{"uuid":"4071a197-f5e5-4cb2-af33-868a7690ec5d","header":[{"texts":[{"text":"Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Sekvardem, Ph.D., ve věci žalobce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", proti žalované ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno zainteresované osoby 0/0","anonStyle":"ANON"},{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození zainteresované osoby 0/0","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", o zaplacení částky 14 470 Kč s příslušenstvím,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 200 Kč, ve lhůtě přiměřené jejím možnostem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žaloba se v rozsahu, v jakém se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu částku 12 270 Kč s ročním úrokem z prodlení z částky 14 470 Kč ve výši 15 % za dobu od 18. 9. 2022 do zaplacení, zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 200 Kč, ve lhůtě přiměřené jejím možnostem.II. Žaloba se v rozsahu, v jakém se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu částku 12 270 Kč s ročním úrokem z prodlení z částky 14 470 Kč ve výši 15 % za dobu od 18. 9. 2022 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobce se žalobou podanou dne 4. 4. 2024 domáhal uložení povinnosti žalované, aby mu zaplatila částku 14 470 Kč s příslušenstvím. Se žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru ve výši 15 000 Kč. Úvěr měla žalovaná hradit v týdenních splátkách po 455 Kč. Celkově měla žalovaná žalobci uhradit kromě jistiny 15 000 Kč též úrok ve výši 2 970 Kč, poplatek za zpracování úvěru 4 500 Kč, a poplatek za hotovostní inkaso splátek 4 800 Kč. Žalovaná uhradila pouze 12 800 Kč. Žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení od splatnosti celé smlouvy, tedy od 18. 9. 2022.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a ani jinak ve věci nereagovala. Soud s ohledem na absenci vyjádření stran postupoval podle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. a rozhodl ve věci bez jednání pouze na základě listinných důkazů, neboť pro to byly splněny zákonné podmínky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalobce uzavřel se žalovanou dne 24. 7. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":", podle které žalované poskytl hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 2 970 Kč, s poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 4 500 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Celkem se žalovaná zavázala zaplatit žalobci z titulu smlouvy o úvěru 27 270 Kč. Žalovaná svým podpisem na smlouvě o úvěru stvrdila, že částku ve výši 15 000 Kč v hotovosti převzala. Úvěr v celkové výši 27 270 Kč se žalovaná zavázala splatit celkem v 60x týdenních splátkách po 454,50 Kč v hotovosti k rukám žalobcem určené osoby počínaje dnem 31. 7. 2021. Z výpisu úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaná hradila nahodile, v podstatě nikdy neuhradila přesnou měsíční splátku, některé měsíce nehradila nic, v jiných zase zaplatila více. Od 38. týdne roku 2022 pak žalovaná přestala hradit úplně, celkem žalobci zaplatila částku 12 800 Kč. Žalovaná v kartě klienta ze dne 21. 7. 2021 uvedla, že má učňovské vzdělání, je svobodná, je zaměstnaná ve společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", s. r. o., na pozici prodavačky. Její měsíční příjem je mzda za zaměstnání ve výši 23 667 Kč měsíčně. Své náklady vyčíslila žalovaná na částku 4 872 Kč měsíčně coby náklady na bydlení, když životní minimum bylo uvažováno v částce 4 360 Kč. Podle smlouvy o úvěru žalovaná k žádosti předložila potvrzení o příjmu, pracovní smlouvu a výplatní pásku za měsíce květen a červen 2021. K úhradě celé dlužné částky ve výši 14 470 Kč žalobce vyzval žalovanou výzvou ze dne 9. 8. 2023 ve lhůtě 7 dnů od jejího doručení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Smlouvu samotnou soud posuzoval s přihlédnutím k § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož se úvěrující zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní prostředky a oproti tomu stojí závazek úvěrovaného mu tyto prostředky vrátit s úrokem. S přihlédnutím k vymezení práv a povinností obou účastníků v předložených dokladech dospěl soud k závěru, že takový vztah měl v nyní projednávané věci vzniknout mezi žalobcem a žalovanou na základě smlouvy o úvěru.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Klíčové je, že žalovaná byla při uzavření smlouvy v postavení spotřebitele. Nejednala v rámci své podnikatelské činnosti a byl to naopak žalobce, kdo je profesionálem v oboru a je podnikatelem, proto soud musel na věc aplikovat též zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Pokud podnikatel nedostojí své povinnosti ověřit úvěruschopnost spotřebitele, obsahuje zákon o spotřebitelském úvěru též negativní dopady této nedůslednosti. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. V řízení bylo prokázáno, že strany uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel (z ničeho neplynul opak). Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18, OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobce před uzavřením smlouvy skutečně a dostatečně posoudil schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí, jak mu ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 32/2019), přičemž součástí odborné péče je taková obezřetnost věřitele, že se poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný pod č. 3225/2015 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu). Jak uvádí Nejvyšší správní soud, „smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností“. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (publikovaný mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD550565CZ), pak Nejvyšší soud uvádí, že „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd“.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Základem zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele je příjmová složka – existence pracovněprávního vztahu, délka jeho trvání a výše mzdy, případně jiné zdroje příjmů, a složka výdajová – náklady na bydlení, dopravu, existující závazky či snad dokonce exekuce či insolvenci. S ohledem na výše popsanou judikaturu je jasné, že posouzení úvěruschopnosti nemá být formálním splněním zákonné povinnosti, ale skutečnou snahou zjistit majetkové poměry a schopnosti spotřebitele pro účely posouzení, zda bude schopen úvěr splácet.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Žalobce v žalobě uvedl, že úvěruschopnost žalované při uzavření smlouvy zkoumal nahlédnutím do veřejných registrů (databáze neplatných dokladů Min. vnitra a kontrola rodného čísla v systému společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"), lustrací žalované v insolvenčním rejstříku, kontrolou jejího zaměstnání telefonicky a kontrolou její platební historie u žalobce. Současně měl žalobce kontrolovat dokumenty předložené žalovanou a údaje sepsané v kartě klienta. V předložené evidenční kartě je zaznačeno, jaké dokumenty žalovaná předložila.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. V zásadě lze mít za prověřenou příjmovou stránku žalované, když z karty plyne, že při sjednávání smlouvy byly předloženy doklady týkající se příjmu a pracovněprávního vztahu, byť samy tyto doklady k žalobě přiloženy nebyly. Nelze však v této souvislosti sejmout určité břemeno tvrzení a důkazu o tom, že situace byla jiná, rovněž ze žalované, která svým podpisem stvrdila, že dané doklady předložila. Jiná je však situace u stránky výdajové. K té žalobce nic nepředložil a omezil se pouze na skutková tvrzení a obecnou informaci o lustraci žalované v příslušných evidencích. Byť by soud tento přístup akceptoval, když minimálně insolvenční rejstřík je možné prolustrovat z úřední povinnosti pro účely zjištění naplnění podmínek řízení, bylo povinností žalobce prověřit stránku výdajovou, i při odhlédnutí od relativně nižší částky samotného úvěru, k němuž se nicméně vázaly poměrně vysoké doprovodné platby.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Žalovaná v evidenční kartě uvedla, že má výdaje necelých 5 tis. Kč na bydlení. Jak ovšem vyplývá z evidenční karty, žalovaná má bydliště v Brně. Deklarovaná částka tak zřejmě má být nájmem, když žalovaná sama uvedla, že nemovitost nevlastní. Žalobci z toho muselo být minimálně podezřelé, že žalovaná deklaruje tak nízké náklady na bydlení v Brně, v němž jsou náklady na bydlení jedny z nejvyšších v České republice. Z podkladů žalobce vyplývá, že pokud jde o výdaje, žalobce se de facto spolehl jen na to, že žalovaná není v insolvenci a výdaje uvažoval ve výši životního minima, pokud se nespokojil s částkou, která byla jako životní minimum deklarována samotnou žalovanou. Schopnost žalované splácet nemůže být považována za dostatečně prověřenou pouze s ohledem na to, že dřívější úvěr u téhož subjektu byl v minulosti případně uhrazen. Žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když nezjistil řádně a v potřebném rozsahu výdaje žalované a v důsledku nezkoumal schopnost žalované úvěr splácet třeba i požadavkem na výpis z běžného účtu, z něhož by mohly vyplývat deklarované případně i jiné výdaje, resp. jejich skutečná výše. Je zřejmé, že k výdajové stránce žalobce žádné doklady neměl a spoléhal pouze na tvrzení žalované, když toto v podstatě plyne právě ze zákaznické karty, kde jsou jednotlivé disponibilní doklady uvedeny, stejně jako ze žaloby. Nebylo tedy nutné žalobce k dokládání dokladů stran výdajů žalované vyzývat, neboť jejich absenci žalobce sám připustil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti posoudit schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí, proto je smlouva s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a s ohledem na § 588 o. z. pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu, a to i dle judikatorních závěrů uváděných shora.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Soud ovšem nemohl pominout, že na základě neplatné smlouvy o úvěru žalovaná prokazatelně převzala od žalobce částku 15 000 Kč (jinak by z její strany nedocházelo k byť minimální úhradě celého sjednaného závazku). S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jsou si strany povinny vrátit vzájemně poskytnutá plnění. V řízení vyšlo najevo, že žalovaná žalobci uhradila částku 12 800 Kč, kterou je nutno započíst v celé výši na jistinu 15 000 Kč. Započtení na různé náklady, jež měl žalobce s vymáháním této částky, stejně jako poplatky za sjednání úvěru či smluvní pokuty, není možné. Žalobce nemá nárok na zaplacení žádného z dojednaných poplatků, žalovaná je tak povinna uhradit pouze zbývající částku 2 200 Kč. Tuto částku proto soud žalobci přiznal (výrok I). A to bez úroku z prodlení, neboť podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (publikovaný mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD774166CZ), platí, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je „speciální úpravou k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele).“ S ohledem na to, že splatnost v takových případech určuje soud, nemohla se žalovaná dosud dostat do prodlení, na čemž výzva k plnění nic nemění. S ohledem na text zákona soud uložil povinnost žalované dluh uhradit ve lhůtě přiměřené jejím možnostem. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl (výrok II).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. O nákladech řízení (výrok III) rozhodl soud podle zásady úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1 OSŘ. Z porovnání vyhovující a zamítavé části rozsudku je zřejmé, že úspěšnější v řízení byla žalovaná. Ačkoliv musí žalobci zaplatit částku 2 200 Kč, ubránila se placení 12 270 Kč. Matematicky lze její úspěch vyčíslit na 85 %, což při odečtení jejího neúspěchu znamená, že žalovaná byla úspěšná ze 70 %. Měla by proto právo na náhradu nákladů vůči žalobci. S ohledem na to, že žalované podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Výrok pod bodem IV. tohoto rozsudku je odůvodněn § 4 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobci vznikla poplatková povinnost ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl vydán s ohledem na pochybnosti ohledně výše poplatku a úroku za poskytnutý úvěr. Dle položky 2 odst. 2 sazebníku poplatků tvořícího přílohu k zákonu o soudních poplatcích, pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Dle položky 1 bod 1 písm. a) činí poplatková povinnost žalobce částku 1 000 Kč. Na základě výše uvedeného uložil soud žalobci, aby uhradil na účet soudu doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 200 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobce se žalobou podanou dne 4. 4. 2024 domáhal uložení povinnosti žalované, aby mu zaplatila částku 14 470 Kč s příslušenstvím. Se žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru ve výši 15 000 Kč. Úvěr měla žalovaná hradit v týdenních splátkách po 455 Kč. Celkově měla žalovaná žalobci uhradit kromě jistiny 15 000 Kč též úrok ve výši 2 970 Kč, poplatek za zpracování úvěru 4 500 Kč, a poplatek za hotovostní inkaso splátek 4 800 Kč. Žalovaná uhradila pouze 12 800 Kč. Žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení od splatnosti celé smlouvy, tedy od 18. 9. 2022.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a ani jinak ve věci nereagovala. Soud s ohledem na absenci vyjádření stran postupoval podle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. a rozhodl ve věci bez jednání pouze na základě listinných důkazů, neboť pro to byly splněny zákonné podmínky.3. Žalobce uzavřel se žalovanou dne 24. 7. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , podle které žalované poskytl hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 2 970 Kč, s poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 4 500 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Celkem se žalovaná zavázala zaplatit žalobci z titulu smlouvy o úvěru 27 270 Kč. Žalovaná svým podpisem na smlouvě o úvěru stvrdila, že částku ve výši 15 000 Kč v hotovosti převzala. Úvěr v celkové výši 27 270 Kč se žalovaná zavázala splatit celkem v 60x týdenních splátkách po 454,50 Kč v hotovosti k rukám žalobcem určené osoby počínaje dnem 31. 7. 2021. Z výpisu úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaná hradila nahodile, v podstatě nikdy neuhradila přesnou měsíční splátku, některé měsíce nehradila nic, v jiných zase zaplatila více. Od 38. týdne roku 2022 pak žalovaná přestala hradit úplně, celkem žalobci zaplatila částku 12 800 Kč. Žalovaná v kartě klienta ze dne 21. 7. 2021 uvedla, že má učňovské vzdělání, je svobodná, je zaměstnaná ve společnosti , jméno FO, , s. r. o., na pozici prodavačky. Její měsíční příjem je mzda za zaměstnání ve výši 23 667 Kč měsíčně. Své náklady vyčíslila žalovaná na částku 4 872 Kč měsíčně coby náklady na bydlení, když životní minimum bylo uvažováno v částce 4 360 Kč. Podle smlouvy o úvěru žalovaná k žádosti předložila potvrzení o příjmu, pracovní smlouvu a výplatní pásku za měsíce květen a červen 2021. K úhradě celé dlužné částky ve výši 14 470 Kč žalobce vyzval žalovanou výzvou ze dne 9. 8. 2023 ve lhůtě 7 dnů od jejího doručení.4. Smlouvu samotnou soud posuzoval s přihlédnutím k § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož se úvěrující zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní prostředky a oproti tomu stojí závazek úvěrovaného mu tyto prostředky vrátit s úrokem. S přihlédnutím k vymezení práv a povinností obou účastníků v předložených dokladech dospěl soud k závěru, že takový vztah měl v nyní projednávané věci vzniknout mezi žalobcem a žalovanou na základě smlouvy o úvěru.5. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Klíčové je, že žalovaná byla při uzavření smlouvy v postavení spotřebitele. Nejednala v rámci své podnikatelské činnosti a byl to naopak žalobce, kdo je profesionálem v oboru a je podnikatelem, proto soud musel na věc aplikovat též zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.8. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Pokud podnikatel nedostojí své povinnosti ověřit úvěruschopnost spotřebitele, obsahuje zákon o spotřebitelském úvěru též negativní dopady této nedůslednosti. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. V řízení bylo prokázáno, že strany uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel (z ničeho neplynul opak). Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18, OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobce před uzavřením smlouvy skutečně a dostatečně posoudil schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí, jak mu ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 32/2019), přičemž součástí odborné péče je taková obezřetnost věřitele, že se poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný pod č. 3225/2015 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu). Jak uvádí Nejvyšší správní soud, „smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností“. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (publikovaný mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD550565CZ), pak Nejvyšší soud uvádí, že „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd“.11. Základem zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele je příjmová složka – existence pracovněprávního vztahu, délka jeho trvání a výše mzdy, případně jiné zdroje příjmů, a složka výdajová – náklady na bydlení, dopravu, existující závazky či snad dokonce exekuce či insolvenci. S ohledem na výše popsanou judikaturu je jasné, že posouzení úvěruschopnosti nemá být formálním splněním zákonné povinnosti, ale skutečnou snahou zjistit majetkové poměry a schopnosti spotřebitele pro účely posouzení, zda bude schopen úvěr splácet.12. Žalobce v žalobě uvedl, že úvěruschopnost žalované při uzavření smlouvy zkoumal nahlédnutím do veřejných registrů (databáze neplatných dokladů Min. vnitra a kontrola rodného čísla v systému společnosti , právnická osoba, ), lustrací žalované v insolvenčním rejstříku, kontrolou jejího zaměstnání telefonicky a kontrolou její platební historie u žalobce. Současně měl žalobce kontrolovat dokumenty předložené žalovanou a údaje sepsané v kartě klienta. V předložené evidenční kartě je zaznačeno, jaké dokumenty žalovaná předložila.13. V zásadě lze mít za prověřenou příjmovou stránku žalované, když z karty plyne, že při sjednávání smlouvy byly předloženy doklady týkající se příjmu a pracovněprávního vztahu, byť samy tyto doklady k žalobě přiloženy nebyly. Nelze však v této souvislosti sejmout určité břemeno tvrzení a důkazu o tom, že situace byla jiná, rovněž ze žalované, která svým podpisem stvrdila, že dané doklady předložila. Jiná je však situace u stránky výdajové. K té žalobce nic nepředložil a omezil se pouze na skutková tvrzení a obecnou informaci o lustraci žalované v příslušných evidencích. Byť by soud tento přístup akceptoval, když minimálně insolvenční rejstřík je možné prolustrovat z úřední povinnosti pro účely zjištění naplnění podmínek řízení, bylo povinností žalobce prověřit stránku výdajovou, i při odhlédnutí od relativně nižší částky samotného úvěru, k němuž se nicméně vázaly poměrně vysoké doprovodné platby.14. Žalovaná v evidenční kartě uvedla, že má výdaje necelých 5 tis. Kč na bydlení. Jak ovšem vyplývá z evidenční karty, žalovaná má bydliště v Brně. Deklarovaná částka tak zřejmě má být nájmem, když žalovaná sama uvedla, že nemovitost nevlastní. Žalobci z toho muselo být minimálně podezřelé, že žalovaná deklaruje tak nízké náklady na bydlení v Brně, v němž jsou náklady na bydlení jedny z nejvyšších v České republice. Z podkladů žalobce vyplývá, že pokud jde o výdaje, žalobce se de facto spolehl jen na to, že žalovaná není v insolvenci a výdaje uvažoval ve výši životního minima, pokud se nespokojil s částkou, která byla jako životní minimum deklarována samotnou žalovanou. Schopnost žalované splácet nemůže být považována za dostatečně prověřenou pouze s ohledem na to, že dřívější úvěr u téhož subjektu byl v minulosti případně uhrazen. Žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když nezjistil řádně a v potřebném rozsahu výdaje žalované a v důsledku nezkoumal schopnost žalované úvěr splácet třeba i požadavkem na výpis z běžného účtu, z něhož by mohly vyplývat deklarované případně i jiné výdaje, resp. jejich skutečná výše. Je zřejmé, že k výdajové stránce žalobce žádné doklady neměl a spoléhal pouze na tvrzení žalované, když toto v podstatě plyne právě ze zákaznické karty, kde jsou jednotlivé disponibilní doklady uvedeny, stejně jako ze žaloby. Nebylo tedy nutné žalobce k dokládání dokladů stran výdajů žalované vyzývat, neboť jejich absenci žalobce sám připustil.15. Žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti posoudit schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí, proto je smlouva s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a s ohledem na § 588 o. z. pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu, a to i dle judikatorních závěrů uváděných shora.16. Soud ovšem nemohl pominout, že na základě neplatné smlouvy o úvěru žalovaná prokazatelně převzala od žalobce částku 15 000 Kč (jinak by z její strany nedocházelo k byť minimální úhradě celého sjednaného závazku). S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jsou si strany povinny vrátit vzájemně poskytnutá plnění. V řízení vyšlo najevo, že žalovaná žalobci uhradila částku 12 800 Kč, kterou je nutno započíst v celé výši na jistinu 15 000 Kč. Započtení na různé náklady, jež měl žalobce s vymáháním této částky, stejně jako poplatky za sjednání úvěru či smluvní pokuty, není možné. Žalobce nemá nárok na zaplacení žádného z dojednaných poplatků, žalovaná je tak povinna uhradit pouze zbývající částku 2 200 Kč. Tuto částku proto soud žalobci přiznal (výrok I). A to bez úroku z prodlení, neboť podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (publikovaný mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD774166CZ), platí, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je „speciální úpravou k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele).“ S ohledem na to, že splatnost v takových případech určuje soud, nemohla se žalovaná dosud dostat do prodlení, na čemž výzva k plnění nic nemění. S ohledem na text zákona soud uložil povinnost žalované dluh uhradit ve lhůtě přiměřené jejím možnostem. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl (výrok II).17. O nákladech řízení (výrok III) rozhodl soud podle zásady úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1 OSŘ. Z porovnání vyhovující a zamítavé části rozsudku je zřejmé, že úspěšnější v řízení byla žalovaná. Ačkoliv musí žalobci zaplatit částku 2 200 Kč, ubránila se placení 12 270 Kč. Matematicky lze její úspěch vyčíslit na 85 %, což při odečtení jejího neúspěchu znamená, že žalovaná byla úspěšná ze 70 %. Měla by proto právo na náhradu nákladů vůči žalobci. S ohledem na to, že žalované podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.18. Výrok pod bodem IV. tohoto rozsudku je odůvodněn § 4 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobci vznikla poplatková povinnost ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl vydán s ohledem na pochybnosti ohledně výše poplatku a úroku za poskytnutý úvěr. Dle položky 2 odst. 2 sazebníku poplatků tvořícího přílohu k zákonu o soudních poplatcích, pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Dle položky 1 bod 1 písm. a) činí poplatková povinnost žalobce částku 1 000 Kč. Na základě výše uvedeného uložil soud žalobci, aby uhradil na účet soudu doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 200 Kč.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSBR:2024:112.C.88.2024.1","publishedAt":"2024-09-23","decisionAt":"2024-07-26","caseNumber":{"senate":112,"registry":"C","index":88,"year":2024,"pageNumber":23},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Ondřej","lastName":"Sekvard","titlesAfter":"Ph.D.","function":"samosoudce"},"courtCode":"MSBR","caseResultType":["ZAMITNUTI","VYHOVENI"],"caseSubject":"<nezadán>","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"101","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"115a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"4","lexNumber":549,"lexYear":1991,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2395","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["BEZDUVODNE_OBOHACENI","INSOLVENCE"]},"styles":[{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}