{"uuid":"4626d982-4723-4877-8d38-4931c2469db1","header":[{"texts":[{"text":"ROZSUDEK","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"JMÉNEM REPUBLIKY","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Fifky a soudců JUDr. Igora Pařízka a Mgr. Martiny Thorovské ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta A","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta B","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o neplatnost skončení pracovního poměru","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 18. února 2026, č. j. 1 C 48/2025-189","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek okresního soudu se mění tak, že se určuje, že rozvázání pracovního poměru založeného pracovní smlouvou ze dne 30. 9. 2022 výpovědí danou žalovanou žalobci dne 18. 9. 2024 je neplatné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení před okresním soudem ve výši 63 423,20 Kč a náklady řízení před krajským soudem ve výši 15 446 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalovaná je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu v Semilech náklady řízení 19 041,79 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek okresního soudu se mění tak, že se určuje, že rozvázání pracovního poměru založeného pracovní smlouvou ze dne 30. 9. 2022 výpovědí danou žalovanou žalobci dne 18. 9. 2024 je neplatné.II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení před okresním soudem ve výši 63 423,20 Kč a náklady řízení před krajským soudem ve výši 15 446 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žalovaná je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu v Semilech náklady řízení 19 041,79 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Okresní soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že rozvázání pracovního poměru založeného pracovní smlouvou ze dne 30. 9. 2022 výpovědí dané žalovanou žalobci dne 18. 9. 2024, je neplatné (výrok I). Žalobci uložil povinnost uhradit ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" náhradu nákladů řízení ve výši 64 618,84 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok II) a dále žalobci uložil povinnost nahradit České republice na účet Okresního soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" náklady řízení státu ve výši 19 041,79 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobce byl u žalované v pracovním poměru na základě pracovní smlouvy ze dne 30. 9. 2022 jako vedoucí střediska s místem výkonu práce v České republice. Dne 19. 8. 2024 se po dlouhodobé nemocenské vrátil do zaměstnání u žalované, přičemž mu bylo po vzájemné dohodě nařízeno čerpání dovolené v období od 19. 8. 2024 do 30. 8. 2024 (pátek). Po návratu do zaměstnání dne 2. 9. 2024 (pondělí) žalovaná chtěla žalobci předat nový mzdový výměr na částku 24 100 Kč (základní hrubé měsíční mzdy), který žalovaný odmítl převzít (původní mzdový výměr byl na částku 35 000 Kč). Dne 3. 9. 2024 proběhla mezi žalobcem a jednatelkou žalované e-mailová komunikace, kde žalovanému byl určen výkon práce v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", a to včetně určení vlakové dopravy do zaměstnání z Prahy, byla mu určena pracovní doba (6:00 h. – 14:30 h.), a bylo mu sděleno, jaké bude pobírat stravné a cestovné. Dne 4. 9. 2024 žalobce odmítl převzít provozní pokladnu na středisku v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a téhož dne převzal nový mzdový výměr na částku 24 100 Kč. Dne 6. 9. 2024 sdělila jednatelka žalované žalobci, že žalobce má být v pracovní době v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", a že má využít pro návrat z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" vlak ve 14:37 hod., což žalobce potvrdil e-mailem se sdělením „rozumím“. Dne 12. 9. 2024 byl žalobce seznámen s textem dokumentu „Upozornění na porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k Vámi vykonávané práci a na možnost výpovědi“ datovaným téhož dne (dále také jen „vytýkací dopis 1“), kde bylo uvedeno, že „kontrolou grafikonu střediska ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" dne 11. 9. 2024 v čase 17:01 hod. bylo zjištěno, že nemáte doplněny žádné činnosti řidičů za měsíc září 2024 k datu 11. 9. 2024. V systému autobusové dopravy jsou zadány pouze informace o dovolených nebo dlouhodobých nemocech, které zadával do systému vedoucí střediska p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Tím znemožňujete relevantně sledovat stavy řidičů, dodržování přestávek, délku předpokládaných přesčasů, možnost nasazení řidičů. Díky nezadaným DZVA může dojít k prodlevě při pravidelných údržbách vozového parku.“ Žalobce byl v tomto dokumentu poučen ve smyslu § 301 zákoníku práce a bylo mu sděleno, že „pokud v následujících 6 měsících znovu porušíte povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahující se k Vámi vykonávané práci, může Vám dát zaměstnavatel výpověď v souladu s § 52 odst. g Zákoníku práce v platném znění.“ Žalobce s obsahem dokumentu nesouhlasil. Dne 13. 9. 2024 byl seznámen s textem dalšího dokumentu „Upozornění na porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k Vámi vykonávané práci a na možnost výpovědi“ datovaným téhož dne (dále jen „vytýkací dopis 2“), podle kterého se měl žalobce dále dopustit porušení povinností spočívajícího v neomluvené absenci, když dne 11. 9. 2024 v čase od 13:08 do 13:38 hodin neměl být přítomen na pracovišti ani v jiné kanceláři na autobusovém nádraží v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", ačkoli se podle zaměstnavatelem stanoveného a jím odsouhlaseného režimu měl v uvedené době zdržovat v kanceláři. Zaměstnavatel dovozuje neomluvenost nepřítomnosti mimo jiné z toho, že měl mít určen návrat vlakem ve 14:37 hodin, pracoviště je umístěno v bezprostřední blízkosti železniční stanice a nebyl mu dán pokyn k jiným cestám ani nebyla oznámena překážka, která by jej k opuštění pracoviště opravňovala. Obdobně mu je vytýkáno, že dne 12. 9. 2024 měl být v čase od 13:20 do 14:27 hodin rovněž nepřítomen na pracovišti i v jiných kancelářích na autobusovém nádraží v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", a to za situace, kdy se podle stejného pokynu zaměstnavatele měl v této době zdržovat v kanceláři, neměl povolené jiné služební cesty a zaměstnavatele neinformoval o překážce v práci, která by jeho nepřítomnost omlouvala. Zaměstnavatel i tuto nepřítomnost kvalifikuje jako neomluvenou absenci a současně ji hodnotí jako opětovné porušení povinností ve smyslu upozornění na možnost výpovědi při další recidivě. Poučil žalobce jako v prvním případě. Žalobce s obsahem dokumentu nesouhlasil. Dne 13. 9. 2024 v 10:33 hod byl žalobci zaslán jednatelkou žalované e-mail, ve kterém mu určila pauzu na oběd v čase 11:00 – 13:30 hod od pondělí do pátku. Dne 13. 9. 2024 ve 19:25 hod byl žalobci zaslán jednatelkou žalované e-mail, ve kterém jej požádala, aby provedl kontrolu a doplnění veškerých odjetých DZVA do grafikonu za období od 1. 9. 2024 do 15. 9. 2024 s termínem dokončení 17. 9. 2024 do 12:00 hodin. Dne 17. 9. 2024 v 11:25 h. zaslal žalobce jednatelce žalované e-mail, že veškerá DZVA, která byla předána, jsou zadána do grafikonu. Dne 18. 9. 2024 byla žalobci předána výpověď z pracovního poměru, ve které jsou jednak rekapitulovány vytýkací dopisy 1 a 2 a dále uvedeno, že zaměstnavatel zjistil další porušení pracovních povinností, a to (i) hrubé a neprofesionální jednání žalobce dne 13. 9. 2024 vůči zákazníkovi (cestujícímu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":") při řešení jeho stížnosti, kdy měl žalobce před jednatelkou a dalšími zaměstnanci vyvolat slovní konflikt a jednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, (ii) hrubé jednání téhož dne vůči jednatelce žalované, na níž měl žalobce před dalšími zaměstnanci křičet a neslušně ji osočovat, a (iii) zjištěné pochybení v oblasti pokladny, kdy žalobce měl převzít od zaměstnavatele částku 999 Kč určenou k proplacení nákladu jiné zaměstnankyně (","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":") na pracovní obuv, tuto částku jí však nevyplatil a s penězi naložil blíže neobjasněným způsobem, přičemž se zaměstnavatel o věci měl dozvědět až dne 16. 9. 2024. Tyto tři činy žalovaná hodnotila jako závažné porušení pracovních povinností. Současně uvedla, že se žalobce těchto porušení povinností dopustil i přes upozornění ve vytýkacích dopisech 1 a 2. Proto s ním rozvázala pracovní poměr podle § 52 písm. g) zákoníku práce s dvouměsíční výpovědní dobou.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Okresní soud v rámci skutkových závěrů k jednotlivým výpovědním důvodům předestřel, že pokud jde o výpovědní důvod odvozený od vytýkacího dopisu 1 ze dne 12. 9. 2024, bylo prokázáno, že za řádné zajištění a finální odpovědnost za to, aby DZVA byly v systému řádně a včas zpracovány, odpovídal žalobce jako vedoucí střediska, bez ohledu na to, jaké bylo vnitřní rozdělení práce mezi žalobcem a dispečerem. Ke dni 11. 9. 2024 v 17:01 hod nebyly v systému žalované za měsíc září 2024 zadány žádné činnosti řidičů (DZVA), přičemž více než 10denní absence DZVA v systému není u žalované na jiných střediscích standardem a může způsobovat provozní a další problémy žalované při provozování autobusové dopravy; žalobce až na základě pokynu jednatelky žalované kontrolu a doplnění DZVA provedl a dne 17. 9. 2024 potvrdil, že veškerá předaná DZVA jsou zadána. Tvrzenou neomluvenou nepřítomnost žalobce na pracovišti dne 11. 9. 2024 v čase 13:08–13:38 hod. a dne 12. 9. 2024 v čase 13:20–14:27 hod., resp. tvrzené nezastižení žalobce na pracovišti, uplatněné žalovanou jako výpovědní důvod navazující na vytýkací dopis 2 ze dne 13. 9. 2024 nepokládal okresní soud za prokázané. Nebylo totiž prokázáno, že žalobce v uvedených časových úsecích zameškal práci bez omluvy či že se v rozporu s uloženými povinnostmi nezdržoval na pracovišti, resp. že by byl v rozhodných okamžicích nedostupný způsobem, který by umožnil učinit bezpečný závěr o porušení pracovních povinností. Prokázáno nebylo ani hrubé a neprofesionální jednání žalobce vůči cestujícímu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" dne 13. 9. 2024. Okresní soud uzavřel, že ačkoliv komunikace nebyla z pohledu svědka příjemná, nevyšel z provedených důkazů dostatečně určitý závěr o takové intenzitě a podobě jednání, jakou žalovaná v tomto výpovědním důvodu tvrdila. K výpovědnímu důvodu založenému na tvrzeném hrubém jednání žalobce vůči jednatelce žalované, vzal okresní soud za prokázané (a mezi stranami nesporné), že žalobce jednatelce žalované sdělil, že na něj „kouká jako tvrdé Y“ a označil ji za „prolhanou ženskou“. K tomuto verbálnímu projevu došlo v souvislosti s jejich pracovním jednáním v rozhodné době. Nepokládal však za prokázané další skutkové okolnosti tvrzené žalovanou, pokud jde o širší rámec údajné eskalace či o obavu jednatelky z fyzického napadení, neboť taková tvrzení nebyla v řízení potvrzena dalšími důkazy způsobem umožňujícím učinit o nich bezpečný skutkový závěr. Naproti tomu pokládal za prokázané, že žalobce z centrální pokladny žalované inkasoval částku 999 Kč určenou k proplacení pracovní obuvi ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", kterou jí však přes její opakované urgence nevyplatil a sděloval jí, že se doklad „ztratil na účtárně“.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Po právní stránce okresní soud věc posoudil podle § 52 písm. g/ zákoníku práce. Připomněl, že důkazní břemeno v řízení o neplatnost výpovědi z pracovního poměru leží na zaměstnavateli, který určuje důvod výpovědi a nese odpovědnost za jeho prokázání. Poukázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, že útok na majetek zaměstnavatele představuje z hlediska posouzení intenzity porušení povinností tak významnou okolnost, že zpravidla již sama o sobě postačuje pro závěr o porušení povinnosti zvlášť hrubým způsobem ve smyslu § 55 odst. 1 písm. b/ zákoníku práce, přičemž tento závěr Nejvyšší soud výslovně formuloval jak pro útok přímý (např. krádež, poškozování, zneužití), tak pro útok nepřímý (např. pokusem odčerpat část majetku zaměstnavatele bez odpovídajícího protiplnění). Bagatelnost hodnoty věci či relativně nízká výše škody není pro posouzení intenzity rozhodující. Právě nakládání s částkou 999 Kč určenou k proplacení obuvi ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" přisoudil rozhodující význam. Jednání žalobce hodnotil jako majetkový zásah (útok nepřímý) do majetkové sféry zaměstnavatele (žalované), neboť žalobce si vyzvedl hotovost určenou k vypořádání pracovního výdaje zaměstnankyně, avšak s touto hotovostí nenaložil způsobem odpovídajícím účelu jejího poskytnutí; tato okolnost podstatně narušuje nezbytnou míru důvěry ve vztahu zaměstnavatele a zaměstnance, zejména u vedoucí pozice, a dotýká se povinnosti zaměstnance řádně hospodařit se svěřenými prostředky a chránit majetek zaměstnavatele. Toto jednání žalobce je nutné kvalifikovat minimálně jako závažné porušení jeho pracovních povinností. Žalované se tak podařilo prokázat existenci zákonného důvodu výpovědi podle § 52 písm. g/ zákoníku práce v podobě závažného porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, a to v majetkové oblasti (nevyplacení částky 999 Kč po jejím vyzvednutí z pokladny). V celkovém kontextu okresní soud přihlédl i k tomu, že žalobci bylo bezprostředně předtím oprávněně vytčeno neplnění základní provozní povinnosti v oblasti DZVA, za niž jako vedoucí střediska nesl finální odpovědnost, což posiluje závěr o narušení důvěry ve spolehlivé plnění povinností žalobce. Naopak skutkové důvody, které se žalované nepodařilo v řízení prokázat (neomluvené absence dle vytýkacího dopisu ze dne 13. 9. 2024, tvrzený hrubý konflikt s cestujícím a intenzita dalších tvrzených excesů), soud při právním posouzení nepřijal jako nosné. To však samo o sobě nevede k neplatnosti výpovědi, když alespoň jeden ze skutkově vymezených důvodů uvedených ve výpovědi byl prokázán a dosahuje intenzity požadované § 52 písm. g/ zákoníku práce, tj. závažného porušení povinnosti. Žaloba na určení neplatnosti výpovědi proto není důvodná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Okresní soud poznamenal, že nepominul celkový kontext případu a časovou souslednost jednotlivých kroků na straně žalované, zejména skutečnost, že po návratu žalobce do práce došlo nejprve ke změně mzdového výměru, následně byly žalobci v krátkém časovém rozestupu doručeny dvě písemné výtky a krátce poté mu byla dána výpověď, a že z provedených důkazů vyplynulo i to, že ze strany žalované zazněla vůči žalobci úvaha o skončení pracovního poměru dohodou, kterou žalobce odmítl. Zvažoval, zda sled těchto kroků a celková dynamika vztahu nevyvolávají dojem tlaku na žalobce, aby pracovní poměr ukončil dobrovolně, resp. zda některé kroky žalované nemohly působit navenek jako účelově motivované. Uzavřel však, že ani takový kontext sám o sobě nemůže vést k závěru o neplatnosti výpovědi, jestliže se v řízení prokáže, že alespoň jeden ze skutkově vymezených výpovědních důvodů skutečně nastal a dosahuje zákonem požadované intenzity. Na tomto závěru by pak nic nemohl změnit ani tvrzený údajný „bossing“ ze strany jednatelky žalované, proto okresní soud k tomuto tvrzení žalobce ani nevedl dokazování.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Žalobce podal proti rozsudku odvolání. Vytkl okresnímu soudu, že zamítnutí žaloby vystavěl na údajném pochybení žalobce, že zaměstnankyni ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" nebyla do 13. 9. 2024 proplacena částka 999 Kč za pracovní obuv, jež stojí výlučně na její svědecké výpovědi. Okresní soud zcela pominul zjevnou a prokazatelnou angažovanost svědkyně ve prospěch zaměstnavatele. V řízení nevystupovala jako nestranný a objektivní svědek, ale plnila roli prodloužené ruky zaměstnavatele. Její tvrzení, že proplacení nákladů za obuv opakovaně urgovala, je nevěrohodné. Ačkoliv tvrdila, že na pohledávku již rezignovala, v září 2024 začala tuto záležitost aktivně řešit, obcházela zaměstnance s dotazy na údajné neproplacené náklady a ve stejné době organizovala stížnost svého bývalého manžela u zaměstnavatele. Jednání žalobce okresní soud kvalifikoval jako zásah do majetkové sféry zaměstnavatele, nevypořádal se však s otázkou jeho zavinění. Útok na majetek zaměstnavatele je sice významnou okolností, k jeho naplnění je však nezbytné prokázat zavinění, zpravidla ve formě úmyslu. Pokud k nevyplacení vůbec došlo, jednalo se o administrativní nedopatření z důvodu pracovního vytížení, a tedy nanejvýš projev nevědomé nedbalosti při administrativě. Nesprávný je též závěr okresního soudu, že vytýkací dopis ze dne 12. 9. 2024 týkající se nedoplnění systému DZVA byl udělen oprávněně. Ke dni 11. 9. 2024 se u žalobce nemohlo jednat o více než 10denní prodlení s evidencí. Dny 1. 9. 2024, 7. 9. 2024 a 8. 9. 2024 byly dny pracovního klidu. První den svého návratu po 6 měsících (2. 9. 2024) se nacházel na pracovišti v Praze. Vzhledem k čerpání dovolené dispečera ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" od 9. 9. 2024 na něj vedle jeho běžných pracovních úkolů dopadla povinnost suplovat jeho agendu. Poukázal na výpovědi svědků ohledně praxe při zadávání údajů i na to, že žalovaný neprokázal, že by existovala interní směrnice o odpovědnosti vedoucích středisek za evidenci údajů, respektive jejím včasném zadávání do systému, s níž by byl žalobce seznámen. Navíc dispečer ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", do jehož pracovní náplně zadávání DZVA patřilo, žádnou výtku od zaměstnavatele neobdržel. Takový selektivní postih naplňuje znaky porušení § 16 zákoníku práce zakazujícího nerovné zacházení se zaměstnanci i znaky šikanózního postupu žalované. Nejzásadnější pochybení pak spatřuje v rezignaci okresního soudu na zkoumání skutečného cíle výpovědi, kterým bylo zbavit se nepohodlného zaměstnance, aniž by mu žalovaná musela hradit zákonné odstupné. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Žalovaná pokládá odvolání žalobce za nedůvodné. Okresní soud podle ní správně zjistil skutkový stav a věc po právní stránce správně posoudil, i když je přesvědčena o naplnění všech důvodů výpovědi, jak je vůči žalobci uplatnila. Navrhla proto potvrzení napadeného rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Při odvolacím jednání žalobce upozornil na to, že výpověď byla žalobci dána 18. 9. 2024, podle § 58 zákoníku práce však platí prekluzivní dvouměsíční subjektivní a roční objektivní lhůta k výpovědi. Okresní soud správně zjistil, že k předložení dokladů účtárně ohledně obuvi svědkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" došlo dne 1. 9. 2023, výpověď s tím související pak byla žalobci doručena dne 18. 9. 2024, tedy po uplynutí objektivní doby. K tomuto měl okresní soud sám přihlédnout, ale neučinil tak.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Žalovaná zdůraznila, že porušení povinností žalobce není spatřováno v převzetí částky pro paní ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" z účtárny, ale až nevyplacením této částky zaměstnankyni. To je porušení pracovní povinnosti trvajícího charakteru. Trvalo minimálně do 4. 9. 2024, kdy zaměstnankyně vyplacení předmětné částky naposledy urgovala. Odkázal v té souvislosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1673/2015.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a bylo podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), při nařízeném jednání přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i jemu předcházející řízení v mezích, v nichž se žalobce domáhal jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.), a to i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Protože pracovní poměr žalobce byl ze strany žalované rozvázán výpovědí ze dne 18. 9. 2024, je potřeba projednávanou věc posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále též jen „zákoník práce“).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Podle § 72 zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. Výpověď byla žalovanému doručena 18. 9. 2024. Dvouměsíční výpovědní lhůta dle § 51 zákoníku práce začala běžet prvním dnem následujícího kalendářního měsíce po doručení výpovědi, tj. 1. 10. 2024 a její konec připadl na 30. 11. 2024. Žalobce podal žalobu dne 26. 11. 2024, tedy ještě přede dnem, kdy měl pracovní poměr skončit. Žaloba tudíž byla podána včas.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. V posuzované věci se jedná o výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. g/ zákoníku práce, podle něhož zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Pracovní povinnosti jsou zaměstnanci stanoveny právními předpisy, pracovním řádem, pracovní smlouvou nebo pokynem přímého nadřízeného vedoucího zaměstnance. Jednotícím kritériem pro všechny druhy těchto povinností je, že vyplývají z pracovního poměru nebo jiného pracovněprávního vztahu k zaměstnavateli; jednání zaměstnance, jímž nebyly porušeny povinnosti z pracovněprávního vztahu, nemůže být posouzeno jako porušení pracovních povinností. Dodržovat povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci patří k základním povinnostem zaměstnance, vyplývajícím z pracovního poměru (srov. § 38 odst. 1 písm. b/ zák. práce). Má-li být porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci právně postižitelné jako důvod k rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, musí být porušení pracovních povinností ze strany zaměstnance zaviněno (alespoň z nedbalosti) a musí dosahovat určitý stupeň intenzity. Zákoník práce rozlišuje mezi soustavným méně závažným porušováním povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, závažným porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci a porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2026, sp. zn. 21 Cdo 3270/2025).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Okresní soud právní závěr o platnosti výpovědi z pracovního poměru, kterou dala žalovaná žalobci, založil na skutkovém zjištění, že se žalobce dopustil vytýkaného jednání vymezeného žalovanou jako jeden z výpovědních důvodů spočívající v tom, že převzal od žalované částku 999 Kč, kterou měl proplatit ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" jako náhradu nákladů za nákup pracovní obuvi, tuto částku jí však nevydal. Tento skutek okresní soud posoudil jako zásah do majetkové sféry zaměstnavatele, který kvalifikoval jako závažné porušení pracovních povinností žalobce a pokládal ho za způsobilý důvod k výpovědi z pracovního poměru. Přehlédl však, že pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl (§ 58 odst. 1 zákoníku práce). Obě lhůty jsou ve smyslu § 330 zákoníku práce lhůtami prekluzivními, což znamená, že s jejich marným uplynutím je spojen zánik práva, k němuž soud přihlíží z úřední povinnosti. Dvouměsíční lhůta je lhůtou subjektivní, která začíná plynout ode dne, kdy se zaměstnavatel prokazatelně (skutečně) dověděl o důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru nebo výpovědi. Druhá lhůta v délce jednoho roku je lhůtou objektivní, jejíž běh počíná ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl, a to nezávisle na tom, zda se zaměstnavatel o porušení povinnosti zaměstnance dozvěděl. Marným uplynutím, byť jen jedné z těchto lhůt, právo zaměstnavatele skončit se zaměstnancem pracovní poměr z tohoto důvodu zaniká, i když zaměstnavateli ještě běží druhá lhůta. Objektivní lhůta přitom představuje z hlediska podání výpovědi pro porušení pracovních povinností nejzazší mez, kterou nelze v žádném případě překročit.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Podle § 4 zákoníku práce pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů. Protože v zákoníku práce nejsou výslovně upravena pravidla pro běh prekluzivní lhůty, je nutné s účinností od 1. 1. 2014 při určování začátku a konce prekluzivní lhůty vycházet z § 605 až 608 o. z., jakož i z § 654 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 21 Cdo 343/2018).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Podle § 605 odst. 2 o. z. konec lhůty nebo doby určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá. Není-li takový den v posledním měsíci, připadá konec lhůty nebo doby na poslední den měsíce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Žalobce částku 999 Kč určenou k proplacení ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", převzal od žalované dne 1. 9. 2023, čímž mu vznikla povinnost jí tuto částku vydat, kterou však nesplnil. Vyvstává pak otázka, kdy se žalobce dopustil porušení této povinnosti a kdy započal běh objektivní roční prekluzivní lhůty k podání výpovědi z tohoto důvodu. Vzhledem k důvodu a účelu převzetí této částky vyšel krajský soud z toho, že ji žalobce měl ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" vyplatit bez zbytečného odkladu, respektive ihned. Podle § 1959 písm. e/ o. z. se má za to, že plněním „ihned“ se rozumí čas do pěti dnů, tj. v daném případě do 6. 9. 2023 (středa). I kdyby s přihlédnutím k tomu, že šlo o plnění pracovní povinnosti, byly do běhu této doby, během níž měl žalobce plnit, započteny jen pracovní dny, končila by 8. 9. 2023 (pátek) a nejpozději od 11. 9. 2023 (pondělí) se žalobce ocitl v prodlení se splněním své povinnosti, čímž započal běh roční objektivní prekluzivní lhůty, během níž žalovaná mohla toto porušení pracovní povinnosti uplatnit jako výpovědní důvod (bez ohledu na to, kdy se o něm dozvěděla). Učinila tak až 18. 9. 2024, tedy po marném uplynutí roční objektivní prekluzivní lhůty. Jinak řečeno, dala žalobci výpověď z pracovního poměru z uvedeného důvodu až poté, kdy jí toto právo zaniklo. Dlužno dodat, že v projednávané věci nebyl shledán žádný z důvodů stavení běhu prekluzivní lhůty dle § 645 až 652 s přihlédnutím k § 654 odst. 2 o. z.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Odvolací soud se neztotožnil s námitkou žalované, že nevyplacení finanční částky zaměstnankyni je porušením pracovní povinnosti trvajícího charakteru, a že trvalo minimálně do 4. 9. 2024, kdy ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" vyplacení předmětné částky naposledy urgovala. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1673/2015, jehož se žalovaná nepřiléhavě dovolává, se týká dlouhodobého (opakovaného) porušování stejných povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, konkrétně v dlouhodobé neomluvené absenci, tj. nevykonávání práce dle pracovní smlouvy. Jeho závěry na skutkové poměry projednávané věci vztahovat nelze, protože porušení povinnosti v daném případě bylo jednorázové, dokonané nevydáním svěřené peněžní částky zaměstnankyni ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" v přiměřené lhůtě po jejím převzetí od zaměstnavatele. Neobstojí proto konstrukce, že šlo o trvající porušování pracovní povinnosti, a že objektivní prekluzivní lhůta nemohla uplynout, když bylo proplacení předmětné částky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" urgováno.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Protože žalovaná tento výpovědní důvod uplatnila opožděně a výpověď z pracovního poměru z tohoto důvodu nemůže obstát, je bezpředmětné zabývat se formou zavinění žalobce na vytýkaném porušení pracovní povinnosti a s ním související intenzitou porušení pracovní kázně, tj. zda se jednalo o žalovanou tvrzené a okresním soudem uvažované závažné porušení pracovní povinnosti, nebo jen méně závažné porušení pracovní povinnosti prosazované žalobcem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Při přezkumu existence dalších výpovědních důvodů vymezených ve výpovědi z pracovního poměru dospěl krajský soud ve shodě s okresním soudem k tomu, že se žalované nepodařilo prokázat vytýkané porušení pracovních povinností neomluvenými absencemi žalobce dne 11. 9. 2024 od 13:08 do 13:38 hod a dne 12. 9. 2024 od 13:20 do 14:27 hod, jak je žalobkyně vymezila ve výpovědi z pracovního poměru s odkazem na vytýkací dopis z 13. 9. 2024, který žalobce odmítl převzít. Závěr okresního soudu, že žalovaná ohledně tohoto skutkového děje neunesla důkazní břemeno, protože provedené důkazy neumožňují učinit bezpečný skutkový závěr, kde se žalobce v inkriminovaných časech nacházel, zda bez omluvy opustil pracoviště, případně zda byl kontaktován a odmítl součinnost, je správný. Svědek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve své výpovědi uvedl, že žalobce dne 11. 9. 2024 v kanceláři nezastihl. S řidičem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", kterého potkal, prošli areál, ale žalobce nenašli. Dobu čekání na žalobce odhadl na cca 10-15 minut (v e-mailu zaslaném jednatelce přitom vymezil čas od 13:08 do 13:38 hod). Zda žalobce kontaktoval telefonicky, si nevzpomněl. Přestávka na oběd v pevném časovém úseku od 11:00 do 11:30 hodin byla žalobci jednatelkou žalobkyně vymezena až dne 13. 9. 2024, tedy o dva dny později. Svědek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", který měl dle vytýkaného skutku žalobce marně shánět dne 12. 9. 2024, toto ve své výpovědi nepotvrdil. Vzhledem k tomu, že z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce byl zodpovědný za celý chod střediska, nelze z toho, že v určitém časovém úseku nebyl zastižen ve své kanceláři, vzít za prokázané, že porušil pracovní povinnost neomluvenou nepřítomností na pracovišti a neplněním pracovních povinností.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Opodstatněný je i závěr okresního soudu, že nebylo prokázáno hrubé jednání žalobce vůči cestujícímu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", k němuž mělo dojít dne 13. 9. 2024. Svědek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" popsal chování žalobce jako odměřené, nevšímavé, arogantní, nikoliv však hrubé. Že by mezi nimi došlo k hrubému slovnímu konfliktu, svědek nepotvrdil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Právní závěry okresního soudu ve vztahu k vytýkanému skutku, vymezenému jako hrubé jednání žalobce vůči jednatelce žalované, rovněž obstojí. O tom, že žalobce jednatelce žalované sdělil, že na něj „kouká jako tvrdé Y“ a označil ji za „prolhanou ženskou“, nebylo mezi účastníky sporu. Krajský soud však sdílí názor okresního soudu, že ačkoliv jde o chování nevhodné a neslušné, nedosahuje takové intenzity, aby ho bylo možné vzhledem k charakteru těchto výroků a s přihlédnutím ke všem okolnostem případu a situaci, v níž byly tyto výroky žalobcem vyřčeny (doručování v pořadí druhého vytýkacího dopisu) hodnotit jako závažné porušení pracovní povinnosti, pro které lze dát zaměstnanci výpověď dle § 52 písm. g/ zákoníku práce, jak dovozuje žalovaná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Závěr okresního soudu, že první vytýkací dopis, týkající se pochybení žalobce při zadávání činnosti řidičů do systému autobusové dopravy (DZVA) za měsíc září 2024, byl udělen oprávněně, nemá v provedeném dokazování dostatečnou oporu. Okresní soud shledal v nezadání dat do systému po dobu delší než 10 dnů pochybení, jež bylo objektivně způsobilé ztížit organizaci provozu a kontrolní činnosti žalobkyně a vystavit ji rizikům vyplývajícím z neaktuálních či neúplných provozních dat, aniž by se důsledně zabýval otázkou, zda žalobci byla žalovanou jako jejím zaměstnavatelem uložena povinnost tyto údaje do systému zadávat, respektive zda za jejich zadání nesl odpovědnost, jaká konkrétní pravidla a jakou formou byla pro tuto činnost stanovena, zejména v jakých časových termínech či lhůtách měly být údaje zadávány a zda, kdy a jakým způsobem byly žalobci tyto povinnosti uloženy nebo s nimi byl seznámen. Svědci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" popsali obvyklou praxi při zadávání DZVA do systémů, žádná konkrétní pravidla však z jejich výpovědi zjištěna nebyla. Navíc z jejich svědeckých výpovědí vyplynulo, že v případě dovolených či nemocí se mohly lhůty výjimečně prodloužit, aniž by to bylo sankcionováno výtkou (svědek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":"), že uzávěrka za uplynulý měsíc měla být hotova do 5. – 7. dne následující měsíce a že z hlediska systému by nebyl problém záznamy doplnit i jednorázově zpětně, dělalo se to však průběžně, aby se doklady nenahromadily (svědek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":"). Z žalovanou předloženého důkazu – formuláře „Popis pracovní pozice – náplň práce“ pro vedoucího střediska se podává jen to, že vedoucí střediska mimo jiné provádí a kontroluje výkaznictví, evidence a statistiky, dodržování termínů uzávěrek a termínů pro dílčí výkaznictví. V předloženém formuláři nejsou vyplněny žádné osobní údaje nasvědčující tomu, že jde o popis pracovní pozice žalobce, formulář není datován a žalobcem podepsán, ačkoliv obsahuje kolonky pro identifikaci zaměstnance, místo výkonu práce (úsek/středisko), datum seznámení s náplní práce i podpis zaměstnance. Jaké byly v rozhodné době termíny uzávěrek a dílčího výkaznictví a jak byly určeny termíny pro zadávání DZVA, z něj nevyplývá. Okresní soud žalovanou důsledně nevedl ke splnění povinnosti tvrzení ani povinnosti důkazní k objasnění těchto skutečností. Tento nedostatek však není pro rozhodnutí krajského soudu relevantní, protože i v případě spolehlivého závěru, že se žalobce pochybení při zadávání DZVA do systému dopustil, by se jednalo toliko o méně závažné porušení pracovní povinnosti, jak ho ostatně i sama žalovaná kvalifikovala. Méně závažná porušení pracovní povinnosti jsou podle § 52 písm. g/ části věty za středníkem zákoníku práce důvodem výpovědi z pracovního poměru jen tehdy, jde-li o soustavné zaviněné porušování zaměstnancových povinností vztahujících se k jím vykonávané práci a byl-li zaměstnanec v době posledních šesti měsíců v souvislosti s porušením pracovní povinnosti písemně upozorněn na možnost výpovědi. Podle ustálené soudní praxe se o soustavné méně závažné porušování pracovní povinnosti jedná tehdy, dopustil-li se zaměstnanec nejméně tří porušení pracovních povinností, která nedosahují intenzity zvlášť hrubého nebo závažného porušení pracovních povinností, mezi nimiž je přiměřená časová souvislost (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 1992, 6 Cdo 1/92, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 52/1994 civ. nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5836/2016). Z toho vyplývá, že toto jediné porušení pracovní povinnosti, které žalovaná žalobci písemně vytkla, jako samostatný důvod k výpovědi podle § 52 písm. g/ zákoníku práce nepostačuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. S ohledem na výše uvedené závěry pozbývá významu zabývat se dalšími odvolacími námitkami žalobce týkajícími se údajného zneužití výkonu práva a bossingu ze strany žalované vůči žalobci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Krajský soud uzavřel, že výpověď, kterou dala žalovaná žalobci dne 18. 9. 2024, je neplatná, a proto rozsudek okresního soudu postupem podle § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. ve výroku I změnil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. Vzhledem k tomu, že rozsudek okresního soudu byl změněn, musel odvolací soud v souladu s § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodnout i o nákladech řízení u soudu prvního stupně. Žalobce v řízení uspěl, a proto mu v souladu s § 142 odst. 1 o. s ř. náleží plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Ty v prvé řadě představuje zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč. Dále je tvoří náklady právního zastoupení – mimosmluvní odměna advokáta za 11 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast u jednání ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", která přesáhla dvě hodiny a účast u jednání ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", jehož délka přesáhla 4 hodiny, písemné vyjádření ve věci a jedna porada s klientem dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":") dle § 11 odst. 1 písm. a/, c/, d/, g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024 a ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „advokátní tarif“). Za dva úkony (převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby) učiněné před 31. 12. 2024 náleží odměna 2 500 Kč za úkon spolu se dvěma paušálními náhradami hotových výdajů po 300 Kč za úkon (§ 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. a/, § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024). Za dalších 9 úkonů učiněných po 1. 1. 2025 náleží mimosmluvní odměna po 3 700 Kč za každý úkon (§ 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. a/, advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025) spolu s 9 paušálními náhradami hotových výdajů po 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025). Dále byla přiznána náhrada za čas promeškaný cestami k jednáním u okresního soudu ve dnech ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" za 18 započatých půlhodin po 150 Kč, tj. celkem 2 700 Kč (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu) a jízdné advokáta k těmto jednáním z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a zpět osobním motorovým vozidlem při ujeté vzdálenosti 3 x 230 km (§ 13 odst. 1, 5 advokátního tarifu). Podle předložených podkladů činí kombinovaná spotřeba vozidla Volkswagen Touran 4,5 l litru nafty na 100 km. Cena motorové nafty podle § 4 písm. c/ vyhlášky č. 475/2024 Sb. činila 34,70 Kč za 1 litr a sazba základní náhrady podle § 1 písm. b/ téže vyhlášky činila 5,80 Kč. Jízdné k jednání ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" tak činilo 1 693 Kč. Cena motorové nafty podle § 4 písm. c/ vyhlášky č. 573/2025 Sb. ve znění účinném do 31. 5. 2026 činila 34,10 Kč za 1 litr a sazba základní náhrady podle § 1 písm. b/ téže vyhlášky byla stanovena ve výši 5,90 Kč za 1 km. Jízdné k jednáním ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" tak představuje částky 2 x 1710 Kč. Náklady žalobce na právní zastoupení jsou navýšené o 21 % DPH ve výši 10 660,20 Kč, takže celkem činí 61 423 Kč. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem 2 000 Kč činí žalobcem účelně vynaložené náklady řízení před okresním soudem 63 423,20 Kč. Přiznána nebyla účtovaná odměna za poradu advokáta s žalobcem v den podání žaloby, protože se obsahově překrývá s poradou v rámci převzetí a přípravy zastoupení (která není časově omezena a při které si mohli a měli žalobce se zástupcem vše potřebné pro podání žaloby sdělit), a náhrada jízdného žalobce k jednáním u okresního soudu osobním vozidlem. Krajský soud vzal v úvahu, že žalobce i jeho zástupce cestovali k jednání do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a z vyúčtování nákladů řízení není patrné, z jakých důvodů bylo nutné, aby cestovali odděleně. Pokud takový způsob dopravy zvolili bez náležitého zdůvodnění nezbytnosti a účelnosti takového duplicitního nákladu, nelze žalovanou povinností k jeho náhradě zatížit.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalobce, který v odvolacím řízení uspěl, tvoří kromě zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši 2 000 Kč účelné náklady jeho zastoupení advokátem. Ty sestávají z mimosmluvní odměny advokáta za dva úkony právní služby (odvolání a účast u odvolacího jednání dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":") po 3 700 Kč podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. a/, § 11 odst. 1 písm. c/, d/, g/ advokátního tarifu. K těmto úkonům náleží náhrada hotových výdajů 2 x 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), náhrada za čas promeškaný cestou k odvolacímu jednání z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a zpět za 6 započatých půlhodin po 150 Kč, tj. celkem 900 Kč (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu) a jízdné advokáta k odvolacímu jednání z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a zpět osobním motorovým vozidlem Volkswagen Touran při celkové ujeté vzdálenosti 242 km (§ 13 odst. 1, 5 advokátního tarifu). Kombinovaná spotřeba vozidla Volkswagen Touran činí podle technického průkazu 4,5 l litru nafty na 100 km. Cena motorové nafty podle § 4 písm. c/ vyhlášky č. 573/2025 Sb. ve znění účinném od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" činí 44,50 Kč za 1 litr a sazba základní náhrady podle § 1 písm. b/ téže vyhlášky je stanovena ve výši 5,90 Kč za 1 km. Jízdné tak představuje částku 1912,40 Kč. Náklady žalobce účelně vynaložené v odvolacím řízení v souvislosti s jeho právním zastoupením tak celkem činí 11 112,40 Kč a po zvýšení o 21 % DPH ve výši 2 333,60 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) jde o částku 13 446 Kč. Přiznána nebyla účtovaná odměna za poradu advokáta s žalobcem před podáním odvolání, protože již v nákladech řízení před okresním soudem byla žalobci přiznána náhrada za přípravu a převzetí zastoupení zahrnující i poradu a nadto ještě další porada advokáta s klientem. Další poradu před podáním odvolání krajský soud neshledává účelnou z důvodu koncentrace řízení a zjištění skutkového stavu prvostupňovým soudem. Z odvolání ani není zřejmé, že by se do něj tato porada nějak konkrétně promítla. Ze stejných důvodů jako v řízení před soudem prvního stupně nebyla přiznána ani náhrada jízdného žalobce osobním automobilem k odvolacímu jednání z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a zpět. Náklady žalobce vynaložené na odvolací řízení spolu se soudním poplatkem činí 15 446 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.)","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"30. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení státu má oporu v § 148 odst. 1 o. s. ř. Náklady dosud hrazené Českou republikou představuje svědečné vyplacené slyšeným svědkům v celkové částce 19 041,79 Kč. Podle výsledku řízení je k jejich náhradě povinna žalovaná, která ve věci neuspěla. Ke splnění této povinnosti jí byla stanovena lhůta tří dnů od právní moci rozsudku (§ 162 odst. 1 o. s. ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Okresní soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že rozvázání pracovního poměru založeného pracovní smlouvou ze dne 30. 9. 2022 výpovědí dané žalovanou žalobci dne 18. 9. 2024, je neplatné (výrok I). Žalobci uložil povinnost uhradit , Anonymizováno,  náhradu nákladů řízení ve výši 64 618,84 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok II) a dále žalobci uložil povinnost nahradit České republice na účet Okresního soudu v , adresa,  náklady řízení státu ve výši 19 041,79 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobce byl u žalované v pracovním poměru na základě pracovní smlouvy ze dne 30. 9. 2022 jako vedoucí střediska s místem výkonu práce v České republice. Dne 19. 8. 2024 se po dlouhodobé nemocenské vrátil do zaměstnání u žalované, přičemž mu bylo po vzájemné dohodě nařízeno čerpání dovolené v období od 19. 8. 2024 do 30. 8. 2024 (pátek). Po návratu do zaměstnání dne 2. 9. 2024 (pondělí) žalovaná chtěla žalobci předat nový mzdový výměr na částku 24 100 Kč (základní hrubé měsíční mzdy), který žalovaný odmítl převzít (původní mzdový výměr byl na částku 35 000 Kč). Dne 3. 9. 2024 proběhla mezi žalobcem a jednatelkou žalované e-mailová komunikace, kde žalovanému byl určen výkon práce v , adresa, , a to včetně určení vlakové dopravy do zaměstnání z Prahy, byla mu určena pracovní doba (6:00 h. – 14:30 h.), a bylo mu sděleno, jaké bude pobírat stravné a cestovné. Dne 4. 9. 2024 žalobce odmítl převzít provozní pokladnu na středisku v , adresa,  a téhož dne převzal nový mzdový výměr na částku 24 100 Kč. Dne 6. 9. 2024 sdělila jednatelka žalované žalobci, že žalobce má být v pracovní době v , adresa, , a že má využít pro návrat z , adresa,  vlak ve 14:37 hod., což žalobce potvrdil e-mailem se sdělením „rozumím“. Dne 12. 9. 2024 byl žalobce seznámen s textem dokumentu „Upozornění na porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k Vámi vykonávané práci a na možnost výpovědi“ datovaným téhož dne (dále také jen „vytýkací dopis 1“), kde bylo uvedeno, že „kontrolou grafikonu střediska , adresa,  dne 11. 9. 2024 v čase 17:01 hod. bylo zjištěno, že nemáte doplněny žádné činnosti řidičů za měsíc září 2024 k datu 11. 9. 2024. V systému autobusové dopravy jsou zadány pouze informace o dovolených nebo dlouhodobých nemocech, které zadával do systému vedoucí střediska p. , jméno FO, . Tím znemožňujete relevantně sledovat stavy řidičů, dodržování přestávek, délku předpokládaných přesčasů, možnost nasazení řidičů. Díky nezadaným DZVA může dojít k prodlevě při pravidelných údržbách vozového parku.“ Žalobce byl v tomto dokumentu poučen ve smyslu § 301 zákoníku práce a bylo mu sděleno, že „pokud v následujících 6 měsících znovu porušíte povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahující se k Vámi vykonávané práci, může Vám dát zaměstnavatel výpověď v souladu s § 52 odst. g Zákoníku práce v platném znění.“ Žalobce s obsahem dokumentu nesouhlasil. Dne 13. 9. 2024 byl seznámen s textem dalšího dokumentu „Upozornění na porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k Vámi vykonávané práci a na možnost výpovědi“ datovaným téhož dne (dále jen „vytýkací dopis 2“), podle kterého se měl žalobce dále dopustit porušení povinností spočívajícího v neomluvené absenci, když dne 11. 9. 2024 v čase od 13:08 do 13:38 hodin neměl být přítomen na pracovišti ani v jiné kanceláři na autobusovém nádraží v , adresa, , ačkoli se podle zaměstnavatelem stanoveného a jím odsouhlaseného režimu měl v uvedené době zdržovat v kanceláři. Zaměstnavatel dovozuje neomluvenost nepřítomnosti mimo jiné z toho, že měl mít určen návrat vlakem ve 14:37 hodin, pracoviště je umístěno v bezprostřední blízkosti železniční stanice a nebyl mu dán pokyn k jiným cestám ani nebyla oznámena překážka, která by jej k opuštění pracoviště opravňovala. Obdobně mu je vytýkáno, že dne 12. 9. 2024 měl být v čase od 13:20 do 14:27 hodin rovněž nepřítomen na pracovišti i v jiných kancelářích na autobusovém nádraží v , adresa, , a to za situace, kdy se podle stejného pokynu zaměstnavatele měl v této době zdržovat v kanceláři, neměl povolené jiné služební cesty a zaměstnavatele neinformoval o překážce v práci, která by jeho nepřítomnost omlouvala. Zaměstnavatel i tuto nepřítomnost kvalifikuje jako neomluvenou absenci a současně ji hodnotí jako opětovné porušení povinností ve smyslu upozornění na možnost výpovědi při další recidivě. Poučil žalobce jako v prvním případě. Žalobce s obsahem dokumentu nesouhlasil. Dne 13. 9. 2024 v 10:33 hod byl žalobci zaslán jednatelkou žalované e-mail, ve kterém mu určila pauzu na oběd v čase 11:00 – 13:30 hod od pondělí do pátku. Dne 13. 9. 2024 ve 19:25 hod byl žalobci zaslán jednatelkou žalované e-mail, ve kterém jej požádala, aby provedl kontrolu a doplnění veškerých odjetých DZVA do grafikonu za období od 1. 9. 2024 do 15. 9. 2024 s termínem dokončení 17. 9. 2024 do 12:00 hodin. Dne 17. 9. 2024 v 11:25 h. zaslal žalobce jednatelce žalované e-mail, že veškerá DZVA, která byla předána, jsou zadána do grafikonu. Dne 18. 9. 2024 byla žalobci předána výpověď z pracovního poměru, ve které jsou jednak rekapitulovány vytýkací dopisy 1 a 2 a dále uvedeno, že zaměstnavatel zjistil další porušení pracovních povinností, a to (i) hrubé a neprofesionální jednání žalobce dne 13. 9. 2024 vůči zákazníkovi (cestujícímu , jméno FO, ) při řešení jeho stížnosti, kdy měl žalobce před jednatelkou a dalšími zaměstnanci vyvolat slovní konflikt a jednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, (ii) hrubé jednání téhož dne vůči jednatelce žalované, na níž měl žalobce před dalšími zaměstnanci křičet a neslušně ji osočovat, a (iii) zjištěné pochybení v oblasti pokladny, kdy žalobce měl převzít od zaměstnavatele částku 999 Kč určenou k proplacení nákladu jiné zaměstnankyně (, tituly před jménem,  , jméno FO, ) na pracovní obuv, tuto částku jí však nevyplatil a s penězi naložil blíže neobjasněným způsobem, přičemž se zaměstnavatel o věci měl dozvědět až dne 16. 9. 2024. Tyto tři činy žalovaná hodnotila jako závažné porušení pracovních povinností. Současně uvedla, že se žalobce těchto porušení povinností dopustil i přes upozornění ve vytýkacích dopisech 1 a 2. Proto s ním rozvázala pracovní poměr podle § 52 písm. g) zákoníku práce s dvouměsíční výpovědní dobou.3. Okresní soud v rámci skutkových závěrů k jednotlivým výpovědním důvodům předestřel, že pokud jde o výpovědní důvod odvozený od vytýkacího dopisu 1 ze dne 12. 9. 2024, bylo prokázáno, že za řádné zajištění a finální odpovědnost za to, aby DZVA byly v systému řádně a včas zpracovány, odpovídal žalobce jako vedoucí střediska, bez ohledu na to, jaké bylo vnitřní rozdělení práce mezi žalobcem a dispečerem. Ke dni 11. 9. 2024 v 17:01 hod nebyly v systému žalované za měsíc září 2024 zadány žádné činnosti řidičů (DZVA), přičemž více než 10denní absence DZVA v systému není u žalované na jiných střediscích standardem a může způsobovat provozní a další problémy žalované při provozování autobusové dopravy; žalobce až na základě pokynu jednatelky žalované kontrolu a doplnění DZVA provedl a dne 17. 9. 2024 potvrdil, že veškerá předaná DZVA jsou zadána. Tvrzenou neomluvenou nepřítomnost žalobce na pracovišti dne 11. 9. 2024 v čase 13:08–13:38 hod. a dne 12. 9. 2024 v čase 13:20–14:27 hod., resp. tvrzené nezastižení žalobce na pracovišti, uplatněné žalovanou jako výpovědní důvod navazující na vytýkací dopis 2 ze dne 13. 9. 2024 nepokládal okresní soud za prokázané. Nebylo totiž prokázáno, že žalobce v uvedených časových úsecích zameškal práci bez omluvy či že se v rozporu s uloženými povinnostmi nezdržoval na pracovišti, resp. že by byl v rozhodných okamžicích nedostupný způsobem, který by umožnil učinit bezpečný závěr o porušení pracovních povinností. Prokázáno nebylo ani hrubé a neprofesionální jednání žalobce vůči cestujícímu , jméno FO,  dne 13. 9. 2024. Okresní soud uzavřel, že ačkoliv komunikace nebyla z pohledu svědka příjemná, nevyšel z provedených důkazů dostatečně určitý závěr o takové intenzitě a podobě jednání, jakou žalovaná v tomto výpovědním důvodu tvrdila. K výpovědnímu důvodu založenému na tvrzeném hrubém jednání žalobce vůči jednatelce žalované, vzal okresní soud za prokázané (a mezi stranami nesporné), že žalobce jednatelce žalované sdělil, že na něj „kouká jako tvrdé Y“ a označil ji za „prolhanou ženskou“. K tomuto verbálnímu projevu došlo v souvislosti s jejich pracovním jednáním v rozhodné době. Nepokládal však za prokázané další skutkové okolnosti tvrzené žalovanou, pokud jde o širší rámec údajné eskalace či o obavu jednatelky z fyzického napadení, neboť taková tvrzení nebyla v řízení potvrzena dalšími důkazy způsobem umožňujícím učinit o nich bezpečný skutkový závěr. Naproti tomu pokládal za prokázané, že žalobce z centrální pokladny žalované inkasoval částku 999 Kč určenou k proplacení pracovní obuvi , tituly před jménem,  , jméno FO, , kterou jí však přes její opakované urgence nevyplatil a sděloval jí, že se doklad „ztratil na účtárně“.4. Po právní stránce okresní soud věc posoudil podle § 52 písm. g/ zákoníku práce. Připomněl, že důkazní břemeno v řízení o neplatnost výpovědi z pracovního poměru leží na zaměstnavateli, který určuje důvod výpovědi a nese odpovědnost za jeho prokázání. Poukázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, že útok na majetek zaměstnavatele představuje z hlediska posouzení intenzity porušení povinností tak významnou okolnost, že zpravidla již sama o sobě postačuje pro závěr o porušení povinnosti zvlášť hrubým způsobem ve smyslu § 55 odst. 1 písm. b/ zákoníku práce, přičemž tento závěr Nejvyšší soud výslovně formuloval jak pro útok přímý (např. krádež, poškozování, zneužití), tak pro útok nepřímý (např. pokusem odčerpat část majetku zaměstnavatele bez odpovídajícího protiplnění). Bagatelnost hodnoty věci či relativně nízká výše škody není pro posouzení intenzity rozhodující. Právě nakládání s částkou 999 Kč určenou k proplacení obuvi , tituly před jménem,  , jméno FO,  přisoudil rozhodující význam. Jednání žalobce hodnotil jako majetkový zásah (útok nepřímý) do majetkové sféry zaměstnavatele (žalované), neboť žalobce si vyzvedl hotovost určenou k vypořádání pracovního výdaje zaměstnankyně, avšak s touto hotovostí nenaložil způsobem odpovídajícím účelu jejího poskytnutí; tato okolnost podstatně narušuje nezbytnou míru důvěry ve vztahu zaměstnavatele a zaměstnance, zejména u vedoucí pozice, a dotýká se povinnosti zaměstnance řádně hospodařit se svěřenými prostředky a chránit majetek zaměstnavatele. Toto jednání žalobce je nutné kvalifikovat minimálně jako závažné porušení jeho pracovních povinností. Žalované se tak podařilo prokázat existenci zákonného důvodu výpovědi podle § 52 písm. g/ zákoníku práce v podobě závažného porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, a to v majetkové oblasti (nevyplacení částky 999 Kč po jejím vyzvednutí z pokladny). V celkovém kontextu okresní soud přihlédl i k tomu, že žalobci bylo bezprostředně předtím oprávněně vytčeno neplnění základní provozní povinnosti v oblasti DZVA, za niž jako vedoucí střediska nesl finální odpovědnost, což posiluje závěr o narušení důvěry ve spolehlivé plnění povinností žalobce. Naopak skutkové důvody, které se žalované nepodařilo v řízení prokázat (neomluvené absence dle vytýkacího dopisu ze dne 13. 9. 2024, tvrzený hrubý konflikt s cestujícím a intenzita dalších tvrzených excesů), soud při právním posouzení nepřijal jako nosné. To však samo o sobě nevede k neplatnosti výpovědi, když alespoň jeden ze skutkově vymezených důvodů uvedených ve výpovědi byl prokázán a dosahuje intenzity požadované § 52 písm. g/ zákoníku práce, tj. závažného porušení povinnosti. Žaloba na určení neplatnosti výpovědi proto není důvodná.5. Okresní soud poznamenal, že nepominul celkový kontext případu a časovou souslednost jednotlivých kroků na straně žalované, zejména skutečnost, že po návratu žalobce do práce došlo nejprve ke změně mzdového výměru, následně byly žalobci v krátkém časovém rozestupu doručeny dvě písemné výtky a krátce poté mu byla dána výpověď, a že z provedených důkazů vyplynulo i to, že ze strany žalované zazněla vůči žalobci úvaha o skončení pracovního poměru dohodou, kterou žalobce odmítl. Zvažoval, zda sled těchto kroků a celková dynamika vztahu nevyvolávají dojem tlaku na žalobce, aby pracovní poměr ukončil dobrovolně, resp. zda některé kroky žalované nemohly působit navenek jako účelově motivované. Uzavřel však, že ani takový kontext sám o sobě nemůže vést k závěru o neplatnosti výpovědi, jestliže se v řízení prokáže, že alespoň jeden ze skutkově vymezených výpovědních důvodů skutečně nastal a dosahuje zákonem požadované intenzity. Na tomto závěru by pak nic nemohl změnit ani tvrzený údajný „bossing“ ze strany jednatelky žalované, proto okresní soud k tomuto tvrzení žalobce ani nevedl dokazování.6. Žalobce podal proti rozsudku odvolání. Vytkl okresnímu soudu, že zamítnutí žaloby vystavěl na údajném pochybení žalobce, že zaměstnankyni , tituly před jménem,  , jméno FO,  nebyla do 13. 9. 2024 proplacena částka 999 Kč za pracovní obuv, jež stojí výlučně na její svědecké výpovědi. Okresní soud zcela pominul zjevnou a prokazatelnou angažovanost svědkyně ve prospěch zaměstnavatele. V řízení nevystupovala jako nestranný a objektivní svědek, ale plnila roli prodloužené ruky zaměstnavatele. Její tvrzení, že proplacení nákladů za obuv opakovaně urgovala, je nevěrohodné. Ačkoliv tvrdila, že na pohledávku již rezignovala, v září 2024 začala tuto záležitost aktivně řešit, obcházela zaměstnance s dotazy na údajné neproplacené náklady a ve stejné době organizovala stížnost svého bývalého manžela u zaměstnavatele. Jednání žalobce okresní soud kvalifikoval jako zásah do majetkové sféry zaměstnavatele, nevypořádal se však s otázkou jeho zavinění. Útok na majetek zaměstnavatele je sice významnou okolností, k jeho naplnění je však nezbytné prokázat zavinění, zpravidla ve formě úmyslu. Pokud k nevyplacení vůbec došlo, jednalo se o administrativní nedopatření z důvodu pracovního vytížení, a tedy nanejvýš projev nevědomé nedbalosti při administrativě. Nesprávný je též závěr okresního soudu, že vytýkací dopis ze dne 12. 9. 2024 týkající se nedoplnění systému DZVA byl udělen oprávněně. Ke dni 11. 9. 2024 se u žalobce nemohlo jednat o více než 10denní prodlení s evidencí. Dny 1. 9. 2024, 7. 9. 2024 a 8. 9. 2024 byly dny pracovního klidu. První den svého návratu po 6 měsících (2. 9. 2024) se nacházel na pracovišti v Praze. Vzhledem k čerpání dovolené dispečera , jméno FO,  od 9. 9. 2024 na něj vedle jeho běžných pracovních úkolů dopadla povinnost suplovat jeho agendu. Poukázal na výpovědi svědků ohledně praxe při zadávání údajů i na to, že žalovaný neprokázal, že by existovala interní směrnice o odpovědnosti vedoucích středisek za evidenci údajů, respektive jejím včasném zadávání do systému, s níž by byl žalobce seznámen. Navíc dispečer , jméno FO, , do jehož pracovní náplně zadávání DZVA patřilo, žádnou výtku od zaměstnavatele neobdržel. Takový selektivní postih naplňuje znaky porušení § 16 zákoníku práce zakazujícího nerovné zacházení se zaměstnanci i znaky šikanózního postupu žalované. Nejzásadnější pochybení pak spatřuje v rezignaci okresního soudu na zkoumání skutečného cíle výpovědi, kterým bylo zbavit se nepohodlného zaměstnance, aniž by mu žalovaná musela hradit zákonné odstupné. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví.7. Žalovaná pokládá odvolání žalobce za nedůvodné. Okresní soud podle ní správně zjistil skutkový stav a věc po právní stránce správně posoudil, i když je přesvědčena o naplnění všech důvodů výpovědi, jak je vůči žalobci uplatnila. Navrhla proto potvrzení napadeného rozsudku.8. Při odvolacím jednání žalobce upozornil na to, že výpověď byla žalobci dána 18. 9. 2024, podle § 58 zákoníku práce však platí prekluzivní dvouměsíční subjektivní a roční objektivní lhůta k výpovědi. Okresní soud správně zjistil, že k předložení dokladů účtárně ohledně obuvi svědkyně , jméno FO,  došlo dne 1. 9. 2023, výpověď s tím související pak byla žalobci doručena dne 18. 9. 2024, tedy po uplynutí objektivní doby. K tomuto měl okresní soud sám přihlédnout, ale neučinil tak.9. Žalovaná zdůraznila, že porušení povinností žalobce není spatřováno v převzetí částky pro paní , jméno FO,  z účtárny, ale až nevyplacením této částky zaměstnankyni. To je porušení pracovní povinnosti trvajícího charakteru. Trvalo minimálně do 4. 9. 2024, kdy zaměstnankyně vyplacení předmětné částky naposledy urgovala. Odkázal v té souvislosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1673/2015.10. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a bylo podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), při nařízeném jednání přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i jemu předcházející řízení v mezích, v nichž se žalobce domáhal jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.), a to i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.11. Protože pracovní poměr žalobce byl ze strany žalované rozvázán výpovědí ze dne 18. 9. 2024, je potřeba projednávanou věc posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále též jen „zákoník práce“).12. Podle § 72 zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. Výpověď byla žalovanému doručena 18. 9. 2024. Dvouměsíční výpovědní lhůta dle § 51 zákoníku práce začala běžet prvním dnem následujícího kalendářního měsíce po doručení výpovědi, tj. 1. 10. 2024 a její konec připadl na 30. 11. 2024. Žalobce podal žalobu dne 26. 11. 2024, tedy ještě přede dnem, kdy měl pracovní poměr skončit. Žaloba tudíž byla podána včas.13. V posuzované věci se jedná o výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. g/ zákoníku práce, podle něhož zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi.14. Pracovní povinnosti jsou zaměstnanci stanoveny právními předpisy, pracovním řádem, pracovní smlouvou nebo pokynem přímého nadřízeného vedoucího zaměstnance. Jednotícím kritériem pro všechny druhy těchto povinností je, že vyplývají z pracovního poměru nebo jiného pracovněprávního vztahu k zaměstnavateli; jednání zaměstnance, jímž nebyly porušeny povinnosti z pracovněprávního vztahu, nemůže být posouzeno jako porušení pracovních povinností. Dodržovat povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci patří k základním povinnostem zaměstnance, vyplývajícím z pracovního poměru (srov. § 38 odst. 1 písm. b/ zák. práce). Má-li být porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci právně postižitelné jako důvod k rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, musí být porušení pracovních povinností ze strany zaměstnance zaviněno (alespoň z nedbalosti) a musí dosahovat určitý stupeň intenzity. Zákoník práce rozlišuje mezi soustavným méně závažným porušováním povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, závažným porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci a porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2026, sp. zn. 21 Cdo 3270/2025).15. Okresní soud právní závěr o platnosti výpovědi z pracovního poměru, kterou dala žalovaná žalobci, založil na skutkovém zjištění, že se žalobce dopustil vytýkaného jednání vymezeného žalovanou jako jeden z výpovědních důvodů spočívající v tom, že převzal od žalované částku 999 Kč, kterou měl proplatit , tituly před jménem,  , jméno FO,  jako náhradu nákladů za nákup pracovní obuvi, tuto částku jí však nevydal. Tento skutek okresní soud posoudil jako zásah do majetkové sféry zaměstnavatele, který kvalifikoval jako závažné porušení pracovních povinností žalobce a pokládal ho za způsobilý důvod k výpovědi z pracovního poměru. Přehlédl však, že pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl (§ 58 odst. 1 zákoníku práce). Obě lhůty jsou ve smyslu § 330 zákoníku práce lhůtami prekluzivními, což znamená, že s jejich marným uplynutím je spojen zánik práva, k němuž soud přihlíží z úřední povinnosti. Dvouměsíční lhůta je lhůtou subjektivní, která začíná plynout ode dne, kdy se zaměstnavatel prokazatelně (skutečně) dověděl o důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru nebo výpovědi. Druhá lhůta v délce jednoho roku je lhůtou objektivní, jejíž běh počíná ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl, a to nezávisle na tom, zda se zaměstnavatel o porušení povinnosti zaměstnance dozvěděl. Marným uplynutím, byť jen jedné z těchto lhůt, právo zaměstnavatele skončit se zaměstnancem pracovní poměr z tohoto důvodu zaniká, i když zaměstnavateli ještě běží druhá lhůta. Objektivní lhůta přitom představuje z hlediska podání výpovědi pro porušení pracovních povinností nejzazší mez, kterou nelze v žádném případě překročit.16. Podle § 4 zákoníku práce pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů. Protože v zákoníku práce nejsou výslovně upravena pravidla pro běh prekluzivní lhůty, je nutné s účinností od 1. 1. 2014 při určování začátku a konce prekluzivní lhůty vycházet z § 605 až 608 o. z., jakož i z § 654 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 21 Cdo 343/2018).17. Podle § 605 odst. 2 o. z. konec lhůty nebo doby určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá. Není-li takový den v posledním měsíci, připadá konec lhůty nebo doby na poslední den měsíce.18. Žalobce částku 999 Kč určenou k proplacení , tituly před jménem,  , jméno FO, , převzal od žalované dne 1. 9. 2023, čímž mu vznikla povinnost jí tuto částku vydat, kterou však nesplnil. Vyvstává pak otázka, kdy se žalobce dopustil porušení této povinnosti a kdy započal běh objektivní roční prekluzivní lhůty k podání výpovědi z tohoto důvodu. Vzhledem k důvodu a účelu převzetí této částky vyšel krajský soud z toho, že ji žalobce měl , tituly před jménem,  , jméno FO,  vyplatit bez zbytečného odkladu, respektive ihned. Podle § 1959 písm. e/ o. z. se má za to, že plněním „ihned“ se rozumí čas do pěti dnů, tj. v daném případě do 6. 9. 2023 (středa). I kdyby s přihlédnutím k tomu, že šlo o plnění pracovní povinnosti, byly do běhu této doby, během níž měl žalobce plnit, započteny jen pracovní dny, končila by 8. 9. 2023 (pátek) a nejpozději od 11. 9. 2023 (pondělí) se žalobce ocitl v prodlení se splněním své povinnosti, čímž započal běh roční objektivní prekluzivní lhůty, během níž žalovaná mohla toto porušení pracovní povinnosti uplatnit jako výpovědní důvod (bez ohledu na to, kdy se o něm dozvěděla). Učinila tak až 18. 9. 2024, tedy po marném uplynutí roční objektivní prekluzivní lhůty. Jinak řečeno, dala žalobci výpověď z pracovního poměru z uvedeného důvodu až poté, kdy jí toto právo zaniklo. Dlužno dodat, že v projednávané věci nebyl shledán žádný z důvodů stavení běhu prekluzivní lhůty dle § 645 až 652 s přihlédnutím k § 654 odst. 2 o. z.19. Odvolací soud se neztotožnil s námitkou žalované, že nevyplacení finanční částky zaměstnankyni je porušením pracovní povinnosti trvajícího charakteru, a že trvalo minimálně do 4. 9. 2024, kdy , tituly před jménem,  , jméno FO,  vyplacení předmětné částky naposledy urgovala. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1673/2015, jehož se žalovaná nepřiléhavě dovolává, se týká dlouhodobého (opakovaného) porušování stejných povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, konkrétně v dlouhodobé neomluvené absenci, tj. nevykonávání práce dle pracovní smlouvy. Jeho závěry na skutkové poměry projednávané věci vztahovat nelze, protože porušení povinnosti v daném případě bylo jednorázové, dokonané nevydáním svěřené peněžní částky zaměstnankyni , tituly před jménem,  , jméno FO,  v přiměřené lhůtě po jejím převzetí od zaměstnavatele. Neobstojí proto konstrukce, že šlo o trvající porušování pracovní povinnosti, a že objektivní prekluzivní lhůta nemohla uplynout, když bylo proplacení předmětné částky , tituly před jménem,  , jméno FO,  urgováno.20. Protože žalovaná tento výpovědní důvod uplatnila opožděně a výpověď z pracovního poměru z tohoto důvodu nemůže obstát, je bezpředmětné zabývat se formou zavinění žalobce na vytýkaném porušení pracovní povinnosti a s ním související intenzitou porušení pracovní kázně, tj. zda se jednalo o žalovanou tvrzené a okresním soudem uvažované závažné porušení pracovní povinnosti, nebo jen méně závažné porušení pracovní povinnosti prosazované žalobcem.21. Při přezkumu existence dalších výpovědních důvodů vymezených ve výpovědi z pracovního poměru dospěl krajský soud ve shodě s okresním soudem k tomu, že se žalované nepodařilo prokázat vytýkané porušení pracovních povinností neomluvenými absencemi žalobce dne 11. 9. 2024 od 13:08 do 13:38 hod a dne 12. 9. 2024 od 13:20 do 14:27 hod, jak je žalobkyně vymezila ve výpovědi z pracovního poměru s odkazem na vytýkací dopis z 13. 9. 2024, který žalobce odmítl převzít. Závěr okresního soudu, že žalovaná ohledně tohoto skutkového děje neunesla důkazní břemeno, protože provedené důkazy neumožňují učinit bezpečný skutkový závěr, kde se žalobce v inkriminovaných časech nacházel, zda bez omluvy opustil pracoviště, případně zda byl kontaktován a odmítl součinnost, je správný. Svědek , tituly před jménem,  , adresa,  ve své výpovědi uvedl, že žalobce dne 11. 9. 2024 v kanceláři nezastihl. S řidičem , jméno FO, , kterého potkal, prošli areál, ale žalobce nenašli. Dobu čekání na žalobce odhadl na cca 10-15 minut (v e-mailu zaslaném jednatelce přitom vymezil čas od 13:08 do 13:38 hod). Zda žalobce kontaktoval telefonicky, si nevzpomněl. Přestávka na oběd v pevném časovém úseku od 11:00 do 11:30 hodin byla žalobci jednatelkou žalobkyně vymezena až dne 13. 9. 2024, tedy o dva dny později. Svědek , jméno FO, , který měl dle vytýkaného skutku žalobce marně shánět dne 12. 9. 2024, toto ve své výpovědi nepotvrdil. Vzhledem k tomu, že z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce byl zodpovědný za celý chod střediska, nelze z toho, že v určitém časovém úseku nebyl zastižen ve své kanceláři, vzít za prokázané, že porušil pracovní povinnost neomluvenou nepřítomností na pracovišti a neplněním pracovních povinností.22. Opodstatněný je i závěr okresního soudu, že nebylo prokázáno hrubé jednání žalobce vůči cestujícímu , jméno FO, , k němuž mělo dojít dne 13. 9. 2024. Svědek , jméno FO,  popsal chování žalobce jako odměřené, nevšímavé, arogantní, nikoliv však hrubé. Že by mezi nimi došlo k hrubému slovnímu konfliktu, svědek nepotvrdil.23. Právní závěry okresního soudu ve vztahu k vytýkanému skutku, vymezenému jako hrubé jednání žalobce vůči jednatelce žalované, rovněž obstojí. O tom, že žalobce jednatelce žalované sdělil, že na něj „kouká jako tvrdé Y“ a označil ji za „prolhanou ženskou“, nebylo mezi účastníky sporu. Krajský soud však sdílí názor okresního soudu, že ačkoliv jde o chování nevhodné a neslušné, nedosahuje takové intenzity, aby ho bylo možné vzhledem k charakteru těchto výroků a s přihlédnutím ke všem okolnostem případu a situaci, v níž byly tyto výroky žalobcem vyřčeny (doručování v pořadí druhého vytýkacího dopisu) hodnotit jako závažné porušení pracovní povinnosti, pro které lze dát zaměstnanci výpověď dle § 52 písm. g/ zákoníku práce, jak dovozuje žalovaná.24. Závěr okresního soudu, že první vytýkací dopis, týkající se pochybení žalobce při zadávání činnosti řidičů do systému autobusové dopravy (DZVA) za měsíc září 2024, byl udělen oprávněně, nemá v provedeném dokazování dostatečnou oporu. Okresní soud shledal v nezadání dat do systému po dobu delší než 10 dnů pochybení, jež bylo objektivně způsobilé ztížit organizaci provozu a kontrolní činnosti žalobkyně a vystavit ji rizikům vyplývajícím z neaktuálních či neúplných provozních dat, aniž by se důsledně zabýval otázkou, zda žalobci byla žalovanou jako jejím zaměstnavatelem uložena povinnost tyto údaje do systému zadávat, respektive zda za jejich zadání nesl odpovědnost, jaká konkrétní pravidla a jakou formou byla pro tuto činnost stanovena, zejména v jakých časových termínech či lhůtách měly být údaje zadávány a zda, kdy a jakým způsobem byly žalobci tyto povinnosti uloženy nebo s nimi byl seznámen. Svědci , jméno FO,  a , jméno FO,  popsali obvyklou praxi při zadávání DZVA do systémů, žádná konkrétní pravidla však z jejich výpovědi zjištěna nebyla. Navíc z jejich svědeckých výpovědí vyplynulo, že v případě dovolených či nemocí se mohly lhůty výjimečně prodloužit, aniž by to bylo sankcionováno výtkou (svědek , jméno FO, ), že uzávěrka za uplynulý měsíc měla být hotova do 5. – 7. dne následující měsíce a že z hlediska systému by nebyl problém záznamy doplnit i jednorázově zpětně, dělalo se to však průběžně, aby se doklady nenahromadily (svědek , jméno FO, ). Z žalovanou předloženého důkazu – formuláře „Popis pracovní pozice – náplň práce“ pro vedoucího střediska se podává jen to, že vedoucí střediska mimo jiné provádí a kontroluje výkaznictví, evidence a statistiky, dodržování termínů uzávěrek a termínů pro dílčí výkaznictví. V předloženém formuláři nejsou vyplněny žádné osobní údaje nasvědčující tomu, že jde o popis pracovní pozice žalobce, formulář není datován a žalobcem podepsán, ačkoliv obsahuje kolonky pro identifikaci zaměstnance, místo výkonu práce (úsek/středisko), datum seznámení s náplní práce i podpis zaměstnance. Jaké byly v rozhodné době termíny uzávěrek a dílčího výkaznictví a jak byly určeny termíny pro zadávání DZVA, z něj nevyplývá. Okresní soud žalovanou důsledně nevedl ke splnění povinnosti tvrzení ani povinnosti důkazní k objasnění těchto skutečností. Tento nedostatek však není pro rozhodnutí krajského soudu relevantní, protože i v případě spolehlivého závěru, že se žalobce pochybení při zadávání DZVA do systému dopustil, by se jednalo toliko o méně závažné porušení pracovní povinnosti, jak ho ostatně i sama žalovaná kvalifikovala. Méně závažná porušení pracovní povinnosti jsou podle § 52 písm. g/ části věty za středníkem zákoníku práce důvodem výpovědi z pracovního poměru jen tehdy, jde-li o soustavné zaviněné porušování zaměstnancových povinností vztahujících se k jím vykonávané práci a byl-li zaměstnanec v době posledních šesti měsíců v souvislosti s porušením pracovní povinnosti písemně upozorněn na možnost výpovědi. Podle ustálené soudní praxe se o soustavné méně závažné porušování pracovní povinnosti jedná tehdy, dopustil-li se zaměstnanec nejméně tří porušení pracovních povinností, která nedosahují intenzity zvlášť hrubého nebo závažného porušení pracovních povinností, mezi nimiž je přiměřená časová souvislost (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 1992, 6 Cdo 1/92, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 52/1994 civ. nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5836/2016). Z toho vyplývá, že toto jediné porušení pracovní povinnosti, které žalovaná žalobci písemně vytkla, jako samostatný důvod k výpovědi podle § 52 písm. g/ zákoníku práce nepostačuje.25. S ohledem na výše uvedené závěry pozbývá významu zabývat se dalšími odvolacími námitkami žalobce týkajícími se údajného zneužití výkonu práva a bossingu ze strany žalované vůči žalobci.26. Krajský soud uzavřel, že výpověď, kterou dala žalovaná žalobci dne 18. 9. 2024, je neplatná, a proto rozsudek okresního soudu postupem podle § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. ve výroku I změnil.27. Vzhledem k tomu, že rozsudek okresního soudu byl změněn, musel odvolací soud v souladu s § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodnout i o nákladech řízení u soudu prvního stupně. Žalobce v řízení uspěl, a proto mu v souladu s § 142 odst. 1 o. s ř. náleží plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Ty v prvé řadě představuje zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč. Dále je tvoří náklady právního zastoupení – mimosmluvní odměna advokáta za 11 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast u jednání , datum,  a , datum, , která přesáhla dvě hodiny a účast u jednání , datum, , jehož délka přesáhla 4 hodiny, písemné vyjádření ve věci a jedna porada s klientem dne , datum, ) dle § 11 odst. 1 písm. a/, c/, d/, g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024 a ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „advokátní tarif“). Za dva úkony (převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby) učiněné před 31. 12. 2024 náleží odměna 2 500 Kč za úkon spolu se dvěma paušálními náhradami hotových výdajů po 300 Kč za úkon (§ 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. a/, § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024). Za dalších 9 úkonů učiněných po 1. 1. 2025 náleží mimosmluvní odměna po 3 700 Kč za každý úkon (§ 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. a/, advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025) spolu s 9 paušálními náhradami hotových výdajů po 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025). Dále byla přiznána náhrada za čas promeškaný cestami k jednáním u okresního soudu ve dnech , datum, , , datum,  a , datum,  za 18 započatých půlhodin po 150 Kč, tj. celkem 2 700 Kč (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu) a jízdné advokáta k těmto jednáním z , adresa,  a zpět osobním motorovým vozidlem při ujeté vzdálenosti 3 x 230 km (§ 13 odst. 1, 5 advokátního tarifu). Podle předložených podkladů činí kombinovaná spotřeba vozidla Volkswagen Touran 4,5 l litru nafty na 100 km. Cena motorové nafty podle § 4 písm. c/ vyhlášky č. 475/2024 Sb. činila 34,70 Kč za 1 litr a sazba základní náhrady podle § 1 písm. b/ téže vyhlášky činila 5,80 Kč. Jízdné k jednání , datum,  tak činilo 1 693 Kč. Cena motorové nafty podle § 4 písm. c/ vyhlášky č. 573/2025 Sb. ve znění účinném do 31. 5. 2026 činila 34,10 Kč za 1 litr a sazba základní náhrady podle § 1 písm. b/ téže vyhlášky byla stanovena ve výši 5,90 Kč za 1 km. Jízdné k jednáním , datum,  a , datum,  tak představuje částky 2 x 1710 Kč. Náklady žalobce na právní zastoupení jsou navýšené o 21 % DPH ve výši 10 660,20 Kč, takže celkem činí 61 423 Kč. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem 2 000 Kč činí žalobcem účelně vynaložené náklady řízení před okresním soudem 63 423,20 Kč. Přiznána nebyla účtovaná odměna za poradu advokáta s žalobcem v den podání žaloby, protože se obsahově překrývá s poradou v rámci převzetí a přípravy zastoupení (která není časově omezena a při které si mohli a měli žalobce se zástupcem vše potřebné pro podání žaloby sdělit), a náhrada jízdného žalobce k jednáním u okresního soudu osobním vozidlem. Krajský soud vzal v úvahu, že žalobce i jeho zástupce cestovali k jednání do , adresa,  a z vyúčtování nákladů řízení není patrné, z jakých důvodů bylo nutné, aby cestovali odděleně. Pokud takový způsob dopravy zvolili bez náležitého zdůvodnění nezbytnosti a účelnosti takového duplicitního nákladu, nelze žalovanou povinností k jeho náhradě zatížit.28. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalobce, který v odvolacím řízení uspěl, tvoří kromě zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši 2 000 Kč účelné náklady jeho zastoupení advokátem. Ty sestávají z mimosmluvní odměny advokáta za dva úkony právní služby (odvolání a účast u odvolacího jednání dne , datum, ) po 3 700 Kč podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. a/, § 11 odst. 1 písm. c/, d/, g/ advokátního tarifu. K těmto úkonům náleží náhrada hotových výdajů 2 x 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), náhrada za čas promeškaný cestou k odvolacímu jednání z , adresa,  a zpět za 6 započatých půlhodin po 150 Kč, tj. celkem 900 Kč (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu) a jízdné advokáta k odvolacímu jednání z , adresa,  a zpět osobním motorovým vozidlem Volkswagen Touran při celkové ujeté vzdálenosti 242 km (§ 13 odst. 1, 5 advokátního tarifu). Kombinovaná spotřeba vozidla Volkswagen Touran činí podle technického průkazu 4,5 l litru nafty na 100 km. Cena motorové nafty podle § 4 písm. c/ vyhlášky č. 573/2025 Sb. ve znění účinném od , datum,  činí 44,50 Kč za 1 litr a sazba základní náhrady podle § 1 písm. b/ téže vyhlášky je stanovena ve výši 5,90 Kč za 1 km. Jízdné tak představuje částku 1912,40 Kč. Náklady žalobce účelně vynaložené v odvolacím řízení v souvislosti s jeho právním zastoupením tak celkem činí 11 112,40 Kč a po zvýšení o 21 % DPH ve výši 2 333,60 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) jde o částku 13 446 Kč. Přiznána nebyla účtovaná odměna za poradu advokáta s žalobcem před podáním odvolání, protože již v nákladech řízení před okresním soudem byla žalobci přiznána náhrada za přípravu a převzetí zastoupení zahrnující i poradu a nadto ještě další porada advokáta s klientem. Další poradu před podáním odvolání krajský soud neshledává účelnou z důvodu koncentrace řízení a zjištění skutkového stavu prvostupňovým soudem. Z odvolání ani není zřejmé, že by se do něj tato porada nějak konkrétně promítla. Ze stejných důvodů jako v řízení před soudem prvního stupně nebyla přiznána ani náhrada jízdného žalobce osobním automobilem k odvolacímu jednání z , adresa,  a zpět. Náklady žalobce vynaložené na odvolací řízení spolu se soudním poplatkem činí 15 446 Kč.29. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), Anonymizováno30. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení státu má oporu v § 148 odst. 1 o. s. ř. Náklady dosud hrazené Českou republikou představuje svědečné vyplacené slyšeným svědkům v celkové částce 19 041,79 Kč. Podle výsledku řízení je k jejich náhradě povinna žalovaná, která ve věci neuspěla. Ke splnění této povinnosti jí byla stanovena lhůta tří dnů od právní moci rozsudku (§ 162 odst. 1 o. s. ř.).","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSHK:2026:19.Co.107.2026.1","publishedAt":"2026-11-05","decisionAt":"2026-09-10","caseNumber":{"senate":19,"registry":"Co","index":107,"year":2026,"pageNumber":276},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Jan","lastName":"Fifka","titlesAfter":"","function":"předseda senátu"},"courtCode":"KSHK","caseResultType":["ZMENA"],"caseSubject":"o neplatnost skončení pracovního poměru","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":1,"registry":"C","index":48,"year":2025,"pageNumber":189},"affectedDate":"2026-02-18","courtCode":"OSSM","affectedTypes":["CHANGE"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"52","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"58","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["SMLOUVA_PRACOVNI","CIZINA","VYPOVED_Z_PRACOVNIHO_POMERU","LHUTY","PRACOVNI_POMER","DOKAZOVANI","PRACOVNEPRAVNI_VZTAHY","SVEDEK","NAHRADA_NAKLADU","ZAVINENI","ODVOLANI","SVEDECNE","ODSTUPNE","NAKLADY_RIZENI","SKUTEK","SKONCENI_PRACOVNIHO_POMERU","MAJETEK","OKAMZITE_ZRUSENI_PRACOVNIHO_POMERU"]},"styles":[{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}