{"uuid":"3eb4e1f0-4cb1-4d9d-9537-1c85bffb5532","header":[{"texts":[{"text":"ROZSUDEK","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"JMÉNEM REPUBLIKY","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupený advokátkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokátky A","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokátky A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupená advokátkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokátky B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokátky B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o vydání bezdůvodného obohacení","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o žalobcově odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 12. 2. 2026, č. j. 7 C 29/2025-73","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 36 125 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokátky B","anonStyle":"ANON"},{"text":", advokátky se sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 36 125 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokátky B, , advokátky se sídlem , adresa, .","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobou podanou dne 21. 7. 2025 se žalobce proti žalované domáhal zaplacení částky 188 178,30 Kč jako bezdůvodného obohacení. Žalobu zdůvodnil tím, že je bývalým manželem žalované. Před uzavřením manželství byl nájemcem bytu na adrese ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", o dispozici 1 + 1 a výměře 33,3 m2 (dnes bytová jednotka č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", dále jen bytu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":"). K nájmu náleželo právo na odkoupení bytu. Ten vlastnila společnost ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", jejímž většinovým společníkem bylo město ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":". V bytě ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" účastníci bydleli po dobu cca roku před svatbou. Manželství uzavřeli dne 29. 4. 2000 a bylo rozvedeno rozsudkem okresního ze dne 20. 7. 2023, č. j. 7 C 8/2023-45, pravomocným od téhož dne. Žalovaná byla dříve provdána za ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", a to ode dne 13. 8. 1983. Toto první manželství však soud rozvedl dne 22. 2. 2000. Během manželství na žalovanou její otec ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" převedl družstevní podíl (členství v bytovém družstvu) včetně práva užívání bytu na adrese ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dnes jednotka č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", dále jen byt ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"), čímž se p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a žalovaná stali společnými členy družstva a společnými nájemci bytu. Jde o třípokojový byt o výměře 72,6 m2. Po rozvodu se ovšem nedohodli na vypořádání. Byla tedy podána žaloba na zrušení společného nájmu. Okresní soud v tomto řízení, vedeném pod sp. zn. 10 C 198/2000, usnesením ze dne 5. 2. 2001, č. j. 10 C 198/2000-42, pravomocným od 20. 2. 2001, schválil smír, podle nějž bylo právo společného nájmu bytu Luh zrušeno a výlučnou nájemkyní a členkou bytového se stala žalovaná. Žalobce sice v tomto řízení vystupoval, avšak pouze jako svědek, který vypovídal k jiné otázce, než k právnímu režimu bydlení v bytě ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":". ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" se zavázal byt po zajištění bytové náhrady vyklidit. Bytovou náhradu zajistil v podobě bytu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" žalobce, který také podepsal dohodu o zániku nájmu a odevzdal vyklizený byt pronajímateli. Žalovaná se v roce 2008 stala výlučnou vlastnicí bytu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Dále žalobce tvrdil, že soud svěřil nezletilou dceru žalované a p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" původně do výchovy otce. Oba potom bydleli společně v bytě ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":". Proto zde žalovaná nemohla uplatnit nárok na výhradní bydlení. Dne 5. 9. 2000 však okresní soud rozhodl o změně výchovného prostředí a svěřil dceru matce - žalované. Následně začala žalovaná usilovat o byt ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalobce o této aktivitě neměl ponětí, protože mu řekla, že byt ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" nesnáší a plánovala společný nákup bytu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":". Poté za ním ale přišla s tím, že když zajistí p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" byt ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" jako bytovou náhradu, budou moci v bytě ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" coby větším společném bytě důstojně žít jako velká rodina s dcerou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" jejich budoucím společným dítětem. Žalovaná tehdy byla ve vysokém stupni těhotenství, termín porodu byl na konci února 2001. Začátkem února 2001 proto žalobce dojednal souhlas pronajímatele bytu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" s převodem nájemního práva na p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Na tomto základě p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" uzavřel výše zmíněný soudní smír. Do konce května 2001 žalobce platil nájemné, aby nezanikl souhlas s převodem nájemního práva na p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalovaná žalobce neustále utvrzovala v domněnce, že je byt ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" společný - že opravují společný byt, rekonstruují jejich koupelnu, jejich kuchyni, že jim žalobcovi rodiče poskytli peníze na okna do jejich společného bytu, že kupují a vyměňují nábytek a zařízení pro jejich společný byt atd. Žalovaná však ve skutečnosti chtěla a také získala výlučné nájemní právo a členství v bytovém družstvu, o čemž žalobce neinformovala, což platí i pro výše uvedený následný převod samotného vlastnického práva k bytu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalobce se tudíž bez právního důvodu vzdal bytu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve prospěch p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", resp. v konečném důsledku žalované, ačkoli měla bytovou náhradu poskytnout žalovaná jako páně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" bývalá manželka a účastnice řízení o zrušení společného nájemního práva. Jen díky tomu potom p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" přistoupil na smír a žalovaná výlučně nabyla družstevní podíl včetně nájemního práva, kdežto žalobce nenabyl navzdory jejím nepravdivým ujištěním nic. Žalovaná se vůči němu tedy bezdůvodně obohatila v rozsahu odpovídajícím rozdílu hodnoty výlučného družstevního podílu a v podstatě poloviny společného družstevního podílu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s poukazem na promlčení žalované pohledávky a na okolnost, že do řady dokumentů, z nichž vychází, žalobce nahlédl neprávem, a že některé ze zásadních rozhodnutí orgánů veřejné moci pravděpodobně odcizil. Žalobce vše činil svobodně a věděl, že byt ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" je pouze její. Svědčí o tom jeho vyjádření z rozvodového řízení z roku 2023, v němž uvedl, že se v dubnu 2018 odstěhoval z jejího bytu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", přičemž zde citoval výzvu žalované, aby vypadl z jejího bytu. Navíc byl kamarádem jejího tehdejšího advokáta Mgr. Ing. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalovaná p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" nabídla jen formálně možnost bydlení u její kamarádky v jednopokojovém bytě v jejím rodinném domě, ač věděla, že tam p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" bydlet nechce, protože by nejraději zůstal v bytě ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":". Poté se žalobce nabídl, že stejně vyklízí byt ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", takže p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" mohou nabídnout tento byt. P. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" o něj nicméně nikdy neprojevil skutečný zájem a nikdy se do něj nenastěhoval; se svou novou manželkou posléze založili domácnost ve větším bytě, v němž bydlí dodnes.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl, že nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšná žalovaná náhradu nežádala (výrok II). Dospěl přitom ke skutkovým zjištěním odpovídajícím skutkovým tvrzením popsaným v bodě 1. a dále uzavřel, že v minulosti vedl též řízení ve věci sp. zn. 10 C 72/2001 o žalobě p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 22. 3. 2001 proti oběma účastníkům, jíž se p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" domáhal užívání části bytu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a k níž přiložil také usnesení o schválení výše specifikovaného smíru, na které v ní odkázal. Žaloba byla žalobci doručena do vlastních rukou dne 30. 3. 2001, načež se k ní oba účastníci obsáhle vyjádřili, přičemž vyjádření vlastnoručně podepsal i žalobce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Takto zjištěný skutkový stav okresní soud právně kvalifikoval tak, že by se žalovaná pohledávka na bezdůvodném obohacení, kdyby existovala, nepromlčela, protože promlčecí lhůta během manželství účastníků neběžela, načež od rozvodu do podání žaloby neprošly ani dva roky, takže by lhůta neuplynula (§ 3028 odst. 3 první věta zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen o. z., ve spojení s § 107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen obč. zák.). Tato pohledávka v podobě právního nároku nicméně žalobci nevznikla, neboť byt ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" nikdy nevlastnil ani zde nebyl členem bytového družstva; měl pouhé nájemní právo, takže ani nemohl utrpět žádnou újmu. Nájemního práva se dobrovolně, ve vlastním zájmu a na základě dohody s žalovanou (uzavřenou za účelem zajištění bydlení rodiny ve větším bytě, kdy žalobce získal majetkový prospěch) vzdal, a sice ve prospěch p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", jemuž přitom bylo možno zajistit i jinou bytovou náhradu. I kdyby mu újma vznikla, byl by si ji nahradil naturálně, společným bydlením s žalovanou v bytě ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" během manželství. P. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" navíc bytovou náhradu reálně nevyužil. Žalobce věděl, že není účastníkem řízení o zrušení společného nájmu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Proti rozsudku podal žalobce odvolání, v němž částečně zopakoval dosavadní argumenty s tím, že si v danou chvíli neuvědomil právní důsledky soudního smíru pro nájem tehdy družstevního bytu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a členství v bytovém družstvu. Kdyby je znal, byt ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" by si ponechal, protože by věděl, že rodina o byt Luh nemůže přijít. Žalobce se v účastnické výpovědi nepřiznal k autorství souhlasu spol. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" se změnou nájemce v bytě ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" - naopak. Tento souhlas byl udělen jen předběžně a s podmínkou, že je p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" jako nájemce bezúhonný. Je irelevantní, zda p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytovou náhradu nevyužil, protože k tomu došlo až po právní moci usnesení o schválení smíru, kdy již žalobce členem bytového družstva nebyl a kdy se výlučnou členkou stala žalovaná. Právo nájmu bytu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"žalobci vzniklo již uzavřením manželství s žalovanou. Žalobce se nedomáhá vydání bezdůvodného obohacení odpovídajícího ušlému nájemnému, nýbrž výše nastíněné hodnotě družstevního podílu. Vzdal se především nájemního práva k bytu, spojeného s možností odkoupení za zvýhodněných podmínek, které je převoditelné a penězi ocenitelné, a to ve prospěch žalované, jejíž aktiva se zvýšila, kdežto žalobci snížila. Náhradní bydlení pro p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" v dané situaci nebylo zajištěno jinak a ani to nebylo možné. Žalovaná ve věci zrušení společného nájmu změnila svou žalobu tak, že předpokládala zajištění bytu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" jako náhradního. Další žalobcova tvrzení, argumenty ani důkazní návrhy nebyly z níže rozvedených příčin podstatné pro meritum sporu ani výsledek řízení a navíc byly zčásti uplatněny teprve v odvolacím řízení jako nepřípustné novoty odporující pravidlům nastalé koncentrace řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku, přičemž podotkla, že v trestním řízení, vedeném proti žalobci ve věci sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", bylo prokázáno, že žalobce zneužíval důvěrné dokumenty a zdravotní dokumentaci žalované. Již v žalobě připustil, že jej žalovaná vyzvala k odkoupení bytu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", takže je jasné, že neměla v úmyslu jej finančně poškodit. Žalobce však tuto možnost o své vůli nevyužil. Osobně se znal s advokátem žalované a potvrdil, že dne 7. 3. 2001 navštívil advokátku p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", aby byl spor vyřešen. V účastnické výpovědi v tomto řízení přiznal, že je autorem textu souhlasu společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":". ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" listinu pouze a jen podepsal. Právě proto, že žalobce sňatkem s žalovanou získal nájemní právo k bytu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", byl motivován ke zrušení téhož práva p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". P. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" přitom usiloval o spoluužívání bytu Luh s novou manželkou a s manželi ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":". Uvedl, že o byt ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" nemá zájem. Další tvrzení, argumenty ani důkazní návrhy žalované nebyly z níže rozvedených příčin podstatné pro meritum sporu ani výsledek řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že bylo odvolání podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné a projednatelné, přezkoumal na jednání napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že žalobcovo odvolání není důvodné","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Prvostupňový soud dospěl ke správným skutkovým zjištěním, odpovídajícím provedeným důkazům. Krajský soud je tudíž přejímá a pro stručnost na ně v plné šíři odkazuje. Soud prvního stupně provedl k důkazu mimo jiné obsah spisů zn. 10 C 198/2000 (zrušení společného nájmu k bytu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":") a zn. 10 C 72/2001 (spoluužívání bytu Luh). Z nich vyplynula i další relevantní skutková zjištění, avšak odvolací soud tyto důkazy vzhledem k tomu, že jde o listiny, jejichž obsah se opakovaným provedením nemění, nezopakoval (§ 213 odst. 1, odst. 2 o. s. ř.).[footnoteRef:1] Pro níže podané právní hodnocení je nyní vhodné zrekapitulovat časovou osu nejdůležitějších skutečností případu, plynoucích z výše označených spisů. Dne 13. 8. 1983 žalovaná uzavřela manželství s p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Dne 6. 10. 1983 na ni otec převedl (zjednodušeně řečeno) družstevní podíl k bytu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":". Dne 20. 10. 1983 bytové družstvo předalo byt ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" do osobního užívání žalované s dovětkem, že p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" vzniklo právo společného nájmu. Dne 5. 3. 1999 žalovaná podle svého tvrzení obsaženého v žalobě na zrušení společného nájmu začala bydlet s žalobcem v bytě ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":". Dne 13. 12. 1999 soud pravomocně schválil dohodu mezi žalovanou a p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", podle níž byla jejich nezletilá dcera ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" svěřena do péče p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Dne 22. 2. 2000 nabyl právní moci rozsudek o rozvodu žalované s p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Dne 29. 4. 2000 se žalovaná provdala za žalobce. Dne 12. 8. 2000 p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" uzavřel nové manželství. Dne 5. 9. 2000 soud vyhlásil rozsudek, jímž ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" svěřil do péče žalované. Dne 13. 9. 2000 žalovaná podala na p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" žalobu na zrušení společného nájmu. Tvrdila přitom, že se s ním pokoušela dohodnout na tom, že bude bydlet v bytě ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", s čímž ovšem nesouhlasil. Dne 20. 12. 2000 žalobce v řízení jako svědek vypovídal stran stavu bytu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", okolností seznámení s žalovanou, jejího těhotenství, rozchodu s p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a péče o dceru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". O „výměně bytů“ ani právních poměrech k bytu Luh se nezmínil. Vzápětí po jeho svědecké výpovědi soud jako důkaz přečetl „dopis Vsetínských bytů s. r. o.“ ze dne 13. 7. 1999. Tato společnost adresovala soudu dopis, v němž předběžně a podmínečně souhlasila s „převodem“ nájemního práva z žalobce na p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", pokud SBD ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" vystaví potvrzení, že je p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve stávajícím bytě řádným nájemcem, který v tomto ohledu nemá žádné dluhy. Žalovaná spolu s žalobcem mu nabízejí vzájemnou „výměnu nájemních práv.“ Dne 12. 1. 2001 zástupce žalované soud požádal o nařízení jednání s tím, že p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" nabídli „výměnu“ bytu Luh za byt ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":". Dne 5. 2. 2001 bylo vyhlášeno a dne 20. 2. 2001 se stalo pravomocným usnesení o schválení smíru mezi žalovanou a p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", podle nějž se ruší jejich právo společného nájmu bytu Luh, přičemž výlučnou nájemkyní a členkou bytového družstva bude nadále žalovaná. P. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" se zavázal byt vyklidit do 15 dnů od zajištění bytové náhrady. P. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" se daného jednání účastnil a i když smír neobsahuje specifikaci konkrétní bytové náhrady a p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" se zde adresně nevyjádřil, zda mu žalovaná skutečně nabídla byt ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", smír podepsal a navrhl jeho schválení, přičemž zástupce žalované na jednání uvedl, že učinili určité kroky a výsledkem je možnost poskytnout p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytovou náhradu. Dne 23. 2. 2001 se účastníkům narodil syn Ivan. Dne 1. 3. 2001 žalobce podepsal dohodu o zániku nájmu k bytu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":". Dne 19. 4. 2001 účastníci v rámci výše zmíněného řízení o páně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" žalobě na spoluužívání bytu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" sepsali vyjádření, podle nějž byt ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" smírem připadl žalované - o žalobci zde zmínka není. Dne 22. 10. 2001 vzal p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" žalobu zpět s tím, aby bylo vyjasněno, jaký byt je pro něj a jeho paní přiměřený, poněvadž jednopokojový byt ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" je nedostatečný. Dne 16. 4. 2008 byla uzavřena smlouva, na jejímž základě se výlučnou vlastnicí bytu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" stala žalovaná. Dne 20. 7. 2023 byli účastníci pravomocně rozvedeni. V daném kontextu lze k žalovanou namítané nezákonnosti žalobcem uplatněných důkazů říci, že obsah spisu zn. 10 C 198/2000 nemůže být v tomto smyslu nezákonný, neboť jej nakonec opatřil a jako důkaz provedl prvostupňový soud. Usnesení Okresního státního zastupitelství ve ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" také ne, poněvadž bylo založeno ve spise zn. 10 C 72/2001, do nějž žalobce zcela legálně nahlížel, přičemž se řízení účastnil jako žalovaný. Smír ve věci 10 C 198/2000 byl přílohou žaloby v této věci. A ve spise zn. 10 C 198/2000 není žádný záznam o tom, že by se do něj žalobce v květnu 2025 pokoušel nahlédnout, jak žalovaná také tvrdila. [1: Viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2001, sp. zn. 26 Cdo 451/2000, ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3620/2008, ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1720/2014, ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3661/2013, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1640/2011, ze dne 29. 6. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1598/2015.]","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Při právní kvalifikaci případu v mezích odvolacího přezkumu se odvolací soud ve světle odvolacích námitek a vyjádření k odvolání řídil těmito úvahami. Žalovaná pohledávka by z výše vysvětlených důvodů skutečně nemohla být promlčena (viz též § 114 druhá věta obč. zák., § 646 první věta o. z.). Jinak je ovšem odůvodnění napadeného rozsudku poněkud zjednodušené a zkratkovité, protože se prvostupňový soud ve všeobecnosti vůbec nezabýval možností uvedení žalobce v omyl, resp. případné dohody účastníků, že se za výše popsané situace také žalobce stane společným nájemcem bytu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a členem bytového družstva. V tomto směru soud prvního stupně viditelně nezkoumal právě klíčovou otázku, kdo byl v té které fázi nájemcem bytu a členem družstva. Jeho právní hodnocení je tudíž neúplné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Kdyby se totiž žalobce během manželství s žalovanou stal společným nájemcem bytu a členem družstva, bylo by namístě jeho žalobu zamítnout, poněvadž by se vůči němu žalovaná tvrzeným způsobem neobohatila. Proto odvolací soud zkoumal nejprve tento problém. Ještě předtím však musel zodpovědět otázku, jaká právní pravidla se na nabytí družstevního podílu v roce 1983 vztahují. Pokud by měl být převod družstevního podílu vnímán jako darovací smlouva, pak má právní úprava společného nájmu bytu a společného členství manželů v bytovém družstvu jako lex specialis aplikační přednost před právní úpravou daru jako výluky z bezpodílového spoluvlastnictví manželů, resp. později SJM [§ 143 obč. zák. ve znění účinném dne 6. 10. 1983, § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák. s účinností od 1. 8. 1998)].[footnoteRef:2] Je pravdou, že zatímco první soubor pravidel upravuje nabytí specifických práv či majetku, druhé ustanovení zase reguluje specifický způsob nabytí vlastnického práva. Mezi oběma je nicméně nutno volit. Ze systematického hlediska je § 143 obecnější již proto, že jej zákonodárce zařadil na samotný počátek právní úpravy BSM (SJM) jako základní pravidlo, jež nejobecnějším způsobem vymezuje rozsah aktiv BSM (SJM). Následující ustanovení upravují vlastnický režim a správu aktiv podrobněji. § 143 právě tak obecně reguluje pasiva. Ke členství v bytovém družstvu se ovšem vztahoval zejména i § 175 odst. 1, odst. 2 ve znění účinném dne 6. 10. 1983, resp. § 703 odst. 1, odst. 2 s účinností od 1. 1. 1992, které spojují okamžik vzniku společného členství s okamžikem vzniku společného nájmu družstevního bytu v jeden. Již proto je právní úprava společného členství a nájmu speciální. Dále odvolací soud uvážil též okolnost, že pravidla nabytí společného členství a práva bydlení směřují k uspokojení základní lidské potřeby bydlení, které je ostatně smyslem existence každého bytového družstva. Došlo k němu přitom formou nájemního, nikoli vlastnického práva, přičemž předmětem darování je typicky právo vlastnické, nikoli nájemní. Tato základní potřeba má být uspokojena v manželství. Pokud měli manželé žít spolu a vytvářet zdravé rodinné prostředí (§ 18 druhá věta zákona č. 94/1963 Sb., zákona o rodině, ve znění pozdějších předpisů, § 703 odst. 3 obč. zák. ve znění účinném od 1. 1. 1992), mohli toho zpravidla nejlépe dosáhnout, jestliže bydleli spolu. Proto zákonodárce právě ve zmíněných ustanoveních zcela jednoznačně rozhodl, že se má členem bytového družstva a nájemcem družstevního bytu stát i druhý manžel (ten, který neuzavřel příslušnou smlouvu), aby mělo jeho bydlení vlastní právní důvod.[footnoteRef:3] Proto odvolací soud aplikoval právní úpravu společného členství v bytovém družstvu a nájmu družstevního bytu. [2: viz usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. II. ÚS 3976/12, jeho usnesení ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. IV. ÚS 2239/13, či usnesení ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. IV. ÚS 500/14.] [3: K aplikační přednosti viz MUZIKÁŘ, Vladimír. Členský podíl v bytovém družstvu a SJM – odvolávám, co jsem odvolal, slibuji, co jsem slíbil. Bulletin advokacie, 2021, č. 4, s. 34-38, a judikaturu tam citovanou. ]","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Dále se tedy zaměřil na to, zda a jaké právní změny nastaly v jednotlivých fázích. Dne 6. 10. 1983 se žalovaná a p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" stali společnými členy bytového družstva a společnými uživateli bytu Luh, který se nacházel v jejich osobním užívání (§ 172 odst. 2 ve spojení s § § 175 odst. 1 a 2 a 153 obč. zák. ve znění účinném dne 6. 10. 1983). Dne 1. 1. 1992 se právo osobního užívání bytu ex lege transformovalo v nájem bytu (§ 871 odst. 1 druhá věta obč. zák. ve znění zákona č. 509/1991 Sb.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Dne 22. 2. 2000, tedy v den rozvodu žalované s p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", společný nájem nezanikl, protože žalovaná nabyla právo osobního užívání bytu (v tuto chvíli již nájemní právo) i členství v bytovém družstvu teprve během manželství (§ 705 odst. 2 druhá věta obč. zák. ve znění účinném dne 22. 2. 2000, srov. též § 175 odst. 1, odst. 2 ve spojení s § 176 odst. 1, odst. 2 obč. zák. ve znění účinném dne 6. 10. 1983). A protože se s p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" nedohodla na vypořádání, musel o zrušení společného nájmu a tom, kdo bude napříště členem bytového družstva a nájemcem bytu Luh, teprve rozhodnout soud.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Dne 29. 4. 2000, kdy účastníci uzavřeli manželství, ještě společný nájem ani společné členství v bytovém družstvu nebyly zrušeny, takže nemohla nastat žádná právní změna. Podle § 700 odst. 3 obč. zák. ve znění účinném dne 29. 4. 2000 může „u družstevního bytu společný nájem vzniknout jen mezi manželi.“ Žalovaná a p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" již sice manželi nebyli, avšak jejich zmíněné majetkové společenství trvalo.[footnoteRef:4] Zákon zde přitom nijak nemodifikoval právní režim společného nájmu ani společného členství pro dobu od rozvodu manželství do jejich zrušení oproti předešlé době trvání manželství. Je evidentní, že někdejší manželé mohli v takovém bytě stále bydlet, a to např. i se svými rodiči či dětmi a že o tom, kdo se do budoucna stane výlučným nájemcem a členem bytového družstva mohly rozhodnout i okolnosti nastalé právě v tomto přechodném období. To přitom mohlo trvat i řadu let, v závislosti na okamžiku podání žaloby a na délce soudního řízení. Právní řád musí v takové situaci dát přednost již nabytým právům, obzvlášť pokud v dané situaci nepřipouští rozšíření společného nájmu ani společného členství na více než dvě osoby. Smysl a účel této právní úpravy v podobě rovnocenného práva bydlení obou manželů a tedy i plnohodnotné jistoty uspokojení základní potřeby bydlení tedy přetrvával i po rozvodu. Navíc samozřejmě nelze přehlížet možnost, že by soud určil výlučným nájemcem a členem družstva p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" (kterého zároveň nemohl vyloučit jen proto, že se daného právního statusu domáhal i nový muž jeho bývalé manželky), takže by vznikla absurdní situace, v níž by družstevní byt z právního hlediska sdíleli bývalý a stávající manžel. Proto ani v této chvíli k žádné právní změně nedošlo a oba účastníci se ve svém souvisejícím názoru mýlí. [4: K tomu viz HULMÁK, Milan, NOVOTNÝ, Marek. § 705 [Zrušení práva společného nájmu soudem]. In: ŠVESTKA, Jiří, SPÁČIL, Jiří, ŠKÁROVÁ, Marta, HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník I, II. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 2065, marg. č. 1.]","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Teprve právní mocí usnesení o schválení smíru zanikl společný nájem i společné členství v bytovém družstvu mezi žalovanou a p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" (§ 705 odst. 2 druhá věta ve spojení s § 714 první větou obč. zák. ve znění účinném dne 20. 2. 2001). V prvé řadě je třeba zdůraznit, že zde nešlo o výměnu bytu ve smyslu § 715 obč. zák., nýbrž skutečně o zrušení nájemního práva a členství v bytovém družstvu p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" s poskytnutím bytové náhrady a zároveň o budoucí (právo) bydlení žalované coby dosavadní společné nájemkyně a členky družstva. Je nutno si uvědomit, že kdyby měla právní změna nastat právní mocí zmíněného usnesení, pak by se nikdy neprosadil režim, který mělo toto soudní rozhodnutí nastolit. Jeho smyslem totiž v souladu s výše citovanými ustanoveními bylo provést majetkové vypořádání mezi bývalými manželi coby účastníky řízení. Takto soud určil výlučnou nájemkyní a členkou bytového družstva žalovanou, což neodpovídá pouze zákonu, nýbrž to plyne i z výroku pravomocného a vykonatelného usnesení. Pokud by v témže okamžiku mělo žalobci vzniknout (společné) členství či nájem, zmíněný smysl by se nikdy nenaplnil, což by bylo o to absurdnější, že jde o právotvorné rozhodnutí, které ruší jednomu z bývalých manželů dosavadní nájemní právo a členství v bytovém družstvu. Tento právní následek by přitom nastoupil v okamžiku, kdy p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" jako žalovaný ještě nebyl povinen byt ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" vyklidit. Navíc byl družstevní podíl věcí v právním smyslu, tedy majetkovou hodnotou podléhající vypořádání SJM. Kdyby jej nabyla žalovaná, musela by vyplatit odpovídající vypořádací podíl p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", což by nicméně v uvažované situaci bylo v své podstatě právně znemožněno společným nájmem a společným členstvím, tentokrát s žalobcem. Kromě toho by soud mohl společný nájem a členství zrušit až po uplynutí tří let od rozvodu manželství, aniž by bylo vypořádáno SJM (§ 150 odst. 4 obč. zák.). Zrušení společného nájmu a členství totiž zákon neomezoval žádnou lhůtou. Pak by se na družstevní podíl vztahovala právní fikce vypořádání SJM podle § 150 odst. 4 obč. zák., takže by se kýžený následek v podobě nabytí nájemního práva či členství žalobcem snadno mohl stát právně nemožným právě kvůli této fikci.[footnoteRef:5] Právní řád zakotvuje dva právně významné okamžiky: 1. uzavření manželství (zde se nic nezměnilo, viz výše), 2. nabytí práva na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu či nájemního práva k takovému bytu během manželství. Kdyby žalovaná výlučné nájemní právo i členství nabyla před uzavřením manželství, mohl by se žalobce okamžikem uzavření manželství stát nanejvýš jen společným nájemcem, nikoli členem bytového družstva (§ 704 odst. 2 ve spojení s § 703 odst. 2 a s § 143 odst. 2 a contrario obč. zák. ve znění účinném dne 29. 4. 2000). Ani to se nestalo. Zároveň ovšem zákon předpokládá, že kdyby žalovaná nabyla danou majetkovou hodnotu až během manželství s žalobcem, musel by se ten stát nejen nájemcem bytu, ale i členem družstva. Žalovaná však obojí nabyla již před tímto manželstvím - během manželství s p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Právní změnu nastalou právní mocí schválení smíru ve jmění žalované lze demonstrovat obecným srovnáním s právní úpravou podílového spoluvlastnictví. Kdyby se např. žalovaná před uzavřením manželství stala rovnodílnou podílovou spoluvlastnicí pozemku, který by v rámci zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví provedeného již během manželství byl za úplatu v podobě vypořádacího podílu jako celek přikázán do jejího výlučného vlastnictví, pak by ideální ½ nabytá před uzavřením manželství zůstala v jejím výlučném vlastnictví, kdežto ideální ½ nabytá během manželství by se stala součástí SJM. I zde by tedy hrála roli okolnost, že by žalovaná „první“ spoluvlastnický podíl získala ještě před vstupem do manželství a žádný „přírůstek“ jednoho podílu ke druhému by se nemohl odehrát. Projednávaný případ se nicméně liší v tom, že ve společném nájmu ani členství nelze odlišit žádné podíly a že družstevní podíl jako věc v právním smyslu byla součástí SJM, tedy ve své podstatě bezpodílového spoluvlastnictví. Ostatně, ani při dědění družstevního podílu se nemohl stát společným nájemcem ani členem družstva vedle pozůstalého manžela nikdo jiný, ba ani nový manžel (§ 707 odst. 2 obč. zák.). To znamená, že na právní změnu ve jmění žalované nelze pohlížet jako na nabytí nového aktiva, nýbrž jako na odpadnutí právní překážky spočívající v tom, že žalovaná jako vlastnice celého družstevního podílu přestala být omezena týmž právem p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Navíc zde musí mít přednost pravidla a právní následky předchozího nabytí daných majetkových hodnot z roku 1983 v rámci ochrany již nabytých práv.[footnoteRef:6] Ze všech těchto důvodů se žalobce nemohl stát společným nájemcem ani členem družstva ani v okamžiku právní moci schválení smíru. [5: Srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. IV. ÚS 2239/13. ] [6: Viz i bod 14.]","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":16,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Tím pádem nebylo možno žalobu zamítnout již z tohoto důvodu. Proto se odvolací soud v mezích možných právních kvalifikací skutkového základu žaloby soustředil na otázku, zda žalobci nějaký nárok vůči žalované mohl vzniknout.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Aplikaci § 454 obč. zák., kdy by žalobce poskytnutím bytové náhrady - bytu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" - p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" plnil za žalovanou to, co měla po právu splnit sama, vylučuje okolnost, že „právo“ na bytovou náhradu nebylo samostatně žalovatelné a de iure ani nebylo právem. Poskytnutí bytové náhrady bylo totiž pouze podmínkou vykonatelnosti a výkonu rozhodnutí o vyklizení původního bytu. Tento závěr plyne z dlouhodobě ustálené judikatury.[footnoteRef:7] Právní řád tudíž neukládal (právě) žalované právní povinnost poskytnout p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytovou náhradu a tudíž se vůči žalobci nemohla v zákonném smyslu bezdůvodně obohatit. Bylo by možno uvažovat pouze o bezdůvodném obohacení v současnosti upraveném v § 2997 odst. 1 druhé větě o. z., podle níž nemá „právo na vrácení ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl.“ Zde by žalobce obohatil p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" s vědomím, že k tomu není povinen, ovšem vycházeje z toho, že nabyl či nabude družstevní podíl k bytu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", což se však nestalo. Plnil by tedy z právního důvodu, který později nenastal. Za účinnosti obč. zák. se tyto případy posuzovaly jako bezdůvodné obohacení z právního důvodu, který odpadl (§ 451 odst. 2 obč. zák.). Dané se pravidlo ovšem vztahuje na právní důvod slíbený obohaceným (zde p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":"), nikoli třetí osobou (žalovanou). [footnoteRef:8] Navíc by zde obohacení nenastalo, poněvadž p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" se nájemcem bytu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" nikdy nestal. Proto ani tímto způsobem nemohlo k bezdůvodnému obohacení dojít. [7: Viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1131/99, č. 14/2002 Sb. rozh. civ., jeho rozsudek ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. 26 Cdo 1546/2000, či usnesení ze dne 3. 7. 2009, sp. zn. 26 Cdo 357/2009. ] [8: BRIM, Luboš. III. Plnění z právního důvodu, který nenastal. In: BRIM, Luboš. Úvod do práva bezdůvodného obohacení. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 16.]","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Dále lze obecně uvažovat o povinnosti žalované nahradit žalobci škodu způsobenou neplatností právního úkonu - dohody, že se žalobce v tu či onu chvíli stane nájemcem bytu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a členem bytového družstva. Odvolací soud zde nyní pomíjí fakt, že existence takové dohody dosud nebyla plnohodnotně tvrzena, natož prokázána, a že skutkový základ žaloby odpovídá spíše bezdůvodnému obohacení. Neplatnost dohody by zde způsobil žalobcův omyl vyvolaný lstí žalované, která by jej přesvědčila, že družstevní podíl má nebo získá (§ 42 ve spojení s § 49a druhou větou obč. zák.). Právně relevantní omyl však neznamená (jako by tomu bylo zde), že se jednající mýlí ohledně právního následku právního úkonu v tom smyslu, že tento následek vůbec nastane. Znamená, že je právní úkon platný (právní řád na něj pohlíží tak, že právní následek nastal), avšak jednající se mýlí v okolnosti, při jejíž znalosti by právní úkon byl vůbec neučinil. Právní řád jej v této nevědomosti chrání a určuje, že ač se úkon považuje za platný, má jednající na daném základě právo dovolat se jeho neplatnosti. Již proto žalobci nemohl vzniknout ani nárok na náhradu škody. Tuto potenciální škodu by navíc žalobce přinejmenším spoluzpůsobil tím, že by ji vůbec uzavřel.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Co se týče zmíněné dohody účastníků, žalobce ani vzdáleně netvrdil, že by ji snad s žalovanou uzavřel teprve v období po právní moci usnesení o schválení smíru. Dohoda, jež by navázala nabytí družstevního podílu žalobcem na některý z odvolacím soudem uvažovaných (a žalobcem také tvrzených – viz bod 6.) okamžiků, by byla ve výše naznačeném směru neplatná pro počáteční právní nemožnost plnění (§ 37 odst. 2 obč. zák.), popř. obecněji pro rozpor se zákonem (§ 39 obč. zák.). Navíc i omyl vyvolaný lstí ve smyslu předchozího bodu způsobuje pouze relativní neplatnost právního úkonu (§ 40a první věta ve spojení s § 49a druhou větou obč. zák.), zatímco neplatnost ve smyslu § 37 odst. 2 a § 39 obč. zák. je absolutní (§ 40a obč. zák. per eliminationem). Jestliže by tedy dohoda nebyla neplatná ani relativně, nemohla by dost dobře být neplatná ani absolutně. Proto nemohl žalované vzniknout ani dluh z takové (neplatné) dohody.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. To vše znamená, že žalobci vůči žalované v řešeném kontextu žádný právní nárok nevznikl. Žalobci nic nebránilo, aby se kdykoli po uzavření smíru na bytovém družstvu přesvědčil o pravém stavu věcí, obzvlášť pokud tato problematika nebyla z právního hlediska jednoduchá. To přitom nemuselo být projevem nedůvěry k manželce, nýbrž prostě snahy mít o věci přehled a v ní pořádek.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. A tak odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako ve výroku věcně správný, což se týká i výroku II o náhradě nákladů řízení, proti němuž ostatně nebyly vzneseny žádné odvolací námitky (§ 219 o. s. ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Žalovaná tudíž byla i v odvolacím řízení plně procesně úspěšná, pročež má proti žalobci právo na náhradu jeho nákladů (§ 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.). Sazba mimosmluvní odměny za zastoupení žalované advokátkou činí 8 660 Kč za úkon právní služby [§ 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bodem 5. vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále jen a. t.)], a to za úkony právní služby v podobě převzetí a přípravy zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. a) a. t.], vyjádření ve věci samé ze dne 31. 7. 2026 v rozsahu ½ [§ 11 odst. 1 písm. d), odst. 3 a. t.], studium spisu ze dne 28. 8. 2026 [§ 11 odst. 1 písm. f) a. t.] a účasti na odvolacím jednání [§ 11 odst. 1 písm. g) a. t.]. Paušální náhrada hotových výdajů činí 450 Kč za úkon (§ 13 odst. 4 a. t.). Další složkou náhrady je náhrada za promeškaný čas na cestě z advokátní kanceláře zástupkyně žalované k odvolacímu soudu a zpět (na jednání a nahlížení do spisu) vždy v celkové délce 16 započatých půlhodin po 150 Kč, celkově tedy 2 400 Kč, poněvadž podle aplikace google maps je s přihlédnutím k běžným dopravním komplikacím možno přiznat požadovaných 16 půlhodin [§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t.]. Dále cestovné 1 337 Kč v kontextu nahlížení do spisu při ujeté vzdálenosti 172 km, kombinované spotřebě 5,4 l/100 km, jednotkové ceně automobilového benzinu 95 oktanů 34,70 Kč/1 l a základní náhradě za 1 km jízdy 5,90 Kč [§ 137 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 13 odst. 1 a. t. a s § § 1 písm. b), 4 písm. a) vyhlášky MPSV č. 573/2025 Sb. ve znění vyhlášky č. 78/2026 Sb.]. V případě odvolacího jednání pak cestovné hromadnou dopravou podle doložených jízdenek ve výši 278 Kč. Celková náhrada tudíž činí 36 125 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Žalobce je povinen nahradit náklady řízení sice žalované, avšak danou částku musí zaplatit advokátce jako její zástupkyni (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k zaplacení zde odvolací soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. vzhledem k času, který žalobce měl na přípravu splnění tohoto dluhu pro případ svého procesního neúspěchu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobou podanou dne 21. 7. 2025 se žalobce proti žalované domáhal zaplacení částky 188 178,30 Kč jako bezdůvodného obohacení. Žalobu zdůvodnil tím, že je bývalým manželem žalované. Před uzavřením manželství byl nájemcem bytu na adrese , adresa, , o dispozici 1 + 1 a výměře 33,3 m2 (dnes bytová jednotka č. , Anonymizováno, , dále jen bytu , adresa, ). K nájmu náleželo právo na odkoupení bytu. Ten vlastnila společnost , Anonymizováno, , jejímž většinovým společníkem bylo město , adresa, . V bytě , adresa,  účastníci bydleli po dobu cca roku před svatbou. Manželství uzavřeli dne 29. 4. 2000 a bylo rozvedeno rozsudkem okresního ze dne 20. 7. 2023, č. j. 7 C 8/2023-45, pravomocným od téhož dne. Žalovaná byla dříve provdána za , jméno FO, , a to ode dne 13. 8. 1983. Toto první manželství však soud rozvedl dne 22. 2. 2000. Během manželství na žalovanou její otec , jméno FO,  převedl družstevní podíl (členství v bytovém družstvu) včetně práva užívání bytu na adrese , adresa,  (dnes jednotka č. , Anonymizováno, , dále jen byt , Anonymizováno, ), čímž se p. , jméno FO,  a žalovaná stali společnými členy družstva a společnými nájemci bytu. Jde o třípokojový byt o výměře 72,6 m2. Po rozvodu se ovšem nedohodli na vypořádání. Byla tedy podána žaloba na zrušení společného nájmu. Okresní soud v tomto řízení, vedeném pod sp. zn. 10 C 198/2000, usnesením ze dne 5. 2. 2001, č. j. 10 C 198/2000-42, pravomocným od 20. 2. 2001, schválil smír, podle nějž bylo právo společného nájmu bytu Luh zrušeno a výlučnou nájemkyní a členkou bytového se stala žalovaná. Žalobce sice v tomto řízení vystupoval, avšak pouze jako svědek, který vypovídal k jiné otázce, než k právnímu režimu bydlení v bytě , Anonymizováno, . , jméno FO,  se zavázal byt po zajištění bytové náhrady vyklidit. Bytovou náhradu zajistil v podobě bytu , adresa,  žalobce, který také podepsal dohodu o zániku nájmu a odevzdal vyklizený byt pronajímateli. Žalovaná se v roce 2008 stala výlučnou vlastnicí bytu , Anonymizováno, .2. Dále žalobce tvrdil, že soud svěřil nezletilou dceru žalované a p. , jméno FO,  původně do výchovy otce. Oba potom bydleli společně v bytě , Anonymizováno, . Proto zde žalovaná nemohla uplatnit nárok na výhradní bydlení. Dne 5. 9. 2000 však okresní soud rozhodl o změně výchovného prostředí a svěřil dceru matce - žalované. Následně začala žalovaná usilovat o byt , Anonymizováno, . Žalobce o této aktivitě neměl ponětí, protože mu řekla, že byt , Anonymizováno,  nesnáší a plánovala společný nákup bytu , adresa, . Poté za ním ale přišla s tím, že když zajistí p. , jméno FO,  byt , adresa,  jako bytovou náhradu, budou moci v bytě , Anonymizováno,  coby větším společném bytě důstojně žít jako velká rodina s dcerou , právnická osoba,  jejich budoucím společným dítětem. Žalovaná tehdy byla ve vysokém stupni těhotenství, termín porodu byl na konci února 2001. Začátkem února 2001 proto žalobce dojednal souhlas pronajímatele bytu , adresa,  s převodem nájemního práva na p. , jméno FO, . Na tomto základě p. , jméno FO,  uzavřel výše zmíněný soudní smír. Do konce května 2001 žalobce platil nájemné, aby nezanikl souhlas s převodem nájemního práva na p. , jméno FO, . Žalovaná žalobce neustále utvrzovala v domněnce, že je byt , Anonymizováno,  společný - že opravují společný byt, rekonstruují jejich koupelnu, jejich kuchyni, že jim žalobcovi rodiče poskytli peníze na okna do jejich společného bytu, že kupují a vyměňují nábytek a zařízení pro jejich společný byt atd. Žalovaná však ve skutečnosti chtěla a také získala výlučné nájemní právo a členství v bytovém družstvu, o čemž žalobce neinformovala, což platí i pro výše uvedený následný převod samotného vlastnického práva k bytu , Anonymizováno, . Žalobce se tudíž bez právního důvodu vzdal bytu , adresa,  ve prospěch p. , jméno FO, , resp. v konečném důsledku žalované, ačkoli měla bytovou náhradu poskytnout žalovaná jako páně , jméno FO,  bývalá manželka a účastnice řízení o zrušení společného nájemního práva. Jen díky tomu potom p. , jméno FO,  přistoupil na smír a žalovaná výlučně nabyla družstevní podíl včetně nájemního práva, kdežto žalobce nenabyl navzdory jejím nepravdivým ujištěním nic. Žalovaná se vůči němu tedy bezdůvodně obohatila v rozsahu odpovídajícím rozdílu hodnoty výlučného družstevního podílu a v podstatě poloviny společného družstevního podílu.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s poukazem na promlčení žalované pohledávky a na okolnost, že do řady dokumentů, z nichž vychází, žalobce nahlédl neprávem, a že některé ze zásadních rozhodnutí orgánů veřejné moci pravděpodobně odcizil. Žalobce vše činil svobodně a věděl, že byt , Anonymizováno,  je pouze její. Svědčí o tom jeho vyjádření z rozvodového řízení z roku 2023, v němž uvedl, že se v dubnu 2018 odstěhoval z jejího bytu , Anonymizováno, , přičemž zde citoval výzvu žalované, aby vypadl z jejího bytu. Navíc byl kamarádem jejího tehdejšího advokáta Mgr. Ing. , Anonymizováno, . Žalovaná p. , jméno FO,  nabídla jen formálně možnost bydlení u její kamarádky v jednopokojovém bytě v jejím rodinném domě, ač věděla, že tam p. , jméno FO,  bydlet nechce, protože by nejraději zůstal v bytě , Anonymizováno, . Poté se žalobce nabídl, že stejně vyklízí byt , adresa, , takže p. , jméno FO,  mohou nabídnout tento byt. P. , jméno FO,  o něj nicméně nikdy neprojevil skutečný zájem a nikdy se do něj nenastěhoval; se svou novou manželkou posléze založili domácnost ve větším bytě, v němž bydlí dodnes.4. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl, že nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšná žalovaná náhradu nežádala (výrok II). Dospěl přitom ke skutkovým zjištěním odpovídajícím skutkovým tvrzením popsaným v bodě 1. a dále uzavřel, že v minulosti vedl též řízení ve věci sp. zn. 10 C 72/2001 o žalobě p. , jméno FO,  ze dne 22. 3. 2001 proti oběma účastníkům, jíž se p. , jméno FO,  domáhal užívání části bytu , Anonymizováno,  a k níž přiložil také usnesení o schválení výše specifikovaného smíru, na které v ní odkázal. Žaloba byla žalobci doručena do vlastních rukou dne 30. 3. 2001, načež se k ní oba účastníci obsáhle vyjádřili, přičemž vyjádření vlastnoručně podepsal i žalobce.5. Takto zjištěný skutkový stav okresní soud právně kvalifikoval tak, že by se žalovaná pohledávka na bezdůvodném obohacení, kdyby existovala, nepromlčela, protože promlčecí lhůta během manželství účastníků neběžela, načež od rozvodu do podání žaloby neprošly ani dva roky, takže by lhůta neuplynula (§ 3028 odst. 3 první věta zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen o. z., ve spojení s § 107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen obč. zák.). Tato pohledávka v podobě právního nároku nicméně žalobci nevznikla, neboť byt , adresa,  nikdy nevlastnil ani zde nebyl členem bytového družstva; měl pouhé nájemní právo, takže ani nemohl utrpět žádnou újmu. Nájemního práva se dobrovolně, ve vlastním zájmu a na základě dohody s žalovanou (uzavřenou za účelem zajištění bydlení rodiny ve větším bytě, kdy žalobce získal majetkový prospěch) vzdal, a sice ve prospěch p. , jméno FO, , jemuž přitom bylo možno zajistit i jinou bytovou náhradu. I kdyby mu újma vznikla, byl by si ji nahradil naturálně, společným bydlením s žalovanou v bytě , Anonymizováno,  během manželství. P. , jméno FO,  navíc bytovou náhradu reálně nevyužil. Žalobce věděl, že není účastníkem řízení o zrušení společného nájmu.6. Proti rozsudku podal žalobce odvolání, v němž částečně zopakoval dosavadní argumenty s tím, že si v danou chvíli neuvědomil právní důsledky soudního smíru pro nájem tehdy družstevního bytu , Anonymizováno,  a členství v bytovém družstvu. Kdyby je znal, byt , anonymizováno,  by si ponechal, protože by věděl, že rodina o byt Luh nemůže přijít. Žalobce se v účastnické výpovědi nepřiznal k autorství souhlasu spol. , Anonymizováno,  se změnou nájemce v bytě , anonymizováno,  - naopak. Tento souhlas byl udělen jen předběžně a s podmínkou, že je p. , jméno FO,  jako nájemce bezúhonný. Je irelevantní, zda p. , jméno FO,  bytovou náhradu nevyužil, protože k tomu došlo až po právní moci usnesení o schválení smíru, kdy již žalobce členem bytového družstva nebyl a kdy se výlučnou členkou stala žalovaná. Právo nájmu bytu , Anonymizováno, , Anonymizováno, žalobci vzniklo již uzavřením manželství s žalovanou. Žalobce se nedomáhá vydání bezdůvodného obohacení odpovídajícího ušlému nájemnému, nýbrž výše nastíněné hodnotě družstevního podílu. Vzdal se především nájemního práva k bytu, spojeného s možností odkoupení za zvýhodněných podmínek, které je převoditelné a penězi ocenitelné, a to ve prospěch žalované, jejíž aktiva se zvýšila, kdežto žalobci snížila. Náhradní bydlení pro p. , jméno FO,  v dané situaci nebylo zajištěno jinak a ani to nebylo možné. Žalovaná ve věci zrušení společného nájmu změnila svou žalobu tak, že předpokládala zajištění bytu , adresa,  jako náhradního. Další žalobcova tvrzení, argumenty ani důkazní návrhy nebyly z níže rozvedených příčin podstatné pro meritum sporu ani výsledek řízení a navíc byly zčásti uplatněny teprve v odvolacím řízení jako nepřípustné novoty odporující pravidlům nastalé koncentrace řízení.7. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku, přičemž podotkla, že v trestním řízení, vedeném proti žalobci ve věci sp. zn. , Anonymizováno, , bylo prokázáno, že žalobce zneužíval důvěrné dokumenty a zdravotní dokumentaci žalované. Již v žalobě připustil, že jej žalovaná vyzvala k odkoupení bytu , adresa, , takže je jasné, že neměla v úmyslu jej finančně poškodit. Žalobce však tuto možnost o své vůli nevyužil. Osobně se znal s advokátem žalované a potvrdil, že dne 7. 3. 2001 navštívil advokátku p. , jméno FO, , aby byl spor vyřešen. V účastnické výpovědi v tomto řízení přiznal, že je autorem textu souhlasu společnosti , Anonymizováno, . , tituly před jménem,  , jméno FO,  listinu pouze a jen podepsal. Právě proto, že žalobce sňatkem s žalovanou získal nájemní právo k bytu , Anonymizováno, , byl motivován ke zrušení téhož práva p. , jméno FO, . P. , jméno FO,  přitom usiloval o spoluužívání bytu Luh s novou manželkou a s manželi , Anonymizováno, . Uvedl, že o byt , adresa,  nemá zájem. Další tvrzení, argumenty ani důkazní návrhy žalované nebyly z níže rozvedených příčin podstatné pro meritum sporu ani výsledek řízení.8. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že bylo odvolání podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné a projednatelné, přezkoumal na jednání napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že žalobcovo odvolání není důvodné, Anonymizováno9. Prvostupňový soud dospěl ke správným skutkovým zjištěním, odpovídajícím provedeným důkazům. Krajský soud je tudíž přejímá a pro stručnost na ně v plné šíři odkazuje. Soud prvního stupně provedl k důkazu mimo jiné obsah spisů zn. 10 C 198/2000 (zrušení společného nájmu k bytu , Anonymizováno, ) a zn. 10 C 72/2001 (spoluužívání bytu Luh). Z nich vyplynula i další relevantní skutková zjištění, avšak odvolací soud tyto důkazy vzhledem k tomu, že jde o listiny, jejichž obsah se opakovaným provedením nemění, nezopakoval (§ 213 odst. 1, odst. 2 o. s. ř.).[footnoteRef:1] Pro níže podané právní hodnocení je nyní vhodné zrekapitulovat časovou osu nejdůležitějších skutečností případu, plynoucích z výše označených spisů. Dne 13. 8. 1983 žalovaná uzavřela manželství s p. , jméno FO, . Dne 6. 10. 1983 na ni otec převedl (zjednodušeně řečeno) družstevní podíl k bytu , adresa, . Dne 20. 10. 1983 bytové družstvo předalo byt , adresa,  do osobního užívání žalované s dovětkem, že p. , jméno FO,  vzniklo právo společného nájmu. Dne 5. 3. 1999 žalovaná podle svého tvrzení obsaženého v žalobě na zrušení společného nájmu začala bydlet s žalobcem v bytě , adresa, . Dne 13. 12. 1999 soud pravomocně schválil dohodu mezi žalovanou a p. , jméno FO, , podle níž byla jejich nezletilá dcera , jméno FO,  svěřena do péče p. , jméno FO, . Dne 22. 2. 2000 nabyl právní moci rozsudek o rozvodu žalované s p. , jméno FO, . Dne 29. 4. 2000 se žalovaná provdala za žalobce. Dne 12. 8. 2000 p. , jméno FO,  uzavřel nové manželství. Dne 5. 9. 2000 soud vyhlásil rozsudek, jímž , jméno FO,  svěřil do péče žalované. Dne 13. 9. 2000 žalovaná podala na p. , jméno FO,  žalobu na zrušení společného nájmu. Tvrdila přitom, že se s ním pokoušela dohodnout na tom, že bude bydlet v bytě , adresa, , s čímž ovšem nesouhlasil. Dne 20. 12. 2000 žalobce v řízení jako svědek vypovídal stran stavu bytu , Anonymizováno, , okolností seznámení s žalovanou, jejího těhotenství, rozchodu s p. , jméno FO,  a péče o dceru , jméno FO, . O „výměně bytů“ ani právních poměrech k bytu Luh se nezmínil. Vzápětí po jeho svědecké výpovědi soud jako důkaz přečetl „dopis Vsetínských bytů s. r. o.“ ze dne 13. 7. 1999. Tato společnost adresovala soudu dopis, v němž předběžně a podmínečně souhlasila s „převodem“ nájemního práva z žalobce na p. , jméno FO, , pokud SBD , adresa,  vystaví potvrzení, že je p. , jméno FO,  ve stávajícím bytě řádným nájemcem, který v tomto ohledu nemá žádné dluhy. Žalovaná spolu s žalobcem mu nabízejí vzájemnou „výměnu nájemních práv.“ Dne 12. 1. 2001 zástupce žalované soud požádal o nařízení jednání s tím, že p. , jméno FO,  nabídli „výměnu“ bytu Luh za byt , adresa, . Dne 5. 2. 2001 bylo vyhlášeno a dne 20. 2. 2001 se stalo pravomocným usnesení o schválení smíru mezi žalovanou a p. , jméno FO, , podle nějž se ruší jejich právo společného nájmu bytu Luh, přičemž výlučnou nájemkyní a členkou bytového družstva bude nadále žalovaná. P. , jméno FO,  se zavázal byt vyklidit do 15 dnů od zajištění bytové náhrady. P. , jméno FO,  se daného jednání účastnil a i když smír neobsahuje specifikaci konkrétní bytové náhrady a p. , jméno FO,  se zde adresně nevyjádřil, zda mu žalovaná skutečně nabídla byt , adresa, , smír podepsal a navrhl jeho schválení, přičemž zástupce žalované na jednání uvedl, že učinili určité kroky a výsledkem je možnost poskytnout p. , jméno FO,  bytovou náhradu. Dne 23. 2. 2001 se účastníkům narodil syn Ivan. Dne 1. 3. 2001 žalobce podepsal dohodu o zániku nájmu k bytu , adresa, . Dne 19. 4. 2001 účastníci v rámci výše zmíněného řízení o páně , jméno FO,  žalobě na spoluužívání bytu , Anonymizováno,  sepsali vyjádření, podle nějž byt , Anonymizováno,  smírem připadl žalované - o žalobci zde zmínka není. Dne 22. 10. 2001 vzal p. , jméno FO,  žalobu zpět s tím, aby bylo vyjasněno, jaký byt je pro něj a jeho paní přiměřený, poněvadž jednopokojový byt , adresa,  je nedostatečný. Dne 16. 4. 2008 byla uzavřena smlouva, na jejímž základě se výlučnou vlastnicí bytu , Anonymizováno,  stala žalovaná. Dne 20. 7. 2023 byli účastníci pravomocně rozvedeni. V daném kontextu lze k žalovanou namítané nezákonnosti žalobcem uplatněných důkazů říci, že obsah spisu zn. 10 C 198/2000 nemůže být v tomto smyslu nezákonný, neboť jej nakonec opatřil a jako důkaz provedl prvostupňový soud. Usnesení Okresního státního zastupitelství ve , adresa,  č. j. , Anonymizováno,  také ne, poněvadž bylo založeno ve spise zn. 10 C 72/2001, do nějž žalobce zcela legálně nahlížel, přičemž se řízení účastnil jako žalovaný. Smír ve věci 10 C 198/2000 byl přílohou žaloby v této věci. A ve spise zn. 10 C 198/2000 není žádný záznam o tom, že by se do něj žalobce v květnu 2025 pokoušel nahlédnout, jak žalovaná také tvrdila. [1: Viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2001, sp. zn. 26 Cdo 451/2000, ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3620/2008, ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1720/2014, ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3661/2013, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1640/2011, ze dne 29. 6. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1598/2015.]10. Při právní kvalifikaci případu v mezích odvolacího přezkumu se odvolací soud ve světle odvolacích námitek a vyjádření k odvolání řídil těmito úvahami. Žalovaná pohledávka by z výše vysvětlených důvodů skutečně nemohla být promlčena (viz též § 114 druhá věta obč. zák., § 646 první věta o. z.). Jinak je ovšem odůvodnění napadeného rozsudku poněkud zjednodušené a zkratkovité, protože se prvostupňový soud ve všeobecnosti vůbec nezabýval možností uvedení žalobce v omyl, resp. případné dohody účastníků, že se za výše popsané situace také žalobce stane společným nájemcem bytu , Anonymizováno,  a členem bytového družstva. V tomto směru soud prvního stupně viditelně nezkoumal právě klíčovou otázku, kdo byl v té které fázi nájemcem bytu a členem družstva. Jeho právní hodnocení je tudíž neúplné.11. Kdyby se totiž žalobce během manželství s žalovanou stal společným nájemcem bytu a členem družstva, bylo by namístě jeho žalobu zamítnout, poněvadž by se vůči němu žalovaná tvrzeným způsobem neobohatila. Proto odvolací soud zkoumal nejprve tento problém. Ještě předtím však musel zodpovědět otázku, jaká právní pravidla se na nabytí družstevního podílu v roce 1983 vztahují. Pokud by měl být převod družstevního podílu vnímán jako darovací smlouva, pak má právní úprava společného nájmu bytu a společného členství manželů v bytovém družstvu jako lex specialis aplikační přednost před právní úpravou daru jako výluky z bezpodílového spoluvlastnictví manželů, resp. později SJM [§ 143 obč. zák. ve znění účinném dne 6. 10. 1983, § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák. s účinností od 1. 8. 1998)].[footnoteRef:2] Je pravdou, že zatímco první soubor pravidel upravuje nabytí specifických práv či majetku, druhé ustanovení zase reguluje specifický způsob nabytí vlastnického práva. Mezi oběma je nicméně nutno volit. Ze systematického hlediska je § 143 obecnější již proto, že jej zákonodárce zařadil na samotný počátek právní úpravy BSM (SJM) jako základní pravidlo, jež nejobecnějším způsobem vymezuje rozsah aktiv BSM (SJM). Následující ustanovení upravují vlastnický režim a správu aktiv podrobněji. § 143 právě tak obecně reguluje pasiva. Ke členství v bytovém družstvu se ovšem vztahoval zejména i § 175 odst. 1, odst. 2 ve znění účinném dne 6. 10. 1983, resp. § 703 odst. 1, odst. 2 s účinností od 1. 1. 1992, které spojují okamžik vzniku společného členství s okamžikem vzniku společného nájmu družstevního bytu v jeden. Již proto je právní úprava společného členství a nájmu speciální. Dále odvolací soud uvážil též okolnost, že pravidla nabytí společného členství a práva bydlení směřují k uspokojení základní lidské potřeby bydlení, které je ostatně smyslem existence každého bytového družstva. Došlo k němu přitom formou nájemního, nikoli vlastnického práva, přičemž předmětem darování je typicky právo vlastnické, nikoli nájemní. Tato základní potřeba má být uspokojena v manželství. Pokud měli manželé žít spolu a vytvářet zdravé rodinné prostředí (§ 18 druhá věta zákona č. 94/1963 Sb., zákona o rodině, ve znění pozdějších předpisů, § 703 odst. 3 obč. zák. ve znění účinném od 1. 1. 1992), mohli toho zpravidla nejlépe dosáhnout, jestliže bydleli spolu. Proto zákonodárce právě ve zmíněných ustanoveních zcela jednoznačně rozhodl, že se má členem bytového družstva a nájemcem družstevního bytu stát i druhý manžel (ten, který neuzavřel příslušnou smlouvu), aby mělo jeho bydlení vlastní právní důvod.[footnoteRef:3] Proto odvolací soud aplikoval právní úpravu společného členství v bytovém družstvu a nájmu družstevního bytu. [2: viz usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. II. ÚS 3976/12, jeho usnesení ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. IV. ÚS 2239/13, či usnesení ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. IV. ÚS 500/14.] [3: K aplikační přednosti viz MUZIKÁŘ, Vladimír. Členský podíl v bytovém družstvu a SJM – odvolávám, co jsem odvolal, slibuji, co jsem slíbil. Bulletin advokacie, 2021, č. 4, s. 34-38, a judikaturu tam citovanou. ]12. Dále se tedy zaměřil na to, zda a jaké právní změny nastaly v jednotlivých fázích. Dne 6. 10. 1983 se žalovaná a p. , jméno FO,  stali společnými členy bytového družstva a společnými uživateli bytu Luh, který se nacházel v jejich osobním užívání (§ 172 odst. 2 ve spojení s § § 175 odst. 1 a 2 a 153 obč. zák. ve znění účinném dne 6. 10. 1983). Dne 1. 1. 1992 se právo osobního užívání bytu ex lege transformovalo v nájem bytu (§ 871 odst. 1 druhá věta obč. zák. ve znění zákona č. 509/1991 Sb.).13. Dne 22. 2. 2000, tedy v den rozvodu žalované s p. , jméno FO, , společný nájem nezanikl, protože žalovaná nabyla právo osobního užívání bytu (v tuto chvíli již nájemní právo) i členství v bytovém družstvu teprve během manželství (§ 705 odst. 2 druhá věta obč. zák. ve znění účinném dne 22. 2. 2000, srov. též § 175 odst. 1, odst. 2 ve spojení s § 176 odst. 1, odst. 2 obč. zák. ve znění účinném dne 6. 10. 1983). A protože se s p. , jméno FO,  nedohodla na vypořádání, musel o zrušení společného nájmu a tom, kdo bude napříště členem bytového družstva a nájemcem bytu Luh, teprve rozhodnout soud.14. Dne 29. 4. 2000, kdy účastníci uzavřeli manželství, ještě společný nájem ani společné členství v bytovém družstvu nebyly zrušeny, takže nemohla nastat žádná právní změna. Podle § 700 odst. 3 obč. zák. ve znění účinném dne 29. 4. 2000 může „u družstevního bytu společný nájem vzniknout jen mezi manželi.“ Žalovaná a p. , jméno FO,  již sice manželi nebyli, avšak jejich zmíněné majetkové společenství trvalo.[footnoteRef:4] Zákon zde přitom nijak nemodifikoval právní režim společného nájmu ani společného členství pro dobu od rozvodu manželství do jejich zrušení oproti předešlé době trvání manželství. Je evidentní, že někdejší manželé mohli v takovém bytě stále bydlet, a to např. i se svými rodiči či dětmi a že o tom, kdo se do budoucna stane výlučným nájemcem a členem bytového družstva mohly rozhodnout i okolnosti nastalé právě v tomto přechodném období. To přitom mohlo trvat i řadu let, v závislosti na okamžiku podání žaloby a na délce soudního řízení. Právní řád musí v takové situaci dát přednost již nabytým právům, obzvlášť pokud v dané situaci nepřipouští rozšíření společného nájmu ani společného členství na více než dvě osoby. Smysl a účel této právní úpravy v podobě rovnocenného práva bydlení obou manželů a tedy i plnohodnotné jistoty uspokojení základní potřeby bydlení tedy přetrvával i po rozvodu. Navíc samozřejmě nelze přehlížet možnost, že by soud určil výlučným nájemcem a členem družstva p. , jméno FO,  (kterého zároveň nemohl vyloučit jen proto, že se daného právního statusu domáhal i nový muž jeho bývalé manželky), takže by vznikla absurdní situace, v níž by družstevní byt z právního hlediska sdíleli bývalý a stávající manžel. Proto ani v této chvíli k žádné právní změně nedošlo a oba účastníci se ve svém souvisejícím názoru mýlí. [4: K tomu viz HULMÁK, Milan, NOVOTNÝ, Marek. § 705 [Zrušení práva společného nájmu soudem]. In: ŠVESTKA, Jiří, SPÁČIL, Jiří, ŠKÁROVÁ, Marta, HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník I, II. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 2065, marg. č. 1.]15. Teprve právní mocí usnesení o schválení smíru zanikl společný nájem i společné členství v bytovém družstvu mezi žalovanou a p. , jméno FO,  (§ 705 odst. 2 druhá věta ve spojení s § 714 první větou obč. zák. ve znění účinném dne 20. 2. 2001). V prvé řadě je třeba zdůraznit, že zde nešlo o výměnu bytu ve smyslu § 715 obč. zák., nýbrž skutečně o zrušení nájemního práva a členství v bytovém družstvu p. , jméno FO,  s poskytnutím bytové náhrady a zároveň o budoucí (právo) bydlení žalované coby dosavadní společné nájemkyně a členky družstva. Je nutno si uvědomit, že kdyby měla právní změna nastat právní mocí zmíněného usnesení, pak by se nikdy neprosadil režim, který mělo toto soudní rozhodnutí nastolit. Jeho smyslem totiž v souladu s výše citovanými ustanoveními bylo provést majetkové vypořádání mezi bývalými manželi coby účastníky řízení. Takto soud určil výlučnou nájemkyní a členkou bytového družstva žalovanou, což neodpovídá pouze zákonu, nýbrž to plyne i z výroku pravomocného a vykonatelného usnesení. Pokud by v témže okamžiku mělo žalobci vzniknout (společné) členství či nájem, zmíněný smysl by se nikdy nenaplnil, což by bylo o to absurdnější, že jde o právotvorné rozhodnutí, které ruší jednomu z bývalých manželů dosavadní nájemní právo a členství v bytovém družstvu. Tento právní následek by přitom nastoupil v okamžiku, kdy p. , jméno FO,  jako žalovaný ještě nebyl povinen byt , Anonymizováno,  vyklidit. Navíc byl družstevní podíl věcí v právním smyslu, tedy majetkovou hodnotou podléhající vypořádání SJM. Kdyby jej nabyla žalovaná, musela by vyplatit odpovídající vypořádací podíl p. , jméno FO, , což by nicméně v uvažované situaci bylo v své podstatě právně znemožněno společným nájmem a společným členstvím, tentokrát s žalobcem. Kromě toho by soud mohl společný nájem a členství zrušit až po uplynutí tří let od rozvodu manželství, aniž by bylo vypořádáno SJM (§ 150 odst. 4 obč. zák.). Zrušení společného nájmu a členství totiž zákon neomezoval žádnou lhůtou. Pak by se na družstevní podíl vztahovala právní fikce vypořádání SJM podle § 150 odst. 4 obč. zák., takže by se kýžený následek v podobě nabytí nájemního práva či členství žalobcem snadno mohl stát právně nemožným právě kvůli této fikci.[footnoteRef:5] Právní řád zakotvuje dva právně významné okamžiky: 1. uzavření manželství (zde se nic nezměnilo, viz výše), 2. nabytí práva na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu či nájemního práva k takovému bytu během manželství. Kdyby žalovaná výlučné nájemní právo i členství nabyla před uzavřením manželství, mohl by se žalobce okamžikem uzavření manželství stát nanejvýš jen společným nájemcem, nikoli členem bytového družstva (§ 704 odst. 2 ve spojení s § 703 odst. 2 a s § 143 odst. 2 a contrario obč. zák. ve znění účinném dne 29. 4. 2000). Ani to se nestalo. Zároveň ovšem zákon předpokládá, že kdyby žalovaná nabyla danou majetkovou hodnotu až během manželství s žalobcem, musel by se ten stát nejen nájemcem bytu, ale i členem družstva. Žalovaná však obojí nabyla již před tímto manželstvím - během manželství s p. , jméno FO, . Právní změnu nastalou právní mocí schválení smíru ve jmění žalované lze demonstrovat obecným srovnáním s právní úpravou podílového spoluvlastnictví. Kdyby se např. žalovaná před uzavřením manželství stala rovnodílnou podílovou spoluvlastnicí pozemku, který by v rámci zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví provedeného již během manželství byl za úplatu v podobě vypořádacího podílu jako celek přikázán do jejího výlučného vlastnictví, pak by ideální ½ nabytá před uzavřením manželství zůstala v jejím výlučném vlastnictví, kdežto ideální ½ nabytá během manželství by se stala součástí SJM. I zde by tedy hrála roli okolnost, že by žalovaná „první“ spoluvlastnický podíl získala ještě před vstupem do manželství a žádný „přírůstek“ jednoho podílu ke druhému by se nemohl odehrát. Projednávaný případ se nicméně liší v tom, že ve společném nájmu ani členství nelze odlišit žádné podíly a že družstevní podíl jako věc v právním smyslu byla součástí SJM, tedy ve své podstatě bezpodílového spoluvlastnictví. Ostatně, ani při dědění družstevního podílu se nemohl stát společným nájemcem ani členem družstva vedle pozůstalého manžela nikdo jiný, ba ani nový manžel (§ 707 odst. 2 obč. zák.). To znamená, že na právní změnu ve jmění žalované nelze pohlížet jako na nabytí nového aktiva, nýbrž jako na odpadnutí právní překážky spočívající v tom, že žalovaná jako vlastnice celého družstevního podílu přestala být omezena týmž právem p. , jméno FO, . Navíc zde musí mít přednost pravidla a právní následky předchozího nabytí daných majetkových hodnot z roku 1983 v rámci ochrany již nabytých práv.[footnoteRef:6] Ze všech těchto důvodů se žalobce nemohl stát společným nájemcem ani členem družstva ani v okamžiku právní moci schválení smíru. [5: Srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. IV. ÚS 2239/13. ] [6: Viz i bod 14.]16. Tím pádem nebylo možno žalobu zamítnout již z tohoto důvodu. Proto se odvolací soud v mezích možných právních kvalifikací skutkového základu žaloby soustředil na otázku, zda žalobci nějaký nárok vůči žalované mohl vzniknout.17. Aplikaci § 454 obč. zák., kdy by žalobce poskytnutím bytové náhrady - bytu , anonymizováno,  - p. , jméno FO,  plnil za žalovanou to, co měla po právu splnit sama, vylučuje okolnost, že „právo“ na bytovou náhradu nebylo samostatně žalovatelné a de iure ani nebylo právem. Poskytnutí bytové náhrady bylo totiž pouze podmínkou vykonatelnosti a výkonu rozhodnutí o vyklizení původního bytu. Tento závěr plyne z dlouhodobě ustálené judikatury.[footnoteRef:7] Právní řád tudíž neukládal (právě) žalované právní povinnost poskytnout p. , jméno FO,  bytovou náhradu a tudíž se vůči žalobci nemohla v zákonném smyslu bezdůvodně obohatit. Bylo by možno uvažovat pouze o bezdůvodném obohacení v současnosti upraveném v § 2997 odst. 1 druhé větě o. z., podle níž nemá „právo na vrácení ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl.“ Zde by žalobce obohatil p. , jméno FO,  bytem , adresa,  s vědomím, že k tomu není povinen, ovšem vycházeje z toho, že nabyl či nabude družstevní podíl k bytu , Anonymizováno, , což se však nestalo. Plnil by tedy z právního důvodu, který později nenastal. Za účinnosti obč. zák. se tyto případy posuzovaly jako bezdůvodné obohacení z právního důvodu, který odpadl (§ 451 odst. 2 obč. zák.). Dané se pravidlo ovšem vztahuje na právní důvod slíbený obohaceným (zde p. , jméno FO, ), nikoli třetí osobou (žalovanou). [footnoteRef:8] Navíc by zde obohacení nenastalo, poněvadž p. , jméno FO,  se nájemcem bytu , anonymizováno,  nikdy nestal. Proto ani tímto způsobem nemohlo k bezdůvodnému obohacení dojít. [7: Viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1131/99, č. 14/2002 Sb. rozh. civ., jeho rozsudek ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. 26 Cdo 1546/2000, či usnesení ze dne 3. 7. 2009, sp. zn. 26 Cdo 357/2009. ] [8: BRIM, Luboš. III. Plnění z právního důvodu, který nenastal. In: BRIM, Luboš. Úvod do práva bezdůvodného obohacení. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 16.]18. Dále lze obecně uvažovat o povinnosti žalované nahradit žalobci škodu způsobenou neplatností právního úkonu - dohody, že se žalobce v tu či onu chvíli stane nájemcem bytu , Anonymizováno,  a členem bytového družstva. Odvolací soud zde nyní pomíjí fakt, že existence takové dohody dosud nebyla plnohodnotně tvrzena, natož prokázána, a že skutkový základ žaloby odpovídá spíše bezdůvodnému obohacení. Neplatnost dohody by zde způsobil žalobcův omyl vyvolaný lstí žalované, která by jej přesvědčila, že družstevní podíl má nebo získá (§ 42 ve spojení s § 49a druhou větou obč. zák.). Právně relevantní omyl však neznamená (jako by tomu bylo zde), že se jednající mýlí ohledně právního následku právního úkonu v tom smyslu, že tento následek vůbec nastane. Znamená, že je právní úkon platný (právní řád na něj pohlíží tak, že právní následek nastal), avšak jednající se mýlí v okolnosti, při jejíž znalosti by právní úkon byl vůbec neučinil. Právní řád jej v této nevědomosti chrání a určuje, že ač se úkon považuje za platný, má jednající na daném základě právo dovolat se jeho neplatnosti. Již proto žalobci nemohl vzniknout ani nárok na náhradu škody. Tuto potenciální škodu by navíc žalobce přinejmenším spoluzpůsobil tím, že by ji vůbec uzavřel.19. Co se týče zmíněné dohody účastníků, žalobce ani vzdáleně netvrdil, že by ji snad s žalovanou uzavřel teprve v období po právní moci usnesení o schválení smíru. Dohoda, jež by navázala nabytí družstevního podílu žalobcem na některý z odvolacím soudem uvažovaných (a žalobcem také tvrzených – viz bod 6.) okamžiků, by byla ve výše naznačeném směru neplatná pro počáteční právní nemožnost plnění (§ 37 odst. 2 obč. zák.), popř. obecněji pro rozpor se zákonem (§ 39 obč. zák.). Navíc i omyl vyvolaný lstí ve smyslu předchozího bodu způsobuje pouze relativní neplatnost právního úkonu (§ 40a první věta ve spojení s § 49a druhou větou obč. zák.), zatímco neplatnost ve smyslu § 37 odst. 2 a § 39 obč. zák. je absolutní (§ 40a obč. zák. per eliminationem). Jestliže by tedy dohoda nebyla neplatná ani relativně, nemohla by dost dobře být neplatná ani absolutně. Proto nemohl žalované vzniknout ani dluh z takové (neplatné) dohody.20. To vše znamená, že žalobci vůči žalované v řešeném kontextu žádný právní nárok nevznikl. Žalobci nic nebránilo, aby se kdykoli po uzavření smíru na bytovém družstvu přesvědčil o pravém stavu věcí, obzvlášť pokud tato problematika nebyla z právního hlediska jednoduchá. To přitom nemuselo být projevem nedůvěry k manželce, nýbrž prostě snahy mít o věci přehled a v ní pořádek.21. A tak odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako ve výroku věcně správný, což se týká i výroku II o náhradě nákladů řízení, proti němuž ostatně nebyly vzneseny žádné odvolací námitky (§ 219 o. s. ř.).22. Žalovaná tudíž byla i v odvolacím řízení plně procesně úspěšná, pročež má proti žalobci právo na náhradu jeho nákladů (§ 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.). Sazba mimosmluvní odměny za zastoupení žalované advokátkou činí 8 660 Kč za úkon právní služby [§ 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bodem 5. vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále jen a. t.)], a to za úkony právní služby v podobě převzetí a přípravy zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. a) a. t.], vyjádření ve věci samé ze dne 31. 7. 2026 v rozsahu ½ [§ 11 odst. 1 písm. d), odst. 3 a. t.], studium spisu ze dne 28. 8. 2026 [§ 11 odst. 1 písm. f) a. t.] a účasti na odvolacím jednání [§ 11 odst. 1 písm. g) a. t.]. Paušální náhrada hotových výdajů činí 450 Kč za úkon (§ 13 odst. 4 a. t.). Další složkou náhrady je náhrada za promeškaný čas na cestě z advokátní kanceláře zástupkyně žalované k odvolacímu soudu a zpět (na jednání a nahlížení do spisu) vždy v celkové délce 16 započatých půlhodin po 150 Kč, celkově tedy 2 400 Kč, poněvadž podle aplikace google maps je s přihlédnutím k běžným dopravním komplikacím možno přiznat požadovaných 16 půlhodin [§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t.]. Dále cestovné 1 337 Kč v kontextu nahlížení do spisu při ujeté vzdálenosti 172 km, kombinované spotřebě 5,4 l/100 km, jednotkové ceně automobilového benzinu 95 oktanů 34,70 Kč/1 l a základní náhradě za 1 km jízdy 5,90 Kč [§ 137 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 13 odst. 1 a. t. a s § § 1 písm. b), 4 písm. a) vyhlášky MPSV č. 573/2025 Sb. ve znění vyhlášky č. 78/2026 Sb.]. V případě odvolacího jednání pak cestovné hromadnou dopravou podle doložených jízdenek ve výši 278 Kč. Celková náhrada tudíž činí 36 125 Kč.23. Žalobce je povinen nahradit náklady řízení sice žalované, avšak danou částku musí zaplatit advokátce jako její zástupkyni (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k zaplacení zde odvolací soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. vzhledem k času, který žalobce měl na přípravu splnění tohoto dluhu pro případ svého procesního neúspěchu.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání, jestliže rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku účastníkovi, k Okresnímu soudu ve Vsetíně. O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud České republiky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li žalobce povinnost uloženou tímto rozsudkem, bude ji možné na návrh vymáhat v exekučním nebo v soudním vykonávacím řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":17,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSOS:2026:16.Co.122.2026.1","publishedAt":"2026-10-16","decisionAt":"2026-09-09","caseNumber":{"senate":16,"registry":"Co","index":122,"year":2026,"pageNumber":140},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Tomáš","lastName":"Zubek","titlesAfter":"","function":"předseda senátu"},"courtCode":"KSOS","caseResultType":["POTVRZENI"],"caseSubject":"o vydání bezdůvodného obohacení","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":7,"registry":"C","index":29,"year":2025,"pageNumber":73},"affectedDate":"2026-02-12","courtCode":"OSVS","affectedTypes":["CONFIRM"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"18","lexNumber":94,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"10","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"137","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"149","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"213","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"107","lexNumber":40,"lexYear":1964,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"7","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"3028","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1","lexNumber":573,"lexYear":2025,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NEMOZNOST_PLNENI","BEZDUVODNE_OBOHACENI","BYTOVE_DRUZSTVO","LHUTY","DRUZSTEVNI_BYT","SPOLUVLASTNICTVI","SVEDEK","NAHRADA_NAKLADU","BYTOVA_NAHRADA","EXCES","ODVOLANI","SMLOUVA_DAROVACI","NAKLADY_RIZENI","PRAVO_UZIVANI","VYKON_ROZHODNUTI","NEPLATNOST_PRAVNIHO_UKONU","ADVOKATNI_TARIF","ADVOKACIE","OSOBNI_UZIVANI_BYTU","VYKLIZENI_BYTU","POROD","NAJEM_BYTU","NASLEDEK"]},"styles":[{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":16,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":17,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}