{"uuid":"381a95f1-a161-4b1b-b751-bc7fb5bb21ad","header":[{"texts":[{"text":"Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Blanky Chlostové a soudců JUDr. Zuzany Hanákové, LL.M. a JUDr. Michala Holuba ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":",","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"st. příslušnost: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"stát","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: Česká republika – ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o 277 500 Kč s příslušenstvím,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. února 2026, č. j. 10 C 163/2025-76","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.","justification":[{"texts":[{"text":"1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 277 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 25. 7. 2025 do zaplacení (výrok I) a zároveň žalobci uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 350 Kč (výrok II).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalobce se domáhal zaplacení částky 277 500 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy způsobené neoprávněným omezením osobní svobody výkonem vazby. Tvrdil, že byl dne 30. 8. 2022 v 17:02 hodin zadržen a usnesením Okresního soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 2. 9. 2022, sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", vzat do vazby z důvodu podle § 67 písm. c) zákona č. 141/1964 Sb., trestního řádu (dále jen „tr. řád“), přičemž vazba se započítávala od okamžiku jeho zadržení. Trestní stíhání bylo zahájeno usnesením ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 31. 8. 2022, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", pro zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoníku (dále jen „tr. zákoník“). Původní právní kvalifikace byla následně změněna na přečin znásilnění podle § 185 odst. 1 tr. zákoníku a jeho jednání bylo nakonec posouzeno jako přečin sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 tr. zákoníku. Žalobce tvrdil, že na nesprávnost původní právní kvalifikace upozorňoval od počátku trestního řízení a že k jejímu přehodnocení došlo až na základě dohledu vyššího státního zastupitelství. V návaznosti na změnu právní kvalifikace vydala státní zástupkyně dne 2. 3. 2023 příkaz k jeho propuštění z vazby. Žalobce byl ve vazbě od 30. 8. 2022 do 2. 3. 2023, tedy celkem 185 dní, ačkoli po změně právní kvalifikace mohla nejvyšší doba vazby v přípravném řízení činit čtyři měsíce. Rozsudkem Okresního soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 14. 1. 2025, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", byl uznán vinným a byl mu uložen podmíněný trest odnětí svobody. Jelikož se státní zástupkyně po vyhlášení rozsudku vzdala práva na odvolání, bylo podle žalobce postaveno najisto, že mu již nemůže být uložen nepodmíněný trest odnětí svobody a vykonanou vazbu nebude možné započíst do uloženého trestu. Nárok předběžně uplatnil u žalované dne 24. 1. 2025.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že žalobce u ní předběžně uplatnil nárok dne 24. 1. 2025 a že stanoviskem ze dne 8. 8. 2025 mu sdělila, že odpovědnostní titul neshledala. Namítala, s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3171/2014, že podmínky nároku podle § 9 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“) nebyly splněny, neboť trestní stíhání žalobce nebylo zastaveno, žalobce nebyl zproštěn obžaloby ani nebyla věc postoupena jinému orgánu, nýbrž byl pravomocně odsouzen. Nárok proto podle jejího názoru žalobci nevznikl. Dále uvedla, že žalobce předběžně uplatnil nárok ještě před pravomocným skončením trestního řízení. Jeho související argumentaci, že po vydání rozsudku soudu I. stupně již nemohl být žalobci uložen trest umožňující započtení vazby, považovala za nedostatečnou, neboť před pravomocným skončením trestního řízení nebylo možné s jistotou posoudit existenci odpovědnostního titulu. Za nerozhodné považovala, že u žalobce došlo ke změně právní kvalifikace již v průběhu trestního řízení a že po této změně byla překročena nejvyšší přípustná doba vazby odpovídající nové právní kvalifikaci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobce byl dne 30. 8. 2022 v 17:02 hodin zadržen a usnesením Okresního soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 2. 9. 2022 vzat do vazby z důvodu podle § 67 písm. c) tr. řádu, přičemž vazba se započítávala od okamžiku jeho zadržení, tj. od 30. 8. 2022. Trestní stíhání bylo zahájeno pro dva skutky kvalifikované jako zvlášť závažné zločiny znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Stížnost žalobce proti rozhodnutí o vzetí do vazby byla usnesením Krajského soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 6. 10. 2022 zamítnuta.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Na základě dohledu Krajského státního zastupitelství v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" bylo zjištěno, že skutečnosti obsažené ve spise nenasvědčovaly naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle § 185 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a že dozorová státní zástupkyně se dostatečně nezabývala právní kvalifikací jednání žalobce. Dne 2. 3. 2023 byla právní kvalifikace změněna na přečin znásilnění podle § 185 odst. 1 tr. zákoníku a žalobce byl téhož dne v 10:45 hod. propuštěn z vazby, neboť po změně právní kvalifikace činila nejvyšší přípustná doba vazby v přípravném řízení čtyři měsíce. Vazba žalobce trvala celkem 185 dní.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Rozsudkem Okresního soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 14. 1. 2025, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", byl žalobce uznán vinným přečinem sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 tr zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let, podmíněně odložený na zkušební dobu tří let, a trest vyhoštění na šest let. Odvolání žalobce bylo usnesením Krajského soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 2. 7. 2025, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", zamítnuto a odsuzující rozsudek téhož dne nabyl právní moci. O následně podaném dovolání nebylo v době rozhodování soudu I. stupně rozhodnuto.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Soud I. stupně uzavřel, že žalobci nevzniklo právo na náhradu újmy podle § 9 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., neboť jeho trestní stíhání nebylo zastaveno, nebyl zproštěn obžaloby ani nebyla věc postoupena jinému orgánu, nýbrž byl za skutek, v souvislosti s nímž byl vzat do vazby, pravomocně odsouzen. Rozhodnutí o vazbě nebylo pro nezákonnost zrušeno ani změněno a jeho nezákonnost nebyla vyslovena ani jiným rozhodnutím.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3171/2014, usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 11. 2025, sp. zn. III. ÚS 1250/45, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2149/2018, a usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 8. 2020, sp. zn. I. ÚS 1656/20, dovodil, že změna právní kvalifikace skutku sama o sobě nezakládá pravomocně odsouzenému nárok na odškodnění vykonané vazby. Proto žalobu v plném rozsahu zamítl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšné žalované přiznal paušální náhradu hotových výdajů za tři úkony po 450 Kč, celkem 1 350 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Proti oběma výrokům napadeného rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. s tím, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Namítal, že uplatněný nárok na náhradu nemajetkové újmy vyplývá z nesprávného úředního postupu spočívajícího v neoprávněném omezení jeho osobní svobody výkonem vazby. Uvedl, že trestní stíhání bylo původně vedeno pro skutky kvalifikované jako zvlášť závažné zločiny znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, ačkoli jejich popis podle něj této kvalifikované skutkové podstatě neodpovídal. Jednání bylo následně kvalifikováno jako přečin znásilnění podle § 185 odst. 1 tr. zákoníku a žalobce byl nakonec pravomocně uznán vinným přečinem sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 tr. zákoníku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Žalobce zdůraznil, že byl ve vazbě od 30. 8. 2022 do 2. 3. 2023, tedy celkem 185 dní. K jeho propuštění došlo až po vykonání dohledu Krajského státního zastupitelství v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", které ve vyrozumění ze dne 23. 2. 2023 uvedlo, že skutečnosti zjištěné ze spisu nenasvědčují naplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty podle § 185 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a že dozorová státní zástupkyně se dostatečně nezabývala právní kvalifikací jeho jednání. Po změně právní kvalifikace byl dne 2. 3. 2023 vydán příkaz k jeho propuštění, neboť nejvyšší přípustná doba vazby v přípravném řízení činila čtyři měsíce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Tvrdil, že původní nesprávná právní kvalifikace neměla oporu v popisu skutku a vedla k jeho vzetí do vazby a ponechání v ní. Podle žalobce bylo vzhledem k jeho dosavadní bezúhonnosti a okolnostem případu již od počátku zřejmé, že mu nebude uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. Dále uvedl, že rozsudkem Okresního soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 14. 1. 2025 mu byl uložen podmíněný trest odnětí svobody a státní zástupkyně se po jeho vyhlášení vzdala práva na odvolání, čímž bylo podle žalobce postaveno najisto, že mu již nemůže být uložen nepodmíněný trest odnětí svobody a vykonanou vazbu nebude možné započíst do uloženého trestu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. S odkazem na § 71 odst. 2 písm. b) tr. řádu žalobce namítal, že obviněný musí být neprodleně propuštěn z vazby, je-li zřejmé, že vzhledem k jeho osobě a povaze a závažnosti věci trestní stíhání nepovede k uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Dovolával se rovněž nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 35/24, podle něhož se soud musí za stanovených okolností zabývat proporcionalitou vazby ve vztahu k reálně hrozícímu trestu. Tvrdil, že nevypořádáním této otázky došlo k porušení jeho práva na osobní svobodu podle čl. 8 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Žalobce také nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně, že mu nevznikl nárok podle § 9 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2149/2012, namítal, že pro vznik odpovědnosti podle tohoto ustanovení není nezbytné zrušení rozhodnutí o vzetí do vazby a rozhodující je výsledek trestního řízení, zejména zda došlo k pravomocnému vyslovení viny za skutek, v souvislosti s nímž byl obviněný vzat do vazby. Tvrdil, že byl odsouzen podle jiné skutkové věty a mírnější právní kvalifikace, než pro které byl vzat do vazby, a že proto nebyl pravomocně uznán vinným za skutek, v souvislosti s nímž byla vazba nařízena.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Dále namítal, že soud I. stupně nesprávně použil rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3171/2014. Podle žalobce byla v jeho případě nezákonnost vazby deklarována vyrozuměním o vykonaném dohledu, které konstatovalo nedostatečné posouzení právní kvalifikace dozorovou státní zástupkyní, a následným příkazem k jeho propuštění z vazby. Dovozoval proto existenci odpovědnostního titulu a tvrdil, že vazba byla nezákonná přinejmenším v rozsahu přesahujícím čtyřměsíční dobu přípustnou po změně právní kvalifikace.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Žalobce poukazoval rovněž kárné řízení téže dozorové státní zástupkyně vedené pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", které se mělo týkat pozdního propuštění obviněného v jiní trestní věci z vazby.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Právo na odškodnění dovozoval také přímo z čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukazoval na délku omezení osobní svobody, svou předchozí bezúhonnost, cizí státní příslušnost a následky vazby v osobní sféře. K přiměřenosti požadované částky odkazoval na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 29. 5. 1997 ve věci Tsirlis a Kouloumpas proti Řecku, stížnosti č. 19233/91 a 19234/91, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2518/2017, a ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1536/2020, a nálezy Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3183/15, a ze dne 14. 1. 2021, sp. zn. I. ÚS 4293/18.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Nakonec žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalované uloží zaplatit mu částku 277 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 25. 7. 2025 do zaplacení a nahradit mu náklady řízení před soudy obou stupňů. Alternativně navrhl, aby odvolací soud rozsudek v celém napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Žalovaná k odvolání žalobce při jednání odvolacího soudu uvedla, že rozsudek soudu I. stupně považuje za věcně správný, že žalobce byl odsouzen za skutek, pro který byl vzat do vazby a nárok na odškodnění tak žalobci nevznikl. Navrhla proto, aby byl napadený rozsudek potvrzen a aby žalobci bylo uloženo zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Soud I. stupně správně mlčky dovodil, že k projednání a rozhodnutí věci je dána mezinárodní pravomoc českých soudů. Na její určení se nepoužije nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), neboť uplatněný nárok vyplývá z odpovědnosti státu za jednání při výkonu státní moci, a nespadá proto do jeho věcné působnosti. Zvláštní pravidlo mezinárodní pravomoci pro tento druh nároku nestanoví ani Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"stát","anonStyle":"ANON"},{"text":" o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních, vyhlášená pod č. 8/1986 Sb.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Pravomoc českých soudů se proto posuzuje podle § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, podle něhož je dána, jestliže je podle českých procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky. Tato podmínka je splněna, neboť žaloba směřuje proti České republice, za kterou v tomto případě podle § 6 odst. 2 písm. a) a odst. 7 zákona č. 82/1998 Sb. jednalo ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". Obecným soudem žalované České republiky je podle § 84 a § 85 odst. 5 o. s. ř. soud, v jehož obvodu má tato organizační složka státu sídlo. Státní občanství žalobce nemá na uvedený závěr vliv.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování usnesením Okresního soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 2. 9. 2022, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", z něhož zjistil, že žalobce byl vzat do vazby podle § 68 odst. 1 tr. řádu z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) tr. řádu s tím, že vazba počala okamžikem zadržení obviněného, tj. 30. 8. 2022. V odůvodnění uvedeného rozhodnutí bylo konstatováno, že obviněný byl stíhán pro skutky kvalifikované jako zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, kterých se měl dopustit tím, že v přesně nezjištěné době od 24. 7. 2020 12 do 29. 7. 2022 v dopoledních hodinách do 10 hod. v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" v provozovně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" v místnosti kuchyně přistoupil zezadu k poškozené a tělem se na ni zezadu přimáčkl, následně ji otočil proti sobě, přimáčkl ji zepředu na sebe, kdy bylo patrné, že má erekci, následně jí začal cucat ucho, kdy poškozená měla od něj odvrácenou tvář, neboť se na něj nechtěla dívat, poté si vytáhl sám ztopořený penis z trenek a kraťas, a začal masturbovat, kdy poškozená se podezřelého bála, a nedokázala si v tu chvíli jeho jednání více bránit, kdy ji předtím již vydíral tím, že když ho nebude poslouchat, pošle její rodině soukromé fotografie a videa, na kterých je poškozená zachycena se svým kamarádem při objímání a líbání, kdy následně ejakuloval na podlahu, dalšího jednání zanechal, a dále v přesně nezjištěné době od 24. 7. 2022 do 29. 7. 2022 v dopoledních hodinách do 10 hod. následující den po předchozím jednání v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", v provozovně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" v místnosti skladu naproti kuchyni vyzval poškozenou, která seděla v tu chvíli na židli, aby si sedla na kyblík od kečupu, že chce kouřit cigarety, poté jí začal cucat ucho, kdy poškozená vstala, a chtěla z místnosti odejít, nato obviněný vstal a chtěli jí políbit na ústa, kdy toto poškozená odmítla s tím, že odchází, aby ji nechal být, tak ji obviněný začal tahat násilím za levou ruku zpět do místnosti využívané jako sklad, čímž poškozené způsobil modřinu na levé ruce, kdy poté si poškozená sedla na židli, bála se z místa odejít a obviněný jí vyhrožoval že její fotografie a videa pošle všem, a všem to řekne, poté začal obviněný poškozené opět cucat obě uši, vsouval jí ruku pod triko a pod podprsenku a poškozenou osahával na prsou, přičemž mu poškozená opět řekla, že to nechce a obviněný řekl “aspoň trochu“, kdy přitom se poškozená snažila z místnosti odejít, ale obviněný jí v odchodu bránil držením za ruku a požadoval po poškozené, aby se k němu otočila a chtěl se svým ztopořeným penisem dotknout přes oblečení jejího přirození, což se mu ale přes odpor poškozené nepodařilo, tak pouze masturboval, u čehož stále držel ruku poškozené a následně ejakuloval na podlahu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Odvolací soud rovněž zopakoval dokazování rozsudkem Okresního soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 14. 1. 2025, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", kterým bylo rozhodnuto, že žalobce je vinen, že nejméně ve třech případech v době od 9:00 hod. do 10 hod. v přesně nezjištěné dny koncem měsíce července 2022 v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" v provozovně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", okres ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", v prostoru kuchyně a dveří skladu provozovny opakovaně přistoupil zezadu k poškozené, objal ji, a poté ji přimáčkl zepředu na své tělo, líbal ji na ucho, osahával ji rukou na prsou, a to v jednom případě i pod oblečením, chytil ji za zápěstí ruky, aby nemohla odejít, následně vytáhl z kalhot ztopořený penis a masturboval, přičemž poškozená se snažila z místnosti kuchyně i prostoru dveří skladu odejít, což se jí však nepodařilo, neboť obžalovaný ji pevně držel za ruku a bránil jí v odchodu, následně ejakuloval na zem, a poté jednání zanechal, kdy poškozená se nedokázala více obžalovanému bránit, neboť se bála jeho předchozích výhrůžek, které se týkaly toho, že zveřejní fotografie a videa, na kterých se poškozená nachází a objímá se společně s přítelem, čímž spáchal přečin sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 tr. zákoníku a za to byl podle § 185a odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, který byl podmíněně odložen a byla stanovena zkušební doba v trvání tří let. Žalobci byl zároveň uložen trest vyhoštění ve výměře 6 let.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Po částečném zopakování dokazování se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že podmínky odpovědnosti státu podle § 9 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nebyly naplněny, neboť žalobce byl za jednání, v souvislosti s nímž byl vzat do vazby, pravomocně odsouzen, byť na základě mírnější právní kvalifikace, a žádné rozhodnutí o jeho vzetí do vazby ani o jejím dalším trvání nebylo pro nezákonnost zrušeno či změněno ani nebyla jeho nezákonnost jinak autoritativně deklarována.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. Z hlediska právního posouzení je třeba rozlišovat mezi odpovědností za škodu způsobenou rozhodnutím o vazbě podle § 9 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., odpovědností za nezákonné rozhodnutí podle § 8 tohoto zákona a odpovědností za nesprávný úřední postup podle § 13 uvedeného zákona. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. má právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže proti němu bylo trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu. Žádný z těchto zákonem předpokládaných způsobů skončení trestního řízení v případě žalobce nenastal.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. Jak vyplývá rovněž z komentářové literatury k § 9 zákona č. 82/1998 Sb., pro vznik odpovědnosti podle tohoto ustanovení se nevyžaduje, aby rozhodnutí o vzetí do vazby nebo o jejím prodloužení bylo pro nezákonnost zrušeno. Rozhodující je způsob skončení trestního řízení. Podmínkou vzniku práva na náhradu škody je takový výsledek trestního řízení, při němž nedojde k odsouzení dotčené osoby, resp. k pravomocnému vyslovení její viny za skutek, v souvislosti s nímž byla vzata do vazby. Těmto podmínkám odpovídá zastavení trestního stíhání, zproštění obžaloby a postoupení věci jinému orgánu (srov. Vojtek, P., Bičák, V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, komentář k § 9, s. 118 až 126). Komentář dále uvádí, že i pravomocně odsouzenému může vzniknout nárok na náhradu škody při splnění podmínek § 8 zákona č. 82/1998 Sb., bylo-li rozhodnutí o vazbě pro nezákonnost zrušeno. Případ omezení osobní svobody orgánem státu bez vazebního rozhodnutí (tj. zcela bez dokladu) je třeba posoudit jako nesprávný úřední postup podle § 13. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3171/2014, uveřejněného pod č. 72/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, může pravomocně odsouzenému vzniknout nárok na odškodnění vykonané vazby tehdy, bylo-li rozhodnutí o vzetí do vazby pro nezákonnost zrušeno či změněno nebo byla-li jeho nezákonnost jinak deklarována.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. Žalobce byl rozsudkem Okresního soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 14. 1. 2025, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", uznán vinným přečinem sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let, podmíněně odložený na zkušební dobu tří let, a trest vyhoštění na dobu šesti let. Jeho odvolání bylo usnesením Krajského soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 2. 7. 2025, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", zamítnuto a odsuzující rozsudek téhož dne nabyl právní moci. Žalobcovo trestní stíhání tedy neskončilo žádným ze způsobů uvedených v § 9 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"30. Na tomto závěru nic nemění, že trestní stíhání bylo původně vedeno pro dva skutky právně kvalifikované jako zvlášť závažné zločiny znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, následně byla právní kvalifikace změněna na přečin znásilnění podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku a v pravomocném odsuzujícím rozsudku bylo jednání žalobce posouzeno jako přečin sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 trestního zákoníku. Odlišné právní posouzení jednání samo o sobě neznamená, že žalobce nebyl odsouzen za skutek, v souvislosti s nímž byl vzat do vazby. Jak vyplynulo z opakování dokazování, žalobce byl v daném případě odsouzen rozsudkem Okresního soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 14. 1. 2025, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" za stejné skutky, pro které byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 2. 9. 2022, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":". Rozhodující tak byla totožnost skutků, nikoli zachování původní právní kvalifikace. Změnu právní kvalifikace proto nelze stavět naroveň zproštění obžaloby ani jinému výsledku trestního řízení předpokládanému v § 9 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"31. Přiléhavý je v tomto směru rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3171/2014, uveřejněný pod č. 72/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, na který správně odkázal již soud I. stupně. Nejvyšší soud v něm uzavřel, že byl-li skutek, pro který byl obviněný vzat do vazby, při konečném rozhodnutí posouzen tak, že by takové právní posouzení vzetí do vazby neumožňovalo, nepřísluší pravomocně odsouzenému pachateli odškodnění za vykonanou vazbu, pokud rozhodnutí o vzetí do vazby nebylo pro nezákonnost zrušeno či změněno nebo jeho nezákonnost nebyla jinak deklarována. Nejvyšší soud současně odmítl závěr, že odsouzení pro mírněji právně kvalifikovaný trestný čin lze fakticky považovat za zproštění obžaloby. Ústavní stížnost proti uvedenému rozsudku Nejvyššího soudu byla usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. III. ÚS 1250/15, odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. Ústavní soud neshledal ústavně nepřijatelný závěr, že odsouzení podle mírnější právní kvalifikace samo nepředstavuje deklaraci nezákonnosti vazby ani výsledek rovnocenný zproštění obžaloby.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"32. Pro nyní projednávanou věc je ještě přiléhavější usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2149/2018, na které rovněž odkázal soud I. stupně. V tam posuzované věci byl poškozený vzat do vazby pro skutek původně kvalifikovaný jako zvlášť závažný zločin loupeže, avšak pravomocně byl odsouzen pro přečin výtržnictví k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na dobu dvou let. Také v této věci poškozený","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"tvrdil, že nesprávná původní právní kvalifikace skutku vedla k jeho vzetí do vazby, v níž by při správné právní kvalifikaci nebyl, a poukazoval rovněž na to, že při této kvalifikaci by na přípravné řízení připadala nejvýše čtyřměsíční doba vazby. Nejvyšší soud dovolání odmítl, neboť neshledal důvod odchýlit se od ustálené rozhodovací praxe, podle níž je takový nárok třeba posuzovat jako nárok na náhradu újmy způsobené rozhodnutím o vazbě, nikoli jako nárok z nesprávného úředního postupu podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb., a pravomocně odsouzenému odškodnění za vykonanou vazbu nenáleží, nebylo-li rozhodnutí o vzetí do vazby pro nezákonnost zrušeno či změněno ani nebyla-li jeho nezákonnost jinak deklarována. Ústavní soud usnesením ze dne 12. 8. 2020, sp. zn. I. ÚS 1656/20, ústavní stížnost směřující proti tomuto usnesení a jemu předcházejícím rozhodnutím odmítl jako zjevně neopodstatněnou. Za ústavně konformní označil závěr, že případné vady činnosti orgánů veřejné moci, která přímo směřuje k vydání rozhodnutí a projeví se v jeho obsahu, nelze samostatně posuzovat jako nesprávný úřední postup. Právní kvalifikace skutku, která se bezprostředně promítla do rozhodnutí o vazbě, proto nemůže představovat samostatný odpovědnostní titul podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Ústavní soud současně odmítl jako nepřípustně extenzivní výklad, podle něhož by měla být odškodněna újma způsobená vazbou v důsledku původního přísnějšího právního posouzení skutku, jestliže byl obviněný následně pravomocně odsouzen podle mírnější právní kvalifikace.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"33. Uvedený závěr odpovídá rovněž stanovisku Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 30. 11. 1977, sp. zn. Plsf 3/77, uveřejněnému pod č. 35/1977 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je v komentářové literatuře k § 9 zákona č. 82/1998 Sb. citováno k vazbě vykonané nad rámec uloženého trestu. Podle tohoto stanoviska nevzniká nárok na náhradu škody za vazbu vykonanou nad rámec uloženého trestu ani z titulu nesprávného úředního postupu, ani z titulu rozhodnutí o vazbě nebo trestu, jestliže byl obžalovaný v důsledku odlišného právního posouzení skutku uvedeného v obžalobě odsouzen k mírnějšímu trestu než k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a vykonanou vazbu proto nebylo možné započíst, nebo jestliže byl uložený nepodmíněný trest kratší než vykonaná vazba (srov. Vojtek, P., Bičák, V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, komentář k § 9, s. 118 až 126). Ani skutečnost, že žalobci byl uložen pouze podmíněný trest odnětí svobody a vykonanou vazbu nebylo možné do tohoto trestu započíst, tedy proto sama o sobě nezakládá odpovědnost státu za újmu způsobenou výkonem vazby.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"34. Nedůvodná je proto námitka žalobce, že postup dozorové státní zástupkyně při původním právním posouzení skutku představoval samostatný nesprávný úřední postup. Žalobcem tvrzená újma nebyla způsobena samotným právním názorem státní zástupkyně, nýbrž výkonem vazby založeným na soudních rozhodnutích. Případné vady při shromažďování podkladů, jejich hodnocení nebo při právním posouzení skutku, které se následně promítly do obsahu vazebních rozhodnutí, nelze oddělit od těchto rozhodnutí a založit na nich samostatnou odpovědnost podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Soud v kompenzačním řízení přitom není oprávněn sám přezkoumávat zákonnost pravomocných vazebních rozhodnutí, pokud nebyla pro nezákonnost zrušena či změněna nebo jejich nezákonnost nebyla jinak závazně vyslovena.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"35. Za takovou deklaraci nezákonnosti nelze považovat ani vyrozumění Krajského státního zastupitelství v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" o vykonaném dohledu ze dne 23. 2. 2023. Z tohoto vyrozumění vyplývá, že zjištěné skutečnosti nenasvědčovaly naplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty podle § 185 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a že dozorová státní zástupkyně se dostatečně nezabývala právní kvalifikací jednání žalobce, pročež jí bylo uloženo právní kvalifikaci znovu posoudit. Vyrozumění však nezrušilo ani nezměnilo žádné soudní rozhodnutí o vazbě, nevyslovilo nezákonnost konkrétního vazebního rozhodnutí a ani neurčilo období, po které měl být žalobce ve vazbě držen nezákonně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"36. Jiný závěr nelze učinit ani z příkazu státní zástupkyně k propuštění žalobce z vazby ze dne 2. 3. 2023. Žalobce byl propuštěn v návaznosti na změnu právní kvalifikace jeho jednání na přečin znásilnění podle § 185 odst. 1 tr. zákoníku. Podle § 72a odst. 1 písm. a) tr. řádu činila nejvyšší celková doba vazby při trestním stíhání pro přečin jeden rok a podle § 72a odst. 2 věty první trestního řádu připadala na přípravné řízení jedna třetina této doby, tedy čtyři měsíce. Doba trvání vazby se podle § 72a odst. 4 věty první tr. řádu počítala ode dne omezení osobní svobody žalobce, tedy od 30. 8. 2022. V době změny právní kvalifikace dne 2. 3. 2023 proto již přesahovala dobu stanovenou pro přípravné řízení při trestním stíhání pro přečin, takže žalobce musel být podle § 72a odst. 2 věty čtvrté trestního řádu neprodleně propuštěn z vazby.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"37. Z příkazu k propuštění však nevyplývá, že vazba žalobce byla zpětně nezákonná již od uplynutí čtyř měsíců od jeho zadržení. Povinnost neprodleného propuštění vznikla v důsledku změny právní kvalifikace a z ní vyplývající změny nejvyšší přípustné doby vazby. Do té doby byla vazba vykonávána na základě existujících a pravomocných soudních rozhodnutí vztahujících se k tehdejší právní kvalifikaci stíhaného jednání. Samotná pozdější změna právní kvalifikace nemá za následek zpětné zrušení nebo změnu těchto rozhodnutí ani sama nepředstavuje autoritativní deklaraci jejich nezákonnosti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"38. Nedůvodný je rovněž poukaz žalobce na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2149/2012. V uvedené věci bylo trestní stíhání poškozeného pravomocně zastaveno z důvodu podle § 11 odst. 1 písm. j) trestního řádu. Byla tedy splněna jedna ze základních podmínek § 9 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Nejvyšší soud proto dovodil, že pro vznik nároku nebylo nutné samostatné zrušení vazebního rozhodnutí pro nezákonnost. V nynější věci však žalobce pravomocně odsouzen byl, a proto základní předpoklad, na němž spočívalo rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 2149/2012, chybí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"39. Odvolací soud nepřehlédl ani odkaz žalobce na nález Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 35/24. Ústavní soud v něm dovodil, že vzniknou-li vzhledem k povaze trestní věci a osobě obviněného objektivní pochybnosti, zda trestní stíhání povede k uložení nepodmíněného trestu, a obviněný tuto okolnost namítá, musí se vazební soud zabývat proporcionalitou vazby ve vztahu k hrozícímu trestu podle § 71 odst. 2 písm. b) trestního řádu. Má-li obviněný přesto zůstat ve vazbě, musí soud konkrétně odůvodnit existenci některého z kvalifikovaných důvodů vazby podle § 68 odst. 3 nebo 4 trestního řádu. Uvedený nález však důvodnost žalobcova nároku nezakládá. Ve","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 35/24 Ústavní soud zrušil usnesení Obvodního soudu pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 22. 9. 2023 o ponechání stěžovatele ve vazbě a navazující usnesení Městského soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"ze dne 31. 10. 2023 o zamítnutí jeho stížnosti. Nezrušil tedy původní rozhodnutí o vzetí stěžovatele do vazby. Důvodem zrušení bylo, že soudy nevypořádaly opakovaně uplatněnou námitku stěžovatele, neposoudily proporcionalitu dalšího trvání vazby ve vztahu k hrozícímu trestu a konkrétními skutečnostmi neodůvodnily existenci kvalifikovaného důvodu vazby. Ústavní soud současně výslovně uvedl, že nelze vyloučit, že by ponechání stěžovatele ve vazbě při řádném vypořádání uvedených otázek z hlediska ústavně zaručených práv obstálo. Z nálezu ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 35/24 však nelze dovozovat deklaraci nezákonnosti rozhodnutí o vazbě vydaných v trestní věci žalobce. V žalobcově trestní věci nebylo žádné rozhodnutí o jeho vzetí do vazby ani o jejím dalším trvání nálezem Ústavního soudu ani jinak zrušeno a nebylo autoritativně vysloveno, že některým konkrétním vazebním rozhodnutím bylo porušeno žalobcovo právo na osobní svobodu. Obecná východiska nálezu sp. zn. III. ÚS 35/24 proto nenahrazují zrušení či změnu žalobcových vazebních rozhodnutí ani jinou autoritativní deklaraci jejich nezákonnosti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"40. Skutečnost, že žalobci byl nakonec uložen podmíněný trest odnětí svobody, rovněž sama neprokazuje, že již při jeho vzetí do vazby nebo při každém následném rozhodování o jejím trvání muselo být zřejmé, že trestní stíhání nepovede k uložení nepodmíněného trestu. Posouzení této otázky se odvíjí od skutečností známých v době jednotlivých vazebních rozhodnutí, nikoli pouze od zpětného pohledu založeného na konečném výsledku trestního řízení. Pozdější uložení podmíněného trestu proto samo o sobě nezákonnost předchozích vazebních rozhodnutí rovněž nezakládá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"41. Nárok žalobce nelze založit ani přímou aplikací čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podmínkou práva na odškodnění podle tohoto ustanovení je, že k zatčení nebo jinému zbavení osobní svobody došlo v rozporu s některým z čl. 5 odst. 1 až 4 Úmluvy. V případě žalobce takové porušení příslušným soudem ani jiným oprávněným orgánem vysloveno nebylo. Samotná změna právní kvalifikace ani následné uložení podmíněného trestu neprokazují, že vazba byla vykonána v rozporu s čl. 5 odst. 1 až 4 Úmluvy. Stejný závěr vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3171/2014, který rozlišuje mezi odškodněním zákonné vazby podle širší vnitrostátní úpravy v § 9 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. a odškodněním za porušení čl. 5 odst. 1 až 4 Úmluvy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"42. Žalobcem citovaná rozhodnutí k jinému závěru nevedou. Rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2518/2017, a ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1536/2020, se týkaly přiměřené formy zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, nikoli předpokladů odpovědnosti státu za újmu způsobenou výkonem vazby. Nález Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3183/15, se zabýval především požadavky na stanovení výše peněžitého zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání, přičemž odpovědnostní titul byl v dané věci založen zrušením dřívějších pravomocných odsuzujících rozhodnutí. Rovněž nález Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2021, sp. zn. I. ÚS 4293/18, vycházel z trestního stíhání skončeného zproštěním obžaloby. Tato rozhodnutí proto neřeší situaci pravomocně odsouzeného, jehož vazební rozhodnutí nebylo pro nezákonnost zrušeno či změněno ani nebyla jeho nezákonnost jinak deklarována.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"43. Ani rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 29. 5. 1997 ve věci Tsirlis a Kouloumpas proti Řecku, stížnosti č. 19233/91 a 19234/91, na který žalobce odkazoval ke srovnání výše odškodnění za omezení osobní svobody, není pro posouzení existence odpovědnostního titulu v nynější věci rozhodný. Posouzením formy a výše zadostiučinění se soud zabývá až tehdy, je-li odpovědnostní titul dán. Protože v nynější věci nebyly splněny předpoklady odpovědnosti podle § 8, § 9 ani § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a nebylo konstatováno porušení některého z čl. 5 odst. 1 až 4 Úmluvy, nebyl důvod posuzovat rozsah tvrzené nemajetkové újmy ani přiměřenost žalobcem požadované částky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"44. Rovněž poukaz žalobce na jiné kárné řízení vedené proti dozorové státní zástupkyni nemá pro posouzení projednávaného nároku význam. Takové řízení se nijak netýkalo žalobcovy trestní věci ani zákonnosti rozhodnutí, na jejichž základě byla vykonávána jeho vazba.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"45. Lze proto shrnout, že žalobce byl za předmětné jednání pravomocně odsouzen, jeho trestní stíhání neskončilo žádným ze způsobů uvedených v § 9 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. a žádné rozhodnutí o jeho vazbě nebylo pro nezákonnost zrušeno či změněno ani nebyla jeho nezákonnost jinak závazně deklarována. Původní právní kvalifikaci skutku a postup dozorové státní zástupkyně nelze oddělit od soudních rozhodnutí o vazbě a posoudit jako samostatný nesprávný úřední postup. Vyrozumění o vykonaném dohledu ani příkaz k propuštění z vazby takovou deklaraci nezákonnosti nepředstavují.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"46. Soud I. stupně proto zcela správně žalobu v plném rozsahu zamítl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"47. Jelikož je napadený rozsudek ve věci samé věcně správný a nebyly zjištěny ani vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, odvolací soud jej ve výroku I podle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně správního výroku o nákladech řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"48. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. 224 odst. 1 o. s ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšné žalované, které náleží náhrada nákladů ve výši 450 Kč za jeden úkon právní služby Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu aplikovaného per analogiam (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025) za dva úkony právní služby, a to za přípravu na jednání a účast na jednání odvolacího soudu dne 1. 9. 2026.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 277 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 25. 7. 2025 do zaplacení (výrok I) a zároveň žalobci uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 350 Kč (výrok II).2. Žalobce se domáhal zaplacení částky 277 500 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy způsobené neoprávněným omezením osobní svobody výkonem vazby. Tvrdil, že byl dne 30. 8. 2022 v 17:02 hodin zadržen a usnesením Okresního soudu v , adresa,  ze dne 2. 9. 2022, sp. zn. , spisová značka, , vzat do vazby z důvodu podle § 67 písm. c) zákona č. 141/1964 Sb., trestního řádu (dále jen „tr. řád“), přičemž vazba se započítávala od okamžiku jeho zadržení. Trestní stíhání bylo zahájeno usnesením , právnická osoba,  ze dne 31. 8. 2022, č. j. , spisová značka, , pro zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoníku (dále jen „tr. zákoník“). Původní právní kvalifikace byla následně změněna na přečin znásilnění podle § 185 odst. 1 tr. zákoníku a jeho jednání bylo nakonec posouzeno jako přečin sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 tr. zákoníku. Žalobce tvrdil, že na nesprávnost původní právní kvalifikace upozorňoval od počátku trestního řízení a že k jejímu přehodnocení došlo až na základě dohledu vyššího státního zastupitelství. V návaznosti na změnu právní kvalifikace vydala státní zástupkyně dne 2. 3. 2023 příkaz k jeho propuštění z vazby. Žalobce byl ve vazbě od 30. 8. 2022 do 2. 3. 2023, tedy celkem 185 dní, ačkoli po změně právní kvalifikace mohla nejvyšší doba vazby v přípravném řízení činit čtyři měsíce. Rozsudkem Okresního soudu v , adresa,  ze dne 14. 1. 2025, č. j. , spisová značka, , byl uznán vinným a byl mu uložen podmíněný trest odnětí svobody. Jelikož se státní zástupkyně po vyhlášení rozsudku vzdala práva na odvolání, bylo podle žalobce postaveno najisto, že mu již nemůže být uložen nepodmíněný trest odnětí svobody a vykonanou vazbu nebude možné započíst do uloženého trestu. Nárok předběžně uplatnil u žalované dne 24. 1. 2025.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že žalobce u ní předběžně uplatnil nárok dne 24. 1. 2025 a že stanoviskem ze dne 8. 8. 2025 mu sdělila, že odpovědnostní titul neshledala. Namítala, s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3171/2014, že podmínky nároku podle § 9 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“) nebyly splněny, neboť trestní stíhání žalobce nebylo zastaveno, žalobce nebyl zproštěn obžaloby ani nebyla věc postoupena jinému orgánu, nýbrž byl pravomocně odsouzen. Nárok proto podle jejího názoru žalobci nevznikl. Dále uvedla, že žalobce předběžně uplatnil nárok ještě před pravomocným skončením trestního řízení. Jeho související argumentaci, že po vydání rozsudku soudu I. stupně již nemohl být žalobci uložen trest umožňující započtení vazby, považovala za nedostatečnou, neboť před pravomocným skončením trestního řízení nebylo možné s jistotou posoudit existenci odpovědnostního titulu. Za nerozhodné považovala, že u žalobce došlo ke změně právní kvalifikace již v průběhu trestního řízení a že po této změně byla překročena nejvyšší přípustná doba vazby odpovídající nové právní kvalifikaci.4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobce byl dne 30. 8. 2022 v 17:02 hodin zadržen a usnesením Okresního soudu v , adresa,  ze dne 2. 9. 2022 vzat do vazby z důvodu podle § 67 písm. c) tr. řádu, přičemž vazba se započítávala od okamžiku jeho zadržení, tj. od 30. 8. 2022. Trestní stíhání bylo zahájeno pro dva skutky kvalifikované jako zvlášť závažné zločiny znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Stížnost žalobce proti rozhodnutí o vzetí do vazby byla usnesením Krajského soudu v , adresa,  ze dne 6. 10. 2022 zamítnuta.5. Na základě dohledu Krajského státního zastupitelství v , adresa,  bylo zjištěno, že skutečnosti obsažené ve spise nenasvědčovaly naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle § 185 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a že dozorová státní zástupkyně se dostatečně nezabývala právní kvalifikací jednání žalobce. Dne 2. 3. 2023 byla právní kvalifikace změněna na přečin znásilnění podle § 185 odst. 1 tr. zákoníku a žalobce byl téhož dne v 10:45 hod. propuštěn z vazby, neboť po změně právní kvalifikace činila nejvyšší přípustná doba vazby v přípravném řízení čtyři měsíce. Vazba žalobce trvala celkem 185 dní.6. Rozsudkem Okresního soudu v , adresa,  ze dne 14. 1. 2025, č. j. , spisová značka, , byl žalobce uznán vinným přečinem sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 tr zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let, podmíněně odložený na zkušební dobu tří let, a trest vyhoštění na šest let. Odvolání žalobce bylo usnesením Krajského soudu v , adresa,  ze dne 2. 7. 2025, č. j. , spisová značka, , zamítnuto a odsuzující rozsudek téhož dne nabyl právní moci. O následně podaném dovolání nebylo v době rozhodování soudu I. stupně rozhodnuto.7. Soud I. stupně uzavřel, že žalobci nevzniklo právo na náhradu újmy podle § 9 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., neboť jeho trestní stíhání nebylo zastaveno, nebyl zproštěn obžaloby ani nebyla věc postoupena jinému orgánu, nýbrž byl za skutek, v souvislosti s nímž byl vzat do vazby, pravomocně odsouzen. Rozhodnutí o vazbě nebylo pro nezákonnost zrušeno ani změněno a jeho nezákonnost nebyla vyslovena ani jiným rozhodnutím.8. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3171/2014, usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 11. 2025, sp. zn. III. ÚS 1250/45, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2149/2018, a usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 8. 2020, sp. zn. I. ÚS 1656/20, dovodil, že změna právní kvalifikace skutku sama o sobě nezakládá pravomocně odsouzenému nárok na odškodnění vykonané vazby. Proto žalobu v plném rozsahu zamítl.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšné žalované přiznal paušální náhradu hotových výdajů za tři úkony po 450 Kč, celkem 1 350 Kč.10. Proti oběma výrokům napadeného rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. s tím, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil.11. Namítal, že uplatněný nárok na náhradu nemajetkové újmy vyplývá z nesprávného úředního postupu spočívajícího v neoprávněném omezení jeho osobní svobody výkonem vazby. Uvedl, že trestní stíhání bylo původně vedeno pro skutky kvalifikované jako zvlášť závažné zločiny znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, ačkoli jejich popis podle něj této kvalifikované skutkové podstatě neodpovídal. Jednání bylo následně kvalifikováno jako přečin znásilnění podle § 185 odst. 1 tr. zákoníku a žalobce byl nakonec pravomocně uznán vinným přečinem sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 tr. zákoníku.12. Žalobce zdůraznil, že byl ve vazbě od 30. 8. 2022 do 2. 3. 2023, tedy celkem 185 dní. K jeho propuštění došlo až po vykonání dohledu Krajského státního zastupitelství v , adresa, , které ve vyrozumění ze dne 23. 2. 2023 uvedlo, že skutečnosti zjištěné ze spisu nenasvědčují naplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty podle § 185 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a že dozorová státní zástupkyně se dostatečně nezabývala právní kvalifikací jeho jednání. Po změně právní kvalifikace byl dne 2. 3. 2023 vydán příkaz k jeho propuštění, neboť nejvyšší přípustná doba vazby v přípravném řízení činila čtyři měsíce.13. Tvrdil, že původní nesprávná právní kvalifikace neměla oporu v popisu skutku a vedla k jeho vzetí do vazby a ponechání v ní. Podle žalobce bylo vzhledem k jeho dosavadní bezúhonnosti a okolnostem případu již od počátku zřejmé, že mu nebude uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. Dále uvedl, že rozsudkem Okresního soudu v , adresa,  ze dne 14. 1. 2025 mu byl uložen podmíněný trest odnětí svobody a státní zástupkyně se po jeho vyhlášení vzdala práva na odvolání, čímž bylo podle žalobce postaveno najisto, že mu již nemůže být uložen nepodmíněný trest odnětí svobody a vykonanou vazbu nebude možné započíst do uloženého trestu.14. S odkazem na § 71 odst. 2 písm. b) tr. řádu žalobce namítal, že obviněný musí být neprodleně propuštěn z vazby, je-li zřejmé, že vzhledem k jeho osobě a povaze a závažnosti věci trestní stíhání nepovede k uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Dovolával se rovněž nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 35/24, podle něhož se soud musí za stanovených okolností zabývat proporcionalitou vazby ve vztahu k reálně hrozícímu trestu. Tvrdil, že nevypořádáním této otázky došlo k porušení jeho práva na osobní svobodu podle čl. 8 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.15. Žalobce také nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně, že mu nevznikl nárok podle § 9 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2149/2012, namítal, že pro vznik odpovědnosti podle tohoto ustanovení není nezbytné zrušení rozhodnutí o vzetí do vazby a rozhodující je výsledek trestního řízení, zejména zda došlo k pravomocnému vyslovení viny za skutek, v souvislosti s nímž byl obviněný vzat do vazby. Tvrdil, že byl odsouzen podle jiné skutkové věty a mírnější právní kvalifikace, než pro které byl vzat do vazby, a že proto nebyl pravomocně uznán vinným za skutek, v souvislosti s nímž byla vazba nařízena.16. Dále namítal, že soud I. stupně nesprávně použil rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3171/2014. Podle žalobce byla v jeho případě nezákonnost vazby deklarována vyrozuměním o vykonaném dohledu, které konstatovalo nedostatečné posouzení právní kvalifikace dozorovou státní zástupkyní, a následným příkazem k jeho propuštění z vazby. Dovozoval proto existenci odpovědnostního titulu a tvrdil, že vazba byla nezákonná přinejmenším v rozsahu přesahujícím čtyřměsíční dobu přípustnou po změně právní kvalifikace.17. Žalobce poukazoval rovněž kárné řízení téže dozorové státní zástupkyně vedené pod sp. zn. , spisová značka, , které se mělo týkat pozdního propuštění obviněného v jiní trestní věci z vazby.18. Právo na odškodnění dovozoval také přímo z čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukazoval na délku omezení osobní svobody, svou předchozí bezúhonnost, cizí státní příslušnost a následky vazby v osobní sféře. K přiměřenosti požadované částky odkazoval na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 29. 5. 1997 ve věci Tsirlis a Kouloumpas proti Řecku, stížnosti č. 19233/91 a 19234/91, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2518/2017, a ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1536/2020, a nálezy Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3183/15, a ze dne 14. 1. 2021, sp. zn. I. ÚS 4293/18.19. Nakonec žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalované uloží zaplatit mu částku 277 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 25. 7. 2025 do zaplacení a nahradit mu náklady řízení před soudy obou stupňů. Alternativně navrhl, aby odvolací soud rozsudek v celém napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.20. Žalovaná k odvolání žalobce při jednání odvolacího soudu uvedla, že rozsudek soudu I. stupně považuje za věcně správný, že žalobce byl odsouzen za skutek, pro který byl vzat do vazby a nárok na odškodnění tak žalobci nevznikl. Navrhla proto, aby byl napadený rozsudek potvrzen a aby žalobci bylo uloženo zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.21. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.22. Soud I. stupně správně mlčky dovodil, že k projednání a rozhodnutí věci je dána mezinárodní pravomoc českých soudů. Na její určení se nepoužije nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), neboť uplatněný nárok vyplývá z odpovědnosti státu za jednání při výkonu státní moci, a nespadá proto do jeho věcné působnosti. Zvláštní pravidlo mezinárodní pravomoci pro tento druh nároku nestanoví ani Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a , stát,  o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních, vyhlášená pod č. 8/1986 Sb.23. Pravomoc českých soudů se proto posuzuje podle § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, podle něhož je dána, jestliže je podle českých procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky. Tato podmínka je splněna, neboť žaloba směřuje proti České republice, za kterou v tomto případě podle § 6 odst. 2 písm. a) a odst. 7 zákona č. 82/1998 Sb. jednalo , právnická osoba, . Obecným soudem žalované České republiky je podle § 84 a § 85 odst. 5 o. s. ř. soud, v jehož obvodu má tato organizační složka státu sídlo. Státní občanství žalobce nemá na uvedený závěr vliv.24. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování usnesením Okresního soudu v , adresa,  ze dne 2. 9. 2022, č. j. , spisová značka, , z něhož zjistil, že žalobce byl vzat do vazby podle § 68 odst. 1 tr. řádu z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) tr. řádu s tím, že vazba počala okamžikem zadržení obviněného, tj. 30. 8. 2022. V odůvodnění uvedeného rozhodnutí bylo konstatováno, že obviněný byl stíhán pro skutky kvalifikované jako zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, kterých se měl dopustit tím, že v přesně nezjištěné době od 24. 7. 2020 12 do 29. 7. 2022 v dopoledních hodinách do 10 hod. v , adresa, , , adresa,  v provozovně , právnická osoba,  v místnosti kuchyně přistoupil zezadu k poškozené a tělem se na ni zezadu přimáčkl, následně ji otočil proti sobě, přimáčkl ji zepředu na sebe, kdy bylo patrné, že má erekci, následně jí začal cucat ucho, kdy poškozená měla od něj odvrácenou tvář, neboť se na něj nechtěla dívat, poté si vytáhl sám ztopořený penis z trenek a kraťas, a začal masturbovat, kdy poškozená se podezřelého bála, a nedokázala si v tu chvíli jeho jednání více bránit, kdy ji předtím již vydíral tím, že když ho nebude poslouchat, pošle její rodině soukromé fotografie a videa, na kterých je poškozená zachycena se svým kamarádem při objímání a líbání, kdy následně ejakuloval na podlahu, dalšího jednání zanechal, a dále v přesně nezjištěné době od 24. 7. 2022 do 29. 7. 2022 v dopoledních hodinách do 10 hod. následující den po předchozím jednání v , adresa, , , adresa, , v provozovně , právnická osoba,  v místnosti skladu naproti kuchyni vyzval poškozenou, která seděla v tu chvíli na židli, aby si sedla na kyblík od kečupu, že chce kouřit cigarety, poté jí začal cucat ucho, kdy poškozená vstala, a chtěla z místnosti odejít, nato obviněný vstal a chtěli jí políbit na ústa, kdy toto poškozená odmítla s tím, že odchází, aby ji nechal být, tak ji obviněný začal tahat násilím za levou ruku zpět do místnosti využívané jako sklad, čímž poškozené způsobil modřinu na levé ruce, kdy poté si poškozená sedla na židli, bála se z místa odejít a obviněný jí vyhrožoval že její fotografie a videa pošle všem, a všem to řekne, poté začal obviněný poškozené opět cucat obě uši, vsouval jí ruku pod triko a pod podprsenku a poškozenou osahával na prsou, přičemž mu poškozená opět řekla, že to nechce a obviněný řekl “aspoň trochu“, kdy přitom se poškozená snažila z místnosti odejít, ale obviněný jí v odchodu bránil držením za ruku a požadoval po poškozené, aby se k němu otočila a chtěl se svým ztopořeným penisem dotknout přes oblečení jejího přirození, což se mu ale přes odpor poškozené nepodařilo, tak pouze masturboval, u čehož stále držel ruku poškozené a následně ejakuloval na podlahu.25. Odvolací soud rovněž zopakoval dokazování rozsudkem Okresního soudu v , adresa,  ze dne 14. 1. 2025, č. j. , spisová značka, , kterým bylo rozhodnuto, že žalobce je vinen, že nejméně ve třech případech v době od 9:00 hod. do 10 hod. v přesně nezjištěné dny koncem měsíce července 2022 v , adresa,  v , adresa,  v provozovně , právnická osoba, , okres , adresa, , v prostoru kuchyně a dveří skladu provozovny opakovaně přistoupil zezadu k poškozené, objal ji, a poté ji přimáčkl zepředu na své tělo, líbal ji na ucho, osahával ji rukou na prsou, a to v jednom případě i pod oblečením, chytil ji za zápěstí ruky, aby nemohla odejít, následně vytáhl z kalhot ztopořený penis a masturboval, přičemž poškozená se snažila z místnosti kuchyně i prostoru dveří skladu odejít, což se jí však nepodařilo, neboť obžalovaný ji pevně držel za ruku a bránil jí v odchodu, následně ejakuloval na zem, a poté jednání zanechal, kdy poškozená se nedokázala více obžalovanému bránit, neboť se bála jeho předchozích výhrůžek, které se týkaly toho, že zveřejní fotografie a videa, na kterých se poškozená nachází a objímá se společně s přítelem, čímž spáchal přečin sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 tr. zákoníku a za to byl podle § 185a odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, který byl podmíněně odložen a byla stanovena zkušební doba v trvání tří let. Žalobci byl zároveň uložen trest vyhoštění ve výměře 6 let.26. Po částečném zopakování dokazování se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že podmínky odpovědnosti státu podle § 9 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nebyly naplněny, neboť žalobce byl za jednání, v souvislosti s nímž byl vzat do vazby, pravomocně odsouzen, byť na základě mírnější právní kvalifikace, a žádné rozhodnutí o jeho vzetí do vazby ani o jejím dalším trvání nebylo pro nezákonnost zrušeno či změněno ani nebyla jeho nezákonnost jinak autoritativně deklarována.27. Z hlediska právního posouzení je třeba rozlišovat mezi odpovědností za škodu způsobenou rozhodnutím o vazbě podle § 9 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., odpovědností za nezákonné rozhodnutí podle § 8 tohoto zákona a odpovědností za nesprávný úřední postup podle § 13 uvedeného zákona. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. má právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže proti němu bylo trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu. Žádný z těchto zákonem předpokládaných způsobů skončení trestního řízení v případě žalobce nenastal.28. Jak vyplývá rovněž z komentářové literatury k § 9 zákona č. 82/1998 Sb., pro vznik odpovědnosti podle tohoto ustanovení se nevyžaduje, aby rozhodnutí o vzetí do vazby nebo o jejím prodloužení bylo pro nezákonnost zrušeno. Rozhodující je způsob skončení trestního řízení. Podmínkou vzniku práva na náhradu škody je takový výsledek trestního řízení, při němž nedojde k odsouzení dotčené osoby, resp. k pravomocnému vyslovení její viny za skutek, v souvislosti s nímž byla vzata do vazby. Těmto podmínkám odpovídá zastavení trestního stíhání, zproštění obžaloby a postoupení věci jinému orgánu (srov. Vojtek, P., Bičák, V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, komentář k § 9, s. 118 až 126). Komentář dále uvádí, že i pravomocně odsouzenému může vzniknout nárok na náhradu škody při splnění podmínek § 8 zákona č. 82/1998 Sb., bylo-li rozhodnutí o vazbě pro nezákonnost zrušeno. Případ omezení osobní svobody orgánem státu bez vazebního rozhodnutí (tj. zcela bez dokladu) je třeba posoudit jako nesprávný úřední postup podle § 13. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3171/2014, uveřejněného pod č. 72/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, může pravomocně odsouzenému vzniknout nárok na odškodnění vykonané vazby tehdy, bylo-li rozhodnutí o vzetí do vazby pro nezákonnost zrušeno či změněno nebo byla-li jeho nezákonnost jinak deklarována.29. Žalobce byl rozsudkem Okresního soudu v , adresa,  ze dne 14. 1. 2025, č. j. , spisová značka, , uznán vinným přečinem sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let, podmíněně odložený na zkušební dobu tří let, a trest vyhoštění na dobu šesti let. Jeho odvolání bylo usnesením Krajského soudu v , adresa,  ze dne 2. 7. 2025, č. j. , spisová značka, , zamítnuto a odsuzující rozsudek téhož dne nabyl právní moci. Žalobcovo trestní stíhání tedy neskončilo žádným ze způsobů uvedených v § 9 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.30. Na tomto závěru nic nemění, že trestní stíhání bylo původně vedeno pro dva skutky právně kvalifikované jako zvlášť závažné zločiny znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, následně byla právní kvalifikace změněna na přečin znásilnění podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku a v pravomocném odsuzujícím rozsudku bylo jednání žalobce posouzeno jako přečin sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 trestního zákoníku. Odlišné právní posouzení jednání samo o sobě neznamená, že žalobce nebyl odsouzen za skutek, v souvislosti s nímž byl vzat do vazby. Jak vyplynulo z opakování dokazování, žalobce byl v daném případě odsouzen rozsudkem Okresního soudu v , adresa,  ze dne 14. 1. 2025, č. j. , spisová značka,  za stejné skutky, pro které byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu v , adresa,  ze dne 2. 9. 2022, č. j. , spisová značka, . Rozhodující tak byla totožnost skutků, nikoli zachování původní právní kvalifikace. Změnu právní kvalifikace proto nelze stavět naroveň zproštění obžaloby ani jinému výsledku trestního řízení předpokládanému v § 9 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.31. Přiléhavý je v tomto směru rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3171/2014, uveřejněný pod č. 72/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, na který správně odkázal již soud I. stupně. Nejvyšší soud v něm uzavřel, že byl-li skutek, pro který byl obviněný vzat do vazby, při konečném rozhodnutí posouzen tak, že by takové právní posouzení vzetí do vazby neumožňovalo, nepřísluší pravomocně odsouzenému pachateli odškodnění za vykonanou vazbu, pokud rozhodnutí o vzetí do vazby nebylo pro nezákonnost zrušeno či změněno nebo jeho nezákonnost nebyla jinak deklarována. Nejvyšší soud současně odmítl závěr, že odsouzení pro mírněji právně kvalifikovaný trestný čin lze fakticky považovat za zproštění obžaloby. Ústavní stížnost proti uvedenému rozsudku Nejvyššího soudu byla usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. III. ÚS 1250/15, odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. Ústavní soud neshledal ústavně nepřijatelný závěr, že odsouzení podle mírnější právní kvalifikace samo nepředstavuje deklaraci nezákonnosti vazby ani výsledek rovnocenný zproštění obžaloby.32. Pro nyní projednávanou věc je ještě přiléhavější usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2149/2018, na které rovněž odkázal soud I. stupně. V tam posuzované věci byl poškozený vzat do vazby pro skutek původně kvalifikovaný jako zvlášť závažný zločin loupeže, avšak pravomocně byl odsouzen pro přečin výtržnictví k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na dobu dvou let. Také v této věci poškozený, Anonymizováno, tvrdil, že nesprávná původní právní kvalifikace skutku vedla k jeho vzetí do vazby, v níž by při správné právní kvalifikaci nebyl, a poukazoval rovněž na to, že při této kvalifikaci by na přípravné řízení připadala nejvýše čtyřměsíční doba vazby. Nejvyšší soud dovolání odmítl, neboť neshledal důvod odchýlit se od ustálené rozhodovací praxe, podle níž je takový nárok třeba posuzovat jako nárok na náhradu újmy způsobené rozhodnutím o vazbě, nikoli jako nárok z nesprávného úředního postupu podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb., a pravomocně odsouzenému odškodnění za vykonanou vazbu nenáleží, nebylo-li rozhodnutí o vzetí do vazby pro nezákonnost zrušeno či změněno ani nebyla-li jeho nezákonnost jinak deklarována. Ústavní soud usnesením ze dne 12. 8. 2020, sp. zn. I. ÚS 1656/20, ústavní stížnost směřující proti tomuto usnesení a jemu předcházejícím rozhodnutím odmítl jako zjevně neopodstatněnou. Za ústavně konformní označil závěr, že případné vady činnosti orgánů veřejné moci, která přímo směřuje k vydání rozhodnutí a projeví se v jeho obsahu, nelze samostatně posuzovat jako nesprávný úřední postup. Právní kvalifikace skutku, která se bezprostředně promítla do rozhodnutí o vazbě, proto nemůže představovat samostatný odpovědnostní titul podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Ústavní soud současně odmítl jako nepřípustně extenzivní výklad, podle něhož by měla být odškodněna újma způsobená vazbou v důsledku původního přísnějšího právního posouzení skutku, jestliže byl obviněný následně pravomocně odsouzen podle mírnější právní kvalifikace.33. Uvedený závěr odpovídá rovněž stanovisku Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 30. 11. 1977, sp. zn. Plsf 3/77, uveřejněnému pod č. 35/1977 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je v komentářové literatuře k § 9 zákona č. 82/1998 Sb. citováno k vazbě vykonané nad rámec uloženého trestu. Podle tohoto stanoviska nevzniká nárok na náhradu škody za vazbu vykonanou nad rámec uloženého trestu ani z titulu nesprávného úředního postupu, ani z titulu rozhodnutí o vazbě nebo trestu, jestliže byl obžalovaný v důsledku odlišného právního posouzení skutku uvedeného v obžalobě odsouzen k mírnějšímu trestu než k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a vykonanou vazbu proto nebylo možné započíst, nebo jestliže byl uložený nepodmíněný trest kratší než vykonaná vazba (srov. Vojtek, P., Bičák, V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, komentář k § 9, s. 118 až 126). Ani skutečnost, že žalobci byl uložen pouze podmíněný trest odnětí svobody a vykonanou vazbu nebylo možné do tohoto trestu započíst, tedy proto sama o sobě nezakládá odpovědnost státu za újmu způsobenou výkonem vazby.34. Nedůvodná je proto námitka žalobce, že postup dozorové státní zástupkyně při původním právním posouzení skutku představoval samostatný nesprávný úřední postup. Žalobcem tvrzená újma nebyla způsobena samotným právním názorem státní zástupkyně, nýbrž výkonem vazby založeným na soudních rozhodnutích. Případné vady při shromažďování podkladů, jejich hodnocení nebo při právním posouzení skutku, které se následně promítly do obsahu vazebních rozhodnutí, nelze oddělit od těchto rozhodnutí a založit na nich samostatnou odpovědnost podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Soud v kompenzačním řízení přitom není oprávněn sám přezkoumávat zákonnost pravomocných vazebních rozhodnutí, pokud nebyla pro nezákonnost zrušena či změněna nebo jejich nezákonnost nebyla jinak závazně vyslovena.35. Za takovou deklaraci nezákonnosti nelze považovat ani vyrozumění Krajského státního zastupitelství v , adresa,  o vykonaném dohledu ze dne 23. 2. 2023. Z tohoto vyrozumění vyplývá, že zjištěné skutečnosti nenasvědčovaly naplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty podle § 185 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a že dozorová státní zástupkyně se dostatečně nezabývala právní kvalifikací jednání žalobce, pročež jí bylo uloženo právní kvalifikaci znovu posoudit. Vyrozumění však nezrušilo ani nezměnilo žádné soudní rozhodnutí o vazbě, nevyslovilo nezákonnost konkrétního vazebního rozhodnutí a ani neurčilo období, po které měl být žalobce ve vazbě držen nezákonně.36. Jiný závěr nelze učinit ani z příkazu státní zástupkyně k propuštění žalobce z vazby ze dne 2. 3. 2023. Žalobce byl propuštěn v návaznosti na změnu právní kvalifikace jeho jednání na přečin znásilnění podle § 185 odst. 1 tr. zákoníku. Podle § 72a odst. 1 písm. a) tr. řádu činila nejvyšší celková doba vazby při trestním stíhání pro přečin jeden rok a podle § 72a odst. 2 věty první trestního řádu připadala na přípravné řízení jedna třetina této doby, tedy čtyři měsíce. Doba trvání vazby se podle § 72a odst. 4 věty první tr. řádu počítala ode dne omezení osobní svobody žalobce, tedy od 30. 8. 2022. V době změny právní kvalifikace dne 2. 3. 2023 proto již přesahovala dobu stanovenou pro přípravné řízení při trestním stíhání pro přečin, takže žalobce musel být podle § 72a odst. 2 věty čtvrté trestního řádu neprodleně propuštěn z vazby.37. Z příkazu k propuštění však nevyplývá, že vazba žalobce byla zpětně nezákonná již od uplynutí čtyř měsíců od jeho zadržení. Povinnost neprodleného propuštění vznikla v důsledku změny právní kvalifikace a z ní vyplývající změny nejvyšší přípustné doby vazby. Do té doby byla vazba vykonávána na základě existujících a pravomocných soudních rozhodnutí vztahujících se k tehdejší právní kvalifikaci stíhaného jednání. Samotná pozdější změna právní kvalifikace nemá za následek zpětné zrušení nebo změnu těchto rozhodnutí ani sama nepředstavuje autoritativní deklaraci jejich nezákonnosti.38. Nedůvodný je rovněž poukaz žalobce na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2149/2012. V uvedené věci bylo trestní stíhání poškozeného pravomocně zastaveno z důvodu podle § 11 odst. 1 písm. j) trestního řádu. Byla tedy splněna jedna ze základních podmínek § 9 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Nejvyšší soud proto dovodil, že pro vznik nároku nebylo nutné samostatné zrušení vazebního rozhodnutí pro nezákonnost. V nynější věci však žalobce pravomocně odsouzen byl, a proto základní předpoklad, na němž spočívalo rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 2149/2012, chybí.39. Odvolací soud nepřehlédl ani odkaz žalobce na nález Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 35/24. Ústavní soud v něm dovodil, že vzniknou-li vzhledem k povaze trestní věci a osobě obviněného objektivní pochybnosti, zda trestní stíhání povede k uložení nepodmíněného trestu, a obviněný tuto okolnost namítá, musí se vazební soud zabývat proporcionalitou vazby ve vztahu k hrozícímu trestu podle § 71 odst. 2 písm. b) trestního řádu. Má-li obviněný přesto zůstat ve vazbě, musí soud konkrétně odůvodnit existenci některého z kvalifikovaných důvodů vazby podle § 68 odst. 3 nebo 4 trestního řádu. Uvedený nález však důvodnost žalobcova nároku nezakládá. Ve, Anonymizováno, věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 35/24 Ústavní soud zrušil usnesení Obvodního soudu pro , adresa,  ze dne 22. 9. 2023 o ponechání stěžovatele ve vazbě a navazující usnesení Městského soudu v , adresa, , Anonymizováno, ze dne 31. 10. 2023 o zamítnutí jeho stížnosti. Nezrušil tedy původní rozhodnutí o vzetí stěžovatele do vazby. Důvodem zrušení bylo, že soudy nevypořádaly opakovaně uplatněnou námitku stěžovatele, neposoudily proporcionalitu dalšího trvání vazby ve vztahu k hrozícímu trestu a konkrétními skutečnostmi neodůvodnily existenci kvalifikovaného důvodu vazby. Ústavní soud současně výslovně uvedl, že nelze vyloučit, že by ponechání stěžovatele ve vazbě při řádném vypořádání uvedených otázek z hlediska ústavně zaručených práv obstálo. Z nálezu ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 35/24 však nelze dovozovat deklaraci nezákonnosti rozhodnutí o vazbě vydaných v trestní věci žalobce. V žalobcově trestní věci nebylo žádné rozhodnutí o jeho vzetí do vazby ani o jejím dalším trvání nálezem Ústavního soudu ani jinak zrušeno a nebylo autoritativně vysloveno, že některým konkrétním vazebním rozhodnutím bylo porušeno žalobcovo právo na osobní svobodu. Obecná východiska nálezu sp. zn. III. ÚS 35/24 proto nenahrazují zrušení či změnu žalobcových vazebních rozhodnutí ani jinou autoritativní deklaraci jejich nezákonnosti.40. Skutečnost, že žalobci byl nakonec uložen podmíněný trest odnětí svobody, rovněž sama neprokazuje, že již při jeho vzetí do vazby nebo při každém následném rozhodování o jejím trvání muselo být zřejmé, že trestní stíhání nepovede k uložení nepodmíněného trestu. Posouzení této otázky se odvíjí od skutečností známých v době jednotlivých vazebních rozhodnutí, nikoli pouze od zpětného pohledu založeného na konečném výsledku trestního řízení. Pozdější uložení podmíněného trestu proto samo o sobě nezákonnost předchozích vazebních rozhodnutí rovněž nezakládá.41. Nárok žalobce nelze založit ani přímou aplikací čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podmínkou práva na odškodnění podle tohoto ustanovení je, že k zatčení nebo jinému zbavení osobní svobody došlo v rozporu s některým z čl. 5 odst. 1 až 4 Úmluvy. V případě žalobce takové porušení příslušným soudem ani jiným oprávněným orgánem vysloveno nebylo. Samotná změna právní kvalifikace ani následné uložení podmíněného trestu neprokazují, že vazba byla vykonána v rozporu s čl. 5 odst. 1 až 4 Úmluvy. Stejný závěr vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3171/2014, který rozlišuje mezi odškodněním zákonné vazby podle širší vnitrostátní úpravy v § 9 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. a odškodněním za porušení čl. 5 odst. 1 až 4 Úmluvy.42. Žalobcem citovaná rozhodnutí k jinému závěru nevedou. Rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2518/2017, a ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1536/2020, se týkaly přiměřené formy zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, nikoli předpokladů odpovědnosti státu za újmu způsobenou výkonem vazby. Nález Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3183/15, se zabýval především požadavky na stanovení výše peněžitého zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání, přičemž odpovědnostní titul byl v dané věci založen zrušením dřívějších pravomocných odsuzujících rozhodnutí. Rovněž nález Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2021, sp. zn. I. ÚS 4293/18, vycházel z trestního stíhání skončeného zproštěním obžaloby. Tato rozhodnutí proto neřeší situaci pravomocně odsouzeného, jehož vazební rozhodnutí nebylo pro nezákonnost zrušeno či změněno ani nebyla jeho nezákonnost jinak deklarována.43. Ani rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 29. 5. 1997 ve věci Tsirlis a Kouloumpas proti Řecku, stížnosti č. 19233/91 a 19234/91, na který žalobce odkazoval ke srovnání výše odškodnění za omezení osobní svobody, není pro posouzení existence odpovědnostního titulu v nynější věci rozhodný. Posouzením formy a výše zadostiučinění se soud zabývá až tehdy, je-li odpovědnostní titul dán. Protože v nynější věci nebyly splněny předpoklady odpovědnosti podle § 8, § 9 ani § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a nebylo konstatováno porušení některého z čl. 5 odst. 1 až 4 Úmluvy, nebyl důvod posuzovat rozsah tvrzené nemajetkové újmy ani přiměřenost žalobcem požadované částky.44. Rovněž poukaz žalobce na jiné kárné řízení vedené proti dozorové státní zástupkyni nemá pro posouzení projednávaného nároku význam. Takové řízení se nijak netýkalo žalobcovy trestní věci ani zákonnosti rozhodnutí, na jejichž základě byla vykonávána jeho vazba.45. Lze proto shrnout, že žalobce byl za předmětné jednání pravomocně odsouzen, jeho trestní stíhání neskončilo žádným ze způsobů uvedených v § 9 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. a žádné rozhodnutí o jeho vazbě nebylo pro nezákonnost zrušeno či změněno ani nebyla jeho nezákonnost jinak závazně deklarována. Původní právní kvalifikaci skutku a postup dozorové státní zástupkyně nelze oddělit od soudních rozhodnutí o vazbě a posoudit jako samostatný nesprávný úřední postup. Vyrozumění o vykonaném dohledu ani příkaz k propuštění z vazby takovou deklaraci nezákonnosti nepředstavují.46. Soud I. stupně proto zcela správně žalobu v plném rozsahu zamítl.47. Jelikož je napadený rozsudek ve věci samé věcně správný a nebyly zjištěny ani vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, odvolací soud jej ve výroku I podle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně správního výroku o nákladech řízení.48. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. 224 odst. 1 o. s ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšné žalované, které náleží náhrada nákladů ve výši 450 Kč za jeden úkon právní služby Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu aplikovaného per analogiam (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025) za dva úkony právní služby, a to za přípravu na jednání a účast na jednání odvolacího soudu dne 1. 9. 2026.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu I. stupně ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení, avšak jen za splnění podmínek a z důvodů stanovených v § 237 o. s. ř. ve znění od 30. 9. 2017 - jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku v části týkající se výroku o nákladech řízení není dovolání přípustné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSPH:2026:12.Co.185.2026.99","publishedAt":"2026-11-02","decisionAt":"2026-09-01","caseNumber":{"senate":12,"registry":"Co","index":185,"year":2026,"pageNumber":99},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Blanka","lastName":"Chlostová","titlesAfter":"","function":"předsedkyně senátu"},"courtCode":"MSPH","caseResultType":["POTVRZENI"],"caseSubject":"o 277 500 Kč s příslušenstvím,","specialType":["ESLP","EP1250"],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":10,"registry":"C","index":163,"year":2025,"pageNumber":76},"affectedDate":"2026-02-17","courtCode":"OSPH02","affectedTypes":["CONFIRM"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"13","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"11","lexNumber":141,"lexYear":1961,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"67","lexNumber":141,"lexYear":1961,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"68","lexNumber":141,"lexYear":1961,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"71","lexNumber":141,"lexYear":1961,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"72a","lexNumber":141,"lexYear":1961,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"84","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"85","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"205","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"213","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"237","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"67","lexNumber":141,"lexYear":1964,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"6","lexNumber":82,"lexYear":1998,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"8","lexNumber":82,"lexYear":1998,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"9","lexNumber":82,"lexYear":1998,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"13","lexNumber":82,"lexYear":1998,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"185","lexNumber":40,"lexYear":2009,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"185a","lexNumber":40,"lexYear":2009,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"13","lexNumber":418,"lexYear":2011,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"6","lexNumber":91,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NAKLADY_RIZENI","POPIS_SKUTKU","ZADOSTIUCINENI_SATISFAKCE","SKUTEK","NAHRADA_NAKLADU","POSTOUPENI_VECI","NEMAJETKOVA_UJMA","NASLEDEK","ODVOLANI"]},"styles":[{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}