{"uuid":"4d231e87-15d7-4294-a2d1-2808467070ee","header":[{"texts":[{"text":"Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"údaje o zástupci","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupené Mgr. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":", advokátem","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o žalobě na přezkum nálezu finančního arbitra","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žaloba, podle které se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byl nahrazen nález Finančního arbitra č.j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum rozhodnutí","anonStyle":"ANON"},{"text":" a navazující Rozhodnutí finančního arbitra o námitkách č.j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 27. 4. 2022 a zamítnut návrh žalované jako navrhovatelky podaný finančnímu arbitrovi, se zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 8 228 Kč, k rukám právního zástupce žalované do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žaloba, podle které se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byl nahrazen nález Finančního arbitra č.j. [spisová značka] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí] a navazující Rozhodnutí finančního arbitra o námitkách č.j. [spisová značka] [číslo] ze dne 27. 4. 2022 a zamítnut návrh žalované jako navrhovatelky podaný finančnímu arbitrovi, se zamítá.\nII. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 8 228 Kč, k rukám právního zástupce žalované do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byl zrušen nález finančního arbitra č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" – 32 (dále také jen„ nález“) a navazující rozhodnutí finančního arbitra o námitkách č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" – 38 (dále také jen„ rozhodnutí o námitkách“), a dále zamítnut návrh žalované podaný finančnímu arbitrovi. Žalobu odůvodnila tím, že žalované dne 30. 4. 2020 podle smlouvy o spotřebitelském úvěru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" půjčila částku 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit v 60 týdenních splátkách ve výši 454,50 Kč (dále„ smlouva o úvěru“). Žalovaná se u finančního arbitra domáhala vyslovení neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru pro údajné ujednání proti dobrým mravům a nedostatečného posouzení její úvěruschopnosti. Finanční arbitr založil své rozhodnutí na závěru o nedostatečném prověření a posouzení úvěruschopnosti žalované, s čímž se žalobkyně neztotožňuje. V den uzavření smlouvy o úvěru činil disponibilní zůstatek vyplývající z údajů dodaných žalovanou 7 601 Kč, pravidelné měsíční příjmy dosahovaly částky 20 865 Kč. Úvěruschopnost žalované tak byla řádně posouzena. Byla provedena kontrola probíhajících exekučních řízení přes program Credit Check a lustrace insolvenčním rejstříkem. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" byla provedena kontrola zaměstnavatele. Dále použita kontrola přes RUIAN. Vše s negativním výsledkem. Žalovaná byla majitelem nemovitosti, ve které bydlí. Zástupci společnosti při podpisu úvěrových smluv vždy řádně kontrolují klientovu dokumentaci nezbytnou pro posouzení úvěruschopnosti (pracovní smlouvy, OP, výplatní pásky či obdobné dokumenty podle individuální situace klienta). Obchodní zástupci žalobkyně zohledňují další závazky z jiných úvěrů, náklady na život a bydlení nebo vyživovací povinnost žadatele. Tyto skutečnosti jsou evidovány v dokumentaci (Evidenční kartě klienta), v odůvodněných případech jsou pořízeny i kopie některých dokladů. Žalobkyně nemá žádnou zákonnou povinnost doklady uchovávat, kdy za aktuálního stavu daného případu je fakticky sankcionována na základě toho, že si nepořídila kopie veškerých podkladů poskytnutých žalovanou. Nelze klást v neprospěch žalobkyně nezjištění informace v rámci posouzení úvěruschopnosti, kterou nemá objektivně možnost zjistit jinak, než ze sdělení žalované, když žalovaná (a potažmo finanční arbitr) žádnou takovou skutečnost ani netvrdila a tedy ani neprokazovala. Je třeba zohlednit nemožnost dovolávat se neplatnosti účastníkem, který tuto neplatnost fakticky vědomě způsobil. Možnosti prověření z logiky věci mají své hranice, když ohledně negativních skutečností má žalobkyně možnost prověřit pouze veřejně dostupné databáze (jejichž obligatorní výčet však není zákonem určen) v ostatním je nucena spolehnout se na prohlášení žalované.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaná se k žalobě vymezila negativně. Ztotožnila se s rozhodnutím finančního arbitra, žalobkyně skutečně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované. Žalobkyně disponuje evidenční kartou klienta a výplatnicí žalované. Ve svém vyjádření žalobkyně tvrdí, že provedla prověření žalované v Credit Check, ARES a RUIAN, čímž nedoložila dostatečnou solventnost žalované. Žalobkyně špatně zkoumala příjmovou a výdajovou stránku žalované. Navrhovala zamítnutí žaloby.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Soud provedl dokazování níže uvedenými listinnými důkazy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Z nálezu fin. arbitra č. j. FA/SR/SU ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 28. 1. 2022 soud zjistil, že fin. arbitr výrokem I. určil, že smlouva o spotřebitelském úvěru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 30. 4. 2020 je neplatná a výrokem II. uložil povinnost žalobkyni zaplatit fin. arbitrovi sankci 15 000 Kč do 15 dnů ode dne nabytí právní moci nálezu. Z odůvodnění bylo zejména zjištěno, že fin. arbitr dospěl k závěru, že úvěrová smlouva ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" je absolutně neplatná pro absenci žádného zkoumání úvěruschopnosti žalované.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Z rozhodnutí o námitkách fin. arbitra č. j. FA/SR/SU ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 27. 4. 2022 soud zejména zjistil, že námitky žalobkyně podané v řízení před fin. arbitrem byly zamítnuty a nález fin. arbitra č. j. FA/SR/SU ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 28. 1. 2022 byl fin. arbitrem potvrzen.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" vč. obchodních podmínek a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zejména zjistil, že byla uzavřena dne 30. 4. 2020, jejím obsahem bylo sjednání úvěru ve výši 15 000 Kč bez jakékoli konkrétní specifikace úvěru, kdy tato částka byla žalovanou čerpána v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále byly sjednány tyto poplatky, které se žalovaná zavázala zaplatit: úrok 2 970 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 4 500 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 4 800 Kč. Celková částka, kterou se zavázala žalovaná zaplatit, činila 27 270 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 454,50 Kč v hotovosti k rukám osoby určené společností, kdy úhrada 1. splátky byla sjednána na 7. 5. 2020, každé další 7. dní po datu splatnosti předchozí splátky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Z protokolu o informační a posuzovací návštěvě klienta bylo zjištěno, že se žalovanou jednala zástupkyně společnosti dne 28. 4. 2020 od 18:00 hod do 28. 4. 2020, 18:40 hod., kde žalovaná podepsala uskutečnění uvedeného jednání s tím, že byl uveden předmět jednání: představení zprostředkovatele, společnosti žalobkyně a její produktové nabídky, informace o zprostředkovávaných spotřebitelských úvěrech jiných než na bydlení, poučení o nutnosti uvedení pravdivých a úplných údajů, přípravy podkladů k vyplnění evidenční karty (os. doklady, doklady prokazující příjmy a výdaje), souhlas klienta s ověřením v NRKI/BRKI, vyplnění a podpis evidenční karty, seznámení s formulářem pro standardní informace, souhlas klienta s předsmluvními informacemi a popis Formuláře pro standardní informace, souhlas klienta se Smlouvou o spotřebitelském úvěru a smluvní podmínkami a vyplnění dotazu, zda byly všechny dotazy klienta následně zodpovězeny. Vše bylo zaškrtané v příslušném poli.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Z evidenční karty klienta soud zjistil, že úvěruschopnost žalované byla žalobkyní zkoumána s následujícím výsledkem: žalovaná byla vlastníkem nemovitosti – rodinného domu na adrese ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":", nebyla soudně ani trestně stíhána, byla zaměstnána na plný úvazek u společnosti Česká pošta, s.p. na pozici přepážkového pracovníka, rodinný stav registrované partnerství, měla jednu vyživovací povinnost. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" příjem žalované činil částku 20 865 Kč s tím, že byl uveden jeden zdroj příjmu. Odhadované měsíční výdaje byly uvedeny tyto:„ životní výdaje na bydlení“ ve výši 6 661 Kč,„ životní minimum“ ve výši 6 050 Kč. Výdaje činily celkem částku 12 711 Kč, disponibilní zůstatek tak činil částku 7 601 Kč. V evidenční kartě bylo zaškrtnuto, že při sepisu evidenční karty byly předloženy listiny prokazující zaměstnání (pracovní smlouva a výplatní páska).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Z výplatních pásek žalované za měsíce únor – březen 2020 bylo zjištěno, že čistý příjem v 2/ 2020 činil částku 19 330 Kč a v 3/ 2020 částku 22 401 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Z interní listiny žalobkyně soud zjistil, že jejím obsahem je shrnutí informací o žalované, kde byly uvedeny zejména tyto informace: žalovaná byla zaměstnána u společnosti Česká pošta, s.p.; datum ověření RUIAN, ECC, Credit Check a zaměstnavatele v ARES dne 29. 4. 2020 s negativním výsledkem; žalovaná neměla žádné aktivní ani neaktivní půjčky u žalobkyně v době uzavření smlouvy, žalovaná neměla hypotéku, nebylo vedeno se žalobkyní a žalovanou žádné řízení (soudní řízení, rozhodčí řízení, insolvence, trestní řízení); žalovaná měla příjem 20 312 Kč s uvedením, že příjmy byly doloženy, výdaje celkem 6 661 Kč, životní minimum a rezerva 6 050 Kč; disponibilní zůstatek žalované 7 601 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Soud v řízení neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz účastnickým výslechem žalované pro nadbytečnost, neboť měl soud veškeré skutkové okolnosti pro rozhodnutí o nárocích žaloby za dostatečně objasněné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Ze shora provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Žalovaná podala v pozici navrhovatele návrh k finančnímu arbitrovi prostřednictvím svého zástupce Mgr. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":", advokáta, jímž se domáhal určení, že smlouva ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 30. 4. 2020 uzavřená mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem je neplatná. Finanční arbitr návrhu žalované vyhověl s tím, že určil, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná a uložil žalobkyni zaplatit fin. arbitrovi částku 15 000 Kč. Následné námitky žalobkyně byly zamítnuty fin. arbitrem v plném rozsahu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Mezi účastníky řízení došlo dne 30. 4. 2020 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" na jejímž základě žalobkyně poskytla v hotovosti žalované částku 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit v 60 týdenních splátkách ve výši 454,50 Kč v hotovosti k rukám osoby určené společností, kdy úhrada 1. splátky byla sjednána na 7. 5. 2020, každá další 7. dní po datu splatnosti předchozí splátky, a to s následujícími poplatky: úrok 2 970 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 4 500 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 4 800 Kč. Žalobkyně zjišťovala od žalované její úvěruschopnost vyplněním evidenční karty s tím, že žalovaná měla příjem z pracovního poměru, kdy pracovala ve společnosti Česká pošta, s.p. na pozici přepážkového pracovníka, s čistým měsíčním příjmem 20 865 Kč. Rodinný stav uváděla žalovaná v registrovaném partnerství, dále uvedla, že vlastní nemovitost – rodinný dům. V domácnosti byl počet členů uveden: 2. Odhadované měsíční výdaje žalované činily celkem částku 12 711 Kč a jejich skladba byla následující:„ životní výdaje na bydlení“ ve výši 6 661 Kč,„ životní minimum“ ve výši 6 050 Kč, hypotéku neměla, bankovní závazky nebyly uvedeny žádné. Disponibilní zůstatek tak činil částku 7 601 Kč. V evidenční kartě bylo zaškrtnuto, že při sepisu evidenční karty byly předloženy pracovní smlouva a výplatní páska.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Při uzavírání smluv bylo provedeno ověření v RUIAN, ECC, Credit Check a zaměstnavatele v ARES s negativním výsledkem. Soud dále dospěl k závěru, že výdaje žalované nebyly nikterak ověřovány. Z uvedeného má soud za prokázané, že žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované při uzavírání smlouvy, a to nejen s ohledem na rozdílnost informací v interním systému žalobkyně a evidenční kartě klienta, nýbrž zejména ze skutečnosti, že nikterak nebyly zkoumány pravidelné výdaje žalované, když se žalobkyně spokojila pouze s tvrzeními uvedenými žalovanou.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Podle § 244 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen„ správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy (dále také jen„ ZsÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Zakotvením § 86 ZsÚ do právního řádu došlo k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle níž musí věřitel před uzavřením smlouvy posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (čl. 8).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Po právní stránce dospěl soud k následujícímu závěru. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jak pregnantně rozvedl Krajský soud v Praze v rozhodnutí ze dne 5. 1. 2021, č. j. 22 Co 230/2020- 156, v němž vystupovala žalobkyně také na straně žalující:„ Vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Pro naznačené nerovné postavení smluvních stran je tedy na místě tuto nerovnováhu účinně v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje, ba naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková. Bez toho, aniž by soud sám ex offo mohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky jejího porušení v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, je ochrana spotřebitele touto úpravou zamýšlená pouze iluzorní (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019 č. j. 27 Co 143/2019 - 113).“ Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.). Tyto celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti byly zmiňovány mj. i v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje řádně) byly nedávno připomenuty i v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Rovněž aktuální judikatura Ústavního soudu tak stojí na tom, že by obecné soudy„ měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. S ohledem na shora uvedené tak soud úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně neprokázala, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně výdaje žalované blíže nezkoumala. Nezkoumala např., jaké konkrétní výdaje žalovaná vynakládá na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením (voda, elektřina, příp. plyn), které lze doložit poměrně snadno (např. výpisem z účtu). Žalobkyní nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje žalované jako např. na jízdné, platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení, atd. Za tímto účelem si žalobkyně ani nevyžádala např. výpis z běžného účtu žalované. Neověření výdajů uváděných ze strany žalované žalobkyní tak implikuje snahu o formální vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta za účelem optimalizace poměru příjmů a výdajů žalované tak, aby na požadovaný úvěr dosáhla. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení po zaokrouhlení na celé koruny v částce 8 228 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená za jednotlivé úkony právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”). Odměna za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. d) a. t. činí v daném případě 3 100 Kč, přičemž byly vykonány dva úkony, a to:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"-) převzetí a příprava zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. (jeden úkon),","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"-) vyjádření ze dne 1. 6. 2022 podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (jeden úkon),","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"tj. 2 x 3 100 Kč, celkem 6 200 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"K tomuto náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 a. t. za každý ze dvou shora uvedených úkonů právní služby (tj. celkem 600 Kč).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Dále žalované náleží náhrada za daň z přidané hodnoty výši 21 % z částky 6 800 Kč ve výši 1 428 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Celkem tak náleží žalované náhrada nákladů ve výši 8 228 Kč O splatnosti k rukám zástupce žalované soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. O lhůtě k plnění povinností žalobkyně, tj. náhrady nákladů řízení žalované, bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byl zrušen nález finančního arbitra č. j. [spisová značka] [číslo] – 32 (dále také jen„ nález“) a navazující rozhodnutí finančního arbitra o námitkách č. j. [spisová značka] [číslo] – 38 (dále také jen„ rozhodnutí o námitkách“), a dále zamítnut návrh žalované podaný finančnímu arbitrovi. Žalobu odůvodnila tím, že žalované dne 30. 4. 2020 podle smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] půjčila částku 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit v 60 týdenních splátkách ve výši 454,50 Kč (dále„ smlouva o úvěru“). Žalovaná se u finančního arbitra domáhala vyslovení neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru pro údajné ujednání proti dobrým mravům a nedostatečného posouzení její úvěruschopnosti. Finanční arbitr založil své rozhodnutí na závěru o nedostatečném prověření a posouzení úvěruschopnosti žalované, s čímž se žalobkyně neztotožňuje. V den uzavření smlouvy o úvěru činil disponibilní zůstatek vyplývající z údajů dodaných žalovanou 7 601 Kč, pravidelné měsíční příjmy dosahovaly částky 20 865 Kč. Úvěruschopnost žalované tak byla řádně posouzena. Byla provedena kontrola probíhajících exekučních řízení přes program Credit Check a lustrace insolvenčním rejstříkem. [příjmení] [příjmení] byla provedena kontrola zaměstnavatele. Dále použita kontrola přes RUIAN. Vše s negativním výsledkem. Žalovaná byla majitelem nemovitosti, ve které bydlí. Zástupci společnosti při podpisu úvěrových smluv vždy řádně kontrolují klientovu dokumentaci nezbytnou pro posouzení úvěruschopnosti (pracovní smlouvy, OP, výplatní pásky či obdobné dokumenty podle individuální situace klienta). Obchodní zástupci žalobkyně zohledňují další závazky z jiných úvěrů, náklady na život a bydlení nebo vyživovací povinnost žadatele. Tyto skutečnosti jsou evidovány v dokumentaci (Evidenční kartě klienta), v odůvodněných případech jsou pořízeny i kopie některých dokladů. Žalobkyně nemá žádnou zákonnou povinnost doklady uchovávat, kdy za aktuálního stavu daného případu je fakticky sankcionována na základě toho, že si nepořídila kopie veškerých podkladů poskytnutých žalovanou. Nelze klást v neprospěch žalobkyně nezjištění informace v rámci posouzení úvěruschopnosti, kterou nemá objektivně možnost zjistit jinak, než ze sdělení žalované, když žalovaná (a potažmo finanční arbitr) žádnou takovou skutečnost ani netvrdila a tedy ani neprokazovala. Je třeba zohlednit nemožnost dovolávat se neplatnosti účastníkem, který tuto neplatnost fakticky vědomě způsobil. Možnosti prověření z logiky věci mají své hranice, když ohledně negativních skutečností má žalobkyně možnost prověřit pouze veřejně dostupné databáze (jejichž obligatorní výčet však není zákonem určen) v ostatním je nucena spolehnout se na prohlášení žalované.\n2. Žalovaná se k žalobě vymezila negativně. Ztotožnila se s rozhodnutím finančního arbitra, žalobkyně skutečně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované. Žalobkyně disponuje evidenční kartou klienta a výplatnicí žalované. Ve svém vyjádření žalobkyně tvrdí, že provedla prověření žalované v Credit Check, ARES a RUIAN, čímž nedoložila dostatečnou solventnost žalované. Žalobkyně špatně zkoumala příjmovou a výdajovou stránku žalované. Navrhovala zamítnutí žaloby.\n3. Soud provedl dokazování níže uvedenými listinnými důkazy.\n4. Z nálezu fin. arbitra č. j. FA/SR/SU [číslo] ze dne 28. 1. 2022 soud zjistil, že fin. arbitr výrokem I. určil, že smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 30. 4. 2020 je neplatná a výrokem II. uložil povinnost žalobkyni zaplatit fin. arbitrovi sankci 15 000 Kč do 15 dnů ode dne nabytí právní moci nálezu. Z odůvodnění bylo zejména zjištěno, že fin. arbitr dospěl k závěru, že úvěrová smlouva [číslo] je absolutně neplatná pro absenci žádného zkoumání úvěruschopnosti žalované.\n5. Z rozhodnutí o námitkách fin. arbitra č. j. FA/SR/SU [číslo] ze dne 27. 4. 2022 soud zejména zjistil, že námitky žalobkyně podané v řízení před fin. arbitrem byly zamítnuty a nález fin. arbitra č. j. FA/SR/SU [číslo] ze dne 28. 1. 2022 byl fin. arbitrem potvrzen.\n6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] vč. obchodních podmínek a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zejména zjistil, že byla uzavřena dne 30. 4. 2020, jejím obsahem bylo sjednání úvěru ve výši 15 000 Kč bez jakékoli konkrétní specifikace úvěru, kdy tato částka byla žalovanou čerpána v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále byly sjednány tyto poplatky, které se žalovaná zavázala zaplatit: úrok 2 970 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 4 500 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 4 800 Kč. Celková částka, kterou se zavázala žalovaná zaplatit, činila 27 270 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 454,50 Kč v hotovosti k rukám osoby určené společností, kdy úhrada 1. splátky byla sjednána na 7. 5. 2020, každé další 7. dní po datu splatnosti předchozí splátky.\n7. Z protokolu o informační a posuzovací návštěvě klienta bylo zjištěno, že se žalovanou jednala zástupkyně společnosti dne 28. 4. 2020 od 18:00 hod do 28. 4. 2020, 18:40 hod., kde žalovaná podepsala uskutečnění uvedeného jednání s tím, že byl uveden předmět jednání: představení zprostředkovatele, společnosti žalobkyně a její produktové nabídky, informace o zprostředkovávaných spotřebitelských úvěrech jiných než na bydlení, poučení o nutnosti uvedení pravdivých a úplných údajů, přípravy podkladů k vyplnění evidenční karty (os. doklady, doklady prokazující příjmy a výdaje), souhlas klienta s ověřením v NRKI/BRKI, vyplnění a podpis evidenční karty, seznámení s formulářem pro standardní informace, souhlas klienta s předsmluvními informacemi a popis Formuláře pro standardní informace, souhlas klienta se Smlouvou o spotřebitelském úvěru a smluvní podmínkami a vyplnění dotazu, zda byly všechny dotazy klienta následně zodpovězeny. Vše bylo zaškrtané v příslušném poli.\n8. Z evidenční karty klienta soud zjistil, že úvěruschopnost žalované byla žalobkyní zkoumána s následujícím výsledkem: žalovaná byla vlastníkem nemovitosti – rodinného domu na adrese [adresa žalované], nebyla soudně ani trestně stíhána, byla zaměstnána na plný úvazek u společnosti Česká pošta, s.p. na pozici přepážkového pracovníka, rodinný stav registrované partnerství, měla jednu vyživovací povinnost. [příjmení] příjem žalované činil částku 20 865 Kč s tím, že byl uveden jeden zdroj příjmu. Odhadované měsíční výdaje byly uvedeny tyto:„ životní výdaje na bydlení“ ve výši 6 661 Kč,„ životní minimum“ ve výši 6 050 Kč. Výdaje činily celkem částku 12 711 Kč, disponibilní zůstatek tak činil částku 7 601 Kč. V evidenční kartě bylo zaškrtnuto, že při sepisu evidenční karty byly předloženy listiny prokazující zaměstnání (pracovní smlouva a výplatní páska).\n9. Z výplatních pásek žalované za měsíce únor – březen 2020 bylo zjištěno, že čistý příjem v 2/ 2020 činil částku 19 330 Kč a v 3/ 2020 částku 22 401 Kč.\n10. Z interní listiny žalobkyně soud zjistil, že jejím obsahem je shrnutí informací o žalované, kde byly uvedeny zejména tyto informace: žalovaná byla zaměstnána u společnosti Česká pošta, s.p.; datum ověření RUIAN, ECC, Credit Check a zaměstnavatele v ARES dne 29. 4. 2020 s negativním výsledkem; žalovaná neměla žádné aktivní ani neaktivní půjčky u žalobkyně v době uzavření smlouvy, žalovaná neměla hypotéku, nebylo vedeno se žalobkyní a žalovanou žádné řízení (soudní řízení, rozhodčí řízení, insolvence, trestní řízení); žalovaná měla příjem 20 312 Kč s uvedením, že příjmy byly doloženy, výdaje celkem 6 661 Kč, životní minimum a rezerva 6 050 Kč; disponibilní zůstatek žalované 7 601 Kč.\n11. Soud v řízení neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz účastnickým výslechem žalované pro nadbytečnost, neboť měl soud veškeré skutkové okolnosti pro rozhodnutí o nárocích žaloby za dostatečně objasněné.\n12. Ze shora provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Žalovaná podala v pozici navrhovatele návrh k finančnímu arbitrovi prostřednictvím svého zástupce Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, jímž se domáhal určení, že smlouva [číslo] ze dne 30. 4. 2020 uzavřená mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem je neplatná. Finanční arbitr návrhu žalované vyhověl s tím, že určil, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná a uložil žalobkyni zaplatit fin. arbitrovi částku 15 000 Kč. Následné námitky žalobkyně byly zamítnuty fin. arbitrem v plném rozsahu.\n13. Mezi účastníky řízení došlo dne 30. 4. 2020 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla v hotovosti žalované částku 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit v 60 týdenních splátkách ve výši 454,50 Kč v hotovosti k rukám osoby určené společností, kdy úhrada 1. splátky byla sjednána na 7. 5. 2020, každá další 7. dní po datu splatnosti předchozí splátky, a to s následujícími poplatky: úrok 2 970 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 4 500 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 4 800 Kč. Žalobkyně zjišťovala od žalované její úvěruschopnost vyplněním evidenční karty s tím, že žalovaná měla příjem z pracovního poměru, kdy pracovala ve společnosti Česká pošta, s.p. na pozici přepážkového pracovníka, s čistým měsíčním příjmem 20 865 Kč. Rodinný stav uváděla žalovaná v registrovaném partnerství, dále uvedla, že vlastní nemovitost – rodinný dům. V domácnosti byl počet členů uveden: 2. Odhadované měsíční výdaje žalované činily celkem částku 12 711 Kč a jejich skladba byla následující:„ životní výdaje na bydlení“ ve výši 6 661 Kč,„ životní minimum“ ve výši 6 050 Kč, hypotéku neměla, bankovní závazky nebyly uvedeny žádné. Disponibilní zůstatek tak činil částku 7 601 Kč. V evidenční kartě bylo zaškrtnuto, že při sepisu evidenční karty byly předloženy pracovní smlouva a výplatní páska.\n14. Při uzavírání smluv bylo provedeno ověření v RUIAN, ECC, Credit Check a zaměstnavatele v ARES s negativním výsledkem. Soud dále dospěl k závěru, že výdaje žalované nebyly nikterak ověřovány. Z uvedeného má soud za prokázané, že žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované při uzavírání smlouvy, a to nejen s ohledem na rozdílnost informací v interním systému žalobkyně a evidenční kartě klienta, nýbrž zejména ze skutečnosti, že nikterak nebyly zkoumány pravidelné výdaje žalované, když se žalobkyně spokojila pouze s tvrzeními uvedenými žalovanou.\n15. Podle § 244 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen„ správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.\n16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.\n17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy (dále také jen„ ZsÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Zakotvením § 86 ZsÚ do právního řádu došlo k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle níž musí věřitel před uzavřením smlouvy posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (čl. 8).\n18. Po právní stránce dospěl soud k následujícímu závěru. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jak pregnantně rozvedl Krajský soud v Praze v rozhodnutí ze dne 5. 1. 2021, č. j. 22 Co 230/2020- 156, v němž vystupovala žalobkyně také na straně žalující:„ Vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Pro naznačené nerovné postavení smluvních stran je tedy na místě tuto nerovnováhu účinně v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje, ba naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková. Bez toho, aniž by soud sám ex offo mohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky jejího porušení v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, je ochrana spotřebitele touto úpravou zamýšlená pouze iluzorní (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019 č. j. 27 Co 143/2019 - 113).“ Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.\n19. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.). Tyto celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti byly zmiňovány mj. i v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.).\n20. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje řádně) byly nedávno připomenuty i v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Rovněž aktuální judikatura Ústavního soudu tak stojí na tom, že by obecné soudy„ měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“\n21. S ohledem na shora uvedené tak soud úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně neprokázala, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně výdaje žalované blíže nezkoumala. Nezkoumala např., jaké konkrétní výdaje žalovaná vynakládá na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením (voda, elektřina, příp. plyn), které lze doložit poměrně snadno (např. výpisem z účtu). Žalobkyní nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje žalované jako např. na jízdné, platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení, atd. Za tímto účelem si žalobkyně ani nevyžádala např. výpis z běžného účtu žalované. Neověření výdajů uváděných ze strany žalované žalobkyní tak implikuje snahu o formální vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta za účelem optimalizace poměru příjmů a výdajů žalované tak, aby na požadovaný úvěr dosáhla. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.\n22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení po zaokrouhlení na celé koruny v částce 8 228 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená za jednotlivé úkony právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”). Odměna za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. d) a. t. činí v daném případě 3 100 Kč, přičemž byly vykonány dva úkony, a to:\n-) převzetí a příprava zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. (jeden úkon),\n-) vyjádření ze dne 1. 6. 2022 podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (jeden úkon),\ntj. 2 x 3 100 Kč, celkem 6 200 Kč.\nK tomuto náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 a. t. za každý ze dvou shora uvedených úkonů právní služby (tj. celkem 600 Kč).\nDále žalované náleží náhrada za daň z přidané hodnoty výši 21 % z částky 6 800 Kč ve výši 1 428 Kč.\nCelkem tak náleží žalované náhrada nákladů ve výši 8 228 Kč O splatnosti k rukám zástupce žalované soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.\n23. O lhůtě k plnění povinností žalobkyně, tj. náhrady nákladů řízení žalované, bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSMB:2022:15.C.278.2022.3","publishedAt":"2023-02-09","decisionAt":"2022-09-06","caseNumber":{"senate":15,"registry":"C","index":278,"year":2022,"pageNumber":48},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Martina","lastName":"Svobodová","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"OSMB","caseResultType":["ZAMITNUTI"],"caseSubject":"žaloba na přezkum nálezu finančního arbitra","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"149","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"13","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"11","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"2395","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"588","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"9","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"}],"flags":["ALKOHOLISMUS","FINANCNI_ARBITR","INSOLVENCE","JIZDNE","PENEZITE_PLNENI","ROZHODCI_RIZENI","SMLOUVA_O_UVERU","SMLOUVA_PRACOVNI"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false}]}