{"uuid":"48b756e9-c24a-42c5-91a9-f5425d19c2bd","header":[{"texts":[{"text":"Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem JUDr. Martinem Svobodou ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 71 099,52 Kč s příslušenstvím,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 038,91 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 54 060,61 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 35 150,39 Kč od 31. 1. 2025 do zaplacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 711 Kč. Doplatek soudního poplatku je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":", variabilní symbol ","anonStyle":"NONE"},{"text":"var. symbol","anonStyle":"ANON"},{"text":", a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 038,91 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 54 060,61 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 35 150,39 Kč od 31. 1. 2025 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 711 Kč. Doplatek soudního poplatku je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 5. 6. 2025 domáhala na žalovaném zaplacení částky 67 772,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % z částky 35 150,39 Kč od 31. 1. 2025 do zaplacení a dále částku 3 326,72 Kč. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela s žalovaným dne 16. 6. 2024 distančním způsobem smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":", na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit s příslušenstvím, a to formou pravidelných denních splátek, přičemž první splátka byla splatná dne 16. 7. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 7. 12. 2025. Úvěr byl žalovanému vyplacen na bankovní účet č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":" prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně, kdy takto byla žalovanému poskytnuta celková částka ve výši 32 416 Kč. Žalobkyně při poskytnutí úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že si zjistila u žalovaného celkový počet členů domácnosti žalovaného, počet členů, kteří disponují příjmy, dále si vyžádala jeho ověřené čisté měsíční příjmy a zjišťovala pravidelné měsíční výdaje a další. Dále ověřila, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpisy z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Před poskytnutím úvěru žalobkyně shromážděné informace zkontrolovala, jakož i další jiné informace s nimi související. Posouzení úvěruschopnosti žalobkyně provedla dle interní metodiky schválené ČNB, nahlédla do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, a to do databází vedených společností CNCB, dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí se závěrem, že žalovaný je schopen své závazky splácet, případně žalobkyně vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem; žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 75 626 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému. Správnost svých údajů žalovaný potvrdil ve smlouvě, nadto se žalovaný sekundárně identifikoval prostřednictvím služby Kontomatik s tím, že uvedené společnosti Kontomatik zpřístupnil svůj bankovní účet za účelem získaní informací o bankovním účtu a jeho majiteli. Při sjednání úvěru si žalovaný sjednal i volitelné služby, a to službu „Presto“ za poplatek ve výši 2 475 Kč, dále informační SMS servis za poplatek 78,72 Kč. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, na jistinu uhradil toliko částku 136,77 Kč, kterou žalobkyně započetla nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a poté na úhradu jistiny. Žalobkyně proto podle článku 7 odst. 1 smlouvy o úvěru vypověděla smlouvu, o čemž žalovaného informovala e-mailem ze dne 30. 1. 2025, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný tak aktuálně dluží žalobkyni na jistině částku 32 279,05 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 590,02 Kč, smluvní úrok ve výši 32 622,41 Kč, poplatek za službu „Presto“ ve výši 2 269,80 Kč a poplatek za službu „Informační ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"“ ve výši 11,52 Kč. Žalovaný se dále zavázal zaplatit poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a smluvní úrok ve výši 0,98 % denně z nesplacené části jistiny. V souladu se smlouvou je dále žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu za prodlení žalovaného s úhradou splátek ve výši 0,1 %, přičemž smluvní pokutu požaduje pouze za prvních 90 dnů prodlení žalovaného. Žalovaný se do prodlení dostal se splácením denní splátky splatné dne 31. 10. 2024, pročež žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % ze zůstatku jistiny úvěru, ohledně které se žalovaný dostal do prodlení, a to za období 31. 10. 2024 do 30. 1. 2025.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Na výzvu soudu žalobkyně podáním ze dne 11. 8. 2025 specifikovala způsob, jakým byla ověřena úvěruschopnost žalovaného a dále sdělila, že žalovaný na úvěr dosud celkem zaplatil 15 377,09 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za doručovací adresu místo jeho trvalého pobytu, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu a duplicitně také na adresu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, přičemž pro případ, že se nevyjádří, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Jelikož žalovaný se na tuto výzvu nevyjádřil, soud v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že nemá proti tomuto postupu žádné námitky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Dne 16. 6. 2024 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":", na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr jiný než na bydlení, a to až do výše 80 000 Kč, který bylo možné čerpat postupně i opakovaně. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a se smluvním úrokem ve výši 0,983 % denně formou denních splátek, a to dle předpisu denních splátek. První splátka byla splatná dne 16. 7. 2024, přičemž splatnost úvěru byla sjednána na den 8. 12. 2025. Současně byla ve smlouvě o úvěru sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž by byl žalovaný v prodlení, a to až do zaplacení. RPSN činilo dle smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru 1 850,69 % (smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 16. 6. 2024, všeobecné obchodní podmínky, příloha: předpis denních splátek, údaje o Poskytovateli spotřebitelského úvěru, informace pro spotřebitele).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Žalobkyně postupně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 32 416 Kč, který byl žalovanému vyplacen na bankovní účet č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":" (přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Žalovaný uvedl, že ve společně hospodařící domácnosti bydlí celkem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" členové, přičemž dva z nich mají příjem a jeden ne. Výše ověřeného příjmu žalovaného činila 75 626 Kč, sám žalovaný jako svůj čistý příjem uvedl 60 000 Kč. Žalovaný vynakládal 3 000 Kč měsíčně na půjčky, dále 14 000 Kč měsíčně na bydlení, na další nezbytné výdaje vynakládal 3 000 Kč měsíčně a na další zbytné výdaje vynakládal 3 000 Kč měsíčně. Vypočítané minimální výdaje činily 12 580 Kč, rezerva pro výdaje činila 600 Kč a disponibilní příjem činil 46 400 Kč, čímž bylo posouzení úvěruschopnosti úspěšné (výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":".).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. K bankovnímu účtu č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IBAN","anonStyle":"ANON"},{"text":" byly za měsíc 6/2023 evidovány příjmové transakce v celkové výši 91 264 Kč, za měsíc 7/2023 ve výši 98 183 Kč, za měsíc 8/2023 ve výši 104 940 Kč, za měsíc 9/2023 ve výši 47 764 Kč, za měsíc 10/2023 ve výši 162 758 Kč, za měsíc 11/2023 ve výši 51 668 Kč, za měsíc ve výši 12/2023 ve výši 214 420 Kč, za měsíc 1/2024 ve výši 46 517 Kč, za měsíc 2/2024 ve výši 237 228 Kč, za měsíc 3/2024 ve výši 42 431 Kč, za měsíc 4/2024 ve výši 171 401 Kč, za měsíc 5/2024 ve výši 86 257 Kč a za měsíc 6/2024 ve výši 32 441 Kč; za období od 6/2023 do 6/2024 se tak jednalo o celkovou částku 1 387 272 Kč. Příjem byl žalovaným doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který tyto příjmové transakce obsahoval. Výše ověřeného příjmu činila 75 626 Kč (identifikované příjmy).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Žalobkyně vypověděla smlouvu o úvěru prostřednictvím e-mailu ze dne 30. 1. 2025 a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 71 204,52 Kč (e-mail žalobkyně ze dne 30. 1. 2025). Následně žalobkyně vyzvala žalovaného opět k úhradě dlužné částky ve výši 71 204,52 Kč a nákladů právního zastoupení prostřednictvím předžalobní výzvy, kterou žalovanému zaslala dne 21. 5. 2025 (předžalobní výzva, podací lístek).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Z ostatních listin soud nezjistil skutečnosti důležité pro rozhodnutí ve věci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Soud věc posuzoval dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění platném a účinném ke dni uzavření smlouvy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Podle § 2399 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli písemně smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z. a dle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 80 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěru vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 0,983 % denně a poplatku za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, a to formou denních splátek dle splátkového kalendáře, přičemž splatnost úvěru byla sjednána k 8. 12. 2025.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to nejen dle § 2390 a násl. o. z., ale protože žalovaný v tomto případě vystupoval jako spotřebitel, je nutno otázku platnosti uzavření smlouvy o úvěru posoudit především v návaznosti na ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Žalobkyně jakožto poskytovatelka spotřebitelského úvěru si tedy měla primárně splnit svou povinnost uloženou jí ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a její povinností tak bylo před uzavřením samotné smlouvy o úvěru posoudit schopnost spotřebitele (žalovaného) úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, případně i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti nebo i z jiných zdrojů. Posouzena má být zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Pouze v případě, že by po tomto posouzení úvěruschopnosti žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, mohla přistoupit k poskytnutí úvěru. Dodržením této povinnosti je přitom sledována celá řadu cílů. Předně je chráněn samotný spotřebitel, který v těchto typech smluv vystupuje jako tzv. slabší strana, a to zejména před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, současně je tímto chráněn sám poskytovatel úvěru, a to před rizikem vzniku v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s ním jsou chráněni i další věřitelé, kteří by případně danému spotřebiteli poskytli již jiné finanční prostředky, neboť v důsledku dalšího zadlužování spotřebitele by mohlo docházet k ohrožení jeho schopnosti splácet své další závazky a tím by tak ohrožoval uspokojení pohledávek předešlých věřitelů. Konečně je ve svém důsledku chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele dluhy splácet spojeny, např. v podobě předlužení a insolvence a tím pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. závěry např. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2022, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":").","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Pokud jde o samotné posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, je na tomto místě nutno zdůraznit, že věřitel je povinen s odbornou péčí informace poskytnuté spotřebitelem vyhodnotit a důkladně je prověřit a v případě, že má pochybnosti o správnosti údajů uvedených spotřebitelem, je povinen po spotřebiteli požadovat objasnění těchto výdajů, případně je povinen si je v rámci svých možností ověřit. K obdobným závěrům dospěl i např. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", který dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ačkoliv se v dané věci řešily především veřejnoprávní souvislosti zkoumání úvěruschopnosti, jsou tyto závěry dle názoru soudu použitelné i v tomto případě. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem navíc odpovídá interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „SDEU“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a další). V citovaném rozsudku SDEU vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle SDEU zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. K poskytnutí spotřebitelského úvěru tedy má žalobkyně zásadně přistupovat až v tom okamžiku, kdy z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplyne, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Současně si také žalobkyně musela být vědoma následků, které by nastaly, pakliže by výše uvedené povinnosti nesplnila, a které jsou vyjádřeny v ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že taková smlouva by nebyla neplatná, přičemž soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu, tedy z úřední povinnosti, a jde tak ve smyslu § 588 o. z. o neplatnost absolutní. K tomu ostatně směřovala i novelizace ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, provedená zákonem č. 96/2022 Sb., účinným od 29. 5. 2022, neboť do té doby znění uvedeného ustanovení do jisté míry naznačovalo, že by se mělo jednat o neplatnost relativní, ke které se přihlíží k námitce žalovaného, což nicméně bylo judikaturou vyvráceno (za všechny srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":").","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. S ohledem na právě uvedené se tedy soud zabýval tím, zda žalobkyně skutečně dostála svým povinnostem dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a poskytla úvěr, neboť zde nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, že za účelem zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ověřila, zda tento neprochází centrální evidencí exekucí, zajistila si výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku, provedla kontrolu registrů historie klienta, taktéž si zjistila celkový počet členů domácnosti žalovaného, počet členů, kteří disponují příjmy, dále si vyžádala jeho ověřené čisté měsíční příjmy, pravidelné měsíční výdaje a další, přičemž před poskytnutím úvěru zkontrolovala shromážděné informace, jakož i další jiné informace s nimi související. Dále vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem, který dle žalobkyně měl činit 75 626 Kč. Nutno však zdůraznit, že k těmto tvrzením žalobkyně neoznačila a především nepředložila prakticky žádné důkazy. Pokud jde o příjmy žalovaného, žalobkyně předložila listinu „identifikované příjmy“, do které měly být promítnuty příjmové transakce z výpisů z bankovního účtu, které žalovaný předložil. Z této listiny však nijak nevyplývá, o jaké údajné příjmy se mělo jednat, zda se skutečně jednalo o příjmy žalovaného, kým a za jakým účelem byly dané finanční prostředky na bankovní účet žalovaného poukázány apod. Současně soud poznamenává, že příjmové transakce byly uvedeny pouze formou odrážek s uvedením data a částky na hlavičkovém papíru žalobkyně, přičemž žalobkyně k žalobě neoznačila ani nepřiložila samotné výpisy z bankovního účtu žalovaného, byť výslovně v této listině uvedla, že příjmy žalovaného byly doloženy výpisy z účtu. Dle názoru soudu žalobkyně ničeho nebránilo, aby tyto (údajně) doložené výpisy z účtu žalovaného rovněž k žalobě přiložila, a právě z těchto účtu bylo možno učinit závěr o reálných příjmech žalovaného než se omezit na odrážkový seznam nic neříkajících částek. Žalobkyně ani nijak jinak neprokazovala, jak ověřila čistý měsíční příjem žalovaného, který měl činit 75 626 Kč. Z jakých listin či jiných dokumentů tedy údajný čistý měsíční příjem žalobkyně ověřila, to již dále netvrdila a neoznačovala k tomu žádné jiné důkazy. Ani k dalším tvrzením žalobkyně neoznačila ani nepředložila listinné důkazy, jako např. výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku a dalších rejstříků a registrů tak, jak ve své žalobě tvrdila, že učinila. Soud má tedy za to, že žalobkyně neprokázala, že by si splnila jednu z nejzákladnějších podmínek poskytnutí spotřebitelského úvěru, a to dostatečné ověření příjmů žalovaného. Stejně liknavě si žalobkyně počínala i při zjišťování a ověřování výdajů žalovaného. V tomto směru se žalovaná spokojila pouze s informacemi, které jí byly poskytnuty žalovaným při sjednání úvěru. Je sice možno souhlasit, že výdaj na bydlení v částce 14 000 Kč je uvěřitelný, stejně tak jako výše měsíčních splátek na další půjčky v částce 3 000 Kč, k dalším nezbytným výdajům však žalovaný uvedl pouze částku 3 000 Kč měsíčně, aniž by bylo zřejmé, čeho se tato částka týká, k dalším zbytným výdajům opět pouze uvedl částku 3 000 Kč měsíčně. Avšak ani v tomto případě žalobkyně neprokázala, že by tyto informace ověřila, např. právě předložením výpisu z účtu, ze kterého by byly zjevné nejen konkrétní příjmy, ale i konkrétní výdaje tak, aby mohlo být soudem posouzeno, zda si žalobkyně reálně své povinnosti uložené jí příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru splnila. Přitom žalobkyni byla soudem zaslána výzva k doplnění tvrzení a označení důkazů týkajících se právě zkoumání úvěruschopnosti a byla výslovně upozorněna na možný neúspěch ve věci, pakliže výzvě soudu nebude vyhověno. V tomto směru tedy soud nemá za to, že by si žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného počínala tak, jak jí ukládá zákon, a že by zde tedy nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, resp. není zřejmé, jaký a z čeho je faktický a reálný příjem žalovaného, jaké jsou jeho skutečné výdaje a zda je tedy možno dospět k závěru, že bude schopen úvěr splácet (což se nota bene v tomto případě evidentně nestalo). Na tomto místě soud opět připomíná, že v duchu výše uvedené judikatury se žalobkyně neměla pouze spoléhat na tvrzení žalovaného, ale měla je aktivně (minimálně pro ochranu dobytnosti své pohledávky) sama zjišťovat a prověřovat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. Soud má tedy v projednávané věci za to, že žalobkyně nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalovaného dostatečně neposoudila. Předmětná smlouva o spotřebitelném úvěru je tedy absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z., přičemž k této neplatnosti soud přihlédl z úřední povinnosti, jak bylo uvedeno výše. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada dostatečného nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možno od ostatního obsahu oddělit.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"30. Při závěru o neplatnosti smlouvy je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":"). Na základě této neplatné smlouvy byly žalovanému předány k dispozici peněžní prostředky v celkové výši 32 416 Kč, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelské úvěru rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":").","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"31. Co se týče dosavadních úhrad žalovaného, žalobkyně tvrdila, že žalovaný dosud uhradil 15 377,09 Kč. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, jakou částku žalovaný uhradil, nese sám žalovaný, který však byl v tomto řízení zcela pasivní a netvrdil, že by snad uhradil vyšší částku, než jak uvedla žalobkyně. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 17 038,91 Kč coby poskytnuté jistiny ponížené o platby ve výši 15 377,09 Kč. Soud proto uložil žalovanému, aby uhradil žalobkyni částku 17 038,91 Kč odpovídající rozdílu poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru a dosavadních úhrad žalovaného. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší (výrok I.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"32. Ve zbývající části soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, proto má nárok na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož však žalovaný zůstal v průběhu řízení zcela pasivní a žádné náklady mu nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"34. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"35. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků 3 555 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 2 844 Kč, je tedy povinností žalobkyně doplatit soudní poplatek ve výši 711 Kč. Nebude-li doplatek soudního poplatku ve stanovené lhůtě uhrazen, bude věc předána po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 5. 6. 2025 domáhala na žalovaném zaplacení částky 67 772,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % z částky 35 150,39 Kč od 31. 1. 2025 do zaplacení a dále částku 3 326,72 Kč. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela s žalovaným dne 16. 6. 2024 distančním způsobem smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit s příslušenstvím, a to formou pravidelných denních splátek, přičemž první splátka byla splatná dne 16. 7. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 7. 12. 2025. Úvěr byl žalovanému vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu,  prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně, kdy takto byla žalovanému poskytnuta celková částka ve výši 32 416 Kč. Žalobkyně při poskytnutí úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že si zjistila u žalovaného celkový počet členů domácnosti žalovaného, počet členů, kteří disponují příjmy, dále si vyžádala jeho ověřené čisté měsíční příjmy a zjišťovala pravidelné měsíční výdaje a další. Dále ověřila, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpisy z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Před poskytnutím úvěru žalobkyně shromážděné informace zkontrolovala, jakož i další jiné informace s nimi související. Posouzení úvěruschopnosti žalobkyně provedla dle interní metodiky schválené ČNB, nahlédla do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, a to do databází vedených společností CNCB, dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí se závěrem, že žalovaný je schopen své závazky splácet, případně žalobkyně vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem; žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 75 626 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému. Správnost svých údajů žalovaný potvrdil ve smlouvě, nadto se žalovaný sekundárně identifikoval prostřednictvím služby Kontomatik s tím, že uvedené společnosti Kontomatik zpřístupnil svůj bankovní účet za účelem získaní informací o bankovním účtu a jeho majiteli. Při sjednání úvěru si žalovaný sjednal i volitelné služby, a to službu „Presto“ za poplatek ve výši 2 475 Kč, dále informační SMS servis za poplatek 78,72 Kč. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, na jistinu uhradil toliko částku 136,77 Kč, kterou žalobkyně započetla nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a poté na úhradu jistiny. Žalobkyně proto podle článku 7 odst. 1 smlouvy o úvěru vypověděla smlouvu, o čemž žalovaného informovala e-mailem ze dne 30. 1. 2025, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný tak aktuálně dluží žalobkyni na jistině částku 32 279,05 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 590,02 Kč, smluvní úrok ve výši 32 622,41 Kč, poplatek za službu „Presto“ ve výši 2 269,80 Kč a poplatek za službu „Informační , Anonymizováno,  , Anonymizováno, “ ve výši 11,52 Kč. Žalovaný se dále zavázal zaplatit poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a smluvní úrok ve výši 0,98 % denně z nesplacené části jistiny. V souladu se smlouvou je dále žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu za prodlení žalovaného s úhradou splátek ve výši 0,1 %, přičemž smluvní pokutu požaduje pouze za prvních 90 dnů prodlení žalovaného. Žalovaný se do prodlení dostal se splácením denní splátky splatné dne 31. 10. 2024, pročež žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % ze zůstatku jistiny úvěru, ohledně které se žalovaný dostal do prodlení, a to za období 31. 10. 2024 do 30. 1. 2025.2. Na výzvu soudu žalobkyně podáním ze dne 11. 8. 2025 specifikovala způsob, jakým byla ověřena úvěruschopnost žalovaného a dále sdělila, že žalovaný na úvěr dosud celkem zaplatil 15 377,09 Kč.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za doručovací adresu místo jeho trvalého pobytu, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu a duplicitně také na adresu , adresa, .4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, přičemž pro případ, že se nevyjádří, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Jelikož žalovaný se na tuto výzvu nevyjádřil, soud v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že nemá proti tomuto postupu žádné námitky.5. Dne 16. 6. 2024 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr jiný než na bydlení, a to až do výše 80 000 Kč, který bylo možné čerpat postupně i opakovaně. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a se smluvním úrokem ve výši 0,983 % denně formou denních splátek, a to dle předpisu denních splátek. První splátka byla splatná dne 16. 7. 2024, přičemž splatnost úvěru byla sjednána na den 8. 12. 2025. Současně byla ve smlouvě o úvěru sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž by byl žalovaný v prodlení, a to až do zaplacení. RPSN činilo dle smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru 1 850,69 % (smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota,  ze dne 16. 6. 2024, všeobecné obchodní podmínky, příloha: předpis denních splátek, údaje o Poskytovateli spotřebitelského úvěru, informace pro spotřebitele).6. Žalobkyně postupně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 32 416 Kč, který byl žalovanému vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu,  (přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli).7. Žalovaný uvedl, že ve společně hospodařící domácnosti bydlí celkem , hodnota,  členové, přičemž dva z nich mají příjem a jeden ne. Výše ověřeného příjmu žalovaného činila 75 626 Kč, sám žalovaný jako svůj čistý příjem uvedl 60 000 Kč. Žalovaný vynakládal 3 000 Kč měsíčně na půjčky, dále 14 000 Kč měsíčně na bydlení, na další nezbytné výdaje vynakládal 3 000 Kč měsíčně a na další zbytné výdaje vynakládal 3 000 Kč měsíčně. Vypočítané minimální výdaje činily 12 580 Kč, rezerva pro výdaje činila 600 Kč a disponibilní příjem činil 46 400 Kč, čímž bylo posouzení úvěruschopnosti úspěšné (výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, .).8. K bankovnímu účtu č. , IBAN,  byly za měsíc 6/2023 evidovány příjmové transakce v celkové výši 91 264 Kč, za měsíc 7/2023 ve výši 98 183 Kč, za měsíc 8/2023 ve výši 104 940 Kč, za měsíc 9/2023 ve výši 47 764 Kč, za měsíc 10/2023 ve výši 162 758 Kč, za měsíc 11/2023 ve výši 51 668 Kč, za měsíc ve výši 12/2023 ve výši 214 420 Kč, za měsíc 1/2024 ve výši 46 517 Kč, za měsíc 2/2024 ve výši 237 228 Kč, za měsíc 3/2024 ve výši 42 431 Kč, za měsíc 4/2024 ve výši 171 401 Kč, za měsíc 5/2024 ve výši 86 257 Kč a za měsíc 6/2024 ve výši 32 441 Kč; za období od 6/2023 do 6/2024 se tak jednalo o celkovou částku 1 387 272 Kč. Příjem byl žalovaným doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který tyto příjmové transakce obsahoval. Výše ověřeného příjmu činila 75 626 Kč (identifikované příjmy).9. Žalobkyně vypověděla smlouvu o úvěru prostřednictvím e-mailu ze dne 30. 1. 2025 a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 71 204,52 Kč (e-mail žalobkyně ze dne 30. 1. 2025). Následně žalobkyně vyzvala žalovaného opět k úhradě dlužné částky ve výši 71 204,52 Kč a nákladů právního zastoupení prostřednictvím předžalobní výzvy, kterou žalovanému zaslala dne 21. 5. 2025 (předžalobní výzva, podací lístek).10. Z ostatních listin soud nezjistil skutečnosti důležité pro rozhodnutí ve věci.11. Soud věc posuzoval dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění platném a účinném ke dni uzavření smlouvy.12. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2399 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.14. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.15. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.19. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.20. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.22. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:23. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli písemně smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z. a dle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 80 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěru vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 0,983 % denně a poplatku za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, a to formou denních splátek dle splátkového kalendáře, přičemž splatnost úvěru byla sjednána k 8. 12. 2025.24. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to nejen dle § 2390 a násl. o. z., ale protože žalovaný v tomto případě vystupoval jako spotřebitel, je nutno otázku platnosti uzavření smlouvy o úvěru posoudit především v návaznosti na ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.25. Žalobkyně jakožto poskytovatelka spotřebitelského úvěru si tedy měla primárně splnit svou povinnost uloženou jí ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a její povinností tak bylo před uzavřením samotné smlouvy o úvěru posoudit schopnost spotřebitele (žalovaného) úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, případně i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti nebo i z jiných zdrojů. Posouzena má být zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Pouze v případě, že by po tomto posouzení úvěruschopnosti žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, mohla přistoupit k poskytnutí úvěru. Dodržením této povinnosti je přitom sledována celá řadu cílů. Předně je chráněn samotný spotřebitel, který v těchto typech smluv vystupuje jako tzv. slabší strana, a to zejména před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, současně je tímto chráněn sám poskytovatel úvěru, a to před rizikem vzniku v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s ním jsou chráněni i další věřitelé, kteří by případně danému spotřebiteli poskytli již jiné finanční prostředky, neboť v důsledku dalšího zadlužování spotřebitele by mohlo docházet k ohrožení jeho schopnosti splácet své další závazky a tím by tak ohrožoval uspokojení pohledávek předešlých věřitelů. Konečně je ve svém důsledku chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele dluhy splácet spojeny, např. v podobě předlužení a insolvence a tím pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. závěry např. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. , spisová značka, , rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2022, č. j. , spisová značka, ).26. Pokud jde o samotné posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, je na tomto místě nutno zdůraznit, že věřitel je povinen s odbornou péčí informace poskytnuté spotřebitelem vyhodnotit a důkladně je prověřit a v případě, že má pochybnosti o správnosti údajů uvedených spotřebitelem, je povinen po spotřebiteli požadovat objasnění těchto výdajů, případně je povinen si je v rámci svých možností ověřit. K obdobným závěrům dospěl i např. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, , který dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ačkoliv se v dané věci řešily především veřejnoprávní souvislosti zkoumání úvěruschopnosti, jsou tyto závěry dle názoru soudu použitelné i v tomto případě. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem navíc odpovídá interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „SDEU“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. , jméno FO,  a další). V citovaném rozsudku SDEU vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle SDEU zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.27. K poskytnutí spotřebitelského úvěru tedy má žalobkyně zásadně přistupovat až v tom okamžiku, kdy z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplyne, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Současně si také žalobkyně musela být vědoma následků, které by nastaly, pakliže by výše uvedené povinnosti nesplnila, a které jsou vyjádřeny v ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že taková smlouva by nebyla neplatná, přičemž soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu, tedy z úřední povinnosti, a jde tak ve smyslu § 588 o. z. o neplatnost absolutní. K tomu ostatně směřovala i novelizace ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, provedená zákonem č. 96/2022 Sb., účinným od 29. 5. 2022, neboť do té doby znění uvedeného ustanovení do jisté míry naznačovalo, že by se mělo jednat o neplatnost relativní, ke které se přihlíží k námitce žalovaného, což nicméně bylo judikaturou vyvráceno (za všechny srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ).28. S ohledem na právě uvedené se tedy soud zabýval tím, zda žalobkyně skutečně dostála svým povinnostem dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a poskytla úvěr, neboť zde nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, že za účelem zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ověřila, zda tento neprochází centrální evidencí exekucí, zajistila si výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku, provedla kontrolu registrů historie klienta, taktéž si zjistila celkový počet členů domácnosti žalovaného, počet členů, kteří disponují příjmy, dále si vyžádala jeho ověřené čisté měsíční příjmy, pravidelné měsíční výdaje a další, přičemž před poskytnutím úvěru zkontrolovala shromážděné informace, jakož i další jiné informace s nimi související. Dále vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem, který dle žalobkyně měl činit 75 626 Kč. Nutno však zdůraznit, že k těmto tvrzením žalobkyně neoznačila a především nepředložila prakticky žádné důkazy. Pokud jde o příjmy žalovaného, žalobkyně předložila listinu „identifikované příjmy“, do které měly být promítnuty příjmové transakce z výpisů z bankovního účtu, které žalovaný předložil. Z této listiny však nijak nevyplývá, o jaké údajné příjmy se mělo jednat, zda se skutečně jednalo o příjmy žalovaného, kým a za jakým účelem byly dané finanční prostředky na bankovní účet žalovaného poukázány apod. Současně soud poznamenává, že příjmové transakce byly uvedeny pouze formou odrážek s uvedením data a částky na hlavičkovém papíru žalobkyně, přičemž žalobkyně k žalobě neoznačila ani nepřiložila samotné výpisy z bankovního účtu žalovaného, byť výslovně v této listině uvedla, že příjmy žalovaného byly doloženy výpisy z účtu. Dle názoru soudu žalobkyně ničeho nebránilo, aby tyto (údajně) doložené výpisy z účtu žalovaného rovněž k žalobě přiložila, a právě z těchto účtu bylo možno učinit závěr o reálných příjmech žalovaného než se omezit na odrážkový seznam nic neříkajících částek. Žalobkyně ani nijak jinak neprokazovala, jak ověřila čistý měsíční příjem žalovaného, který měl činit 75 626 Kč. Z jakých listin či jiných dokumentů tedy údajný čistý měsíční příjem žalobkyně ověřila, to již dále netvrdila a neoznačovala k tomu žádné jiné důkazy. Ani k dalším tvrzením žalobkyně neoznačila ani nepředložila listinné důkazy, jako např. výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku a dalších rejstříků a registrů tak, jak ve své žalobě tvrdila, že učinila. Soud má tedy za to, že žalobkyně neprokázala, že by si splnila jednu z nejzákladnějších podmínek poskytnutí spotřebitelského úvěru, a to dostatečné ověření příjmů žalovaného. Stejně liknavě si žalobkyně počínala i při zjišťování a ověřování výdajů žalovaného. V tomto směru se žalovaná spokojila pouze s informacemi, které jí byly poskytnuty žalovaným při sjednání úvěru. Je sice možno souhlasit, že výdaj na bydlení v částce 14 000 Kč je uvěřitelný, stejně tak jako výše měsíčních splátek na další půjčky v částce 3 000 Kč, k dalším nezbytným výdajům však žalovaný uvedl pouze částku 3 000 Kč měsíčně, aniž by bylo zřejmé, čeho se tato částka týká, k dalším zbytným výdajům opět pouze uvedl částku 3 000 Kč měsíčně. Avšak ani v tomto případě žalobkyně neprokázala, že by tyto informace ověřila, např. právě předložením výpisu z účtu, ze kterého by byly zjevné nejen konkrétní příjmy, ale i konkrétní výdaje tak, aby mohlo být soudem posouzeno, zda si žalobkyně reálně své povinnosti uložené jí příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru splnila. Přitom žalobkyni byla soudem zaslána výzva k doplnění tvrzení a označení důkazů týkajících se právě zkoumání úvěruschopnosti a byla výslovně upozorněna na možný neúspěch ve věci, pakliže výzvě soudu nebude vyhověno. V tomto směru tedy soud nemá za to, že by si žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného počínala tak, jak jí ukládá zákon, a že by zde tedy nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, resp. není zřejmé, jaký a z čeho je faktický a reálný příjem žalovaného, jaké jsou jeho skutečné výdaje a zda je tedy možno dospět k závěru, že bude schopen úvěr splácet (což se nota bene v tomto případě evidentně nestalo). Na tomto místě soud opět připomíná, že v duchu výše uvedené judikatury se žalobkyně neměla pouze spoléhat na tvrzení žalovaného, ale měla je aktivně (minimálně pro ochranu dobytnosti své pohledávky) sama zjišťovat a prověřovat.29. Soud má tedy v projednávané věci za to, že žalobkyně nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalovaného dostatečně neposoudila. Předmětná smlouva o spotřebitelném úvěru je tedy absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z., přičemž k této neplatnosti soud přihlédl z úřední povinnosti, jak bylo uvedeno výše. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada dostatečného nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možno od ostatního obsahu oddělit.30. Při závěru o neplatnosti smlouvy je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, ). Na základě této neplatné smlouvy byly žalovanému předány k dispozici peněžní prostředky v celkové výši 32 416 Kč, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelské úvěru rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, ).31. Co se týče dosavadních úhrad žalovaného, žalobkyně tvrdila, že žalovaný dosud uhradil 15 377,09 Kč. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, jakou částku žalovaný uhradil, nese sám žalovaný, který však byl v tomto řízení zcela pasivní a netvrdil, že by snad uhradil vyšší částku, než jak uvedla žalobkyně. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 17 038,91 Kč coby poskytnuté jistiny ponížené o platby ve výši 15 377,09 Kč. Soud proto uložil žalovanému, aby uhradil žalobkyni částku 17 038,91 Kč odpovídající rozdílu poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru a dosavadních úhrad žalovaného. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší (výrok I.).32. Ve zbývající části soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, proto má nárok na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož však žalovaný zůstal v průběhu řízení zcela pasivní a žádné náklady mu nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).34. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.35. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků 3 555 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 2 844 Kč, je tedy povinností žalobkyně doplatit soudní poplatek ve výši 711 Kč. Nebude-li doplatek soudního poplatku ve stanovené lhůtě uhrazen, bude věc předána po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím zdejšího soudu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li žalovaný dobrovolně a včas to co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSKM:2025:12.C.164.2025.1","publishedAt":"2025-10-02","decisionAt":"2025-08-19","caseNumber":{"senate":12,"registry":"C","index":164,"year":2025,"pageNumber":60},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Martin","lastName":"Svoboda","titlesAfter":"","function":"soudce"},"courtCode":"OSKM","caseResultType":["VYHOVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":"zaplacení  71 099,52 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"46b","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"101","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"115a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["INSOLVENCE","SMLOUVA_O_UVERU"]},"styles":[{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}