{"uuid":"2e422554-4c49-494c-bb62-3bb033a6f76d","header":[{"texts":[{"text":"Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Novákovou ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení částky 31 849,66 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 658,08 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 000 Kč od 12. 10. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 20 637,44 Kč, částky 1 159,66 Kč a částky 690 Kč se žalobní návrh zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b>\n<b>II. Co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 658,08 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 000 Kč od 12. 10. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 20 637,44 Kč, částky 1 159,66 Kč a částky 690 Kč se žalobní návrh zamítá.</b>\n<b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobkyně se proti žalovanému žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 9 dne 29. 3. 2022, postoupenou zdejšímu soudu dne 7. 11. 2022 domáhala zaplacení částky 30 000 Kč spolu se zákonným úrokem prodlení z částky 30 000 Kč ve výši 8,25 % ročně od 12. 10. 2021 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 2 658,08 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 20 637,44 Kč, náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč, částky 1 159,66 Kč a náhrady nákladů ve výši 3 425 Kč. Žalobkyně tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", a žalovaným byla dne 22. 7. 2019 uzavřena smlouva o úvěru č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému bezhotovostně úvěr ve výši 30 000 Kč, k jehož vyplacení došlo 23. 7. 2019. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 19 014,44 Kč a smluvní úrok z úvěru ve výši 1 954,08 Kč, vypočtený dle doby trvání úvěru, splácet v 12 měsíčních splátkách po 4 247 Kč splatných vždy do 20. dne v měsíci. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku 50 968,52 Kč. Splatnost poslední splátky byla 20. 7. 2020. Žalovaný na úvěr řádně neplatil, ke dni splatnosti poslední splátky neuhradil ničeho. Poskytovateli úvěru tím vznikl dle čl. VII odst. 3 smlouvy nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení a dále nárok na úhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prodlením žalovaného dle čl. VII odst. 2 smlouvy o úvěru. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 10. 2021, účinnou k témuž dni, byla pohledávka postoupena na žalobkyni, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 27. 10. 2021. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení pohledávky 52 070,90 Kč, skládala se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 19 014,44 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 1 370 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 159,66 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 273,80 Kč, nákladů na vymožení pohledávky ve výši 253 Kč. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení z částky 30 000 Kč od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do zaplacení, náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 690 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od 21. 7. 2020 do 17. 8. 2021 ve výši 2 658,08 Kč. Žalobkyně také nárokuje zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem prvního dne prodlení žalovaného se splácením úvěru, tedy 21. 7. 2020, a to od účinnosti postoupení pohledávky, tedy od 12. 10. 2021 z jistiny 30 000 Kč do zaplacení, úhradu plateb spojených s mimosoudním vymáháním pohledávky ve výši 690 Kč i zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 159,66 Kč za dobu od 21. 7. 2020 do 13. 8. 2020 z částky 49 014,44 Kč dle článku VII odstavce 3 smlouvy o úvěru. Poslední upomínku zaslala žalobkyně žalovanému dne 3. 2. 2022. Žalobkyně dále uvedla, že úvěruschopnost žalovaného ověřila její právní předchůdkyně na základě žalovaným předložených výplatních pásek. Žalovanému měla zůstat po odečtení měsíčních splátek úvěru dostatečná finanční rezerva, kterou mohl disponovat. Žalobkyně má proto za to, úvěruschopnost žalovaného byla dostatečně posouzena.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaný, byť byl soudem vyzýván, se k žalobě nevyjádřil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalovaný byl vyzván, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez jednání. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez jednání už v žalobě, proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal, že k tomuto postupu nemá námitek.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši, nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Po provedeném řízení soud žalobě vyhověl z části a z části žalobu zamítl na základě následujících skutkových zjištění:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 22. 7. 2019 a potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady dne 22. 7. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný požádal o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 30 000 Kč na dobu 12 měsíců s tím, že úvěr bude splácen po 4 247 Kč měsíčně a právní předchůdkyni žalobkyně, která je oprávněna úvěry poskytovat, bude vráceno celkem 50 968,52 Kč, neboť došlo ke sjednání úrokové sazby 12 % ročně a poplatku za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 19 014,44 Kč. Žalobkyně návrh smlouvy akceptovala. Částka 30 000 Kč byla zaslána na účet označený ve smlouvě o úvěru jako účet žalovaného. Podle článku VII odstavce 3 smlouvy o úvěru v případě prodlení klienta s úhradou pravidelné měsíční splátky úvěru je úvěrující oprávněn požadovat po klientovi smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení a zákonného úroku z prodlení. Podle čl. VII odstavce 2 smlouvy o úvěru má žalobkyně právo na zaplacení náhrady účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením klienta. Podle článku VII odstavce 1 smlouvy o úvěru se za porušení smlouvy ze strany klienta se považuje každé jednotlivé prodlení s úhradou, byť i části pravidelné, měsíční splátky úvěru. Nesplní-li klient povinnost uhradit jednotlivou splátku včas, vyzve jej úvěrující k úhradě dlužné splátky a poskytne mu lhůtu alespoň 30 dní. V případě, že klient neuhradí dlužnou částku ani v dodatečné lhůtě poskytnuté úvěrujícím, bude úvěr zesplatněn. V takovém případě je úvěrující oprávněn požadovat uhrazení celé dlužné částky včetně příslušenství a smluvních pokut, a to v termínu splatnosti nejbližší pravidelné měsíční splátky a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je v prodlení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Z potvrzení zaměstnavatele vyplývá, že žalovaný pobíral měsíční čistou mzdu 50 812 Kč (za duben 2019), 57 278 Kč (za květen 2019), 53 589 Kč (za červen 2019). Jako plátce mzdy je označen ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Z Potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady ze dne 20. 10. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" poukázala žalovanému na jím označený účet částku 30 000 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 10. 2021 uzavřené mezi ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", a žalobkyní má soud za prokázané, že předmětná pohledávka přešla na žalobkyni. Dopisem ze dne 27. 10. 2021 bylo žalovanému oznámeno postoupení předmětné pohledávky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Výzvami ze dne 10. 11. 2021 a ze dne 3. 12. 2021 žalobkyně upozornila žalovaného na prodlení s úhradou závazku, který byl zesplatněn.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Listinou ze dne 3. 2. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky v celkové výši 51 964,69 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 30 000 Kč od 11. 10. 2021 do 3. 2. 2022 ve výši 936,99 Kč. Datum splatnosti bylo uvedeno dne 15. 2. 2022.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Výše uvedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C -679/18 ze dne 5. března 2020, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že neplatnost smlouvy stanovenou v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně si pro účely posouzení úvěruschopnosti nedostatečně ověřila výdaje žalovaného. Dle názoru soudu při zjišťování výdajů nelze bez dalšího paušálně aplikovat částku životního minima 3 860 Kč (představuje cca 129 Kč na den), nýbrž je nutné zjišťovat skutečné výdaje spotřebitele (přinejmenším náklady na bydlení). Např. žalovaný ve smlouvě uvedl e-mailovou adresu, je tedy pravděpodobné, že měl přinejmenším také výdaje na služby spojené s užíváním internetu a ani tyto zjevné výdaje žalobkyně nijak neověřovala. Žalobkyně rovněž nezjišťovala existenci jiných úvěrů žalovaného. Pro závěr o tom, že žalovaný disponuje volnými zdroji v dostatečné výši, tak žalobkyně neměla žádný hodnověrný podklad.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo zjevně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žalobkyně žádným způsobem neověřovala výdaje žalovaného. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Pokud se týče žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, vycházel soud z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 č.j. 33 Cdo 3675/2021-262, který uzavírá, že:„ Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.“ Protože žalovaný jistinu úvěru nesplatil, rozhodl soud v této části žaloby o uložení povinnosti žalovanému k zaplacení jistiny představující částku 30 000 Kč žalobkyni, a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku v souladu § 160 o.s.ř. s přihlédnutím k výši částky. V části týkající se požadovaného příslušenství v podobě smluvních pokut a zákonných úroků z prodlení soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na výše uvedené na příslušenství úvěru nevznikl žalobkyni nárok.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný a žalovaný byl částečně úspěšný přibližně ve stejném poměru v části týkající se příslušenství pohledávky, které je třeba při posouzení úspěchu a neúspěchu ve věci rovněž zohlednit.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobkyně se proti žalovanému žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 9 dne 29. 3. 2022, postoupenou zdejšímu soudu dne 7. 11. 2022 domáhala zaplacení částky 30 000 Kč spolu se zákonným úrokem prodlení z částky 30 000 Kč ve výši 8,25 % ročně od 12. 10. 2021 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 2 658,08 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 20 637,44 Kč, náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč, částky 1 159,66 Kč a náhrady nákladů ve výši 3 425 Kč. Žalobkyně tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným byla dne 22. 7. 2019 uzavřena smlouva o úvěru č. [anonymizováno], na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému bezhotovostně úvěr ve výši 30 000 Kč, k jehož vyplacení došlo 23. 7. 2019. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 19 014,44 Kč a smluvní úrok z úvěru ve výši 1 954,08 Kč, vypočtený dle doby trvání úvěru, splácet v 12 měsíčních splátkách po 4 247 Kč splatných vždy do 20. dne v měsíci. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku 50 968,52 Kč. Splatnost poslední splátky byla 20. 7. 2020. Žalovaný na úvěr řádně neplatil, ke dni splatnosti poslední splátky neuhradil ničeho. Poskytovateli úvěru tím vznikl dle čl. VII odst. 3 smlouvy nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení a dále nárok na úhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prodlením žalovaného dle čl. VII odst. 2 smlouvy o úvěru. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 10. 2021, účinnou k témuž dni, byla pohledávka postoupena na žalobkyni, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 27. 10. 2021. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení pohledávky 52 070,90 Kč, skládala se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 19 014,44 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 1 370 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 159,66 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 273,80 Kč, nákladů na vymožení pohledávky ve výši 253 Kč. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení, náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 690 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od 21. 7. 2020 do 17. 8. 2021 ve výši 2 658,08 Kč. Žalobkyně také nárokuje zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem prvního dne prodlení žalovaného se splácením úvěru, tedy 21. 7. 2020, a to od účinnosti postoupení pohledávky, tedy od 12. 10. 2021 z jistiny 30 000 Kč do zaplacení, úhradu plateb spojených s mimosoudním vymáháním pohledávky ve výši 690 Kč i zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 159,66 Kč za dobu od 21. 7. 2020 do 13. 8. 2020 z částky 49 014,44 Kč dle článku VII odstavce 3 smlouvy o úvěru. Poslední upomínku zaslala žalobkyně žalovanému dne 3. 2. 2022. Žalobkyně dále uvedla, že úvěruschopnost žalovaného ověřila její právní předchůdkyně na základě žalovaným předložených výplatních pásek. Žalovanému měla zůstat po odečtení měsíčních splátek úvěru dostatečná finanční rezerva, kterou mohl disponovat. Žalobkyně má proto za to, úvěruschopnost žalovaného byla dostatečně posouzena.\n2. Žalovaný, byť byl soudem vyzýván, se k žalobě nevyjádřil.\n3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalovaný byl vyzván, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez jednání. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez jednání už v žalobě, proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal, že k tomuto postupu nemá námitek.\n4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.\n5. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.\n6. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.\n7. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši, nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.\n8. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.\n9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.\n10. Po provedeném řízení soud žalobě vyhověl z části a z části žalobu zamítl na základě následujících skutkových zjištění:\n11. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo [anonymizováno] ze dne 22. 7. 2019 a potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady dne 22. 7. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný požádal o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 30 000 Kč na dobu 12 měsíců s tím, že úvěr bude splácen po 4 247 Kč měsíčně a právní předchůdkyni žalobkyně, která je oprávněna úvěry poskytovat, bude vráceno celkem 50 968,52 Kč, neboť došlo ke sjednání úrokové sazby 12 % ročně a poplatku za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 19 014,44 Kč. Žalobkyně návrh smlouvy akceptovala. Částka 30 000 Kč byla zaslána na účet označený ve smlouvě o úvěru jako účet žalovaného. Podle článku VII odstavce 3 smlouvy o úvěru v případě prodlení klienta s úhradou pravidelné měsíční splátky úvěru je úvěrující oprávněn požadovat po klientovi smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení a zákonného úroku z prodlení. Podle čl. VII odstavce 2 smlouvy o úvěru má žalobkyně právo na zaplacení náhrady účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením klienta. Podle článku VII odstavce 1 smlouvy o úvěru se za porušení smlouvy ze strany klienta se považuje každé jednotlivé prodlení s úhradou, byť i části pravidelné, měsíční splátky úvěru. Nesplní-li klient povinnost uhradit jednotlivou splátku včas, vyzve jej úvěrující k úhradě dlužné splátky a poskytne mu lhůtu alespoň 30 dní. V případě, že klient neuhradí dlužnou částku ani v dodatečné lhůtě poskytnuté úvěrujícím, bude úvěr zesplatněn. V takovém případě je úvěrující oprávněn požadovat uhrazení celé dlužné částky včetně příslušenství a smluvních pokut, a to v termínu splatnosti nejbližší pravidelné měsíční splátky a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je v prodlení.\n12. Z potvrzení zaměstnavatele vyplývá, že žalovaný pobíral měsíční čistou mzdu 50 812 Kč (za duben 2019), 57 278 Kč (za květen 2019), 53 589 Kč (za červen 2019). Jako plátce mzdy je označen [právnická osoba]\n13. Z Potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady ze dne 20. 10. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně dne [datum] poukázala žalovanému na jím označený účet částku 30 000 Kč.\n14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 10. 2021 uzavřené mezi [právnická osoba], a žalobkyní má soud za prokázané, že předmětná pohledávka přešla na žalobkyni. Dopisem ze dne 27. 10. 2021 bylo žalovanému oznámeno postoupení předmětné pohledávky.\n15. Výzvami ze dne 10. 11. 2021 a ze dne 3. 12. 2021 žalobkyně upozornila žalovaného na prodlení s úhradou závazku, který byl zesplatněn.\n16. Listinou ze dne 3. 2. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky v celkové výši 51 964,69 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 30 000 Kč od 11. 10. 2021 do 3. 2. 2022 ve výši 936,99 Kč. Datum splatnosti bylo uvedeno dne 15. 2. 2022.\n17. Výše uvedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:\n18. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.\n19. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C -679/18 ze dne 5. března 2020, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.\n20. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že neplatnost smlouvy stanovenou v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.\n21. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně si pro účely posouzení úvěruschopnosti nedostatečně ověřila výdaje žalovaného. Dle názoru soudu při zjišťování výdajů nelze bez dalšího paušálně aplikovat částku životního minima 3 860 Kč (představuje cca 129 Kč na den), nýbrž je nutné zjišťovat skutečné výdaje spotřebitele (přinejmenším náklady na bydlení). Např. žalovaný ve smlouvě uvedl e-mailovou adresu, je tedy pravděpodobné, že měl přinejmenším také výdaje na služby spojené s užíváním internetu a ani tyto zjevné výdaje žalobkyně nijak neověřovala. Žalobkyně rovněž nezjišťovala existenci jiných úvěrů žalovaného. Pro závěr o tom, že žalovaný disponuje volnými zdroji v dostatečné výši, tak žalobkyně neměla žádný hodnověrný podklad.\n22. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo zjevně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žalobkyně žádným způsobem neověřovala výdaje žalovaného. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.\n23. Pokud se týče žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, vycházel soud z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 č.j. 33 Cdo 3675/2021-262, který uzavírá, že:„ Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.“ Protože žalovaný jistinu úvěru nesplatil, rozhodl soud v této části žaloby o uložení povinnosti žalovanému k zaplacení jistiny představující částku 30 000 Kč žalobkyni, a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku v souladu § 160 o.s.ř. s přihlédnutím k výši částky. V části týkající se požadovaného příslušenství v podobě smluvních pokut a zákonných úroků z prodlení soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na výše uvedené na příslušenství úvěru nevznikl žalobkyni nárok.\n25. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný a žalovaný byl částečně úspěšný přibližně ve stejném poměru v části týkající se příslušenství pohledávky, které je třeba při posouzení úspěchu a neúspěchu ve věci rovněž zohlednit.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí, a to písemně ve dvojím vyhotovení prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSPU:2023:8.C.97.2022.1","publishedAt":"2023-04-12","decisionAt":"2023-02-20","caseNumber":{"senate":8,"registry":"C","index":97,"year":2022,"pageNumber":51},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Petra","lastName":"Nováková","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"OSPU","caseResultType":["ZAMITNUTI"],"caseSubject":"o zaplacení 31 849,66 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"101","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1970","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1968","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"115a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2048","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2395","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"87","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"588","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"86","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["PENEZITE_PLNENI","POSTOUPENI_POHLEDAVKY","SMLOUVA_O_UVERU"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false}]}