{"uuid":"3434e710-bb9f-4941-b5c9-64837cb84940","header":[{"texts":[{"text":"Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Kapitánové a soudkyň JUDr. Ivety Veselé a Mgr. Zdeňky Winklerové ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobců","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"a) ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce A","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobce A","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce A","anonStyle":"ANON"},{"text":" b) ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce B","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobce B","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce B","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupeni advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta A","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovaným","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"1) ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované A","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalované A","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované A","anonStyle":"ANON"},{"text":", zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta B","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta B","anonStyle":"ANON"},{"text":" 2) ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované B","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalované B","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované B","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta C","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta C","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 2 000 000 Kč, k odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. července 2025, č. j. 8 C 163/2019-463,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích o věci samé (I, II) a ve výrocích o nákladech řízení (III, IV) potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalobci jsou povinni zaplatit prvnímu žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 40 535 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta B","anonStyle":"ANON"},{"text":", advokáta.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalobci jsou povinni zaplatit druhému žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 40 535 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta E","anonStyle":"ANON"},{"text":", advokáta.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích o věci samé (I, II) a ve výrocích o nákladech řízení (III, IV) potvrzuje.II. Žalobci jsou povinni zaplatit prvnímu žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 40 535 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta B, , advokáta.III. Žalobci jsou povinni zaplatit druhému žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 40 535 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta E, , advokáta.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Rozsudkem označeném v záhlaví soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali na žalovaných zaplacení celkem 2 000 000 Kč s příslušenstvím ve výroku specifikovaným (výroky I a II), žalobcům uložil povinnost zaplatit prvnímu žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 152 641,50 Kč a druhému žalovanému ve výši 168 069 Kč, pariční lhůtu stanovil v délce tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III a IV). Rozhodl, že žalobci se vrací část nespotřebované zálohy na znalečné ve výši 37 838,16 Kč po právní moci rozsudku (výrok V).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobci žalovaných částek domáhali na základě tvrzení, že ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený v roce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"rok","anonStyle":"ANON"},{"text":", zemřelý v roce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"rok","anonStyle":"ANON"},{"text":", byl jejich otcem. Dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" v 16,40 hodin byl v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" sražen na přechodu pro chodce nezjištěným vozidlem červené barvy řízeným nezjištěným řidičem. Prodělané kraniotrauma u něj zanechalo trvalé následky v podobě pravostranné spastické hemiparesy s větším postižením pravé horní končetiny, těžké demence, těžké smíšené statické poruchy, alexie, agrafie, akalkulie a inkontinence moče a stolice. Rozsudkem Obvodního soudu pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 1. 8. 2006, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" byl zbaven způsobilosti k právnímu úkonům a jeho opatrovníkem byl ustanoven žalobce a). Počínaje dnem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" byl otec žalobců umístěn v zařízení žalovaného 2), který je poskytovatelem služeb sociálních, služeb zdravotních, a to v oboru všeobecná sestra, všeobecné praktické lékařství a ošetřovatelská péče. Dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" byl ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" přeložen v kritickém stavu při rozsáhlé levostranné pneumonii, těžké dehydrataci, známkách selhávání ledvin a dekubitech čtvrtého stupně na patách, na druhu interní kliniku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", kde následně dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" zemřel. Jednou z hlavních a podstatných příčin kritického stavu a následného úmrtí otce žalobců, především pak rozvoje proleženin čtvrtého stupně a rozsáhlé levostranné pneumonie, přitom nepochybně byla jeho dlouhodobá imobilizace v důsledku předmětné dopravní nehody dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Další z hlavních a podstatných příčin kritického stavu a následného úmrtí otce žalobců však byla rovněž katastrofální úroveň zdravotní péče, jíž byl v zařízení druhého žalovaného v posledních týdnech svého života vystaven. Žalobci za adekvátní náhradu způsobené jim újmy považovali ve smyslu § 444 odst. 3 a § 13 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) v případě prvního žalovaného, respektive ve smyslu § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) v případě druhého žalovaného částku celkem 1 000 000 Kč každému. Ve vztahu k prvnímu žalovanému zdůraznili především tu skutečnost, že nezjištěný řidič srazil dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" svým vozidlem otce žalobců na přechodu pro chodce, neposkytl mu pomoc, naopak z místa nehody ujel. V této souvislosti poukazovali na judikatorní závěry Nejvyššího a Ústavního soudu ČR s akcentem, že mezi kritéria odvozená od osoby škůdce především patří postoj škůdce ke škodné události, zejména je třeba zhodnotit postoj osoby odpovědné ke způsobené škodě. Jelikož podle § 24 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla kancelář, tedy první žalovaný, poskytuje poškozenému plnění podle odstavce 2 za stejných podmínek jako poskytuje pojistné plnění pojistitel pojištěného z provozu motorových vozidel za škodu na zdraví, je pro stanovení výše náhrady žalobcům skutečnost, že řidič, jenž dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" svým vozidlem otce žalobců na přechodu pro chodce srazil, neposkytl pomoc, naopak z místa nehody ujel, jistě nanejvýš relevantní. Navrhli, aby byla žalovaným uložena povinnost zaplatit každému ze žalobců 1 000 000 Kč s příslušenstvím s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. První žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a na svoji obranu tvrdil, že k dopravní nehodě došlo dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", je proto třeba použít právní úpravou účinnou k tomuto dni, tedy zákon č. 40/1964 Sb. (odkaz na § 3079 o. z.). Konkrétně na danou situaci dopadá § 444 odst. 3 obč. zák., případně § 11 a § 13 obč. zák. Rozhodným okamžikem pro určení, jaká hmotněprávní úprava se má použít, je totiž okamžik porušení povinnosti, nikoliv až vznik škody samotné. Namítal, že není vůbec prokázána příčinná souvislost mezi úmrtím poškozeného a předmětnou dopravní nehodou, k níž došlo ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", zatímco k úmrtí poškozeného dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", což je časový rozdíl více než jedenácti let. Poškozený se dožil věku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"věk","anonStyle":"ANON"},{"text":" let, což je průměrná délka života mužů v České republice. Jestliže byl poškozený dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" hospitalizován v kritickém stavu, není vůbec zřejmé, co bylo příčinou takového dramatického zhoršení zdravotního stavu, když jeho stav po dopravní nehodě byl setrvalý bez výraznějších změn.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Rovněž druhý žalovaný navrhl zamítnutí žaloby Na svoji obranu tvrdil, že žalobci svého tatínka pravidelně navštěvovali a nikdy si na nesprávnou péči druhého žalovaného nestěžovali. Tvrzené důvody požadovaného nároku po žalovaných jsou různé, a druhý žalovaný nemůže nést odpovědnost za škodu za dobu, kdy škoda vznikla jen v důsledku nárazu automobilem a ne v důsledku tvrzené nesprávné zdravotní péče. Výše požadované škody není mezi žalované v žalobě nijak rozložena, přitom důvody vzniku škody a čas jsou naprosto rozdílné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Soud prvního stupně z hlediska skutkového vyšel z nesporných tvrzení procesních stran, že dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" byla ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" způsobena újma na zdraví provozem nezjištěného vozidla. Náhrada škody byla panu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" přiznána rozhodnutím Obvodního soudu pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", který nabyl právní moci dne 11. 3. 2014. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" byl nejprve akutně léčen ve ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", následně byl umístěn v léčebně dlouhodobě nemocných a posléze byl umístěn v domově pro seniory (druhý žalovaný), odkud byl dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" převezen do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" z důvodu zhoršení dechu a celkového zhoršení zdravotního stavu. V tomto zařízení zemřel dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Jako příčina úmrtí byla shledána interakce více faktorů. Kraniotrauma z roku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"rok","anonStyle":"ANON"},{"text":" bylo přispívajícím faktorem, nikoliv však jediným. Vliv imobility, který vznikl v důsledku kraniotraumatu nelze opomíjet, neboť představuje podstatný rizikový faktor pro rozvoj pneumonie. Pneumonii tak lze považovat za nepřímý důsledek krajního traumatu, i když konečné zhoršení zdravotního stavu a smrt byly důsledkem kombinace několika faktorů, včetně věku a komorbidit pacienta. Hlavní faktory, které se podílely na rozvoji pneumonie a úmrtí byla zhoršená mechanická funkce plic a ochrana dýchacích cest v důsledku dlouhodobé imobility a pokročilého věku. Zhoršení imunitní funkce a reparace, proces stárnutí a přítomnost diabetu oslabily schopnost organismu adekvátně reagovat na infekce a regeneraci. Svalová atrofie, oslabení svalstva způsobené stárnutím a dále akcelerováno dlouhodobou imobilitou, je spojeno s poklesem fyziologických rezerv organismu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Soud prvního stupně nejprve posuzoval otázku aktivní a pasivní legitimace, k níž uzavřel, že věcná legitimace svědčí jak straně žalující, tak straně žalovaných. První žalovaný odpovídá podle zákona o pojištění z provozu vozidla a za škodu způsobenou provozem nezjištěného vozidla.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. S poukazem na § 6 odst. 2 písm. a), § 18 odst. 1, § 24 odst. 2 písm. a), § 24 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb. a na judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu (I. ÚS 2844/14, 25 Cdo 894/2018) soud prvního stupně ve vztahu k prvnímu žalovanému konstatoval, že žalobci nebyli ve věku, kdy by byli jakkoliv závislí na ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", ani finančně, ani péčí. K úmrtí ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" vedlo přirozené vyčerpání organismu (zjištěno ze znaleckých posudků). První žalovaný na základě rozhodnutí Obvodního soudu pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" odškodnil ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" za újmu, která mu byla způsobena dopravní nehodou. Následně se ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" dožil věku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"věk","anonStyle":"ANON"},{"text":" let, což je průměrná délka života mužů v České republice. Mezi předmětnou nehodou a úmrtím ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" tak uplynula doba více než jedenácti let a nebylo tedy prokázáno, že po této době, když předtím byl stav pana ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" setrvalý, bez výrazných změn a následně se prudce zhoršil, byla příčinou úmrtí právě nehoda v roce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"rok","anonStyle":"ANON"},{"text":". S touto argumentací žalobu ve vztahu k prvnímu žalovanému zamítl, když neshledal příčinnou souvislost mezi předmětnou dopravní nehodou a úmrtím ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Při posuzování opodstatněnosti žaloby vůči druhému žalovanému vyšel ze znaleckých posudků, jejichž závěry považoval za dostatečně a logicky odůvodněné, zohledňující všechny skutečnosti, s nimiž bylo třeba se vypořádat. Žalobu proti druhému žalovanému zamítl z důvodu nedostatku příčinné souvislosti mezi úmrtím ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a péčí prováděnou druhým žalovaným. V této souvislosti poukázal i na výpovědi svědkyň – pracovnic/bývalých pracovnic druhého žalovaného, a zdůraznil, že žalobci ani netvrdili, ani neprokazovali, že by si v průběhu cca sedmiletého pobytu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" v zařízení druhého žalovaného jakkoliv na péči stěžovali.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle procesního úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř. (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), když rozsah a výši nákladů účelně vynaložených procesně úspěšnými žalovanými v odůvodnění rozsudku specifikoval.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Ve výroku I, II, III a IV napadli žalobci rozsudek soudu prvního stupně včas podaným odvoláním, v němž z hlediska procesního postupu soudu prvního stupně vytýkali, že se odmítl zabývat jimi vznesenou námitkou podjatosti znalce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", což je v rozporu s právním názorem Nejvyššího soudu vyjádřeným v rozsudku 21 Cdo 2616/2013, z něhož citovali. K věci samé uvedli, že pokud podle znalce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" bylo základní příčinou smrti kraniotrauma, s IC hematomem a SD, potom závěr ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", že smrt byla přirozená, pravidlům logického myšlení zjevně neodpovídá. Soudu prvního stupně v tomto směru vytýkali, že v rekapitulaci obsahu znaleckého posudku v bodě 17 odůvodnění rozsudku tuto část posudku zcela pominul. Obdobně tendenčně a neúplně pak soud prvního stupně rekapituloval v bodě 19 odůvodnění rozsudku obsah revizního znaleckého posudku, kdy se soud prvního stupně dokonce uchýlil až k naprosté negaci závěrů znaleckého posudku, když například za situace, kdy znalecký ústav na straně 9 svého posudku jednoznačně uvedl, že „pneumonii tak lze považovat za nepřímý důsledek kraniotraumatu“, soud prvního stupně naopak uvedl, že dle znaleckého ústavu „pneumonii tak nelze považovat za nepřímý důsledek kraniotraumatu“. Odvolatelé považovali za relevantní závěry znaleckého ústavu, že příčinou smrti byla pneumonie označovaná jako terminální. Zdůraznili, že z obsahu ústavního znaleckého posudku dále vyplývá, že je-li jako prvotní příčina smrti zaznamenána diagnóza G 802, je tento pojem nepřesný, přesnější by byla diagnóza G 811 spastická hemiplegie. Součástí odvolací argumentace pak byly další citace z ústavního znaleckého posudku, ve vztahu k jehož závěru žalobci zdůraznili, že nemůže být pochyb o tom, že právě kraniotrauma, jež otec žalobců utrpěl při dopravní nehodě v roce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"rok","anonStyle":"ANON"},{"text":", bylo jednou z příčin, které se na nepříznivém následku v podobě úmrtí otce žalobců podílely, a to jednou z příčin podstatných (odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu 25 Cdo 10062/2002, 25 Cdo 1437/2006, 23 Cdo 2539/2016, a 25 Cdo 2128/2020). Akcentovali, že navíc je při posuzování kauzality nutno zohlednit i konkrétní okolnosti předmětné nehody, kdy řidič, který otce žalobců na přechodu pro chodce nezjištěným vozidlem srazil, mu neposkytl žádnou pomoc a z místa nehody ujel. Za právně významný považovali právní názor Nejvyššího soudu vyjádřený v rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2376/2021, kde Nejvyšší soud uvedl „je-li kauzalita zjistitelná toliko v rovině pravděpodobností, lze mít vznik odpovědnosti za škodu za opodstatněný tehdy, jsou-li ostatní předpoklady vzniku odpovědnostního vztahu přítomny ve značné intenzitě“. Dovolávali se rovněž rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1704/2016, v němž Nejvyšší soud mimo jiné uvedl, že „úmyslem zákonodárce bylo, aby veškerá občanskoprávní odpovědnost pojištěného v provozu motorových vozidel za škodu na zdraví ve smyslu čl. 1 odst. 1 a 2 směrnice Evropského parlamentu a rady ","anonStyle":"NONE"},{"text":"rok","anonStyle":"ANON"},{"text":"/14/ES ze dne","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" byla kryta povinným pojištěním“.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. K odpovědnosti druhého žalovaného odvolatelé uvedli, že druhý žalovaný je poskytovatelem zdravotních služeb v oborech všeobecná zdravotní sestra, všeobecné praktické lékařství a ošetřovatelská péče, a druhý žalovaný otci žalobců zdravotní služby prostřednictvím jeho zaměstnaných zdravotních sester a lékaře také fakticky poskytoval. Z ústavního znaleckého posudku přitom vyplynulo, že se v rámci možnosti ošetřovatelské péče nedařilo u pana ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" poslední tři dny (","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" až ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":") udržovat dostatečný příjem tekutin. Přitom teprve až dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" byl otec žalobců přeložen ze zařízení druhého žalovaného do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" v těžkém stavu. Stalo se tak i přesto, že druhý žalovaný, coby poskytovatel zdravotních služeb, mohl zcela nepochybně nedostatečný příjem tekutin ze svého vlastního záznamu o příjmu tekutin zjistit a překlad otce žalobců do nemocničního zařízení zajistit již dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" či ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", nikoliv až dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Odpovědnost druhého žalovaného coby poskytovatele sociálních i zdravotních služeb, je navíc odpovědností smluvní, spadající pod úpravu speciálního ustanovení § 2913 o. z., jedná se o odpovědnost objektivní. Z provedeného dokazování přitom nevyplynulo, že by druhému žalovanému nějaká současně mimořádná, nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka v dřívějším překladu otce žalobců do nemocničního zařízení bránila. I přes tuto argumentaci žalobci konstatovali, že na straně druhého žalovaného není dána odpovědnost za úmrtí jejich otce, je však dána jejich odpovědnost za zásah do jejich práva na respektování soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod publikované pod číslem 209/1992 Sb., kdy žalobci si jsou nezajištění dostatečné hydratace jejich otce ze strany žalovaného 2) ve dnech ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" až ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" vědomi a musí žít s vědomím, že pochybení žalované 2) se na kritickém stavu jejich otce podílet mohlo. V této souvislosti pak zdůraznili zejména své právo na respektování jejich soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod, stejně jako relevantní judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu. S poukazem na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 28. 4. 2009, stížnost číslo 32881/04, K. H. a další v. Slovensko, bod 47, argumentovali tím, že rovněž v těch případech, kdy zdravotnické zařízení postupuje non lege artis, avšak není postaveno najisto, že toto bylo jedinou příčinou poškození zdraví pacienta, neznamená to, že by žádná konkrétní reálná újma nemohla vzniknout. I když v takovém případě nebude možné hovořit přímo (respektive s jistotou) o poškození zdraví, minimálně dojde k zásahu do duševní sféry dotčeného jedince, jenž bude nadále žít s vědomím, že osoba mu blízká nemusela zemřít, či mohla žít déle, kdyby k danému pochybení nedošlo. Takový zásah může mít značnou intenzitu a jako takový může nepochybně ovlivnit kvalitu života postižené osoby.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Žalobci rovněž brojili proti nákladovým výrokům (výrok III a IV) a soudu prvního stupně vytýkali, že vycházel při stanovení odměny právních zástupců obou žalovaných z tarifní hodnoty ve výši 1 000 000 Kč. V případě první žalované však žalobci v řízení uplatnili dva nároky, a to jednak odpovídající jednorázovému odškodnění pozůstalých ve výši 240 000 Kč ve smyslu § 444 obč. zák. a dále náhradu nemajetkové újmy ve smyslu § 13 obč. zák., u níž však tarifní hodnota činila dle § 9 odst. 4 advokátního tarifu do 31. 12. 2024 pouze 50 000 Kč, od 1. 1. 2025 podle § 9a odst. 1 advokátního tarifu maximálně 500 000 Kč. V případě druhého žalovaného pak žalobci uplatňovali nárok jediný, a to na náhradu nemajetkové újmy, u nějž tarifní hodnota činila dle § 9 odst. 4 advokátního tarifu do 31. 12. 2024 částku 50 000 Kč, od 1. 1. 2025 podle § 9a odst. 1 advokátního tarifu maximálně 500 000 Kč. Navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. První žalovaný navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v celém rozsahu, když se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o chybějící příčinné souvislosti u nároku podle § 2959 o. z. Zdůraznil, že poškozenému ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" byla v souvislosti s dopravní nehodou poskytnuta adekvátní náhrada za způsobenou újmu. Otázku odškodnění újmy za způsobené zranění lze proto považovat za věc již pravomocně rozhodnutou. Odmítl však, že by existovala příčinná souvislost mezi jednáním škůdce a usmrcením nebo zvlášť závažným ublížením na zdraví ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", což je předpokladem nároku podle § 2959 o. z. Poukázal na konstantní judikaturu dovolacího soudu, který uvádí, že „závěr o chybějící příčinné souvislosti mezi újmou na zdraví a dopravní nehodou vozidla pojištěného u žalované je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle které příčinnou souvislost mezi jednáním škůdce a vzniklou škodou nelze dovodit ze skutečnosti, která je již sama následkem, za nějž škůdce odpovídá z jiného právního důvodu“. Soud prvního stupně v poměrech souzené věci proto správně uzavřel, že jako příčina úmrtí byla shledána interakce více faktorů, kraniotrauma z roku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"rok","anonStyle":"ANON"},{"text":" bylo přispívající faktorem, nikoliv však faktorem jediným. Vliv imobility, který vznikl v důsledku kraniotraumatu nelze opomíjet, neboť představuje podstatný rizikový faktor pro rozvoj pneumonie. Pneumonii tak lze považovat za nepřímý důsledek kraniotraumatu, i když konečné zhoršení zdravotního stavu a smrt byly důsledkem kombinace několika faktorů, včetně věku a komorbidit pacienta. Hlavní faktory, které se podílely na rozvoji pneumonie a úmrtí byly shledány zhoršená mechanická funkce plic a ochrana dýchacích cest v důsledku dlouhodobé imobility a pokročilého věku. Zhoršení imunitní funkce a reparace, proces stárnutí a přítomnost diabetu oslabily schopnost organismu adekvátně reagovat na infekce a regeneraci. Je tedy vyloučeno, aby dopravní nehoda z roku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"rok","anonStyle":"ANON"},{"text":" byla podstatnou a značnou příčinou úmrtí ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Dopravní nehoda nepředstavuje v řetězci událostí právně relevantní příčinu úmrtí ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" v roce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"rok","anonStyle":"ANON"},{"text":" (poukaz na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1222/2012).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Rovněž druhý žalovaný navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Poukázal na nesporná tvrzení účastníků řízení, mimo jiné, že dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" byl otec žalobců umístěn v zařízení druhé žalované jako zcela imobilní, velmi obtížně komunikující, a žalovaný mu pak po dobu více než sedmi let poskytoval sociální a zdravotní služby. Uvedl, že je pro něj obtížně srozumitelné, jak žalobci zdravotní péči druhého žalovaného o jejich otce hodnotí (katastrofální zdravotní péče), když si za celou dobu péče o jejich otce nikdy nestěžovali, nedávali jakýkoliv podnět ke zlepšení péče a sami měli o péči o jejich otce dobrý přehled, protože otce často navštěvovali, a dokonce se i podíleli o péči o něj. Ve věci byly vypracovány dva znalecké posudky a ani z jednoho z nich nevyplývá, že by zdravotní péče druhého žalovaného o otce žalobců byla z nějakých důvodů vadná, a že by žalovaná postupovala při poskytování zdravotní péče non lege artis. Sám znalec ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" uvedl, že se ze strany druhého žalovaného jednalo o úžasnou péči v domě seniorů, když dokázala v tomto těžkém stavu, ochrnutého, imobilního a nespolupracujícího pacienta udržet v přiměřeném stavu do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"věk","anonStyle":"ANON"},{"text":" let, kdy došlo k vyčerpání organismu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, jež předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. V souzené věci se žalobci jako sekundární oběti domáhají odškodnění nemajetkové újmy za smrt jejich otce, ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Za hlavní a podstatnou příčinu úmrtí přitom považují rozvoj proleženin čtvrtého stupně a rozsáhlé levostranné pneumonie, kterým předcházela dlouhodobá imobilizace otce v důsledku nehody, k níž došlo v prosinci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"rok","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Odvolací soud se nejprve, z hlediska úpravy intertemporálních ustanovení zabýval tím, jaká právní úprava na žalobou uplatněný nárok dopadá, když soud prvního stupně se této problematiky zhostil pouhým odkazem na příslušná ustanovení zákona č. 168/1999 Sb. (chybně je uvedeno číslo zákona 160/1999 Sb.). Speciálním přechodným ustanovením k závazkům je § 3079 o. z., které je třeba vykládat ve spojení s obecným ustanovením § 3028 o. z.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Žalobci prvního žalovaného povolali k odpovědnosti podle zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 444 odst. 3 a § 13 zákona č. 40/1964 Sb. (dále též jen obč. zák.) s odůvodněním, že dlouhodobá imobilizace, rozsáhlé dekubity a rozsáhlá pneumonie byly důsledkem dopravní nehody (rok ","anonStyle":"NONE"},{"text":"rok","anonStyle":"ANON"},{"text":"). Za situace, kdy odpovědnost prvního žalovaného se váže k okamžiku škodní události, tj. k okamžiku porušení zákona, je třeba na nárok uplatněný proti první žalované nahlížet podle úpravy účinné do 30. 12. 2013. K uvedenému je třeba dodat, že ani dikce § 3079 odst. 2 o. z. nemění nic na zákazu zpětné účinnosti právních norem a lze jej aplikovat pouze za situace, kdy k porušení zákonné povinnosti došlo před 1. 1. 2014 za zvlášť mimořádných důvodů hodných zvláštního zřetele, což však není případ souzené věci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Druhého žalovaného povolali žalobci podanou žalobou k odpovědnosti za nemajetkovou újmu s odůvodněním, že druhý žalovaný při péči o jejich otce porušil smluvní povinnosti podle smlouvy o poskytování sociální služby v domově pro seniory uzavřené mezi druhým žalovaným a otcem žalobců (zastoupený opatrovníkem) dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". V daném případě je rozhodný okamžik uzavření smlouvy (§ 3028 odst. 3 o. z.), nikoliv vznik újmy či porušení povinnosti, proto i nárok žalobců směřující proti druhému žalovanému bylo třeba posoudit podle dosavadních právních předpisů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Podle § 444 odst. 3 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) za škodu usmrcením náleželo pozůstalým jednorázové odškodnění ve výši stanovené v tomto ustanovení podle blízkosti osoby k usmrcenému. Záměrem zákonodárce tak bylo v rámci § 444 odst. 3 obč. zák. upravit odškodnění pozůstalých při usmrcení blízké osoby za nemajetkovou újmu v případě intenzity a okolností, které jsou obvyklé. Navýšení náhrad nad paušální nad paušální jednorázové částky zakotvené v § 444 odst. 3 obč. zák. pak bylo umožněno cestou § 13 odst. 2 a 3 obč. zák., ale pouze v případech mimořádných, tj. v případech mimořádné závažnosti vzniklé nemajetkové újmy či při mimořádných okolnostech, za nichž k porušení práva došlo (srovnej příkladmo rozsudek NS ČR sp. zn. 30 Cdo 5188/2007).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Soud prvního stupně vedl řízení a provedl dokazování procesně korektním způsobem, tedy aniž by řízení zatížil vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Ačkoliv soud prvního stupně již o námitce podjatosti soudem ustanoveného znalce rozhodl (usnesení ze dne 20. 10. 2023, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":"), žalobci v rámci své odvolací argumentace závěr soudu prvního stupně o nepodjatosti znalce zpochybňují, tuto námitku však odvolací soud neshledal důvodnou, stejně tak jako polemiku se závěry znaleckého posudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. K argumentaci žalobců mířící proti soudem prvního stupně přijatým závěrům učiněných z vypracovaných znaleckých posudků odvolací soud předesílá, že znalecký posudek soud hodnotí v rámci zásady volného hodnocení důkazů jako každý jiný důkaz, odborné závěry obsažené ve znaleckém posudku však hodnocení soudu nepodléhají. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda jsou závěry znaleckého posudku náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda závěry znaleckého posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Aby soud mohl znalecký posudek hodnotit, nesmí se znalec omezit ve svém posudku na podání odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, z jakých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru (srovnej příkladmo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009 a ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4532/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. I. ÚS 1054/13).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Zjišťuje-li soud v řízení o náhradu újmy, zda protiprávní úkon škůdce (ať již se jedná o porušení smluvní povinnosti či povinnosti zákonné) a vzniklá újma na straně poškozeného, jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku, je otázka existence příčinné souvislosti otázkou skutkovou (srovnej příkladmo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 25 Cdo 915/2005, usnesení ze dne 26. 10. 2023 sp. zn. 33 Cdo 1368/2023). Právní posouzení příčinné souvislosti pak spočívá v určení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být existence vztahu příčiny a následku zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit. K této otázce lze uzavřít, že o vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda (dále též újma) následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo (conditio sine qua non). Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu podstatnou. Je-li příčin více, působí z časového hlediska buď souběžně, anebo následně, aniž se časově překrývají; v takovém případě je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen (prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu další), že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. Řetězec příčin ale nezakládá příčinnou souvislost mezi jednáním škůdce a vzniklou škodou/újmou tehdy, vstupuje-li do děje jiná, na jednání škůdce nezávislá skutečnost, která je pro vznik škody rozhodující. Podle judikatury Nejvyššího soudu je pak nutné, aby soudy zkoumaly danou příčinu nejprve prostřednictvím teorie podmínky (conditio sine qua non) a až posléze skrze teorii adekvátnosti kauzálního nexu (srovnej nález Ústavního soudu Pl ÚS 14/24 a judikatorní odkazy v něm obsažené).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. V poměrech souzené věci bylo proto třeba z hlediska kritérií citované/odkazované judikatury zodpovědět otázku existence příčinné souvislosti mezi tvrzenou nemajetkovou újmou žalobců (blíže v řízení nespecifikovanou) vzniklou úmrtím jejich otce po dopravní nehodě, k němuž došlo v roce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"rok","anonStyle":"ANON"},{"text":" (odpovědnost prvního žalovaného – událost vzniklá provozem vozidla) a/či porušením povinností vyplývajících ze smlouvy uzavřené mezi ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a druhým žalovaným (odpovědnost druhého žalovaného). V řízení byly vypracovány dva znalecké posudky, druhým posudkem byl ústavní znalecký posudek vypracovaný ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dále též jen ústavní posudek). Oba posudky naplnily zadání, byly rovněž srozumitelně a přehledně zdůvodněny. Ze závěrů ústavního posudku vyplývá, že příčinou úmrtí otce žalobců byla pneumonie označovaná jako terminální, nebyla zjištěna příčinná souvislost mezi péčí druhého žalovaného a úmrtím K. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", vliv samotné dehydratace na úmrtí jmenovaného byl shledán jako zanedbatelný. Imobilita pana ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" (jako důsledek dopravní nehody; poznámka odvolacího soudu) není jediným kauzálním faktorem vzniku bronchopneumonie, byť je tato očekávatelnou komplikací. Pneumonii ústavní posudek označil za nepřímý důsledek kraniotraumatu, současně však konstatoval, že konečné zhoršení zdravotního stavu a smrt ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" byly důsledkem několika faktorů včetně věku a komorbidit pacienta.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"K odpovědnosti prvního žalovaného","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Vztah příčiny a následku je dán mezi dopravní nehodou a poškozením zdraví ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Za tuto újmu na zdraví byl také poškozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" odškodněn (viz rozsudek Obvodního soudu pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 15. 1. 2014, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":"), žalobci jako sekundární oběti za toto těžké ublížení na zdraví jejich otce odškodnění nemajetkové újmy nepožadovali. Prvotní příčinou úmrtí žalobce, k němuž došlo v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" tedy cca jedenáct let po dopravní nehodě, již nebylo poškození zdraví ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" způsobené dopravní nehodou, ale souhrn dalších příčin, které vedly k úmrtí otce žalobců a nezakládaly odpovědnost prvního žalovaného z provozu vozidla. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" trpěl závažnou chronickou morbiditou, bezprostřední příčinou úmrtí byla terminální pneumonie. Nejednalo se tedy o situaci (viz závěry znalců), kdy by poškození zdraví otce žalobců při dopravní nehodě bylo prvotní příčinou, která by bezprostředně vyvolala jako následek další příčiny poškození zdraví, v důsledku nichž by došlo k úmrtí ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". V tomto směru odvolací soud odkazuje na závěry znaleckých posudků vypracovaných v tomto řízení, z nichž vyplývá, že zhoršení zdravotního stavu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a jeho úmrtí byly důsledkem kombinace několika faktorů, včetně věku a komorbidit pacienta. Soud prvního stupně tedy správně uzavřel, že není dána příčinná souvislost mezi tvrzenou (a blíže nespecifikovanou) újmou žalobců coby sekundárních obětí a dopravní nehodou z roku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"rok","anonStyle":"ANON"},{"text":", neboť dopravní nehoda nebyla prvotní a podstatnou příčinou úmrtí jejich otce, které mělo žalobcům přivodit újmu. Lze tedy přisvědčit obraně prvního žalovaného, že zdravotní postižení otce žalobců bylo následkem dopravní nehody, za něž mu také bylo proti prvnímu žalovanému odškodnění přiznáno.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Odpovědnost druhého žalovaného","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Stejně tak soud prvního stupně správně uzavřel, že není dán kauzální nexus (vztah příčiny a následku) mezi péčí poskytovanou druhým žalovaným a úmrtím ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", a v tomto směru platí závěry odvolacího soudu učiněné ve vztahu k první žalované s akcentem na závěry znaleckých posudků, které soud prvního stupně převzal do svých skutkových závěrů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. Odvolací soud z důvodu shora uvedených důvodů uzavřel, že odvolací argumentace je jen polemikou především se skutkovými závěry přijatými soudem prvního stupně, která však nemá oporu v obsahu spisu, a odvolání tak nebylo způsobilé zvrátit věcnou správnost napadeného rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. Za situace, kdy odvolací soud neshledal příčinou souvislost, jako jeden z předpokladů odpovědnosti prvního i druhého žalovaného za nemajetkovou újmu, nevyzýval již žalobce k doplnění tvrzení k újmě, která jim měla být způsobena, a rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný ve výrocích o věci samé a výrocích o nákladech řízení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil. Důvodná totiž není ani odvolací argumentace žalobců směřující proti výrokům o nákladech řízení. Předmět sporu žalobci vymezili částkou 1 000 000 Kč pro každého z nich, aniž by tento žalobní požadavek blíže upřesnili (vyjma strohého odkazu na zákonná ustanovení), soud prvního stupně proto správně stanovil odměnu za právní zastoupení v souladu s § 7 vyhl. 177/1996 Sb. (dále jen AT).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaní byli i v této fázi řízení plně procesně úspěšní, a náklady každého z nich jsou tvořeny odměnou za právní zastoupení z puncta 2 000 000 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"30. Každému ze žalovaných byla přiznána náhrada nákladů za dva úkony právní služby (1 úkon za písemné podání – vyjádření se k podanému odvolání, 1 úkon za účast u odvolacího soudního jednání dne 29. 1. 2026 podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, paušální částka ve výši 450 Kč za každý z výše uvedených úkonů. Celkové náklady bez vyčíslení DPH činí 33 500 Kč, 21% DPH 7 035 Kč, celkem náhrada účelně vynaložených každým ze žalovaných činí 40 535 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Rozsudkem označeném v záhlaví soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali na žalovaných zaplacení celkem 2 000 000 Kč s příslušenstvím ve výroku specifikovaným (výroky I a II), žalobcům uložil povinnost zaplatit prvnímu žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 152 641,50 Kč a druhému žalovanému ve výši 168 069 Kč, pariční lhůtu stanovil v délce tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III a IV). Rozhodl, že žalobci se vrací část nespotřebované zálohy na znalečné ve výši 37 838,16 Kč po právní moci rozsudku (výrok V).2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobci žalovaných částek domáhali na základě tvrzení, že , jméno FO, , narozený v roce , rok, , zemřelý v roce , rok, , byl jejich otcem. Dne , datum,  v 16,40 hodin byl v , adresa,  sražen na přechodu pro chodce nezjištěným vozidlem červené barvy řízeným nezjištěným řidičem. Prodělané kraniotrauma u něj zanechalo trvalé následky v podobě pravostranné spastické hemiparesy s větším postižením pravé horní končetiny, těžké demence, těžké smíšené statické poruchy, alexie, agrafie, akalkulie a inkontinence moče a stolice. Rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa,  ze dne 1. 8. 2006, č. j. , spisová značka,  byl zbaven způsobilosti k právnímu úkonům a jeho opatrovníkem byl ustanoven žalobce a). Počínaje dnem , datum,  byl otec žalobců umístěn v zařízení žalovaného 2), který je poskytovatelem služeb sociálních, služeb zdravotních, a to v oboru všeobecná sestra, všeobecné praktické lékařství a ošetřovatelská péče. Dne , datum,  byl , jméno FO,  přeložen v kritickém stavu při rozsáhlé levostranné pneumonii, těžké dehydrataci, známkách selhávání ledvin a dekubitech čtvrtého stupně na patách, na druhu interní kliniku , právnická osoba, , kde následně dne , datum,  zemřel. Jednou z hlavních a podstatných příčin kritického stavu a následného úmrtí otce žalobců, především pak rozvoje proleženin čtvrtého stupně a rozsáhlé levostranné pneumonie, přitom nepochybně byla jeho dlouhodobá imobilizace v důsledku předmětné dopravní nehody dne , datum, . Další z hlavních a podstatných příčin kritického stavu a následného úmrtí otce žalobců však byla rovněž katastrofální úroveň zdravotní péče, jíž byl v zařízení druhého žalovaného v posledních týdnech svého života vystaven. Žalobci za adekvátní náhradu způsobené jim újmy považovali ve smyslu § 444 odst. 3 a § 13 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) v případě prvního žalovaného, respektive ve smyslu § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) v případě druhého žalovaného částku celkem 1 000 000 Kč každému. Ve vztahu k prvnímu žalovanému zdůraznili především tu skutečnost, že nezjištěný řidič srazil dne , datum,  svým vozidlem otce žalobců na přechodu pro chodce, neposkytl mu pomoc, naopak z místa nehody ujel. V této souvislosti poukazovali na judikatorní závěry Nejvyššího a Ústavního soudu ČR s akcentem, že mezi kritéria odvozená od osoby škůdce především patří postoj škůdce ke škodné události, zejména je třeba zhodnotit postoj osoby odpovědné ke způsobené škodě. Jelikož podle § 24 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla kancelář, tedy první žalovaný, poskytuje poškozenému plnění podle odstavce 2 za stejných podmínek jako poskytuje pojistné plnění pojistitel pojištěného z provozu motorových vozidel za škodu na zdraví, je pro stanovení výše náhrady žalobcům skutečnost, že řidič, jenž dne , datum,  svým vozidlem otce žalobců na přechodu pro chodce srazil, neposkytl pomoc, naopak z místa nehody ujel, jistě nanejvýš relevantní. Navrhli, aby byla žalovaným uložena povinnost zaplatit každému ze žalobců 1 000 000 Kč s příslušenstvím s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného.3. První žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a na svoji obranu tvrdil, že k dopravní nehodě došlo dne , datum, , je proto třeba použít právní úpravou účinnou k tomuto dni, tedy zákon č. 40/1964 Sb. (odkaz na § 3079 o. z.). Konkrétně na danou situaci dopadá § 444 odst. 3 obč. zák., případně § 11 a § 13 obč. zák. Rozhodným okamžikem pro určení, jaká hmotněprávní úprava se má použít, je totiž okamžik porušení povinnosti, nikoliv až vznik škody samotné. Namítal, že není vůbec prokázána příčinná souvislost mezi úmrtím poškozeného a předmětnou dopravní nehodou, k níž došlo , datum, , zatímco k úmrtí poškozeného dne , datum, , což je časový rozdíl více než jedenácti let. Poškozený se dožil věku , věk,  let, což je průměrná délka života mužů v České republice. Jestliže byl poškozený dne , datum,  hospitalizován v kritickém stavu, není vůbec zřejmé, co bylo příčinou takového dramatického zhoršení zdravotního stavu, když jeho stav po dopravní nehodě byl setrvalý bez výraznějších změn.4. Rovněž druhý žalovaný navrhl zamítnutí žaloby Na svoji obranu tvrdil, že žalobci svého tatínka pravidelně navštěvovali a nikdy si na nesprávnou péči druhého žalovaného nestěžovali. Tvrzené důvody požadovaného nároku po žalovaných jsou různé, a druhý žalovaný nemůže nést odpovědnost za škodu za dobu, kdy škoda vznikla jen v důsledku nárazu automobilem a ne v důsledku tvrzené nesprávné zdravotní péče. Výše požadované škody není mezi žalované v žalobě nijak rozložena, přitom důvody vzniku škody a čas jsou naprosto rozdílné.5. Soud prvního stupně z hlediska skutkového vyšel z nesporných tvrzení procesních stran, že dne , datum,  byla , jméno FO,  způsobena újma na zdraví provozem nezjištěného vozidla. Náhrada škody byla panu , jméno FO,  přiznána rozhodnutím Obvodního soudu pro , adresa, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 11. 3. 2014. , jméno FO,  byl nejprve akutně léčen ve , právnická osoba, , následně byl umístěn v léčebně dlouhodobě nemocných a posléze byl umístěn v domově pro seniory (druhý žalovaný), odkud byl dne , datum,  převezen do , právnická osoba,  z důvodu zhoršení dechu a celkového zhoršení zdravotního stavu. V tomto zařízení zemřel dne , datum, . Jako příčina úmrtí byla shledána interakce více faktorů. Kraniotrauma z roku , rok,  bylo přispívajícím faktorem, nikoliv však jediným. Vliv imobility, který vznikl v důsledku kraniotraumatu nelze opomíjet, neboť představuje podstatný rizikový faktor pro rozvoj pneumonie. Pneumonii tak lze považovat za nepřímý důsledek krajního traumatu, i když konečné zhoršení zdravotního stavu a smrt byly důsledkem kombinace několika faktorů, včetně věku a komorbidit pacienta. Hlavní faktory, které se podílely na rozvoji pneumonie a úmrtí byla zhoršená mechanická funkce plic a ochrana dýchacích cest v důsledku dlouhodobé imobility a pokročilého věku. Zhoršení imunitní funkce a reparace, proces stárnutí a přítomnost diabetu oslabily schopnost organismu adekvátně reagovat na infekce a regeneraci. Svalová atrofie, oslabení svalstva způsobené stárnutím a dále akcelerováno dlouhodobou imobilitou, je spojeno s poklesem fyziologických rezerv organismu.6. Soud prvního stupně nejprve posuzoval otázku aktivní a pasivní legitimace, k níž uzavřel, že věcná legitimace svědčí jak straně žalující, tak straně žalovaných. První žalovaný odpovídá podle zákona o pojištění z provozu vozidla a za škodu způsobenou provozem nezjištěného vozidla.7. S poukazem na § 6 odst. 2 písm. a), § 18 odst. 1, § 24 odst. 2 písm. a), § 24 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb. a na judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu (I. ÚS 2844/14, 25 Cdo 894/2018) soud prvního stupně ve vztahu k prvnímu žalovanému konstatoval, že žalobci nebyli ve věku, kdy by byli jakkoliv závislí na , jméno FO, , ani finančně, ani péčí. K úmrtí , jméno FO,  vedlo přirozené vyčerpání organismu (zjištěno ze znaleckých posudků). První žalovaný na základě rozhodnutí Obvodního soudu pro , adresa,  odškodnil , jméno FO,  za újmu, která mu byla způsobena dopravní nehodou. Následně se , jméno FO,  dožil věku , věk,  let, což je průměrná délka života mužů v České republice. Mezi předmětnou nehodou a úmrtím , jméno FO,  tak uplynula doba více než jedenácti let a nebylo tedy prokázáno, že po této době, když předtím byl stav pana , jméno FO,  setrvalý, bez výrazných změn a následně se prudce zhoršil, byla příčinou úmrtí právě nehoda v roce , rok, . S touto argumentací žalobu ve vztahu k prvnímu žalovanému zamítl, když neshledal příčinnou souvislost mezi předmětnou dopravní nehodou a úmrtím , jméno FO, .8. Při posuzování opodstatněnosti žaloby vůči druhému žalovanému vyšel ze znaleckých posudků, jejichž závěry považoval za dostatečně a logicky odůvodněné, zohledňující všechny skutečnosti, s nimiž bylo třeba se vypořádat. Žalobu proti druhému žalovanému zamítl z důvodu nedostatku příčinné souvislosti mezi úmrtím , jméno FO,  a péčí prováděnou druhým žalovaným. V této souvislosti poukázal i na výpovědi svědkyň – pracovnic/bývalých pracovnic druhého žalovaného, a zdůraznil, že žalobci ani netvrdili, ani neprokazovali, že by si v průběhu cca sedmiletého pobytu , jméno FO,  v zařízení druhého žalovaného jakkoliv na péči stěžovali.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle procesního úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř. (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), když rozsah a výši nákladů účelně vynaložených procesně úspěšnými žalovanými v odůvodnění rozsudku specifikoval.10. Ve výroku I, II, III a IV napadli žalobci rozsudek soudu prvního stupně včas podaným odvoláním, v němž z hlediska procesního postupu soudu prvního stupně vytýkali, že se odmítl zabývat jimi vznesenou námitkou podjatosti znalce , tituly před jménem,  , jméno FO, , což je v rozporu s právním názorem Nejvyššího soudu vyjádřeným v rozsudku 21 Cdo 2616/2013, z něhož citovali. K věci samé uvedli, že pokud podle znalce , tituly před jménem,  , jméno FO,  bylo základní příčinou smrti kraniotrauma, s IC hematomem a SD, potom závěr , tituly před jménem,  , jméno FO, , že smrt byla přirozená, pravidlům logického myšlení zjevně neodpovídá. Soudu prvního stupně v tomto směru vytýkali, že v rekapitulaci obsahu znaleckého posudku v bodě 17 odůvodnění rozsudku tuto část posudku zcela pominul. Obdobně tendenčně a neúplně pak soud prvního stupně rekapituloval v bodě 19 odůvodnění rozsudku obsah revizního znaleckého posudku, kdy se soud prvního stupně dokonce uchýlil až k naprosté negaci závěrů znaleckého posudku, když například za situace, kdy znalecký ústav na straně 9 svého posudku jednoznačně uvedl, že „pneumonii tak lze považovat za nepřímý důsledek kraniotraumatu“, soud prvního stupně naopak uvedl, že dle znaleckého ústavu „pneumonii tak nelze považovat za nepřímý důsledek kraniotraumatu“. Odvolatelé považovali za relevantní závěry znaleckého ústavu, že příčinou smrti byla pneumonie označovaná jako terminální. Zdůraznili, že z obsahu ústavního znaleckého posudku dále vyplývá, že je-li jako prvotní příčina smrti zaznamenána diagnóza G 802, je tento pojem nepřesný, přesnější by byla diagnóza G 811 spastická hemiplegie. Součástí odvolací argumentace pak byly další citace z ústavního znaleckého posudku, ve vztahu k jehož závěru žalobci zdůraznili, že nemůže být pochyb o tom, že právě kraniotrauma, jež otec žalobců utrpěl při dopravní nehodě v roce , rok, , bylo jednou z příčin, které se na nepříznivém následku v podobě úmrtí otce žalobců podílely, a to jednou z příčin podstatných (odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu 25 Cdo 10062/2002, 25 Cdo 1437/2006, 23 Cdo 2539/2016, a 25 Cdo 2128/2020). Akcentovali, že navíc je při posuzování kauzality nutno zohlednit i konkrétní okolnosti předmětné nehody, kdy řidič, který otce žalobců na přechodu pro chodce nezjištěným vozidlem srazil, mu neposkytl žádnou pomoc a z místa nehody ujel. Za právně významný považovali právní názor Nejvyššího soudu vyjádřený v rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2376/2021, kde Nejvyšší soud uvedl „je-li kauzalita zjistitelná toliko v rovině pravděpodobností, lze mít vznik odpovědnosti za škodu za opodstatněný tehdy, jsou-li ostatní předpoklady vzniku odpovědnostního vztahu přítomny ve značné intenzitě“. Dovolávali se rovněž rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1704/2016, v němž Nejvyšší soud mimo jiné uvedl, že „úmyslem zákonodárce bylo, aby veškerá občanskoprávní odpovědnost pojištěného v provozu motorových vozidel za škodu na zdraví ve smyslu čl. 1 odst. 1 a 2 směrnice Evropského parlamentu a rady , rok, /14/ES ze dne, Anonymizováno, , datum,  byla kryta povinným pojištěním“.11. K odpovědnosti druhého žalovaného odvolatelé uvedli, že druhý žalovaný je poskytovatelem zdravotních služeb v oborech všeobecná zdravotní sestra, všeobecné praktické lékařství a ošetřovatelská péče, a druhý žalovaný otci žalobců zdravotní služby prostřednictvím jeho zaměstnaných zdravotních sester a lékaře také fakticky poskytoval. Z ústavního znaleckého posudku přitom vyplynulo, že se v rámci možnosti ošetřovatelské péče nedařilo u pana , jméno FO,  poslední tři dny (, datum,  až , datum, ) udržovat dostatečný příjem tekutin. Přitom teprve až dne , datum,  byl otec žalobců přeložen ze zařízení druhého žalovaného do , právnická osoba,  v těžkém stavu. Stalo se tak i přesto, že druhý žalovaný, coby poskytovatel zdravotních služeb, mohl zcela nepochybně nedostatečný příjem tekutin ze svého vlastního záznamu o příjmu tekutin zjistit a překlad otce žalobců do nemocničního zařízení zajistit již dne , datum,  či , datum, , nikoliv až dne , datum, . Odpovědnost druhého žalovaného coby poskytovatele sociálních i zdravotních služeb, je navíc odpovědností smluvní, spadající pod úpravu speciálního ustanovení § 2913 o. z., jedná se o odpovědnost objektivní. Z provedeného dokazování přitom nevyplynulo, že by druhému žalovanému nějaká současně mimořádná, nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka v dřívějším překladu otce žalobců do nemocničního zařízení bránila. I přes tuto argumentaci žalobci konstatovali, že na straně druhého žalovaného není dána odpovědnost za úmrtí jejich otce, je však dána jejich odpovědnost za zásah do jejich práva na respektování soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod publikované pod číslem 209/1992 Sb., kdy žalobci si jsou nezajištění dostatečné hydratace jejich otce ze strany žalovaného 2) ve dnech , datum,  až , datum,  vědomi a musí žít s vědomím, že pochybení žalované 2) se na kritickém stavu jejich otce podílet mohlo. V této souvislosti pak zdůraznili zejména své právo na respektování jejich soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod, stejně jako relevantní judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu. S poukazem na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 28. 4. 2009, stížnost číslo 32881/04, K. H. a další v. Slovensko, bod 47, argumentovali tím, že rovněž v těch případech, kdy zdravotnické zařízení postupuje non lege artis, avšak není postaveno najisto, že toto bylo jedinou příčinou poškození zdraví pacienta, neznamená to, že by žádná konkrétní reálná újma nemohla vzniknout. I když v takovém případě nebude možné hovořit přímo (respektive s jistotou) o poškození zdraví, minimálně dojde k zásahu do duševní sféry dotčeného jedince, jenž bude nadále žít s vědomím, že osoba mu blízká nemusela zemřít, či mohla žít déle, kdyby k danému pochybení nedošlo. Takový zásah může mít značnou intenzitu a jako takový může nepochybně ovlivnit kvalitu života postižené osoby.12. Žalobci rovněž brojili proti nákladovým výrokům (výrok III a IV) a soudu prvního stupně vytýkali, že vycházel při stanovení odměny právních zástupců obou žalovaných z tarifní hodnoty ve výši 1 000 000 Kč. V případě první žalované však žalobci v řízení uplatnili dva nároky, a to jednak odpovídající jednorázovému odškodnění pozůstalých ve výši 240 000 Kč ve smyslu § 444 obč. zák. a dále náhradu nemajetkové újmy ve smyslu § 13 obč. zák., u níž však tarifní hodnota činila dle § 9 odst. 4 advokátního tarifu do 31. 12. 2024 pouze 50 000 Kč, od 1. 1. 2025 podle § 9a odst. 1 advokátního tarifu maximálně 500 000 Kč. V případě druhého žalovaného pak žalobci uplatňovali nárok jediný, a to na náhradu nemajetkové újmy, u nějž tarifní hodnota činila dle § 9 odst. 4 advokátního tarifu do 31. 12. 2024 částku 50 000 Kč, od 1. 1. 2025 podle § 9a odst. 1 advokátního tarifu maximálně 500 000 Kč. Navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.13. První žalovaný navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v celém rozsahu, když se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o chybějící příčinné souvislosti u nároku podle § 2959 o. z. Zdůraznil, že poškozenému , jméno FO,  byla v souvislosti s dopravní nehodou poskytnuta adekvátní náhrada za způsobenou újmu. Otázku odškodnění újmy za způsobené zranění lze proto považovat za věc již pravomocně rozhodnutou. Odmítl však, že by existovala příčinná souvislost mezi jednáním škůdce a usmrcením nebo zvlášť závažným ublížením na zdraví , jméno FO, , což je předpokladem nároku podle § 2959 o. z. Poukázal na konstantní judikaturu dovolacího soudu, který uvádí, že „závěr o chybějící příčinné souvislosti mezi újmou na zdraví a dopravní nehodou vozidla pojištěného u žalované je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle které příčinnou souvislost mezi jednáním škůdce a vzniklou škodou nelze dovodit ze skutečnosti, která je již sama následkem, za nějž škůdce odpovídá z jiného právního důvodu“. Soud prvního stupně v poměrech souzené věci proto správně uzavřel, že jako příčina úmrtí byla shledána interakce více faktorů, kraniotrauma z roku , rok,  bylo přispívající faktorem, nikoliv však faktorem jediným. Vliv imobility, který vznikl v důsledku kraniotraumatu nelze opomíjet, neboť představuje podstatný rizikový faktor pro rozvoj pneumonie. Pneumonii tak lze považovat za nepřímý důsledek kraniotraumatu, i když konečné zhoršení zdravotního stavu a smrt byly důsledkem kombinace několika faktorů, včetně věku a komorbidit pacienta. Hlavní faktory, které se podílely na rozvoji pneumonie a úmrtí byly shledány zhoršená mechanická funkce plic a ochrana dýchacích cest v důsledku dlouhodobé imobility a pokročilého věku. Zhoršení imunitní funkce a reparace, proces stárnutí a přítomnost diabetu oslabily schopnost organismu adekvátně reagovat na infekce a regeneraci. Je tedy vyloučeno, aby dopravní nehoda z roku , rok,  byla podstatnou a značnou příčinou úmrtí , jméno FO, . Dopravní nehoda nepředstavuje v řetězci událostí právně relevantní příčinu úmrtí , jméno FO,  v roce , rok,  (poukaz na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1222/2012).14. Rovněž druhý žalovaný navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Poukázal na nesporná tvrzení účastníků řízení, mimo jiné, že dne , datum,  byl otec žalobců umístěn v zařízení druhé žalované jako zcela imobilní, velmi obtížně komunikující, a žalovaný mu pak po dobu více než sedmi let poskytoval sociální a zdravotní služby. Uvedl, že je pro něj obtížně srozumitelné, jak žalobci zdravotní péči druhého žalovaného o jejich otce hodnotí (katastrofální zdravotní péče), když si za celou dobu péče o jejich otce nikdy nestěžovali, nedávali jakýkoliv podnět ke zlepšení péče a sami měli o péči o jejich otce dobrý přehled, protože otce často navštěvovali, a dokonce se i podíleli o péči o něj. Ve věci byly vypracovány dva znalecké posudky a ani z jednoho z nich nevyplývá, že by zdravotní péče druhého žalovaného o otce žalobců byla z nějakých důvodů vadná, a že by žalovaná postupovala při poskytování zdravotní péče non lege artis. Sám znalec , jméno FO,  uvedl, že se ze strany druhého žalovaného jednalo o úžasnou péči v domě seniorů, když dokázala v tomto těžkém stavu, ochrnutého, imobilního a nespolupracujícího pacienta udržet v přiměřeném stavu do , věk,  let, kdy došlo k vyčerpání organismu.15. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, jež předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.16. V souzené věci se žalobci jako sekundární oběti domáhají odškodnění nemajetkové újmy za smrt jejich otce, , jméno FO, . Za hlavní a podstatnou příčinu úmrtí přitom považují rozvoj proleženin čtvrtého stupně a rozsáhlé levostranné pneumonie, kterým předcházela dlouhodobá imobilizace otce v důsledku nehody, k níž došlo v prosinci , rok, .17. Odvolací soud se nejprve, z hlediska úpravy intertemporálních ustanovení zabýval tím, jaká právní úprava na žalobou uplatněný nárok dopadá, když soud prvního stupně se této problematiky zhostil pouhým odkazem na příslušná ustanovení zákona č. 168/1999 Sb. (chybně je uvedeno číslo zákona 160/1999 Sb.). Speciálním přechodným ustanovením k závazkům je § 3079 o. z., které je třeba vykládat ve spojení s obecným ustanovením § 3028 o. z.18. Žalobci prvního žalovaného povolali k odpovědnosti podle zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 444 odst. 3 a § 13 zákona č. 40/1964 Sb. (dále též jen obč. zák.) s odůvodněním, že dlouhodobá imobilizace, rozsáhlé dekubity a rozsáhlá pneumonie byly důsledkem dopravní nehody (rok , rok, ). Za situace, kdy odpovědnost prvního žalovaného se váže k okamžiku škodní události, tj. k okamžiku porušení zákona, je třeba na nárok uplatněný proti první žalované nahlížet podle úpravy účinné do 30. 12. 2013. K uvedenému je třeba dodat, že ani dikce § 3079 odst. 2 o. z. nemění nic na zákazu zpětné účinnosti právních norem a lze jej aplikovat pouze za situace, kdy k porušení zákonné povinnosti došlo před 1. 1. 2014 za zvlášť mimořádných důvodů hodných zvláštního zřetele, což však není případ souzené věci.19. Druhého žalovaného povolali žalobci podanou žalobou k odpovědnosti za nemajetkovou újmu s odůvodněním, že druhý žalovaný při péči o jejich otce porušil smluvní povinnosti podle smlouvy o poskytování sociální služby v domově pro seniory uzavřené mezi druhým žalovaným a otcem žalobců (zastoupený opatrovníkem) dne , datum, . V daném případě je rozhodný okamžik uzavření smlouvy (§ 3028 odst. 3 o. z.), nikoliv vznik újmy či porušení povinnosti, proto i nárok žalobců směřující proti druhému žalovanému bylo třeba posoudit podle dosavadních právních předpisů.20. Podle § 444 odst. 3 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) za škodu usmrcením náleželo pozůstalým jednorázové odškodnění ve výši stanovené v tomto ustanovení podle blízkosti osoby k usmrcenému. Záměrem zákonodárce tak bylo v rámci § 444 odst. 3 obč. zák. upravit odškodnění pozůstalých při usmrcení blízké osoby za nemajetkovou újmu v případě intenzity a okolností, které jsou obvyklé. Navýšení náhrad nad paušální nad paušální jednorázové částky zakotvené v § 444 odst. 3 obč. zák. pak bylo umožněno cestou § 13 odst. 2 a 3 obč. zák., ale pouze v případech mimořádných, tj. v případech mimořádné závažnosti vzniklé nemajetkové újmy či při mimořádných okolnostech, za nichž k porušení práva došlo (srovnej příkladmo rozsudek NS ČR sp. zn. 30 Cdo 5188/2007).21. Soud prvního stupně vedl řízení a provedl dokazování procesně korektním způsobem, tedy aniž by řízení zatížil vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Ačkoliv soud prvního stupně již o námitce podjatosti soudem ustanoveného znalce rozhodl (usnesení ze dne 20. 10. 2023, č. j. , spisová značka, ), žalobci v rámci své odvolací argumentace závěr soudu prvního stupně o nepodjatosti znalce zpochybňují, tuto námitku však odvolací soud neshledal důvodnou, stejně tak jako polemiku se závěry znaleckého posudku.22. K argumentaci žalobců mířící proti soudem prvního stupně přijatým závěrům učiněných z vypracovaných znaleckých posudků odvolací soud předesílá, že znalecký posudek soud hodnotí v rámci zásady volného hodnocení důkazů jako každý jiný důkaz, odborné závěry obsažené ve znaleckém posudku však hodnocení soudu nepodléhají. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda jsou závěry znaleckého posudku náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda závěry znaleckého posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Aby soud mohl znalecký posudek hodnotit, nesmí se znalec omezit ve svém posudku na podání odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, z jakých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru (srovnej příkladmo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009 a ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4532/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. I. ÚS 1054/13).23. Zjišťuje-li soud v řízení o náhradu újmy, zda protiprávní úkon škůdce (ať již se jedná o porušení smluvní povinnosti či povinnosti zákonné) a vzniklá újma na straně poškozeného, jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku, je otázka existence příčinné souvislosti otázkou skutkovou (srovnej příkladmo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 25 Cdo 915/2005, usnesení ze dne 26. 10. 2023 sp. zn. 33 Cdo 1368/2023). Právní posouzení příčinné souvislosti pak spočívá v určení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být existence vztahu příčiny a následku zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit. K této otázce lze uzavřít, že o vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda (dále též újma) následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo (conditio sine qua non). Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu podstatnou. Je-li příčin více, působí z časového hlediska buď souběžně, anebo následně, aniž se časově překrývají; v takovém případě je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen (prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu další), že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. Řetězec příčin ale nezakládá příčinnou souvislost mezi jednáním škůdce a vzniklou škodou/újmou tehdy, vstupuje-li do děje jiná, na jednání škůdce nezávislá skutečnost, která je pro vznik škody rozhodující. Podle judikatury Nejvyššího soudu je pak nutné, aby soudy zkoumaly danou příčinu nejprve prostřednictvím teorie podmínky (conditio sine qua non) a až posléze skrze teorii adekvátnosti kauzálního nexu (srovnej nález Ústavního soudu Pl ÚS 14/24 a judikatorní odkazy v něm obsažené).24. V poměrech souzené věci bylo proto třeba z hlediska kritérií citované/odkazované judikatury zodpovědět otázku existence příčinné souvislosti mezi tvrzenou nemajetkovou újmou žalobců (blíže v řízení nespecifikovanou) vzniklou úmrtím jejich otce po dopravní nehodě, k němuž došlo v roce , rok,  (odpovědnost prvního žalovaného – událost vzniklá provozem vozidla) a/či porušením povinností vyplývajících ze smlouvy uzavřené mezi , jméno FO,  a druhým žalovaným (odpovědnost druhého žalovaného). V řízení byly vypracovány dva znalecké posudky, druhým posudkem byl ústavní znalecký posudek vypracovaný , právnická osoba,  v , adresa,  (dále též jen ústavní posudek). Oba posudky naplnily zadání, byly rovněž srozumitelně a přehledně zdůvodněny. Ze závěrů ústavního posudku vyplývá, že příčinou úmrtí otce žalobců byla pneumonie označovaná jako terminální, nebyla zjištěna příčinná souvislost mezi péčí druhého žalovaného a úmrtím K. , jméno FO, , vliv samotné dehydratace na úmrtí jmenovaného byl shledán jako zanedbatelný. Imobilita pana , jméno FO,  (jako důsledek dopravní nehody; poznámka odvolacího soudu) není jediným kauzálním faktorem vzniku bronchopneumonie, byť je tato očekávatelnou komplikací. Pneumonii ústavní posudek označil za nepřímý důsledek kraniotraumatu, současně však konstatoval, že konečné zhoršení zdravotního stavu a smrt , jméno FO,  byly důsledkem několika faktorů včetně věku a komorbidit pacienta.K odpovědnosti prvního žalovaného25. Vztah příčiny a následku je dán mezi dopravní nehodou a poškozením zdraví , jméno FO, . Za tuto újmu na zdraví byl také poškozený , jméno FO,  odškodněn (viz rozsudek Obvodního soudu pro , adresa,  ze dne 15. 1. 2014, č. j. , spisová značka, ), žalobci jako sekundární oběti za toto těžké ublížení na zdraví jejich otce odškodnění nemajetkové újmy nepožadovali. Prvotní příčinou úmrtí žalobce, k němuž došlo v , datum,  tedy cca jedenáct let po dopravní nehodě, již nebylo poškození zdraví , jméno FO,  způsobené dopravní nehodou, ale souhrn dalších příčin, které vedly k úmrtí otce žalobců a nezakládaly odpovědnost prvního žalovaného z provozu vozidla. , jméno FO,  trpěl závažnou chronickou morbiditou, bezprostřední příčinou úmrtí byla terminální pneumonie. Nejednalo se tedy o situaci (viz závěry znalců), kdy by poškození zdraví otce žalobců při dopravní nehodě bylo prvotní příčinou, která by bezprostředně vyvolala jako následek další příčiny poškození zdraví, v důsledku nichž by došlo k úmrtí , jméno FO, . V tomto směru odvolací soud odkazuje na závěry znaleckých posudků vypracovaných v tomto řízení, z nichž vyplývá, že zhoršení zdravotního stavu , jméno FO,  a jeho úmrtí byly důsledkem kombinace několika faktorů, včetně věku a komorbidit pacienta. Soud prvního stupně tedy správně uzavřel, že není dána příčinná souvislost mezi tvrzenou (a blíže nespecifikovanou) újmou žalobců coby sekundárních obětí a dopravní nehodou z roku , rok, , neboť dopravní nehoda nebyla prvotní a podstatnou příčinou úmrtí jejich otce, které mělo žalobcům přivodit újmu. Lze tedy přisvědčit obraně prvního žalovaného, že zdravotní postižení otce žalobců bylo následkem dopravní nehody, za něž mu také bylo proti prvnímu žalovanému odškodnění přiznáno.Odpovědnost druhého žalovaného26. Stejně tak soud prvního stupně správně uzavřel, že není dán kauzální nexus (vztah příčiny a následku) mezi péčí poskytovanou druhým žalovaným a úmrtím , jméno FO, , a v tomto směru platí závěry odvolacího soudu učiněné ve vztahu k první žalované s akcentem na závěry znaleckých posudků, které soud prvního stupně převzal do svých skutkových závěrů.27. Odvolací soud z důvodu shora uvedených důvodů uzavřel, že odvolací argumentace je jen polemikou především se skutkovými závěry přijatými soudem prvního stupně, která však nemá oporu v obsahu spisu, a odvolání tak nebylo způsobilé zvrátit věcnou správnost napadeného rozsudku.28. Za situace, kdy odvolací soud neshledal příčinou souvislost, jako jeden z předpokladů odpovědnosti prvního i druhého žalovaného za nemajetkovou újmu, nevyzýval již žalobce k doplnění tvrzení k újmě, která jim měla být způsobena, a rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný ve výrocích o věci samé a výrocích o nákladech řízení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil. Důvodná totiž není ani odvolací argumentace žalobců směřující proti výrokům o nákladech řízení. Předmět sporu žalobci vymezili částkou 1 000 000 Kč pro každého z nich, aniž by tento žalobní požadavek blíže upřesnili (vyjma strohého odkazu na zákonná ustanovení), soud prvního stupně proto správně stanovil odměnu za právní zastoupení v souladu s § 7 vyhl. 177/1996 Sb. (dále jen AT).29. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaní byli i v této fázi řízení plně procesně úspěšní, a náklady každého z nich jsou tvořeny odměnou za právní zastoupení z puncta 2 000 000 Kč.30. Každému ze žalovaných byla přiznána náhrada nákladů za dva úkony právní služby (1 úkon za písemné podání – vyjádření se k podanému odvolání, 1 úkon za účast u odvolacího soudního jednání dne 29. 1. 2026 podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, paušální částka ve výši 450 Kč za každý z výše uvedených úkonů. Celkové náklady bez vyčíslení DPH činí 33 500 Kč, 21% DPH 7 035 Kč, celkem náhrada účelně vynaložených každým ze žalovaných činí 40 535 Kč.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání za podmínek stanovených v § 237 o.s.ř. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Proti výroku o náhradě nákladů řízení není dovolání přípustné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSPH:2026:25.Co.365.2025.523","publishedAt":"2026-10-20","decisionAt":"2026-01-29","caseNumber":{"senate":25,"registry":"Co","index":365,"year":2025,"pageNumber":523},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Blanka","lastName":"Kapitánová","titlesAfter":"","function":"předsedkyně senátu"},"courtCode":"MSPH","caseResultType":["POTVRZENI"],"caseSubject":"o zaplacení 2 000 000 Kč, k odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. července 2025, č. j. 8 C 163/2019-463,","specialType":["ESLP"],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":8,"registry":"C","index":163,"year":2019,"pageNumber":463},"affectedDate":"2025-07-21","courtCode":"OSPH10","affectedTypes":["CONFIRM"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"7","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"9","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"9a","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"224","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"237","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"13","lexNumber":40,"lexYear":1964,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"444","lexNumber":40,"lexYear":1964,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"24","lexNumber":168,"lexYear":1999,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2959","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["LHUTY","DOKAZOVANI","JISTOTA","NAHRADA_NAKLADU","ZNALECKY_POSUDEK","ODVOLANI","NAKLADY_RIZENI","PASIVNI_LEGITIMACE","PODJATOST","HODNOCENI_DUKAZU","NEMAJETKOVA_UJMA","ZNALECNE","NASLEDEK"]},"styles":[{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":true,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}