020 dodatek k této smlouvě, v obou případech prostřednictvím aplikace internetového bankovnictví ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":", na jejichž základě mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr do výše úvěrového limitu 50 000 Kč, žalovaný se v souvislosti se smlouvou zavázal hradit smluvní úrok ve výši 16,90 % ročně, dále poplatek ve výši 50 Kč za každé čerpání úvěru a poplatky související s poskytnutím úvěru a jeho správou. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v pravidelných splátkách ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. ve výši 1 500 Kč vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to vyhledáváním žalovaného v databázi dlužníků, vyhledáváním žalovaného v insolvenčním rejstříku, prověřováním pohybů na bankovním účtu žalovaného a dále na základě informací získaných přímo od žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila příjmovou a výdajovou stránku žalovaného prostřednictvím výpisů z bankovního účtu za šest měsíců předcházejících uzavření smlouvy, kde ověřila, že žalovaný měl pravidelný měsíční příjem ve výši 22 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný uvedl jen dílčí měsíční výdaje ve výši 4 500 Kč na nájemné, stanovila právní předchůdkyně sama na základě svého interního ekonomického modelu jeho měsíční výdaje na částku 9 020 Kč. Žalovaný splácel měsíčně na splátkách dalších úvěrů částku 2 600 Kč, spolu s nově poskytnutým úvěrem by tato splátka činila 4 100 Kč měsíčně. Po odečtení splátek a předpokládaných nákladů žalovaného mu stále zbývala částka 8 880 Kč k uspokojení dalších potřeb. Právní předchůdkyně žalobkyně proto uzavřela, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaný se však s hrazením jednotlivých splátek dostával do prodlení, žalobkyně proto využila svého práva a celý úvěr prohlásila za splatný, a to ke dni 21. 7. 2021. Ke dni zesplatnění dlužná částka činila 50 000 Kč. Žalovaný po zesplatnění úvěru neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy ze dne 27.10.2021 a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl před podáním žaloby dne 19.7.2022 vyzván k úhradě dluhu, ničeho však neuhradil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli dne 7. 8. 2020 Smlouvu o revolvingovém úvěru prostřednictvím aplikace internetového bankovnictví ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":", podle níž byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr až do výše úvěrového limitu 20 000 Kč, a to opakovaně. Poskytnuté finanční prostředky se žalovaný zavázal vrátit spolu se smluvním úrokem a poplatkem v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 600 Kč, a to vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem bezprostředně následujícím po měsíci, ve kterém bude uzavřena smlouva o úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně včetně ceníku. Strany sjednaly způsob splácení úvěru inkasem, který spočíval v tom, že příslušnou částku si právní předchůdkyně žalobkyně sama strhávala ze splátkového účtu č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"bankovní účet","anonStyle":"ANON"},{"text":" /viz smlouva o revolvingovém úvěru na č. l. 11 – 13 spisu, průběh procesu ze dne 7. 8. 2020 na č. l. 24 – 25 spisu, detail zadané operace ze dne 7. 8. 2020 na č. l. 26 – 35 spisu, ceník pro soukromou klientelu v systému ISAS, všeobecné obchodní podmínky v systému ISAS, printscreen na č. l. 81 spisu/. Dne 12. 8. 2020 strany uzavřely taktéž prostřednictvím aplikace internetového bankovnictví ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" dodatek ke smlouvě o revolvingovém úvěru ze dne 7.8.2020, na jehož základě došlo k navýšení úvěrového limitu na částku 50 000 Kč. Výše měsíční splátky nově činila 1 500 Kč /viz dodatek ke smlouvě o revolvingovém úvěru na č. l. 14 – 15 spisu, detail zadané operace ze dne 12. 8. 2020 na č. l. 16 – 23 spisu, průběh procesu dne 12. 8. 2020 na č. l. 36 – 37 spisu, printscreen na č. l. 80 spisu /. Před sjednáváním shora uvedeného úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že příjem žalovaného činí 22 000 Kč měsíčně. Žalovaný dále uvedl své výdaje ve výši 0 Kč, nájemné ve výši 4 500 Kč a to, že nesplácí žádné jiné úvěry či zápůjčky. Právní předchůdkyně žalobkyně sama stanovila výši měsíčních výdajů žalovaného na částku 9 020 Kč a započítala i splátky, které žalovaný měl na další úvěry ve výši 2 600 Kč měsíčně /viz posouzení úvěruschopnosti klienta na č. l. 78 spisu/. Žalovaný se v rozhodné době nenacházel v insolvenčním rejstříku /viz výstup z insolvenčního rejstříku na č. l. 79 spisu/. Žalovaný měl v období od ledna 2020 do července 2020 čistý měsíční příjem ze zaměstnání cca 22 000 Kč. Počáteční a konečný měsíční zůstatek na bankovním účtu žalovaného v období od ledna 2020 do června 2020 se pohyboval okolo nuly, pouze v červenci 2020 vykazoval konečný zůstatek na tomto účtu výši 11 664,91 Kč, když v tomto měsíci na účet přišlo 84 229,90 Kč a odešlo z něj 72 533,52 Kč /viz výpis z účtu žalovaného v systému ISAS/. Žalovaný čerpal na předmětný revolvingový úvěr finanční prostředky ve výši 60 019,30 Kč. Celkově na tento úvěr uhradil částku 17 684,28 Kč /viz podklady pre súdne konanie na č. l. 39 – 43 spisu/. Žalovaný se dostával s hrazením jednotlivých splátek do prodlení, z toho důvodu právní předchůdkyně žalobkyně daný úvěr zesplatnila ke dni 21. 7. 2021 /rozhodnutí o okamžité splatnosti na č. l. 38 spisu /. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 27. 10. 2021 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovaným ze shora uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni s účinností k datu 1. 11. 2021 /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 44 – 50 spisu/. Žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky dopisem ze dne 8. 11. 2021 /viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 51 spisu/. Žalovanému byla dne 20. 7. 2022 odeslána předžalobní výzva /viz předžalobní upomínka na č. l. 52 spisu včetně dokladu o odeslání na č. l. 54 spisu/. Žalovaný v řízení netvrdil, ani jinak v řízení nevyplynulo, že by na svůj dluh uhradil více, než uváděla žalobkyně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli dne 7. 8. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru prostřednictvím aplikace internetového bankovnictví ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":", podle níž byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr až do výše úvěrového limitu 20 000 Kč, a to opakovaně. Poskytnuté finanční prostředky se žalovaný zavázal vrátit spolu se smluvním úrokem a poplatkem v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 600 Kč, a to vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem bezprostředně následujícím po měsíci, ve kterém bude uzavřena smlouva o úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně včetně ceníku. Dne 12. 8. 2020 strany uzavřely taktéž prostřednictvím aplikace internetového bankovnictví ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" dodatek ke smlouvě o revolvingovém úvěru ze dne 7.8.2020, na jehož základě došlo k navýšení úvěrového limitu na částku 50 000 Kč. Výše měsíční splátky nově činila 1 500 Kč. Žalovaný měl v období od ledna 2020 do července 2020 čistý měsíční příjem ze zaměstnání cca 22 000 Kč. Počáteční a konečný měsíční zůstatek na bankovním účtu žalovaného v období od ledna 2020 do června 2020 se pohyboval okolo nuly, v červenci 2020 vykazoval konečný zůstatek na tomto účtu výši 11 664,91 Kč. Žalovaný uvedl své měsíční výdaje ve výši 0 Kč, nájemné ve výši 4 500 Kč a to, že nesplácí žádné jiné úvěry či zápůjčky. Právní předchůdkyně žalobkyně sama stanovila výši měsíčních výdajů žalovaného na částku 9 020 Kč a započítala i splátky, které žalovaný měl na další úvěry ve výši 2 600 Kč měsíčně. Žalovaný se v rozhodné době nenacházel v insolvenčním rejstříku. Žalovaný čerpal na předmětný revolvingový úvěr finanční prostředky ve výši 60 019,30 Kč. Celkově na tento úvěr uhradil částku 17 684,28 Kč. Žalovaný se dostával s hrazením jednotlivých splátek do prodlení, z toho důvodu právní předchůdkyně žalobkyně daný úvěr zesplatnila ke dni 21. 7. 2021. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 27. 10. 2021 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovaným ze shora uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni s účinností k datu 1. 11. 2021. Žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky dopisem ze dne 8. 11. 2021. Žalovanému byla dne 20. 7. 2022 odeslána předžalobní výzva.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) a dále dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":"“)","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Podle ustanovení § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Soud má za prokázané, že smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni a ta tak je k podání žaloby aktivně věcně legitimována. Dále se však soud především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedostála.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Soud konstatuje, že právní předchůdkyně žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjmy žalovaného, nicméně výdaje, a to ani ty podstatné, zjišťovány, natož pak ověřovány, nebyly. Žalobkyně zjistila od žalovaného měsíční čistý příjem ve výši 22 000 Kč, který ověřila z výpisů z bankovního účtu žalovaného. Pokud se týká pravidelných měsíčních výdajů, tak tyto zjistila od žalovaného pouze ve vztahu k nájemnému ve výši 4 500 Kč, tuto zjištěnou výši však nijak neověřovala (a to přesto, že je relativně nízká), další výdaje potom přímo od žalovaného ani nezjišťovala a sama tyto výdaje stanovila částkou 9 020 Kč, přičemž soudu není vůbec zřejmé, na základě čeho k této částce dospěla. Dále potom právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování měsíčních výdajů žalovaného kalkulovala se splátkou dalšího úvěru, který žalovanému poskytla v červenci 2020 a jehož pravidelná měsíční splátka činila 2 000 Kč, a se splátkou ve výši 600 Kč na původně sjednaný revolvingový úvěr ze dne 7.8.2020. Takovýto způsob ověřování úvěruschopnosti spotřebitele nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Právní předchůdkyně žalobkyně sama vyhodnotila výdaje žalovaného v paušální částce 9 020 Kč a připočetla k ní splátky dalších úvěrů ve výši 2 600 Kč, takovýto postup však není možný, když soudu ani není zřejmé, jak k částce 9 020 Kč dospěla, nadto se jedná o částku poměrně nízkou za situace, že by měla pokrývat veškeré měsíční výdaje žalovaného na bydlení a na živobytí. Právní předchůdkyně žalobkyně pak poskytla úvěr žalovanému přesto, že bylo z výpisů z jeho bankovního účtu zřejmé, že žalovaný běžně každý měsíc spotřeboval veškeré finanční prostředky, které vydělal (z toho je taky zřejmé, že jeho měsíční výdaje určitě tvořily více než právní předchůdkyní žalobkyně stanovenou částku 9 020 Kč). S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, kterou zjevně neznepokojil ani velmi nízký zůstatek na účtu žalovaného, byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Soud proto posoudil předmětnou smlouvu o úvěru dle výše uvedeného ustanovení jako absolutně neplatnou, přičemž k absolutní neplatnosti je dle § 588 o. z. soud povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť porušení zákonné povinnosti zkoumat před poskytnutím spotřebitelského úvěru schopnost spotřebitele splácet odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti). Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků a na jiné související poplatky. Z listin založených ve spisu vyplynulo, že žalovaný na základě shora uvedené neplatné úvěrové smlouvy čerpal finanční prostředky ve výši 60 019,30 Kč a částku 17 684,28 Kč již právní předchůdkyni žalobkyně uhradil. Žalovaný tak je povinen vrátit vyplacené finanční prostředky ve výši 42 335,02 Kč, o které se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). V řízení bylo prokázáno odeslání výzvy k úhradě dluhu ze dne 19.7.2022, která byla předána k poštovní přepravě dne 20.7. 2022 a do dispozice žalovaného se tak dostala dne 25.7.2022 (§ 573 o. z.). Ve výzvě byla uvedena lhůta k plnění do 29.7.2022, ode dne následujícího je tak žalovaný s úhradou dlužné částky v prodlení. Soud proto přiznal od tohoto dne žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení, a to v jí požadované výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 390 Kč (částka je zaokrouhlena na celé koruny nahoru), přičemž tato částka představuje 38,2 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69,1 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 30,9 %). Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. V daném případě se jedná o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (k většímu počtu tzv. formulářových žalob žalobkyně viz databáze soudu ISAS). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, z částky 500 Kč za výzvu k plnění, z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé a z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu (dne 12. 5. 2023) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 12. 5. 2023 částka 280,50 Kč představující jednu polovinu z náhrady za 76 ujetých km v částce 561 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 85/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,3 l ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 85/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a částka 200 Kč představující polovinu náhrady za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky Kč ve výši 1 192,90 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobkyně se žalobou ze dne 26.9.2022, doplněnou podáním ze dne 25.4.2023, domáhala po žalovaném zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 7. 8. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru vedenou na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] a dne 12.8.2020 dodatek k této smlouvě, v obou případech prostřednictvím aplikace internetového bankovnictví [jméno], na jejichž základě mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr do výše úvěrového limitu 50 000 Kč, žalovaný se v souvislosti se smlouvou zavázal hradit smluvní úrok ve výši 16,90 % ročně, dále poplatek ve výši 50 Kč za každé čerpání úvěru a poplatky související s poskytnutím úvěru a jeho správou. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v pravidelných splátkách ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. ve výši 1 500 Kč vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to vyhledáváním žalovaného v databázi dlužníků, vyhledáváním žalovaného v insolvenčním rejstříku, prověřováním pohybů na bankovním účtu žalovaného a dále na základě informací získaných přímo od žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila příjmovou a výdajovou stránku žalovaného prostřednictvím výpisů z bankovního účtu za šest měsíců předcházejících uzavření smlouvy, kde ověřila, že žalovaný měl pravidelný měsíční příjem ve výši 22 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný uvedl jen dílčí měsíční výdaje ve výši 4 500 Kč na nájemné, stanovila právní předchůdkyně sama na základě svého interního ekonomického modelu jeho měsíční výdaje na částku 9 020 Kč. Žalovaný splácel měsíčně na splátkách dalších úvěrů částku 2 600 Kč, spolu s nově poskytnutým úvěrem by tato splátka činila 4 100 Kč měsíčně. Po odečtení splátek a předpokládaných nákladů žalovaného mu stále zbývala částka 8 880 Kč k uspokojení dalších potřeb. Právní předchůdkyně žalobkyně proto uzavřela, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaný se však s hrazením jednotlivých splátek dostával do prodlení, žalobkyně proto využila svého práva a celý úvěr prohlásila za splatný, a to ke dni 21. 7. 2021. Ke dni zesplatnění dlužná částka činila 50 000 Kč. Žalovaný po zesplatnění úvěru neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy ze dne 27.10.2021 a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl před podáním žaloby dne 19.7.2022 vyzván k úhradě dluhu, ničeho však neuhradil.\n2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.\n3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán.\n4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci:\nŽalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli dne 7. 8. 2020 Smlouvu o revolvingovém úvěru prostřednictvím aplikace internetového bankovnictví [jméno], podle níž byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr až do výše úvěrového limitu 20 000 Kč, a to opakovaně. Poskytnuté finanční prostředky se žalovaný zavázal vrátit spolu se smluvním úrokem a poplatkem v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 600 Kč, a to vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem bezprostředně následujícím po měsíci, ve kterém bude uzavřena smlouva o úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně včetně ceníku. Strany sjednaly způsob splácení úvěru inkasem, který spočíval v tom, že příslušnou částku si právní předchůdkyně žalobkyně sama strhávala ze splátkového účtu č. [bankovní účet] /viz smlouva o revolvingovém úvěru na č. l. 11 – 13 spisu, průběh procesu ze dne 7. 8. 2020 na č. l. 24 – 25 spisu, detail zadané operace ze dne 7. 8. 2020 na č. l. 26 – 35 spisu, ceník pro soukromou klientelu v systému ISAS, všeobecné obchodní podmínky v systému ISAS, printscreen na č. l. 81 spisu/. Dne 12. 8. 2020 strany uzavřely taktéž prostřednictvím aplikace internetového bankovnictví [jméno] dodatek ke smlouvě o revolvingovém úvěru ze dne 7.8.2020, na jehož základě došlo k navýšení úvěrového limitu na částku 50 000 Kč. Výše měsíční splátky nově činila 1 500 Kč /viz dodatek ke smlouvě o revolvingovém úvěru na č. l. 14 – 15 spisu, detail zadané operace ze dne 12. 8. 2020 na č. l. 16 – 23 spisu, průběh procesu dne 12. 8. 2020 na č. l. 36 – 37 spisu, printscreen na č. l. 80 spisu /. Před sjednáváním shora uvedeného úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že příjem žalovaného činí 22 000 Kč měsíčně. Žalovaný dále uvedl své výdaje ve výši 0 Kč, nájemné ve výši 4 500 Kč a to, že nesplácí žádné jiné úvěry či zápůjčky. Právní předchůdkyně žalobkyně sama stanovila výši měsíčních výdajů žalovaného na částku 9 020 Kč a započítala i splátky, které žalovaný měl na další úvěry ve výši 2 600 Kč měsíčně /viz posouzení úvěruschopnosti klienta na č. l. 78 spisu/. Žalovaný se v rozhodné době nenacházel v insolvenčním rejstříku /viz výstup z insolvenčního rejstříku na č. l. 79 spisu/. Žalovaný měl v období od ledna 2020 do července 2020 čistý měsíční příjem ze zaměstnání cca 22 000 Kč. Počáteční a konečný měsíční zůstatek na bankovním účtu žalovaného v období od ledna 2020 do června 2020 se pohyboval okolo nuly, pouze v červenci 2020 vykazoval konečný zůstatek na tomto účtu výši 11 664,91 Kč, když v tomto měsíci na účet přišlo 84 229,90 Kč a odešlo z něj 72 533,52 Kč /viz výpis z účtu žalovaného v systému ISAS/. Žalovaný čerpal na předmětný revolvingový úvěr finanční prostředky ve výši 60 019,30 Kč. Celkově na tento úvěr uhradil částku 17 684,28 Kč /viz podklady pre súdne konanie na č. l. 39 – 43 spisu/. Žalovaný se dostával s hrazením jednotlivých splátek do prodlení, z toho důvodu právní předchůdkyně žalobkyně daný úvěr zesplatnila ke dni 21. 7. 2021 /rozhodnutí o okamžité splatnosti na č. l. 38 spisu /. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 27. 10. 2021 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovaným ze shora uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni s účinností k datu 1. 11. 2021 /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 44 – 50 spisu/. Žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky dopisem ze dne 8. 11. 2021 /viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 51 spisu/. Žalovanému byla dne 20. 7. 2022 odeslána předžalobní výzva /viz předžalobní upomínka na č. l. 52 spisu včetně dokladu o odeslání na č. l. 54 spisu/. Žalovaný v řízení netvrdil, ani jinak v řízení nevyplynulo, že by na svůj dluh uhradil více, než uváděla žalobkyně.\n5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:\nŽalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli dne 7. 8. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru prostřednictvím aplikace internetového bankovnictví [jméno], podle níž byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr až do výše úvěrového limitu 20 000 Kč, a to opakovaně. Poskytnuté finanční prostředky se žalovaný zavázal vrátit spolu se smluvním úrokem a poplatkem v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 600 Kč, a to vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem bezprostředně následujícím po měsíci, ve kterém bude uzavřena smlouva o úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně včetně ceníku. Dne 12. 8. 2020 strany uzavřely taktéž prostřednictvím aplikace internetového bankovnictví [jméno] dodatek ke smlouvě o revolvingovém úvěru ze dne 7.8.2020, na jehož základě došlo k navýšení úvěrového limitu na částku 50 000 Kč. Výše měsíční splátky nově činila 1 500 Kč. Žalovaný měl v období od ledna 2020 do července 2020 čistý měsíční příjem ze zaměstnání cca 22 000 Kč. Počáteční a konečný měsíční zůstatek na bankovním účtu žalovaného v období od ledna 2020 do června 2020 se pohyboval okolo nuly, v červenci 2020 vykazoval konečný zůstatek na tomto účtu výši 11 664,91 Kč. Žalovaný uvedl své měsíční výdaje ve výši 0 Kč, nájemné ve výši 4 500 Kč a to, že nesplácí žádné jiné úvěry či zápůjčky. Právní předchůdkyně žalobkyně sama stanovila výši měsíčních výdajů žalovaného na částku 9 020 Kč a započítala i splátky, které žalovaný měl na další úvěry ve výši 2 600 Kč měsíčně. Žalovaný se v rozhodné době nenacházel v insolvenčním rejstříku. Žalovaný čerpal na předmětný revolvingový úvěr finanční prostředky ve výši 60 019,30 Kč. Celkově na tento úvěr uhradil částku 17 684,28 Kč. Žalovaný se dostával s hrazením jednotlivých splátek do prodlení, z toho důvodu právní předchůdkyně žalobkyně daný úvěr zesplatnila ke dni 21. 7. 2021. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 27. 10. 2021 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovaným ze shora uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni s účinností k datu 1. 11. 2021. Žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky dopisem ze dne 8. 11. 2021. Žalovanému byla dne 20. 7. 2022 odeslána předžalobní výzva.\n6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) a dále dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon [číslo]“)\n7. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.\n8. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.\n9. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.\n10. Podle ustanovení § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.\n11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.\n12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.\n13. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.\n14. Soud má za prokázané, že smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni a ta tak je k podání žaloby aktivně věcně legitimována. Dále se však soud především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedostála.\n15. Soud konstatuje, že právní předchůdkyně žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjmy žalovaného, nicméně výdaje, a to ani ty podstatné, zjišťovány, natož pak ověřovány, nebyly. Žalobkyně zjistila od žalovaného měsíční čistý příjem ve výši 22 000 Kč, který ověřila z výpisů z bankovního účtu žalovaného. Pokud se týká pravidelných měsíčních výdajů, tak tyto zjistila od žalovaného pouze ve vztahu k nájemnému ve výši 4 500 Kč, tuto zjištěnou výši však nijak neověřovala (a to přesto, že je relativně nízká), další výdaje potom přímo od žalovaného ani nezjišťovala a sama tyto výdaje stanovila částkou 9 020 Kč, přičemž soudu není vůbec zřejmé, na základě čeho k této částce dospěla. Dále potom právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování měsíčních výdajů žalovaného kalkulovala se splátkou dalšího úvěru, který žalovanému poskytla v červenci 2020 a jehož pravidelná měsíční splátka činila 2 000 Kč, a se splátkou ve výši 600 Kč na původně sjednaný revolvingový úvěr ze dne 7.8.2020. Takovýto způsob ověřování úvěruschopnosti spotřebitele nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Právní předchůdkyně žalobkyně sama vyhodnotila výdaje žalovaného v paušální částce 9 020 Kč a připočetla k ní splátky dalších úvěrů ve výši 2 600 Kč, takovýto postup však není možný, když soudu ani není zřejmé, jak k částce 9 020 Kč dospěla, nadto se jedná o částku poměrně nízkou za situace, že by měla pokrývat veškeré měsíční výdaje žalovaného na bydlení a na živobytí. Právní předchůdkyně žalobkyně pak poskytla úvěr žalovanému přesto, že bylo z výpisů z jeho bankovního účtu zřejmé, že žalovaný běžně každý měsíc spotřeboval veškeré finanční prostředky, které vydělal (z toho je taky zřejmé, že jeho měsíční výdaje určitě tvořily více než právní předchůdkyní žalobkyně stanovenou částku 9 020 Kč). S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, kterou zjevně neznepokojil ani velmi nízký zůstatek na účtu žalovaného, byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána.\n16. Soud proto posoudil předmětnou smlouvu o úvěru dle výše uvedeného ustanovení jako absolutně neplatnou, přičemž k absolutní neplatnosti je dle § 588 o. z. soud povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť porušení zákonné povinnosti zkoumat před poskytnutím spotřebitelského úvěru schopnost spotřebitele splácet odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti). Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.\n17. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků a na jiné související poplatky. Z listin založených ve spisu vyplynulo, že žalovaný na základě shora uvedené neplatné úvěrové smlouvy čerpal finanční prostředky ve výši 60 019,30 Kč a částku 17 684,28 Kč již právní předchůdkyni žalobkyně uhradil. Žalovaný tak je povinen vrátit vyplacené finanční prostředky ve výši 42 335,02 Kč, o které se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). V řízení bylo prokázáno odeslání výzvy k úhradě dluhu ze dne 19.7.2022, která byla předána k poštovní přepravě dne 20.7. 2022 a do dispozice žalovaného se tak dostala dne 25.7.2022 (§ 573 o. z.). Ve výzvě byla uvedena lhůta k plnění do 29.7.2022, ode dne následujícího je tak žalovaný s úhradou dlužné částky v prodlení. Soud proto přiznal od tohoto dne žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení, a to v jí požadované výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).\n18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 390 Kč (částka je zaokrouhlena na celé koruny nahoru), přičemž tato částka představuje 38,2 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69,1 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 30,9 %). Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. V daném případě se jedná o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (k většímu počtu tzv. formulářových žalob žalobkyně viz databáze soudu ISAS). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, z částky 500 Kč za výzvu k plnění, z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé a z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu (dne 12. 5. 2023) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 12. 5. 2023 částka 280,50 Kč představující jednu polovinu z náhrady za 76 ujetých km v částce 561 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 85/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,3 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 85/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a částka 200 Kč představující polovinu náhrady za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky Kč ve výši 1 192,90 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSME:2023:8.C.1.2023.1","publishedAt":"2023-08-09","decisionAt":"2023-05-12","caseNumber":{"senate":8,"registry":"C","index":1,"year":2023,"pageNumber":93},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Kateřina","lastName":"Šídová","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"OSME","caseResultType":["VYHOVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":"O zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"14b","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1970","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1879","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2991","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"149","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":351,"lexYear":2013,"lexType":"PREDPIS_NARIZENI_VLADY"},{"paragraphNumber":"13","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"11","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"2395","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"","lexNumber":120,"lexYear":2001,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"87","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"588","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2993","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"573","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1958","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"14","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"580","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"86","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"","lexNumber":85,"lexYear":2023,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"}],"flags":["SMLOUVA_O_UVERU"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false}]}