{"uuid":"3bc06236-2a0f-4b8f-8e20-2064fd294335","header":[{"texts":[{"text":"Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Jany Knotkové a soudců Mgr. Miloše Žitného a Mgr. Zdeňka Váni ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozena dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupená advokátkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokátky","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokátky","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované A","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalované A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"za účasti vedlejší účastnice na straně žalované:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované B","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalované B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o náhradu újmy na zdraví","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o odvolání žalované a vedlejší účastnice na straně žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. ledna 2026 č. j. 7 C 116/2024-254","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Řízení o odvolání žalované proti výroku II. rozsudku se zastavuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. a V. potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Ve výrocích III. a IV. se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 87.059 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokátky","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"IV. Žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 26.596 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokátky","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Řízení o odvolání žalované proti výroku II. rozsudku se zastavuje.II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. a V. potvrzuje.III. Ve výrocích III. a IV. se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 87.059 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky , Jméno advokátkyIV. Žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 26.596 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky , Jméno advokátky","justification":[{"texts":[{"text":"1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 553.776 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 553.776 Kč od 6. 5. 2024 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu, kterou se žalobkyně na žalované domáhá zaplacení dalších 1.266.766,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1.266.766,60 Kč od 6. 5. 2024 do zaplacení (výrok II.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 68.209,25 Kč (výrok III.), uložil vedlejší účastnici na straně žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 68.209,25 Kč (výrok IV.), jakož konečně i žalované uložil povinnost zaplatit soudu prvního stupně soudní poplatek ve výši 5.538 Kč (výrok V.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Soud prvního stupně tak rozhodl v řízení, v jehož rámci žalobkyně tvrdila, že při výkonu zaměstnání u žalované dne 20. 3. 2022 (správně 20. 3. 2020, poznámka odvolacího soudu) onemocněla nemocí covid-19 s těžším průběhem, od 1. 12. 2021 byl žalobkyni přiznán invalidní důchod druhé stupněm dne 10. 6. 2022 bylo onemocnění žalobkyně uznáno jako nemoc z povolání. V důsledku pracovní limitace byla přeřazena na jinou práci se zkráceným úvazkem. Žalobou uplatňuje doplatek na bolestném a ztížení společenské uplatnění, který nebyl žalovanou dobrovolně uhrazen. Při stanovení nároku na bolestné žalovaná vychází z bodového ohodnocení vyplývajícího z lékařského posudku, který vyhotovila dne 10. 6. 2022 ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly za jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly za jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" a kterým stanovila bolestné na 1.760 bodů. Další hodnocení bylo provedeno 22. 1. 2024 za další operaci, kterým stejná lékařka stanovila bolestné na 70 bodů, čemuž odpovídá částka 29.860,60 Kč, neboť relevantní hodnota bodu činí 346,11 Kč. Žalovaná uhradila pouze částku 24.228 Kč. Předmět sporu tak činí nedoplatek ve výši 5.632,60 Kč. Pokud jde o výši nároku na ztížení společenské uplatnění, tak ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly za jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" stanovila výši náhrady za ztížení společenského uplatnění podle položky 5.1.4 přílohy č. 4 vyhl. č. 276/2015 Sb., ve výši 4.000 bodů, podle položky 1.17 přílohy č. 4 vyhl. č. 276/2015 Sb., ve výši 2.400 bodů a podle položky 6.4 přílohy č. 3 vyhl. č. 276/2015 Sb., ve výši 1.100 bodů, celkem 7.500 bodů, čemuž odpovídá částka 3.199.350 Kč, když s ohledem na vypracování lékařského posudku v roce 2024 je pro výpočet hodnoty jednoho bodu relevantní průměrná mzda za rok 2023. Žalobkyně tak za jeden bod nárokuje částku 426,58 Kč. Žalovaná uhradila pouze 1.384.440 Kč za 4.000 bodů, kdy každý bod ohodnotila částkou 346,11 Kč. Předmět sporu tak činí nedoplatek ve výši 1.814.910 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalovaná nárok žalobkyně zcela neuznala a navrhla, aby žaloby byla zamítnuta. Žalovaná pak tvrdila, že žalobkyně jako zaměstnankyně žalované skutečně dne 20.3.2020 onemocněla infekčním onemocněním covid-19, které bylo ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly za jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly za jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" posouzeno jako nemoc z povolání. Žalobkyni byly vyplaceny v souvislosti s uvedenou nemocí částky 341.146 Kč jako náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 20. 3. 2020 do 15. 1. 2022, 440.000 Kč jako bolestné a 2.000 Kč jako náhrada nákladů spojených s léčbou. Dále byly žalobkyni vyplaceny další náklady spojené s léčbou ve výši 20.060 Kč a 4.200 Kč. Následně žalobkyně uplatnila na žalované náhradu bolestného v souvislosti s operačním zákrokem provedeným ke dni 6. 5. 2021 spočívajícím v zanoření stomie, náhradu za ztížení společenského uplatnění a náhradu nákladů za vypracování posudků o bolestném a ztížení společenského uplatnění. Pojistitel po proběhlém šetření uhradil žalobkyni 24.228 Kč jako bolestné za operaci ohodnocenou 70 body. Dále uhradil částku 1.384.440 Kč jako náhradu ztížení společenského uplatnění ohodnoceného 4.000 body podle položky 5.1.4 v příloze 4 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. a 7.000 Kč na nákladech za vypracování obou posudků. Hodnota jednoho bodu byla pojistitelem stanovena na 346,11 Kč, a to jako 1 % z průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí roku 2020, neboť operační zákrok byl proveden v roce 2021 a vznik povinnosti provést hodnocení je dán k okamžiku vzniku bolesti. Postup navrhovaný žalobkyní, který by hodnotu bodu vázal na průměrnou mzdu v roce 2023, nemá oporu v právních předpisech. Vzhledem k tomu, že lékařský posudek o ztížení společenského uplatnění ze dne 22. 1. 2024 postrádá povinné náležitosti předvídané v § 9 nařízení vlády č. 276/2015 Sb., a to zejména postup, kterým posuzující lékařka dospěla k bodovému ohodnocení, nemohl být řádně přezkoumán, a nepředstavoval spolehlivý podklad pro určení výše náhrady a odškodnění. S ohledem na skutečnost, že položka 5.1.4 přílohy 4 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. v sobě již zahrnuje odškodnění závažné trvalé poruchy funkce orgánů, došlo by při odškodnění rovněž podle položky 1.17 přílohy 4 a 6.4 přílohy 3 stejného nařízení k duplicitnímu odškodnění. Zdravotní stav ve vztahu ke ztížení společenského uplatnění lze považovat za ustálený k roku 2021, kdy byl žalobkyni přiznán invalidní důchod.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Vedlejší účastnice na straně žalované nárok žalobkyně rovněž zcela neuznala s tím, že zažalovaný nárok byl již zcela pokryt vyplaceným pojistným. Vyčíslení bolestného i ztížení společenského uplatnění mělo vycházet z údajů pro rok 2021. V podrobnostech odkázala na vyjádření žalované a navrhla, aby žaloba byla zamítnuta.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku předně popsal jednotlivá skutková zjištění, která čerpal z nesporných tvrzení účastníků řízení (srovnej odstavec 7) a z provedených listinných důkazů (srovnej odstavce 9 až 16, 18 a 19 napadeného rozsudku), jakož i z provedených výslechů znalců a svědka (srovnej odstavce 17 až 19 napadeného rozsudku). Dospěl pak ke skutkovému závěru, že žalobkyně dlouhodobě pracovala jako zdravotní sestra na různých specializovaných odděleních, kde byla v trvalém a bezprostředním kontaktu s pacienty. Svou profesi vnímala jako poslání a vedla aktivní pracovní i společenský život. Před onemocněním covid-19 byly u žalobkyně evidovány pouze lehké či běžné zdravotní obtíže, které dlouhodobě neomezovaly její pracovní schopnost ani každodenní fungování. Její životní styl zahrnoval cestování, aktivní pohyb, společenské aktivity. Dne 20. 3. 2020 onemocněla žalobkyně v přímé souvislosti s výkonem svého povolání onemocněním covid-19. Tato nemoc je nemocí z povolání podle kapitoly V, položky 1 Seznamu nemocí z povolání, který tvoří přílohu k nařízení vlády č. 290/1995 Sb. Onemocnění mělo těžký průběh, provázený multiorgánovým selháním, nutností plicní ventilace, akutním renálním selháním vyžadujícím CRRT a závažnými komplikacemi zažívacího traktu, jež vyústily v pravostrannou hemikolektomii se založením terminální ileostomie. Dne 6. 5. 2021 podstoupila žalobkyně operaci zanoření této stomie, přičemž byla hospitalizována od 5. 5. 2021 do 15. 5. 2021. K stabilizaci zdravotního stavu ve vztahu k operaci došlo do 8 týdnů. Žádné komplikace z lékařských zpráv nevyplývají. Bolest prodělanou v souvislosti s touto operací je možno hodnotit 70 body. V následujících měsících se vyvíjely potíže zažívacího systému, zejména poruchy vyprazdňování. Na gastroenterologii, kterou žalobkyně navštěvovala již v prosinci 2021, ji hned na začátku sdělili, že syndrom dráždivého střeva je nevyléčitelný, ale může ho ovlivnit dietou. Za období přizpůsobování se lze považovat období až do ledna 2022. Dne 16. 12. 2021 byla žalobkyně uznána invalidní ve druhém stupni se stanoveným dnem vzniku invalidity k 30. 11. 2021. Rozhodující příčinou poklesu pracovní schopnosti bylo funkční postižení po prodělané covidové infekci se závažnými trvalými následky. Nejvýznamnějším projevem přetrvávajících následků jsou závažné poruchy vyprazdňování plynoucí ze syndromu krátkého střeva, kdy má žalobkyně po vzniku nutkání pouze dvacet až třicet vteřin na dosažení toalety a stolici má několikakrát denně, což zásadně limituje její denní režim i jakoukoli mimořádnou činnost. Je nucena dodržovat přísnou dietu, která se redukuje téměř výhradně na jednoduché, nedráždivé potraviny, neboť jakékoli vybočení může vyvolat akutní potíže. Stravu proto přijímá převážně v domácím prostředí. S přetrvávajícími obtížemi souvisí také únava, která výrazně snižuje její fyzickou i psychickou výdrž. Tyto zdravotní následky se zásadním způsobem promítly do pracovního života žalobkyně. Musela zcela opustit práci u pacientů a je schopna pracovat pouze v administrativní pozici s trvalou dostupností toalety, na zkrácený úvazek a s potřebou častějšího volna. Zásadním způsobem se omezil také její soukromý život. Není schopna cestovat, účastnit se dřívějších společenských aktivit ani vykonávat volnočasové činnosti, které ji dříve naplňovaly, a pobyt mimo domov musí plánovat výhradně s ohledem na dostupnost hygienického zázemí. Nemoc z povolání se klinicky projevila v těžké formě, jako virová pneumonie s multiorgánovým selháním, proto položkou nejvíce odpovídající průběhu nemoci a vzniklým následkům je položka 5.1.4 Přílohy 4 nařízení vlády č. 276/2015 Sb., stanovující hodnocení ztížení společenské uplatnění na 4.000 bodů. Žalobkyně uplatnila u žalované prostřednictvím právní zástupkyně v souvislosti s nemocí z povolání mimo jiné bolestné za operaci dne 6. 5. 2021 ve výši 29.860,60Kč a ztížení společenského uplatnění ve výši 3.199.350 Kč. Žalovaná prostřednictvím vedlejší účastnice uhradila žalobkyni na bolestném za operaci podstoupenou 6. 5. 2021 částku 24.228 Kč a na odškodnění ztížení společenské uplatnění částku 1.384.440Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Po právní stránce soud prvního stupně s odkazem na relevantní právní úpravu [§ 269 odst. 2, § 271k odst. 4, § 271c odst. 1, 2 a § 271s zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „z. p.“), dále § 1 odst. 1, 2, § 2 odst. 1 písm. a/, odst. 2, § 3 odst. 1, § 5 odst. 1, § 7 odst. 1, 2 a § 10 nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (dále jen „nařízení vlády č. 276/2015 Sb.“)] uzavřel, že základní předpoklad pro stanovení náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění, tedy že žalobkyně jako zaměstnankyně žalované onemocněla nemocí uvedenou v seznamu nemocí z povolání (covid-19) je naplněn. Soud prvního soudu dále jak ve vztahu k nároku žalobkyně na náhradu jak za bolest, tak i za ztížení společenského uplatnění, uzavřel, že k ustálení zdravotního stavu žalobkyně došlo v průběhu roku 2021 a vzhledem k tomu, že před dnem 1. 1. 2023 nebyl vydán lékařský posudek k odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, tak pro stanovení hodnoty jednoho bodu je nutno vyjít z nařízení vlády č. 276/2015 Sb. ve znění účinném od dne 1. 1. 2023. Hodnota jednoho bodu proto činí 1 % z průměrné mzdy v národním hospodářství zjištěné na základě údajů ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, v němž vznikla povinnost provést hodnocení bolesti. Vzhledem k tomu, že k ustálení stavu žalobkyně došlo v průběhu roce 2021, jakož i vzhledem k tomu, že průměrná mzda v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí roku 2020 pro účely zákoníku práce dle sdělení ","anonStyle":"NONE"},{"text":"orgán","anonStyle":"ANON"},{"text":" činila 34.611 Kč, činí hodnota jednoho bodu 346,11 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. K nároku na doplatek bolestného ve výši 5.632,60 Kč pak soud prvního soudu shledal, že vzhledem k tomu, že bolest za operaci provedenou dne 6. 5. 2021 představuje 70 bodů, činí výše nároku žalobkyně na náhradu za bolest celkem 24.227,70 Kč (346,11 Kč*70 bodů), přičemž soud prvního stupně v řízení nezjistil žádné skutečnosti, pro které by měl částku stanovenou výše uvedeným postupem upravit, neboť tato část léčby žalobkyně proběhla zcela standardním způsobem a bez komplikací. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo postaveno najisto, že žalovaná na náhradě bolestného již žalobkyni zaplatila 24.228 Kč, soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyni nárok na doplatek ve výši 5.632,60 Kč nevznikl, pročež v dané části byla žaloba zamítnuta.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. K nároku na doplatek odškodnění za ztížení společenského uplatnění ve výši 1.814.910 Kč pak soud prvního stupně shledal, že žalovaná v postavení zaměstnavatele je povinna žalobkyni podle 269 odst. 2 z. p. uhradit škodu a nemajetkovou újmu, která jí nemocí z povolání vznikla. Dále zákoník práce jako zákon speciální ve vztahu k občanskému zákoníku upravuje samostatně způsob, jakým se jednotlivé náhrady odškodňují, přičemž v případě ztížení společenského uplatnění zmocňuje vládu, ke stanovení výše náhrady ztížení společenského uplatnění odpovídající vzniklé újmě, způsobu určování výše náhrady v jednotlivých případech a postupů při vydávání lékařského posudku včetně jeho náležitostí ve vztahu k posuzované činnosti. Tyto aspekty byly upraveny nařízením vlády č. 276/2015 Sb., které stanovilo že ztížení společenského uplatnění způsobené nemocí z povolání se hodnotí v bodech, jejichž počty jsou uvedeny v příloze č. 4. Ohodnocení se provádí lékařským posudkem zpravidla až rok poté, co došlo k poškození zdraví a je zřejmé, že jde o trvalé poškození, kdy nelze očekávat zlepšení nebo stabilizaci. Bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění se určí se zřetelem k povaze, rozsahu, prognóze poškození zdraví, anatomickým a funkčním omezením a jejich dopadu na uspokojování životních, pracovních, vzdělávacích a sociálních potřeb poškozeného a jeho další uplatnění v životě. Oprávněný k vydání takového posudku je poskytovatel zdravotních služeb oprávněný k vydání lékařského posudku o uznání nemoci z povolání podle zákona upravujícího posudkovou péči, což byl podle zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách ve znění účinném do 31.12.2025, poskytovatel pracovnělékařských služeb v oboru pracovní lékařství, který získal povolení ","anonStyle":"NONE"},{"text":"orgán","anonStyle":"ANON"},{"text":" k uznávání nemocí z povolání. Takto vydaný lékařský posudek musí obsahovat datum, kdy byla nemoc z povolání zjištěna, poškození zdraví nemocí z povolání, jehož se hodnocení týká, označení příslušné kapitoly a položky seznamu nemocí z povolání podle nařízení vlády stanovujícím seznam nemocí z povolání, ustanovení nařízení vlády č. 276/2015 Sb. a položky příloh k tomuto nařízení, podle kterých bylo bodové ohodnocení provedeno, postup, kterým posuzující lékař dospěl k bodovému ohodnocení a bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění. Podle soudu prvního stupně v řízení provedený lékařský posudek byl vydán osobou oprávněnou, přičemž případné nedostatky v popisu postupu ohodnocení ztížení společenského uplatnění se soud pokusil odstranit výslechem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly za jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly za jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":", která uvedla, že poškození zdraví žalobkyně je nutno hodnotit položkou 5.1.4, pod kterou zahrnula jednak poškození kognitivních funkcí, poškození jater a ucpání cévy. Jako samostatné poškození zdraví hodnotila poškození ledvin a porušení funkce zažívacího traktu, neboť toto nejsou běžné následky onemocnění covidem-19. Soud prvního stupně ustanovil pro zpracování znaleckého posudku v této věci znalce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", jehož úkolem bylo mimo jiné provést znovu ohodnocení poškození zdraví žalobkyně. Tento jednoznačně dospěl k závěru, že celé poškození zdraví žalobkyně v důsledku onemocnění covid-19 je nutno podřadit pod položku 5.1.4, která v sobě, v důsledku nemoci přenosné a parazitární včetně nemoci způsobené koronavirem SARS-CoV-2, zahrnuje následek v podobě závažných trvalých poruch orgánů, čímž představuje položku nejvíce srovnatelnou s poškozením zdraví žalobkyně. Další položky použité ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", tak představují duplicitní odškodnění. Soud prvního stupně se s tímto názorem znalce zcela ztotožnil, když jak lékařka, tak znalec seznali původní příčinu právě v nemoci z povolání. Ohodnocení ztížení společenského uplatnění je v případě žalobkyně nutno ohodnotit 4.000 body podle položky 5.1.4 Přílohy č. 4 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. Postup ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", která chtěla zdůraznit, že poškození zdraví žalobkyně se vymyká průměru položky 5.1.4, soud prvního stupně neshledal jako správný.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Základní referenční hodnota odškodnění ztížení společenského uplatnění žalobkyně dle soudu prvního stupně představuje částka 1.384.440 Kč (4.000 bodů * 346,11 Kč), přičemž platí, že tuto částku může soud zvýšit, pokud dojde k závěru, že plně nevystihuje ztížení společenského uplatnění žalobkyně v oblasti životních, pracovních, vzdělávacích a sociálních potřeb (§ 271s z. p.). V dané věci soud prvního stupně po podrobném zvážení všech skutkových zjištění v dané věci dospěl k závěru, že je na místě tuto základní hodnotu v případě žalobkyně zvýšit na částku 1.938.216 Kč (tj. o 40 %). Toto navýšení totiž adekvátně reflektuje nadstandardní zásah do pracovního a soukromého života žalobkyně, který je spatřován zejména v kumulaci okolností, kdy žalobkyně z důvodu imperativních průjmů, musí trvale dodržovat nejen přísná omezení co do druhu konzumovaných potravin, ale i do režimu jejich konzumace, což vedlo k vyloučení spontaneity v životě žalobkyně napříč všemi oblastmi, která musí vše podrobně plánovat i s ohledem na dostupnost toalet. Naopak příčinu navýšení soud prvního stupně neshledal v žalobkyní uváděných snížených kognitivních schopnostech, které dle znalce jsou jen běžným průvodním jevem u žalobkyně zjištěných poškození zdraví. Dle soudu prvního stupně takto navýšené odškodnění je odpovídající i skutečnosti, že žalobkyně je plně soběstačnou osobou, která nevyžaduje každodenní péči či součinnost druhé osoby. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo postaveno na jisto, že žalovaná na náhradě za ztížení společenského uplatnění již žalobkyni zaplatila 1.384.440 Kč, soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyni svědčí nárok na zaplacení 553.776 Kč (1.938.216 Kč – 1.384.440 Kč), pročež v dané části bylo žalobě vyhověno.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Uvedený rozsudek soudu prvního stupně byl napaden včasnými odvoláními žalované a vedlejší účastnice na straně žalované.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Žalovaná rozsudek odvoláním napadla v celém jeho rozsahu (tedy ve všech výrocích I. až V.), však své odvolání oproti výroku II. následně vzala zpět podáním ze dne 3. 3. 2026. Žalovaná ve vztahu k odvoláním nadále napadenému výroku I. především namítala, že bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění žalobkyně bylo ve znaleckém posudku stanoveno dle položky 5.1.4. Přílohy 4 vyhlášky č. 276/2015 Sb., která se vztahuje na těžké formy nemoci se závažnými trvalými poruchami funkce orgánů nebo systémů vedoucí k trvalému, závažnému omezení výkonnosti nebo vleklé, trvale silně aktivní onemocnění vzdorující léčbě. Uvedené definici odpovídá i vysoké bodové ohodnocení stanovené pro tuto položku, odpovídající 4.000 bodů. Výše odškodnění za ztížení společenského uplatnění určená na základě výše uvedeného bodového ohodnocení představuje dle přesvědčení žalované již sama o sobě odpovídající a dostatečnou náhradu za trvalé a nepříznivé následky újmy na zdraví žalobkyně. Žalobkyně se před nemocí z povolání věnovala běžné práci a měla běžný společenský život. Nevykonávala mimořádné sportovní, odborné či jiné činnosti. S ohledem na věk žalobkyně v době vzniku nemoci z povolání nelze předpokládat, že by se žalobkyně, nebýt nemoci z povolání, takovým mimořádným činnostem začala věnovat. Předpokladem pro zvýšení náhrady stanovené na základě bodového ohodnocení je existence takových výjimečných skutečností, které umožňují závěr, že zejména vzhledem k uplatnění žalobkyně v životě a ve společnosti, i s ohledem na věk žalobkyně v době vzniku nemoci z povolání, nelze omezení žalobkyně vyjádřit jen základním odškodněním za ztížení společenského uplatnění. Žalobkyně je soběstačná a zcela schopná sebeobsluhy. Může nadále vykonávat práci, i když na jiné pracovní pozici a může se za dodržení potřebných opatření věnovat i společenským aktivitám. Žalovaná je proto přesvědčena, že konkrétní okolnosti přítomné u žalobkyně, které soud v odůvodnění rozsudku označil jako důvody pro navýšení odškodnění, jsou již zcela dostatečně zohledněny v základní výši odškodění, které jí bylo vyplaceno. Postup soudu prvního stupně při stanovení konkrétního navýšení odškodnění by měl být jasný a přezkoumatelný, tento nárok kladený na rozhodování soudu však v daném případě splněn nebyl, když soud bez jakéhokoli odůvodnění navýšil odškodnění právě o částku 553.776 Kč. Tato částka dle výpočtu žalované odpovídá navýšení o 40 % oproti náhradě stanovené dle bodového ohodnocení uvedeného ve znaleckém posudku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Soud prvního stupně neuvedl jediný argument k tomu, proč je dle jeho uvážení namístě zvýšit odškodnění za ztížení společenského uplatnění ZSÚ právě o 40 %. Dále žalovaná namítla nesprávné přiznání úroku z prodlení u částky odpovídající navýšení, neboť povinnost k zaplacení náhrady v rozsahu navýšení odškodnění vzniká až na základě soudního rozhodnutí, v němž je určena době splnění; teprve uplynutím takto určené doby splnění také dochází k prodlení dlužníka. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. změnil tak, že se žaloba v dané části namítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Vedlejší účastnice na straně žalované rozsudek soudu prvního stupně napadla ve vyhovujícím výroku I., jakož i v akcesorických výrocích III. až V., a to z důvodů uvedených v ustanovení § 205 odst. 2 písm. c/, g/ o. s. ř. Vedlejší účastnice především namítala, že pokud soud prvního stupně v napadeném rozsudku zvýšil základní referenční hodnotu ztížení společenského uplatnění o 40 %, tj. z 1.384.440 Kč na 1.938.216 Kč, přičemž žalobkyni následně přiznal doplatek ve výši 553.776 Kč, tak že byla soudem prvního stupně v projednávané věci nesprávně aplikována úprava § 271s z. p., neboť přiznané zvýšení odškodnění ztížení společenského uplatnění neodpovídá povaze tohoto institutu jako výjimečné korekce základního bodového ohodnocení. Zvýšení podle § 271s z. p. totiž není určeno k tomu, aby se běžně navyšovala každá, byť závažná, újma na zdraví, jestliže její dopady již odpovídají tabulkovému vyjádření stanovenému prováděcím právním předpisem. Smyslem tohoto ustanovení je umožnit korekci pouze v případech, kdy konkrétní dopady újmy zjevně a podstatně přesahují to, co je typově a obecně vyjádřeno základním bodovým ohodnocením. V projednávané věci pak soud prvního stupně na jedné straně plně přisvědčil závěrům znalce, podle nichž je celé poškození zdraví žalobkyně nutno subsumovat pod položku 5.1.4 přílohy č. 4 nařízení vlády č. 276/2015 Sb., přičemž použití dalších položek by vedlo k duplicitnímu odškodnění. Současně soud prvního výslovně akceptoval, že právě porucha funkce zažívacího traktu se syndromem krátkého střeva představuje nejvýznamnější a určující projev přetrvávajících následků, z nichž vyplývají i související psychosociální dopady. Na straně druhé však soud prvního stupně zvýšil základní referenční hodnotu ztížení společenského uplatnění o 40 % právě z důvodů, které jsou typickými a předvídatelnými projevy tohoto zdravotního postižení, tedy zejména z důvodu imperativních průjmů, nutnosti přísného dietního režimu, omezení spontaneity v každodenním životě, plánování činností s ohledem na dostupnost toalety, omezení cestování a společenských aktivit. Tyto dopady však nelze považovat za okolnosti výjimečné či nadstandardní ve smyslu § 271s z. p., neboť se naopak jedná o přímé, typické a obecně očekávatelné důsledky těžké poruchy funkce zažívacího traktu, které jsou již pojmově obsaženy v samotné definici ztížení společenského uplatnění jako trvalého nepříznivého vlivu poškození zdraví a jeho následků na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti. Napadený rozsudek je navíc v části týkající se navýšení základní referenční hodnoty ztížení společenského uplatnění nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Soud prvního totiž nevysvětlil, proč konkrétní dopady popsané žalobkyní nejsou již zahrnuty v bodovém ohodnocení podle položky 5.1.4, ačkoliv se jedná o dopady typově odpovídající povaze této položky. Současně soud nijak neobjasnil, jakým způsobem dospěl právě k navýšení o 40 %, tedy proč považoval za přiměřené zvýšení v této konkrétní výši, a nikoliv v rozsahu nižším, případně proč neshledal základní bodové ohodnocení postačujícím bez jakékoliv korekce. Úvaha soudu o výši navýšení tak zůstává zcela nekontrolovatelná a nepředvídatelná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované uvedla, že napadený rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný, přičemž tento je v důsledku řádného odůvodnění i přezkoumatelný. Soud prvního stupně pak s odkazem na ustanovení § 271s z. p. učinil úsudek o přiměřenosti míry zvýšení odškodnění, přičemž tento vychází jak z individuálních okolností posuzované věci, tak z obecné zkušenosti soudu, a to včetně poznatků z jiných posuzovaných případů, přičemž uzavřel, že základní bodové ohodnocení odškodnění plně nevystihuje ztížení společenského uplatnění žalobkyně v oblasti životních, pracovních, vzdělávacích a sociálních potřeb, přičemž navýšení na částku 1.938.216 Kč adekvátně reflektuje nadstandardní zásah do pracovního a soukromého života žalobkyně. Odvolání žalované, jakož i vedlejší účastnice na straně žalované, proto nejsou důvodná, pročež by rozsudek soudu prvního stupně měl být potvrzen jakožto věcně správný.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Vzhledem k tomu, že odvolání žalované proti výroku II. rozsudku soudu prvního stupně bylo vzato zpět podáním žalované došlým odvolacímu soudu dne 3. 3. 2026, přičemž žalobkyně proti zastavení dané části odvolacího řízení ničeho nenamítala, bylo odvolacím soudem nejprve rozhodnuto o zastavení dané části odvolacího řízení (§ 96 odst. 2 o. s. ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Odvolací soud dále z podnětu nadále podaného odvolání žalované, jakož i z podnětu odvolání vedlejší účastnice na straně žalované, to v mezích těmito odvoláními určených, přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Odvolání žalované a vedlejší účastnice na straně žalované není důvodné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Odvolací soud k tomuto předně konstatuje, že závěry soudu prvního, tedy jak závěr skutkový, tak i závěr právní, jsou věcně správné, pročež se na tyto pro stručnost odkazuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. S ohledem na rozsah odvolacích námitek žalované a vedlejší účastnice na její straně pak odvolací soud uvádí, že shora citovanou úpravu § 271s odst. 1 z. p., dle které výši odškodnění stanovenou právním předpisem (§ 271c a 271i) soud může přiměřeně zvýšit, je třeba vykládat ve světle relevantní judikatury (srovnej stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011 sp. zn. Cpjn 203/2010). Platí tedy, že výše odškodnění za ztížení společenského uplatnění určená na základě celkového bodového ohodnocení stanoveného lékařem představuje již sama o sobě náhradu za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti. Předpokladem přiměřeného zvýšení odškodnění stanoveného na základě bodového ohodnocení pak je existence takových výjimečných skutečností, které umožňují závěr, že, zejména vzhledem k uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, kupříkladu při uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, i s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví i na jeho předpokládané uplatnění v životě, nelze omezení poškozeného vyjádřit jen základním odškodněním za ztížení společenského uplatnění. Možnost přiměřeného zvýšení odškodnění ztížení společenského uplatnění soudem pak není podmíněna tím, zda lékař ve svém posudku dospěl k závěru, že poškození zdraví postiženého vedlo ke zvlášť těžkým následkům, či nikoliv.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Ve světle uvedeného odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně nikterak nepochybil, pokud v posuzovaném případě uzavřel, že život žalované jak v soukromé, tak i pracovní rovině byl zasažen vskutku nadstandartním způsobem. Tedy pokud je zdravotní stav žalobkyně charakterizován zejména imperativními průjmy, které jsou obtížně ovladatelné a nutí žalobkyni neustále přizpůsobovat své jednání dostupnosti hygienického zázemí, dále pokud je v důsledku tohoto žalobkyně nucena plánovat veškeré své aktivity s ohledem na dostupnost toalety, jakož i pokud je žalobkyně před výkonem práce, či před veškerými aktivitami mimo domov nucena výrazně omezovat příjem potravy (tj. žalobkyně je nucena dodržovat striktní dietu, která ji omezuje v konzumaci celé řady různých druhů potravin, avšak i pak je žalobkyni umožněna konzumace vhodných druhů jídel jen ve skutečně minimálním množství), aby alespoň omezila riziko neodkladných obtíží, nelze jinak než uzavřít, že osobní i pracovní život žalobkyně jsou omezeny vskutku zásadním způsobem. Tyto skutečnosti tedy nepředstavují prosté snížení komfortu žalobkyně, ale ve skutečnosti jsou tyto neoddiskutovatelným zásahem, který má dopad na kvalitu života žalobkyně jako takového. Tato omezení proto mají dopad na fyzický i psychický stav žalobkyně a vedou tak k trvalému stresu, nejistotě a snížení kvality jejího života. Odvolací soud, obdobně jako soud prvního stupně, má proto za to, že v dané věci jsou naplněny podmínky navýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění stanovené v ustanovení § 271s odst. 1 z. p.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Konečně pokud v rámci odvolání žalované a vedlejší účastnice na její strany bylo namítáno, že žalobkyně může nadále vykonávat práci, i když na jiné pracovní pozici, jakož i se může za dodržení potřebných opatření věnovat i společenským aktivitám, tak je patrno, že ve skutečnosti jsou omezení žalobkyně natolik zásadní, že tato sama o sobě zakládají důvod k navýšení nároku žalobkyně na náhradu za ztížení jejího společenského uplatnění. Navíc pak i při dodržení veškerých shora popsaných pravidel žalobkyní nelze ohledně kvality jejího života jinak než shledat, že tato je postižena natolik, že náhrada za ztížení společenského uplatnění v základní výši (tj. v rozsahu vymezeném 4.000 body na částku 1.384.440 Kč) není dostačující. Na tomto základě odvolací soud uzavírá, že pokud soud prvního stupně shledal, že je na místě základní odškodnění za ztížení společenského uplatnění navýšit, tak nikterak nechybil, přičemž odvolací soud má současně za to, že pokud k tomuto ze strany soudu prvního stupně došlo v rozsahu 40 %, tak že navýšení v takovém rozsahu je bez jakýchkoliv rozumných pochybností přiměřeno omezením, která u žalobkyně v důsledku jejího onemocnění nastala. Odvolací soud má dále za to, že pokud bylo v rámci odvolání namítáno, že rozsudek soudu prvního stupně není pro nedostatky jeho odůvodnění přezkoumatelný, tak že ani tato odvolací námitka není důvodná. Soud prvního stupně totiž v odůvodnění napadeného rozsudku (jeho odstavci 52) srozumitelným způsobem uvedl východiska, na jejichž základě přistoupil k navýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění žalobkyně, jakož i myšleny, na jejichž základě rozhodl o navýšení na částku 1.938.216 Kč (tj. o 40 %). Odůvodnění v uvedeném rozsahu je pak srozumitelné a logicky celistvé, pročež tomuto nelze ničeho vytknout.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Nedůvodná je odvolací námitka žalované týkající se přiznání úroků z prodlení u částek tzv. navýšení. Je skutečností, že dřívější judikatura vycházela ze závěru, že ve vztahu navýšení odškodnění (ve smyslu § 7 odst. 3 vyhl. č. 440/2001 Sb.) má soudní rozhodnutí konstitutivní povahu, proto nepřísluší přiznání úroků z prodlení z takového navýšení (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 968/2008 nebo sp. zn. 25 Cdo 2938/2016). Tento závěr však byl překonán nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2370/22, v němž bylo vysloveno: Lze uzavřít, že nárok na náhradu ztížení společenského uplatnění je jedním z množiny prostředků ochrany zdraví, jež je jako součást fyzické integrity člověka chráněno čl. 7 odst. 1 Listiny. Předpoklady uplatnění nároku na náhradu ztížení společenského uplatnění před soudem je proto třeba vykládat v souladu s principem přiměřenosti a tzv. plné náhrady újmy, a to i z hlediska plynutí času. To znamená, že nepřiznání úroků z prodlení s povinností škůdce nahradit ztížení společenského uplatnění při újmě na zdraví poškozeného musí být opodstatněno objektivními a racionálními důvody, protože úroky z prodlení motivují škůdce plnit jeho povinnost řádně a včas, a zajišťují tak účinnou ochranu ústavně chráněného statku. Takovými objektivními a racionálními důvody není rozlišení nároku na náhradu ztížení společenského uplatnění podle způsobu výpočtu výše odškodnění podzákonným právním předpisem, tedy jednak bodovým ohodnocením a jednak volnou úvahou soudu. Způsob určení výše zadostiučinění podle podzákonného právního předpisu, jehož účelem je toliko překlenout výkladové obtíže s vyčíslením peněžité hodnoty nemajetkové újmy a jímž soud není bezvýhradně vázán podle čl. 95 odst. 1 Ústavy, nemůže odůvodnit závěr, že škůdce není do okamžiku rozhodnutí soudu v prodlení se svou povinností plně nahradit poškozenému jeho újmu na zdraví. Existenci nároku na náhradu újmy na zdraví nelze činit závislou ryze na vůli moci výkonné. Závazkový vztah mezi škůdcem a poškozeným vzniká ze samotného deliktu a o celkové výši nároku na přiměřené a plné odškodnění soud rozhoduje v případném soudním řízení deklaratorním rozhodnutím. Opačný závěr odporuje právu poškozeného na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí podle čl. 7 odst. 1 Listiny a na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, protože bez náležitého důvodu znemožňuje účinnou soudní ochranu jeho práva na zdraví. Pokud proto soud prvního stupně přiznal žalobkyni úrok z prodlení z tzv. navýšení náhrady ve smyslu § 271s z. p., postupoval správně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Na základě všeho shora uvedeného byl napadený výrok I. rozsudku soudu prvního stupně potvrzen jakožto věcně správný (§ 219 o. s. ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Dále pokud jde o akcesorické výroky III. a IV. napadeného rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní na jedné straně, když tato byla v řízení neúspěšná jen ohledně nepatrné části (tj. pokud jde o náhradu bolestného ve výši 5 632,60Kč), když určení výše ztížení společenského uplatnění záviselo na znaleckém posudku a úvaze soudu, a mezi žalovanou a vedlejší účastnicí na její straně na straně druhé, tak soud prvního stupně nikterak nepochybil, pokud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši (§ 142 odst. 3 o. s. ř.). Dále však závěry soudu prvního stupně nemohou obstát, neboť výši odměny advokáta žalobkyně pro úkony právní služby vykonané do 31. 12. 2024 je třeba stanovit z tarifní hodnoty ve výši 50.000 Kč [§ 9 odst. 4 písm. a/ vyhlášky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"orgán","anonStyle":"ANON"},{"text":" č. 177/1996 Sb. (dále také jen „advokátní tarif“), to ve znění do 31. 12. 2024], přičemž pro úkony právní služby vykonané od 1. 1. 2025 je odměnu třeba stanovit z tarifní hodnoty ve výši 553.776 Kč (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu, to ve znění od 1. 1. 2025). Žalobkyni dále náleží tarifní náhrada za úkony právní služby vykonané do 31. 12. 2024 ve výši 300 Kč (§ 2 odst. 1 a 13 odst. 3 advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024), potažmo pro úkony právní služby vykonané od 1. 1. 2025 ve výši 450 Kč (§ 2 odst. 1 a 13 odst. 3 advokátního tarifu ve znění od 1. 1. 2025). Dále odvolací soud uzavírá, že soud prvního stupně nepochybil, pokud shledal, že v období do 31. 12. 2024 bylo účelně vykonáno 5 úkonů právní služby, jakož i že v období od 1. 1. 2025 bylo účelně vykonáno dalších 5 úkonů právní služby. Celková výše účelných nákladů žalobkyně však na základě shora uvedeného činí celkem 87.059 Kč, tj. na odměně 68.200 Kč [tj. (5* 3.100 Kč) + (5* 10.540 Kč)], na paušálních náhradách 3.750 Kč [tj. (5* 300 Kč) + 5* 450 Kč)] a na DPH 15.109 Kč (21 % z 71.950 Kč), tedy nikoliv soudem prvního stupně uvedených 136.418,50 Kč. Soud prvního stupně pak pochybil i pokud povinnost k náhradě nákladů řízení v uvedené výši rozdělil napůl mezi žalovanou a vedlejší účastnici na její straně, neboť povinnost k náhradě nákladů řízení z důvodu účastenství na jedné straně sporu tyto váže společně a nerozdílně. Na základě těchto východisek byly výroky III. a IV. napadeného rozsudku adekvátním způsobem změněny (§ 220 o. s. ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Dále bylo odvolacím soudem rozhodnuto o nákladech účastníků za odvolací řízení (§ 224 o. s. ř.), přičemž bylo shledáno (§ 142 odst. 2 o. s. ř.), že právo na jejich náhradu svědčí v dané fázi řízení zcela úspěšné žalobkyni, neboť odvolání žalované (tj. ohledně částky 1.820.542,60 Kč) a ani odvolání vedlejší účastnice na její straně (tj. ohledně částky 553.776 Kč) nebyla shledána jakožto důvodná. Celkový výše účelných nákladů žalobkyně (26.596 Kč) je za situace, kdy její advokát v dané fázi řízení účelně vykonal dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalované ze dne 2. 4. 2026 a účast na jednání odvolacího soudu dne 12. 5. 2026 dle § 11 odst. 1 písm. d/, g/ advokátního tarifu), to s ohledem na částečné zpětvzetí odvolání žalovanou při tarifní hodnotě ve výši 553.776 Kč (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu), dána odměnou advokáta žalobkyně ve výši celkem 21.080 Kč, tj. 2* 10.540 Kč za uvedené úkony právní služby (§ 1 odst. 2 věta prvá. § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 advokátního tarifu) a náhradou jeho hotových výdajů ve výši celkem 900 Kč, tj. 2* 450 Kč za uvedené úkony právní služby (§ 2 odst. 1 a 13 odst. 4 advokátního tarifu). Výše náhrady nákladů řízení je dále dána náhradou daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z náhrad a odměn ve výši celkem 4.616 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Odvolací soud i při stanovení dané povinnosti vyšel z toho, že žalovaná a na její straně stojící vedlejší účastnice jsou povinny danou povinnost splnit společně a nerozdílně, přičemž k tomuto jim byla stanovena zákonná lhůtu k plnění v obvyklé výši (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Konečně odvolací soud jako věcně správný potvrdil i výrok V. napadeného rozsudku, neboť tímto bylo zcela správně a v souladu s relevantní právní úpravou (§ 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) žalované dle výsledku řízení uložena povinnost k zaplacení soudního poplatku ve výši 5.534,60 Kč (tj. ve výši 30,4 % z poplatku stanoveného ze základu 1.820.542,60 Kč ve výši 18.206 Kč).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 553.776 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 553.776 Kč od 6. 5. 2024 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu, kterou se žalobkyně na žalované domáhá zaplacení dalších 1.266.766,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1.266.766,60 Kč od 6. 5. 2024 do zaplacení (výrok II.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 68.209,25 Kč (výrok III.), uložil vedlejší účastnici na straně žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 68.209,25 Kč (výrok IV.), jakož konečně i žalované uložil povinnost zaplatit soudu prvního stupně soudní poplatek ve výši 5.538 Kč (výrok V.).2. Soud prvního stupně tak rozhodl v řízení, v jehož rámci žalobkyně tvrdila, že při výkonu zaměstnání u žalované dne 20. 3. 2022 (správně 20. 3. 2020, poznámka odvolacího soudu) onemocněla nemocí covid-19 s těžším průběhem, od 1. 12. 2021 byl žalobkyni přiznán invalidní důchod druhé stupněm dne 10. 6. 2022 bylo onemocnění žalobkyně uznáno jako nemoc z povolání. V důsledku pracovní limitace byla přeřazena na jinou práci se zkráceným úvazkem. Žalobou uplatňuje doplatek na bolestném a ztížení společenské uplatnění, který nebyl žalovanou dobrovolně uhrazen. Při stanovení nároku na bolestné žalovaná vychází z bodového ohodnocení vyplývajícího z lékařského posudku, který vyhotovila dne 10. 6. 2022 , tituly před jménem,  , jméno FO, , , tituly za jménem, , , tituly za jménem,  a kterým stanovila bolestné na 1.760 bodů. Další hodnocení bylo provedeno 22. 1. 2024 za další operaci, kterým stejná lékařka stanovila bolestné na 70 bodů, čemuž odpovídá částka 29.860,60 Kč, neboť relevantní hodnota bodu činí 346,11 Kč. Žalovaná uhradila pouze částku 24.228 Kč. Předmět sporu tak činí nedoplatek ve výši 5.632,60 Kč. Pokud jde o výši nároku na ztížení společenské uplatnění, tak , tituly před jménem,  , jméno FO, , , tituly za jménem,  stanovila výši náhrady za ztížení společenského uplatnění podle položky 5.1.4 přílohy č. 4 vyhl. č. 276/2015 Sb., ve výši 4.000 bodů, podle položky 1.17 přílohy č. 4 vyhl. č. 276/2015 Sb., ve výši 2.400 bodů a podle položky 6.4 přílohy č. 3 vyhl. č. 276/2015 Sb., ve výši 1.100 bodů, celkem 7.500 bodů, čemuž odpovídá částka 3.199.350 Kč, když s ohledem na vypracování lékařského posudku v roce 2024 je pro výpočet hodnoty jednoho bodu relevantní průměrná mzda za rok 2023. Žalobkyně tak za jeden bod nárokuje částku 426,58 Kč. Žalovaná uhradila pouze 1.384.440 Kč za 4.000 bodů, kdy každý bod ohodnotila částkou 346,11 Kč. Předmět sporu tak činí nedoplatek ve výši 1.814.910 Kč.3. Žalovaná nárok žalobkyně zcela neuznala a navrhla, aby žaloby byla zamítnuta. Žalovaná pak tvrdila, že žalobkyně jako zaměstnankyně žalované skutečně dne 20.3.2020 onemocněla infekčním onemocněním covid-19, které bylo , tituly před jménem,  , jméno FO, , , tituly za jménem, , , tituly za jménem,  posouzeno jako nemoc z povolání. Žalobkyni byly vyplaceny v souvislosti s uvedenou nemocí částky 341.146 Kč jako náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 20. 3. 2020 do 15. 1. 2022, 440.000 Kč jako bolestné a 2.000 Kč jako náhrada nákladů spojených s léčbou. Dále byly žalobkyni vyplaceny další náklady spojené s léčbou ve výši 20.060 Kč a 4.200 Kč. Následně žalobkyně uplatnila na žalované náhradu bolestného v souvislosti s operačním zákrokem provedeným ke dni 6. 5. 2021 spočívajícím v zanoření stomie, náhradu za ztížení společenského uplatnění a náhradu nákladů za vypracování posudků o bolestném a ztížení společenského uplatnění. Pojistitel po proběhlém šetření uhradil žalobkyni 24.228 Kč jako bolestné za operaci ohodnocenou 70 body. Dále uhradil částku 1.384.440 Kč jako náhradu ztížení společenského uplatnění ohodnoceného 4.000 body podle položky 5.1.4 v příloze 4 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. a 7.000 Kč na nákladech za vypracování obou posudků. Hodnota jednoho bodu byla pojistitelem stanovena na 346,11 Kč, a to jako 1 % z průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí roku 2020, neboť operační zákrok byl proveden v roce 2021 a vznik povinnosti provést hodnocení je dán k okamžiku vzniku bolesti. Postup navrhovaný žalobkyní, který by hodnotu bodu vázal na průměrnou mzdu v roce 2023, nemá oporu v právních předpisech. Vzhledem k tomu, že lékařský posudek o ztížení společenského uplatnění ze dne 22. 1. 2024 postrádá povinné náležitosti předvídané v § 9 nařízení vlády č. 276/2015 Sb., a to zejména postup, kterým posuzující lékařka dospěla k bodovému ohodnocení, nemohl být řádně přezkoumán, a nepředstavoval spolehlivý podklad pro určení výše náhrady a odškodnění. S ohledem na skutečnost, že položka 5.1.4 přílohy 4 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. v sobě již zahrnuje odškodnění závažné trvalé poruchy funkce orgánů, došlo by při odškodnění rovněž podle položky 1.17 přílohy 4 a 6.4 přílohy 3 stejného nařízení k duplicitnímu odškodnění. Zdravotní stav ve vztahu ke ztížení společenského uplatnění lze považovat za ustálený k roku 2021, kdy byl žalobkyni přiznán invalidní důchod.4. Vedlejší účastnice na straně žalované nárok žalobkyně rovněž zcela neuznala s tím, že zažalovaný nárok byl již zcela pokryt vyplaceným pojistným. Vyčíslení bolestného i ztížení společenského uplatnění mělo vycházet z údajů pro rok 2021. V podrobnostech odkázala na vyjádření žalované a navrhla, aby žaloba byla zamítnuta.5. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku předně popsal jednotlivá skutková zjištění, která čerpal z nesporných tvrzení účastníků řízení (srovnej odstavec 7) a z provedených listinných důkazů (srovnej odstavce 9 až 16, 18 a 19 napadeného rozsudku), jakož i z provedených výslechů znalců a svědka (srovnej odstavce 17 až 19 napadeného rozsudku). Dospěl pak ke skutkovému závěru, že žalobkyně dlouhodobě pracovala jako zdravotní sestra na různých specializovaných odděleních, kde byla v trvalém a bezprostředním kontaktu s pacienty. Svou profesi vnímala jako poslání a vedla aktivní pracovní i společenský život. Před onemocněním covid-19 byly u žalobkyně evidovány pouze lehké či běžné zdravotní obtíže, které dlouhodobě neomezovaly její pracovní schopnost ani každodenní fungování. Její životní styl zahrnoval cestování, aktivní pohyb, společenské aktivity. Dne 20. 3. 2020 onemocněla žalobkyně v přímé souvislosti s výkonem svého povolání onemocněním covid-19. Tato nemoc je nemocí z povolání podle kapitoly V, položky 1 Seznamu nemocí z povolání, který tvoří přílohu k nařízení vlády č. 290/1995 Sb. Onemocnění mělo těžký průběh, provázený multiorgánovým selháním, nutností plicní ventilace, akutním renálním selháním vyžadujícím CRRT a závažnými komplikacemi zažívacího traktu, jež vyústily v pravostrannou hemikolektomii se založením terminální ileostomie. Dne 6. 5. 2021 podstoupila žalobkyně operaci zanoření této stomie, přičemž byla hospitalizována od 5. 5. 2021 do 15. 5. 2021. K stabilizaci zdravotního stavu ve vztahu k operaci došlo do 8 týdnů. Žádné komplikace z lékařských zpráv nevyplývají. Bolest prodělanou v souvislosti s touto operací je možno hodnotit 70 body. V následujících měsících se vyvíjely potíže zažívacího systému, zejména poruchy vyprazdňování. Na gastroenterologii, kterou žalobkyně navštěvovala již v prosinci 2021, ji hned na začátku sdělili, že syndrom dráždivého střeva je nevyléčitelný, ale může ho ovlivnit dietou. Za období přizpůsobování se lze považovat období až do ledna 2022. Dne 16. 12. 2021 byla žalobkyně uznána invalidní ve druhém stupni se stanoveným dnem vzniku invalidity k 30. 11. 2021. Rozhodující příčinou poklesu pracovní schopnosti bylo funkční postižení po prodělané covidové infekci se závažnými trvalými následky. Nejvýznamnějším projevem přetrvávajících následků jsou závažné poruchy vyprazdňování plynoucí ze syndromu krátkého střeva, kdy má žalobkyně po vzniku nutkání pouze dvacet až třicet vteřin na dosažení toalety a stolici má několikakrát denně, což zásadně limituje její denní režim i jakoukoli mimořádnou činnost. Je nucena dodržovat přísnou dietu, která se redukuje téměř výhradně na jednoduché, nedráždivé potraviny, neboť jakékoli vybočení může vyvolat akutní potíže. Stravu proto přijímá převážně v domácím prostředí. S přetrvávajícími obtížemi souvisí také únava, která výrazně snižuje její fyzickou i psychickou výdrž. Tyto zdravotní následky se zásadním způsobem promítly do pracovního života žalobkyně. Musela zcela opustit práci u pacientů a je schopna pracovat pouze v administrativní pozici s trvalou dostupností toalety, na zkrácený úvazek a s potřebou častějšího volna. Zásadním způsobem se omezil také její soukromý život. Není schopna cestovat, účastnit se dřívějších společenských aktivit ani vykonávat volnočasové činnosti, které ji dříve naplňovaly, a pobyt mimo domov musí plánovat výhradně s ohledem na dostupnost hygienického zázemí. Nemoc z povolání se klinicky projevila v těžké formě, jako virová pneumonie s multiorgánovým selháním, proto položkou nejvíce odpovídající průběhu nemoci a vzniklým následkům je položka 5.1.4 Přílohy 4 nařízení vlády č. 276/2015 Sb., stanovující hodnocení ztížení společenské uplatnění na 4.000 bodů. Žalobkyně uplatnila u žalované prostřednictvím právní zástupkyně v souvislosti s nemocí z povolání mimo jiné bolestné za operaci dne 6. 5. 2021 ve výši 29.860,60Kč a ztížení společenského uplatnění ve výši 3.199.350 Kč. Žalovaná prostřednictvím vedlejší účastnice uhradila žalobkyni na bolestném za operaci podstoupenou 6. 5. 2021 částku 24.228 Kč a na odškodnění ztížení společenské uplatnění částku 1.384.440Kč.6. Po právní stránce soud prvního stupně s odkazem na relevantní právní úpravu [§ 269 odst. 2, § 271k odst. 4, § 271c odst. 1, 2 a § 271s zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „z. p.“), dále § 1 odst. 1, 2, § 2 odst. 1 písm. a/, odst. 2, § 3 odst. 1, § 5 odst. 1, § 7 odst. 1, 2 a § 10 nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (dále jen „nařízení vlády č. 276/2015 Sb.“)] uzavřel, že základní předpoklad pro stanovení náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění, tedy že žalobkyně jako zaměstnankyně žalované onemocněla nemocí uvedenou v seznamu nemocí z povolání (covid-19) je naplněn. Soud prvního soudu dále jak ve vztahu k nároku žalobkyně na náhradu jak za bolest, tak i za ztížení společenského uplatnění, uzavřel, že k ustálení zdravotního stavu žalobkyně došlo v průběhu roku 2021 a vzhledem k tomu, že před dnem 1. 1. 2023 nebyl vydán lékařský posudek k odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, tak pro stanovení hodnoty jednoho bodu je nutno vyjít z nařízení vlády č. 276/2015 Sb. ve znění účinném od dne 1. 1. 2023. Hodnota jednoho bodu proto činí 1 % z průměrné mzdy v národním hospodářství zjištěné na základě údajů , právnická osoba,  za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, v němž vznikla povinnost provést hodnocení bolesti. Vzhledem k tomu, že k ustálení stavu žalobkyně došlo v průběhu roce 2021, jakož i vzhledem k tomu, že průměrná mzda v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí roku 2020 pro účely zákoníku práce dle sdělení , orgán,  činila 34.611 Kč, činí hodnota jednoho bodu 346,11 Kč.7. K nároku na doplatek bolestného ve výši 5.632,60 Kč pak soud prvního soudu shledal, že vzhledem k tomu, že bolest za operaci provedenou dne 6. 5. 2021 představuje 70 bodů, činí výše nároku žalobkyně na náhradu za bolest celkem 24.227,70 Kč (346,11 Kč*70 bodů), přičemž soud prvního stupně v řízení nezjistil žádné skutečnosti, pro které by měl částku stanovenou výše uvedeným postupem upravit, neboť tato část léčby žalobkyně proběhla zcela standardním způsobem a bez komplikací. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo postaveno najisto, že žalovaná na náhradě bolestného již žalobkyni zaplatila 24.228 Kč, soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyni nárok na doplatek ve výši 5.632,60 Kč nevznikl, pročež v dané části byla žaloba zamítnuta.8. K nároku na doplatek odškodnění za ztížení společenského uplatnění ve výši 1.814.910 Kč pak soud prvního stupně shledal, že žalovaná v postavení zaměstnavatele je povinna žalobkyni podle 269 odst. 2 z. p. uhradit škodu a nemajetkovou újmu, která jí nemocí z povolání vznikla. Dále zákoník práce jako zákon speciální ve vztahu k občanskému zákoníku upravuje samostatně způsob, jakým se jednotlivé náhrady odškodňují, přičemž v případě ztížení společenského uplatnění zmocňuje vládu, ke stanovení výše náhrady ztížení společenského uplatnění odpovídající vzniklé újmě, způsobu určování výše náhrady v jednotlivých případech a postupů při vydávání lékařského posudku včetně jeho náležitostí ve vztahu k posuzované činnosti. Tyto aspekty byly upraveny nařízením vlády č. 276/2015 Sb., které stanovilo že ztížení společenského uplatnění způsobené nemocí z povolání se hodnotí v bodech, jejichž počty jsou uvedeny v příloze č. 4. Ohodnocení se provádí lékařským posudkem zpravidla až rok poté, co došlo k poškození zdraví a je zřejmé, že jde o trvalé poškození, kdy nelze očekávat zlepšení nebo stabilizaci. Bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění se určí se zřetelem k povaze, rozsahu, prognóze poškození zdraví, anatomickým a funkčním omezením a jejich dopadu na uspokojování životních, pracovních, vzdělávacích a sociálních potřeb poškozeného a jeho další uplatnění v životě. Oprávněný k vydání takového posudku je poskytovatel zdravotních služeb oprávněný k vydání lékařského posudku o uznání nemoci z povolání podle zákona upravujícího posudkovou péči, což byl podle zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách ve znění účinném do 31.12.2025, poskytovatel pracovnělékařských služeb v oboru pracovní lékařství, který získal povolení , orgán,  k uznávání nemocí z povolání. Takto vydaný lékařský posudek musí obsahovat datum, kdy byla nemoc z povolání zjištěna, poškození zdraví nemocí z povolání, jehož se hodnocení týká, označení příslušné kapitoly a položky seznamu nemocí z povolání podle nařízení vlády stanovujícím seznam nemocí z povolání, ustanovení nařízení vlády č. 276/2015 Sb. a položky příloh k tomuto nařízení, podle kterých bylo bodové ohodnocení provedeno, postup, kterým posuzující lékař dospěl k bodovému ohodnocení a bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění. Podle soudu prvního stupně v řízení provedený lékařský posudek byl vydán osobou oprávněnou, přičemž případné nedostatky v popisu postupu ohodnocení ztížení společenského uplatnění se soud pokusil odstranit výslechem , tituly před jménem,  , jméno FO, , , tituly za jménem, , , tituly za jménem, , která uvedla, že poškození zdraví žalobkyně je nutno hodnotit položkou 5.1.4, pod kterou zahrnula jednak poškození kognitivních funkcí, poškození jater a ucpání cévy. Jako samostatné poškození zdraví hodnotila poškození ledvin a porušení funkce zažívacího traktu, neboť toto nejsou běžné následky onemocnění covidem-19. Soud prvního stupně ustanovil pro zpracování znaleckého posudku v této věci znalce , tituly před jménem,  , jméno FO, , jehož úkolem bylo mimo jiné provést znovu ohodnocení poškození zdraví žalobkyně. Tento jednoznačně dospěl k závěru, že celé poškození zdraví žalobkyně v důsledku onemocnění covid-19 je nutno podřadit pod položku 5.1.4, která v sobě, v důsledku nemoci přenosné a parazitární včetně nemoci způsobené koronavirem SARS-CoV-2, zahrnuje následek v podobě závažných trvalých poruch orgánů, čímž představuje položku nejvíce srovnatelnou s poškozením zdraví žalobkyně. Další položky použité , tituly před jménem,  , jméno FO, , tak představují duplicitní odškodnění. Soud prvního stupně se s tímto názorem znalce zcela ztotožnil, když jak lékařka, tak znalec seznali původní příčinu právě v nemoci z povolání. Ohodnocení ztížení společenského uplatnění je v případě žalobkyně nutno ohodnotit 4.000 body podle položky 5.1.4 Přílohy č. 4 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. Postup , tituly před jménem,  , jméno FO, , která chtěla zdůraznit, že poškození zdraví žalobkyně se vymyká průměru položky 5.1.4, soud prvního stupně neshledal jako správný.9. Základní referenční hodnota odškodnění ztížení společenského uplatnění žalobkyně dle soudu prvního stupně představuje částka 1.384.440 Kč (4.000 bodů * 346,11 Kč), přičemž platí, že tuto částku může soud zvýšit, pokud dojde k závěru, že plně nevystihuje ztížení společenského uplatnění žalobkyně v oblasti životních, pracovních, vzdělávacích a sociálních potřeb (§ 271s z. p.). V dané věci soud prvního stupně po podrobném zvážení všech skutkových zjištění v dané věci dospěl k závěru, že je na místě tuto základní hodnotu v případě žalobkyně zvýšit na částku 1.938.216 Kč (tj. o 40 %). Toto navýšení totiž adekvátně reflektuje nadstandardní zásah do pracovního a soukromého života žalobkyně, který je spatřován zejména v kumulaci okolností, kdy žalobkyně z důvodu imperativních průjmů, musí trvale dodržovat nejen přísná omezení co do druhu konzumovaných potravin, ale i do režimu jejich konzumace, což vedlo k vyloučení spontaneity v životě žalobkyně napříč všemi oblastmi, která musí vše podrobně plánovat i s ohledem na dostupnost toalet. Naopak příčinu navýšení soud prvního stupně neshledal v žalobkyní uváděných snížených kognitivních schopnostech, které dle znalce jsou jen běžným průvodním jevem u žalobkyně zjištěných poškození zdraví. Dle soudu prvního stupně takto navýšené odškodnění je odpovídající i skutečnosti, že žalobkyně je plně soběstačnou osobou, která nevyžaduje každodenní péči či součinnost druhé osoby. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo postaveno na jisto, že žalovaná na náhradě za ztížení společenského uplatnění již žalobkyni zaplatila 1.384.440 Kč, soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyni svědčí nárok na zaplacení 553.776 Kč (1.938.216 Kč – 1.384.440 Kč), pročež v dané části bylo žalobě vyhověno.10. Uvedený rozsudek soudu prvního stupně byl napaden včasnými odvoláními žalované a vedlejší účastnice na straně žalované.11. Žalovaná rozsudek odvoláním napadla v celém jeho rozsahu (tedy ve všech výrocích I. až V.), však své odvolání oproti výroku II. následně vzala zpět podáním ze dne 3. 3. 2026. Žalovaná ve vztahu k odvoláním nadále napadenému výroku I. především namítala, že bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění žalobkyně bylo ve znaleckém posudku stanoveno dle položky 5.1.4. Přílohy 4 vyhlášky č. 276/2015 Sb., která se vztahuje na těžké formy nemoci se závažnými trvalými poruchami funkce orgánů nebo systémů vedoucí k trvalému, závažnému omezení výkonnosti nebo vleklé, trvale silně aktivní onemocnění vzdorující léčbě. Uvedené definici odpovídá i vysoké bodové ohodnocení stanovené pro tuto položku, odpovídající 4.000 bodů. Výše odškodnění za ztížení společenského uplatnění určená na základě výše uvedeného bodového ohodnocení představuje dle přesvědčení žalované již sama o sobě odpovídající a dostatečnou náhradu za trvalé a nepříznivé následky újmy na zdraví žalobkyně. Žalobkyně se před nemocí z povolání věnovala běžné práci a měla běžný společenský život. Nevykonávala mimořádné sportovní, odborné či jiné činnosti. S ohledem na věk žalobkyně v době vzniku nemoci z povolání nelze předpokládat, že by se žalobkyně, nebýt nemoci z povolání, takovým mimořádným činnostem začala věnovat. Předpokladem pro zvýšení náhrady stanovené na základě bodového ohodnocení je existence takových výjimečných skutečností, které umožňují závěr, že zejména vzhledem k uplatnění žalobkyně v životě a ve společnosti, i s ohledem na věk žalobkyně v době vzniku nemoci z povolání, nelze omezení žalobkyně vyjádřit jen základním odškodněním za ztížení společenského uplatnění. Žalobkyně je soběstačná a zcela schopná sebeobsluhy. Může nadále vykonávat práci, i když na jiné pracovní pozici a může se za dodržení potřebných opatření věnovat i společenským aktivitám. Žalovaná je proto přesvědčena, že konkrétní okolnosti přítomné u žalobkyně, které soud v odůvodnění rozsudku označil jako důvody pro navýšení odškodnění, jsou již zcela dostatečně zohledněny v základní výši odškodění, které jí bylo vyplaceno. Postup soudu prvního stupně při stanovení konkrétního navýšení odškodnění by měl být jasný a přezkoumatelný, tento nárok kladený na rozhodování soudu však v daném případě splněn nebyl, když soud bez jakéhokoli odůvodnění navýšil odškodnění právě o částku 553.776 Kč. Tato částka dle výpočtu žalované odpovídá navýšení o 40 % oproti náhradě stanovené dle bodového ohodnocení uvedeného ve znaleckém posudku , tituly před jménem,  , jméno FO, . Soud prvního stupně neuvedl jediný argument k tomu, proč je dle jeho uvážení namístě zvýšit odškodnění za ztížení společenského uplatnění ZSÚ právě o 40 %. Dále žalovaná namítla nesprávné přiznání úroku z prodlení u částky odpovídající navýšení, neboť povinnost k zaplacení náhrady v rozsahu navýšení odškodnění vzniká až na základě soudního rozhodnutí, v němž je určena době splnění; teprve uplynutím takto určené doby splnění také dochází k prodlení dlužníka. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. změnil tak, že se žaloba v dané části namítá.12. Vedlejší účastnice na straně žalované rozsudek soudu prvního stupně napadla ve vyhovujícím výroku I., jakož i v akcesorických výrocích III. až V., a to z důvodů uvedených v ustanovení § 205 odst. 2 písm. c/, g/ o. s. ř. Vedlejší účastnice především namítala, že pokud soud prvního stupně v napadeném rozsudku zvýšil základní referenční hodnotu ztížení společenského uplatnění o 40 %, tj. z 1.384.440 Kč na 1.938.216 Kč, přičemž žalobkyni následně přiznal doplatek ve výši 553.776 Kč, tak že byla soudem prvního stupně v projednávané věci nesprávně aplikována úprava § 271s z. p., neboť přiznané zvýšení odškodnění ztížení společenského uplatnění neodpovídá povaze tohoto institutu jako výjimečné korekce základního bodového ohodnocení. Zvýšení podle § 271s z. p. totiž není určeno k tomu, aby se běžně navyšovala každá, byť závažná, újma na zdraví, jestliže její dopady již odpovídají tabulkovému vyjádření stanovenému prováděcím právním předpisem. Smyslem tohoto ustanovení je umožnit korekci pouze v případech, kdy konkrétní dopady újmy zjevně a podstatně přesahují to, co je typově a obecně vyjádřeno základním bodovým ohodnocením. V projednávané věci pak soud prvního stupně na jedné straně plně přisvědčil závěrům znalce, podle nichž je celé poškození zdraví žalobkyně nutno subsumovat pod položku 5.1.4 přílohy č. 4 nařízení vlády č. 276/2015 Sb., přičemž použití dalších položek by vedlo k duplicitnímu odškodnění. Současně soud prvního výslovně akceptoval, že právě porucha funkce zažívacího traktu se syndromem krátkého střeva představuje nejvýznamnější a určující projev přetrvávajících následků, z nichž vyplývají i související psychosociální dopady. Na straně druhé však soud prvního stupně zvýšil základní referenční hodnotu ztížení společenského uplatnění o 40 % právě z důvodů, které jsou typickými a předvídatelnými projevy tohoto zdravotního postižení, tedy zejména z důvodu imperativních průjmů, nutnosti přísného dietního režimu, omezení spontaneity v každodenním životě, plánování činností s ohledem na dostupnost toalety, omezení cestování a společenských aktivit. Tyto dopady však nelze považovat za okolnosti výjimečné či nadstandardní ve smyslu § 271s z. p., neboť se naopak jedná o přímé, typické a obecně očekávatelné důsledky těžké poruchy funkce zažívacího traktu, které jsou již pojmově obsaženy v samotné definici ztížení společenského uplatnění jako trvalého nepříznivého vlivu poškození zdraví a jeho následků na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti. Napadený rozsudek je navíc v části týkající se navýšení základní referenční hodnoty ztížení společenského uplatnění nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Soud prvního totiž nevysvětlil, proč konkrétní dopady popsané žalobkyní nejsou již zahrnuty v bodovém ohodnocení podle položky 5.1.4, ačkoliv se jedná o dopady typově odpovídající povaze této položky. Současně soud nijak neobjasnil, jakým způsobem dospěl právě k navýšení o 40 %, tedy proč považoval za přiměřené zvýšení v této konkrétní výši, a nikoliv v rozsahu nižším, případně proč neshledal základní bodové ohodnocení postačujícím bez jakékoliv korekce. Úvaha soudu o výši navýšení tak zůstává zcela nekontrolovatelná a nepředvídatelná.13. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované uvedla, že napadený rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný, přičemž tento je v důsledku řádného odůvodnění i přezkoumatelný. Soud prvního stupně pak s odkazem na ustanovení § 271s z. p. učinil úsudek o přiměřenosti míry zvýšení odškodnění, přičemž tento vychází jak z individuálních okolností posuzované věci, tak z obecné zkušenosti soudu, a to včetně poznatků z jiných posuzovaných případů, přičemž uzavřel, že základní bodové ohodnocení odškodnění plně nevystihuje ztížení společenského uplatnění žalobkyně v oblasti životních, pracovních, vzdělávacích a sociálních potřeb, přičemž navýšení na částku 1.938.216 Kč adekvátně reflektuje nadstandardní zásah do pracovního a soukromého života žalobkyně. Odvolání žalované, jakož i vedlejší účastnice na straně žalované, proto nejsou důvodná, pročež by rozsudek soudu prvního stupně měl být potvrzen jakožto věcně správný.14. Vzhledem k tomu, že odvolání žalované proti výroku II. rozsudku soudu prvního stupně bylo vzato zpět podáním žalované došlým odvolacímu soudu dne 3. 3. 2026, přičemž žalobkyně proti zastavení dané části odvolacího řízení ničeho nenamítala, bylo odvolacím soudem nejprve rozhodnuto o zastavení dané části odvolacího řízení (§ 96 odst. 2 o. s. ř.).15. Odvolací soud dále z podnětu nadále podaného odvolání žalované, jakož i z podnětu odvolání vedlejší účastnice na straně žalované, to v mezích těmito odvoláními určených, přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.).16. Odvolání žalované a vedlejší účastnice na straně žalované není důvodné.17. Odvolací soud k tomuto předně konstatuje, že závěry soudu prvního, tedy jak závěr skutkový, tak i závěr právní, jsou věcně správné, pročež se na tyto pro stručnost odkazuje.18. S ohledem na rozsah odvolacích námitek žalované a vedlejší účastnice na její straně pak odvolací soud uvádí, že shora citovanou úpravu § 271s odst. 1 z. p., dle které výši odškodnění stanovenou právním předpisem (§ 271c a 271i) soud může přiměřeně zvýšit, je třeba vykládat ve světle relevantní judikatury (srovnej stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011 sp. zn. Cpjn 203/2010). Platí tedy, že výše odškodnění za ztížení společenského uplatnění určená na základě celkového bodového ohodnocení stanoveného lékařem představuje již sama o sobě náhradu za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti. Předpokladem přiměřeného zvýšení odškodnění stanoveného na základě bodového ohodnocení pak je existence takových výjimečných skutečností, které umožňují závěr, že, zejména vzhledem k uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, kupříkladu při uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, i s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví i na jeho předpokládané uplatnění v životě, nelze omezení poškozeného vyjádřit jen základním odškodněním za ztížení společenského uplatnění. Možnost přiměřeného zvýšení odškodnění ztížení společenského uplatnění soudem pak není podmíněna tím, zda lékař ve svém posudku dospěl k závěru, že poškození zdraví postiženého vedlo ke zvlášť těžkým následkům, či nikoliv.19. Ve světle uvedeného odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně nikterak nepochybil, pokud v posuzovaném případě uzavřel, že život žalované jak v soukromé, tak i pracovní rovině byl zasažen vskutku nadstandartním způsobem. Tedy pokud je zdravotní stav žalobkyně charakterizován zejména imperativními průjmy, které jsou obtížně ovladatelné a nutí žalobkyni neustále přizpůsobovat své jednání dostupnosti hygienického zázemí, dále pokud je v důsledku tohoto žalobkyně nucena plánovat veškeré své aktivity s ohledem na dostupnost toalety, jakož i pokud je žalobkyně před výkonem práce, či před veškerými aktivitami mimo domov nucena výrazně omezovat příjem potravy (tj. žalobkyně je nucena dodržovat striktní dietu, která ji omezuje v konzumaci celé řady různých druhů potravin, avšak i pak je žalobkyni umožněna konzumace vhodných druhů jídel jen ve skutečně minimálním množství), aby alespoň omezila riziko neodkladných obtíží, nelze jinak než uzavřít, že osobní i pracovní život žalobkyně jsou omezeny vskutku zásadním způsobem. Tyto skutečnosti tedy nepředstavují prosté snížení komfortu žalobkyně, ale ve skutečnosti jsou tyto neoddiskutovatelným zásahem, který má dopad na kvalitu života žalobkyně jako takového. Tato omezení proto mají dopad na fyzický i psychický stav žalobkyně a vedou tak k trvalému stresu, nejistotě a snížení kvality jejího života. Odvolací soud, obdobně jako soud prvního stupně, má proto za to, že v dané věci jsou naplněny podmínky navýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění stanovené v ustanovení § 271s odst. 1 z. p.20. Konečně pokud v rámci odvolání žalované a vedlejší účastnice na její strany bylo namítáno, že žalobkyně může nadále vykonávat práci, i když na jiné pracovní pozici, jakož i se může za dodržení potřebných opatření věnovat i společenským aktivitám, tak je patrno, že ve skutečnosti jsou omezení žalobkyně natolik zásadní, že tato sama o sobě zakládají důvod k navýšení nároku žalobkyně na náhradu za ztížení jejího společenského uplatnění. Navíc pak i při dodržení veškerých shora popsaných pravidel žalobkyní nelze ohledně kvality jejího života jinak než shledat, že tato je postižena natolik, že náhrada za ztížení společenského uplatnění v základní výši (tj. v rozsahu vymezeném 4.000 body na částku 1.384.440 Kč) není dostačující. Na tomto základě odvolací soud uzavírá, že pokud soud prvního stupně shledal, že je na místě základní odškodnění za ztížení společenského uplatnění navýšit, tak nikterak nechybil, přičemž odvolací soud má současně za to, že pokud k tomuto ze strany soudu prvního stupně došlo v rozsahu 40 %, tak že navýšení v takovém rozsahu je bez jakýchkoliv rozumných pochybností přiměřeno omezením, která u žalobkyně v důsledku jejího onemocnění nastala. Odvolací soud má dále za to, že pokud bylo v rámci odvolání namítáno, že rozsudek soudu prvního stupně není pro nedostatky jeho odůvodnění přezkoumatelný, tak že ani tato odvolací námitka není důvodná. Soud prvního stupně totiž v odůvodnění napadeného rozsudku (jeho odstavci 52) srozumitelným způsobem uvedl východiska, na jejichž základě přistoupil k navýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění žalobkyně, jakož i myšleny, na jejichž základě rozhodl o navýšení na částku 1.938.216 Kč (tj. o 40 %). Odůvodnění v uvedeném rozsahu je pak srozumitelné a logicky celistvé, pročež tomuto nelze ničeho vytknout.21. Nedůvodná je odvolací námitka žalované týkající se přiznání úroků z prodlení u částek tzv. navýšení. Je skutečností, že dřívější judikatura vycházela ze závěru, že ve vztahu navýšení odškodnění (ve smyslu § 7 odst. 3 vyhl. č. 440/2001 Sb.) má soudní rozhodnutí konstitutivní povahu, proto nepřísluší přiznání úroků z prodlení z takového navýšení (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 968/2008 nebo sp. zn. 25 Cdo 2938/2016). Tento závěr však byl překonán nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2370/22, v němž bylo vysloveno: Lze uzavřít, že nárok na náhradu ztížení společenského uplatnění je jedním z množiny prostředků ochrany zdraví, jež je jako součást fyzické integrity člověka chráněno čl. 7 odst. 1 Listiny. Předpoklady uplatnění nároku na náhradu ztížení společenského uplatnění před soudem je proto třeba vykládat v souladu s principem přiměřenosti a tzv. plné náhrady újmy, a to i z hlediska plynutí času. To znamená, že nepřiznání úroků z prodlení s povinností škůdce nahradit ztížení společenského uplatnění při újmě na zdraví poškozeného musí být opodstatněno objektivními a racionálními důvody, protože úroky z prodlení motivují škůdce plnit jeho povinnost řádně a včas, a zajišťují tak účinnou ochranu ústavně chráněného statku. Takovými objektivními a racionálními důvody není rozlišení nároku na náhradu ztížení společenského uplatnění podle způsobu výpočtu výše odškodnění podzákonným právním předpisem, tedy jednak bodovým ohodnocením a jednak volnou úvahou soudu. Způsob určení výše zadostiučinění podle podzákonného právního předpisu, jehož účelem je toliko překlenout výkladové obtíže s vyčíslením peněžité hodnoty nemajetkové újmy a jímž soud není bezvýhradně vázán podle čl. 95 odst. 1 Ústavy, nemůže odůvodnit závěr, že škůdce není do okamžiku rozhodnutí soudu v prodlení se svou povinností plně nahradit poškozenému jeho újmu na zdraví. Existenci nároku na náhradu újmy na zdraví nelze činit závislou ryze na vůli moci výkonné. Závazkový vztah mezi škůdcem a poškozeným vzniká ze samotného deliktu a o celkové výši nároku na přiměřené a plné odškodnění soud rozhoduje v případném soudním řízení deklaratorním rozhodnutím. Opačný závěr odporuje právu poškozeného na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí podle čl. 7 odst. 1 Listiny a na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, protože bez náležitého důvodu znemožňuje účinnou soudní ochranu jeho práva na zdraví. Pokud proto soud prvního stupně přiznal žalobkyni úrok z prodlení z tzv. navýšení náhrady ve smyslu § 271s z. p., postupoval správně.22. Na základě všeho shora uvedeného byl napadený výrok I. rozsudku soudu prvního stupně potvrzen jakožto věcně správný (§ 219 o. s. ř.).23. Dále pokud jde o akcesorické výroky III. a IV. napadeného rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní na jedné straně, když tato byla v řízení neúspěšná jen ohledně nepatrné části (tj. pokud jde o náhradu bolestného ve výši 5 632,60Kč), když určení výše ztížení společenského uplatnění záviselo na znaleckém posudku a úvaze soudu, a mezi žalovanou a vedlejší účastnicí na její straně na straně druhé, tak soud prvního stupně nikterak nepochybil, pokud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši (§ 142 odst. 3 o. s. ř.). Dále však závěry soudu prvního stupně nemohou obstát, neboť výši odměny advokáta žalobkyně pro úkony právní služby vykonané do 31. 12. 2024 je třeba stanovit z tarifní hodnoty ve výši 50.000 Kč [§ 9 odst. 4 písm. a/ vyhlášky , orgán,  č. 177/1996 Sb. (dále také jen „advokátní tarif“), to ve znění do 31. 12. 2024], přičemž pro úkony právní služby vykonané od 1. 1. 2025 je odměnu třeba stanovit z tarifní hodnoty ve výši 553.776 Kč (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu, to ve znění od 1. 1. 2025). Žalobkyni dále náleží tarifní náhrada za úkony právní služby vykonané do 31. 12. 2024 ve výši 300 Kč (§ 2 odst. 1 a 13 odst. 3 advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024), potažmo pro úkony právní služby vykonané od 1. 1. 2025 ve výši 450 Kč (§ 2 odst. 1 a 13 odst. 3 advokátního tarifu ve znění od 1. 1. 2025). Dále odvolací soud uzavírá, že soud prvního stupně nepochybil, pokud shledal, že v období do 31. 12. 2024 bylo účelně vykonáno 5 úkonů právní služby, jakož i že v období od 1. 1. 2025 bylo účelně vykonáno dalších 5 úkonů právní služby. Celková výše účelných nákladů žalobkyně však na základě shora uvedeného činí celkem 87.059 Kč, tj. na odměně 68.200 Kč [tj. (5* 3.100 Kč) + (5* 10.540 Kč)], na paušálních náhradách 3.750 Kč [tj. (5* 300 Kč) + 5* 450 Kč)] a na DPH 15.109 Kč (21 % z 71.950 Kč), tedy nikoliv soudem prvního stupně uvedených 136.418,50 Kč. Soud prvního stupně pak pochybil i pokud povinnost k náhradě nákladů řízení v uvedené výši rozdělil napůl mezi žalovanou a vedlejší účastnici na její straně, neboť povinnost k náhradě nákladů řízení z důvodu účastenství na jedné straně sporu tyto váže společně a nerozdílně. Na základě těchto východisek byly výroky III. a IV. napadeného rozsudku adekvátním způsobem změněny (§ 220 o. s. ř.).24. Dále bylo odvolacím soudem rozhodnuto o nákladech účastníků za odvolací řízení (§ 224 o. s. ř.), přičemž bylo shledáno (§ 142 odst. 2 o. s. ř.), že právo na jejich náhradu svědčí v dané fázi řízení zcela úspěšné žalobkyni, neboť odvolání žalované (tj. ohledně částky 1.820.542,60 Kč) a ani odvolání vedlejší účastnice na její straně (tj. ohledně částky 553.776 Kč) nebyla shledána jakožto důvodná. Celkový výše účelných nákladů žalobkyně (26.596 Kč) je za situace, kdy její advokát v dané fázi řízení účelně vykonal dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalované ze dne 2. 4. 2026 a účast na jednání odvolacího soudu dne 12. 5. 2026 dle § 11 odst. 1 písm. d/, g/ advokátního tarifu), to s ohledem na částečné zpětvzetí odvolání žalovanou při tarifní hodnotě ve výši 553.776 Kč (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu), dána odměnou advokáta žalobkyně ve výši celkem 21.080 Kč, tj. 2* 10.540 Kč za uvedené úkony právní služby (§ 1 odst. 2 věta prvá. § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 advokátního tarifu) a náhradou jeho hotových výdajů ve výši celkem 900 Kč, tj. 2* 450 Kč za uvedené úkony právní služby (§ 2 odst. 1 a 13 odst. 4 advokátního tarifu). Výše náhrady nákladů řízení je dále dána náhradou daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z náhrad a odměn ve výši celkem 4.616 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Odvolací soud i při stanovení dané povinnosti vyšel z toho, že žalovaná a na její straně stojící vedlejší účastnice jsou povinny danou povinnost splnit společně a nerozdílně, přičemž k tomuto jim byla stanovena zákonná lhůtu k plnění v obvyklé výši (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.).25. Konečně odvolací soud jako věcně správný potvrdil i výrok V. napadeného rozsudku, neboť tímto bylo zcela správně a v souladu s relevantní právní úpravou (§ 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) žalované dle výsledku řízení uložena povinnost k zaplacení soudního poplatku ve výši 5.534,60 Kč (tj. ve výši 30,4 % z poplatku stanoveného ze základu 1.820.542,60 Kč ve výši 18.206 Kč).","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání zkoumá dovolací soud (§ 239 o. s. ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSPH:2026:30.Co.106.2026.296","publishedAt":"2026-09-22","decisionAt":"2026-05-12","caseNumber":{"senate":30,"registry":"Co","index":106,"year":2026,"pageNumber":296},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Jana","lastName":"Knotková","titlesAfter":"","function":"předsedkyně senátu"},"courtCode":"MSPH","caseResultType":["POTVRZENI","ZMENA"],"caseSubject":"o náhradu újmy na zdraví","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":7,"registry":"C","index":116,"year":2024,"pageNumber":254},"affectedDate":"2026-01-14","courtCode":"OSPH04","affectedTypes":["CONFIRM","CHANGE"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"7","lexNumber":276,"lexYear":2015,"lexType":"PREDPIS_NARIZENI_VLADY"},{"paragraphNumber":"9","lexNumber":276,"lexYear":2015,"lexType":"PREDPIS_NARIZENI_VLADY"},{"paragraphNumber":"10","lexNumber":276,"lexYear":2015,"lexType":"PREDPIS_NARIZENI_VLADY"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"6","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"7","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"8","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"11","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"271c","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"7","lexNumber":440,"lexYear":2001,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"96","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"137","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"205","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"220","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"224","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"237","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"239","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":549,"lexYear":1991,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"9","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"271c","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"271s","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NAKLADY_RIZENI","NAHRADA_ZA_ZTRATU_NA_VYDELKU","NEMOC_Z_POVOLANI","ADVOKATNI_TARIF","NAHRADA_NAKLADU","BOLESTNE","ZTIZENI_SPOLECENSKEHO_UPLATNENI","ODVOLANI"]},"styles":[{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}