{"uuid":"39b0510b-64c3-4ca2-913d-5d7131ad539c","header":[{"texts":[{"text":"Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Sekvardem, Ph.D., ve věci žalobce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce A","anonStyle":"ANON"},{"text":"., se sídlem v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce A","anonStyle":"ANON"},{"text":", PSČ: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" IČ: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", zastoupeného ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce B","anonStyle":"ANON"},{"text":", advokátem se sídlem v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce A","anonStyle":"ANON"},{"text":", PSČ: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", proti žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", nar. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", bytem v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", PSČ: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", o zaplacení částky 65 904,16 Kč s příslušenstvím,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13 100,- Kč, a to v pravidelných splátkách ve výši 1 500,- Kč splatných vždy do 15. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žaloba se zamítá v rozsahu, v jakém se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu částku 52 804,16 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 19 246,70 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 821,82 Kč, roční úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 65 904,16 Kč za dobu od 30. 7. 2024 do zaplacení a úrok v roční výši 15 % z částky 47 491,29 Kč za dobu od 30. 7. 2024 do zaplacení a ve výši 14,75 % z částky 18 412,87 Kč za dobu od 30. 7. 2024 do zaplacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13 100,- Kč, a to v pravidelných splátkách ve výši 1 500,- Kč splatných vždy do 15. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v rozsahu, v jakém se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu částku 52 804,16 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 19 246,70 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 821,82 Kč, roční úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 65 904,16 Kč za dobu od 30. 7. 2024 do zaplacení a úrok v roční výši 15 % z částky 47 491,29 Kč za dobu od 30. 7. 2024 do zaplacení a ve výši 14,75 % z částky 18 412,87 Kč za dobu od 30. 7. 2024 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobce se žalobou podanou dne 30. 9. 23. 2. 2025 domáhal uložení povinnosti žalovanému, aby mu zaplatil částku 65 904,16 Kč s příslušenstvím. Uvedená částka je tvořena dluhem ze smlouvy o úvěru z 23. 2. 2022, kde jistina činí 18 412,87 Kč a kapitalizované a procentní příslušenství. U druhé ze smluv z 21. 7. 2021 jde o dluh na jistině ve výši 47 491,29 Kč a rovněž příslušenství. Původní jistina činila 23 000,- Kč, resp. 70 000,- Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. S ohledem na souhlas žalobce a absenci vyjádření žalovaného soud příslušný podle § 85 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ“), rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a OSŘ pouze na základě listin. Na jejich základě dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla 21. 7. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 70 000,- Kč, s níž byla spojena povinnost uhradit související poplatky a úrok ve výši 69 %, když dluh měl být hrazen ve splátkách po 6 275,- Kč/měsíc (24 splátek). Při sjednávání úvěru byly deklarovány příjmy žalovaného ve výši 32 323,- Kč (a další příjmy domácnosti 2 000,- Kč). Externí splátky měly činit 5 000,- Kč a interní u poskytovatele úvěru 7 514,- Kč, další výdaje pak činily 8 700,- Kč. Doložena byla výše příjmu. Dle přehledu plateb soud zjistil, že na uvedenou smlouvu bylo hrazeno od července 2021 do července 2022 s výjimkou jednoho měsíce, kdy nebylo hrazeno vůbec a měsíc nefiguruje ani ve splátkovém kalendáři (prosinec 2021) a v jednom měsíci bylo uhrazeno pouze 6 200,- Kč (únor 2022). Součástí plateb bylo i pojištění, které bylo sjednáno. Celkem byla žalovaným uhrazena částka 69 200,- Kč. Druhá smlouva byla uzavřena mezi týmiž účastníky 23. 2. 2022 na částku 23 000,- Kč, která měla být splacena ve 24 měsíčních splátkách po 2 062,- Kč, včetně úroku ve výši 69 %. Pro účely prověření úvěryschopnosti byl dokládán příjem 33 293,- Kč (plus další příjem žadatele 2 000,- Kč a domácnosti 25 000,- Kč, jež dokládány nebyly) a výdaje byly kalkulovány ve výši 5 000,- Kč externích splátek, 8 416,- Kč splátek interních a další výdaje 10 000,- Kč. V případě obou smluv byl deklarován nájemní vztah, aniž by byl dokládán titul k užívání jakéhokoli typu bydlení, ani nebyly dokládány další příjmy žadatele nebo domácnosti. Z přehledu plateb u druhé ze smluv bylo zjištěno, že žalovaný uhradil v období březen až srpen 2022 pět splátek v celkové výši 10 700,- Kč, když měsíc červenec 2022 v kalendáři nefiguruje. Pohledávka na žalobce byla postoupena smlouvou 29. 7. 2024 a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem z téhož dne. Dluh nebyl uhrazen přes výzvu z 31. 10. 2024.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ”). Dle ustanovení § 2395 OZ se úvěrující zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní prostředky a oproti tomu stojí závazek úvěrovaného mu tyto prostředky vrátit s úrokem. S přihlédnutím k vymezení práv a povinností obou účastníků v předložených dokladech dospěl soud k závěru, že o takový vztah se jedná i v projednávané věci, když měla vzniknout smlouva o úvěru. Předchůdce žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 70 000,- Kč, resp. 23 000,- Kč. Jelikož v dané věci je žalovaný spotřebitelem (z ničeho neplynul opak, resp. neplynulo u první ze smluv, že by úvěr jakkoli souvisel s podnikatelskou činností žalovaného, která byla jinak udávána jako zdroj příjmů), je třeba na jeho postavení aplikovat rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“), a to s ohledem na skutečnost, že smluvní vztah (ani jedna ze smluv) účastníků nespadá pod výjimky stanovené v ustanovení § 4 zákona. Z ustanovení § 86 odst. 1 zákona plyne, že „před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“. Důsledkem nesplnění dané povinnosti je neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona. Jakkoli došlo k 29. 5. 2022 ke změně formulace uvedeného ustanovení, kdy námitka neplatnosti smlouvy již není takovou, k níž by měl soud přihlédnout pouze k návrhu žalovaného, i tak dle ustálené judikatury se i před uvedeným datem jednalo o neplatnost absolutní (s přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, publikovaný v systému ASPI pod č. JUD381523CZ).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. K řádnému prověření úvěryschopnosti je nepochybně nezbytné zkoumat příjmovou složku – existenci pracovněprávního vztahu či zdroje výdělku, délku jeho trvání a výši mzdy, případně jiného zdroje příjmů, stejně jako složku výdajovou – náklady na bydlení, dopravu, existující závazky či snad dokonce exekuce či insolvenci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. V projednávané věci se v obou úvěrových případech předchůdce žalobce spokojil s deklarovaným a dokládaným příjem žadatele o úvěr z pracovněprávního vztahu ve výši cca 33 000,- Kč. Dále počítal v obou případech s dalším příjmem žadatele ve výši 2 000,- Kč, aniž byl dokládán zdroj nebo i jen tvrzen, a rovněž ve druhém případě byl deklarován příjem domácnosti ve výši 25 000,- Kč, který nebyl dokládán vůbec. K výdajům byly uváděny pouze údaje o externích a interních splátkách žadatele – u první ze smluv ve výši 12 500,- Kč při dalších výdajích 8 700,- Kč, a u druhé ze smluv 13 500,- Kč a výdaje 10 000,- Kč. Žalovaný nefiguroval v insolvenčním rejstříku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Soud je toho názoru, že u půjčky sjednané v relativně menší výši není třeba klást s přihlédnutím ke sjednané výši splátky a její četnosti takové nároky na ověřování rozhodných skutečností, jako je tomu u úvěrů s vyšším plněním, pročež s ohledem na uvedené okolnosti považoval v projednávané věci posouzení ze strany předchůdce žalobkyně za nedostatečné k tomu, aby smlouvy byly považovány za platné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. V obou případech byl dokládán pouze příjem, a to pouze vlastní příjem žadatele z hlavního pracovního poměru, nikoli již příjem další, který by nicméně relativně malý. Rovněž nemohlo být řádně přihlíženo k dalšímu příjmu domácnosti, který nebyl nijak dokládán. Samotný příjem žalovaného by v zásadě na hrazení sjednaných splátek nejspíše stačil za situace, kdy by byly řádným a hodnověrným způsobem prověřeny výdaje žalovaného. Takto lze hodnotit pouze výdaje na interní splátky, což jsou údaje, k nimž měl poskytovatel úvěru přístup, nikoli však splátky externí, jež nejsou nijak doloženy, ani není předkládán žádný výpis z bankovního nebo nebankovního registru klientských informací, z něhož by se další externí splátky a zejména pak jejich výše daly doložit. I při absenci uvedené lustrace, o níž žalobce ani netvrdí, že by ji prováděl, tím méně ji dokládá, by možná postačoval výpis z účtu, z něhož by případné splátky byly patrné. Ani o ten si však žalobce, resp. jeho předchůdce neřekl, jakkoli bylo v rámci jednání o úvěr uvedeno, že žalovaný bankovním účtem disponuje. Rovněž u dalších výdajů se poskytovatel spokojil pouze se sdělením výše výdajů, přestože se při tvrzeném nájemním vztahu dalo předpokládat, že by žalovaný mohl předložit alespoň nájemní případně jiný typ smlouvy, z níž odvozuje titul k bydlení, a výši souvisejících plateb. I zde by se nicméně dal chybějící doklad nahradit např. výpisem z účtu, z něhož by se mohlo (ne vždy tomu tak je) dovodit, jaká je výše nákladů na bydlení. U ostatních výdajů by soud připustil možnost odhadu, pokud je žadatel pouze sám a nemá vyživovací povinnost k nikomu dalšímu. Ani zde však poskytovatel úvěru možnosti nevyužil a spolehl se na údaje žalovaného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Soud je toho názoru, že přestože nelze sejmout i ze žalovaného jistý díl odpovědnosti za správnost údajů uváděných v žádostech o úvěr, nebo údajů v zákaznických kartách, jejichž správnost pak potvrzuje podpisem, jistě nelze k takovému kroku přistoupit tak, že tím zcela sejme odpovědnost z poskytovatele úvěru klientem uváděné informace prověřit. Ze zřejmého důvodu se hovoří o „prověření úvěryschopnosti“ nikoli o „spolehnutí se na údaje klienta“. Poskytovatel úvěru nemůže pouze údaje shromáždit, ale musí je též prověřit. V projednávané věci tak předchůdce žalobce učinil pouze ve vztahu k části deklarovaných příjmů, k ničemu dalšímu. Na schopnost žalovaného dluhy hradit nelze usuzovat pouze z následného jednání patrného z přehledu plateb. Z něho sice plyne, že ve vztahu k první úvěrové smlouvě hradil relativně delší dobu, na druhou ze smluv však paralelně s tou první pouze chvíli, poté zcela přestal. Uvedená okolnost ničeho nevypovídá o tom, v jaké situaci se nacházel v době sjednání úvěrů, zejména po stránce výdajové. Ze samotných tvrzení a listin je přitom zřejmé, že jednou ze smluv mělo dojít ke konsolidaci dluhu z jiného úvěrového vztahu, aniž by se to nicméně projevilo na vztazích k žalobci. Zřejmě se tak jednalo o vytloukání jedné půjčky druhou a k hrazení zřejmě nestačily běžné příjmy domácnosti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. S ohledem na laxně provedenou prověrku úvěryschopnosti soud považoval úvěrové smlouvy za neplatné, nicméně je na místě posoudit poskytnuté plnění jako vztah z bezdůvodného obohacení podle § 2991 OZ a násl. Žalovaný by tak byl povinen vrátit žalobci pouze nesplacenou jistinu. Z předložených listin soud zjistil, že na smlouvě s původní jistinou 70 000,- Kč bylo uhrazeno celkem 69 200,- Kč, zbývá tedy doplatit částka 800,- Kč. U druhé ze smluv na částku 23 000,- Kč došlo k úhradě ve výši 10 700,- Kč, pročež zbývá částka 12 300,- Kč. Celkem se jednalo o částku 13 100,- Kč. Tuto částku soud uložil žalovanému k úhradě, přičemž má za to, že s přihlédnutím k výši příjmů v částce 33 000,- Kč a výši dlužné částky by žalovaný měl být schopen hradit částku 1 500,- Kč měsíčně. Tato výše splátky by měla současně umožnit hrazení nákladů na bydlení i na dopravu a další náklady související s běžnou existencí žalovaného. Dluh uložil žalovanému uhradit ve splátkách tak, aby byl uhrazen do jednoho roku, a to podle § 160 odst. 1 OSŘ. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta výrokem pod bodem II.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Výrok pod bodem III. je odůvodněn tím, že tím, kdo fakticky v řízení uspěl, byl žalovaný, nicméně náklady řízení mu nevznikly (§ 142 odst. 2 OSŘ).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobce se žalobou podanou dne 30. 9. 23. 2. 2025 domáhal uložení povinnosti žalovanému, aby mu zaplatil částku 65 904,16 Kč s příslušenstvím. Uvedená částka je tvořena dluhem ze smlouvy o úvěru z 23. 2. 2022, kde jistina činí 18 412,87 Kč a kapitalizované a procentní příslušenství. U druhé ze smluv z 21. 7. 2021 jde o dluh na jistině ve výši 47 491,29 Kč a rovněž příslušenství. Původní jistina činila 23 000,- Kč, resp. 70 000,- Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. S ohledem na souhlas žalobce a absenci vyjádření žalovaného soud příslušný podle § 85 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ“), rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a OSŘ pouze na základě listin. Na jejich základě dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti.3. Mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla 21. 7. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 70 000,- Kč, s níž byla spojena povinnost uhradit související poplatky a úrok ve výši 69 %, když dluh měl být hrazen ve splátkách po 6 275,- Kč/měsíc (24 splátek). Při sjednávání úvěru byly deklarovány příjmy žalovaného ve výši 32 323,- Kč (a další příjmy domácnosti 2 000,- Kč). Externí splátky měly činit 5 000,- Kč a interní u poskytovatele úvěru 7 514,- Kč, další výdaje pak činily 8 700,- Kč. Doložena byla výše příjmu. Dle přehledu plateb soud zjistil, že na uvedenou smlouvu bylo hrazeno od července 2021 do července 2022 s výjimkou jednoho měsíce, kdy nebylo hrazeno vůbec a měsíc nefiguruje ani ve splátkovém kalendáři (prosinec 2021) a v jednom měsíci bylo uhrazeno pouze 6 200,- Kč (únor 2022). Součástí plateb bylo i pojištění, které bylo sjednáno. Celkem byla žalovaným uhrazena částka 69 200,- Kč. Druhá smlouva byla uzavřena mezi týmiž účastníky 23. 2. 2022 na částku 23 000,- Kč, která měla být splacena ve 24 měsíčních splátkách po 2 062,- Kč, včetně úroku ve výši 69 %. Pro účely prověření úvěryschopnosti byl dokládán příjem 33 293,- Kč (plus další příjem žadatele 2 000,- Kč a domácnosti 25 000,- Kč, jež dokládány nebyly) a výdaje byly kalkulovány ve výši 5 000,- Kč externích splátek, 8 416,- Kč splátek interních a další výdaje 10 000,- Kč. V případě obou smluv byl deklarován nájemní vztah, aniž by byl dokládán titul k užívání jakéhokoli typu bydlení, ani nebyly dokládány další příjmy žadatele nebo domácnosti. Z přehledu plateb u druhé ze smluv bylo zjištěno, že žalovaný uhradil v období březen až srpen 2022 pět splátek v celkové výši 10 700,- Kč, když měsíc červenec 2022 v kalendáři nefiguruje. Pohledávka na žalobce byla postoupena smlouvou 29. 7. 2024 a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem z téhož dne. Dluh nebyl uhrazen přes výzvu z 31. 10. 2024.4. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ”). Dle ustanovení § 2395 OZ se úvěrující zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní prostředky a oproti tomu stojí závazek úvěrovaného mu tyto prostředky vrátit s úrokem. S přihlédnutím k vymezení práv a povinností obou účastníků v předložených dokladech dospěl soud k závěru, že o takový vztah se jedná i v projednávané věci, když měla vzniknout smlouva o úvěru. Předchůdce žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 70 000,- Kč, resp. 23 000,- Kč. Jelikož v dané věci je žalovaný spotřebitelem (z ničeho neplynul opak, resp. neplynulo u první ze smluv, že by úvěr jakkoli souvisel s podnikatelskou činností žalovaného, která byla jinak udávána jako zdroj příjmů), je třeba na jeho postavení aplikovat rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“), a to s ohledem na skutečnost, že smluvní vztah (ani jedna ze smluv) účastníků nespadá pod výjimky stanovené v ustanovení § 4 zákona. Z ustanovení § 86 odst. 1 zákona plyne, že „před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“. Důsledkem nesplnění dané povinnosti je neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona. Jakkoli došlo k 29. 5. 2022 ke změně formulace uvedeného ustanovení, kdy námitka neplatnosti smlouvy již není takovou, k níž by měl soud přihlédnout pouze k návrhu žalovaného, i tak dle ustálené judikatury se i před uvedeným datem jednalo o neplatnost absolutní (s přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, publikovaný v systému ASPI pod č. JUD381523CZ).5. K řádnému prověření úvěryschopnosti je nepochybně nezbytné zkoumat příjmovou složku – existenci pracovněprávního vztahu či zdroje výdělku, délku jeho trvání a výši mzdy, případně jiného zdroje příjmů, stejně jako složku výdajovou – náklady na bydlení, dopravu, existující závazky či snad dokonce exekuce či insolvenci.6. V projednávané věci se v obou úvěrových případech předchůdce žalobce spokojil s deklarovaným a dokládaným příjem žadatele o úvěr z pracovněprávního vztahu ve výši cca 33 000,- Kč. Dále počítal v obou případech s dalším příjmem žadatele ve výši 2 000,- Kč, aniž byl dokládán zdroj nebo i jen tvrzen, a rovněž ve druhém případě byl deklarován příjem domácnosti ve výši 25 000,- Kč, který nebyl dokládán vůbec. K výdajům byly uváděny pouze údaje o externích a interních splátkách žadatele – u první ze smluv ve výši 12 500,- Kč při dalších výdajích 8 700,- Kč, a u druhé ze smluv 13 500,- Kč a výdaje 10 000,- Kč. Žalovaný nefiguroval v insolvenčním rejstříku.7. Soud je toho názoru, že u půjčky sjednané v relativně menší výši není třeba klást s přihlédnutím ke sjednané výši splátky a její četnosti takové nároky na ověřování rozhodných skutečností, jako je tomu u úvěrů s vyšším plněním, pročež s ohledem na uvedené okolnosti považoval v projednávané věci posouzení ze strany předchůdce žalobkyně za nedostatečné k tomu, aby smlouvy byly považovány za platné.8. V obou případech byl dokládán pouze příjem, a to pouze vlastní příjem žadatele z hlavního pracovního poměru, nikoli již příjem další, který by nicméně relativně malý. Rovněž nemohlo být řádně přihlíženo k dalšímu příjmu domácnosti, který nebyl nijak dokládán. Samotný příjem žalovaného by v zásadě na hrazení sjednaných splátek nejspíše stačil za situace, kdy by byly řádným a hodnověrným způsobem prověřeny výdaje žalovaného. Takto lze hodnotit pouze výdaje na interní splátky, což jsou údaje, k nimž měl poskytovatel úvěru přístup, nikoli však splátky externí, jež nejsou nijak doloženy, ani není předkládán žádný výpis z bankovního nebo nebankovního registru klientských informací, z něhož by se další externí splátky a zejména pak jejich výše daly doložit. I při absenci uvedené lustrace, o níž žalobce ani netvrdí, že by ji prováděl, tím méně ji dokládá, by možná postačoval výpis z účtu, z něhož by případné splátky byly patrné. Ani o ten si však žalobce, resp. jeho předchůdce neřekl, jakkoli bylo v rámci jednání o úvěr uvedeno, že žalovaný bankovním účtem disponuje. Rovněž u dalších výdajů se poskytovatel spokojil pouze se sdělením výše výdajů, přestože se při tvrzeném nájemním vztahu dalo předpokládat, že by žalovaný mohl předložit alespoň nájemní případně jiný typ smlouvy, z níž odvozuje titul k bydlení, a výši souvisejících plateb. I zde by se nicméně dal chybějící doklad nahradit např. výpisem z účtu, z něhož by se mohlo (ne vždy tomu tak je) dovodit, jaká je výše nákladů na bydlení. U ostatních výdajů by soud připustil možnost odhadu, pokud je žadatel pouze sám a nemá vyživovací povinnost k nikomu dalšímu. Ani zde však poskytovatel úvěru možnosti nevyužil a spolehl se na údaje žalovaného.9. Soud je toho názoru, že přestože nelze sejmout i ze žalovaného jistý díl odpovědnosti za správnost údajů uváděných v žádostech o úvěr, nebo údajů v zákaznických kartách, jejichž správnost pak potvrzuje podpisem, jistě nelze k takovému kroku přistoupit tak, že tím zcela sejme odpovědnost z poskytovatele úvěru klientem uváděné informace prověřit. Ze zřejmého důvodu se hovoří o „prověření úvěryschopnosti“ nikoli o „spolehnutí se na údaje klienta“. Poskytovatel úvěru nemůže pouze údaje shromáždit, ale musí je též prověřit. V projednávané věci tak předchůdce žalobce učinil pouze ve vztahu k části deklarovaných příjmů, k ničemu dalšímu. Na schopnost žalovaného dluhy hradit nelze usuzovat pouze z následného jednání patrného z přehledu plateb. Z něho sice plyne, že ve vztahu k první úvěrové smlouvě hradil relativně delší dobu, na druhou ze smluv však paralelně s tou první pouze chvíli, poté zcela přestal. Uvedená okolnost ničeho nevypovídá o tom, v jaké situaci se nacházel v době sjednání úvěrů, zejména po stránce výdajové. Ze samotných tvrzení a listin je přitom zřejmé, že jednou ze smluv mělo dojít ke konsolidaci dluhu z jiného úvěrového vztahu, aniž by se to nicméně projevilo na vztazích k žalobci. Zřejmě se tak jednalo o vytloukání jedné půjčky druhou a k hrazení zřejmě nestačily běžné příjmy domácnosti.10. S ohledem na laxně provedenou prověrku úvěryschopnosti soud považoval úvěrové smlouvy za neplatné, nicméně je na místě posoudit poskytnuté plnění jako vztah z bezdůvodného obohacení podle § 2991 OZ a násl. Žalovaný by tak byl povinen vrátit žalobci pouze nesplacenou jistinu. Z předložených listin soud zjistil, že na smlouvě s původní jistinou 70 000,- Kč bylo uhrazeno celkem 69 200,- Kč, zbývá tedy doplatit částka 800,- Kč. U druhé ze smluv na částku 23 000,- Kč došlo k úhradě ve výši 10 700,- Kč, pročež zbývá částka 12 300,- Kč. Celkem se jednalo o částku 13 100,- Kč. Tuto částku soud uložil žalovanému k úhradě, přičemž má za to, že s přihlédnutím k výši příjmů v částce 33 000,- Kč a výši dlužné částky by žalovaný měl být schopen hradit částku 1 500,- Kč měsíčně. Tato výše splátky by měla současně umožnit hrazení nákladů na bydlení i na dopravu a další náklady související s běžnou existencí žalovaného. Dluh uložil žalovanému uhradit ve splátkách tak, aby byl uhrazen do jednoho roku, a to podle § 160 odst. 1 OSŘ. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta výrokem pod bodem II.11. Výrok pod bodem III. je odůvodněn tím, že tím, kdo fakticky v řízení uspěl, byl žalovaný, nicméně náklady řízení mu nevznikly (§ 142 odst. 2 OSŘ).","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSBR:2025:112.C.69.2025.1","publishedAt":"2026-09-03","decisionAt":"2025-06-11","caseNumber":{"senate":112,"registry":"C","index":69,"year":2025,"pageNumber":30},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Ondřej","lastName":"Sekvard","titlesAfter":"Ph.D.","function":"samosoudce"},"courtCode":"MSBR","caseResultType":["VYHOVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":"65 904,16 Kč s příslušenstvím - zápůjčka","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"85","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2395","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2991","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["INSOLVENCE","SMLOUVA_O_UVERU"]},"styles":[{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}