{"uuid":"4742c9af-9aa4-4cc1-a574-c331795930d8","header":[{"texts":[{"text":"ROZSUDEK","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"JMÉNEM REPUBLIKY","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Kvapilem ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokátky","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokátky","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 20 539 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 487,22 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 051,78 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 386,90 Kč od 30. 9. 2024 do 31. 3. 2025, úroku ve výši 21,9 % ročně z částky 20 000 Kč od 17. 10. 2025 do 17. 1. 2026, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč od 17. 10. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč od 18. 1. 2026 do zaplacení, zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalovaná je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 055,05 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 487,22 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 051,78 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 386,90 Kč od 30. 9. 2024 do 31. 3. 2025, úroku ve výši 21,9 % ročně z částky 20 000 Kč od 17. 10. 2025 do 17. 1. 2026, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč od 17. 10. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč od 18. 1. 2026 do zaplacení, zamítá.III. Žalovaná je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 055,05 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 20 539 Kč s přísl. Uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":".) a žalovanou (dále jen jako „žalovaný“) byla dne 24. 7. 2024 uzavřena smlouva o poskytování služeb bankovních a dalších, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala zřídit a vést bankovní účet č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" a žalovaný se zavázal za poskytnuté služby zaplatit poplatky dle ceníku. Z důvodu nepovoleného debetního zůstatku (viz dále) banka dne 9. 9. 2025 přistoupila k odstoupení od uvedené smlouvy. Poplatek za využití povoleného debetu ve výši 90 Kč x 6 měsíců činí 540 Kč. Částka je pak ponížena částka o splátku ve výši 1 Kč. Dále dne 26. 7. 2024 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o povoleném debetu č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":", na jejímž základě byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně peněžní prostředky spolu se sjednaným úrokem ve výši 21,90 %. Žalovaný byl oprávněn úvěr průběžně čerpat a také byl oprávněn jej kdykoliv částečně nebo zcela splatit. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně dne 15. 5. 2025 zesplatnila. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil splátky ve výši 512,78 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 byla pohledávka postoupena na společnost I-Xon a. s. a následně dne 6. 11. 2025 na žalobkyni. Žalovaná částka ze shora uvedené smlouvy o povoleném debetu a smlouvy o poskytování bankovních služeb se skládá z jistiny ve výši 20 000 Kč, poplatku za využití povoleného debetu ve výši 539 Kč a příslušenství.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalobkyně v doplnění žaloby ze dne 11. 9. 2026 uvedla, že co se týče posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením první smlouvy o úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně tuto posoudila v souladu se svou zákonnou povinností, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a vyhledání informacích v SOLUS, bankovních i nebankovních registrech.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Ze smlouvy ze dne 24. 7. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému zřídit běžný účet č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":" a poskytovat služby s ním související.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Ze žádosti ze dne 26. 7. 2024 soud zjistil, že žalovaný požadoval po právní předchůdkyní žalobkyně kontokorentní úvěr ve výši 20 000 Kč, přičemž uvedl, že je svobodný, typ bydlení jiné, vzdělání má základní, je zaměstnaný s čistým příjmem 27 000 Kč a deklarovanými výdaji na bydlení ve výši 7 000 Kč měsíčně a výdaji na živobytí ve výši 3 000 Kč měsíčně. Banka uvedený úvěr schválila s úrokovou sazbou 21,9 %.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Z návrhu na uzavření smlouvy o povoleném debetu č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" soud zjistil, že jejím předmětem bylo poskytnutí povoleného debetu ve výši 20 000 Kč s úrokem ve výši 21,9 %. Součástí bylo rovněž stanovení poplatku za využití povoleného debetu v daném měsíci ve výši 90 Kč a poplatek za zaslání upomínky ve výši 499 Kč. RPSN činilo 31,7 %.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o povoleném debetu č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně návrh bezvýhradně akceptovala a uzavřela jej za podmínek stanovených v návrhu smlouvy o povoleném debetu (viz bod 6. odůvodnění tohoto rozsudku).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Z mimořádného výpisu z účtu č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" soud zjistil, že žalovaný čerpal povolený debet ve dnech 26. 7. 2024 a 27. 7. 2024, a to částkami 200 Kč, 9 800 Kč, 3 000 Kč, 2 000 Kč, 1 000 Kč a 4 000 Kč, tj. celkem 20 000 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2025, z její přílohy, kterou tvoří seznam postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a spol. I-Xon se dohodly na postoupení pohledávek ze shora uvedené úvěrové smlouvy za žalovaným.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 6. 11. 2025, z její přílohy, kterou tvoří seznam postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek soud zjistil, že spol. I-Xon a","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně se dohodly na postoupení pohledávek ze shora uvedené úvěrové smlouvy za žalovaným.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Z dalších shora neuvedených důkazů nebylo pro věc zjištěno nic podstatného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., a žalovaným byla dne 24. 7. 2024 uzavřena smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb, na jejímž základě byl žalovanému zřízen a veden běžný účet č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":". Následně dne 26. 7. 2024 požádal žalovaný o poskytnutí kontokorentního úvěru ve výši 20 000 Kč, který mu byl právní předchůdkyní žalobkyně schválen s úrokovou sazbou 21,9 % ročně. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně sdělil údaje o své osobní a majetkové situaci, konkrétně že je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem ve výši 27 000 Kč, přičemž jeho deklarované pravidelné měsíční výdaje činily 7 000 Kč na bydlení a 3 000 Kč na živobytí. Na základě těchto údajů právní předchůdkyně žalobkyně žádost žalovaného o úvěr schválila. Žalovaný následně čerpal poskytnutý úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč. Své povinnosti ze smlouvy však řádně neplnil, v důsledku čehož právní předchůdkyně žalobkyně dne 15. 5. 2025 přistoupila k zesplatnění úvěru. Současně na běžném účtu žalovaného vznikl nepovolený debetní zůstatek, pro který právní předchůdkyně žalobkyně dne 9. 9. 2025 od smlouvy o poskytování bankovních služeb odstoupila. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil splátky ve výši 512,78 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 postoupena spol. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 11. 2025 na žalobkyni.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Uzavřená smlouvy jeví znaky smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Jelikož shora uvedená smlouva žalovaný neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti a uzavřel je jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., vztahuje se na věc i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Dle § 75 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném ke dni uzavření smluv, neplatná, spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka, považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od 29. 5. 2022 je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, usnesení Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. 14 VSOL 58/2018-80, č.j. 1 ICm 1382/2017, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 53 ICm 3291/2018-22, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015 – 39 či rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 28 Co 279/2020- 167, v podrobnostech, zejména s ohledem na formulaci požadavku ověření skutečností uvedených spotřebitelem, pak soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění uvedených rozhodnutí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného nedostatečným způsobem, čímž porušila § 86 z. s. ú., neboť vycházela pouze z informací poskytnutých spotřebitelem a informací z bankovních a nebankovních registrů, proto je shora uvedená smlouva neplatná. Právní předchůdkyně žalobkyně příjem tvrzený žalovaným a jeho výdaje nikterak neověřila (výpisem z účtu, pracovní smlouvu, nájemní smlouvou etc.). Přiložený výpis z bankovního účtu se týká toliko období po poskytnutí kontokorentního úvěru. S ohledem na neplatnost smlouvy je tak namístě uzavřít, že předmětnou částku vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil, je proto povinen částku, o kterou se bezdůvodně obohatil, dle § 2991 o. z. vrátit. Předmětná pohledávka byla dle § 1879 o. z. postoupena na žalobkyni v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Ohledně vydání bezdůvodného obohacení ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. obsahuje zvláštní úpravu, když stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Ze slovní i systematické konstrukce tohoto ustanovení plyne, že zákonodárce upravil splatnost vrácení jistiny odlišně od obecné úpravy (§ 1958 odst. 2 o. z.), a tím vytvořil lex specialis, který má přednost před obecnými pravidly o splatnosti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 tuto lex specialis povahu § 87 z. s. ú. nezaokrouhluje pouhým komentářem, nýbrž ji činí jádrem svého výkladu: „…ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.“. Tuto distinkci Nejvyšší soud aplikoval konkrétně tak, že zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, které přiznávalo úroky z prodlení již od výzvy, a věc vrátil k dalšímu řízení s tím, že splatnost a možné prodlení musí být posuzovány v režimu § 87 z. s. ú.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Z citovaného rozhodnutí vyplývá zjevný právní důsledek, že pokud zákon stanoví vrácení jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele, nelze připustit, aby věřitel jednostrannou výzvou (bez dalšího obsahového a faktického přezkumu) sám určoval tuto dobu v situaci, kdy smlouva byla pro porušení informačních či jiných povinností při poskytnutí úvěru prohlášena za absolutně neplatnou. Přijetí opačného výkladu by neutralizovalo ochranný a odrazující účinek § 87 z. s. ú. — tj. sankční funkci absolutní neplatnosti — neboť věřitel, i když porušil povinnost posoudit úvěruschopnost, by mohl pouhou výzvou uplatnit svůj nárok včetně příslušenství a tím prakticky obejít zákonnou sankci. Tento přístup by tedy byl v rozporu s účelem zákona.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Argumentaci, že § 1958 odst. 2 o. z. (tj. obecné pravidlo: při neurčené době plnění může věřitel požadovat plnění ihned, a splatnost tedy „naskočí“ uplynutím lhůty stanovené věřitelem ve výzvě) má přednost, je v zásadě procesně i systematicky nesprávný tam, kde platí lex specialis. Obecná norma slouží pouze subsidiárně; pokud zvláštní norma určuje jinak způsob vzniku splatnosti, musejí mít soudy přednostní ohled na zvláštní úpravu. Samotné tvrzení, že spotřebitel „neprokázal, že mu nebylo v možnostech jistinu vrátit“, a proto má být považováno za přijatelné, že výzva vytvořila splatnost, nelze bez dalšího procesního a faktického přezkumu akceptovat. Břemeno tvrzení může sice spočívat na dlužníkovi, avšak pasivita dlužníka nesmí vést k tomu, že soud zruší nebo významně oslabí zákonnou ochranu slabší strany. Znění § 87 z. s. ú. a již ustálená judikatura citovaná výše zavazuje soud k ex officio přihlédnutí k neplatnosti a k posouzení doby přiměřené možnostem dlužníka; toto nelze obejít formální konstrukcí „výzva k plnění dle absolutně neplatné úvěrové smlouvy = splatnost bezdůvodného obohacení a současně automatický vznik nároku na příslušenství (úrok z prodlení)“. Pasivita účastníka – spotřebitele, jakožto slabší strany nesmí být vykoupena tím, že soud sám vypustí zákonné povinnosti ochranného charakteru a bude přehlížet ochranu stanovenou v § 87 z. s. ú. s odkazem na pasivitu žalovaného spotřebitele.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Soudní dvůr EU v řadě rozhodnutí tuto zásadu aktivní ochrany spotřebitele rovněž potvrdil. V rozhodnutí OPR-Finance (C-679/18) Soudní dvůr zdůraznil, že vnitrostátní soudy mají povinnost z úřední povinnosti v rámci normy směrnice přezkoumat, zda byla splněna povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost, a že sankce za její porušení musí být efektivní a odrazující; Soudní dvůr opakovaně varoval před procedurálními překážkami, které by efektivitu sankcí eliminovaly. V této souvislosti je rozhodující, že členské státy nemohou ponechat spotřebitele v takové pozici, že by jeho ochrana mohla být obejita formální účinností jednostranného úkonu věřitele. Dále rozhodnutí Home Credit (C-42/15) a následná linie potvrzují (i v českém prostředí) princip soudního aktivního přezkumu povinností věřitele v předsmluvní fázi. Tyto zásahy Soudního dvora podtrhují, že aplikace § 87 z. s. ú. musí mít reálnou efektivitu a nesmí být obcházena výzvami, které by zamezily účinné ochraně spotřebitele. Vzetí lhůty stanovené věřitelem jakožto lhůty v možnostech spotřebitele, protože se proti tomuto neohradil, je dle soudu v rozporu s uvedenou judikaturou i právním řádem. V situaci, kdy v řízení nebyly zjištěny žádné relevantní informace o platebních možnostech dlužníka, nelze tvrdit, že jakákoli lhůta uvedená ve výzvě je přiměřená (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Co se týče přiznání úroků z prodlení uplatněných podle § 1970 o. z. jakožto automaticky plynoucí z právní povahy bezdůvodného obohacení, i zde platí, že pokud je ex lege stanovena zvláštní doba splatnosti (viz § 87 z. s. ú.), nelze obecná pravidla o příslušenství aplikovat bez přihlédnutí ke zvláštnímu režimu. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 explicitně potvrdil, že nárok na úroky z prodlení vzniká až v okamžiku prodlení spotřebitele v době určené § 87 z. s. ú.; před tímto okamžikem nelze přiznávat úroky z prodlení, aniž by tím byla podkopána funkce sankce obsažené v § 87 z. s. ú. Shodný závěr ohledně vzniku nároku na úroky z prodlení vyplývá i z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 4. 2026, sp. zn. 84 Co 36/2026: „Z ust. § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 z. s. ú. vyplývá, že v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné pro porušení povinnosti věřitele před poskytnutím úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je spotřebitel povinen vrátit získané bezdůvodné obohacení v podobě jistiny úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové lhůtě stanovené buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Prostou výzvou k plnění splatnost dluhu v tomto případě vyvolat nelze. Pokud zde nebyla nová dohoda o splatnosti ani tvrzena, bylo na okresním soudu, aby rozhodl o splácení jistiny (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 a ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 101/2023, publikovaný pod č. R 57/2024 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Proto se žalovaná nemůže dostat do prodlení dříve, není-li jiné dohody mezi dlužníkem a věřitelem, než marně uplyne lhůta k plnění určená v souladu s § 87 odst. 1 větou třetí z. s. ú. v soudním rozhodnutí.“.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. Konečně je třeba zmínit, že praxe evropských soudů, a zvlášť Soudního dvora EU, nevyžaduje a ani nedoporučuje rigidní formalismus, který by umožnil věřiteli svými jednostrannými akty neutralizovat účinek ochranných norem. Naopak Soudní dvůr v kauzách vztahujících se k implementaci směrnice o spotřebitelských úvěrech opakovaně poukázal na nutnost aktivního role národních soudů při zkoumání souladu s předsmluvními povinnostmi a na to, že sankce musí být „efektivní, přiměřené a odrazující“. To v praxi znamená poskytnout spotřebiteli reálnou ochranu — tedy i reálnou možnost, že soud v případě sporné splatnosti určí dobu vrácení a teprve po marném uplynutí této doby může běžet prodlení a s ním příslušenství. V tomto smyslu jsou rozhodnutí SDEU (C-679/18 OPR-Finance; C-42/15 Home Credit a další) plně koherentní s výkladem Nejvyššího soudu. Lze tedy uzavřít, že pokud nedošlo k dohodě mezi věřitelem a spotřebitelem o lhůtě k vrácení bezdůvodného obohacení, nebo není lhůta stanovená věřitelem označena jako nesporně přiměřená, je na soudu, aby tuto lhůtu stanovil a až od uplynutí lhůty stanovené soudem náleží věřiteli úroky z prodlení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. Za stávajícího stavu řízení nelze žalobkyni přiznat příslušenství, tedy ani úroky z prodlení. Nárok na úroky z prodlení může být případně přiznán až poté, co soud podle § 87 odst. 2 z. s. ú. určí dobu přiměřenou možnostem spotřebitele a po marném uplynutí této doby.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. Jelikož žalovaný byl v řízení nečinný, soud neučinil k možnostem žalovaného vrátit žalobkyni dluh žádné skutkové zjištění, a proto stanovil lhůtu k plnění žalovanému ihned a povinnost uhradit dluh žalovanému uložil v obecné třídenní pariční lhůtě. Takový postup odpovídá jak právní úpravě § 87 z. s. ú. a výkladu Nejvyššího soudu (sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), tak zásadám ochrany spotřebitele stanoveným judikaturou Soudního dvora EU (C-679/18, C-42/15 a další).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"30. Vzhledem k uvedeným skutečnostem dospěl soud k závěru, že žalobkyně má právo na vrácení jistiny ve výši 19 487,22 Kč (z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z. ve spojení s § 87 z. s. ú.), když právní předchůdkyně žalobkyně na základě shora uvedeného smlouvy poskytla","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému kontokorentní úvěr, který žalovaný vyčerpal do částky ve výši 20 000 Kč, z čehož žalovaný podle tvrzení žalobkyně zaplatil celkem 512,78 Kč, a proto jí jistinu výrokem I. přiznal. Přiměřenou lhůtu k vrácení určil ve standardní lhůtě tří dnů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"31. Žalobkyni nelze rovněž přiznat poplatek za využití povoleného debetu ve výši 539 Kč ani shora specifikované příslušenství. Uvedený poplatek představuje náklad bezprostředně spojený s poskytnutím a čerpáním povoleného debetu, tedy se samotným spotřebitelským úvěrem. Nebýt poskytnutí povoleného debetu, nevznikla by žalovanému povinnost tento poplatek hradit. Jde proto o náklad spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jehož úhrady se věřitel nemůže úspěšně domáhat, neprokázal-li řádné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Proto ve zbytku soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Ke dni vyhlášení rozsudku činila hodnota uplatněného nároku včetně kapitalizovaného příslušenství celkem 27 837,03 Kč. Tato částka sestává z jistiny 20 000 Kč, poplatku ve výši 539 Kč, již uplatněného kapitalizovaného úroku 2 386,90 Kč, úroku ve výši 21,9 % ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 17. 10. 2025 do 17. 1. 2026 ve výši 1 104 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 17. 10. 2025 do 18. 9. 2026 ve výši 2 209,32 Kč a dále zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 18. 1. 2026 do 18. 9. 2026 ve výši 1 597,81 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"33. Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 19 487,22 Kč, tedy v rozsahu 70 %, a neúspěšná ohledně částky 8 349,81 Kč, tedy v rozsahu 30 %. Její čistý procesní úspěch tak činil 40 %. Účelně vynaložené náklady žalobkyně činily celkem 2 637 Kč a sestávaly ze soudního poplatku 822 Kč, odměny advokáta 1 200 Kč za tři úkony právní služby po 400 Kč podle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 2 advokátního tarifu, tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a náhrady DPH ve výši 315 Kč. Po zohlednění poměru úspěchu a neúspěchu soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 055,05 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 20 539 Kč s přísl. Uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností , právnická osoba, .) a žalovanou (dále jen jako „žalovaný“) byla dne 24. 7. 2024 uzavřena smlouva o poskytování služeb bankovních a dalších, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala zřídit a vést bankovní účet č. , hodnota,  a žalovaný se zavázal za poskytnuté služby zaplatit poplatky dle ceníku. Z důvodu nepovoleného debetního zůstatku (viz dále) banka dne 9. 9. 2025 přistoupila k odstoupení od uvedené smlouvy. Poplatek za využití povoleného debetu ve výši 90 Kč x 6 měsíců činí 540 Kč. Částka je pak ponížena částka o splátku ve výši 1 Kč. Dále dne 26. 7. 2024 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o povoleném debetu č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně peněžní prostředky spolu se sjednaným úrokem ve výši 21,90 %. Žalovaný byl oprávněn úvěr průběžně čerpat a také byl oprávněn jej kdykoliv částečně nebo zcela splatit. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně dne 15. 5. 2025 zesplatnila. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil splátky ve výši 512,78 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 byla pohledávka postoupena na společnost I-Xon a. s. a následně dne 6. 11. 2025 na žalobkyni. Žalovaná částka ze shora uvedené smlouvy o povoleném debetu a smlouvy o poskytování bankovních služeb se skládá z jistiny ve výši 20 000 Kč, poplatku za využití povoleného debetu ve výši 539 Kč a příslušenství.2. Žalobkyně v doplnění žaloby ze dne 11. 9. 2026 uvedla, že co se týče posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením první smlouvy o úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně tuto posoudila v souladu se svou zákonnou povinností, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a vyhledání informacích v SOLUS, bankovních i nebankovních registrech.3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.4. Ze smlouvy ze dne 24. 7. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému zřídit běžný účet č. , č. účtu,  a poskytovat služby s ním související.5. Ze žádosti ze dne 26. 7. 2024 soud zjistil, že žalovaný požadoval po právní předchůdkyní žalobkyně kontokorentní úvěr ve výši 20 000 Kč, přičemž uvedl, že je svobodný, typ bydlení jiné, vzdělání má základní, je zaměstnaný s čistým příjmem 27 000 Kč a deklarovanými výdaji na bydlení ve výši 7 000 Kč měsíčně a výdaji na živobytí ve výši 3 000 Kč měsíčně. Banka uvedený úvěr schválila s úrokovou sazbou 21,9 %.6. Z návrhu na uzavření smlouvy o povoleném debetu č. , hodnota,  soud zjistil, že jejím předmětem bylo poskytnutí povoleného debetu ve výši 20 000 Kč s úrokem ve výši 21,9 %. Součástí bylo rovněž stanovení poplatku za využití povoleného debetu v daném měsíci ve výši 90 Kč a poplatek za zaslání upomínky ve výši 499 Kč. RPSN činilo 31,7 %.7. Z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o povoleném debetu č. , hodnota,  soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně návrh bezvýhradně akceptovala a uzavřela jej za podmínek stanovených v návrhu smlouvy o povoleném debetu (viz bod 6. odůvodnění tohoto rozsudku).8. Z mimořádného výpisu z účtu č. , hodnota,  soud zjistil, že žalovaný čerpal povolený debet ve dnech 26. 7. 2024 a 27. 7. 2024, a to částkami 200 Kč, 9 800 Kč, 3 000 Kč, 2 000 Kč, 1 000 Kč a 4 000 Kč, tj. celkem 20 000 Kč.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2025, z její přílohy, kterou tvoří seznam postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a spol. I-Xon se dohodly na postoupení pohledávek ze shora uvedené úvěrové smlouvy za žalovaným.10. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 6. 11. 2025, z její přílohy, kterou tvoří seznam postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek soud zjistil, že spol. I-Xon ažalobkyně se dohodly na postoupení pohledávek ze shora uvedené úvěrové smlouvy za žalovaným.11. Z dalších shora neuvedených důkazů nebylo pro věc zjištěno nic podstatného.12. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.13. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., a žalovaným byla dne 24. 7. 2024 uzavřena smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb, na jejímž základě byl žalovanému zřízen a veden běžný účet č. , č. účtu, . Následně dne 26. 7. 2024 požádal žalovaný o poskytnutí kontokorentního úvěru ve výši 20 000 Kč, který mu byl právní předchůdkyní žalobkyně schválen s úrokovou sazbou 21,9 % ročně. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně sdělil údaje o své osobní a majetkové situaci, konkrétně že je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem ve výši 27 000 Kč, přičemž jeho deklarované pravidelné měsíční výdaje činily 7 000 Kč na bydlení a 3 000 Kč na živobytí. Na základě těchto údajů právní předchůdkyně žalobkyně žádost žalovaného o úvěr schválila. Žalovaný následně čerpal poskytnutý úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč. Své povinnosti ze smlouvy však řádně neplnil, v důsledku čehož právní předchůdkyně žalobkyně dne 15. 5. 2025 přistoupila k zesplatnění úvěru. Současně na běžném účtu žalovaného vznikl nepovolený debetní zůstatek, pro který právní předchůdkyně žalobkyně dne 9. 9. 2025 od smlouvy o poskytování bankovních služeb odstoupila. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil splátky ve výši 512,78 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 postoupena spol. , Anonymizováno,  a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 11. 2025 na žalobkyni.14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně.15. Uzavřená smlouvy jeví znaky smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.16. Jelikož shora uvedená smlouva žalovaný neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti a uzavřel je jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., vztahuje se na věc i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Dle § 75 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném ke dni uzavření smluv, neplatná, spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.17. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.18. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka, považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od 29. 5. 2022 je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.19. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, usnesení Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. 14 VSOL 58/2018-80, č.j. 1 ICm 1382/2017, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 53 ICm 3291/2018-22, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015 – 39 či rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 28 Co 279/2020- 167, v podrobnostech, zejména s ohledem na formulaci požadavku ověření skutečností uvedených spotřebitelem, pak soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění uvedených rozhodnutí.20. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného nedostatečným způsobem, čímž porušila § 86 z. s. ú., neboť vycházela pouze z informací poskytnutých spotřebitelem a informací z bankovních a nebankovních registrů, proto je shora uvedená smlouva neplatná. Právní předchůdkyně žalobkyně příjem tvrzený žalovaným a jeho výdaje nikterak neověřila (výpisem z účtu, pracovní smlouvu, nájemní smlouvou etc.). Přiložený výpis z bankovního účtu se týká toliko období po poskytnutí kontokorentního úvěru. S ohledem na neplatnost smlouvy je tak namístě uzavřít, že předmětnou částku vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil, je proto povinen částku, o kterou se bezdůvodně obohatil, dle § 2991 o. z. vrátit. Předmětná pohledávka byla dle § 1879 o. z. postoupena na žalobkyni v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek.21. Ohledně vydání bezdůvodného obohacení ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. obsahuje zvláštní úpravu, když stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrhněkteré ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Ze slovní i systematické konstrukce tohoto ustanovení plyne, že zákonodárce upravil splatnost vrácení jistiny odlišně od obecné úpravy (§ 1958 odst. 2 o. z.), a tím vytvořil lex specialis, který má přednost před obecnými pravidly o splatnosti.22. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 tuto lex specialis povahu § 87 z. s. ú. nezaokrouhluje pouhým komentářem, nýbrž ji činí jádrem svého výkladu: „…ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.“. Tuto distinkci Nejvyšší soud aplikoval konkrétně tak, že zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, které přiznávalo úroky z prodlení již od výzvy, a věc vrátil k dalšímu řízení s tím, že splatnost a možné prodlení musí být posuzovány v režimu § 87 z. s. ú.23. Z citovaného rozhodnutí vyplývá zjevný právní důsledek, že pokud zákon stanoví vrácení jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele, nelze připustit, aby věřitel jednostrannou výzvou (bez dalšího obsahového a faktického přezkumu) sám určoval tuto dobu v situaci, kdy smlouva byla pro porušení informačních či jiných povinností při poskytnutí úvěru prohlášena za absolutně neplatnou. Přijetí opačného výkladu by neutralizovalo ochranný a odrazující účinek § 87 z. s. ú. — tj. sankční funkci absolutní neplatnosti — neboť věřitel, i když porušil povinnost posoudit úvěruschopnost, by mohl pouhou výzvou uplatnit svůj nárok včetně příslušenství a tím prakticky obejít zákonnou sankci. Tento přístup by tedy byl v rozporu s účelem zákona.24. Argumentaci, že § 1958 odst. 2 o. z. (tj. obecné pravidlo: při neurčené době plnění může věřitel požadovat plnění ihned, a splatnost tedy „naskočí“ uplynutím lhůty stanovené věřitelem ve výzvě) má přednost, je v zásadě procesně i systematicky nesprávný tam, kde platí lex specialis. Obecná norma slouží pouze subsidiárně; pokud zvláštní norma určuje jinak způsob vzniku splatnosti, musejí mít soudy přednostní ohled na zvláštní úpravu. Samotné tvrzení, že spotřebitel „neprokázal, že mu nebylo v možnostech jistinu vrátit“, a proto má být považováno za přijatelné, že výzva vytvořila splatnost, nelze bez dalšího procesního a faktického přezkumu akceptovat. Břemeno tvrzení může sice spočívat na dlužníkovi, avšak pasivita dlužníka nesmí vést k tomu, že soud zruší nebo významně oslabí zákonnou ochranu slabší strany. Znění § 87 z. s. ú. a již ustálená judikatura citovaná výše zavazuje soud k ex officio přihlédnutí k neplatnosti a k posouzení doby přiměřené možnostem dlužníka; toto nelze obejít formální konstrukcí „výzva k plnění dle absolutně neplatné úvěrové smlouvy = splatnost bezdůvodného obohacení a současně automatický vznik nároku na příslušenství (úrok z prodlení)“. Pasivita účastníka – spotřebitele, jakožto slabší strany nesmí být vykoupena tím, že soud sám vypustí zákonné povinnosti ochranného charakteru a bude přehlížet ochranu stanovenou v § 87 z. s. ú. s odkazem na pasivitu žalovaného spotřebitele.25. Soudní dvůr EU v řadě rozhodnutí tuto zásadu aktivní ochrany spotřebitele rovněž potvrdil. V rozhodnutí OPR-Finance (C-679/18) Soudní dvůr zdůraznil, že vnitrostátní soudy mají povinnost z úřední povinnosti v rámci normy směrnice přezkoumat, zda byla splněna povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost, a že sankce za její porušení musí být efektivní a odrazující; Soudní dvůr opakovaně varoval před procedurálními překážkami, které by efektivitu sankcí eliminovaly. V této souvislosti je rozhodující, že členské státy nemohou ponechat spotřebitele v takové pozici, že by jeho ochrana mohla být obejita formální účinností jednostranného úkonu věřitele. Dále rozhodnutí Home Credit (C-42/15) a následná linie potvrzují (i v českém prostředí) princip soudního aktivního přezkumu povinností věřitele v předsmluvní fázi. Tyto zásahy Soudního dvora podtrhují, že aplikace § 87 z. s. ú. musí mít reálnou efektivitu a nesmí být obcházena výzvami, které by zamezily účinné ochraně spotřebitele. Vzetí lhůty stanovené věřitelem jakožto lhůty v možnostech spotřebitele, protože se proti tomuto neohradil, je dle soudu v rozporu s uvedenou judikaturou i právním řádem. V situaci, kdy v řízení nebyly zjištěny žádné relevantní informace o platebních možnostech dlužníka, nelze tvrdit, že jakákoli lhůta uvedená ve výzvě je přiměřená (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).26. Co se týče přiznání úroků z prodlení uplatněných podle § 1970 o. z. jakožto automaticky plynoucí z právní povahy bezdůvodného obohacení, i zde platí, že pokud je ex lege stanovena zvláštní doba splatnosti (viz § 87 z. s. ú.), nelze obecná pravidla o příslušenství aplikovat bez přihlédnutí ke zvláštnímu režimu. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 explicitně potvrdil, že nárok na úroky z prodlení vzniká až v okamžiku prodlení spotřebitele v době určené § 87 z. s. ú.; před tímto okamžikem nelze přiznávat úroky z prodlení, aniž by tím byla podkopána funkce sankce obsažené v § 87 z. s. ú. Shodný závěr ohledně vzniku nároku na úroky z prodlení vyplývá i z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 4. 2026, sp. zn. 84 Co 36/2026: „Z ust. § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 z. s. ú. vyplývá, že v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné pro porušení povinnosti věřitele před poskytnutím úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je spotřebitel povinen vrátit získané bezdůvodné obohacení v podobě jistiny úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové lhůtě stanovené buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Prostou výzvou k plnění splatnost dluhu v tomto případě vyvolat nelze. Pokud zde nebyla nová dohoda o splatnosti ani tvrzena, bylo na okresním soudu, aby rozhodl o splácení jistiny (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 a ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 101/2023, publikovaný pod č. R 57/2024 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Proto se žalovaná nemůže dostat do prodlení dříve, není-li jiné dohody mezi dlužníkem a věřitelem, než marně uplyne lhůta k plnění určená v souladu s § 87 odst. 1 větou třetí z. s. ú. v soudním rozhodnutí.“.27. Konečně je třeba zmínit, že praxe evropských soudů, a zvlášť Soudního dvora EU, nevyžaduje a ani nedoporučuje rigidní formalismus, který by umožnil věřiteli svými jednostrannými akty neutralizovat účinek ochranných norem. Naopak Soudní dvůr v kauzách vztahujících se k implementaci směrnice o spotřebitelských úvěrech opakovaně poukázal na nutnost aktivního role národních soudů při zkoumání souladu s předsmluvními povinnostmi a na to, že sankce musí být „efektivní, přiměřené a odrazující“. To v praxi znamená poskytnout spotřebiteli reálnou ochranu — tedy i reálnou možnost, že soud v případě sporné splatnosti určí dobu vrácení a teprve po marném uplynutí této doby může běžet prodlení a s ním příslušenství. V tomto smyslu jsou rozhodnutí SDEU (C-679/18 OPR-Finance; C-42/15 Home Credit a další) plně koherentní s výkladem Nejvyššího soudu. Lze tedy uzavřít, že pokud nedošlo k dohodě mezi věřitelem a spotřebitelem o lhůtě k vrácení bezdůvodného obohacení, nebo není lhůta stanovená věřitelem označena jako nesporně přiměřená, je na soudu, aby tuto lhůtu stanovil a až od uplynutí lhůty stanovené soudem náleží věřiteli úroky z prodlení.28. Za stávajícího stavu řízení nelze žalobkyni přiznat příslušenství, tedy ani úroky z prodlení. Nárok na úroky z prodlení může být případně přiznán až poté, co soud podle § 87 odst. 2 z. s. ú. určí dobu přiměřenou možnostem spotřebitele a po marném uplynutí této doby.29. Jelikož žalovaný byl v řízení nečinný, soud neučinil k možnostem žalovaného vrátit žalobkyni dluh žádné skutkové zjištění, a proto stanovil lhůtu k plnění žalovanému ihned a povinnost uhradit dluh žalovanému uložil v obecné třídenní pariční lhůtě. Takový postup odpovídá jak právní úpravě § 87 z. s. ú. a výkladu Nejvyššího soudu (sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), tak zásadám ochrany spotřebitele stanoveným judikaturou Soudního dvora EU (C-679/18, C-42/15 a další).30. Vzhledem k uvedeným skutečnostem dospěl soud k závěru, že žalobkyně má právo na vrácení jistiny ve výši 19 487,22 Kč (z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z. ve spojení s § 87 z. s. ú.), když právní předchůdkyně žalobkyně na základě shora uvedeného smlouvy poskytlažalovanému kontokorentní úvěr, který žalovaný vyčerpal do částky ve výši 20 000 Kč, z čehož žalovaný podle tvrzení žalobkyně zaplatil celkem 512,78 Kč, a proto jí jistinu výrokem I. přiznal. Přiměřenou lhůtu k vrácení určil ve standardní lhůtě tří dnů.31. Žalobkyni nelze rovněž přiznat poplatek za využití povoleného debetu ve výši 539 Kč ani shora specifikované příslušenství. Uvedený poplatek představuje náklad bezprostředně spojený s poskytnutím a čerpáním povoleného debetu, tedy se samotným spotřebitelským úvěrem. Nebýt poskytnutí povoleného debetu, nevznikla by žalovanému povinnost tento poplatek hradit. Jde proto o náklad spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jehož úhrady se věřitel nemůže úspěšně domáhat, neprokázal-li řádné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Proto ve zbytku soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítl.32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Ke dni vyhlášení rozsudku činila hodnota uplatněného nároku včetně kapitalizovaného příslušenství celkem 27 837,03 Kč. Tato částka sestává z jistiny 20 000 Kč, poplatku ve výši 539 Kč, již uplatněného kapitalizovaného úroku 2 386,90 Kč, úroku ve výši 21,9 % ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 17. 10. 2025 do 17. 1. 2026 ve výši 1 104 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 17. 10. 2025 do 18. 9. 2026 ve výši 2 209,32 Kč a dále zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 18. 1. 2026 do 18. 9. 2026 ve výši 1 597,81 Kč.33. Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 19 487,22 Kč, tedy v rozsahu 70 %, a neúspěšná ohledně částky 8 349,81 Kč, tedy v rozsahu 30 %. Její čistý procesní úspěch tak činil 40 %. Účelně vynaložené náklady žalobkyně činily celkem 2 637 Kč a sestávaly ze soudního poplatku 822 Kč, odměny advokáta 1 200 Kč za tři úkony právní služby po 400 Kč podle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 2 advokátního tarifu, tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a náhrady DPH ve výši 315 Kč. Po zohlednění poměru úspěchu a neúspěchu soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 055,05 Kč.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSDC:2026:20.C.193.2026.1","publishedAt":"2026-11-05","decisionAt":"2026-09-30","caseNumber":{"senate":20,"registry":"C","index":193,"year":2026,"pageNumber":25},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Petr","lastName":"Kvapil","titlesAfter":"","function":"samosoudce"},"courtCode":"OSDC","caseResultType":["VYHOVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":"o 20 539 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"2","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"6","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"14b","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"87","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"87","lexNumber":182,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"87","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2395","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NAKLADY_RIZENI","BEZDUVODNE_OBOHACENI","NEPLATNOST_SMLOUVY","LHUTY","DOKAZOVANI","SMLOUVA_O_UVERU","NAHRADA_NAKLADU","EXCES","POSTOUPENI_POHLEDAVKY"]},"styles":[{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}