{"uuid":"44328048-0eb2-4128-b817-bca3cefc1c29","header":[{"texts":[{"text":"Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavíkem ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokátky","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokátky","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o 36 180 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" se zákonným úrokem z prodlení z částky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve výši 14,75 % ročně za dobu od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do zaplacení, se zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku , částka,  se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka,  ve výši 14,75 % ročně za dobu od , datum,  do zaplacení, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobkyně se podanou žalobou, doručenou soudu dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit částku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" se zákonným úrokem z prodlení z částky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve výši 14,75 % ročně za dobu od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do zaplacení. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalované ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené s právním předchůdcem žalobkyně dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", žalovaná úvěr čerpala ve výši ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":", dluh nesplatila, neučinila tak ani po odeslání předžalobní výzvy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Na svou obranu tvrdila, že smlouvu s původním věřitelem neuzavřela, peníze od ní nedostala, navíc v době vzniku smlouvy splácela jiné úvěry.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Ze smlouvy o úvěru a žádostí o něj, potvrzení o platbě, zprávy banky, zesplatnění dluhu, smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení, z předžalobní výzvy s dokladem o odeslání a z výslechu žalované soud zjistil následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně (dále také jako „věřitel“) společností ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO","anonStyle":"ANON"},{"text":" jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným klientem měla být uzavřena písemná smlouva o revolvingovém úvěru č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" prostřednictvím webové stránky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", dle níž se věřitel zavázal žalované poskytnout na její účet č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":" částku do limitu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" opakovaným čerpáním splacené části úvěru a žalovaná se měla zavázat úrok ve výši 40 % ročně přirostlý za měsíc splatit v pravidelných měsíčních platbách, jistinu pak nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Soudu předložená listina datovaná dnem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" nesoucí záznam smlouvy o úvěru neobsahovala podpis žádné ze stran. Podpis žalované není ani na souhlasu se zpracováním osobních údajů ani na žádné jiné soudu předložené listině. Soudu nebyla předložena komunikace mezi věřitelem a žalovanou, z níž by bylo možno zjistit proces udělení unikátního kódu, který byl ve smlouvě označen jako „","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"“. Žalovaná uzavření smlouvy popřela. V žádosti o úvěr, která nebyla rovněž podepsaná, byly uvedeny poměry žalované, která byla ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", bez vzdělání, zaměstnaná se mzdou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" a měsíčními výdaji ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalovaná vypověděla, že v době ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" měla sjednáno více finančních produktů, v té době již několik úvěrů splácela nebo měla splácet, ","anonStyle":"NONE"},{"text":"podezřelý výraz","anonStyle":"ANON"},{"text":". V ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" měla jediný příjem z pracovního poměru u společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve výši kolem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":", jiný příjem neměla, byla nemajetná a za nájem platila částku kolem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":", děti neměla. Jiné úvěry splácela nebo měla splácet v řádech tisíců. Společnost věřitele po ní žádné doklady nechtěla, kopie OP posílala různým společnostem, rozhodně ale nikomu neposílala jiné listiny, např. nájemní smlouvu. Nevěděla, jestli a kolik peněz jí věřitel poskytl, nevěděla, jestli věřiteli něco splatila a jestli to bylo zrovna na žalovaný nárok. Zprávou banky bylo doloženo, že dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" věřitel odeslal ze svého bankovního účtu na účet žalované částku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" s SS ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" (číslo tvrzené smlouvy). Věřitel výzvou ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" vyzval žalovanou k okamžité úhradě dluhu ve výši ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":", výzva byla adresovaná na adresu trvalého pobytu žalovaného. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" bylo zjištěno, že věřitel postoupil pohledávku za žalovanou postupníkovi ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO","anonStyle":"ANON"},{"text":", který následnou smlouvou ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" postoupil pohledávku žalované žalobkyni. V obou postupních smlouvách je pohledávka v seznamech označena. Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem věřitele ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Oznámení bylo odesláno dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" společně s předžalobní výzvou k úhradě částky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve lhůtě „do tří dnů“, vyhotovenou advokátem žalobkyně rovněž dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". V řízení nevyšlo najevo, že žalovaná na dluh po podání žaloby cokoliv zaplatila.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně byla nadána aktivní věcnou legitimací k vymáhání žalovaného nároku, kdy na základě postoupení pohledávky dle § 1879 o. z. byla nositelkou tvrzeného hmotného práva, které bylo předmětem řízení. Provedenými důkazy nebyla existence tvrzené smlouvy, tj. smlouvy na opakované poskytnutí úvěru ve výši ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":", zjištěna. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17. 9. 2014 (dále také „eIDAS“), upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinného od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Právní teorie se shoduje na závěru, že teprve zaručený elektronický podpis (kterým se rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis) splňuje z hlediska bezpečnosti nároky na splnění písemné formy právního jednání (viz např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3210/2007). V projednávané věci nebyl v úvěrové smlouvě obsažen žádný úkon žalované, jenž by bylo možné označit za podpis, tím spíše za zaručený (kvalifikovaný) elektronický podpis. Proto tato smlouva nebyla uzavřena písemně. V předmětné věci žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena písemně, důkazní listinou (smlouvou), kterou se své tvrzení snažila prokázat, však byl prokázán opak, tedy, že v písemné formě smlouva o úvěru mezi účastníky uzavřena nebyla. Pakliže by soudu předložená smlouva měla být brána za alespoň záznam o obsahu smlouvy uzavřené ústně či konkludentně, potom by však také musela být žalovanou verifikována tak, aby písemně zaznamenaný projev vůle byl spojován výlučně s osobou žalované a nikoho jiného. A to se s odkazem na shora uvedené nestalo. Závěr o tom, že smlouva mezi účastníky nebyla uzavřena, plyne i z absence důkazu o realizaci procesu uzavření smlouvy. Dle § 1745 o. z. je smlouva uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti. Žalobkyně však uzavření neprokázala. Žalobkyně sice disponuje údaji o žalované, neprokázala však, že žalovaná smlouvu tvrzeného znění uzavřela. Žalobkyně nikterak neprokázala, že žalovaná požádala o úvěr a po seznámení se s obsahem návrhu smlouvy jej odeslala a věřitel následně žalované doručila akceptaci návrhu na uzavření smlouvy. V projednávané věci nebyla soudu předložena smlouva obsahující úkon žalované, jenž bylo možné označit za podpis, tím spíše za kvalifikovaný elektronický podpis. Smlouva o úvěru dle o. z. písemnou formu nevyžaduje. Smlouva o úvěru jakožto spotřebitelském úvěru tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V souladu se zákonnou direktivou uvedenou v čl. 25 odst. 1 Nařízení eIDAS soud respektoval nařízení, že elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. V dané věci provedeným dokazováním však nebyla zjištěna vůle žalované smlouvu uzavřít, neboť žalobkyně nedoložila nic z toho, co sama označila za kontraktační proces, konkrétně, jaký byl obsah dohody kontrahentů o podobě podpisu smlouvy. I pokud by tvrzený dokument byl podepsán připojením určitých dat sloužících k podpisu, je z hlediska dokazování podstatné prokázat identitu jednající osoby, tedy jednoznačně prokázat, že smlouvu s věřitelem uzavřela žalovaná. Je však také nezbytné prokázat integritu dokumentu, tedy následnou nezměnitelnost podepsaného dokumentu. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis nebo uznávaný elektronický podpis. Všechny ostatní elektronické podpisy tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy. Sama žalovaná uzavření smlouvy výslovně popřela. Soud tedy uzavřel, že závazek z úvěru mezi účastníky nevznikl. Žalobkyně žalované z neexistující smlouvy o úvěru měla vyplatit finanční prostředky. V důsledku přijetí plnění by vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z., pokud by soud zjistil, v jakém rozsahu byl dluh plněn. Sama žalovaná i přes popření uzavření smlouvy připustila, že věřiteli nějaký dluh mohla splácet. Za situace, kdy žalobkyně neuvedla skutková tvrzení o výši žalovanou splacené částky za celou dobu trvání závazku a z žádné důkazní listiny tato skutečnost nemohla být zjištěna, nebylo možno přiznat žalobkyni nárok ani z titulu bezdůvodného obohacení. Soud přijmul uvedený závěr z důvodu neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene, kdy obě byly na straně žalobkyně. Potřebnost, tedy okruh rozhodujících skutečností, je určována hypotézou hmotněprávní normy, která upravuje sporný právní poměr účastníků. Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 257/97). Bylo na žalobkyni, aby tvrdila, v jakém rozsahu se žalovaná obohatil, což předpokládalo tvrzení o výši mu vyplacené částky, ale současně i výši částky, kterou žalovaná žalobkyni po výplatě splatil. Absenci tvrzení nebylo možno obejít odkazem na listinu, jež může sloužit pouze jako důkaz k tvrzení, v dané věci z předložených listin ani rozhodná skutečnost nebyla zjistitelná (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 15 Co 151/2024 či 8 Co 2/2026). Soud byl připraven splnit ve vztahu k žalobkyni svou poučovací povinnost ve smyslu § 118a o. s. ř., avšak žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila, a proto se jí předmětného poučení ve vztahu k prokázání toho, jakou částku žalovaná zaplatil, ani nemohlo ze strany soudu dostat. V tomto směru je možno odkázat na závěry Nejvyššího soudu v usnesení ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1765/2017, v němž řešil právě otázku výkladu poučovací povinnosti soudu podle ustanovení § 118a o. s. ř. a výklad ustanovení § 114a odst. 1 o. s. ř., a to s odkazem na svůj rozsudek ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 832/2006. V něm Nejvyšší soud ČR zdůvodnil závěr, že poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. se poskytuje jen účastníku, který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka, je to právě a jen účastník, který svou nepřítomností u jednání soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. V rozsudku ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, pak Nejvyšší soud dovodil, že poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. plní soud při jednání a výslovně zdůraznil, že při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu zamítl v celém rozsahu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, § 142a o. s. ř. negativně, protože žalované, která byla dle výsledku řízení procesně úspěšná, žádné náklady v řízení nevznikly.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobkyně se podanou žalobou, doručenou soudu dne , datum, , domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit částku , částka,  se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka,  ve výši 14,75 % ročně za dobu od , datum,  do zaplacení. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalované ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené s právním předchůdcem žalobkyně dne , datum, , žalovaná úvěr čerpala ve výši , částka, , dluh nesplatila, neučinila tak ani po odeslání předžalobní výzvy.2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Na svou obranu tvrdila, že smlouvu s původním věřitelem neuzavřela, peníze od ní nedostala, navíc v době vzniku smlouvy splácela jiné úvěry.3. Ze smlouvy o úvěru a žádostí o něj, potvrzení o platbě, zprávy banky, zesplatnění dluhu, smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení, z předžalobní výzvy s dokladem o odeslání a z výslechu žalované soud zjistil následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně (dále také jako „věřitel“) společností , právnická osoba, ., IČO , IČO,  jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným klientem měla být uzavřena písemná smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota,  prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, , dle níž se věřitel zavázal žalované poskytnout na její účet č. , č. účtu,  částku do limitu , částka,  opakovaným čerpáním splacené části úvěru a žalovaná se měla zavázat úrok ve výši 40 % ročně přirostlý za měsíc splatit v pravidelných měsíčních platbách, jistinu pak nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Soudu předložená listina datovaná dnem , datum,  nesoucí záznam smlouvy o úvěru neobsahovala podpis žádné ze stran. Podpis žalované není ani na souhlasu se zpracováním osobních údajů ani na žádné jiné soudu předložené listině. Soudu nebyla předložena komunikace mezi věřitelem a žalovanou, z níž by bylo možno zjistit proces udělení unikátního kódu, který byl ve smlouvě označen jako „, Anonymizováno, “. Žalovaná uzavření smlouvy popřela. V žádosti o úvěr, která nebyla rovněž podepsaná, byly uvedeny poměry žalované, která byla , Anonymizováno, , bez vzdělání, zaměstnaná se mzdou , částka,  a měsíčními výdaji , částka, . Žalovaná vypověděla, že v době , Anonymizováno,  měla sjednáno více finančních produktů, v té době již několik úvěrů splácela nebo měla splácet, , podezřelý výraz, . V , Anonymizováno,  měla jediný příjem z pracovního poměru u společnosti , adresa,  ve výši kolem , částka, , jiný příjem neměla, byla nemajetná a za nájem platila částku kolem , částka, , děti neměla. Jiné úvěry splácela nebo měla splácet v řádech tisíců. Společnost věřitele po ní žádné doklady nechtěla, kopie OP posílala různým společnostem, rozhodně ale nikomu neposílala jiné listiny, např. nájemní smlouvu. Nevěděla, jestli a kolik peněz jí věřitel poskytl, nevěděla, jestli věřiteli něco splatila a jestli to bylo zrovna na žalovaný nárok. Zprávou banky bylo doloženo, že dne , datum,  věřitel odeslal ze svého bankovního účtu na účet žalované částku , částka,  s SS , Anonymizováno,  (číslo tvrzené smlouvy). Věřitel výzvou ze dne , datum,  vyzval žalovanou k okamžité úhradě dluhu ve výši , částka, , výzva byla adresovaná na adresu trvalého pobytu žalovaného. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum,  bylo zjištěno, že věřitel postoupil pohledávku za žalovanou postupníkovi , právnická osoba, ., IČO , IČO, , který následnou smlouvou ze dne , datum,  postoupil pohledávku žalované žalobkyni. V obou postupních smlouvách je pohledávka v seznamech označena. Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem věřitele ze dne , datum, . Oznámení bylo odesláno dne , datum,  společně s předžalobní výzvou k úhradě částky , částka,  ve lhůtě „do tří dnů“, vyhotovenou advokátem žalobkyně rovněž dne , datum, . V řízení nevyšlo najevo, že žalovaná na dluh po podání žaloby cokoliv zaplatila.4. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně byla nadána aktivní věcnou legitimací k vymáhání žalovaného nároku, kdy na základě postoupení pohledávky dle § 1879 o. z. byla nositelkou tvrzeného hmotného práva, které bylo předmětem řízení. Provedenými důkazy nebyla existence tvrzené smlouvy, tj. smlouvy na opakované poskytnutí úvěru ve výši , částka, , zjištěna. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17. 9. 2014 (dále také „eIDAS“), upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinného od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Právní teorie se shoduje na závěru, že teprve zaručený elektronický podpis (kterým se rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis) splňuje z hlediska bezpečnosti nároky na splnění písemné formy právního jednání (viz např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3210/2007). V projednávané věci nebyl v úvěrové smlouvě obsažen žádný úkon žalované, jenž by bylo možné označit za podpis, tím spíše za zaručený (kvalifikovaný) elektronický podpis. Proto tato smlouva nebyla uzavřena písemně. V předmětné věci žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena písemně, důkazní listinou (smlouvou), kterou se své tvrzení snažila prokázat, však byl prokázán opak, tedy, že v písemné formě smlouva o úvěru mezi účastníky uzavřena nebyla. Pakliže by soudu předložená smlouva měla být brána za alespoň záznam o obsahu smlouvy uzavřené ústně či konkludentně, potom by však také musela být žalovanou verifikována tak, aby písemně zaznamenaný projev vůle byl spojován výlučně s osobou žalované a nikoho jiného. A to se s odkazem na shora uvedené nestalo. Závěr o tom, že smlouva mezi účastníky nebyla uzavřena, plyne i z absence důkazu o realizaci procesu uzavření smlouvy. Dle § 1745 o. z. je smlouva uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti. Žalobkyně však uzavření neprokázala. Žalobkyně sice disponuje údaji o žalované, neprokázala však, že žalovaná smlouvu tvrzeného znění uzavřela. Žalobkyně nikterak neprokázala, že žalovaná požádala o úvěr a po seznámení se s obsahem návrhu smlouvy jej odeslala a věřitel následně žalované doručila akceptaci návrhu na uzavření smlouvy. V projednávané věci nebyla soudu předložena smlouva obsahující úkon žalované, jenž bylo možné označit za podpis, tím spíše za kvalifikovaný elektronický podpis. Smlouva o úvěru dle o. z. písemnou formu nevyžaduje. Smlouva o úvěru jakožto spotřebitelském úvěru tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V souladu se zákonnou direktivou uvedenou v čl. 25 odst. 1 Nařízení eIDAS soud respektoval nařízení, že elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. V dané věci provedeným dokazováním však nebyla zjištěna vůle žalované smlouvu uzavřít, neboť žalobkyně nedoložila nic z toho, co sama označila za kontraktační proces, konkrétně, jaký byl obsah dohody kontrahentů o podobě podpisu smlouvy. I pokud by tvrzený dokument byl podepsán připojením určitých dat sloužících k podpisu, je z hlediska dokazování podstatné prokázat identitu jednající osoby, tedy jednoznačně prokázat, že smlouvu s věřitelem uzavřela žalovaná. Je však také nezbytné prokázat integritu dokumentu, tedy následnou nezměnitelnost podepsaného dokumentu. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis nebo uznávaný elektronický podpis. Všechny ostatní elektronické podpisy tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy. Sama žalovaná uzavření smlouvy výslovně popřela. Soud tedy uzavřel, že závazek z úvěru mezi účastníky nevznikl. Žalobkyně žalované z neexistující smlouvy o úvěru měla vyplatit finanční prostředky. V důsledku přijetí plnění by vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z., pokud by soud zjistil, v jakém rozsahu byl dluh plněn. Sama žalovaná i přes popření uzavření smlouvy připustila, že věřiteli nějaký dluh mohla splácet. Za situace, kdy žalobkyně neuvedla skutková tvrzení o výši žalovanou splacené částky za celou dobu trvání závazku a z žádné důkazní listiny tato skutečnost nemohla být zjištěna, nebylo možno přiznat žalobkyni nárok ani z titulu bezdůvodného obohacení. Soud přijmul uvedený závěr z důvodu neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene, kdy obě byly na straně žalobkyně. Potřebnost, tedy okruh rozhodujících skutečností, je určována hypotézou hmotněprávní normy, která upravuje sporný právní poměr účastníků. Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 257/97). Bylo na žalobkyni, aby tvrdila, v jakém rozsahu se žalovaná obohatil, což předpokládalo tvrzení o výši mu vyplacené částky, ale současně i výši částky, kterou žalovaná žalobkyni po výplatě splatil. Absenci tvrzení nebylo možno obejít odkazem na listinu, jež může sloužit pouze jako důkaz k tvrzení, v dané věci z předložených listin ani rozhodná skutečnost nebyla zjistitelná (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 15 Co 151/2024 či 8 Co 2/2026). Soud byl připraven splnit ve vztahu k žalobkyni svou poučovací povinnost ve smyslu § 118a o. s. ř., avšak žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila, a proto se jí předmětného poučení ve vztahu k prokázání toho, jakou částku žalovaná zaplatil, ani nemohlo ze strany soudu dostat. V tomto směru je možno odkázat na závěry Nejvyššího soudu v usnesení ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1765/2017, v němž řešil právě otázku výkladu poučovací povinnosti soudu podle ustanovení § 118a o. s. ř. a výklad ustanovení § 114a odst. 1 o. s. ř., a to s odkazem na svůj rozsudek ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 832/2006. V něm Nejvyšší soud ČR zdůvodnil závěr, že poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. se poskytuje jen účastníku, který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka, je to právě a jen účastník, který svou nepřítomností u jednání soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. V rozsudku ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, pak Nejvyšší soud dovodil, že poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. plní soud při jednání a výslovně zdůraznil, že při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu zamítl v celém rozsahu.5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, § 142a o. s. ř. negativně, protože žalované, která byla dle výsledku řízení procesně úspěšná, žádné náklady v řízení nevznikly.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSKI:2026:111.C.32.2026.60","publishedAt":"2026-05-18","decisionAt":"2026-04-10","caseNumber":{"senate":111,"registry":"C","index":32,"year":2026,"pageNumber":60},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Otto","lastName":"Slavík","titlesAfter":"","function":"samosoudce"},"courtCode":"OSKIHA","caseResultType":["ZAMITNUTI","VYHOVENI"],"caseSubject":"36 180 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"101","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"114a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"118a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"5","lexNumber":418,"lexYear":2011,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2395","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["PRACOVNI_POMER","NAHRADA_NAKLADU","SMLOUVA_O_UVERU","LHUTY","PREDBEZNA_OPATRENI","NAKLADY_RIZENI","SMLOUVA_NAJEMNI"]},"styles":[{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}