{"uuid":"32208e84-9737-4fec-b553-0f05269cc800","header":[{"texts":[{"text":"ROZSUDEK","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"JMÉNEM REPUBLIKY","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Halky Hovorkové a soudkyň Mgr. Anny Vrdlovcové a Mgr. Dity Staňkové ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta A","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta B","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 151 120 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 16. dubna 2026, č.j. 12 C 7/2026-120,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II a III potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 18 464,60 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II a III potvrzuje.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 18 464,60 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně řízení co do nároku na zaplacení částky 44 052 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 44 052 Kč od 8. 12. 2025 do zaplacení zastavil (výrok I), ve zbývající části zamítl žalobu o zaplacení částky 151 120 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 8. 12. 2025 do zaplacení (výrok II) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 21 981 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok III) a rozhodl, že po právní moci rozsudku bude žalobkyni vrácen soudní poplatek ve výši 1 203 Kč (výrok IV).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala vydání bezdůvodného obohacení ve výši 195 172 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi žalovanou a pojistníkem (právním předchůdcem žalobkyně) byla dne 25. 3. 2010 uzavřena smlouva o životním pojištění ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název","anonStyle":"ANON"},{"text":" č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" pro případ smrti nebo dožití, na niž pojistník uhradil 206 472 Kč a z níž mu žalovaná poskytla pojistné plnění 11 300 Kč. Dále tvrdila, že pohledávku nabyla smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 25. 11. 2025. Po úhradě 45 649 Kč žalovanou vzala žalobu zpět v rozsahu jistiny 44 052 Kč a příslušného úroku z prodlení. Zbývající rozdíl považovala za bezdůvodné obohacení, neboť pojistnou smlouvu pokládala za absolutně neplatnou z důvodu neurčitých a skrytých ujednání o poplatcích, neseznámení pojistníka s přehledem poplatků a rozporu smlouvy se směrnicí Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice“), českými právními předpisy a dobrými mravy. Námitku promlčení považovala za nemravnou a tvrdila, že mají být vypořádána všechna vzájemná plnění, nikoli pouze plnění nepromlčená.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala. Namítala nedostatek aktivní legitimace žalobkyně pro absolutní neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky pro rozpor s dobrými mravy, neboť žalobkyně měla tvrzenou pohledávku nabýt za nepatrnou částku a při současném vyvolávání dojmu o podvodném jednání pojišťoven; dále zdůraznila, že žalobkyně sama není spotřebitelem, pojistník platnost smlouvy nezpochybnil a pohledávka byla vázána na osobu věřitele. Tvrdila, že pojistník byl při uzavření smlouvy seznámen s podmínkami a principem produktu a po téměř 16 let obě smluvní strany smlouvu považovaly za platnou; pojistník hradil pojistné, žalovaná jej výročními dopisy informovala o stavu a hodnotě pojištění a poskytovala mu pojistnou ochranu. Namítla rovněž promlčení práva dovolat se relativní neplatnosti podle § 55 a § 56 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), a z opatrnosti promlčení uplatněného nároku v subjektivní i objektivní lhůtě. Žalovaná tedy navrhovala zamítnutí žaloby.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Soud prvního stupně provedl dokazování listinnými důkazy, skutková zjištění, jež z jednotlivých důkazů zjistil popsal v bodech 4 až 7rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje. Jeho skutková zjištění lze pro stručnost shrnout následovně: soud prvního stupně měl za prokázané, že pojistník a žalovaná uzavřeli dne 25. 3. 2010 smlouvu o investičním životním pojištění ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název","anonStyle":"ANON"},{"text":" s ročním pojistným 10 500 Kč, pojištěním smrti na pojistnou částku 30 000 Kč, doplňkovým pojištěním smrti na 552 000 Kč, úrazovými a nemocenskými připojištěními s denním plněním 300 Kč a se 100% alokací pojistného do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název","anonStyle":"ANON"},{"text":" fondu. Parametry byly měněny dodatky ze dne 29. 4. 2013, 26. 11. 2014, 24. 8. 2017 a 26. 9. 2017, při nichž docházelo k úpravě výše pojistného krytí (v podrobnostech srov. bod 5 napadeného rozsudku). Smlouva se řídila všeobecnými a speciálními pojistnými podmínkami a žalovaná doložila přehled poplatků platný od 1. 1. 2010. Pojistník v období od 25. 5. 2010 do 15. 5. 2025 hradil roční platby 10 500 Kč, resp. 11 500 Kč a 14 684 Kč. Dne 25. 11. 2025 uzavřel pojistník se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek a dne 27. 11. 2025 požádal o ukončení pojištění a výplatu odkupného. Žalobkyně dne 28. 11. 2025 vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná oznámila dne 30. 3. 2026 vrácení plateb pojistného za období od 22. 5. 2023 do 15. 5. 2025, včetně úroků v celkové výši 45 649 Kč a tuto částku dne 31. 3. 2026 zaplatila. Z dohledových dokumentů ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" a některých dalších listin soud relevantní skutková zjištění neučinil. Důkazy snímky internetových stránek žalobkyně považoval soud prvního stupně za nadbytečné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Soud prvního stupně po právní stránce věc posuzoval podle § 41, § 55 odst. 1 a 3, § 56 odst. 1, § 100 odst. 1, § 107 odst. 1 a 2 a § 451 odst. 1 a 2 obč. zák., § 2 a § 4 odst. 4 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, čl. 3 odst. 1 a čl. 5 směrnice a § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Nejprve se soud prvního stupně zabýval aktivní legitimací žalobkyně. S odkazem na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 32 Cdo 1552/2019, a ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, uzavřel, že po oznámení postoupení pohledávky dlužníku není ve vztahu mezi postupníkem a dlužníkem platnost postoupení právně významná a námitka neplatnosti postupní smlouvy dlužníku nepřísluší, s výjimkou případů podle § 525 obč. zák.. Postoupení bylo žalované známo již z jejího vyjádření ze dne 26. 1. 2026 a bylo jí nejpozději oznámeno prostřednictvím soudu, přičemž soud odkázal též na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2025, sp. zn. 25 Cdo 1892/2025; aktivní legitimaci žalobkyně proto shledal. Obchodní model žalobkyně nepovažoval za rozporný s dobrými mravy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Následně soud prvního stupně posuzoval platnost pojistné smlouvy. Zdůraznil, že šlo o smlouvu odvážnou kombinující pojistný a investiční prvek, žalovaná byla připravena poskytnout pojistné plnění a skutečně vyplatila pojistníkovi 11 300 Kč. Smlouva byla stručná a čitelná, obsahovala prohlášení pojistníka o seznámení s pojistnými podmínkami a informačním listem a její podpis nebyl zpochybněn. Žalovaná pojistníka informovala o vývoji investičního portfolia a podrobné údaje obsahovala modelace ze dne 10. 8. 2017. Přestože obdobné produkty mohly být dlouhodobě výhodnější pro pojistitele, nelze je považovat bez dalšího za neplatné; smlouva spolu s pojistnými podmínkami podle soudu dostatečně určitě vymezovala vzájemná práva a povinnosti. Platby pojistného tak byly plněním na platnou smlouvu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Soud dodal, že i při existenci žalobkyní tvrzených vad by nárok byl promlčen. Z dodatků k pojistné smlouvě dovodil, že pojistník znal fungování produktu a aktivně měnil jeho parametry, takže nejpozději v roce 2013 mohl laicky posoudit jeho ekonomický výsledek a případné bezdůvodné obohacení. Při podání žaloby dne 15. 1. 2026 proto podle dvouleté subjektivní lhůty považoval za promlčené platby učiněné před 15. 1. 2024; podle objektivní lhůty by byly promlčeny platby před 15. 1. 2023. Jelikož žalovaná vrátila 45 649 Kč za období od 22. 5. 2023 do 15. 5. 2025, soud prvního stupně neshledal, že by eventuelně mohlo existovat další bezdůvodné obohacení. Námitku promlčení nepovažoval za rozpornou s dobrými mravy; s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3594/2018, uvedl, že nešlo o výjimečné zneužití práva, neboť žalovaná se tak bránila ve sporu vyvolaném žalobkyní a včasnému podání žaloby nic nebránilo. Soud prvního stupně proto po částečném zastavení řízení žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl, a to včetně požadovaného příslušenství.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovanou považoval za procesně úspěšnou ohledně 151 120 Kč a za neúspěšnou ohledně 44 052 Kč, které zaplatila po podání žaloby, takže rozdíl jejího úspěchu a neúspěchu stanovil na 54,9 % předmětu řízení. Účelně vynaložené náklady žalované vyčíslil na 40 039 Kč, sestávající z odměny za tři úkony právní služby po 8 940 Kč a jeden úkon ve výši 4 470 Kč podle § 7 odst. 6 a § 11 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., celkem 31 290 Kč, ze čtyř paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 této vyhlášky, celkem 1 800 Kč, a z náhrady 21% DPH ve výši 6 949 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náhrada odpovídající 54,9 % z částky 40 039 Kč činila 21 981 Kč. Podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud žalobkyni vrátil 1 203 Kč, tedy poměrnou část poplatku 2 203 Kč připadající na zpětvzatou část žaloby po snížení o 1 000 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání proti výrokům II a III. Žalobkyně v odvolání uplatnila odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) o. s. ř. Namítla neúplné zjištění skutkového stavu, neprovedení navržených důkazů, nesprávná skutková zjištění, nesprávné právní posouzení, nepřezkoumatelnost rozhodnutí a porušení práva na spravedlivý proces. Setrvala na tom, že pojistná smlouva je neplatná, neboť sazebník poplatků nebyl její součástí, inkorporační klauzule byla zneužívající nebo pojistník nebyl se sazebníkem předem seznámen a nebyla určitě upravena výše ani kontrolovatelný mechanismus výpočtu rizikového pojistného snižujícího kapitálovou hodnotu a plnění při dožití. Formulářové prohlášení o převzetí dokumentace podle ní neprokazuje její skutečné předání ani informovaný souhlas a pozdější změny smlouvy, rekapitulace či interní účtování nemohou zpětně zhojit deficit inkorporace a transparentnosti. Soud podle ní neidentifikoval ustanovení, z něhož by bylo možno rizikové pojistné vypočítat, a neprovedl z úřední povinnosti test zneužívajících ujednání podle § 55 a § 56 obč. zák. a směrnice. Odkázala zejména na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2865/2016 a 31 Cdo 1566/2017, na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věcech C-243/08, C-472/10, C-92/11, C-415/11, C-531/22, C-269/19 a C-396/24 a na nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 78/19, II. ÚS 2778/19, IV. ÚS 2370/15 a IV. ÚS 3092/16. Tvrdila dále, že žalovaná nejméně od roku 2018 věděla o právních vadách obdobných smluv, což měly dokládat její účetní rezervy postupně navýšené přibližně na 1,2 mld. Kč, dohledový benchmark ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" a rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 25 Co 430/2017. Soud prvního stupně však související důkazy neprovedl a nevypořádal se s tvrzením, že žalovaná tyto skutečnosti nepopřela.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Proti promlčení namítla, že skutečnou vědomost pojistníka o právní vadě nelze spojovat s uzavřením smlouvy, jednotlivými platbami, rekapitulacemi ani ukončením smlouvy, neboť tyto okolnosti neodhalovaly neplatnost inkorporačního mechanismu; pojistník se o vadě dozvěděl až po právním posouzení provedeném žalobkyní. S odkazem zejména na věci C-485/19, C-810/21 a C-561/21 tvrdila, že použití subjektivní i objektivní promlčecí lhůty nesmí znemožnit účinnou ochranu spotřebitele a že při neplatnosti smlouvy mají být vypořádána všechna vzájemná plnění. Námitku promlčení považovala s ohledem na informační a ekonomickou převahu žalované, její tvrzenou vědomost a udržování protiprávního stavu za zneužití práva odporující dobrým mravům; odkázala mimo jiné na nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 309/95, I. ÚS 643/04, II. ÚS 2062/14 a III. ÚS 3358/20 a na judikaturu Nejvyššího soudu, vč. věcí sp. zn. 28 Cdo 3594/2018, sp. zn. 30 Cdo 2597/2021, sp. zn. 30 Cdo 2616/2022 a sp. zn. 33 Cdo 2089/2023.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Nepřezkoumatelnost rozsudku spatřovala v nevypořádání její argumentace, judikatury a důkazních návrhů v rozporu s § 157 odst. 2 o. s. ř. a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Závěrem žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek ve výrocích II a III změnil tak, že žalované uloží zaplatit 151 120 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 8. 12. 2025 do zaplacení a nahradit náklady řízení, případně aby jej v těchto výrocích zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení; požadovala též náhradu nákladů odvolacího řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Žalovaná ve vyjádření k odvolání odmítla odvolací argumentaci žalobkyně jako nedůvodnou a ztotožnila se se závěry o platnosti pojistné smlouvy, promlčení nároku v subjektivní i objektivní době, vypořádání nepromlčených plnění a souladu námitky promlčení s dobrými mravy. Uvedla, že veškeré nepromlčené platby byly žalobkyni vráceny a že použití objektivní promlčecí doby i při vypořádání podle § 457 obč. zák. potvrzuje judikatura Nejvyššího soudu, zejména rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 2298/2025, 33 Cdo 714/2025 a 33 Cdo 231/2026; subjektivní a objektivní doby podle § 107 obč. zák. běží nezávisle a při absolutně neplatném právním úkonu objektivní doba běží od přijetí každého plnění.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Argumentaci žalobkyně o současné neurčitosti a zneužívající povaze ujednání označila za rozpornou s ustálenou judikaturou, podle níž chybějící či neurčitý obsah vůle nelze podrobit testu přiměřenosti, přičemž odkázala zejména na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 499/2023, 33 Cdo 206/2025 a 33 Cdo 231/2026 a na usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3681/25, IV. ÚS 1984/22 a IV. ÚS 2429/23. Judikaturu Soudního dvora Evropské unie uplatněnou žalobkyní považovala za nepřiléhavou, protože se týká jiných typů smluv a právních otázek. Namítla také, že ujednání o kapitálové hodnotě a nákladech se týkají předmětu či ceny plnění, a proto jsou podle § 56 odst. 2 obč. zák. a čl. 4 odst. 2 směrnice z testu přiměřenosti vyloučena; žalobkyně nadto netvrdila ani neprokázala neindividuální sjednání, rozpor s dobrou vírou a konkrétní významnou nerovnováhu. Pojistník mohl smlouvu kdykoli ukončit a žalobkyně se podle žalované snaží dosáhnout vrácení pojistného po dlouhodobém čerpání pojistné ochrany, což samo představuje zneužití práva. K tvrzené vědomosti žalované uvedla, že rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2865/2016 a 31 Cdo 1566/2017 řešily pouze inkorporaci oceňovacích tabulek, nikoli neplatnost pojistných smluv pro neurčitost nebo zneužívající ujednání, a nemohly proto založit její vědomost ani souvislost s účetními rezervami. Důkazy k obecným rezervám proto byly podle ní pro projednávanou smlouvu nadbytečné, neboť každou smlouvu je nutno posuzovat individuálně. Zdůraznila, že pojistnou smlouvu vždy považovala za platnou, poskytovala pojistníkovi pojistnou ochranu, plnění a pravidelné rekapitulace a žalobkyně neoznačila důkaz o vědomosti žalované o neplatnosti právě této smlouvy. Nárok se podle ní promlčel v důsledku pasivity žalobkyně, nikoli nemravného jednání žalované, takže její námitka promlčení nebyla v rozporu s dobrými mravy. Závěrem žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení včetně DPH.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Žalovaná pak při odvolacím jednání odmítla argumentaci žalobkyně užívanou v obdobných typech sporů, která z nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3645/25 dovozuje povinnost soudů zkoumat vedle určitosti smlouvy též to, zda mají ujednání zneužívající povahu. Takový výklad podle jejího mínění z nálezu neplyne, když Ústavní soud rušil rozhodnutí obecných soudů, protože jejich posouzení bylo neúplné. Zároveň poukázala na to, že Nejvyšší soud i nadále (po vydání cit. nálezu) ve své rozhodovací činnosti setrvává na závěru, že neurčitá ujednání nelze přezkoumat z hlediska jejich (ne)přiměřenosti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Odvolací soud postupem dle § 213 odst. 2 a 4 o. s. ř. zopakoval dokazování Speciálními pojistnými podmínkami pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název","anonStyle":"ANON"},{"text":" životní pojištění (čl. 48 spisu), z něhož zjistil, že v rámci základního pojištění je pojistníkovi, vyplacena kapitálová hodnota smlouvy, resp. obmyšlenému v případě smrti pojistná částka, pokud je vyšší než kapitálová hodnota smlouvy [čl. 2, bod A, bod B odst. a)]. Zároveň má právo stanovit výši nákladů, poplatků a ceny pojištění, přičemž kapitálová hodnota smlouvy je snižována o částku potřebnou ke krytí sjednaného pojistného rizika a dále o poplatky kalkulované podle platných pojistně- technických zásad [čl. 4, bod a)]. Dále odvolací soud ze Seznamu došlých plateb (čl. 63 spisu) zjistil, že pojistník v období po 15.1.2023 uhradil celkem 44 052 Kč v souvislosti s pojistnou smlouvou.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Odvolací soud předně uvádí, že soud prvního stupně ve věci provedl dokazování ke skutečnostem, které byly pro posouzení věci rozhodné. Z důkazů pak učinil odpovídající skutkové závěry, na které odvolací soud pro stručnost zcela odkazuje. Skutkový závěr učiněný soudem prvního stupně pak odvolací soud doplnil pouze o zjištění ohledně obsahu Speciálních pojistných podmínek stran konstrukce smlouvy. Dále pak doplnil dokazování o zjištění, že pojistník v období po 15.1.2023 uhradil celkem 44 052 Kč v souvislosti s pojistnou smlouvou. K argumentaci žalobkyně ohledně výročních zpráv žalované odvolací soud dodává, že z těchto obecných dokumentů nelze vyvozovat vědomost jedné či druhé smluvní strany o (ne)platnosti konkrétní pojistné smlouvy. Stejně tak by bylo zbytečné, aby se soud prvního stupně skutkově zabýval tím, zda žalovaná v roce 2018 či později začala tvořit rezervy. I pokud tomu tak bylo, z důvodů uvedených níže to nelze pokládat za důvod pro shledání rozporu námitky promlčení s dobrými mravy a chybí i jakákoli jiná právní relevance této skutkové okolnosti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Pokud jde o odvolací důvod, spočívající v nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku, pokládá jej odvolací soud za zjevně nepřiléhavý. Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I pokud by rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovovalo všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly podle obsahu odvolání na újmu uplatnění práv odvolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011). Z napadeného rozsudku je přitom patrné, jakými úvahami se soud prvního stupně řídil a na jakých důvodech své rozhodnutí založil, a žalobkyně byla zjevně schopna formulovat své odvolání a konkrétně s napadeným rozsudkem polemizovat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Pokud pak jde o právní hodnocení posuzované věci, soud prvního stupně zcela správně dovodil, že s ohledem na přechodná ustanovení v § 3028 odst. 3 o. z. a na datum uzavření smlouvy 25.3.2010 je namístě smlouvy posuzovat podle tehdy platných ustanovení obč. zák., zákona o pojistné smlouvě a taktéž s ohledem na směrnici.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Soud prvního stupně se předně zcela správně v bodech 17 až 21 rozsudku vypořádal s námitkou žalované poukazující na nedostatek aktivní legitimace žalobkyně ve sporu, když uzavřel, že na žalobkyni přešla veškerá práva jejího právního předchůdce, vč. práv garantovaných spotřebitelům. Odvolací soud v této souvislosti (a vzhledem k tomu, že tato otázka není předmětem odvolacích námitek žalobkyně a žalovaná odvolání nepodala) pro stručnost pouze poukazuje na závěry Nejvyššího soudu v rozsudku z 24.3.2026, č.j. 33 Cdo 1204/2025-219.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Následně pak soud prvního stupně hodnotil platnost samotné pojistné smlouvy, přičemž dospěl závěru o její platnosti. Odvolací soud se však s tímto závěrem nemohl z následujících důvodů ztotožnit.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. (toto ustanovení, stejně jako další níže citovaná ustanovení tohoto předpisu, nedoznalo změny až do konce účinnosti předpisu) „právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný“. Jde přitom o neplatnost absolutní (§ 40a obč. zák. a contrario).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Podle § 4 odst. 1 zákona o pojistné smlouvě „pojistná smlouva obsahuje vždy a) určení pojistitele a pojistníka, b) určení oprávněné osoby, c) určení, zda se jedná o pojištění škodové nebo obnosové, d) vymezení pojistného nebezpečí a pojistné události, e) výši pojistného, jeho splatnost a údaj o tom, zda se jedná o pojistné běžné nebo jednorázové, f) vymezení pojistné doby a doby, na kterou byla pojistná smlouva uzavřena, g) v případě pojištění osob, bylo-li dohodnuto, že se oprávněná osoba bude podílet na výnosech pojistitele, způsob, jakým se oprávněná osoba na těchto výnosech bude podílet.“ Podle odst. 4 téhož ustanovení „součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit.“ Podle odst. 5 téhož ustanovení „pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Dále v obecné rovině platí, že ujednání stran pojistné smlouvy nemusejí být obsažena pouze v samotném textu dokumentu, označeného jako pojistná smlouva, ale mohou být obsažena i v jiných dokumentech, typicky pojistných podmínkách. Tyto pojistné podmínky se mohou stát součástí smlouvy i tak, že jejich obsah bude sdělen pojistníkovi před uzavřením pojistné smlouvy a ten s nimi projeví souhlas (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2006, sp. zn. 32 Odo 150/2005). Konkrétní platební povinnost dle smlouvy (např. uhradit pojistné, určitý poplatek nebo pojistné plnění) může být sjednána nejen pevnou částkou, ale i pomocí vzorce, do něhož lze dosadit předem známé veličiny a bez jakýchkoli pochyb přesnou částku vypočíst (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2007, sp. zn. 33 Odo 1171/2005, či ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 191/2014).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Odvolací soud nicméně pokládá za významné v okolnostech daného případu (sjednávání životního pojištění) to, zda je možno, byť za pomoci pojistných podmínek či dalšího stranám známého a odsouhlaseného dokumentu, takové dosazení a výpočet provést v okamžiku uzavření smlouvy. Oběma smluvním stranám by již v tomto okamžiku mělo být známo, jaká je, zjednodušeně řečeno, cena plnění dle uzavírané smlouvy. V případě investičního životního pojištění, které přinejmenším ve významné části není určeno jen na krytí proti pojistnému nebezpečí, ale plní v podstatě investiční či spořící funkci, je pro smluvní strany a jejich práva a povinnosti zřetelně podstatné, zda částka, hrazená na tento účel, představuje investici či úsporu v plné výši, nebo zda je z ní hrazena úplata pojistiteli za navázání a utvoření tohoto smluvního poměru či nějaké další odměny nebo náklady a v jaké výši.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. V projednávané věci však takový závěr nebylo možno učinit. Z pojistné smlouvy, včetně pojistných podmínek vyplývá, že konstrukce daného pojištění byla uspořádána tak, že za měsíční pojistné prodá pojistitel pojistníkovi podílové jednotky za prodejní cenu a poplatky (včetně případného pojistného za rizikové pojištění a včetně tzv. počátečních nákladů) jsou strhávány z účtu pojistníka nákupem podílových jednotek od pojistníka za nákupní cenu. Struktura i výše poplatků se mohla během trvání pojistné smlouvy měnit, a to na základě jednostranného rozhodnutí žalované coby pojistitele (čl. 4 Speciálních pojistných podmínek pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název","anonStyle":"ANON"},{"text":" životní pojištění, viz bod 15 shora). Při zohlednění těchto skutečností nelze z pojistné smlouvy včetně jejích souvisejících ujednání v pojistných podmínkách v době uzavření smlouvy (a to i při přihlédnutí k sazebníku poplatků v té době existujícímu, pokud s ním byl pojistník seznámen) jednoznačně rozpoznat, jaká je a za dobu pojištění bude skutečná výše odměn či nákladů, hrazených pojistníkem pojistiteli. Výši strhávaných částek do značné míry určuje pojistitel v průběhu trvání pojištění (např. změnou výše poplatků během trvání pojištění). Skutečnou cenu plnění podle uzavírané smlouvy může pojistník zjistit v podstatě až zpětně na konci pojištění. Pojistná smlouva sice sjednávala konkrétní částku pravidelného pojistného, nicméně následně se s ním mělo zacházet způsobem v podstatě závislým na vůli pojistitele.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. V projednávané věci byla u pojistné smlouvy výše pojistného plnění sjednána (dle původní smlouvy; v průběhu času docházelo ke změnám prostřednictvím dodatků – srov. bod 5 napadeného rozsudku) tak, že pro případ dožití pojištěné odpovídala aktuální hodnotě kapitálové hodnoty a pro případ smrti pak částce 30 000 Kč. Dále byla sjednána doplňková riziková a úrazová složka s fixní pojistnou částkou (pro případ smrti následkem úrazu a trvalých následků úrazu a denní odškodné úrazu, při hospitalizaci či pracovní neschopnosti). Výše pojistného plnění tak v případě životní složky je podstatně ovlivněna tím, kolik z částky nominálně označené jako pojistné se skutečně stane investicí, která po případném zhodnocení může být v případě smrti nebo dožití vyplacena oprávněné osobě, a jaká částka bude určena na poplatky a na pojistné na rizikovou složku. Takovouto neurčitost v otázce nákladovosti smlouvy nelze překlenout tím, že o kapitálové hodnotě smlouvy žalovaná pojistníka informovala ve výročních výpisech z podílového účtu či jiných obdobných dokumentech. Jednak poskytování jakýchkoli následných informací nemůže změnit neurčitost smlouvy v okamžiku jejího uzavírání, jednak stále platí, že přesná výše nákladů přes toto průběžné informování zůstává nejistou v podstatě až do konce pojištění, kdy teprve je možno ji finálně spočíst. Lze dodat, že v případě dlouhodobých právních poměrů je pochopitelné, dochází-li ke změnám v ceně plnění (jako příklad lze uvést poplatek za vedení účtu v bance, který nepochybně může v období let či desítek let vedení účtu dojít změny), nicméně v takových případech, stane-li se daný poměr pro zákazníka nevýhodným, má zpravidla možnost jej ukončit, aniž by tím utrpěl. V případě investičního životního pojištění sjednaného na dlouhou dobu je ovšem situace odlišná, neboť předčasné ukončení s sebou může nést významné finanční nevýhody.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. Tuto neurčitost odvolací soud hodnotí jako podstatný nedostatek smlouvy, neboť při absenci (z pohledu okamžiku uzavření smlouvy) určitého ujednání o výši poplatků není zřejmé, kolik pojistník za získání možnosti investovat či spořit prostřednictvím žalované vlastně platí. Jde tedy ve svém důsledku o případ neurčitosti ceny plnění. Nadto ani nelze dost dobře oddělit „investiční“ a „rizikovou“ „složku“ předmětného právního poměru, ostatně ani pojistná smlouva to nijak zřetelně nerozlišovala. Popsaná neurčitost tedy zasahuje sjednané pojištění jako celek, a to shodně v případě obou pojistných smluv.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu jednoznačně rozlišuje neurčitost smlouvy na jedné straně a problematiku zneužívajících (nepřiměřených) ujednání ve spotřebitelské smlouvě na druhé straně. Jak Nejvyšší soud dovodil ve svém rozsudku ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023, a to přímo v kontextu nároků z neplatné pojistné smlouvy, v případě absence podstatného ujednání, způsobujícího neurčitost smlouvy, není namístě přezkoumávat takové ujednání z hlediska přiměřenosti, není namístě námitka, že nebylo sepsáno jasným a srozumitelným jazykem, a nejde o případ, kdy by nebylo možno s ohledem na směrnici použít vnitrostátní úpravu promlčení. Na těchto svých závěrech Nejvyšší soud opakovaně setrval (viz jeho usnesení ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3579/2022, ze dne 25. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 48/2023, či ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023, či dále rozsudek ze dne 29. 10. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3113/2023, ze dne 26. 11. 2025, sp. zn. 33 Cdo 2298/2025, či ze dne 21. 1. 2026, sp. zn. 33 Cdo 714/2025).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"30. Odvolací soud proto – oproti soudu prvního stupně – uzavřel, že předmětná smlouva byla pro popsanou neurčitost absolutně neplatná podle § 37 odst. 1 obč. zák. Vzhledem k tomu již nezkoumal, zda sjednané smluvní podmínky měly charakter nepřiměřených či zneužívajících ujednání, neboť v intencích shora uvedené judikatury lze stručně shrnout, že co není určitým způsobem ujednáno, nelze takto vůbec dále hodnotit. Odvolací soud uzavřel, že okolnostem projednávané věci jsou zcela přiléhavé závěry, vyslovené Nejvyšším soudem v jeho shora uvedené judikatuře, s nimiž se ztotožňuje. Odvolací soud nesouzní s názorem žalobkyně, že by aplikací § 37 obč. zák. na posuzovaný případ mělo dojít k vyloučení ochrany spotřebitele, zaručené unijním právem; s ohledem na shodně vyznívající závěry dovolacího i Ústavního soudu na ně odvolací soud pro stručnost odkazuje (za všechny např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2025, sp. zn. 33 Cdo 2298/2025 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2024, sp. zn. IV. ÚS 2429/23). Na posouzení daného životního pojištění zároveň nelze automaticky přenášet názory, které se objevují např. v souvislosti se spotřebitelskými úvěry, neboť jde o oblast z řady ekonomických a sociálních důvodů povahově odlišnou od pojištění, konkrétní uspořádání, podmínky a rizika takových finančních produktů jsou zcela odlišná od pojištění.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"31. Zároveň pak odvolací soud dodává, že právní závěry Ústavního soudu vyjádřené v nálezu ze dne 3. 6. 2026, sp. zn. II. ÚS 3645/25 nejsou pro projednávanou věc použitelné. V odkazované věci totiž Ústavní soud posuzoval závěry obecných soudů, které předně hodnotily pojistnou smlouvu spadající pod právní režim o. z., nadto (a to především) smlouvu posoudily jako platnou, když dospěly k závěru o její dostatečné určitosti. Ústavní soud pak takové právní posouzení považoval za neúplné, neboť nebyla zkoumána též přítomnost zjevně zneužívajících ustanovení ve smlouvě, a to ve světle pravidel obsažených (též) ve směrnici. V nyní projednávané věci jde však o situaci zcela odlišnou, když odvolací soud považuje smlouvu za absolutně neplatnou (již) pro její neurčitost. Nadto pak odvolací soud podotýká, že z odkazovaného nálezu podle jeho mínění neplyne premisa, jíž v obdobných věcech dovozuje žalobkyně, a to že neplatnou smlouvu je třeba podrobit též testu existence zneužívajících ustanovení. Ostatně Ústavní soud „opačný“ závěr zastávaný Nejvyšším soudem opakovaně aproboval, a to především v usnesení z 11. 6. 2024, sp. zn. III. ÚS 2438/23, jímž byla odmítnuta ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu z 31.5.2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023, dále např. v usnesení z 20.3.2024, sp. zn. IV. ÚS 2670/23, z 11. 6. 2024 sp. zn. III. ÚS 2438/23, z 10. 1. 2024 sp. zn. IV. ÚS 2429/23 či z 11. 3. 2026, sp. zn. II. ÚS 372/26.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"32. S ohledem na závěr o neplatnosti předmětné pojistné smlouvy je třeba přistoupit k otázce vypořádání takto vzniklého bezdůvodného obohacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"33. Podle § 457 obč. zák., „je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.“ Žalobkyni tedy vzniklo, v rozsahu toho, co bylo žalované v souvislosti s předmětnou pojistnou smlouvou zaplaceno jejím právním předchůdcem, právo požadovat vydání bezdůvodného obohacení. Ve vztahu k němu žalovaná namítla promlčení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"34. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. „právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.“ Podle odst. 2 téhož ustanovení „nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.“ Podle odst. 3 téhož ustanovení, „jsouli účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.“ S ohledem na ustanovení § 3036 o. z. jsou pak pro posouzení projednávané věci rozhodná citovaná ustanovení obč. zák.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"35. Soud prvního stupně považoval za klíčovou v této věci promlčecí lhůtu subjektivní, počátek jejího běhu spojil se zjištěním, že v roce 2013 pojistník opakovaně měnil parametry smlouvy formou dodatků a měl tak povědomí a přehled o fungování produktu. Podle mínění odvolacího soudu však uvedená zjištění neumožňují mít za prokázaný závěr, že by pojistník měl nabýt laickou povědomost vedoucí k závěru o nesprávnosti smlouvy, resp. „že je se smlouvou cosi v nepořádku“. Z předmětných důkazů (dodatky ke smlouvě) neplyne, že by pojistníku byly v danou chvíli předloženy veškeré relevantní informace, tedy vedle sazebníku poplatků též přehled toho, kolik na smlouvu uhradil, kolik činí hodnota jeho účtu, jaký je předpokládaný vývoj a jaké konkrétní poplatky mu budou nadále (až do ukončení smlouvy) odečítány. Odvolací soud tedy nemá za prokázané skutečnosti pro závěr, že v roce 2013 počala běžet subjektivní promlčecí lhůta.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"36. To však nic nemění na tom, že nárok se promlčoval v promlčecí době objektivní, neboť obě lhůty plynou a končí samostatně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 23 Cdo 460/2012 a další, na něž odkazoval již soud prvního stupně). Objektivní promlčecí lhůta započala běžet úhradou jednotlivých plateb pojistného, neboť právo na vrácení bezdůvodného obohacení v tomto případě objektivně vzniká okamžitě, jakmile je platba bez právního důvodu uskutečněna. Je tak třeba uzavřít, že promlčeny jsou veškeré platby, které žalobkyně, resp. její právní předchůdce učinil před 15.1.2023, tedy déle než 3 roky před podáním žaloby. Jak odvolací soud zjistil doplněným dokazováním, zůstala nepromlčena toliko částka 44 052 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"37. Odvolací soud neshledal důvodu, pro který by neměl ke vznesené námitce promlčení přihlížet. Ustanovení § 107 odst. 3 obč. zák. jejímu uplatnění nebrání, neboť i žalobkyně (resp. pojistník), která by podle neplatné smlouvy inkasovala pojistné plnění, by mohla promlčení vydání bezdůvodného obohacení za splnění zákonných předpokladů namítat. S ohledem na další okolnosti věci, kdy neurčitost smlouvy mohla být rozpoznána ihned a veškeré stěžejní argumenty, které žalobkyně proti smlouvě v žalobě snesla (včetně nepřehlednosti, nepochopitelnosti, skrytosti poplatků atd.), platily zcela stejně v době uzavření smlouvy jako dnes. Odvolací soud zároveň nespatřoval na uplatnění námitky promlčení nic, co by bylo jakkoli rozporné s dobrými mravy. Žalobkyni nic nebránilo právo uplatnit dříve a ani žalovaná jí v tom nevytvořila žádnou překážku. Jak uvedl Nejvyšší soud např. ve svém usnesení ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023, „uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“ (dále viz též četnou judikaturu v tomto usnesení citovanou). Žalovaná přitom nečinila vůbec nic, čím by žalobkyni nějak bránila její nároky uplatnit, či ji od toho nějak zrazovala, či nějakými přísliby nebo jednáním žalobkyni v uplatnění nároků zdržovala. Takovým počínáním nemůže být údajná tvorba rezerv na nároky z potenciálně neplatných pojištění (i kdyby soud vyšel z tvrzení, že žalovaná takto skutečně postupovala), neboť pojistníka nijak nelimitovalo v možnosti podat žalobu, která je v podstatě žalobou o vrácení všeho, co pojistník kdy zaplatil a ještě nevyinkasoval. Ve vztahu k tvrzené tvorbě rezerv lze nadto podotknout, že z ní, i pokud k ní došlo, neplyne závazné posouzení neplatnosti konkrétní předmětné pojistné smlouvy a tvorba rezervy nepředstavuje nic víc než projev rozumné obezřetnosti pro budoucí nejistý vývoj, což je něco, co lze jakékoli pojišťovně jen stěží klást k tíži či na tom budovat rozpornost námitky promlčení s dobrými mravy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"38. Co se týče délky promlčecí lhůty, odvolací soud uvádí, že námitka žalobkyně, poukazující na „vědomost“ žalované o neplatnosti smluv již od roku 2018, příp. 2019, kdy došlo k vývoji soudní praxe, je nedůvodná. Předně je třeba zdůraznit, že každou smlouvu je třeba posuzovat individuálně s přihlédnutím ke všem okolnostem jednotlivé věci. Z rozhodnutí (byť) Nejvyššího soudu v jiné věci nelze dovozovat, že by veškeré pojistné smlouvy žalované k investičnímu životnímu pojištění měly trpět neplatností, ba snad „úmysl“ žalované se z těchto „potenciálně neplatných smluv“ obohacovat. V tomto ohledu je přiléhavý závěr soudu prvního stupně, že žalovaná konzistentně zastává názor, že pojištění platně a řádně vzniklo, a postupovala a plnila v souladu s jeho podmínkami, což pro úmysl obohacovat se na úkor žalobkyně nesvědčí. Neplatností argumentuje výlučně žalobkyně. Byť jí v projednávané věci odvolací soud přisvědčil, neznamená to, že lze žalované v tomto směru přičíst nějaký úmysl se na její úkor obohacovat bez právního důvodu. Platby byly činěny zcela dobrovolně a nikdy v průběhu jejich placení žalobkyně žalované nesdělila žádnou pochybnost o trvání pojištění, pojistník dokonce (úspěšně) uplatňoval nároky na pojistná plnění. Nadto je vnitřně rozporná argumentace žalobkyně, pokud tvrdí, že smlouva byla od počátku neurčitá, tj. absolutně neplatná, tedy se již od roku 2010 měla žalovaná na úkor žalobkyně každou platbou obohacovat, nicméně od roku 2018, příp. 2019 se měla již obohacovat „úmyslně“, aniž se však smlouva či jednání žalované vůči žalobkyni jakkoliv změnilo. Odvolací soud tak nesdílí názor žalobkyně, že by se žalovaná na její úkor obohacovala úmyslně, tedy by mělo být o promlčení uvažováno v promlčecí době desetileté.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"39. Zároveň pak odvolací soud uvádí, že není důvodná ani námitka žalobkyně, poukazující na rozpor právě přijatého závěru o promlčení nároků s judikaturou Soudního dvora Evropské unie, prosazující takový výklad, který odmítá promlčení nároků, bránící řádnému uplatnění všech práv spotřebitele (např. C-485/19, C-810/21 či C-269/19 a další žalobkyní odkazovaná rozhodnutí) a též se závěry vyjádřenými Nejvyšším soudem v usnesení z 24.2.2026, sp. zn. 33 Cdo 2456/2025. Touto námitkou se opakovaně zabýval i Ústavní soud, který vždy zdůraznil skutkové odlišnosti odkazovaných věcí, když se jednalo vesměs o smlouvy o poskytování spotřebitelského úvěru. Podle Ústavního soudu „je nutno vést dělící linii mezi poskytnutím spotřebitelského úvěru a uzavřením životního pojištění, jakožto investicí svého druhu. I proto Ústavní soud na věc stěžovatele závěr SDEU o nutnosti stanovení počátku promlčení tak, aby se spotřebitel mohl efektivně domoci svých prostředků hrazených na nevyvážený spotřebitelský úvěr, nemohl aplikovat.“ (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. IV. ÚS 1984/22 a další rozhodnutí, jež tento závěr přijímají). Odvolací soud tak shrnuje, že odkazované závěry nejsou v poměrech posuzované věci (investiční životní pojištění) použitelné, neboť vychází ze skutkově odlišných sporů (spotřebitelské úvěry).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"40. Lze tak shrnout, že žalovaná uplatnila námitku promlčení důvodně a v důsledku toho zůstala nepromlčena toliko částka 44 052 Kč. Na tuto částku pak bylo v průběhu řízení žalovanou dobrovolně plněno 45 649 Kč, z něhož žalovaná výslovně určila částku 44 052 Kč na platby za období 22.5.2023 – 15.5.2025. Nárok žalobkyně tak byl plněním žalované plně kompenzován. V této souvislosti pak odvolací soud uvádí, že s ohledem na přesné vymezení žalované, na jaké pohledávky plní, a na skutečnost, že žalovaná měla vůči žalobkyni soubor jednotlivých závazků z bezdůvodného obohacení, je třeba uzavřít, že plněním žalované zanikaly závazky v režimu § 1933 odst. 1 o. z. Soud prvního stupně tak postupoval správně, pokud žalobu ve zbývajícím rozsahu, tj. v částce 151 120 Kč s příslušenstvím zamítl, neboť v tomto rozsahu byl nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení promlčen.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"41. Pro úplnost pak odvolací soud uvádí, že, pokud jde o vypořádání vzájemných plnění z bezdůvodného obohacení, je třeba předně odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 33 Odo 791/2005, v němž Nejvyšší soud zaujal názor, že „podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Ze zákona tak vzniká synallagmatický závazek, v němž je povinnost obou stran k plnění na sebe vzájemně vázána. Každému z účastníků zrušené nebo neplatné smlouvy se tak zakládá právo na vydání toho, co druhé smluvní straně poskytl a povinnost vrátit plnění, které sám podle takové smlouvy obdržel. Občanský zákoník pro tento případ nemá samostatnou úpravu otázky promlčení ani stavení promlčecí doby tohoto synallagmatického závazku; proto se použijí ustanovení § 107 obč. zák. a § 112 obč. zák.“ Soud prvního stupně pak postupoval zcela správně, když právě tímto způsobem vzájemné nároky účastníků řízení vypořádal. K témuž závěru se pak přiklonil i Nejvyšší soud v usnesení z 22.4.2026, sp. zn. 33 Cdo 231/2026, v němž posuzoval skutkově velice obdobnou věc.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"42. Ze všech shora uvedených důvodů tak odvolací soud shledal napadený rozsudek ve výroku II věcně správným, a to včetně správného nákladového výroku III, a jako takový jej postupem dle § 219 o.s.ř. potvrdil. Výroky I a IV zůstaly přezkumnou činností odvolacího soudu nedotčeny.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"43. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci zcela úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 18 464,60 Kč. Tyto náklady jsou tvořeny odměnou advokáta podle § 6 odst. 1, § 7 bod 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za dva úkony právní služby po 7 180 Kč (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu) a dvě paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 této vyhlášky. Dále soud přiznal též náhradu za daň z přidané hodnoty v částce 3 204,60 Kč. Celkové náklady odvolacího řízení žalované ve výši 18 464,60 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně řízení co do nároku na zaplacení částky 44 052 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 44 052 Kč od 8. 12. 2025 do zaplacení zastavil (výrok I), ve zbývající části zamítl žalobu o zaplacení částky 151 120 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 8. 12. 2025 do zaplacení (výrok II) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 21 981 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok III) a rozhodl, že po právní moci rozsudku bude žalobkyni vrácen soudní poplatek ve výši 1 203 Kč (výrok IV).2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala vydání bezdůvodného obohacení ve výši 195 172 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi žalovanou a pojistníkem (právním předchůdcem žalobkyně) byla dne 25. 3. 2010 uzavřena smlouva o životním pojištění , název,  č. , číslo,  pro případ smrti nebo dožití, na niž pojistník uhradil 206 472 Kč a z níž mu žalovaná poskytla pojistné plnění 11 300 Kč. Dále tvrdila, že pohledávku nabyla smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 25. 11. 2025. Po úhradě 45 649 Kč žalovanou vzala žalobu zpět v rozsahu jistiny 44 052 Kč a příslušného úroku z prodlení. Zbývající rozdíl považovala za bezdůvodné obohacení, neboť pojistnou smlouvu pokládala za absolutně neplatnou z důvodu neurčitých a skrytých ujednání o poplatcích, neseznámení pojistníka s přehledem poplatků a rozporu smlouvy se směrnicí Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice“), českými právními předpisy a dobrými mravy. Námitku promlčení považovala za nemravnou a tvrdila, že mají být vypořádána všechna vzájemná plnění, nikoli pouze plnění nepromlčená.3. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala. Namítala nedostatek aktivní legitimace žalobkyně pro absolutní neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky pro rozpor s dobrými mravy, neboť žalobkyně měla tvrzenou pohledávku nabýt za nepatrnou částku a při současném vyvolávání dojmu o podvodném jednání pojišťoven; dále zdůraznila, že žalobkyně sama není spotřebitelem, pojistník platnost smlouvy nezpochybnil a pohledávka byla vázána na osobu věřitele. Tvrdila, že pojistník byl při uzavření smlouvy seznámen s podmínkami a principem produktu a po téměř 16 let obě smluvní strany smlouvu považovaly za platnou; pojistník hradil pojistné, žalovaná jej výročními dopisy informovala o stavu a hodnotě pojištění a poskytovala mu pojistnou ochranu. Namítla rovněž promlčení práva dovolat se relativní neplatnosti podle § 55 a § 56 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), a z opatrnosti promlčení uplatněného nároku v subjektivní i objektivní lhůtě. Žalovaná tedy navrhovala zamítnutí žaloby.4. Soud prvního stupně provedl dokazování listinnými důkazy, skutková zjištění, jež z jednotlivých důkazů zjistil popsal v bodech 4 až 7rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje. Jeho skutková zjištění lze pro stručnost shrnout následovně: soud prvního stupně měl za prokázané, že pojistník a žalovaná uzavřeli dne 25. 3. 2010 smlouvu o investičním životním pojištění , název,  s ročním pojistným 10 500 Kč, pojištěním smrti na pojistnou částku 30 000 Kč, doplňkovým pojištěním smrti na 552 000 Kč, úrazovými a nemocenskými připojištěními s denním plněním 300 Kč a se 100% alokací pojistného do , název,  fondu. Parametry byly měněny dodatky ze dne 29. 4. 2013, 26. 11. 2014, 24. 8. 2017 a 26. 9. 2017, při nichž docházelo k úpravě výše pojistného krytí (v podrobnostech srov. bod 5 napadeného rozsudku). Smlouva se řídila všeobecnými a speciálními pojistnými podmínkami a žalovaná doložila přehled poplatků platný od 1. 1. 2010. Pojistník v období od 25. 5. 2010 do 15. 5. 2025 hradil roční platby 10 500 Kč, resp. 11 500 Kč a 14 684 Kč. Dne 25. 11. 2025 uzavřel pojistník se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek a dne 27. 11. 2025 požádal o ukončení pojištění a výplatu odkupného. Žalobkyně dne 28. 11. 2025 vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná oznámila dne 30. 3. 2026 vrácení plateb pojistného za období od 22. 5. 2023 do 15. 5. 2025, včetně úroků v celkové výši 45 649 Kč a tuto částku dne 31. 3. 2026 zaplatila. Z dohledových dokumentů , právnická osoba,  a některých dalších listin soud relevantní skutková zjištění neučinil. Důkazy snímky internetových stránek žalobkyně považoval soud prvního stupně za nadbytečné.5. Soud prvního stupně po právní stránce věc posuzoval podle § 41, § 55 odst. 1 a 3, § 56 odst. 1, § 100 odst. 1, § 107 odst. 1 a 2 a § 451 odst. 1 a 2 obč. zák., § 2 a § 4 odst. 4 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, čl. 3 odst. 1 a čl. 5 směrnice a § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Nejprve se soud prvního stupně zabýval aktivní legitimací žalobkyně. S odkazem na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 32 Cdo 1552/2019, a ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, uzavřel, že po oznámení postoupení pohledávky dlužníku není ve vztahu mezi postupníkem a dlužníkem platnost postoupení právně významná a námitka neplatnosti postupní smlouvy dlužníku nepřísluší, s výjimkou případů podle § 525 obč. zák.. Postoupení bylo žalované známo již z jejího vyjádření ze dne 26. 1. 2026 a bylo jí nejpozději oznámeno prostřednictvím soudu, přičemž soud odkázal též na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2025, sp. zn. 25 Cdo 1892/2025; aktivní legitimaci žalobkyně proto shledal. Obchodní model žalobkyně nepovažoval za rozporný s dobrými mravy.6. Následně soud prvního stupně posuzoval platnost pojistné smlouvy. Zdůraznil, že šlo o smlouvu odvážnou kombinující pojistný a investiční prvek, žalovaná byla připravena poskytnout pojistné plnění a skutečně vyplatila pojistníkovi 11 300 Kč. Smlouva byla stručná a čitelná, obsahovala prohlášení pojistníka o seznámení s pojistnými podmínkami a informačním listem a její podpis nebyl zpochybněn. Žalovaná pojistníka informovala o vývoji investičního portfolia a podrobné údaje obsahovala modelace ze dne 10. 8. 2017. Přestože obdobné produkty mohly být dlouhodobě výhodnější pro pojistitele, nelze je považovat bez dalšího za neplatné; smlouva spolu s pojistnými podmínkami podle soudu dostatečně určitě vymezovala vzájemná práva a povinnosti. Platby pojistného tak byly plněním na platnou smlouvu.7. Soud dodal, že i při existenci žalobkyní tvrzených vad by nárok byl promlčen. Z dodatků k pojistné smlouvě dovodil, že pojistník znal fungování produktu a aktivně měnil jeho parametry, takže nejpozději v roce 2013 mohl laicky posoudit jeho ekonomický výsledek a případné bezdůvodné obohacení. Při podání žaloby dne 15. 1. 2026 proto podle dvouleté subjektivní lhůty považoval za promlčené platby učiněné před 15. 1. 2024; podle objektivní lhůty by byly promlčeny platby před 15. 1. 2023. Jelikož žalovaná vrátila 45 649 Kč za období od 22. 5. 2023 do 15. 5. 2025, soud prvního stupně neshledal, že by eventuelně mohlo existovat další bezdůvodné obohacení. Námitku promlčení nepovažoval za rozpornou s dobrými mravy; s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3594/2018, uvedl, že nešlo o výjimečné zneužití práva, neboť žalovaná se tak bránila ve sporu vyvolaném žalobkyní a včasnému podání žaloby nic nebránilo. Soud prvního stupně proto po částečném zastavení řízení žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl, a to včetně požadovaného příslušenství.8. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovanou považoval za procesně úspěšnou ohledně 151 120 Kč a za neúspěšnou ohledně 44 052 Kč, které zaplatila po podání žaloby, takže rozdíl jejího úspěchu a neúspěchu stanovil na 54,9 % předmětu řízení. Účelně vynaložené náklady žalované vyčíslil na 40 039 Kč, sestávající z odměny za tři úkony právní služby po 8 940 Kč a jeden úkon ve výši 4 470 Kč podle § 7 odst. 6 a § 11 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., celkem 31 290 Kč, ze čtyř paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 této vyhlášky, celkem 1 800 Kč, a z náhrady 21% DPH ve výši 6 949 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náhrada odpovídající 54,9 % z částky 40 039 Kč činila 21 981 Kč. Podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud žalobkyni vrátil 1 203 Kč, tedy poměrnou část poplatku 2 203 Kč připadající na zpětvzatou část žaloby po snížení o 1 000 Kč.9. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání proti výrokům II a III. Žalobkyně v odvolání uplatnila odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) o. s. ř. Namítla neúplné zjištění skutkového stavu, neprovedení navržených důkazů, nesprávná skutková zjištění, nesprávné právní posouzení, nepřezkoumatelnost rozhodnutí a porušení práva na spravedlivý proces. Setrvala na tom, že pojistná smlouva je neplatná, neboť sazebník poplatků nebyl její součástí, inkorporační klauzule byla zneužívající nebo pojistník nebyl se sazebníkem předem seznámen a nebyla určitě upravena výše ani kontrolovatelný mechanismus výpočtu rizikového pojistného snižujícího kapitálovou hodnotu a plnění při dožití. Formulářové prohlášení o převzetí dokumentace podle ní neprokazuje její skutečné předání ani informovaný souhlas a pozdější změny smlouvy, rekapitulace či interní účtování nemohou zpětně zhojit deficit inkorporace a transparentnosti. Soud podle ní neidentifikoval ustanovení, z něhož by bylo možno rizikové pojistné vypočítat, a neprovedl z úřední povinnosti test zneužívajících ujednání podle § 55 a § 56 obč. zák. a směrnice. Odkázala zejména na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2865/2016 a 31 Cdo 1566/2017, na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věcech C-243/08, C-472/10, C-92/11, C-415/11, C-531/22, C-269/19 a C-396/24 a na nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 78/19, II. ÚS 2778/19, IV. ÚS 2370/15 a IV. ÚS 3092/16. Tvrdila dále, že žalovaná nejméně od roku 2018 věděla o právních vadách obdobných smluv, což měly dokládat její účetní rezervy postupně navýšené přibližně na 1,2 mld. Kč, dohledový benchmark , právnická osoba,  č. , číslo,  a rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 25 Co 430/2017. Soud prvního stupně však související důkazy neprovedl a nevypořádal se s tvrzením, že žalovaná tyto skutečnosti nepopřela.10. Proti promlčení namítla, že skutečnou vědomost pojistníka o právní vadě nelze spojovat s uzavřením smlouvy, jednotlivými platbami, rekapitulacemi ani ukončením smlouvy, neboť tyto okolnosti neodhalovaly neplatnost inkorporačního mechanismu; pojistník se o vadě dozvěděl až po právním posouzení provedeném žalobkyní. S odkazem zejména na věci C-485/19, C-810/21 a C-561/21 tvrdila, že použití subjektivní i objektivní promlčecí lhůty nesmí znemožnit účinnou ochranu spotřebitele a že při neplatnosti smlouvy mají být vypořádána všechna vzájemná plnění. Námitku promlčení považovala s ohledem na informační a ekonomickou převahu žalované, její tvrzenou vědomost a udržování protiprávního stavu za zneužití práva odporující dobrým mravům; odkázala mimo jiné na nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 309/95, I. ÚS 643/04, II. ÚS 2062/14 a III. ÚS 3358/20 a na judikaturu Nejvyššího soudu, vč. věcí sp. zn. 28 Cdo 3594/2018, sp. zn. 30 Cdo 2597/2021, sp. zn. 30 Cdo 2616/2022 a sp. zn. 33 Cdo 2089/2023.11. Nepřezkoumatelnost rozsudku spatřovala v nevypořádání její argumentace, judikatury a důkazních návrhů v rozporu s § 157 odst. 2 o. s. ř. a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Závěrem žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek ve výrocích II a III změnil tak, že žalované uloží zaplatit 151 120 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 8. 12. 2025 do zaplacení a nahradit náklady řízení, případně aby jej v těchto výrocích zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení; požadovala též náhradu nákladů odvolacího řízení.12. Žalovaná ve vyjádření k odvolání odmítla odvolací argumentaci žalobkyně jako nedůvodnou a ztotožnila se se závěry o platnosti pojistné smlouvy, promlčení nároku v subjektivní i objektivní době, vypořádání nepromlčených plnění a souladu námitky promlčení s dobrými mravy. Uvedla, že veškeré nepromlčené platby byly žalobkyni vráceny a že použití objektivní promlčecí doby i při vypořádání podle § 457 obč. zák. potvrzuje judikatura Nejvyššího soudu, zejména rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 2298/2025, 33 Cdo 714/2025 a 33 Cdo 231/2026; subjektivní a objektivní doby podle § 107 obč. zák. běží nezávisle a při absolutně neplatném právním úkonu objektivní doba běží od přijetí každého plnění.13. Argumentaci žalobkyně o současné neurčitosti a zneužívající povaze ujednání označila za rozpornou s ustálenou judikaturou, podle níž chybějící či neurčitý obsah vůle nelze podrobit testu přiměřenosti, přičemž odkázala zejména na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 499/2023, 33 Cdo 206/2025 a 33 Cdo 231/2026 a na usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3681/25, IV. ÚS 1984/22 a IV. ÚS 2429/23. Judikaturu Soudního dvora Evropské unie uplatněnou žalobkyní považovala za nepřiléhavou, protože se týká jiných typů smluv a právních otázek. Namítla také, že ujednání o kapitálové hodnotě a nákladech se týkají předmětu či ceny plnění, a proto jsou podle § 56 odst. 2 obč. zák. a čl. 4 odst. 2 směrnice z testu přiměřenosti vyloučena; žalobkyně nadto netvrdila ani neprokázala neindividuální sjednání, rozpor s dobrou vírou a konkrétní významnou nerovnováhu. Pojistník mohl smlouvu kdykoli ukončit a žalobkyně se podle žalované snaží dosáhnout vrácení pojistného po dlouhodobém čerpání pojistné ochrany, což samo představuje zneužití práva. K tvrzené vědomosti žalované uvedla, že rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2865/2016 a 31 Cdo 1566/2017 řešily pouze inkorporaci oceňovacích tabulek, nikoli neplatnost pojistných smluv pro neurčitost nebo zneužívající ujednání, a nemohly proto založit její vědomost ani souvislost s účetními rezervami. Důkazy k obecným rezervám proto byly podle ní pro projednávanou smlouvu nadbytečné, neboť každou smlouvu je nutno posuzovat individuálně. Zdůraznila, že pojistnou smlouvu vždy považovala za platnou, poskytovala pojistníkovi pojistnou ochranu, plnění a pravidelné rekapitulace a žalobkyně neoznačila důkaz o vědomosti žalované o neplatnosti právě této smlouvy. Nárok se podle ní promlčel v důsledku pasivity žalobkyně, nikoli nemravného jednání žalované, takže její námitka promlčení nebyla v rozporu s dobrými mravy. Závěrem žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení včetně DPH.14. Žalovaná pak při odvolacím jednání odmítla argumentaci žalobkyně užívanou v obdobných typech sporů, která z nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3645/25 dovozuje povinnost soudů zkoumat vedle určitosti smlouvy též to, zda mají ujednání zneužívající povahu. Takový výklad podle jejího mínění z nálezu neplyne, když Ústavní soud rušil rozhodnutí obecných soudů, protože jejich posouzení bylo neúplné. Zároveň poukázala na to, že Nejvyšší soud i nadále (po vydání cit. nálezu) ve své rozhodovací činnosti setrvává na závěru, že neurčitá ujednání nelze přezkoumat z hlediska jejich (ne)přiměřenosti.15. Odvolací soud postupem dle § 213 odst. 2 a 4 o. s. ř. zopakoval dokazování Speciálními pojistnými podmínkami pro , název,  životní pojištění (čl. 48 spisu), z něhož zjistil, že v rámci základního pojištění je pojistníkovi, vyplacena kapitálová hodnota smlouvy, resp. obmyšlenému v případě smrti pojistná částka, pokud je vyšší než kapitálová hodnota smlouvy [čl. 2, bod A, bod B odst. a)]. Zároveň má právo stanovit výši nákladů, poplatků a ceny pojištění, přičemž kapitálová hodnota smlouvy je snižována o částku potřebnou ke krytí sjednaného pojistného rizika a dále o poplatky kalkulované podle platných pojistně- technických zásad [čl. 4, bod a)]. Dále odvolací soud ze Seznamu došlých plateb (čl. 63 spisu) zjistil, že pojistník v období po 15.1.2023 uhradil celkem 44 052 Kč v souvislosti s pojistnou smlouvou.16. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není.17. Odvolací soud předně uvádí, že soud prvního stupně ve věci provedl dokazování ke skutečnostem, které byly pro posouzení věci rozhodné. Z důkazů pak učinil odpovídající skutkové závěry, na které odvolací soud pro stručnost zcela odkazuje. Skutkový závěr učiněný soudem prvního stupně pak odvolací soud doplnil pouze o zjištění ohledně obsahu Speciálních pojistných podmínek stran konstrukce smlouvy. Dále pak doplnil dokazování o zjištění, že pojistník v období po 15.1.2023 uhradil celkem 44 052 Kč v souvislosti s pojistnou smlouvou. K argumentaci žalobkyně ohledně výročních zpráv žalované odvolací soud dodává, že z těchto obecných dokumentů nelze vyvozovat vědomost jedné či druhé smluvní strany o (ne)platnosti konkrétní pojistné smlouvy. Stejně tak by bylo zbytečné, aby se soud prvního stupně skutkově zabýval tím, zda žalovaná v roce 2018 či později začala tvořit rezervy. I pokud tomu tak bylo, z důvodů uvedených níže to nelze pokládat za důvod pro shledání rozporu námitky promlčení s dobrými mravy a chybí i jakákoli jiná právní relevance této skutkové okolnosti.18. Pokud jde o odvolací důvod, spočívající v nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku, pokládá jej odvolací soud za zjevně nepřiléhavý. Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I pokud by rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovovalo všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly podle obsahu odvolání na újmu uplatnění práv odvolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011). Z napadeného rozsudku je přitom patrné, jakými úvahami se soud prvního stupně řídil a na jakých důvodech své rozhodnutí založil, a žalobkyně byla zjevně schopna formulovat své odvolání a konkrétně s napadeným rozsudkem polemizovat.19. Pokud pak jde o právní hodnocení posuzované věci, soud prvního stupně zcela správně dovodil, že s ohledem na přechodná ustanovení v § 3028 odst. 3 o. z. a na datum uzavření smlouvy 25.3.2010 je namístě smlouvy posuzovat podle tehdy platných ustanovení obč. zák., zákona o pojistné smlouvě a taktéž s ohledem na směrnici.20. Soud prvního stupně se předně zcela správně v bodech 17 až 21 rozsudku vypořádal s námitkou žalované poukazující na nedostatek aktivní legitimace žalobkyně ve sporu, když uzavřel, že na žalobkyni přešla veškerá práva jejího právního předchůdce, vč. práv garantovaných spotřebitelům. Odvolací soud v této souvislosti (a vzhledem k tomu, že tato otázka není předmětem odvolacích námitek žalobkyně a žalovaná odvolání nepodala) pro stručnost pouze poukazuje na závěry Nejvyššího soudu v rozsudku z 24.3.2026, č.j. 33 Cdo 1204/2025-219.21. Následně pak soud prvního stupně hodnotil platnost samotné pojistné smlouvy, přičemž dospěl závěru o její platnosti. Odvolací soud se však s tímto závěrem nemohl z následujících důvodů ztotožnit.22. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. (toto ustanovení, stejně jako další níže citovaná ustanovení tohoto předpisu, nedoznalo změny až do konce účinnosti předpisu) „právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný“. Jde přitom o neplatnost absolutní (§ 40a obč. zák. a contrario).23. Podle § 4 odst. 1 zákona o pojistné smlouvě „pojistná smlouva obsahuje vždy a) určení pojistitele a pojistníka, b) určení oprávněné osoby, c) určení, zda se jedná o pojištění škodové nebo obnosové, d) vymezení pojistného nebezpečí a pojistné události, e) výši pojistného, jeho splatnost a údaj o tom, zda se jedná o pojistné běžné nebo jednorázové, f) vymezení pojistné doby a doby, na kterou byla pojistná smlouva uzavřena, g) v případě pojištění osob, bylo-li dohodnuto, že se oprávněná osoba bude podílet na výnosech pojistitele, způsob, jakým se oprávněná osoba na těchto výnosech bude podílet.“ Podle odst. 4 téhož ustanovení „součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit.“ Podle odst. 5 téhož ustanovení „pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.“24. Dále v obecné rovině platí, že ujednání stran pojistné smlouvy nemusejí být obsažena pouze v samotném textu dokumentu, označeného jako pojistná smlouva, ale mohou být obsažena i v jiných dokumentech, typicky pojistných podmínkách. Tyto pojistné podmínky se mohou stát součástí smlouvy i tak, že jejich obsah bude sdělen pojistníkovi před uzavřením pojistné smlouvy a ten s nimi projeví souhlas (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2006, sp. zn. 32 Odo 150/2005). Konkrétní platební povinnost dle smlouvy (např. uhradit pojistné, určitý poplatek nebo pojistné plnění) může být sjednána nejen pevnou částkou, ale i pomocí vzorce, do něhož lze dosadit předem známé veličiny a bez jakýchkoli pochyb přesnou částku vypočíst (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2007, sp. zn. 33 Odo 1171/2005, či ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 191/2014).25. Odvolací soud nicméně pokládá za významné v okolnostech daného případu (sjednávání životního pojištění) to, zda je možno, byť za pomoci pojistných podmínek či dalšího stranám známého a odsouhlaseného dokumentu, takové dosazení a výpočet provést v okamžiku uzavření smlouvy. Oběma smluvním stranám by již v tomto okamžiku mělo být známo, jaká je, zjednodušeně řečeno, cena plnění dle uzavírané smlouvy. V případě investičního životního pojištění, které přinejmenším ve významné části není určeno jen na krytí proti pojistnému nebezpečí, ale plní v podstatě investiční či spořící funkci, je pro smluvní strany a jejich práva a povinnosti zřetelně podstatné, zda částka, hrazená na tento účel, představuje investici či úsporu v plné výši, nebo zda je z ní hrazena úplata pojistiteli za navázání a utvoření tohoto smluvního poměru či nějaké další odměny nebo náklady a v jaké výši.26. V projednávané věci však takový závěr nebylo možno učinit. Z pojistné smlouvy, včetně pojistných podmínek vyplývá, že konstrukce daného pojištění byla uspořádána tak, že za měsíční pojistné prodá pojistitel pojistníkovi podílové jednotky za prodejní cenu a poplatky (včetně případného pojistného za rizikové pojištění a včetně tzv. počátečních nákladů) jsou strhávány z účtu pojistníka nákupem podílových jednotek od pojistníka za nákupní cenu. Struktura i výše poplatků se mohla během trvání pojistné smlouvy měnit, a to na základě jednostranného rozhodnutí žalované coby pojistitele (čl. 4 Speciálních pojistných podmínek pro , název,  životní pojištění, viz bod 15 shora). Při zohlednění těchto skutečností nelze z pojistné smlouvy včetně jejích souvisejících ujednání v pojistných podmínkách v době uzavření smlouvy (a to i při přihlédnutí k sazebníku poplatků v té době existujícímu, pokud s ním byl pojistník seznámen) jednoznačně rozpoznat, jaká je a za dobu pojištění bude skutečná výše odměn či nákladů, hrazených pojistníkem pojistiteli. Výši strhávaných částek do značné míry určuje pojistitel v průběhu trvání pojištění (např. změnou výše poplatků během trvání pojištění). Skutečnou cenu plnění podle uzavírané smlouvy může pojistník zjistit v podstatě až zpětně na konci pojištění. Pojistná smlouva sice sjednávala konkrétní částku pravidelného pojistného, nicméně následně se s ním mělo zacházet způsobem v podstatě závislým na vůli pojistitele.27. V projednávané věci byla u pojistné smlouvy výše pojistného plnění sjednána (dle původní smlouvy; v průběhu času docházelo ke změnám prostřednictvím dodatků – srov. bod 5 napadeného rozsudku) tak, že pro případ dožití pojištěné odpovídala aktuální hodnotě kapitálové hodnoty a pro případ smrti pak částce 30 000 Kč. Dále byla sjednána doplňková riziková a úrazová složka s fixní pojistnou částkou (pro případ smrti následkem úrazu a trvalých následků úrazu a denní odškodné úrazu, při hospitalizaci či pracovní neschopnosti). Výše pojistného plnění tak v případě životní složky je podstatně ovlivněna tím, kolik z částky nominálně označené jako pojistné se skutečně stane investicí, která po případném zhodnocení může být v případě smrti nebo dožití vyplacena oprávněné osobě, a jaká částka bude určena na poplatky a na pojistné na rizikovou složku. Takovouto neurčitost v otázce nákladovosti smlouvy nelze překlenout tím, že o kapitálové hodnotě smlouvy žalovaná pojistníka informovala ve výročních výpisech z podílového účtu či jiných obdobných dokumentech. Jednak poskytování jakýchkoli následných informací nemůže změnit neurčitost smlouvy v okamžiku jejího uzavírání, jednak stále platí, že přesná výše nákladů přes toto průběžné informování zůstává nejistou v podstatě až do konce pojištění, kdy teprve je možno ji finálně spočíst. Lze dodat, že v případě dlouhodobých právních poměrů je pochopitelné, dochází-li ke změnám v ceně plnění (jako příklad lze uvést poplatek za vedení účtu v bance, který nepochybně může v období let či desítek let vedení účtu dojít změny), nicméně v takových případech, stane-li se daný poměr pro zákazníka nevýhodným, má zpravidla možnost jej ukončit, aniž by tím utrpěl. V případě investičního životního pojištění sjednaného na dlouhou dobu je ovšem situace odlišná, neboť předčasné ukončení s sebou může nést významné finanční nevýhody.28. Tuto neurčitost odvolací soud hodnotí jako podstatný nedostatek smlouvy, neboť při absenci (z pohledu okamžiku uzavření smlouvy) určitého ujednání o výši poplatků není zřejmé, kolik pojistník za získání možnosti investovat či spořit prostřednictvím žalované vlastně platí. Jde tedy ve svém důsledku o případ neurčitosti ceny plnění. Nadto ani nelze dost dobře oddělit „investiční“ a „rizikovou“ „složku“ předmětného právního poměru, ostatně ani pojistná smlouva to nijak zřetelně nerozlišovala. Popsaná neurčitost tedy zasahuje sjednané pojištění jako celek, a to shodně v případě obou pojistných smluv.29. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu jednoznačně rozlišuje neurčitost smlouvy na jedné straně a problematiku zneužívajících (nepřiměřených) ujednání ve spotřebitelské smlouvě na druhé straně. Jak Nejvyšší soud dovodil ve svém rozsudku ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023, a to přímo v kontextu nároků z neplatné pojistné smlouvy, v případě absence podstatného ujednání, způsobujícího neurčitost smlouvy, není namístě přezkoumávat takové ujednání z hlediska přiměřenosti, není namístě námitka, že nebylo sepsáno jasným a srozumitelným jazykem, a nejde o případ, kdy by nebylo možno s ohledem na směrnici použít vnitrostátní úpravu promlčení. Na těchto svých závěrech Nejvyšší soud opakovaně setrval (viz jeho usnesení ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3579/2022, ze dne 25. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 48/2023, či ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023, či dále rozsudek ze dne 29. 10. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3113/2023, ze dne 26. 11. 2025, sp. zn. 33 Cdo 2298/2025, či ze dne 21. 1. 2026, sp. zn. 33 Cdo 714/2025).30. Odvolací soud proto – oproti soudu prvního stupně – uzavřel, že předmětná smlouva byla pro popsanou neurčitost absolutně neplatná podle § 37 odst. 1 obč. zák. Vzhledem k tomu již nezkoumal, zda sjednané smluvní podmínky měly charakter nepřiměřených či zneužívajících ujednání, neboť v intencích shora uvedené judikatury lze stručně shrnout, že co není určitým způsobem ujednáno, nelze takto vůbec dále hodnotit. Odvolací soud uzavřel, že okolnostem projednávané věci jsou zcela přiléhavé závěry, vyslovené Nejvyšším soudem v jeho shora uvedené judikatuře, s nimiž se ztotožňuje. Odvolací soud nesouzní s názorem žalobkyně, že by aplikací § 37 obč. zák. na posuzovaný případ mělo dojít k vyloučení ochrany spotřebitele, zaručené unijním právem; s ohledem na shodně vyznívající závěry dovolacího i Ústavního soudu na ně odvolací soud pro stručnost odkazuje (za všechny např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2025, sp. zn. 33 Cdo 2298/2025 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2024, sp. zn. IV. ÚS 2429/23). Na posouzení daného životního pojištění zároveň nelze automaticky přenášet názory, které se objevují např. v souvislosti se spotřebitelskými úvěry, neboť jde o oblast z řady ekonomických a sociálních důvodů povahově odlišnou od pojištění, konkrétní uspořádání, podmínky a rizika takových finančních produktů jsou zcela odlišná od pojištění.31. Zároveň pak odvolací soud dodává, že právní závěry Ústavního soudu vyjádřené v nálezu ze dne 3. 6. 2026, sp. zn. II. ÚS 3645/25 nejsou pro projednávanou věc použitelné. V odkazované věci totiž Ústavní soud posuzoval závěry obecných soudů, které předně hodnotily pojistnou smlouvu spadající pod právní režim o. z., nadto (a to především) smlouvu posoudily jako platnou, když dospěly k závěru o její dostatečné určitosti. Ústavní soud pak takové právní posouzení považoval za neúplné, neboť nebyla zkoumána též přítomnost zjevně zneužívajících ustanovení ve smlouvě, a to ve světle pravidel obsažených (též) ve směrnici. V nyní projednávané věci jde však o situaci zcela odlišnou, když odvolací soud považuje smlouvu za absolutně neplatnou (již) pro její neurčitost. Nadto pak odvolací soud podotýká, že z odkazovaného nálezu podle jeho mínění neplyne premisa, jíž v obdobných věcech dovozuje žalobkyně, a to že neplatnou smlouvu je třeba podrobit též testu existence zneužívajících ustanovení. Ostatně Ústavní soud „opačný“ závěr zastávaný Nejvyšším soudem opakovaně aproboval, a to především v usnesení z 11. 6. 2024, sp. zn. III. ÚS 2438/23, jímž byla odmítnuta ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu z 31.5.2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023, dále např. v usnesení z 20.3.2024, sp. zn. IV. ÚS 2670/23, z 11. 6. 2024 sp. zn. III. ÚS 2438/23, z 10. 1. 2024 sp. zn. IV. ÚS 2429/23 či z 11. 3. 2026, sp. zn. II. ÚS 372/26.32. S ohledem na závěr o neplatnosti předmětné pojistné smlouvy je třeba přistoupit k otázce vypořádání takto vzniklého bezdůvodného obohacení.33. Podle § 457 obč. zák., „je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.“ Žalobkyni tedy vzniklo, v rozsahu toho, co bylo žalované v souvislosti s předmětnou pojistnou smlouvou zaplaceno jejím právním předchůdcem, právo požadovat vydání bezdůvodného obohacení. Ve vztahu k němu žalovaná namítla promlčení.34. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. „právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.“ Podle odst. 2 téhož ustanovení „nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.“ Podle odst. 3 téhož ustanovení, „jsouli účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.“ S ohledem na ustanovení § 3036 o. z. jsou pak pro posouzení projednávané věci rozhodná citovaná ustanovení obč. zák.35. Soud prvního stupně považoval za klíčovou v této věci promlčecí lhůtu subjektivní, počátek jejího běhu spojil se zjištěním, že v roce 2013 pojistník opakovaně měnil parametry smlouvy formou dodatků a měl tak povědomí a přehled o fungování produktu. Podle mínění odvolacího soudu však uvedená zjištění neumožňují mít za prokázaný závěr, že by pojistník měl nabýt laickou povědomost vedoucí k závěru o nesprávnosti smlouvy, resp. „že je se smlouvou cosi v nepořádku“. Z předmětných důkazů (dodatky ke smlouvě) neplyne, že by pojistníku byly v danou chvíli předloženy veškeré relevantní informace, tedy vedle sazebníku poplatků též přehled toho, kolik na smlouvu uhradil, kolik činí hodnota jeho účtu, jaký je předpokládaný vývoj a jaké konkrétní poplatky mu budou nadále (až do ukončení smlouvy) odečítány. Odvolací soud tedy nemá za prokázané skutečnosti pro závěr, že v roce 2013 počala běžet subjektivní promlčecí lhůta.36. To však nic nemění na tom, že nárok se promlčoval v promlčecí době objektivní, neboť obě lhůty plynou a končí samostatně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 23 Cdo 460/2012 a další, na něž odkazoval již soud prvního stupně). Objektivní promlčecí lhůta započala běžet úhradou jednotlivých plateb pojistného, neboť právo na vrácení bezdůvodného obohacení v tomto případě objektivně vzniká okamžitě, jakmile je platba bez právního důvodu uskutečněna. Je tak třeba uzavřít, že promlčeny jsou veškeré platby, které žalobkyně, resp. její právní předchůdce učinil před 15.1.2023, tedy déle než 3 roky před podáním žaloby. Jak odvolací soud zjistil doplněným dokazováním, zůstala nepromlčena toliko částka 44 052 Kč.37. Odvolací soud neshledal důvodu, pro který by neměl ke vznesené námitce promlčení přihlížet. Ustanovení § 107 odst. 3 obč. zák. jejímu uplatnění nebrání, neboť i žalobkyně (resp. pojistník), která by podle neplatné smlouvy inkasovala pojistné plnění, by mohla promlčení vydání bezdůvodného obohacení za splnění zákonných předpokladů namítat. S ohledem na další okolnosti věci, kdy neurčitost smlouvy mohla být rozpoznána ihned a veškeré stěžejní argumenty, které žalobkyně proti smlouvě v žalobě snesla (včetně nepřehlednosti, nepochopitelnosti, skrytosti poplatků atd.), platily zcela stejně v době uzavření smlouvy jako dnes. Odvolací soud zároveň nespatřoval na uplatnění námitky promlčení nic, co by bylo jakkoli rozporné s dobrými mravy. Žalobkyni nic nebránilo právo uplatnit dříve a ani žalovaná jí v tom nevytvořila žádnou překážku. Jak uvedl Nejvyšší soud např. ve svém usnesení ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023, „uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“ (dále viz též četnou judikaturu v tomto usnesení citovanou). Žalovaná přitom nečinila vůbec nic, čím by žalobkyni nějak bránila její nároky uplatnit, či ji od toho nějak zrazovala, či nějakými přísliby nebo jednáním žalobkyni v uplatnění nároků zdržovala. Takovým počínáním nemůže být údajná tvorba rezerv na nároky z potenciálně neplatných pojištění (i kdyby soud vyšel z tvrzení, že žalovaná takto skutečně postupovala), neboť pojistníka nijak nelimitovalo v možnosti podat žalobu, která je v podstatě žalobou o vrácení všeho, co pojistník kdy zaplatil a ještě nevyinkasoval. Ve vztahu k tvrzené tvorbě rezerv lze nadto podotknout, že z ní, i pokud k ní došlo, neplyne závazné posouzení neplatnosti konkrétní předmětné pojistné smlouvy a tvorba rezervy nepředstavuje nic víc než projev rozumné obezřetnosti pro budoucí nejistý vývoj, což je něco, co lze jakékoli pojišťovně jen stěží klást k tíži či na tom budovat rozpornost námitky promlčení s dobrými mravy.38. Co se týče délky promlčecí lhůty, odvolací soud uvádí, že námitka žalobkyně, poukazující na „vědomost“ žalované o neplatnosti smluv již od roku 2018, příp. 2019, kdy došlo k vývoji soudní praxe, je nedůvodná. Předně je třeba zdůraznit, že každou smlouvu je třeba posuzovat individuálně s přihlédnutím ke všem okolnostem jednotlivé věci. Z rozhodnutí (byť) Nejvyššího soudu v jiné věci nelze dovozovat, že by veškeré pojistné smlouvy žalované k investičnímu životnímu pojištění měly trpět neplatností, ba snad „úmysl“ žalované se z těchto „potenciálně neplatných smluv“ obohacovat. V tomto ohledu je přiléhavý závěr soudu prvního stupně, že žalovaná konzistentně zastává názor, že pojištění platně a řádně vzniklo, a postupovala a plnila v souladu s jeho podmínkami, což pro úmysl obohacovat se na úkor žalobkyně nesvědčí. Neplatností argumentuje výlučně žalobkyně. Byť jí v projednávané věci odvolací soud přisvědčil, neznamená to, že lze žalované v tomto směru přičíst nějaký úmysl se na její úkor obohacovat bez právního důvodu. Platby byly činěny zcela dobrovolně a nikdy v průběhu jejich placení žalobkyně žalované nesdělila žádnou pochybnost o trvání pojištění, pojistník dokonce (úspěšně) uplatňoval nároky na pojistná plnění. Nadto je vnitřně rozporná argumentace žalobkyně, pokud tvrdí, že smlouva byla od počátku neurčitá, tj. absolutně neplatná, tedy se již od roku 2010 měla žalovaná na úkor žalobkyně každou platbou obohacovat, nicméně od roku 2018, příp. 2019 se měla již obohacovat „úmyslně“, aniž se však smlouva či jednání žalované vůči žalobkyni jakkoliv změnilo. Odvolací soud tak nesdílí názor žalobkyně, že by se žalovaná na její úkor obohacovala úmyslně, tedy by mělo být o promlčení uvažováno v promlčecí době desetileté.39. Zároveň pak odvolací soud uvádí, že není důvodná ani námitka žalobkyně, poukazující na rozpor právě přijatého závěru o promlčení nároků s judikaturou Soudního dvora Evropské unie, prosazující takový výklad, který odmítá promlčení nároků, bránící řádnému uplatnění všech práv spotřebitele (např. C-485/19, C-810/21 či C-269/19 a další žalobkyní odkazovaná rozhodnutí) a též se závěry vyjádřenými Nejvyšším soudem v usnesení z 24.2.2026, sp. zn. 33 Cdo 2456/2025. Touto námitkou se opakovaně zabýval i Ústavní soud, který vždy zdůraznil skutkové odlišnosti odkazovaných věcí, když se jednalo vesměs o smlouvy o poskytování spotřebitelského úvěru. Podle Ústavního soudu „je nutno vést dělící linii mezi poskytnutím spotřebitelského úvěru a uzavřením životního pojištění, jakožto investicí svého druhu. I proto Ústavní soud na věc stěžovatele závěr SDEU o nutnosti stanovení počátku promlčení tak, aby se spotřebitel mohl efektivně domoci svých prostředků hrazených na nevyvážený spotřebitelský úvěr, nemohl aplikovat.“ (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. IV. ÚS 1984/22 a další rozhodnutí, jež tento závěr přijímají). Odvolací soud tak shrnuje, že odkazované závěry nejsou v poměrech posuzované věci (investiční životní pojištění) použitelné, neboť vychází ze skutkově odlišných sporů (spotřebitelské úvěry).40. Lze tak shrnout, že žalovaná uplatnila námitku promlčení důvodně a v důsledku toho zůstala nepromlčena toliko částka 44 052 Kč. Na tuto částku pak bylo v průběhu řízení žalovanou dobrovolně plněno 45 649 Kč, z něhož žalovaná výslovně určila částku 44 052 Kč na platby za období 22.5.2023 – 15.5.2025. Nárok žalobkyně tak byl plněním žalované plně kompenzován. V této souvislosti pak odvolací soud uvádí, že s ohledem na přesné vymezení žalované, na jaké pohledávky plní, a na skutečnost, že žalovaná měla vůči žalobkyni soubor jednotlivých závazků z bezdůvodného obohacení, je třeba uzavřít, že plněním žalované zanikaly závazky v režimu § 1933 odst. 1 o. z. Soud prvního stupně tak postupoval správně, pokud žalobu ve zbývajícím rozsahu, tj. v částce 151 120 Kč s příslušenstvím zamítl, neboť v tomto rozsahu byl nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení promlčen.41. Pro úplnost pak odvolací soud uvádí, že, pokud jde o vypořádání vzájemných plnění z bezdůvodného obohacení, je třeba předně odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 33 Odo 791/2005, v němž Nejvyšší soud zaujal názor, že „podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Ze zákona tak vzniká synallagmatický závazek, v němž je povinnost obou stran k plnění na sebe vzájemně vázána. Každému z účastníků zrušené nebo neplatné smlouvy se tak zakládá právo na vydání toho, co druhé smluvní straně poskytl a povinnost vrátit plnění, které sám podle takové smlouvy obdržel. Občanský zákoník pro tento případ nemá samostatnou úpravu otázky promlčení ani stavení promlčecí doby tohoto synallagmatického závazku; proto se použijí ustanovení § 107 obč. zák. a § 112 obč. zák.“ Soud prvního stupně pak postupoval zcela správně, když právě tímto způsobem vzájemné nároky účastníků řízení vypořádal. K témuž závěru se pak přiklonil i Nejvyšší soud v usnesení z 22.4.2026, sp. zn. 33 Cdo 231/2026, v němž posuzoval skutkově velice obdobnou věc.42. Ze všech shora uvedených důvodů tak odvolací soud shledal napadený rozsudek ve výroku II věcně správným, a to včetně správného nákladového výroku III, a jako takový jej postupem dle § 219 o.s.ř. potvrdil. Výroky I a IV zůstaly přezkumnou činností odvolacího soudu nedotčeny.43. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci zcela úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 18 464,60 Kč. Tyto náklady jsou tvořeny odměnou advokáta podle § 6 odst. 1, § 7 bod 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za dva úkony právní služby po 7 180 Kč (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu) a dvě paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 této vyhlášky. Dále soud přiznal též náhradu za daň z přidané hodnoty v částce 3 204,60 Kč. Celkové náklady odvolacího řízení žalované ve výši 18 464,60 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).","information":[{"texts":[{"text":"Proti výroku I tohoto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, a to za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Proti výroku II tohoto rozsudku není dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o.s.ř.].","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSPH:2026:51.Co.233.2026.153","publishedAt":"2026-11-10","decisionAt":"2026-09-22","caseNumber":{"senate":51,"registry":"Co","index":233,"year":2026,"pageNumber":153},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Halka","lastName":"Hovorková","titlesAfter":"","function":"předsedkyně senátu"},"courtCode":"MSPH","caseResultType":["POTVRZENI"],"caseSubject":"o zaplacení 151 120 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":12,"registry":"C","index":7,"year":2026,"pageNumber":120},"affectedDate":"2026-04-16","courtCode":"OSPH08","affectedTypes":["CONFIRM"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"7","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"8","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"11","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"137","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"149","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"157","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"205","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"213","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"224","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"237","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"238","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"55","lexNumber":40,"lexYear":1964,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"56","lexNumber":40,"lexYear":1964,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"10","lexNumber":549,"lexYear":1991,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":37,"lexYear":2004,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"4","lexNumber":37,"lexYear":2004,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"13","lexNumber":182,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"23","lexNumber":418,"lexYear":2011,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"3036","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NAKLADY_RIZENI","VZAJEMNE_PLNENI","ZASTAVENI_RIZENI","NEPLATNOST_SMLOUVY","BEZDUVODNE_OBOHACENI","LHUTY","DOKAZOVANI","NAHRADA_NAKLADU","POSTOUPENI_POHLEDAVKY","ODVOLANI"]},"styles":[{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}