{"uuid":"4dbf67af-5430-4b73-affd-2afe7e95d50a","header":[{"texts":[{"text":"Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Bártovou ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno zainteresované společnosti 0/0","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO zainteresované společnosti 0/0","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa zainteresované společnosti 0/0","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno zainteresované osoby 0/0","anonStyle":"ANON"},{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození zainteresované osoby 0/0","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa zainteresované osoby 0/0","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 16 528 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žaloba se ohledně částky 528 Kč, úroků z prodlení ve výši 15 % z částky 16 528 Kč od 1. 11. 2023 do zaplacení zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.II. Žaloba se ohledně částky 528 Kč, úroků z prodlení ve výši 15 % z částky 16 528 Kč od 1. 11. 2023 do zaplacení zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem,  , jméno FO, .","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobkyně se svou žalobou domáhá zaplacení částky 16 528 Kč s úrokem z prodlení představující dlužnou jistinu v částce 16 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 528 Kč dle smlouvy o úvěru uzavřené dne 29. 7. 2023 mezi společností ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" a žalovaným. Žalobkyně tvrdí, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 postoupil původní věřitel pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně dále tvrdí, že na základě shora uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru byl původním věřitelem poskytnut žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 31. 10. 2023. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky původního věřitele www.","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":".cz, na které si žalovaný zvolil výši úvěru a termín splatnosti, seznámil se s veškerými poplatky a úroky. Žalovaný se zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy, poté byl seznámen s obsahem smlouvy, čímž učinil návrh na uzavření smlouvy. Původní věřitel vyplatil dne 29. 7. 2023 na bankovní účet, který žalovaný uvedl ve smlouvě, částku 16 000 Kč. Žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, žalovaný byl lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI, žalobkyně nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Žalovaný před uzavřením smlouvy prohlásil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu a není si vědom, že by byl evidován v databázi dlužníků.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 29. 7. 2023 č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tel. číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dále jen „Smlouva“), ve znění Dodatků č. 1 až 10, ve spojení s výpisem z účtu žalovaného č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":" vedeného u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a.s. za období od 29. 7. 2023 do 30. 8. 2023, ve spojením se sdělením ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a.s., z něhož je zřejmé, že majitelem uvedeného účtu byl v daném období žalovaný, který měl současně dispoziční oprávnění k účtu, bylo zjištěno, že společnost ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" poskytla žalovanému dne 29. 7. 2023 celkem částku 16 000 Kč. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný uhradil 0 Kč, nebylo konkrétními důkazy vyvráceno. Žalovaný uvedl své osobní údaje, rovněž své číslo účtu, na které byly peněžní prostředky právním předchůdcem žalobkyně poukázány. Převodu částky 16 000 Kč předcházela verifikační platba 1 Kč na účet původního věřitele, jak vyplývá ze shora uvedeného výpisu z účtu. Soud proto nemá pochybnosti o tom, že Smlouvu uzavřel právě žalovaný. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 uzavřenou mezi společností ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem na žalobkyni, jak soud zjistil z citované smlouvy o postoupení pohledávek ve spojení s příslušným seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14. 3. 2024, jak vyplývá z oznámení o postoupení pohledávky z téhož dne.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. V právní rovině dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2 395 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Aktivní procesní legitimace žalobkyně je dána § 1879 o.z., neboť pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Soud se zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření uvedené smlouvy o úvěru. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018 a dále pak na nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 41 29/18 ze dne 26. 2. 2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěruschopnosti v režimu podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11.2016, ovšem s ohledem na níže uvedené, má soud za to, že závěry těchto rozhodnutí lze vztáhnout i na posouzení úvěruschopnosti v režimu zákona č. 257/2016 Sb., a to z následující důvodů: z rozsudku Soudního dvora Evropské unie 2. senátu ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C – 679/18, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2 008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady číslo 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že ukládají vnitrostátním soudům, aby zkoumaly z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle článku 8 citované směrnice, to znamená povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, a to za podmínky, že tyto sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel neplatnost namítne, a to v tříleté promlčení době. Soudní dvůr EU rozhodoval o předběžné otázce, kterou položil Okresní soud v Ostravě a dospěl k závěru, že uvedená směrnice byla do českého právního řádu transponována nedostatečně, když § 87 zákona o spotřebitelském úvěru sice stanoví sankci neplatnosti úvěrové smlouvy, ovšem jen za předpokladu, že se spotřebitel neplatnosti dovolá. Soudní dvůr Evropské unie ještě nad rámec odpovědi na předběžné otázky doplnil, že sankci v podobně ztráty nároku věřitele na ostatní peněžitá plnění považuje za přiměřenou ve smyslu článku 23 směrnice. Je tedy zřejmé, že ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Soud se tedy zabýval tím, zda předchůdce žalobkyně splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti i bez námitky žalovaného. Žalobkyně pouze obecně uvedla, že původní věřitel provedl lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích a vycházel z tvrzení žalovaného. Taková skutková tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy jsou nedostatečná. Žalobkyně nenavrhla důkazy ani k prokázání těchto svých obecných tvrzení. Netvrdila ani neprokazovala, že by její právní předchůdce posuzoval výši příjmů a výdajů a z toho plynoucí schopnost žalovaného daný úvěr splácet. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že žalobkyně konkrétně netvrdila ani neprokázala, že by její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Pro úplnost soud uvádí, že poučovací povinnost dle § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ohledně břemene tvrzení a důkazního břemene se vztahuje jen na poučování v rámci jednání soudu, poučení nemohl žalobkyni soud s ohledem na její nepřítomnost poskytnout. Soud proto dospěl k závěru, že uvedená smlouva je pro porušení povinnosti uvedené v § 86 o spotřebitelském úvěru neplatná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti právního předchůdce žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy absolutně neplatná, je žalovaný jakožto spotřebitel dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené. Výzva neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Žalobkyně jakožto právní nástupce poskytovatele úvěru má tedy právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny, nikoli na úroky, poplatky, či smluvní pokutu apod. Žalovanému byla poskytnuta částka 16 000 Kč, žalovaný uhradil 0 Kč a je povinen vrátit nezaplacené poskytnuté finanční prostředky jakožto dlužnou jistinu žalobkyni. Soud proto žalobě ohledně částky 16 000 Kč jako důvodné vyhověl. Naproti tomu soud zamítl žalobu ohledně částky 528 Kč představující smluvní pokutu, neboť se nejedná o dlužnou jistinu úvěru. Vzhledem ke skutečnosti, že nárok na úroky z prodlení vznikají věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, soud zamítl žalobu ohledně úroků z prodlení, neboť dosud nenastala splatnost jistiny.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru směřuje k ochraně spotřebitele, nikdo jiný potřebné informace o aktuální situaci spotřebitele („o jeho příjmu a jeho celkových sociálních a majetkových poměrech“) nemá (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019 ze dne 12. 12. 2019). Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že je důvodné určit zvláštní formu splatnosti (např. splácení ve splátkách, konkrétní výši splátek, delší dobu splatnosti apod.) má dlužník. Žalovaný, přestože byl řádně a včas předvolán, se k jednání nedostavil, a proto jej soud podle § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) nemohl poučit o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a označit a předložit k prokázání těchto skutečností důkazy. Soud vychází ze skutečnosti, že žalovaný je osobou v produktivním věku, nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by nebyl schopen obstarávat prostředky na uspokojení svých potřeb prací, a proto bylo mu umožněno uhradit dlužnou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek. Soud dospěl k závěru, že uvedená výše splátek odpovídá kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalovaného a spravedlivému uspořádání práv účastníků. K ochraně oprávněných zájmů žalobkyně soud stanovil podmínku ztráty výhody splátek. V případě neuhrazení byť jen jedné ze splátek řádně a včas, může žalobkyně požadovat úhradu celé dlužné jistiny.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), neboť žalobkyně měla ve věci neúspěch jen v nepatrné části předmětu řízení (v části menší než 3 % předmětu řízení). Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náklady řízení tvoří odměna za zastoupení žalobkyně ve výši 900 Kč podle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen „advokátní tarif“), dále se jedná o 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, neboť zástupce žalobkyně učinil 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby). Náklady řízení jsou tak představovány součtem shora uvedených částek, které soud v souladu s § 137 odst. 3 o.s.ř. zvýšil o náhradu za DPH ve výši 21 %, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Náklady řízení jsou dále tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, celkem tedy činí částku 2 252 Kč. Podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř. soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť se jedná o řízení, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, žalobkyně návrhy opakovaně podává na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobkyně se svou žalobou domáhá zaplacení částky 16 528 Kč s úrokem z prodlení představující dlužnou jistinu v částce 16 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 528 Kč dle smlouvy o úvěru uzavřené dne 29. 7. 2023 mezi společností , právnická osoba,  a žalovaným. Žalobkyně tvrdí, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 postoupil původní věřitel pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně dále tvrdí, že na základě shora uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru byl původním věřitelem poskytnut žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 31. 10. 2023. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky původního věřitele www., Anonymizováno, .cz, na které si žalovaný zvolil výši úvěru a termín splatnosti, seznámil se s veškerými poplatky a úroky. Žalovaný se zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy, poté byl seznámen s obsahem smlouvy, čímž učinil návrh na uzavření smlouvy. Původní věřitel vyplatil dne 29. 7. 2023 na bankovní účet, který žalovaný uvedl ve smlouvě, částku 16 000 Kč. Žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, žalovaný byl lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI, žalobkyně nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Žalovaný před uzavřením smlouvy prohlásil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu a není si vědom, že by byl evidován v databázi dlužníků.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 29. 7. 2023 č. , tel. číslo,  (dále jen „Smlouva“), ve znění Dodatků č. 1 až 10, ve spojení s výpisem z účtu žalovaného č. , č. účtu,  vedeného u , Anonymizováno,  a.s. za období od 29. 7. 2023 do 30. 8. 2023, ve spojením se sdělením , Anonymizováno,  a.s., z něhož je zřejmé, že majitelem uvedeného účtu byl v daném období žalovaný, který měl současně dispoziční oprávnění k účtu, bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba,  poskytla žalovanému dne 29. 7. 2023 celkem částku 16 000 Kč. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný uhradil 0 Kč, nebylo konkrétními důkazy vyvráceno. Žalovaný uvedl své osobní údaje, rovněž své číslo účtu, na které byly peněžní prostředky právním předchůdcem žalobkyně poukázány. Převodu částky 16 000 Kč předcházela verifikační platba 1 Kč na účet původního věřitele, jak vyplývá ze shora uvedeného výpisu z účtu. Soud proto nemá pochybnosti o tom, že Smlouvu uzavřel právě žalovaný. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 uzavřenou mezi společností , právnická osoba,  jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem na žalobkyni, jak soud zjistil z citované smlouvy o postoupení pohledávek ve spojení s příslušným seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14. 3. 2024, jak vyplývá z oznámení o postoupení pohledávky z téhož dne.4. V právní rovině dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2 395 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Aktivní procesní legitimace žalobkyně je dána § 1879 o.z., neboť pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.5. Soud se zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření uvedené smlouvy o úvěru. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018 a dále pak na nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 41 29/18 ze dne 26. 2. 2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěruschopnosti v režimu podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11.2016, ovšem s ohledem na níže uvedené, má soud za to, že závěry těchto rozhodnutí lze vztáhnout i na posouzení úvěruschopnosti v režimu zákona č. 257/2016 Sb., a to z následující důvodů: z rozsudku Soudního dvora Evropské unie 2. senátu ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C – 679/18, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2 008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady číslo 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že ukládají vnitrostátním soudům, aby zkoumaly z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle článku 8 citované směrnice, to znamená povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, a to za podmínky, že tyto sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel neplatnost namítne, a to v tříleté promlčení době. Soudní dvůr EU rozhodoval o předběžné otázce, kterou položil Okresní soud v Ostravě a dospěl k závěru, že uvedená směrnice byla do českého právního řádu transponována nedostatečně, když § 87 zákona o spotřebitelském úvěru sice stanoví sankci neplatnosti úvěrové smlouvy, ovšem jen za předpokladu, že se spotřebitel neplatnosti dovolá. Soudní dvůr Evropské unie ještě nad rámec odpovědi na předběžné otázky doplnil, že sankci v podobně ztráty nároku věřitele na ostatní peněžitá plnění považuje za přiměřenou ve smyslu článku 23 směrnice. Je tedy zřejmé, že ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020.7. Soud se tedy zabýval tím, zda předchůdce žalobkyně splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti i bez námitky žalovaného. Žalobkyně pouze obecně uvedla, že původní věřitel provedl lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích a vycházel z tvrzení žalovaného. Taková skutková tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy jsou nedostatečná. Žalobkyně nenavrhla důkazy ani k prokázání těchto svých obecných tvrzení. Netvrdila ani neprokazovala, že by její právní předchůdce posuzoval výši příjmů a výdajů a z toho plynoucí schopnost žalovaného daný úvěr splácet. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že žalobkyně konkrétně netvrdila ani neprokázala, že by její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Pro úplnost soud uvádí, že poučovací povinnost dle § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ohledně břemene tvrzení a důkazního břemene se vztahuje jen na poučování v rámci jednání soudu, poučení nemohl žalobkyni soud s ohledem na její nepřítomnost poskytnout. Soud proto dospěl k závěru, že uvedená smlouva je pro porušení povinnosti uvedené v § 86 o spotřebitelském úvěru neplatná.8. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti právního předchůdce žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy absolutně neplatná, je žalovaný jakožto spotřebitel dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené. Výzva neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262).9. Žalobkyně jakožto právní nástupce poskytovatele úvěru má tedy právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny, nikoli na úroky, poplatky, či smluvní pokutu apod. Žalovanému byla poskytnuta částka 16 000 Kč, žalovaný uhradil 0 Kč a je povinen vrátit nezaplacené poskytnuté finanční prostředky jakožto dlužnou jistinu žalobkyni. Soud proto žalobě ohledně částky 16 000 Kč jako důvodné vyhověl. Naproti tomu soud zamítl žalobu ohledně částky 528 Kč představující smluvní pokutu, neboť se nejedná o dlužnou jistinu úvěru. Vzhledem ke skutečnosti, že nárok na úroky z prodlení vznikají věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, soud zamítl žalobu ohledně úroků z prodlení, neboť dosud nenastala splatnost jistiny.10. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru směřuje k ochraně spotřebitele, nikdo jiný potřebné informace o aktuální situaci spotřebitele („o jeho příjmu a jeho celkových sociálních a majetkových poměrech“) nemá (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019 ze dne 12. 12. 2019). Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že je důvodné určit zvláštní formu splatnosti (např. splácení ve splátkách, konkrétní výši splátek, delší dobu splatnosti apod.) má dlužník. Žalovaný, přestože byl řádně a včas předvolán, se k jednání nedostavil, a proto jej soud podle § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) nemohl poučit o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a označit a předložit k prokázání těchto skutečností důkazy. Soud vychází ze skutečnosti, že žalovaný je osobou v produktivním věku, nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by nebyl schopen obstarávat prostředky na uspokojení svých potřeb prací, a proto bylo mu umožněno uhradit dlužnou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek. Soud dospěl k závěru, že uvedená výše splátek odpovídá kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalovaného a spravedlivému uspořádání práv účastníků. K ochraně oprávněných zájmů žalobkyně soud stanovil podmínku ztráty výhody splátek. V případě neuhrazení byť jen jedné ze splátek řádně a včas, může žalobkyně požadovat úhradu celé dlužné jistiny.11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), neboť žalobkyně měla ve věci neúspěch jen v nepatrné části předmětu řízení (v části menší než 3 % předmětu řízení). Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náklady řízení tvoří odměna za zastoupení žalobkyně ve výši 900 Kč podle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen „advokátní tarif“), dále se jedná o 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, neboť zástupce žalobkyně učinil 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby). Náklady řízení jsou tak představovány součtem shora uvedených částek, které soud v souladu s § 137 odst. 3 o.s.ř. zvýšil o náhradu za DPH ve výši 21 %, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Náklady řízení jsou dále tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, celkem tedy činí částku 2 252 Kč. Podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř. soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť se jedná o řízení, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, žalobkyně návrhy opakovaně podává na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech.","information":[{"texts":[{"text":"Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení rozsudku ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Pokud by podle tohoto rozsudku nebylo plněno řádně a včas, může být k návrhu soudem vykonán.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSST:2024:1.C.255.2024.1","publishedAt":"2025-01-09","decisionAt":"2024-11-12","caseNumber":{"senate":1,"registry":"C","index":255,"year":2024,"pageNumber":29},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Lenka","lastName":"Bártová","titlesAfter":"","function":"samosoudkyně"},"courtCode":"OSST","caseResultType":["VYHOVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":"o zaplacení 16 528 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"11","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"14b","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"118a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"137","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"149","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"86","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["POSTOUPENI_SMLOUVY","POSTOUPENI_POHLEDAVKY","SMLOUVA_O_UVERU"]},"styles":[{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}