{"uuid":"48a6ca8d-8b5e-411a-a8fd-6b870bd08f1b","header":[{"texts":[{"text":"ROZSUDEK","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"JMÉNEM REPUBLIKY","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Roberta Ožvalda a soudců JUDr. Ivany Kosové a Mgr. Pavla Přibyla ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČ ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupený advokátem JUDr. Lubomírem Málkem","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem Horní 6, 580 01 Havlíčkův Brod","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupený advokátem Mgr. Petrem Pařilem","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem Škárova 809/16, 612 00 Brno","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 104 136 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o odvolání obou účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 12. 5. 2026, č. j. 17 C 6/2026-61","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu I. stupně se v odstavci I. ve výroku o platební povinnosti žalovaného mění tak, že žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 78 102 Kč s 15% úrokem z prodlení od 21. 10. 2023 do zaplacení se zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Rozsudek soudu I. stupně se v odstavci II. ve výroku o částečném zamítnutí žaloby potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů v částce 48 164,20 Kč k rukám Mgr. Petra Pařila do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu I. stupně se v odstavci I. ve výroku o platební povinnosti žalovaného mění tak, že žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 78 102 Kč s 15% úrokem z prodlení od 21. 10. 2023 do zaplacení se zamítá.II. Rozsudek soudu I. stupně se v odstavci II. ve výroku o částečném zamítnutí žaloby potvrzuje.III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů v částce 48 164,20 Kč k rukám Mgr. Petra Pařila do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Citovaným rozhodnutím soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 78 102 Kč s 15% úrokem z prodlení od 21. 10. 2023 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobu na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 26 034 Kč s 15% úrokem z prodlení od 21. 10. 2023 do zaplacení zamítl. Žalovanému pak uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení 14 825 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalobce se domáhal 2 smluvních pokut ve výši 26 034 Kč a 78 102 Kč za porušení článků VIII. resp. X. pachtovní smlouvy z 8. 4. 2014, kterou uzavřel s otcem žalovaného ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":". Mezi účastníky je nesporné uzavření a obsah této smlouvy, v níž je také dohodnuto, že pokud nebude pachtýř z jakéhokoliv důvodu moci užívat předmět pachtu od 1. 1. 2019, je propachtovatel povinen uhradit pachtýři smluvní pokutu ve výši ročního pachtovného (článek VIII.), a že v případě, že by propachtovatel chtěl pozemek převést na jinou osobu, je povinen nabídnout ho pachtýři, přičemž v případě porušení tohoto ujednání o předkupním právu je povinen pachtýř uhradit smluvní pokutu ve výši trojnásobku ročního pachtovného (článek X. smlouvy). Dále bylo nesporné, že původní vlastník pozemků ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" zemřel, nemovitost získali jeho synové ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" a na základě jejich dohody o vypořádání z 8. 3. 2023 přešlo vlastnické právo k pozemkům, které byly předmětem pachtovní smlouvy, na žalovaného. Žalobce zaslal 29. 3. 2023 oběma dědicům výzvu, ve které byli upozorněni na pachtovní smlouvu a na smluvní pokutu s tím, že jim bylo nabídnuto uzavřít novou pachtovní smlouvu na vyšší pachtovné či pozemky odkoupit. Žalovaný pak 20. 4. 2023 uzavřel kupní smlouvu o prodeji pozemků se společností ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". Soud I. stupně, vycházeje z § 2048 o. z., pak uvádí, že smluvní předkupní právo je dobrovolná dohoda, kdy vlastník věci se zavazuje nabídnout věc ke koupi přednostně konkrétní osobě, pokud se jí rozhodne prodat. V daném případě byla uzavřena dohoda o předkupním právu jako o právu obligačním, které se nezapsalo do katastru nemovitostí a je určeno pouze mezi smluvními stranami. Pokud žalovaný tvrdí, že nevěděl o něm, okresní soud s tím nesouhlasí, protože mu bylo (stejně jako jeho bratrovi) zasláno sdělení o pachtovní smlouvě. Na předkupní právo je nutno aplikovat § 2142 o. z., dle něhož výhrada předkupního práva smrtí dlužníka nezaniká, je-li to ujednáno. Na žalovaného přešlo vlastnické právo k nemovitostem nejprve dědickým rozhodnutím a poté dohodou o vypořádání podílového spoluvlastnictví. Také věta ve smlouvě, že při změně vlastnictví vstupuje nový vlastník do právního vztahu propachtovatele, představuje projev vůle směřující k tomu, aby se povinnost předkupního práva týkala i dědiců. Na žalovaného tedy přešly povinnosti z pachtovní smlouvy, které porušil tím, že pozemky prodal jiné osobě než žalobci. Pro takové jednání byla dohodnuta zcela jednoznačná smluvní pokuta. Pokud jde o smluvní pokutu dle článku VIII. smlouvy, okresní soud toto ujednání nepovažuje za jasné, neboť vymezit smluvní pokutu z důvodu, že pachtýř nebude z jakéhokoliv důvodu moci předmět pachtu užívat, se jeví jako značně neurčité, zneužitelné, a lze souhlasit se žalovaným, že smlouvu nepochybně připravoval žalobce a neurčitost musí vést k jeho tíži. K námitce žalovaného se okresní soud zabýval také otázkou dobrých mravů. Nelze přehlédnout, že žalovaný byl v roce 2023 3x upomínán a pak ještě v únoru 2026 těsně před podáním žaloby, není však z jeho strany doloženo, že by na tyto výzvy jakýmkoliv způsobem reagoval. Pokud se tedy dovolává nečinnosti žalobce, lze to vztáhnout i na jeho jednání. Okresní soud tak vyhověl žalobě co do zaplacení 78 102 Kč, zatímco co do 26 034 Kč žalobu zamítl pro neurčitost smluvní pokuty.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalobce, který nesouhlasí s výrokem o částečném zamítnutí žaloby. S odkazem na § 553 a 556 o. z. a na odmítnutí formalistického přístupu při výkladu právních jednání Nejvyšším soudem (např. rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 1693/2021) namítá, že ohledně ujednání o smluvní pokutě v článku VIII. smlouvy v zásadě nebyl proveden žádný výklad. Přitom již z jazykového výkladu je zřejmé, jaká povinnost je utvrzována (povinnost umožnit užívání předmětu pachtu) a na jaké porušení je povinnost k zaplacení smluvní pokuty vázána (porušení povinnosti umožnit užívání předmětu pachtu). Tento výklad podporuje i účel právního jednání, který byl ve smlouvě opakovaně vyjádřen a jímž je zemědělská činnost pachtýře. Odpovědnost za porušení uvedené povinnosti má objektivní charakter, takže není významné, z jakého důvodu nebyla povinnost splněna. Vzhledem k tomu žalobce žádal v prvé řadě změnu napadeného rozsudku tak, aby žalobě bylo také co do částky 26 034 Kč s příslušenstvím vyhověno.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Rozsudek byl napaden včasným odvoláním také ze strany žalovaného, který nesouhlasí s výrokem o své platební povinnosti. Za zásadní otázku pokládá výklad podmínek pro přechod předkupního práva dle § 2142 o. z. Toto ustanovení dle něho vyžaduje výslovné ujednání, že povinnost z předkupního práva zavazuje i dědice dlužníka, pokud má přejít na dědice (k tomu cituje komentář z publikace Občanský zákoník. Vybraná ustanovení, 1. vydání C. H. Beck 2025). Jde o výjimku při nabytí věci děděním, takže zákon stanovuje přísnější formální požadavek na odchýlení se od zákonného pravidla. Takový výslovný a jednoznačný projev vůle zde ale chybí. Pokud soud I. stupně odkazuje na článek X. odst. 3 pachtovní smlouvy o tom, že nový vlastník vstupuje do právního postavení propachtovatele, není zde nijak předkupní právo zmíněno. Požadavek na výslovný projev vůle nelze překlenout zopakováním obecného principu. Proto dle žalovaného předkupní právo zaniklo k okamžiku smrti jeho otce. Vedle toho namítá, že pokud věc zatížená předkupním právem přejde do spoluvlastnictví, může předkupní právo každého dědice vázat maximálně ohledně jeho podílu, přičemž v rámci derivativního převodu na nabyvatele nepřechází povinnost z obligačního předkupního práva kvůli relativitě závazkových vztahů dle § 1759 o. z. Konečně žalovaný namítá, že v průběhu řízení učinil sporným doručení dopisu z března 2023 a výslovně vyloučil, že by mu pachtovní smlouva byla doručena. Pro tvrzení žalobce, že smlouva měla být k dopisu přiložena, chybí důkazy. To okresní soud nijak nezohlednil a jen převzal tvrzení žalobce o tom, že žalovaný měl být se smlouvou seznámen. Z těchto důvodů žalovaný žádal změnu rozsudku tak, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. K odvolání žalobce dodal, že článek VIII. pachtovní smlouvy necílí na porušení povinnosti, ale na objektivní stav. Smluvní pokuta však může být přiznána pouze za porušení konkrétní povinnosti. Výklad užitý žalobcem v odvolání jde proti textu smlouvy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného uvedl, že z výkladu z komentářové literatury nijak neplyne, že ujednání o děditelnosti předkupního práva musí být doslovné, neboť úmysl smluvních stran může plynout i z okolností zřízení předkupního práva. Nelze souhlasit ani s tvrzením, že článek X. odst. 3 pachtovní smlouvy se nedotýká předkupního práva. Toto ujednání je zařazeno pod ten článek smlouvy, který celý řeší otázky související se zřizovaným předkupním právem a postupem pro případ změny vlastníka předmětu pachtu. To lze dovodit také z ujednání o povinnosti propachtovatele informovat nového vlastníka o zatížení předkupním právem. Dle žalobce tak zákonné podmínky plynoucí z § 2142 o. z. byly dodrženy. I kdyby pak přešlo na žalovaného předkupní právo původně jen v rozsahu jeho podílu, po převodu podílu jeho bratra na něj se žalovaný stal právním nástupcem i ohledně tohoto podílu, když dalším převodem povinnost z ujednání o předkupním právu nezanikla. Relativita smluvních vztahů je sice obecným pravidlem závazkového práva, nikoliv však bezvýjimečným, přičemž závaznost plynoucí z § 2142 o. z. je jednou z těchto výjimek. Žalobce doložil odeslání i doručení dopisu z 29. 3. 2026, když dle informací od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" byl dopis již 31. 3. 2026 připraven k vyzvednutí. Dle občanského zákoníku příjemce odpovídá za svou sféru vlivu, je proto odpovědností příjemce, zda se s obsahem zásilky seznámí. I kdyby k ní smlouva nebyla přiložena, na základě obsahu dopisu se mohl sám žalovaný o její znění zajímat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Podle § 212 o. s. ř. přezkoumal odvolací soud napadené rozhodnutí v celém rozsahu a po projednání věci dospěl k následujícím závěrům.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Soud I. stupně postupoval v procesní rovině bezchybně. K důkazním návrhům obou stran pak provedl dokazování v dostatečném rozsahu k tomu, aby věc mohla být právně posouzena. Zásadní skutková zjištění plynou z listin, jejichž obsah byl mezi účastníky nesporný. Co do skutkových zjištění lze tak plně odkázat na odůvodnění napadeného rozhodnutí. V rámci nich soud I. stupně také uzavřel, že dopis zástupce žalobce z 29. 3. 2023 se dostal do dispozice žalovaného (viz § 570 odst. 1 o. z.) a že jeho součástí byla i pachtovní smlouva z 8. 4. 2014. Námitky žalovaného k tomuto nejsou podložené, resp. věrohodné. Pokud žalovaný činí „sporným“ doručení uvedené listiny, okresní soud naprosto správně bez jakýchkoliv pochybností dovodil z podacího archu zástupce žalovaného a ze sledování zásilek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", že zásilka byla odeslána na skutečné bydliště žalovaného (které sám trvale uváděl a uvádí), přičemž pro jeho nezastižení na této adrese mu byla zásilka 31. 3. 2023 uložena k převzetí na poště. Nejeví se pak nikterak věrohodné, proč by součástí toho dopisu nebyla i pachtovní smlouva, která je vlastně předmětem dopisu a která je jednoznačně jako příloha na jeho konci označena. Není potřeba to více řešit, protože v každém případě bylo podstatné především to, že před uzavřením kupní smlouvy již na základě obsahu tohoto dopisu musel žalovaný získat vědomost o existenci pachtovní smlouvy (pokud o ní do té doby nevěděl).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. U nároku na smluvní pokutu dle článku X. pachtovní smlouvy je skutečně stěžejní otázkou, zda předkupní právo dohodnuté v pachtovní smlouvě z 8. 4. 2014 přešlo na žalovaného jako na dědice, přičemž její vyřešení zase závisí na výkladu § 2142 o. z. Soud I. stupně toto ustanovení cituje, žádný podrobnější výklad k němu však neuvádí. Sporným z hlediska dikce tohoto ustanovení je přitom to, zda zákonný předpoklad „je-li to výslovně ujednáno“ vymezený za čárkou tohoto ustanovení se vztahuje na obě hypotézy zakotvené před čárkou tohoto ustanovení nebo jenom na druhou z nich přiléhající k čárce: „Výhrada předkupního práva zavazuje dědice“, resp. „Předkupní právo lze zcizit“. Dřívější odborné právní publikace (např. Občanský zákoník VI, 1. vydání 2014, Hulmák a kol., C. H. Beck, Občanský zákoník, svazek III., Melzer, Tégl, a kol., Leges 2014) rozlišují mezi přechodem práva na dědice (jež nastává automaticky ze zákona) a zcizením práva mezi živými (které vyžaduje výslovné ujednání), přičemž s ohledem na to, že předkupní právo má majetkovou povahu, dovozují, že předkupní právo přechází na dědice automaticky. Odvolací soud však tento právní náhled pokládá za neúplný a nepřesný a dává mu v tom za pravdu aktuální komentářová literatura. Už z hlediska gramatického není dán žádný argument, proč by se věta za čárkou (zde obsahující podmínku) nevztahovala k celému textu tohoto ustanovení před čárkou. V této první části textu totiž není žádné interpunkční znaménko či jiný znak, jež by dával logický důvod k tomu, že podmínka vymezená za čárkou by byla spojena pouze s částí textu před čárkou. Z hlediska pravidel českého pravopisu se v takovém případě text za čárkou obvykle vztahuje na celý text v hlavní větě. Ostatně pokud by se 2 části této věty přehodily, je evidentní, že není důvod k jinému závěru: „Je-li to výslovně ujednáno, výhrada předkupního práva zavazuje dědice a předkupní právo lze zcizit“. Vedle toho z hlediska systematického je nutno poukázat na podobnost v gramatické skladbě s § 2135 odst. 2 o. z. o výhradě zpětné koupě. Také v tomto ustanovení je shodně v části věty za čárkou vymezena podmínka: „Jen je-li to výslovně ujednáno“, přičemž v hlavní části věty jsou opět 2 hypotézy právní normy. Přitom ani dle výše citované odborné literatury (stejně jako další, níže uvedené) není pochyb o tom, že předpoklad o výslovném ujednání se vztahuje u tohoto ustanovení k oběma hypotézám: „Výhrada zpětné koupě zavazuje dědice“, „Právo na zpětnou koupi lze zcizit“. A konečně je třeba uvést, že předkupní právo (stejně jako výhrada zpětné koupě) nebylo a ani v současnosti není institutem, který by byl běžnou součástí závazkových vztahů. Proto ho nelze zařadit mezi práva, které jsou „automaticky“ spojeny s přechodem či převodem vlastnického práva. Ostatně shora zmíněný komentář Občanského zákoníku VI hovoří o tom, že jde o výjimku z obecného principu relativní nepřevoditelnosti závazkových práv. Právě i tento specifický charakter tohoto institutu napovídá, že úmyslem zákonodárce bylo vázat dědice ve vztahu k předkupnímu právu pouze tehdy, pokud to bylo „výslovně ujednáno“. Proto odvolací soud pokládá za logické a správné, pokud je v publikaci Občanský zákoník (2. vydání 2024, J. Petrov a kol. a kol., C. H. Beck) uvedeno, že „zásadně (tj. při absenci výslovného ujednání) povinnost odpovídající předkupnímu právu nepřechází na dědice a právo z předkupního práva nelze zcizit (výraz je-li to výslovně ujednáno se vztahuje na obě situace)“. Shodně s tím navazující literatura – Občanský zákoník. Vybraná ustanovení (1. vydání 2025, Melzer/Tégl a kol., C. H. Beck) uvádějí, že „neujednají-li si proto strany jinak, nezavazuje věcné předkupní právo dědice dlužníka z předkupního práva“, když zákon vychází z úvahy, že „dlužník z předkupního práva zpravidla nezamýšlí omezit na smluvní svobodě i další generaci. Povinnosti z předkupního práva jsou proto dispozitivně pojímány jako povinnosti osobní povahy“, když „závěr, že věcné předkupní právo je ve své základní podobě časově neomezené, by byl rovněž z právně komparativního hlediska výjimečný“. V návaznosti na to tudíž platí, že pokud se strany chtějí od zákona odchýlit, musejí tak učinit „výslovně“. Ujednání o děditelnosti proto musí být vyjádřeno jednoznačným a jasným způsobem. Požadavek výslovnosti neznamená, že by strany musely použít slova „zcizení“, „dědění“ nebo odkázat na konkrétní zákonné ustanovení. Připuštění zcizitelnosti lze dovodit i z okolností zřízení předkupního práva, které však musí být obzvlášť jednoznačné (k tomu viz posledně citovaná publikace).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Tyto právní závěry pro danou věc znamenají, že v pachtovní smlouvě z 8. 4. 2014 muselo být výslovně ujednáno, že tam dohodnuté předkupní právo přechází i na dědice. Taková vůle smluvních stran však ze znění smlouvy nikterak neplyne. Práva a povinnosti související se sjednaným předkupním právem se v ní vážou pouze k propachtovateli. Nelze se ztotožnit s názorem okresního soudu (který v tom přejímá bez dalšího argumentaci žalobce), že výslovným ujednáním je ta část článku X. smlouvy, dle které při změně vlastnictví vstupuje nový vlastník do právního postavení propachtovatele dle této smlouvy. Jedná se totiž pouze o obecné vymezení právního nástupnictví, které přitom plyne bez dalšího ze zákona. Jak bylo výše rozebráno, předkupní právo má stále specifický a výjimečný charakter, takže ho nelze řadit do rámce základních práv a povinností, které se změnou vlastnictví přecházejí. Ostatně pokud by postačoval takový obecný odkaz na právní nástupnictví, byl by vlastně popřen zákonný předpoklad o výslovném ujednání. Pokud žalobce poukazuje na poslední část uvedeného článku smlouvy o povinnosti propachtovatele informovat o změně vlastnictví, jedná se i v tomto případě o základní a obecnou informaci o zatížení pozemků „zemědělským pachtem“, nikoliv o přechodu či převodu předkupního práva, jak tvrdí v odvolacím řízení. Jinými slovy lze shrnout, že v článku X. pachtovní smlouvy není žádným způsobem vyjádřena vůle smluvních stran o tom, aby předkupní právo přešlo ve smyslu § 2142 o. z. na dědice. Takový úmysl jistě může vyplynout také z okolností, za kterých je předkupní právo zřízeno (jak uvádí žalobce). K tomu však již netvrdí žádné konkrétní okolnosti, jež nastaly při uzavírání předmětné smlouvy, z nichž by taková vůle jejich účastníků plynula, když pouze odkazuje na jednotlivé části článku X. pachtovní smlouvy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Ze všech těchto důvodů odvolací soud uzavírá, že není splněna zákonná podmínka o výslovném ujednání o přechodu předkupního práva na dědice dle § 2142 o. z., takže žalobní požadavek na zaplacení smluvní pokuty směřující vůči žalovanému jako právnímu nástupci nemůže být oprávněný. Odvolací soud tak dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku o platební povinnosti žalovaného tak, že se žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 78 102 Kč s příslušenstvím zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Již z dikce § 2048 odst. 1 o. z. plyne, že smluvní pokuta se sjednává „pro případ porušení smluvené povinnosti“. Jak k tomu uvádí shodně odborná literatura, smluvní pokuta má utvrzovat dluh, když dlužník je hrozbou další povinnosti (povinnosti k sankčnímu plnění) více motivován ke splnění prvotní povinnosti, čímž je vyjádřen zvýšený zájem věřitele na náležitém plnění smluvní povinnosti (viz např. Občanský zákoník, 3. vydání 2026, C. H. Beck). Smluvní pokuta může být vázána na porušení jedné konkrétní povinnosti, lze však platně sjednat i smluvní pokutu pro širší okruh povinností, pokud jsou vymezeny určitě a srozumitelně (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 469/2006). V praxi je často dovozována celková neurčitost předmětu zajištění tím, že je použito příliš obecného označení nebo není následně vytvořena část smlouvy, se kterou ujednání o smluvní pokutě počítá. V soudní praxi je vycházeno z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 493/2011, dle něhož je požadavek určitosti vymezení povinností zajištěných smluvní pokutou naplněn i tehdy, budou-li jasně identifikovatelné utvrzené povinnosti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Tyto zákonné požadavky však rovněž u druhého nároku na smluvní pokutu dle čl. VIII. pachtovní smlouvy nejsou naplněny. Byť lze bez jakýchkoliv výhrad souhlasit se žalobcem, že soudy by při výkladu právních jednání neměly postupovat formalisticky, nic to nemění na tom, že rozhodná část předmětného ujednání „pokud nebude pachtýř z jakéhokoliv důvodu moci užívat předmět pachtu“, je z hlediska § 2048 o. z. neurčitá, a to v tom smyslu, že se nevztahuje k žádné ze smluvních povinností. Pokud žalobce v odvolání hovoří o tom, že tato smluvní pokuta je utvrzována k povinnosti „umožnit užívání předmětu pachtu“, povinnost v této podobě není zakotvena v žádném článku smlouvy. Dle čl. III. propachtovatel přenechává pozemky k dočasnému užívání a požívání, čl. IV. vymezuje účel pachtu, čl. V. pak výši a způsob úhrady pachtovného. Naopak je tak možné souhlasit se žalovaným, že čl. VIII. smlouvy nevymezuje konkrétní povinnost propachtovatele, k níž je sjednána smluvní pokuta, ale skutkový stav, který má nastat – nemožnost užívat předmět pachtu. Smluvní pokuta se však ve smyslu § 2048 o. z. musí vztahovat k porušení konkrétní povinnosti (povinnostem). To je důvod, pro který se odvolací soud ztotožňuje s konečným závěrem okresního soudu, že ujednání o smluvní pokutě v čl. VIII. pachtovní smlouvy z 8. 4. 2014 platně nezakládá nárok na ní. Zamítnutí žaloby na zaplacení 26 034 Kč s příslušenstvím je tak správné a v této části byl napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. potvrzen.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Podle § 224 odst. 2 o. s. ř. bylo rozhodováno o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Dle konečného procesního výsledku uspěl v řízení žalovaný, takže mu dle § 142 odst. 1 o. s. ř. vzniklo právo na plnou náhradu nákladů. V řízení před okresním soudem šlo o 3 úkony právní služby po 5 300 Kč, 3 režijní paušály po 450 Kč, ztráta času za 8 půlhodin po 150 Kč (vše dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.), k tomu přistupuje náhrada jízdného 2 088,80 Kč (při spotřebě 7,2 l/100 km a ujetí 250 km). Celkové účelné náklady tak činí 20 538,80 Kč. K tomu přistupuje náhrada DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 4 313,20 Kč. Před okresním soudem tak výše nákladů na straně žalovaného představuje 24 852 Kč. V odvolacím řízení byly provedeny 2 úkony právní služby po 5 300 Kč, k tomu náleží 2 režijní paušály po 450 Kč, ztráta času za 10 půlhodin po 150 Kč a jízdné 3 038,20 Kč (stejná spotřeba, ujeto 341 km). Náklady za právní zastoupení tak jsou 19 406,20 Kč, náhrada DPH činí 3 368 Kč, k tomu přistupuje poplatek z odvolání 3 906 Kč. V odvolacím řízení jsou tak náklady žalovaného 23 312,20 Kč. Celkovou částku 48 164.20 Kč je žalobce povinen zaplatit žalovanému v souladu s § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalovaného do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Citovaným rozhodnutím soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 78 102 Kč s 15% úrokem z prodlení od 21. 10. 2023 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobu na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 26 034 Kč s 15% úrokem z prodlení od 21. 10. 2023 do zaplacení zamítl. Žalovanému pak uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení 14 825 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Žalobce se domáhal 2 smluvních pokut ve výši 26 034 Kč a 78 102 Kč za porušení článků VIII. resp. X. pachtovní smlouvy z 8. 4. 2014, kterou uzavřel s otcem žalovaného , adresa, . Mezi účastníky je nesporné uzavření a obsah této smlouvy, v níž je také dohodnuto, že pokud nebude pachtýř z jakéhokoliv důvodu moci užívat předmět pachtu od 1. 1. 2019, je propachtovatel povinen uhradit pachtýři smluvní pokutu ve výši ročního pachtovného (článek VIII.), a že v případě, že by propachtovatel chtěl pozemek převést na jinou osobu, je povinen nabídnout ho pachtýři, přičemž v případě porušení tohoto ujednání o předkupním právu je povinen pachtýř uhradit smluvní pokutu ve výši trojnásobku ročního pachtovného (článek X. smlouvy). Dále bylo nesporné, že původní vlastník pozemků , Anonymizováno, , Anonymizováno,  , jméno FO,  zemřel, nemovitost získali jeho synové , Jméno žalovaného,  a , právnická osoba,  a na základě jejich dohody o vypořádání z 8. 3. 2023 přešlo vlastnické právo k pozemkům, které byly předmětem pachtovní smlouvy, na žalovaného. Žalobce zaslal 29. 3. 2023 oběma dědicům výzvu, ve které byli upozorněni na pachtovní smlouvu a na smluvní pokutu s tím, že jim bylo nabídnuto uzavřít novou pachtovní smlouvu na vyšší pachtovné či pozemky odkoupit. Žalovaný pak 20. 4. 2023 uzavřel kupní smlouvu o prodeji pozemků se společností , právnická osoba, . Soud I. stupně, vycházeje z § 2048 o. z., pak uvádí, že smluvní předkupní právo je dobrovolná dohoda, kdy vlastník věci se zavazuje nabídnout věc ke koupi přednostně konkrétní osobě, pokud se jí rozhodne prodat. V daném případě byla uzavřena dohoda o předkupním právu jako o právu obligačním, které se nezapsalo do katastru nemovitostí a je určeno pouze mezi smluvními stranami. Pokud žalovaný tvrdí, že nevěděl o něm, okresní soud s tím nesouhlasí, protože mu bylo (stejně jako jeho bratrovi) zasláno sdělení o pachtovní smlouvě. Na předkupní právo je nutno aplikovat § 2142 o. z., dle něhož výhrada předkupního práva smrtí dlužníka nezaniká, je-li to ujednáno. Na žalovaného přešlo vlastnické právo k nemovitostem nejprve dědickým rozhodnutím a poté dohodou o vypořádání podílového spoluvlastnictví. Také věta ve smlouvě, že při změně vlastnictví vstupuje nový vlastník do právního vztahu propachtovatele, představuje projev vůle směřující k tomu, aby se povinnost předkupního práva týkala i dědiců. Na žalovaného tedy přešly povinnosti z pachtovní smlouvy, které porušil tím, že pozemky prodal jiné osobě než žalobci. Pro takové jednání byla dohodnuta zcela jednoznačná smluvní pokuta. Pokud jde o smluvní pokutu dle článku VIII. smlouvy, okresní soud toto ujednání nepovažuje za jasné, neboť vymezit smluvní pokutu z důvodu, že pachtýř nebude z jakéhokoliv důvodu moci předmět pachtu užívat, se jeví jako značně neurčité, zneužitelné, a lze souhlasit se žalovaným, že smlouvu nepochybně připravoval žalobce a neurčitost musí vést k jeho tíži. K námitce žalovaného se okresní soud zabýval také otázkou dobrých mravů. Nelze přehlédnout, že žalovaný byl v roce 2023 3x upomínán a pak ještě v únoru 2026 těsně před podáním žaloby, není však z jeho strany doloženo, že by na tyto výzvy jakýmkoliv způsobem reagoval. Pokud se tedy dovolává nečinnosti žalobce, lze to vztáhnout i na jeho jednání. Okresní soud tak vyhověl žalobě co do zaplacení 78 102 Kč, zatímco co do 26 034 Kč žalobu zamítl pro neurčitost smluvní pokuty.3. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalobce, který nesouhlasí s výrokem o částečném zamítnutí žaloby. S odkazem na § 553 a 556 o. z. a na odmítnutí formalistického přístupu při výkladu právních jednání Nejvyšším soudem (např. rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 1693/2021) namítá, že ohledně ujednání o smluvní pokutě v článku VIII. smlouvy v zásadě nebyl proveden žádný výklad. Přitom již z jazykového výkladu je zřejmé, jaká povinnost je utvrzována (povinnost umožnit užívání předmětu pachtu) a na jaké porušení je povinnost k zaplacení smluvní pokuty vázána (porušení povinnosti umožnit užívání předmětu pachtu). Tento výklad podporuje i účel právního jednání, který byl ve smlouvě opakovaně vyjádřen a jímž je zemědělská činnost pachtýře. Odpovědnost za porušení uvedené povinnosti má objektivní charakter, takže není významné, z jakého důvodu nebyla povinnost splněna. Vzhledem k tomu žalobce žádal v prvé řadě změnu napadeného rozsudku tak, aby žalobě bylo také co do částky 26 034 Kč s příslušenstvím vyhověno.4. Rozsudek byl napaden včasným odvoláním také ze strany žalovaného, který nesouhlasí s výrokem o své platební povinnosti. Za zásadní otázku pokládá výklad podmínek pro přechod předkupního práva dle § 2142 o. z. Toto ustanovení dle něho vyžaduje výslovné ujednání, že povinnost z předkupního práva zavazuje i dědice dlužníka, pokud má přejít na dědice (k tomu cituje komentář z publikace Občanský zákoník. Vybraná ustanovení, 1. vydání C. H. Beck 2025). Jde o výjimku při nabytí věci děděním, takže zákon stanovuje přísnější formální požadavek na odchýlení se od zákonného pravidla. Takový výslovný a jednoznačný projev vůle zde ale chybí. Pokud soud I. stupně odkazuje na článek X. odst. 3 pachtovní smlouvy o tom, že nový vlastník vstupuje do právního postavení propachtovatele, není zde nijak předkupní právo zmíněno. Požadavek na výslovný projev vůle nelze překlenout zopakováním obecného principu. Proto dle žalovaného předkupní právo zaniklo k okamžiku smrti jeho otce. Vedle toho namítá, že pokud věc zatížená předkupním právem přejde do spoluvlastnictví, může předkupní právo každého dědice vázat maximálně ohledně jeho podílu, přičemž v rámci derivativního převodu na nabyvatele nepřechází povinnost z obligačního předkupního práva kvůli relativitě závazkových vztahů dle § 1759 o. z. Konečně žalovaný namítá, že v průběhu řízení učinil sporným doručení dopisu z března 2023 a výslovně vyloučil, že by mu pachtovní smlouva byla doručena. Pro tvrzení žalobce, že smlouva měla být k dopisu přiložena, chybí důkazy. To okresní soud nijak nezohlednil a jen převzal tvrzení žalobce o tom, že žalovaný měl být se smlouvou seznámen. Z těchto důvodů žalovaný žádal změnu rozsudku tak, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. K odvolání žalobce dodal, že článek VIII. pachtovní smlouvy necílí na porušení povinnosti, ale na objektivní stav. Smluvní pokuta však může být přiznána pouze za porušení konkrétní povinnosti. Výklad užitý žalobcem v odvolání jde proti textu smlouvy.5. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného uvedl, že z výkladu z komentářové literatury nijak neplyne, že ujednání o děditelnosti předkupního práva musí být doslovné, neboť úmysl smluvních stran může plynout i z okolností zřízení předkupního práva. Nelze souhlasit ani s tvrzením, že článek X. odst. 3 pachtovní smlouvy se nedotýká předkupního práva. Toto ujednání je zařazeno pod ten článek smlouvy, který celý řeší otázky související se zřizovaným předkupním právem a postupem pro případ změny vlastníka předmětu pachtu. To lze dovodit také z ujednání o povinnosti propachtovatele informovat nového vlastníka o zatížení předkupním právem. Dle žalobce tak zákonné podmínky plynoucí z § 2142 o. z. byly dodrženy. I kdyby pak přešlo na žalovaného předkupní právo původně jen v rozsahu jeho podílu, po převodu podílu jeho bratra na něj se žalovaný stal právním nástupcem i ohledně tohoto podílu, když dalším převodem povinnost z ujednání o předkupním právu nezanikla. Relativita smluvních vztahů je sice obecným pravidlem závazkového práva, nikoliv však bezvýjimečným, přičemž závaznost plynoucí z § 2142 o. z. je jednou z těchto výjimek. Žalobce doložil odeslání i doručení dopisu z 29. 3. 2026, když dle informací od , právnická osoba,  byl dopis již 31. 3. 2026 připraven k vyzvednutí. Dle občanského zákoníku příjemce odpovídá za svou sféru vlivu, je proto odpovědností příjemce, zda se s obsahem zásilky seznámí. I kdyby k ní smlouva nebyla přiložena, na základě obsahu dopisu se mohl sám žalovaný o její znění zajímat.6. Podle § 212 o. s. ř. přezkoumal odvolací soud napadené rozhodnutí v celém rozsahu a po projednání věci dospěl k následujícím závěrům.7. Soud I. stupně postupoval v procesní rovině bezchybně. K důkazním návrhům obou stran pak provedl dokazování v dostatečném rozsahu k tomu, aby věc mohla být právně posouzena. Zásadní skutková zjištění plynou z listin, jejichž obsah byl mezi účastníky nesporný. Co do skutkových zjištění lze tak plně odkázat na odůvodnění napadeného rozhodnutí. V rámci nich soud I. stupně také uzavřel, že dopis zástupce žalobce z 29. 3. 2023 se dostal do dispozice žalovaného (viz § 570 odst. 1 o. z.) a že jeho součástí byla i pachtovní smlouva z 8. 4. 2014. Námitky žalovaného k tomuto nejsou podložené, resp. věrohodné. Pokud žalovaný činí „sporným“ doručení uvedené listiny, okresní soud naprosto správně bez jakýchkoliv pochybností dovodil z podacího archu zástupce žalovaného a ze sledování zásilek , právnická osoba, , že zásilka byla odeslána na skutečné bydliště žalovaného (které sám trvale uváděl a uvádí), přičemž pro jeho nezastižení na této adrese mu byla zásilka 31. 3. 2023 uložena k převzetí na poště. Nejeví se pak nikterak věrohodné, proč by součástí toho dopisu nebyla i pachtovní smlouva, která je vlastně předmětem dopisu a která je jednoznačně jako příloha na jeho konci označena. Není potřeba to více řešit, protože v každém případě bylo podstatné především to, že před uzavřením kupní smlouvy již na základě obsahu tohoto dopisu musel žalovaný získat vědomost o existenci pachtovní smlouvy (pokud o ní do té doby nevěděl).8. U nároku na smluvní pokutu dle článku X. pachtovní smlouvy je skutečně stěžejní otázkou, zda předkupní právo dohodnuté v pachtovní smlouvě z 8. 4. 2014 přešlo na žalovaného jako na dědice, přičemž její vyřešení zase závisí na výkladu § 2142 o. z. Soud I. stupně toto ustanovení cituje, žádný podrobnější výklad k němu však neuvádí. Sporným z hlediska dikce tohoto ustanovení je přitom to, zda zákonný předpoklad „je-li to výslovně ujednáno“ vymezený za čárkou tohoto ustanovení se vztahuje na obě hypotézy zakotvené před čárkou tohoto ustanovení nebo jenom na druhou z nich přiléhající k čárce: „Výhrada předkupního práva zavazuje dědice“, resp. „Předkupní právo lze zcizit“. Dřívější odborné právní publikace (např. Občanský zákoník VI, 1. vydání 2014, Hulmák a kol., C. H. Beck, Občanský zákoník, svazek III., Melzer, Tégl, a kol., Leges 2014) rozlišují mezi přechodem práva na dědice (jež nastává automaticky ze zákona) a zcizením práva mezi živými (které vyžaduje výslovné ujednání), přičemž s ohledem na to, že předkupní právo má majetkovou povahu, dovozují, že předkupní právo přechází na dědice automaticky. Odvolací soud však tento právní náhled pokládá za neúplný a nepřesný a dává mu v tom za pravdu aktuální komentářová literatura. Už z hlediska gramatického není dán žádný argument, proč by se věta za čárkou (zde obsahující podmínku) nevztahovala k celému textu tohoto ustanovení před čárkou. V této první části textu totiž není žádné interpunkční znaménko či jiný znak, jež by dával logický důvod k tomu, že podmínka vymezená za čárkou by byla spojena pouze s částí textu před čárkou. Z hlediska pravidel českého pravopisu se v takovém případě text za čárkou obvykle vztahuje na celý text v hlavní větě. Ostatně pokud by se 2 části této věty přehodily, je evidentní, že není důvod k jinému závěru: „Je-li to výslovně ujednáno, výhrada předkupního práva zavazuje dědice a předkupní právo lze zcizit“. Vedle toho z hlediska systematického je nutno poukázat na podobnost v gramatické skladbě s § 2135 odst. 2 o. z. o výhradě zpětné koupě. Také v tomto ustanovení je shodně v části věty za čárkou vymezena podmínka: „Jen je-li to výslovně ujednáno“, přičemž v hlavní části věty jsou opět 2 hypotézy právní normy. Přitom ani dle výše citované odborné literatury (stejně jako další, níže uvedené) není pochyb o tom, že předpoklad o výslovném ujednání se vztahuje u tohoto ustanovení k oběma hypotézám: „Výhrada zpětné koupě zavazuje dědice“, „Právo na zpětnou koupi lze zcizit“. A konečně je třeba uvést, že předkupní právo (stejně jako výhrada zpětné koupě) nebylo a ani v současnosti není institutem, který by byl běžnou součástí závazkových vztahů. Proto ho nelze zařadit mezi práva, které jsou „automaticky“ spojeny s přechodem či převodem vlastnického práva. Ostatně shora zmíněný komentář Občanského zákoníku VI hovoří o tom, že jde o výjimku z obecného principu relativní nepřevoditelnosti závazkových práv. Právě i tento specifický charakter tohoto institutu napovídá, že úmyslem zákonodárce bylo vázat dědice ve vztahu k předkupnímu právu pouze tehdy, pokud to bylo „výslovně ujednáno“. Proto odvolací soud pokládá za logické a správné, pokud je v publikaci Občanský zákoník (2. vydání 2024, J. Petrov a kol. a kol., C. H. Beck) uvedeno, že „zásadně (tj. při absenci výslovného ujednání) povinnost odpovídající předkupnímu právu nepřechází na dědice a právo z předkupního práva nelze zcizit (výraz je-li to výslovně ujednáno se vztahuje na obě situace)“. Shodně s tím navazující literatura – Občanský zákoník. Vybraná ustanovení (1. vydání 2025, Melzer/Tégl a kol., C. H. Beck) uvádějí, že „neujednají-li si proto strany jinak, nezavazuje věcné předkupní právo dědice dlužníka z předkupního práva“, když zákon vychází z úvahy, že „dlužník z předkupního práva zpravidla nezamýšlí omezit na smluvní svobodě i další generaci. Povinnosti z předkupního práva jsou proto dispozitivně pojímány jako povinnosti osobní povahy“, když „závěr, že věcné předkupní právo je ve své základní podobě časově neomezené, by byl rovněž z právně komparativního hlediska výjimečný“. V návaznosti na to tudíž platí, že pokud se strany chtějí od zákona odchýlit, musejí tak učinit „výslovně“. Ujednání o děditelnosti proto musí být vyjádřeno jednoznačným a jasným způsobem. Požadavek výslovnosti neznamená, že by strany musely použít slova „zcizení“, „dědění“ nebo odkázat na konkrétní zákonné ustanovení. Připuštění zcizitelnosti lze dovodit i z okolností zřízení předkupního práva, které však musí být obzvlášť jednoznačné (k tomu viz posledně citovaná publikace).9. Tyto právní závěry pro danou věc znamenají, že v pachtovní smlouvě z 8. 4. 2014 muselo být výslovně ujednáno, že tam dohodnuté předkupní právo přechází i na dědice. Taková vůle smluvních stran však ze znění smlouvy nikterak neplyne. Práva a povinnosti související se sjednaným předkupním právem se v ní vážou pouze k propachtovateli. Nelze se ztotožnit s názorem okresního soudu (který v tom přejímá bez dalšího argumentaci žalobce), že výslovným ujednáním je ta část článku X. smlouvy, dle které při změně vlastnictví vstupuje nový vlastník do právního postavení propachtovatele dle této smlouvy. Jedná se totiž pouze o obecné vymezení právního nástupnictví, které přitom plyne bez dalšího ze zákona. Jak bylo výše rozebráno, předkupní právo má stále specifický a výjimečný charakter, takže ho nelze řadit do rámce základních práv a povinností, které se změnou vlastnictví přecházejí. Ostatně pokud by postačoval takový obecný odkaz na právní nástupnictví, byl by vlastně popřen zákonný předpoklad o výslovném ujednání. Pokud žalobce poukazuje na poslední část uvedeného článku smlouvy o povinnosti propachtovatele informovat o změně vlastnictví, jedná se i v tomto případě o základní a obecnou informaci o zatížení pozemků „zemědělským pachtem“, nikoliv o přechodu či převodu předkupního práva, jak tvrdí v odvolacím řízení. Jinými slovy lze shrnout, že v článku X. pachtovní smlouvy není žádným způsobem vyjádřena vůle smluvních stran o tom, aby předkupní právo přešlo ve smyslu § 2142 o. z. na dědice. Takový úmysl jistě může vyplynout také z okolností, za kterých je předkupní právo zřízeno (jak uvádí žalobce). K tomu však již netvrdí žádné konkrétní okolnosti, jež nastaly při uzavírání předmětné smlouvy, z nichž by taková vůle jejich účastníků plynula, když pouze odkazuje na jednotlivé části článku X. pachtovní smlouvy.10. Ze všech těchto důvodů odvolací soud uzavírá, že není splněna zákonná podmínka o výslovném ujednání o přechodu předkupního práva na dědice dle § 2142 o. z., takže žalobní požadavek na zaplacení smluvní pokuty směřující vůči žalovanému jako právnímu nástupci nemůže být oprávněný. Odvolací soud tak dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku o platební povinnosti žalovaného tak, že se žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 78 102 Kč s příslušenstvím zamítá.11. Již z dikce § 2048 odst. 1 o. z. plyne, že smluvní pokuta se sjednává „pro případ porušení smluvené povinnosti“. Jak k tomu uvádí shodně odborná literatura, smluvní pokuta má utvrzovat dluh, když dlužník je hrozbou další povinnosti (povinnosti k sankčnímu plnění) více motivován ke splnění prvotní povinnosti, čímž je vyjádřen zvýšený zájem věřitele na náležitém plnění smluvní povinnosti (viz např. Občanský zákoník, 3. vydání 2026, C. H. Beck). Smluvní pokuta může být vázána na porušení jedné konkrétní povinnosti, lze však platně sjednat i smluvní pokutu pro širší okruh povinností, pokud jsou vymezeny určitě a srozumitelně (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 469/2006). V praxi je často dovozována celková neurčitost předmětu zajištění tím, že je použito příliš obecného označení nebo není následně vytvořena část smlouvy, se kterou ujednání o smluvní pokutě počítá. V soudní praxi je vycházeno z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 493/2011, dle něhož je požadavek určitosti vymezení povinností zajištěných smluvní pokutou naplněn i tehdy, budou-li jasně identifikovatelné utvrzené povinnosti.12. Tyto zákonné požadavky však rovněž u druhého nároku na smluvní pokutu dle čl. VIII. pachtovní smlouvy nejsou naplněny. Byť lze bez jakýchkoliv výhrad souhlasit se žalobcem, že soudy by při výkladu právních jednání neměly postupovat formalisticky, nic to nemění na tom, že rozhodná část předmětného ujednání „pokud nebude pachtýř z jakéhokoliv důvodu moci užívat předmět pachtu“, je z hlediska § 2048 o. z. neurčitá, a to v tom smyslu, že se nevztahuje k žádné ze smluvních povinností. Pokud žalobce v odvolání hovoří o tom, že tato smluvní pokuta je utvrzována k povinnosti „umožnit užívání předmětu pachtu“, povinnost v této podobě není zakotvena v žádném článku smlouvy. Dle čl. III. propachtovatel přenechává pozemky k dočasnému užívání a požívání, čl. IV. vymezuje účel pachtu, čl. V. pak výši a způsob úhrady pachtovného. Naopak je tak možné souhlasit se žalovaným, že čl. VIII. smlouvy nevymezuje konkrétní povinnost propachtovatele, k níž je sjednána smluvní pokuta, ale skutkový stav, který má nastat – nemožnost užívat předmět pachtu. Smluvní pokuta se však ve smyslu § 2048 o. z. musí vztahovat k porušení konkrétní povinnosti (povinnostem). To je důvod, pro který se odvolací soud ztotožňuje s konečným závěrem okresního soudu, že ujednání o smluvní pokutě v čl. VIII. pachtovní smlouvy z 8. 4. 2014 platně nezakládá nárok na ní. Zamítnutí žaloby na zaplacení 26 034 Kč s příslušenstvím je tak správné a v této části byl napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. potvrzen.13. Podle § 224 odst. 2 o. s. ř. bylo rozhodováno o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Dle konečného procesního výsledku uspěl v řízení žalovaný, takže mu dle § 142 odst. 1 o. s. ř. vzniklo právo na plnou náhradu nákladů. V řízení před okresním soudem šlo o 3 úkony právní služby po 5 300 Kč, 3 režijní paušály po 450 Kč, ztráta času za 8 půlhodin po 150 Kč (vše dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.), k tomu přistupuje náhrada jízdného 2 088,80 Kč (při spotřebě 7,2 l/100 km a ujetí 250 km). Celkové účelné náklady tak činí 20 538,80 Kč. K tomu přistupuje náhrada DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 4 313,20 Kč. Před okresním soudem tak výše nákladů na straně žalovaného představuje 24 852 Kč. V odvolacím řízení byly provedeny 2 úkony právní služby po 5 300 Kč, k tomu náleží 2 režijní paušály po 450 Kč, ztráta času za 10 půlhodin po 150 Kč a jízdné 3 038,20 Kč (stejná spotřeba, ujeto 341 km). Náklady za právní zastoupení tak jsou 19 406,20 Kč, náhrada DPH činí 3 368 Kč, k tomu přistupuje poplatek z odvolání 3 906 Kč. V odvolacím řízení jsou tak náklady žalovaného 23 312,20 Kč. Celkovou částku 48 164.20 Kč je žalobce povinen zaplatit žalovanému v souladu s § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalovaného do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím soudu I. stupně za podmínek dle § 237 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSCB:2026:15.Co.195.2026.101","publishedAt":"2026-11-06","decisionAt":"2026-10-08","caseNumber":{"senate":15,"registry":"Co","index":195,"year":2026,"pageNumber":101},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Robert","lastName":"Ožvald","titlesAfter":"","function":"předseda senátu"},"courtCode":"KSCBTA","caseResultType":["POTVRZENI","ZMENA"],"caseSubject":"o zaplacení 104 136 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":17,"registry":"C","index":6,"year":2026,"pageNumber":61},"affectedDate":"2026-05-12","courtCode":"OSPE","affectedTypes":["CONFIRM","CHANGE"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"2048","lexNumber":89,"lexYear":20120,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2142","lexNumber":89,"lexYear":20120,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NAKLADY_RIZENI","KOUPE","SPOLUVLASTNICTVI","DOKAZOVANI","VYKLAD_PRAVNIHO_JEDNANI","PACHT","SMLOUVA_KUPNI","PREDKUPNI_PRAVO","PODILOVE_SPOLUVLASTNICTVI","ODVOLANI"]},"styles":[{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}