{"uuid":"36d1ef6f-17c3-484f-83fd-83307e7fa9c5","header":[{"texts":[{"text":"Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlínou Juráškovou ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta A","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupen advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta B","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o 79 000 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 79 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 79 000 Kč od 15. 7. 2024 do zaplacení, se zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 33 079 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta B","anonStyle":"ANON"},{"text":", advokáta, se sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 79 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 79 000 Kč od 15. 7. 2024 do zaplacení, se zamítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 33 079 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta B, , advokáta, se sídlem , adresa, .","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 22. 10. 2024 se domáhala žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 79 000 Kč s 12,75% úrokem z prodlení ročně z částky 79 000 Kč od 15. 7. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že se žalovaným uzavřela dne 6. 5. 2024 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 45 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 14. 7. 2024. Dle čl. 8.1 smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou 5 splátek, celková výše jednorázové sankce tak činí 2 500 Kč. Dle čl. 3.1 smlouvy má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Žalobkyně požadovala tento poplatek jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru činí 31 500 Kč. Strany se podle čl. 7 smlouvy dohodly na možném prodloužení splatnosti, a to za podmínky, že žalovaný uhradil žalobkyni k datu splatnosti každé jednotlivé splátky úvěru alespoň částku poplatku za poskytnutí úvěru. V takovém případě se den konečné splatnosti úvěru automaticky odložil o 14 dnů a neuhrazená částka nabyla splatnosti v nově určený den. Rovněž se splatnost úvěru prodlužovala, pokud žalovaný spolu s částkou poplatku za poskytnutí úvěru vztahující se k odkládané splátce a také veškeré doposud neuhrazené splátky, ve vztahu, k nimž je v prodlení, z důvodu nesplnění podmínky pro automatické prodloužené doby splatnosti úvěru. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 31 500 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč a z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 45 000 Kč. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.nazivnost.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. K ověření žalovaným uvedených údajů byl žalovaný povinen poskytnout fotokopii svého dokladu totožnosti. Žalobkyně následně provedla lustraci dokladu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR a došlo i k ověření majitele bankovního účtu; k tomu využívá žalobkyně služeb společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". Jestliže žalovaný s nahlédnutím na účet nesouhlasil, byl za účelem ověření majitele účtu povinen provést tzv. verifikační platbu ve výši 1 Kč na bankovní účet žalobkyně. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný zaslal žalobkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Poté mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo za účelem legitimace při uzavírání smlouvy. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Žalobkyně úvěr žalovanému vyplatila dne 5. 6. 2024 na bankovní účet č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":". Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z potvrzení o provedené platby od společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", případně z výpisu z bankovního účtu žalobkyně, ale přesto nebyl žalovaným dosud uhrazen v celé výši. Odeslání předžalobní upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 15. 10. 2024. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena. Celková výše nároků žalobkyně činí po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši Kč je celkem 79 000 Kč, nejpozději splatných dne 14. 7. 2024.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. Žalovaný předně odmítl, že by žádal žalobkyni o úvěr pro účely podnikání, úvěr byl pro „podnikatelské účely“ poskytnut zcela účelově bez vědomí žalovaného a žalovaný o tomto se žalobkyní vůbec nejednal. Žalovaný o zapůjčení peněz v souvislosti s podnikáním vůbec nežádal a ani je na podnikání nepoužil. Žalobkyně si s ohledem na znalost problematiky, kdy k tomu dokumentaci zpracovávala sama žalobkyně, tedy kvalifikovaná osoba, musela a mohla mít vědomost o následku porušení svých povinností řádně zjistit skutečný účel úvěru s odbornou péčí a především vědomost o následku, že pokud nedůvodně, resp. účelově učiní namísto spotřebitelského úvěru úvěr podnikatelský aniž by skutečný účel poskytnutí prostředků byl pro podnikatele vykonávající činnost v odvětví poskytování úvěrů a potřebující finanční prostředky na svoji podnikatelskou činnost, tak se jedná o obcházení zákona či zastřený právní úkon, který je neplatný, neboť v případě disimulovaného právního úkonu tj. smlouvy o spotřebitelském úvěru musela a mohla žalobkyně vědět, že musí dodržet povinnosti vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru tj. především řádně zkoumat, tedy zajistit listinné důkazy o příjmech a výdajích povinného a následně z těchto získaných informací a podkladů učinit řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Je to totiž právě věřitel coby poskytovatel úvěru, který vystupuje při poskytování úvěrů v pozici odborníka, jenž je schopen odlišit jednotlivé druhy úvěrů a který by tak měl zjistit skutečný účel úvěru, a na základě prokázaného účelu úvěru následně dle svých znalostí a vědomostí poskytnout daný typ úvěru, resp. případně odmítnout poskytnout úvěr s tím, že požadovaný typ úvěru není oprávněn poskytovat. Žalobkyně však nikdy žádný úvěr poskytnout neodmítla, protože si sama vytvořila systém žádosti, který fakticky vždy vygeneruje prezentaci úvěru jako na podnikání žadatele. Nicméně žadatel, který je v době žádosti v pozici spotřebitele, ani netuší skutečnost, že se z něj po vyplnění formulářů stává podnikatel, aniž by ho jakožto spotřebitele kdokoliv poučil o tom, že by se tímto krokem zbavuje svých práv na ochranu spotřebitele atd. Žalovaný vyjádřil své přesvědčení, že žalobkyně obchází zákon o spotřebitelském úvěru, smlouva obsahuje ujednání v rozporu s dobrými mravy a právními předpisy a je z těchto důvodů neplatná. Jedná se o zneužití práva a nepoctivé jednání, které nemůže požívat právní ochrany. Vzhledem k tomu, že smlouva byla podepsána mezi žalobkyní jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem, jedná se o spotřebitelský úvěr v intencích zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na smlouvu a činnost smluvních stran tedy plně dopadají ustanovení uvedeného zákona a smlouva je tedy dle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ v celém rozsahu neplatná. Z této skutečnosti vyplývá, že žalobce mohl požadovat po žalovaném pouze uhrazení poskytnutých částek, a nikoli uhrazení úroku a dalších poplatků. Dále žalovaný namítal, že v daném případě se sice jedná o smlouvu podepsanou mezi žalovaným coby spotřebitelem a žalobkyní coby podnikatelem, nicméně kritérium ochrany dobrých mravů je možné a nutné zohlednit i ve vztazích mezi podnikateli. Ačkoliv je ve smlouvách o úvěru pracováno s termínem poplatku za poskytnutí úvěru, a nikoliv s výší úrokové sazby, je žalovaný přesvědčen, že tento poplatek svou povahou představuje právě skrytý úrok, když skutečné administrativní náklady nemohou přesáhnout ani 100 Kč. Ve smlouvě stanovený poplatek tak svou povahou nepředstavuje poplatek za podpis smlouvy, nýbrž se jedná o skrytý úrok. Tímto postupem se tak věřitel snaží zejména o vyhnutí se možnosti případného přezkumu výše úrokové sazby. Úrokové sazby ve smlouvě stanovené ve výši od 365 % ročně pak jednoznačně dobrým mravům odporují, kdy žalobkyně již při podpisu smlouvy počítala se zesplatněním celého úvěru a dlouhodobým prodlením žalovaného. Tato smlouva tak zjevně odporuje dobrým mravům a naplňuje kritéria zjevné nespravedlnosti, z důvodu čehož této nelze poskytnout ochranu, a to bez ohledu na skutečnost, zda žadatel o úvěr vystupoval v pozici spotřebitele či podnikatele. Tato smlouva jako celek je nadto zjevně nevyvážená, kdy vzájemné plnění je v hrubém nepoměru. Na jedné straně je poskytnutá částka 45 000 Kč, ale dle sjednané doby splatnosti je žalovaný povinen vrátit částku ve výši 76 500 Kč. Výše úroku po dobu splatnosti smlouvy, tedy za pouhých 70 dnů, tak činí 31 500 Kč. Projednávanou smlouvu o úvěru lze tak shledat jako lichevní a jednoznačně v hrubém nepoměru pro vzájemné plnění, kdy má dlužník vrátit plnění ve zjevně hrubém nepoměru k tomu, co obdržel a co za to obdržel. Z pohledu žalovaného je tak zcela zjevně nemravné a příčící se dobrým mravům, aby si za služby obdobné službám poskytovaným jinými společnostmi žalobkyně účtovala poplatky a úroky ve výši, která zjevně překračuje úroky poskytované jinými společnostmi, a současně ve výši, která byla Nejvyšším soudem označena jako lichevní. O tom pak svědčí rovněž fakt, že úrok je počítán nikoliv z dlužné jistiny, ale je účtován bez ohledu na jistinu již uhrazenou z její původně poskytnuté výše. Žalovaný uhradil žalobkyni v souvislosti s neplatnou smlouvou o úvěru na částku ve výši 45 000 Kč částku 56 800 Kč, bezdůvodné obohacení na straně žalobkyně je ve výši 11 800 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že mezi účastníky (žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným) byla dne 6. 5. 2024 uzavřena prostředky elektronické komunikace smlouva o úvěru na částku 45 000 se sjednanou dobou trvání úvěru 70 dní ode dne čerpání úvěru se splatností 14. 7. 2024. Dne 6. 5. 2024 byla platba poukázána a dne 7. 5. 2024 žalovaný čerpal poskytnutý úvěr převodem na svůj bankovní účet vedený u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":".; z téhož účtu uhradil žalobkyni v období od 21. 5. 2024 – 2. 8. 2024 celkem 56 800 Kč (pěti platbami po 6 300 Kč, platbou ve výši 15 800 a 9 500 Kč). Předžalobní výzvou ze dne 15. 10. 2024 byl žalovaný dopisem právního zástupce žalobkyně vyzýván k zaplacení částky 63 384 Kč a dále nákladů právního zastoupení ve výši 14 374,80 Kč do tří dnů; téhož dne byla výzva podána k poštovní přepravě.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. V řízení obstála procesní obrana žalovaného, totiž že smlouvu žalovaný neuzavíral jako podnikatel a nejednalo se tedy v daném případě o smlouvu o podnikatelském úvěru. Formulace textu smlouvy „o podnikatelském úvěru“ byla vytvořena samotnou žalobkyní, žalovaný neměl a vzhledem ke způsobu vyplňování na webových stránkách žalobkyně ani reálně nemohl mít vliv na její znění. Žalovaný jednal ve snaze získat finanční prostředky pro svou osobní potřebu, popřel, že by žádal o prostředky v souvislosti s podnikáním či je na podnikání použil. Označení úvěru žalobkyní jako podnikatelského lze označit za účelové, neboť vyjma identifikačních údajů žalovaného jako fyzické osoby požadovala žalobkyně v jedné rubrice toliko označení jeho identifikačního čísla (IČO) a namísto adresy bydliště adresu podnikání, z nutných dokladů pak pouze fotokopii občanského průkazu, nežádala žádné doklady k podnikatelské činnosti žalovaného ať již ve formě živnostenského oprávnění či jakéhokoliv daňového přiznání. Žalobkyně tedy prokazatelně nijak neověřovala, zda v danou chvíli žalovaný aktivně vykonává či nevykonává podnikatelskou činnost, ani zda má z této činnosti jakékoliv příjmy, neřešila ani na jaký účel bude úvěr vůbec poskytnut. Pokud je ve smlouvě označeno místo podnikání, jedná se o shodné místo s adresou trvalého bydliště žalovaného. Lze tak uzavřít, že žalovaný skutečně jednal jako spotřebitel, a proto požívá ochrany jako slabší strana smluvního vztahu. Podle § 419 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) je totiž spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. V rozsudku ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1835/2012, Nejvyšší soud dovodil, že spotřebitel je vymezen jako osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti, tedy která jedná za účelem osobní potřeby ve smyslu spotřeby, neboli nečiní tak opakovaně za úplatu. Pouhá skutečnost, že předmět plnění je hodnotný a že tato osoba má i určité podnikatelské zkušenosti a znalosti, neznamená, že nejedná jako spotřebitel. Byla to pouze a výlučně žalobkyně jako profesionál v oblasti poskytování nebankovních úvěrů, kdo nejen nesplnil řádně a úplně své předsmluvní povinnosti, ale navíc způsobem uzavírání smluv učinila tento pro klienty zavádějícím. Jednala-li tedy žalobkyně jako profesionál v oblasti poskytování nebankovních úvěrů (právě k takovému odbornému výkonu se veřejně hlásila) bez odborné péče, jde to k její tíži (§ 5 odst. 1 o. z.). Žalobkyně se zcela nezpochybnitelně v daném případě dopustila obcházení zákona o spotřebitelském úvěru, smlouva o úvěru je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatnou.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Soud tak po provedeném dokazování žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl. V řízení vzal soud za prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč. Žalovaný z daného úvěru vyčerpal uvedenou částku, uhradil žalobkyni 56 800 Kč (tato tvrzení žalobkyně v řízení nijak nerozporovala). Výše uvedená smlouva je bezesporu ve smyslu ustanovení § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a věřitel jako podnikatel. Tento však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, v řízení nebyly tvrzeny, tím spíše ani prokázány, žádné zcela konkrétní kroky směřující k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Neposoudil-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dokonce musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. Plnil-li proto věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému ve výši 45 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení a nastupuje povinnost stran neplatné smlouvy svůj vzájemný vztah si vypořádat v režimu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (toto ustanovení je ustanovením speciálním k § 2991 a násl. občanského zákoníku, upravujícím bezdůvodné obohacení, jehož úprava se zde použije jen subsidiárně). K vypořádání bezdůvodného obohacení přitom již došlo, a to ještě před podáním žaloby v této právní věci, jakýkoli žalobní požadavek žalobkyně tak není po právu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně procesně úspěšnému žalovanému byla přiznána jejich náhrada. Náklady v dané právní věci představují náklady právního zastoupení žalovaného, z toho na odměně advokáta 21 300 Kč za 5 úkonů právní služby po 4 260 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, totiž za úkony právní služby ve formě převzetí a přípravy zastoupení, podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu, vyjádření k žalobě, písemné podání ve věci samé a zastupování žalovaného u jednoho jednání soudu (§ 11 odst. 1 cit. vyhlášky), s režijním paušálem 3 x po 300 Kč, 2 x 450 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky. Na náhradě za ztrátu času za cestu ze sídla adv. kanceláře do Karviné a zpět bylo přiznáno 10 x 150 Kč (§ 14 odst. 3 cit. vyhl.) a na jízdném k jednání soudu dne 28. 2. 2025 celkem 2 737,80 Kč (z toho 2 041,60 Kč na náhradě za pohonné hmoty a 696,20 Kč na paušální náhradě za použití vozidla), tedy za cestovné v rozsahu 352 km os. vozidlem se spotřebou 5,7 l nafty na 100 km a ceně dle vyhl. č. 475/2024 Sb. 34,70 Kč za litr pohonných hmota a 5,80 Kč za ujetý kilometr na paušální náhradě. Z odměny a náhrad, tedy z částky 27 337,80 Kč, bylo na dani přiznáno 5 741 Kč (21% DPH), neboť právní zástupce žalovaného je ke dni rozhodnutí soudu plátcem DPH. Celkem tak náklady řízení byly vyčísleny částkou 33 079 Kč a tuto částku byla žalobkyně zavázána zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce dle § 149 odst. 1 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 22. 10. 2024 se domáhala žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 79 000 Kč s 12,75% úrokem z prodlení ročně z částky 79 000 Kč od 15. 7. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že se žalovaným uzavřela dne 6. 5. 2024 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 45 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 14. 7. 2024. Dle čl. 8.1 smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou 5 splátek, celková výše jednorázové sankce tak činí 2 500 Kč. Dle čl. 3.1 smlouvy má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Žalobkyně požadovala tento poplatek jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru činí 31 500 Kč. Strany se podle čl. 7 smlouvy dohodly na možném prodloužení splatnosti, a to za podmínky, že žalovaný uhradil žalobkyni k datu splatnosti každé jednotlivé splátky úvěru alespoň částku poplatku za poskytnutí úvěru. V takovém případě se den konečné splatnosti úvěru automaticky odložil o 14 dnů a neuhrazená částka nabyla splatnosti v nově určený den. Rovněž se splatnost úvěru prodlužovala, pokud žalovaný spolu s částkou poplatku za poskytnutí úvěru vztahující se k odkládané splátce a také veškeré doposud neuhrazené splátky, ve vztahu, k nimž je v prodlení, z důvodu nesplnění podmínky pro automatické prodloužené doby splatnosti úvěru. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 31 500 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč a z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 45 000 Kč. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.nazivnost.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. K ověření žalovaným uvedených údajů byl žalovaný povinen poskytnout fotokopii svého dokladu totožnosti. Žalobkyně následně provedla lustraci dokladu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR a došlo i k ověření majitele bankovního účtu; k tomu využívá žalobkyně služeb společnosti , právnická osoba, . Jestliže žalovaný s nahlédnutím na účet nesouhlasil, byl za účelem ověření majitele účtu povinen provést tzv. verifikační platbu ve výši 1 Kč na bankovní účet žalobkyně. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný zaslal žalobkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Poté mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo za účelem legitimace při uzavírání smlouvy. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Žalobkyně úvěr žalovanému vyplatila dne 5. 6. 2024 na bankovní účet č. , č. účtu, . Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z potvrzení o provedené platby od společnosti , právnická osoba, , případně z výpisu z bankovního účtu žalobkyně, ale přesto nebyl žalovaným dosud uhrazen v celé výši. Odeslání předžalobní upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 15. 10. 2024. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena. Celková výše nároků žalobkyně činí po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši Kč je celkem 79 000 Kč, nejpozději splatných dne 14. 7. 2024.2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. Žalovaný předně odmítl, že by žádal žalobkyni o úvěr pro účely podnikání, úvěr byl pro „podnikatelské účely“ poskytnut zcela účelově bez vědomí žalovaného a žalovaný o tomto se žalobkyní vůbec nejednal. Žalovaný o zapůjčení peněz v souvislosti s podnikáním vůbec nežádal a ani je na podnikání nepoužil. Žalobkyně si s ohledem na znalost problematiky, kdy k tomu dokumentaci zpracovávala sama žalobkyně, tedy kvalifikovaná osoba, musela a mohla mít vědomost o následku porušení svých povinností řádně zjistit skutečný účel úvěru s odbornou péčí a především vědomost o následku, že pokud nedůvodně, resp. účelově učiní namísto spotřebitelského úvěru úvěr podnikatelský aniž by skutečný účel poskytnutí prostředků byl pro podnikatele vykonávající činnost v odvětví poskytování úvěrů a potřebující finanční prostředky na svoji podnikatelskou činnost, tak se jedná o obcházení zákona či zastřený právní úkon, který je neplatný, neboť v případě disimulovaného právního úkonu tj. smlouvy o spotřebitelském úvěru musela a mohla žalobkyně vědět, že musí dodržet povinnosti vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru tj. především řádně zkoumat, tedy zajistit listinné důkazy o příjmech a výdajích povinného a následně z těchto získaných informací a podkladů učinit řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Je to totiž právě věřitel coby poskytovatel úvěru, který vystupuje při poskytování úvěrů v pozici odborníka, jenž je schopen odlišit jednotlivé druhy úvěrů a který by tak měl zjistit skutečný účel úvěru, a na základě prokázaného účelu úvěru následně dle svých znalostí a vědomostí poskytnout daný typ úvěru, resp. případně odmítnout poskytnout úvěr s tím, že požadovaný typ úvěru není oprávněn poskytovat. Žalobkyně však nikdy žádný úvěr poskytnout neodmítla, protože si sama vytvořila systém žádosti, který fakticky vždy vygeneruje prezentaci úvěru jako na podnikání žadatele. Nicméně žadatel, který je v době žádosti v pozici spotřebitele, ani netuší skutečnost, že se z něj po vyplnění formulářů stává podnikatel, aniž by ho jakožto spotřebitele kdokoliv poučil o tom, že by se tímto krokem zbavuje svých práv na ochranu spotřebitele atd. Žalovaný vyjádřil své přesvědčení, že žalobkyně obchází zákon o spotřebitelském úvěru, smlouva obsahuje ujednání v rozporu s dobrými mravy a právními předpisy a je z těchto důvodů neplatná. Jedná se o zneužití práva a nepoctivé jednání, které nemůže požívat právní ochrany. Vzhledem k tomu, že smlouva byla podepsána mezi žalobkyní jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem, jedná se o spotřebitelský úvěr v intencích zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na smlouvu a činnost smluvních stran tedy plně dopadají ustanovení uvedeného zákona a smlouva je tedy dle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ v celém rozsahu neplatná. Z této skutečnosti vyplývá, že žalobce mohl požadovat po žalovaném pouze uhrazení poskytnutých částek, a nikoli uhrazení úroku a dalších poplatků. Dále žalovaný namítal, že v daném případě se sice jedná o smlouvu podepsanou mezi žalovaným coby spotřebitelem a žalobkyní coby podnikatelem, nicméně kritérium ochrany dobrých mravů je možné a nutné zohlednit i ve vztazích mezi podnikateli. Ačkoliv je ve smlouvách o úvěru pracováno s termínem poplatku za poskytnutí úvěru, a nikoliv s výší úrokové sazby, je žalovaný přesvědčen, že tento poplatek svou povahou představuje právě skrytý úrok, když skutečné administrativní náklady nemohou přesáhnout ani 100 Kč. Ve smlouvě stanovený poplatek tak svou povahou nepředstavuje poplatek za podpis smlouvy, nýbrž se jedná o skrytý úrok. Tímto postupem se tak věřitel snaží zejména o vyhnutí se možnosti případného přezkumu výše úrokové sazby. Úrokové sazby ve smlouvě stanovené ve výši od 365 % ročně pak jednoznačně dobrým mravům odporují, kdy žalobkyně již při podpisu smlouvy počítala se zesplatněním celého úvěru a dlouhodobým prodlením žalovaného. Tato smlouva tak zjevně odporuje dobrým mravům a naplňuje kritéria zjevné nespravedlnosti, z důvodu čehož této nelze poskytnout ochranu, a to bez ohledu na skutečnost, zda žadatel o úvěr vystupoval v pozici spotřebitele či podnikatele. Tato smlouva jako celek je nadto zjevně nevyvážená, kdy vzájemné plnění je v hrubém nepoměru. Na jedné straně je poskytnutá částka 45 000 Kč, ale dle sjednané doby splatnosti je žalovaný povinen vrátit částku ve výši 76 500 Kč. Výše úroku po dobu splatnosti smlouvy, tedy za pouhých 70 dnů, tak činí 31 500 Kč. Projednávanou smlouvu o úvěru lze tak shledat jako lichevní a jednoznačně v hrubém nepoměru pro vzájemné plnění, kdy má dlužník vrátit plnění ve zjevně hrubém nepoměru k tomu, co obdržel a co za to obdržel. Z pohledu žalovaného je tak zcela zjevně nemravné a příčící se dobrým mravům, aby si za služby obdobné službám poskytovaným jinými společnostmi žalobkyně účtovala poplatky a úroky ve výši, která zjevně překračuje úroky poskytované jinými společnostmi, a současně ve výši, která byla Nejvyšším soudem označena jako lichevní. O tom pak svědčí rovněž fakt, že úrok je počítán nikoliv z dlužné jistiny, ale je účtován bez ohledu na jistinu již uhrazenou z její původně poskytnuté výše. Žalovaný uhradil žalobkyni v souvislosti s neplatnou smlouvou o úvěru na částku ve výši 45 000 Kč částku 56 800 Kč, bezdůvodné obohacení na straně žalobkyně je ve výši 11 800 Kč.3. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že mezi účastníky (žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným) byla dne 6. 5. 2024 uzavřena prostředky elektronické komunikace smlouva o úvěru na částku 45 000 se sjednanou dobou trvání úvěru 70 dní ode dne čerpání úvěru se splatností 14. 7. 2024. Dne 6. 5. 2024 byla platba poukázána a dne 7. 5. 2024 žalovaný čerpal poskytnutý úvěr převodem na svůj bankovní účet vedený u , právnická osoba, .; z téhož účtu uhradil žalobkyni v období od 21. 5. 2024 – 2. 8. 2024 celkem 56 800 Kč (pěti platbami po 6 300 Kč, platbou ve výši 15 800 a 9 500 Kč). Předžalobní výzvou ze dne 15. 10. 2024 byl žalovaný dopisem právního zástupce žalobkyně vyzýván k zaplacení částky 63 384 Kč a dále nákladů právního zastoupení ve výši 14 374,80 Kč do tří dnů; téhož dne byla výzva podána k poštovní přepravě.4. V řízení obstála procesní obrana žalovaného, totiž že smlouvu žalovaný neuzavíral jako podnikatel a nejednalo se tedy v daném případě o smlouvu o podnikatelském úvěru. Formulace textu smlouvy „o podnikatelském úvěru“ byla vytvořena samotnou žalobkyní, žalovaný neměl a vzhledem ke způsobu vyplňování na webových stránkách žalobkyně ani reálně nemohl mít vliv na její znění. Žalovaný jednal ve snaze získat finanční prostředky pro svou osobní potřebu, popřel, že by žádal o prostředky v souvislosti s podnikáním či je na podnikání použil. Označení úvěru žalobkyní jako podnikatelského lze označit za účelové, neboť vyjma identifikačních údajů žalovaného jako fyzické osoby požadovala žalobkyně v jedné rubrice toliko označení jeho identifikačního čísla (IČO) a namísto adresy bydliště adresu podnikání, z nutných dokladů pak pouze fotokopii občanského průkazu, nežádala žádné doklady k podnikatelské činnosti žalovaného ať již ve formě živnostenského oprávnění či jakéhokoliv daňového přiznání. Žalobkyně tedy prokazatelně nijak neověřovala, zda v danou chvíli žalovaný aktivně vykonává či nevykonává podnikatelskou činnost, ani zda má z této činnosti jakékoliv příjmy, neřešila ani na jaký účel bude úvěr vůbec poskytnut. Pokud je ve smlouvě označeno místo podnikání, jedná se o shodné místo s adresou trvalého bydliště žalovaného. Lze tak uzavřít, že žalovaný skutečně jednal jako spotřebitel, a proto požívá ochrany jako slabší strana smluvního vztahu. Podle § 419 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) je totiž spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. V rozsudku ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1835/2012, Nejvyšší soud dovodil, že spotřebitel je vymezen jako osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti, tedy která jedná za účelem osobní potřeby ve smyslu spotřeby, neboli nečiní tak opakovaně za úplatu. Pouhá skutečnost, že předmět plnění je hodnotný a že tato osoba má i určité podnikatelské zkušenosti a znalosti, neznamená, že nejedná jako spotřebitel. Byla to pouze a výlučně žalobkyně jako profesionál v oblasti poskytování nebankovních úvěrů, kdo nejen nesplnil řádně a úplně své předsmluvní povinnosti, ale navíc způsobem uzavírání smluv učinila tento pro klienty zavádějícím. Jednala-li tedy žalobkyně jako profesionál v oblasti poskytování nebankovních úvěrů (právě k takovému odbornému výkonu se veřejně hlásila) bez odborné péče, jde to k její tíži (§ 5 odst. 1 o. z.). Žalobkyně se zcela nezpochybnitelně v daném případě dopustila obcházení zákona o spotřebitelském úvěru, smlouva o úvěru je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatnou.5. Soud tak po provedeném dokazování žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl. V řízení vzal soud za prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč. Žalovaný z daného úvěru vyčerpal uvedenou částku, uhradil žalobkyni 56 800 Kč (tato tvrzení žalobkyně v řízení nijak nerozporovala). Výše uvedená smlouva je bezesporu ve smyslu ustanovení § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a věřitel jako podnikatel. Tento však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, v řízení nebyly tvrzeny, tím spíše ani prokázány, žádné zcela konkrétní kroky směřující k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Neposoudil-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dokonce musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. Plnil-li proto věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému ve výši 45 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení a nastupuje povinnost stran neplatné smlouvy svůj vzájemný vztah si vypořádat v režimu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (toto ustanovení je ustanovením speciálním k § 2991 a násl. občanského zákoníku, upravujícím bezdůvodné obohacení, jehož úprava se zde použije jen subsidiárně). K vypořádání bezdůvodného obohacení přitom již došlo, a to ještě před podáním žaloby v této právní věci, jakýkoli žalobní požadavek žalobkyně tak není po právu.6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně procesně úspěšnému žalovanému byla přiznána jejich náhrada. Náklady v dané právní věci představují náklady právního zastoupení žalovaného, z toho na odměně advokáta 21 300 Kč za 5 úkonů právní služby po 4 260 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, totiž za úkony právní služby ve formě převzetí a přípravy zastoupení, podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu, vyjádření k žalobě, písemné podání ve věci samé a zastupování žalovaného u jednoho jednání soudu (§ 11 odst. 1 cit. vyhlášky), s režijním paušálem 3 x po 300 Kč, 2 x 450 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky. Na náhradě za ztrátu času za cestu ze sídla adv. kanceláře do Karviné a zpět bylo přiznáno 10 x 150 Kč (§ 14 odst. 3 cit. vyhl.) a na jízdném k jednání soudu dne 28. 2. 2025 celkem 2 737,80 Kč (z toho 2 041,60 Kč na náhradě za pohonné hmoty a 696,20 Kč na paušální náhradě za použití vozidla), tedy za cestovné v rozsahu 352 km os. vozidlem se spotřebou 5,7 l nafty na 100 km a ceně dle vyhl. č. 475/2024 Sb. 34,70 Kč za litr pohonných hmota a 5,80 Kč za ujetý kilometr na paušální náhradě. Z odměny a náhrad, tedy z částky 27 337,80 Kč, bylo na dani přiznáno 5 741 Kč (21% DPH), neboť právní zástupce žalovaného je ke dni rozhodnutí soudu plátcem DPH. Celkem tak náklady řízení byly vyčísleny částkou 33 079 Kč a tuto částku byla žalobkyně zavázána zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce dle § 149 odst. 1 o. s. ř.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 odst. 1 věta prvá o. s. ř.) nebo exekuční návrh.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSKI:2025:19.C.401.2024.1","publishedAt":"2025-04-23","decisionAt":"2025-02-28","caseNumber":{"senate":19,"registry":"C","index":401,"year":2024,"pageNumber":89},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Pavlína","lastName":"Jurášková","titlesAfter":"","function":"samosoudkyně"},"courtCode":"OSKI","caseResultType":["ZAMITNUTI"],"caseSubject":"79 000 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"2991","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"87","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"419","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2395","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"86","lexNumber":257,"lexYear":2013,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["VZAJEMNE_PLNENI","SMLOUVA_O_UVERU","BEZDUVODNE_OBOHACENI"]},"styles":[{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}