{"uuid":"4166fa2b-2348-469f-9291-70757d368d64","header":[{"texts":[{"text":"ROZSUDEK","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"JMÉNEM REPUBLIKY","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudců Mgr. Jiřiny Hronkové a Mgr. Martina Šebka ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta A","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta B","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o určení neoprávněnosti výpovědi nájemní smlouvy","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o odvolání žalobkyně i žalované proti rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 30. 4. 2026, č. j. 10 C 338/2025–48","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":{"tableId":1,"row":0,"column":0,"hasBorder":true,"rowSpan":1,"columnSpan":1}}],"verdict":[{"texts":[{"text":"Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje. Ve výroku II se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení vzniklých před soudem prvního stupně ve výši 36 834 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 14 316,72 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":{"tableId":2,"row":0,"column":0,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}}],"verdictText":"Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje. Ve výroku II se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení vzniklých před soudem prvního stupně ve výši 36 834 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 14 316,72 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že výpověď nájmu k prostoru sloužícího k podnikání, sjednaného smlouvou o nájmu nebytových prostor, uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou dne 30. 12. 2019, ze dne 8. 7. 2025, doručená žalobkyni dne 8. 7. 2025, je neoprávněná (výrok I), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 29 378,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Tachově soudní poplatek za žalobu ve výši 2 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobkyně s žalovanou uzavřely dne 30. 12. 2019 smlouvu o nájmu nebytových prostor za účelem provozu kuchyně a jídelny, nájemní vztah byl ujednán na dobu určitou do 1. 1. 2030. Dne 8. 7. 2025 žalovaná adresovala žalobkyni písemnost, v níž uvedla, že nastaly zásadně nové skutečnosti, pro které „...nebude v blízké budoucnosti možné nájemní smlouvu ze strany pronajímatele plnit..., neboť je realizován projekt modernizace a přestavby objektu školy, jehož realizace má probíhat od 10/2025 do 06/2027. V této listině je dále uváděno, že podle žalované budou stavebními pracemi dotčeny všechny prostory a budovy, po dobu výstavby má dojít k vynucenému odpojení objektu od všech energií a médií, má dojít ke zřízení staveniště a deponie materiálu pro stavbu na přilehlém parkovišti a nebude možné zajistit bezproblémový a bezpečný přístup nájemce do stávajících užívaných prostor školy. Není možno nabídnout jiné vhodné prostory ani závazek ze smlouvy o nájmu splnit jinak, a proto žalovaná žalobkyni vyzvala, aby zánik smlouvy o nájmu nebytových prostor z výše uvedených důvodů vzala na vědomí a urychleně si zajistila nové prostory a dosavadní prostory nejpozději do 30. 9. 2025 vyklidila a vyklizené předala. Žalobkyně na toto reagovala podáním označeným jako námitky proti výpovědi z nebytového prostoru. Soud prvního stupně pak na základě provedeného dokazování a provedení i výkladu listiny ze dne 8. 7. 2025 dospěl k závěru, že s ohledem na použitou terminologii, kdy žalovaná uvádí, že žalobkyně nebude moci prostory dále užívat, stanoví konkrétní datum, ke kterému má nájemní vztah skončit a výslovně žádá vyklizení a předání prostor k datu 30. 9. 2025, že se jedná o výpověď z nájmu předmětných prostor sloužících k podnikání, které žalobkyně užívá na základě nájemní smlouvy ze dne 30. 12. 2019. Na projednávanou věc soud prvního stupně aplikoval § 2309 o. z., dle kterého jedná-li se o nájem na dobu určitou, má pronajímatel právo nájem vypovědět i před uplynutím ujednané doby za a) má-li být nemovitá věc, v níž se prostor sloužící k podnikání nachází odstraněna nebo přestavována tak, že to brání i dalšímu užívání prostoru a pronajímatel to při uzavření smlouvy nemusel ani nemohl předvídat. Současně věc posoudil v kontextu rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 26 Cdo 3115/2021, dle kterého se musí jednat o přestavbu trvale bránící dalšímu užívání prostor k sjednanému (určenému) účelu, a to v situaci, nemohl-li (nemusel-li) pronajímatel provedení takové přestavby při uzavírání nájemní smlouvy předvídat. Současně zohlednil § 2209 o. z., dle kterého během nájmu pronajímatel nemá právo o své vůli pronajatou věc měnit. Listinu - dopis žalované ze dne 8. 7. 2025 je nutno dle soudu prvního stupně objektivně chápat tak, že žalovaná zjevně sleduje ukončení nájmu a vyklizení pronajatých prostor a dle přesvědčení soudu prvního stupně tak šlo o akt jednoznačně směřující k ukončení nájemního vztahu a k vyklizení pronajatých prostor. Žalovaná pak v jednoměsíční lhůtě ode dne doručení námitek výpověď zpět nevzala a na ukončení nájmu a vyklizení prostor do 30. 9. 2025 setrvala, bylo tedy možno aplikovat § 2314 o. z., dle kterého má vypovídaná strana právo žádat soud o přezkoumání oprávněnosti výpovědi, a to do dvou měsíců ode dne, kdy marně uplynula lhůta pro zpětvzetí výpovědi.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. K obraně žalované soud prvního stupně učinil závěr, že žalovaná netvrdí, že by pronajímaný prostor (kuchyně a jídelna) po dokončení přestavby přestal existovat nebo že jej nebude možné k danému účelu využívat. Jestliže tedy předmět nájmu nemá zaniknout a po odpadnutí překážky se má obnovit možnost jeho užívání ke sjednanému účelu, jde pojmově o překážku dočasnou, nikoli trvalou. Sama žalovaná pak připustila, že užívání pronajatých prostor má být omezeno pouze po dobu rekonstrukce (dle listiny ze dne 8. 7. 2025 od 10/2025 do 6/2027). Nájemní poměr byl však shora citovanou nájemní smlouvou sjednán na dobu určitou do 1. 1. 2030 a takováto dočasná překážka nemůže založit zánik závazku k určenému datu a současně ani nemůže naplnit § 2309 písm. a) o. z. Ohledně dalšího tvrzení žalované, tedy že o možnosti využít IROP 2021–2027, se dozvěděla až v lednu 2022 a o realizovatelnosti kryté dotací až v červenci 2025 (žalovaná odůvodňovala nutnost plánovaných stavebních prací nutností vybudování nových šaten a sociálního zařízení z důvodu enormního nárůstu počtu žáků školy, stejně tak i žáků vyžadujících speciální vzdělávání), Soud prvního stupně dospěl k závěru, že kritérium nepředvídatelnosti ve smyslu § 2309 písm. a) o. z. není naplněno pouhou skutečností, že se pronajímatel v průběhu trvání nájmu dozví o dotační možnosti nebo se rozhodne využít určitý investiční titul. Nejvyšší soud výslovně zdůrazňuje, že se musí jednat o přestavbu trvale bránící užívání a nepředvídatelnost se vztahuje k potřebě takové přestavby při uzavření smlouvy. V tomto kontextu nepředvídatelnost získání dotace či časování dotačního rozhodnutí nepředstavuje nepředvídatelnost ve smyslu § 2309 písm. a) o. z., neboť dotace je prostředkem financování záměru, nikoliv sama o sobě okolností, která by objektivně vynucovala trvalou přestavbu bránící užívání předmětu nájmu. Z výše uvedených důvodů proto soud prvního stupně žalobě vyhověl a žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení spočívající ve 4 úkonech právní pomoci dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., 4 režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 též vyhlášky a 21 % DPH z těchto částek.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Proti tomuto rozsudku podaly obě účastnice včasné odvolání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Žalovaná ve svém odvolání namítá, že po celé řízení opakovala, že její dopis ze dne 8. 7. 2025 není výpovědí a na tomto tvrzení trvá i přes poukaz soudu prvního stupně na to, jak by podle něj obsah písemnosti chápala svéprávná osoba s rozumem průměrného člověka, a to údajně s ohledem na to, že šlo o akt směřující k ukončení nájemního vztahu. Pro výpověď obecně platí, že je to jednostranné právní jednání, které směřuje k ukončení závazku v návaznosti na uplynutí výpovědní lhůty stanovené smlouvou či zákonem. Výpověď tedy představuje projev vůle účastníka ukončit právní vztah z vlastního rozhodnutí a vazbu ukončení závazků na uplynutí předepsané výpovědní doby. Tyto elementární náležitosti výpovědi však dopis žalované z 8. 7. 2025 nesplňuje. Žalovaná nedává najevo, že končí nájemní vztah z vlastního rozhodnutí a že tento vztah, a tedy i závazek žalované, končí uplynutím předepsané lhůty, tedy výpovědní doby. Naopak zcela určitým a srozumitelným způsobem informuje žalobkyni, že předmět nájmu nebude možno po určitou dobu užívat a výslovně uvádí, že se jedná o následnou nemožnost plnění. Žalovaná trvá na tom, že tato listina je svým obsahem jednoznačným upozorněním na zánik nájemní smlouvy pro následnou nemožnost plnění a není důvodu ji vykládat jinak. Její sdělení je jednoznačné, opírá se o přesné formulace, dokonce s odvoláním na příslušné zákonné ustanovení a není důvodu její obsah chápat jinak. Zásadní nesprávnosti v celé věci se dopustila žalobkyně, která žaluje na neoprávněnost výpovědi, ačkoliv se o výpověď nejedná. Tento nesprávný výklad pak převzal i soud prvního stupně. Soud tak rozhodoval o předmětu řízení, který vlastně neexistuje. Nesprávnost rozsudku pak spočívá v tom, že deklaruje neoprávněnost právního úkonu či správně jednání žalované a označuje v rozporu se skutečností toto jednání za výpověď. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud změnil napadené rozhodnutí tak, že žaloba o neoprávněnost výpovědi z nájmu se zamítá a byly jí přiznány náklady řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Žalobkyně svým odvoláním napadla pouze výrok II o náhradě nákladů řízení, když namítá, že jí náklady řízení byly přiznány v nesprávné výši, kdy namísto odměny za 6 úkonů právní pomoci jí byla přiznána odměna pouze za 4 úkony právní pomoci, nebyla jí přiznána náhrada cestovních výdajů za cestu právního zástupce k ústnímu jednání dne 30. 4. 2026, náhrada za čas promeškaný cestou k tomuto jednání a ani náhrada za soudní poplatek ve výši 2000 Kč. Z tohoto důvodu navrhla změnu napadeného rozhodnutí tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení spočívající v odměně za 6 úkonů právní služby dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v 6 režijních paušálech po 450 Kč, v náhradě cestovních výdajů ve výši 2 388,36 Kč, v náhradě za promeškaný čas ve výši 1 500 Kč, dále v 21% DPH a v částce 2 000 Kč za soudní poplatek.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované ě uvedla, že je třeba vykládat zásadně všechna právní jednání bez ohledu na míru jednoznačnosti či nejednoznačnosti jejich písemného vyjádření. Odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 185/2025, v němž Nejvyšší soud uvádí, že již dříve dovodil, že výkladu podléhá zásadně každé právní jednání bez ohledu na to, zda se navenek jeví jako jednoznačné (jasné). Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 684/2020 pak každý projev vůle (výslovný nebo konkludentní) se vykládá podle úmyslu (záměru) jednajícího, jestliže druhá strana takový úmysl (záměr) poznala nebo o něm musela vědět; není-li možné zjistit úmysl (záměr) jednajícího, přisuzuje se jednajícímu v projevu vůle takový úmysl (záměr), jaký by mu zpravidla přikládala (rozumí se v dobré víře a v souladu s dobrými mravy) osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Soud prvního stupně tedy postupoval zcela správně, když provedl výklad sdělení žalované ze dne 8. 7. 2025 a správně se zabýval nejprve tím, jaký význam sdělení přisuzovala žalobkyně. Žalobkyně má za to, že se jednalo o jednostranný adresovaný projev vůle směřující k ukončení nájemního vztahu k určitému datu v budoucnosti, a to z důvodu rozhodnutí žalované začít přestavovat, respektive opravovat, předmět nájmu. Projev vůle žalované materiálně odpovídal výpovědi z nájemní smlouvy, a to bez ohledu na to, že v něm výslovně neužila termín „výpověď“. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu ve výroku I potvrdil a přiznal žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované důvodné není, odvolání žalobkyně do výroku o náhradě nákladů řízení je důvodné částečně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. V průběhu odvolacího řízení účastníci shodně uvedli, že ze strany investora, kterým je Plzeňský kraj, došlo k zahájení stavebních prací a k rekonstrukci budovy, v níž se nachází předmět nájmu, ale po dohodě s investorem žalobkyně i nadále pronajaté prostory v souladu s uzavřenou nájemní smlouvou užívá k účelu sjednanému ve smlouvě a činnost provádí pouze s dílčími omezeními vzniklými v souvislosti s prováděním rekonstrukce nemovitosti. Nedochází tak ke znemožnění podnikatelské činnosti žalobkyně v pronajatých prostorách, přičemž dle žalobkyně důvody, pro něž jí žalovaná dala výpověď z nájmu nebytových prostor, se ukázaly jako nenaplněné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Odvolací soud se po zvážení všech skutečností se závěry soudu prvního stupně ztotožnil, když soud prvního stupně se nejdříve správně zabýval výkladem právního jednání žalované učiněném v dopise ze dne 8. 7. 2025 adresovaném žalobkyni a pokud dospěl k závěru, že se jedná o výpověď z nájmu nebytového prostoru, odvolací soud s tímto výkladem projevu vůle žalované souhlasí a v tomto směru na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně plně odkazuje. V uvedené listině žalovaná totiž žalobkyni zcela jasně sděluje, že pronajaté prostory nebude možno dále užívat z důvodu plánované rekonstrukce, která má být realizována v období 10/25 – 6/27, proto nejpozději k 30. 9. 2025 dojde k zániku závazku žalované vyplývající ze smlouvy o nájmu nebytových prostor pro následnou nemožnost plnění, současně je žalobkyně vyzývána k vyklizení pronajatých nebytových prostor nejpozději k 30. 9. 2025, takže projev vůle žalované i dle přesvědčení odvolacího soudu jednoznačně směřuje k ukončení nájemního vztahu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Za situace, kdy nájemní smlouva o nájmu nebytového prostoru ze dne 30. 12. 2019 byla uzavřena na dobu určitou (do 1. 1. 2030) a smlouva neobsahuje ujednání o předčasném ukončení nájemního vztahu s výjimkou možnosti odstoupení od smlouvy z důvodu porušení nájemní smlouvy takovým způsobem, že by pronajímateli vznikla či hrozila škoda či že by zaměstnanci nájemce či jeho smluvní partneři opakovaně nebo hrubým způsobem porušovali v nebytovém prostoru předpisy o bezpečnosti práce, protipožární ochraně, ochraně zdraví při práci či jiné bezpečnostní předpisy a pravidla (čl. VI nájemní smlouvy), bylo nutno posoudit ve smyslu § 2309 o. z., zda nastala situace, s níž zákon spojuje právo pronajímatele vypovědět nájem i před uplynutím ujednané doby. V úvahu připadala výpověď dle § 2309 písm. a) o. z., dle kterého jedná-li se o nájem na dobu určitou, má pronajímatel právo nájem vypovědět i před uplynutím ujednané doby, má-li být nemovitá věc, v níž se prostor sloužící k podnikání nachází, odstraněna, anebo přestavována tak, že to brání dalšímu užívání prostoru, a pronajímatel to při uzavření smlouvy nemusel ani nemohl předvídat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. I v tomto případě soud prvního stupně správně dovodil, že plánovanou přestavbou nemovitosti, v níž se pronajatý nebytový prostor nachází, ten nebude ani odstraněn, a ani přebudován takovým způsobem, že by již nadále nemohl sloužit účelu sjednanému v nájemní smlouvě. O tom nakonec svědčí i současná faktická situace, kdy probíhá rekonstrukce objektu, avšak žalobkyně v pronajatých prostorách dál vykonává svoji podnikatelskou činnost, byť s jistými omezeními, nicméně tato omezení se žádným zásadním způsobem nedotýkají její činnosti. Navíc rekonstrukce probíhá v jiné části budovy a pronajatého prostoru se nedotkne. Žalovaná tak neměla právo dát žalobkyni výpověď z nájmu nebytového prostoru a současně za tohoto skutkového stavu je nadbytečné se zabývat další podmínkou § 2309 písm. a) o. z., tj. zda žalovaná jako pronajímatel při uzavření nájemní smlouvy mohla tuto situaci předvídat či nikoliv.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Ačkoliv žalobkyni nebylo znemožněno po dobu rekonstrukce budovy provádět podnikatelskou činnost v pronajatém prostoru, pokud z důvodu opatrnosti na žalobě setrvala, neboť chtěla, aby bylo najisto postaveno, že výpověď byla dána neoprávněně a v případě neexistence soudního rozhodnutí by jí hrozilo nebezpečí vyklizení z nebytových prostor, soud prvního stupně správně rozhodl dle § 2314 odst. 3 o. z., že výpověď daná žalovanou žalobkyni je neoprávněná, když byly splněny i další zákonné předpoklady pro přezkum oprávněnosti výpovědi dle ustanovení, tedy žalobkyně po doručení výpovědi vznesla ve lhůtě 1 měsíce od doručení výpovědi (§ 2314 odst. 1 o. z.) včasné námitky proti této výpovědi, avšak žalovaná výpověď ve lhůtě 1 měsíce od jejího doručení nevzala zpět.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Veden výše uvedenými úvahami odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Pokud jde o výrok II o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, odvolání žalobkyně shledal odvolací soud částečně důvodným, když souhlasí s žalobkyní, že jí náleží náhrada nákladů řízení spočívající v odměně zástupce celkem za 6 úkonů právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby, písemné vyjádření ze dne 5. 9. 2025 a účast na jednání před soudem prvního stupně dne 30. 4. 2026 přesahující 2 hodiny), ale odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že odměna náleží dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ale má za to, že odměna za 1 úkon právní pomoci náleží žalobkyni dle § 9 odst. 3 písm. e) citované vyhlášky, kdy se částka 65 000 Kč považuje za tarifní hodnotu ve věcech nájmu nebytových prostor, staveb a pozemků, nejde-li o peněžité plnění a za 1 úkon právní pomoci potom náleží odměna 3 700 Kč. Žalobkyni tedy náleží náklady řízení před soudem prvního stupně spočívající v odměně zástupce za 6 úkonů právní pomoci po 3 700 Kč, šestkrát paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky po 450 Kč, náhrada cestovních výdajů ve výši 2 388,36 Kč a náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 citované vyhlášky v celkové výši 1 500 Kč, dále náleží žalobkyni částka ve výši 6 045,55 Kč, odpovídající 21% sazbě DPH a také i částka 2 000 Kč za zaplacený soudní poplatek. Po zaokrouhlení tak žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně v celkové výši 36 834 Kč, proto tímto způsobem odvolací soud napadené rozhodnutí ve výroku II dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. per analogiam změnil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů odvolacího řízení, spočívající v plné mimosmluvní odměně zástupce za 2 úkony právní služby (za vyjádření k odvolání žalované a účast při odvolacím jednání) po 3 700 Kč dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. e) advokátního tarifu a dále v mimosmluvní odměně v poloviční výši za sepis odvolání proti rozsudku ve výši 750 Kč, když v tomto případě se jednalo o odvolání jen proti výroku o náhradě nákladů řízení a odvolací soud vzal v úvahu, že napadeným rozsudkem byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení v celkové výši 29 378,80 Kč, odvolacím soudem byla přiznána náhrada ve výši 36 834 Kč, tedy o 7 455,20 Kč více, takž z částky 7 455,20 Kč odvolací vycházel jako z tarifní hodnoty pro výpočet mimosmluvní odměny v poloviční výši. Žalobkyni dále náleží 3 režijní paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrada cestovních výdajů zástupce k jednání soudu dne 21. 9. 2026 na trase ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve výši 1 432 Kč, náhrada za promeškaný čas strávený na cestě ve výši 900 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu a také částka ve výši 2 485 Kč (po zaokrouhlení na celé Kč), která odpovídá 21% sazbě DPH, když zástupce žalobkyně je plátcem této daně. Náklady odvolacího řízení celkem činí 14 316,72 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že výpověď nájmu k prostoru sloužícího k podnikání, sjednaného smlouvou o nájmu nebytových prostor, uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou dne 30. 12. 2019, ze dne 8. 7. 2025, doručená žalobkyni dne 8. 7. 2025, je neoprávněná (výrok I), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 29 378,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Tachově soudní poplatek za žalobu ve výši 2 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III).2. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobkyně s žalovanou uzavřely dne 30. 12. 2019 smlouvu o nájmu nebytových prostor za účelem provozu kuchyně a jídelny, nájemní vztah byl ujednán na dobu určitou do 1. 1. 2030. Dne 8. 7. 2025 žalovaná adresovala žalobkyni písemnost, v níž uvedla, že nastaly zásadně nové skutečnosti, pro které „...nebude v blízké budoucnosti možné nájemní smlouvu ze strany pronajímatele plnit..., neboť je realizován projekt modernizace a přestavby objektu školy, jehož realizace má probíhat od 10/2025 do 06/2027. V této listině je dále uváděno, že podle žalované budou stavebními pracemi dotčeny všechny prostory a budovy, po dobu výstavby má dojít k vynucenému odpojení objektu od všech energií a médií, má dojít ke zřízení staveniště a deponie materiálu pro stavbu na přilehlém parkovišti a nebude možné zajistit bezproblémový a bezpečný přístup nájemce do stávajících užívaných prostor školy. Není možno nabídnout jiné vhodné prostory ani závazek ze smlouvy o nájmu splnit jinak, a proto žalovaná žalobkyni vyzvala, aby zánik smlouvy o nájmu nebytových prostor z výše uvedených důvodů vzala na vědomí a urychleně si zajistila nové prostory a dosavadní prostory nejpozději do 30. 9. 2025 vyklidila a vyklizené předala. Žalobkyně na toto reagovala podáním označeným jako námitky proti výpovědi z nebytového prostoru. Soud prvního stupně pak na základě provedeného dokazování a provedení i výkladu listiny ze dne 8. 7. 2025 dospěl k závěru, že s ohledem na použitou terminologii, kdy žalovaná uvádí, že žalobkyně nebude moci prostory dále užívat, stanoví konkrétní datum, ke kterému má nájemní vztah skončit a výslovně žádá vyklizení a předání prostor k datu 30. 9. 2025, že se jedná o výpověď z nájmu předmětných prostor sloužících k podnikání, které žalobkyně užívá na základě nájemní smlouvy ze dne 30. 12. 2019. Na projednávanou věc soud prvního stupně aplikoval § 2309 o. z., dle kterého jedná-li se o nájem na dobu určitou, má pronajímatel právo nájem vypovědět i před uplynutím ujednané doby za a) má-li být nemovitá věc, v níž se prostor sloužící k podnikání nachází odstraněna nebo přestavována tak, že to brání i dalšímu užívání prostoru a pronajímatel to při uzavření smlouvy nemusel ani nemohl předvídat. Současně věc posoudil v kontextu rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 26 Cdo 3115/2021, dle kterého se musí jednat o přestavbu trvale bránící dalšímu užívání prostor k sjednanému (určenému) účelu, a to v situaci, nemohl-li (nemusel-li) pronajímatel provedení takové přestavby při uzavírání nájemní smlouvy předvídat. Současně zohlednil § 2209 o. z., dle kterého během nájmu pronajímatel nemá právo o své vůli pronajatou věc měnit. Listinu - dopis žalované ze dne 8. 7. 2025 je nutno dle soudu prvního stupně objektivně chápat tak, že žalovaná zjevně sleduje ukončení nájmu a vyklizení pronajatých prostor a dle přesvědčení soudu prvního stupně tak šlo o akt jednoznačně směřující k ukončení nájemního vztahu a k vyklizení pronajatých prostor. Žalovaná pak v jednoměsíční lhůtě ode dne doručení námitek výpověď zpět nevzala a na ukončení nájmu a vyklizení prostor do 30. 9. 2025 setrvala, bylo tedy možno aplikovat § 2314 o. z., dle kterého má vypovídaná strana právo žádat soud o přezkoumání oprávněnosti výpovědi, a to do dvou měsíců ode dne, kdy marně uplynula lhůta pro zpětvzetí výpovědi.3. K obraně žalované soud prvního stupně učinil závěr, že žalovaná netvrdí, že by pronajímaný prostor (kuchyně a jídelna) po dokončení přestavby přestal existovat nebo že jej nebude možné k danému účelu využívat. Jestliže tedy předmět nájmu nemá zaniknout a po odpadnutí překážky se má obnovit možnost jeho užívání ke sjednanému účelu, jde pojmově o překážku dočasnou, nikoli trvalou. Sama žalovaná pak připustila, že užívání pronajatých prostor má být omezeno pouze po dobu rekonstrukce (dle listiny ze dne 8. 7. 2025 od 10/2025 do 6/2027). Nájemní poměr byl však shora citovanou nájemní smlouvou sjednán na dobu určitou do 1. 1. 2030 a takováto dočasná překážka nemůže založit zánik závazku k určenému datu a současně ani nemůže naplnit § 2309 písm. a) o. z. Ohledně dalšího tvrzení žalované, tedy že o možnosti využít IROP 2021–2027, se dozvěděla až v lednu 2022 a o realizovatelnosti kryté dotací až v červenci 2025 (žalovaná odůvodňovala nutnost plánovaných stavebních prací nutností vybudování nových šaten a sociálního zařízení z důvodu enormního nárůstu počtu žáků školy, stejně tak i žáků vyžadujících speciální vzdělávání), Soud prvního stupně dospěl k závěru, že kritérium nepředvídatelnosti ve smyslu § 2309 písm. a) o. z. není naplněno pouhou skutečností, že se pronajímatel v průběhu trvání nájmu dozví o dotační možnosti nebo se rozhodne využít určitý investiční titul. Nejvyšší soud výslovně zdůrazňuje, že se musí jednat o přestavbu trvale bránící užívání a nepředvídatelnost se vztahuje k potřebě takové přestavby při uzavření smlouvy. V tomto kontextu nepředvídatelnost získání dotace či časování dotačního rozhodnutí nepředstavuje nepředvídatelnost ve smyslu § 2309 písm. a) o. z., neboť dotace je prostředkem financování záměru, nikoliv sama o sobě okolností, která by objektivně vynucovala trvalou přestavbu bránící užívání předmětu nájmu. Z výše uvedených důvodů proto soud prvního stupně žalobě vyhověl a žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení spočívající ve 4 úkonech právní pomoci dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., 4 režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 též vyhlášky a 21 % DPH z těchto částek.4. Proti tomuto rozsudku podaly obě účastnice včasné odvolání.5. Žalovaná ve svém odvolání namítá, že po celé řízení opakovala, že její dopis ze dne 8. 7. 2025 není výpovědí a na tomto tvrzení trvá i přes poukaz soudu prvního stupně na to, jak by podle něj obsah písemnosti chápala svéprávná osoba s rozumem průměrného člověka, a to údajně s ohledem na to, že šlo o akt směřující k ukončení nájemního vztahu. Pro výpověď obecně platí, že je to jednostranné právní jednání, které směřuje k ukončení závazku v návaznosti na uplynutí výpovědní lhůty stanovené smlouvou či zákonem. Výpověď tedy představuje projev vůle účastníka ukončit právní vztah z vlastního rozhodnutí a vazbu ukončení závazků na uplynutí předepsané výpovědní doby. Tyto elementární náležitosti výpovědi však dopis žalované z 8. 7. 2025 nesplňuje. Žalovaná nedává najevo, že končí nájemní vztah z vlastního rozhodnutí a že tento vztah, a tedy i závazek žalované, končí uplynutím předepsané lhůty, tedy výpovědní doby. Naopak zcela určitým a srozumitelným způsobem informuje žalobkyni, že předmět nájmu nebude možno po určitou dobu užívat a výslovně uvádí, že se jedná o následnou nemožnost plnění. Žalovaná trvá na tom, že tato listina je svým obsahem jednoznačným upozorněním na zánik nájemní smlouvy pro následnou nemožnost plnění a není důvodu ji vykládat jinak. Její sdělení je jednoznačné, opírá se o přesné formulace, dokonce s odvoláním na příslušné zákonné ustanovení a není důvodu její obsah chápat jinak. Zásadní nesprávnosti v celé věci se dopustila žalobkyně, která žaluje na neoprávněnost výpovědi, ačkoliv se o výpověď nejedná. Tento nesprávný výklad pak převzal i soud prvního stupně. Soud tak rozhodoval o předmětu řízení, který vlastně neexistuje. Nesprávnost rozsudku pak spočívá v tom, že deklaruje neoprávněnost právního úkonu či správně jednání žalované a označuje v rozporu se skutečností toto jednání za výpověď. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud změnil napadené rozhodnutí tak, že žaloba o neoprávněnost výpovědi z nájmu se zamítá a byly jí přiznány náklady řízení.6. Žalobkyně svým odvoláním napadla pouze výrok II o náhradě nákladů řízení, když namítá, že jí náklady řízení byly přiznány v nesprávné výši, kdy namísto odměny za 6 úkonů právní pomoci jí byla přiznána odměna pouze za 4 úkony právní pomoci, nebyla jí přiznána náhrada cestovních výdajů za cestu právního zástupce k ústnímu jednání dne 30. 4. 2026, náhrada za čas promeškaný cestou k tomuto jednání a ani náhrada za soudní poplatek ve výši 2000 Kč. Z tohoto důvodu navrhla změnu napadeného rozhodnutí tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení spočívající v odměně za 6 úkonů právní služby dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v 6 režijních paušálech po 450 Kč, v náhradě cestovních výdajů ve výši 2 388,36 Kč, v náhradě za promeškaný čas ve výši 1 500 Kč, dále v 21% DPH a v částce 2 000 Kč za soudní poplatek.7. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované ě uvedla, že je třeba vykládat zásadně všechna právní jednání bez ohledu na míru jednoznačnosti či nejednoznačnosti jejich písemného vyjádření. Odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 185/2025, v němž Nejvyšší soud uvádí, že již dříve dovodil, že výkladu podléhá zásadně každé právní jednání bez ohledu na to, zda se navenek jeví jako jednoznačné (jasné). Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 684/2020 pak každý projev vůle (výslovný nebo konkludentní) se vykládá podle úmyslu (záměru) jednajícího, jestliže druhá strana takový úmysl (záměr) poznala nebo o něm musela vědět; není-li možné zjistit úmysl (záměr) jednajícího, přisuzuje se jednajícímu v projevu vůle takový úmysl (záměr), jaký by mu zpravidla přikládala (rozumí se v dobré víře a v souladu s dobrými mravy) osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Soud prvního stupně tedy postupoval zcela správně, když provedl výklad sdělení žalované ze dne 8. 7. 2025 a správně se zabýval nejprve tím, jaký význam sdělení přisuzovala žalobkyně. Žalobkyně má za to, že se jednalo o jednostranný adresovaný projev vůle směřující k ukončení nájemního vztahu k určitému datu v budoucnosti, a to z důvodu rozhodnutí žalované začít přestavovat, respektive opravovat, předmět nájmu. Projev vůle žalované materiálně odpovídal výpovědi z nájemní smlouvy, a to bez ohledu na to, že v něm výslovně neužila termín „výpověď“. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu ve výroku I potvrdil a přiznal žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.8. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované důvodné není, odvolání žalobkyně do výroku o náhradě nákladů řízení je důvodné částečně.9. V průběhu odvolacího řízení účastníci shodně uvedli, že ze strany investora, kterým je Plzeňský kraj, došlo k zahájení stavebních prací a k rekonstrukci budovy, v níž se nachází předmět nájmu, ale po dohodě s investorem žalobkyně i nadále pronajaté prostory v souladu s uzavřenou nájemní smlouvou užívá k účelu sjednanému ve smlouvě a činnost provádí pouze s dílčími omezeními vzniklými v souvislosti s prováděním rekonstrukce nemovitosti. Nedochází tak ke znemožnění podnikatelské činnosti žalobkyně v pronajatých prostorách, přičemž dle žalobkyně důvody, pro něž jí žalovaná dala výpověď z nájmu nebytových prostor, se ukázaly jako nenaplněné.10. Odvolací soud se po zvážení všech skutečností se závěry soudu prvního stupně ztotožnil, když soud prvního stupně se nejdříve správně zabýval výkladem právního jednání žalované učiněném v dopise ze dne 8. 7. 2025 adresovaném žalobkyni a pokud dospěl k závěru, že se jedná o výpověď z nájmu nebytového prostoru, odvolací soud s tímto výkladem projevu vůle žalované souhlasí a v tomto směru na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně plně odkazuje. V uvedené listině žalovaná totiž žalobkyni zcela jasně sděluje, že pronajaté prostory nebude možno dále užívat z důvodu plánované rekonstrukce, která má být realizována v období 10/25 – 6/27, proto nejpozději k 30. 9. 2025 dojde k zániku závazku žalované vyplývající ze smlouvy o nájmu nebytových prostor pro následnou nemožnost plnění, současně je žalobkyně vyzývána k vyklizení pronajatých nebytových prostor nejpozději k 30. 9. 2025, takže projev vůle žalované i dle přesvědčení odvolacího soudu jednoznačně směřuje k ukončení nájemního vztahu.11. Za situace, kdy nájemní smlouva o nájmu nebytového prostoru ze dne 30. 12. 2019 byla uzavřena na dobu určitou (do 1. 1. 2030) a smlouva neobsahuje ujednání o předčasném ukončení nájemního vztahu s výjimkou možnosti odstoupení od smlouvy z důvodu porušení nájemní smlouvy takovým způsobem, že by pronajímateli vznikla či hrozila škoda či že by zaměstnanci nájemce či jeho smluvní partneři opakovaně nebo hrubým způsobem porušovali v nebytovém prostoru předpisy o bezpečnosti práce, protipožární ochraně, ochraně zdraví při práci či jiné bezpečnostní předpisy a pravidla (čl. VI nájemní smlouvy), bylo nutno posoudit ve smyslu § 2309 o. z., zda nastala situace, s níž zákon spojuje právo pronajímatele vypovědět nájem i před uplynutím ujednané doby. V úvahu připadala výpověď dle § 2309 písm. a) o. z., dle kterého jedná-li se o nájem na dobu určitou, má pronajímatel právo nájem vypovědět i před uplynutím ujednané doby, má-li být nemovitá věc, v níž se prostor sloužící k podnikání nachází, odstraněna, anebo přestavována tak, že to brání dalšímu užívání prostoru, a pronajímatel to při uzavření smlouvy nemusel ani nemohl předvídat.12. I v tomto případě soud prvního stupně správně dovodil, že plánovanou přestavbou nemovitosti, v níž se pronajatý nebytový prostor nachází, ten nebude ani odstraněn, a ani přebudován takovým způsobem, že by již nadále nemohl sloužit účelu sjednanému v nájemní smlouvě. O tom nakonec svědčí i současná faktická situace, kdy probíhá rekonstrukce objektu, avšak žalobkyně v pronajatých prostorách dál vykonává svoji podnikatelskou činnost, byť s jistými omezeními, nicméně tato omezení se žádným zásadním způsobem nedotýkají její činnosti. Navíc rekonstrukce probíhá v jiné části budovy a pronajatého prostoru se nedotkne. Žalovaná tak neměla právo dát žalobkyni výpověď z nájmu nebytového prostoru a současně za tohoto skutkového stavu je nadbytečné se zabývat další podmínkou § 2309 písm. a) o. z., tj. zda žalovaná jako pronajímatel při uzavření nájemní smlouvy mohla tuto situaci předvídat či nikoliv.13. Ačkoliv žalobkyni nebylo znemožněno po dobu rekonstrukce budovy provádět podnikatelskou činnost v pronajatém prostoru, pokud z důvodu opatrnosti na žalobě setrvala, neboť chtěla, aby bylo najisto postaveno, že výpověď byla dána neoprávněně a v případě neexistence soudního rozhodnutí by jí hrozilo nebezpečí vyklizení z nebytových prostor, soud prvního stupně správně rozhodl dle § 2314 odst. 3 o. z., že výpověď daná žalovanou žalobkyni je neoprávněná, když byly splněny i další zákonné předpoklady pro přezkum oprávněnosti výpovědi dle ustanovení, tedy žalobkyně po doručení výpovědi vznesla ve lhůtě 1 měsíce od doručení výpovědi (§ 2314 odst. 1 o. z.) včasné námitky proti této výpovědi, avšak žalovaná výpověď ve lhůtě 1 měsíce od jejího doručení nevzala zpět.14. Veden výše uvedenými úvahami odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.15. Pokud jde o výrok II o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, odvolání žalobkyně shledal odvolací soud částečně důvodným, když souhlasí s žalobkyní, že jí náleží náhrada nákladů řízení spočívající v odměně zástupce celkem za 6 úkonů právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby, písemné vyjádření ze dne 5. 9. 2025 a účast na jednání před soudem prvního stupně dne 30. 4. 2026 přesahující 2 hodiny), ale odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že odměna náleží dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ale má za to, že odměna za 1 úkon právní pomoci náleží žalobkyni dle § 9 odst. 3 písm. e) citované vyhlášky, kdy se částka 65 000 Kč považuje za tarifní hodnotu ve věcech nájmu nebytových prostor, staveb a pozemků, nejde-li o peněžité plnění a za 1 úkon právní pomoci potom náleží odměna 3 700 Kč. Žalobkyni tedy náleží náklady řízení před soudem prvního stupně spočívající v odměně zástupce za 6 úkonů právní pomoci po 3 700 Kč, šestkrát paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky po 450 Kč, náhrada cestovních výdajů ve výši 2 388,36 Kč a náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 citované vyhlášky v celkové výši 1 500 Kč, dále náleží žalobkyni částka ve výši 6 045,55 Kč, odpovídající 21% sazbě DPH a také i částka 2 000 Kč za zaplacený soudní poplatek. Po zaokrouhlení tak žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně v celkové výši 36 834 Kč, proto tímto způsobem odvolací soud napadené rozhodnutí ve výroku II dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. per analogiam změnil.16. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů odvolacího řízení, spočívající v plné mimosmluvní odměně zástupce za 2 úkony právní služby (za vyjádření k odvolání žalované a účast při odvolacím jednání) po 3 700 Kč dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. e) advokátního tarifu a dále v mimosmluvní odměně v poloviční výši za sepis odvolání proti rozsudku ve výši 750 Kč, když v tomto případě se jednalo o odvolání jen proti výroku o náhradě nákladů řízení a odvolací soud vzal v úvahu, že napadeným rozsudkem byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení v celkové výši 29 378,80 Kč, odvolacím soudem byla přiznána náhrada ve výši 36 834 Kč, tedy o 7 455,20 Kč více, takž z částky 7 455,20 Kč odvolací vycházel jako z tarifní hodnoty pro výpočet mimosmluvní odměny v poloviční výši. Žalobkyni dále náleží 3 režijní paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrada cestovních výdajů zástupce k jednání soudu dne 21. 9. 2026 na trase , adresa,  ve výši 1 432 Kč, náhrada za promeškaný čas strávený na cestě ve výši 900 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu a také částka ve výši 2 485 Kč (po zaokrouhlení na celé Kč), která odpovídá 21% sazbě DPH, když zástupce žalobkyně je plátcem této daně. Náklady odvolacího řízení celkem činí 14 316,72 Kč.","information":[{"texts":[{"text":"Proti výroku I tohoto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Proti výrokům II a III tohoto rozhodnutí dovolání není přípustné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":{"tableId":3,"row":0,"column":0,"hasBorder":true,"rowSpan":1,"columnSpan":1}}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSPL:2026:61.Co.138.2026.1","publishedAt":"2026-11-04","decisionAt":"2026-09-21","caseNumber":{"senate":61,"registry":"Co","index":138,"year":2026,"pageNumber":84},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Jiří","lastName":"Levý","titlesAfter":"","function":"předseda senátu"},"courtCode":"KSPL","caseResultType":["POTVRZENI","ZMENA"],"caseSubject":"o určení neoprávněnosti výpovědi nájemní smlouvy","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":10,"registry":"C","index":338,"year":2025,"pageNumber":48},"affectedDate":"2026-04-30","courtCode":"OSTC","affectedTypes":["CONFIRM","CHANGE"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"2314","lexNumber":0,"lexYear":0,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NEMOZNOST_PLNENI","NEBYTOVY_PROSTOR","LHUTY","VYPOVED_Z_NAJMU","DOKAZOVANI","VYKLAD_PROJEVU_VULE","NAHRADA_NAKLADU","ODVOLANI","NAKLADY_RIZENI","ZANIK_ZAVAZKU","PENEZITE_PLNENI","VYKLAD_PRAVNIHO_JEDNANI","SMLOUVA_NAJEMNI"]},"styles":[{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}