{"uuid":"4e473208-b13d-4417-a49e-a7be2035bb9c","header":[{"texts":[{"text":"ROZSUDEK","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"JMÉNEM REPUBLIKY","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň Mgr. Miloslavy Štorkové a JUDr. Andrey Borovičkové, Ph.D. ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupený advokátkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokátky","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokátky","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 274 934 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. ledna 2026, č. j. 7 C 291/2024-143,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Návrh na přerušení řízení se zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II a III potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 30 129 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":", advokáta.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Návrh na přerušení řízení se zamítá.II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II a III potvrzuje.III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 30 129 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl návrh žalobce na přerušení řízení (výrok I.), rozhodl, že se zamítá žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 274 394 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení za každý započatý den ode dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do zaplacení (výrok II.), a že je žalobce povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 59 713,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":", advokáta (výrok III.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Soud prvního stupně v odůvodnění uvedl, že se žalobce domáhal zaplacení 274 934 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalovaný v období od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" bez právního důvodu užíval bytovou jednotku č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" v k. ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":". Tuto jednotku užíval na základě nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovaným ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", která byla stejně jako původní nájemní smlouva mezi žalobcem a úpadcem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" pravomocně shledána absolutně neplatnou. V důsledku této neplatnosti byl žalobce pravomocnými rozhodnutími soudů zavázán uhradit do konkursní podstaty úpadce bezdůvodné obohacení v celkové výši 36 579 687 Kč, odpovídající obvyklému nájemnému za užívání nemovitostí ve výše uvedeném období, ačkoli faktickými uživateli bytových jednotek byli jejich obyvatelé, vč. žalovaného. Z tohoto důvodu se žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor žalobce užíváním předmětné jednotky, a proto požadoval úhradu poměrné části odpovídající obvyklému nájemnému ve výši 274 934 Kč (dle znaleckých posudků užitých v řízeních vedených správcem konkursní podstaty proti žalobci), po odečtení částky 11 033 Kč, kterou žalovaný za užívání bytu uhradil. Nárok žalobce dovodil zejména z ust. § 2994 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť jinak by žalovaný získal nespravedlivou výhodu v podobě bezplatného užívání cizí věci. Dobrá víra žalovaného byla dle žalobce ve vztahu mezi disponentem a skutečným uživatelem bez významu; nárok lze navíc dovodit i analogickou aplikací § 2917 o. z. Promlčecí lhůta podle žalobce začala běžet až okamžikem úhrady bezdůvodného obohacení konkursnímu správci, jelikož v tomto okamžiku škoda fakticky vznikla, a nárok proto nebyl promlčen. Žalobce též shledal důvody pro aplikaci výluky pro určení výše náhrady bezdůvodného obohacení dle § 2999 odst. 2 věty za středníkem o. z., neboť sjednané nájemné odpovídalo družstevnímu bydlení, ačkoliv se o družstevní byt ve výsledku nejednalo. Jelikož žalovaný na předžalobní výzvu ničeho neuhradil, domáhal se žalobce i náhrady nákladů řízení a pro případ neúspěchu navrhl postup podle § 150 o. s. ř. s poukazem na mimořádné okolnosti dlouholeté kauzy ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", která trvá nestandardně dlouhou dobu (přes 30 let).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a přiznání náhrady nákladů řízení. Namítl, že žaloba je po věcné i právní stránce nedůvodná, neboť nájemní smlouvu uzavřel v dobré víře jako člen družstva a řádně hradil všechny platby, takže se na úkor žalobce neobohatil. Vznik a rozsah bezdůvodného obohacení vůči konkursní podstatě způsobil sám žalobce svým vědomým jednáním a dlouhodobou nečinností, když členy řádně neinformoval o probíhajících řízeních, mařil prodej nemovitostí z konkursní podstaty a neplnil povinnost jejich vyklizení. Neplatnost nájemních smluv přitom souvisela s postupem žalobce v rozporu se zákonem č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, a s nedostatkem oprávnění osob jednajících za žalobce, nikoliv s výší nájemného. Žalovaný též odmítl existenci žalobcem tvrzeného „regresního“ nároku podle § 2994 o. z., neboť toto ustanovení žádné takové právo neoprávněnému disponentovi vůči faktickému uživateli nepřiznává. Současně měl za to, že žalobce vědomě plnil nedluh a že výkon uplatněného práva podanou žalobou odporuje dobrým mravům. Dále namítl promlčení nároku s tím, že subjektivní promlčecí lhůta začala běžet nejpozději v letech 2018–2019, kdy žalobce získal vědomost o neplatnosti nájemních smluv a rozsahu případného bezdůvodného obohacení. Důvody pro postup podle § 150 o. s. ř. neshledal, neboť žalobce si byl dlouhodobě vědom právního stavu a svým jednáním sám přispěl k jeho trvání i k nestandardní délce konkursního řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Soud prvního stupně vycházel při svém rozhodnutí ze skutkových zjištění uvedených v bodech 5-13 odůvodnění napadeného rozsudku, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje. Shledal být ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř. mezi stranami nesporným, že žalovaný jako člen žalobce s ním uzavřel dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem družstevní bytové jednotky č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" v k. ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", že žalovaný bytovou jednotku užíval do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Soud prvního stupně neprovedl další účastníky navržené důkazy, z důvodu jejich nadbytečnosti, jelikož nárok nebyl dle jeho názoru již v základu dán; provedené důkazy považoval za věrohodné a nezaznamenal žádnou okolnost, která by zpochybnila pravost listinných důkazů, a nezaznamenal ani podstatný rozpor ve skutkových tvrzeních účastníků.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Na tomto podkladu učinil soud prvního stupně následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" se žalobcem nájemní smlouvu k bytové jednotce č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" v k. ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":". Tato nájemní smlouva byla následně soudy opakovaně vyhodnocena jako absolutně neplatná, a to jednak pro její uzavření v rozporu s konkursním režimem úpadce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", jednak pro absenci statutárního orgánu žalobce oprávněného smlouvu uzavřít. Z neplatných smluv tak nemohlo vzniknout žádné nájemní právo žalovaného. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", v němž se předmětná jednotka nachází, byl pravomocně zahrnut do konkursní podstaty úpadce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". rozsudkem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Orgán veřejné moci","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":". Přesto družstvo nadále vykonávalo faktickou držbu bytových domů, umožnilo jejich užívání svým členům a realizovalo vůči nim právní i faktické panství. Další pravomocná rozhodnutí soudů potvrdila povinnost žalobce předmětné nemovitosti vyklidit a následně mu byla uložena povinnost vydat správci konkursní podstaty bezdůvodné obohacení za užívání bytových domů, zahrnujících i byt užívaný žalovaným. Výše bezdůvodného obohacení byla stanovena jako obvyklé nájemné zjištěné znaleckým posudkem. V březnu 2023 a říjnu 2024 žalobce uhradil do konkursní podstaty úpadce částky uložené pravomocnými rozsudky (18 261 187 Kč a 18 318 500 Kč). V návaznosti na tyto úhrady žalobce dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" vyzval žalovaného k náhradě bezdůvodného obohacení za užívání bytu bez právního důvodu, odpovídající obvyklému nájemnému, neboť žalovaný byt užíval na základě absolutně neplatné nájemní smlouvy a žalobce jako subjekt, jemuž vznikla povinnost vydat bezdůvodné obohacení za užívání celého domu, se domáhal náhrady v rozsahu, v němž byl plněním dotčen.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil věc následovně. V první řadě odmítl návrh žalobce na přerušení řízení z důvodu dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., který žalobce podal na jednání soudu prvního stupně dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", neboť mezi žalobcem a skupinou žalovaných probíhá několik desítek řízení, spolu s třemi rozhodnutími odvolacích soudů s různými právními posouzeními; již tato různorodost rozhodnutí odvolacích soudů byla dle žalobce důvodem pro podání dovolání. Žalovaný návrh nepovažoval za důvodný. Soud prvního stupně návrh na přerušení řízení zamítl, neboť obdobnost sporů vedených žalobcem s dalšími subjekty nezakládá důvod pro přerušení řízení dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Samotný peněžitý nárok na zaplacení částky 274 934 Kč s příslušenstvím posoudil soud prvního stupně na podkladu ust. § 609 věty první, § 619, § 621, § 629 odst. 1, § 638 odst. 1, § 2991 odst. 1 a 2, § 2993 a § 2994 o. z., když došel k závěru, že nárok uplatněný žalobou nebyl po právu, neboť bezdůvodné obohacení na straně žalovaného nevzniklo a pokud by vzniklo, tak již bylo vypořádáno. Žalovaný nárok v podobě, jak byl žalobou vymezen, dle soudu prvního stupně v okamžiku podání žaloby (","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":") nemohl být promlčen, neboť k jeho vzniku mohlo dojít nejdříve vyplacením předmětných částek do konkursní podstaty žalobcem, v březnu 2023 a říjnu 2024, a tedy ode dne následujícího výplatě těchto částek by počala běžet tříletá subjektivní promlčecí lhůta. Z provedeného dokazování však jednoznačně vyplynulo, že žalobce byl detentorem předmětných bytových domů jako celku, a proto byla právě jemu soudy uložena povinnost k jejich vyklizení a následně povinnost uhradit do konkursní podstaty úpadce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" bezdůvodného obohacení, které ale žalobce plnil na svou vlastní povinnost, nikoliv na povinnost žalovaného. Na straně žalovaného tak nedošlo k obohacení, ani k plynutí žádné majetkové či jiné výhody; nemohlo tak dojít k naplnění předpokladů dle § 2991 o. z., ani k promlčení takového nároku. Na předmětnou věc se dle soudu prvního stupně neuplatní ani § 2994 o. z., jelikož ačkoli toto ustanovení rozšiřuje možnost uplatnění institutu bezdůvodného obohacení i na nepoctivé držitele věci (zde teoreticky žalovaný), nezakládá toto ustanovení právo žalobce, plnícího na vlastní povinnost, na regres. V tomto soud odkázal na rozsudek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Orgán veřejné moci","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", dle něhož v rozsahu náhrady bezdůvodného obohacení neoprávněným poskytovatelem věci není její vlastník nebo spoluvlastník oprávněn dovolávat se peněžité náhrady i po uživateli věci, a naopak (dle principu ne bis in idem). Není-li tak účelem § 2994 o. z., ve světle této judikatury, umožnit duplicitní vymáhání bezdůvodného obohacení vlastníkem nebo spoluvlastníkem věci, tím méně může být jeho účelem přenesení povinnosti detentora vydat bezdůvodné obohacení na jejího uživatele, byť nedobrověrného, s ohledem na zákaz výkladu zákona proti jeho smyslu (§ 2 odst. 2 o. z.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně dle § 142 o. s. ř. tak, že procesně zcela úspěšnému žalovanému přiznal celkovou náhradu nákladů řízení ve výši 59 713,50 Kč, sestávající se z mimosmluvní odměny advokáta stanovené dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), v částce 9 420 Kč za úkon, z tarifní hodnoty 274 934 Kč, za pět úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t., a dále pět paušálních náhrad hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. po 450 Kč a náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z těchto částek. Neshledal dále důvod k uplatnění moderačního práva dle § 150 o. s. ř., neboť nelze ve skutkovém pozadí celé kauzy, kdy prakticky všichni členové žalobce jsou podvedenými klienty úpadce, společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", shledat okolnost zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů úspěšnému žalovanému. Žalobce v řízení v průběhu let procesně postupoval s plným vědomím, že případná prohra jeho sporů povede ke vzniku nákladů řízení; se stejným vědomím podal žalobu i v této věci. Platební místo a lhůta k plnění byly určeny standardně dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Proti výrokům II. a III. rozsudku podal žalobce dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" včasné blanketní odvolání, které doplnil podáním ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Prvně namítl, že soud prvního stupně nesprávně uzavřel, že se žalovaný na jeho úkor bezdůvodně neobohatil. Podle žalobce došlo k ekonomické nerovnováze mezi vlastníkem nemovitostí, jemuž byla žalobcem uhrazena náhrada bezdůvodného obohacení za jejich užívání, žalobcem jako neoprávněným disponentem, který tuto náhradu zaplatil, a žalovaným jako faktickým uživatelem bytové jednotky, jenž užíváním bytu získal prospěch bez odpovídající úhrady. Žalobce proto poukázal na § 2994 o. z. a zdůraznil, že smyslem tohoto ustanovení je zákaz dvojího prospěchu, a to nejen na straně vlastníka, ale i uživatele a poživatele. Dále žalobce „pro jistotu“ uvedl, že ačkoli jeho nárok v žalobě vymezil jako nárok z bezdůvodného obohacení, jedná se spíše o regresní nárok mezi solidárně zavázanými spoludlužníky podle § 1872 odst. 1 ve spojení s § 1876 odst. 2 a § 2994 o. z., neboť za žalovaného plnil povinnost, kterou měl nést on sám. V této souvislosti vytkl soudu prvního stupně, že se touto právní kvalifikací nezabýval, neboť dle žalobcem citované judikatury ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Orgán veřejné moci","anonStyle":"ANON"},{"text":" je povinností soudu posoudit žalovaný nárok i optikou jiného ustanovení, než jakého se žalobce dovolává. Odkázal dále na judikaturu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Orgán veřejné moci","anonStyle":"ANON"},{"text":" (primárně rozsudek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Orgán veřejné moci","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":") a krajských soudů (rozsudek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Orgán veřejné moci","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":"), podle níž mezi neoprávněným disponentem a nedobrověrným uživatelem věci může vzniknout pasivní solidarita, resp. není citovanou judikaturou vyloučeno, aby se aktivní legitimace daná vlastníku věci k vydání bezdůvodného obohacení dle § 2994 o. z. vztahovala i na neoprávněného disponenta s věcí, po předchozím vydání bezdůvodného obohacení skutečnému vlastníku. Současně odmítl právní názor některých prvostupňových soudů, které žalovaný nárok v obdobných věcech posuzovaly dle § 2999 odst. 2 o. z., tedy jako bezdůvodné obohacení v důsledku neplatné smlouvy, jelikož podstatou sporu je regresní vypořádání mezi osobami odpovědnými za bezdůvodné obohacení dle § 1876 odst. 2 o. z. I pokud by se jednalo o bezdůvodné obohacení v důsledku neplatné smlouvy, byla by aplikace daného ustanovení vyloučena, z důvodu zákonné výluky v části za středníkem. Výše úplaty byla totiž podstatně ovlivněna tím, že nájemné bylo v nájemní smlouvě sjednáno jako ke družstevnímu bytu, i když se o družstevní byt nejednalo. Dodal, že potvrzení rozsudku by vedlo k nepřijatelnému výsledku, kdy žalobce uhradil vlastníkovi náhradu v plné obvyklé tržní hodnotě užívání bytu, zatímco žalovaný by z jeho užívání měl prospěch a neuhradil ničeho. Žalobce též konstatoval, že žalovaný nebyl v dobré víře ohledně oprávněnosti užívání bytové jednotky nejpozději od roku 2015. Poukázal zejména na závěry rozsudku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Orgán veřejné moci","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", vyneseném v obdobné věci, kde soud mj. konstatoval, že se na udržovaném protiprávním stavu podílel nejen žalobce, ale i žalovaný, který s ostatními faktickými uživateli nemovitostí mohl k řešení situace aktivně přistoupit, a byli to tedy právě členové družstva, kterým vznikal hlavní prospěch na úkor úpadce a kteří mohli přistoupit k dobrovolnému vyklizení prostor. Vedle toho zdůraznil jiné probíhající spory týkající se společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", jichž se žalovaný v některých případech účastnil jako vedlejší účastník, zápis předmětné bytové jednotky do konkursní podstaty úpadce v katastru nemovitostí, jakož i podpisy žalovaného na některých peticích adresovaných orgánům veřejné moci v souvislosti s kauzou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", jako další důkazy vědomí žalovaného o jeho neoprávněném užívání nemovitosti (tyto důkazy považuje za přípustné, dle § 205a písm. d) o. s. ř., z důvodu nepoučení soudem prvního stupně dle § 118a odst. 2 o. s. ř.). Rozsudku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Orgán veřejné moci","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", jímž bylo autoritativně rozhodnuto o absolutní neplatnosti nájemních smluv k předmětným bytům, si pak žalovaný musel být jako člen žalobce vědom, a tedy si musel být vědom toho, že užívá byt bez právního důvodu, a přesto v něm dobrovolně setrval. Toto vědomí pak dle žalobce umocňuje relevanci závěrů již zmíněného rozsudku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Orgán veřejné moci","anonStyle":"ANON"},{"text":", č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", kde soud došel k tomu, že pro konstatování dobré víry účastníka řízení nepostačuje ujišťování o dobré víře jeho užívání věci ze strany jiného neoprávněného disponenta, a že dobrou víru vylučuje i vědomí faktického uživatele o vlastnictví věci třetí osobou v probíhajících soudních sporech ohledně věci. Napadený rozsudek označil žalobce za překvapivý, neboť soud prvního stupně účastníky předem neseznámil se svým odlišným předběžným právním názorem (že považuje možnost užití § 2994 o. z. za výklad proti smyslu zákona), a ani je nevyzval k doplnění tvrzení a důkazů. Žalobce poukázal také na to, že v počátku řízení byl vydán platební rozkaz, čímž dle žalobce vyslal jednoznačný signál, že žaloba obsahuje dostatečná žalobní tvrzení a je po právu, resp. vyvolal tak u žalobce legitimní očekávání v tomto smyslu, kdy těžiště sporu spočívalo v námitce promlčení vznesené žalovaným. V závěru odvolání navrhl žalobce aplikaci § 150 o. s. ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení, pokud by odvolání nebylo vyhověno, s odkazem na již zmíněné rozhodnutí ve věci se sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", v němž ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Orgán veřejné moci","anonStyle":"ANON"},{"text":" zohlednil podíl žalovaných na udržování protiprávního stavu. Z výše uvedených důvodů tak žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Žalovaný se k podanému odvolání vyjádřil v podání ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Nejprve odmítl argumentaci žalobce o existenci bezdůvodného obohacení a regresního nároku. Právní úprava obsažená v ust. § 2994 o. z. nesleduje zákaz „dvojího prospěchu“ v podobě tvrzené žalobcem, ale ochranu vlastníka nebo spoluvlastníka při neoprávněném užívání jeho věci. Zdůraznil, že žalovaný byt neužíval bezplatně, neboť za nabytí členských práv zaplatil bytovému družstvu částku 420 000 Kč a následně žalobci řádně hradil sjednané nájemné; proto nelze hovořit o bezdůvodném obohacení spočívajícím v bezplatném užívání cizí věci. Současně namítl, že pokud žalobce po rozhodnutí o vyklizení z roku 2018 nerespektoval svou povinnost nemovitosti vyklidit nebo neupravil výši nájemného, nemůže nyní důsledky svého postupu přenášet na žalovaného. V této souvislosti odkázal na související ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Orgán veřejné moci","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve věcech ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", resp. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", kde dospěl dotyčný senát k závěru, že za období do právní moci rozsudku o vyklizení byli tamní žalovaní ve smyslu § 2994 o. z. v dobré víře, a tudíž by je v té době správce konkursní podstaty ani žalovat nemohl. Odmítl, že by mezi účastníky existovala pasivní solidarita podle § 2994 o. z. a že by žalobce plnil dluh za žalovaného. Žalovaný nenesl žádnou odpovědnost za výkon práva vlastníka věci dle § 2994 o. z. a nemohl nijak ovlivnit, zda žalobce vlastníka věci zažaluje či nikoliv; nelze tedy uvažovat, že předmětné uplatnění práv vlastníkem věci za žalobcem znamená, že disponent plní cokoliv za žalovaným. Odkázal zejména na rozsudek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Orgán veřejné moci","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", jakož i na výše zmíněnou dvojici rozhodnutí ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Orgán veřejné moci","anonStyle":"ANON"},{"text":", podle nichž nejde o případ pasivní solidarity dlužníků dle § 1872 o. z., jelikož v rozsahu náhrady bezdůvodného obohacení neoprávněným poskytovatelem není vlastník oprávněn se dovolávat náhrady i po uživateli věci, a naopak, dle principu ne bis in idem, a zároveň z ničeho neplyne, že by plnění mělo být vlastníku věci poskytnuto společně a nerozdílně. Nanejvýš jde o tzv. nepravou (resp. falešnou) solidaritu, která ze své podstaty dlužnickou solidaritu pasivní vylučuje. Žalovaný dále polemizoval s tvrzením žalobce o absenci jeho dobré víry. Namítl, že žalobce sám dlouhodobě vytvářel a udržoval protiprávní stav užívání bytů, pobíral z něj finanční plnění a současně bránil definitivnímu vyřešení situace tím, že opakovaně bránil odkupu bytů z konkursní podstaty. Podle žalovaného je proto v rozporu s dobrými mravy, aby se nyní dovolával vlastní protiprávní činnosti jako důvodu pro popření dobré víry svých členů. Připustil, že o rozhodnutích týkajících se ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" a povinnosti vyklizení věděl, avšak zdůraznil, že adresátem této povinnosti byl žalobce jako hlavní účastník předmětných řízení s příslušnými procesními právy, nikoli jednotliví členové družstva, kteří své užívací právo odvozovali právě od žalobce; jedině na něm tak ležela výsledná povinnost nemovitosti vyklidit. Žalovaný též nijak nezapříčinil, že by žalobce nemohl svůj nárok uplatnit včas, a tak byla namístě jeho námitka promlčení nároku. Navrhované důkazy v tomto smyslu odmítl jako nepřípustné novoty v odvolacím řízení. Ve vztahu k judikatuře citované žalobcem, zejména k rozsudku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Orgán veřejné moci","anonStyle":"ANON"},{"text":" sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", žalovaný namítl, že žalobce její závěry vykládá selektivně, až demagogicky, a pomíjí části odůvodnění, které jeho argumentaci odporují, přičemž uvedená rozhodnutí se skutkově podstatně liší od projednávané věci. Na podporu tohoto stanoviska odkázal rovněž na novější rozhodnutí ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Orgán veřejné moci","anonStyle":"ANON"},{"text":" vydané v obdobné věci, v němž odvolací soud došel ke stejnému závěru (rozsudek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Orgán veřejné moci","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", bod 35). Žalovaný rovněž odmítl výklad § 2999 odst. 2 o. z. předestřený žalobcem. Zdůraznil, že žalovaného užívání nemovitosti nebylo bezplatné a neplatnost nájemní smlouvy nebyla způsobena výší nájemného ani domněnkou družstevního bydlení, ale skutečností, že žalobce smlouvu uzavřel v rozporu s ustanovením § 18 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. Závěrem vyjádřil nesouhlas s námitkou překvapivosti rozsudku a s návrhem na moderaci nákladů řízení podle § 150 o. s. ř. Uvedl, že žalobce měl v řízení dostatečný prostor k uplatnění své argumentace a dlouhodobě setrvával na právní konstrukci založené na § 2994 o. z., přičemž jiný právní výklad věci ve svých vyjádřeních opakovaně popíral. K návrhu na moderaci nákladů konstatoval, že převážná rozhodovací praxe odvolacích soudů obdobné žaloby zamítá a přiznává úspěšným žalovaným náhradu nákladů řízení; žalobcem odkazované rozhodnutí ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Orgán veřejné moci","anonStyle":"ANON"},{"text":" je naproti tomu ojedinělé, a naopak svým způsobem překvapivé. Za nedůvodný považoval i argument z daného rozhodnutí, že se žalovaní podíleli na udržování protiprávního stavu, neboť jeho ukončení záviselo především na postupu žalobce a jeho orgánů, nikoli na jednotlivých členech družstva. Protiprávní stav ukončil až odkup nemovitostí z konkursní podstaty, čemuž chtěl žalobce do poslední chvíle zabránit. Zpochybnil též reálnost možnosti, že by žalovaný jako jednotlivý člen družstva mohl reálně iniciovat změnu postojů žalobce, vzhledem k velikosti jeho členské základny (přes 100 členů) a zákonných požadavků pro svolání členské schůze. Žalovaný tak shrnul, že neshledává výrazný podíl viny na předmětném soudním řízení, které by moderaci nákladů řízení dle § 150 o. s. ř. zasluhovalo. Žalovaný z těchto důvodů navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení v plné výši.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Žalobce doplnil odvolání vyjádřením ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Zopakoval, že dle jeho názoru je dána pasivní solidarita žalobce a žalovaného na podkladu § 1876 odst. 2 o. z. ve spojení s § 2994 o. z., kdy v tomto smyslu citoval vybrané části rozsudků ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Orgán veřejné moci","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve věcech sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", resp. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", které dle jeho názoru ve skutkově i právně totožných věcech toto implicitně potvrdily, byť soud nesprávně došel k závěru, že daná situace mezi nimi nezakládá pravou solidaritu a žalovaný nárok není regresním nárokem ve smyslu § 1876 odst. 2 o. z. Dále se žalobce znovu vymezil vůči možnosti aplikace § 2999 odst. 2 o. z. na předmětnou věc, jelikož žalovaný byl dle jeho názoru ve zlé víře nejpozději od právní moci rozsudku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Orgán veřejné moci","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", a opět uvedl, že nájemné bylo sjednáno pod tržní cenou. K aplikaci moderačního práva dle § 150 o. s. ř. uvedl, že jsou dány podmínky na jeho použití, jelikož k prodlužování protiprávního stavu nedošlo svévolí žalobce, nýbrž v návaznosti na apel ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Orgán veřejné moci","anonStyle":"ANON"},{"text":" v usnesení sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" Ten vyzval správce konkursní podstaty, aby k výkonu rozhodnutí přistoupil rozumným způsobem, beroucím na zřetel dopad věci na stěžovatele, kdy správce na tento apel reagoval veřejným příslibem, že k překotnému vyklizení nepřistoupí, a žalobce tak neinicioval nucené vyklizení jednotek, k čemuž dle jeho názoru neměl ani bezprostřední právní prostředky. Je to tak výlučně žalovaný, který mohl jednotku kdykoliv dobrovolně opustit a jemuž z výsledného stavu vznikal prospěch. Za těchto okolností by tak uložení náhrady nákladů řízení žalobci představovalo nepřiměřeně tvrdý postup, jímž by byl žalobce trestán za solidaritu s uživateli bytů a respektování apelu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Orgán veřejné moci","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. V podání ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" žalobce reagoval na podání žalovaného a trval na tom, že o náhradě nákladů řízení by mělo být rozhodnuto podle ust. § 150 o. s. ř., když setrvání členů družstva v bytech po roce 2018 bylo logické, neboť se žalobce snažil o odkup bytů. Poukázal i na rozhodnutí ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Orgán veřejné moci","anonStyle":"ANON"},{"text":", který na správce konkursní podstaty apeloval, aby nepřistoupil k překotným vyklizením a zdůraznil, že chtěl ochránit investice členů družstva. Zdůraznil i to, že neměl právní prostředky k tomu, aby docílil vyklizení uživatelů bytových jednotek. V závěrečném návrhu z téhož dne znovu shrnul svou argumentaci, jak je uvedena výše. Při jednání odvolacího soudu ještě žalobce navrhl přerušení řízení do skončení probíhajících řízení v obdobných věcech, k čemuž založil usnesení zdejšího soudu ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", kterým jeho návrhu bylo vyhověno, a podané dovolání z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Žalovaný se k (předpokládanému) návrhu na přerušení řízení vyjádřil již podáním ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" s tím, že jej považuje za nedůvodný, když tyto návrhy byly zamítnuty, a to i odvolacím soudem v řízení vedeném pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda jsou dány důvody pro přerušení řízení. Žalobce navrhoval přerušení řízení dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. s tím, že probíhají dovolací řízení, v nichž je řešena otázka, která může mít význam i pro rozhodnutí v této věci. Smyslem ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží. V posuzovaném případě odvolací soud důvody pro přerušení řízení neshledal. Také v ostatních řízeních jde o zaplacení peněžní částky, výrokem rozhodnutí žádná otázka rozhodná pro posouzení této věci řešena nebude. Pokud jde o právní posouzení jednotlivých skutečností, jde o otázky, které si soud v každém řízení může posoudit sám podle okolností konkrétního případu. Navíc je třeba přihlédnout i k tomu, že řízení bylo zahájeno ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", tedy trvá již relativně dlouhou dobu a přerušením řízení by se jeho délka ještě prodloužila. Zdejší odvolací soud navíc o věci samé rozhoduje v zásadě jednotně (viz rozhodnutí vydaná ve věcech vedených pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":"). Senát 62 Co ve výše označeném usnesení k přerušení řízení přistoupil především proto, že v předchozím zrušovacím usnesení ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", vyslovil názor, že k promlčení nároku nedošlo, jiné senáty tuto otázku posoudily jinak. Dovolací řízení je přitom již řízením o mimořádném opravném prostředku, o věci samé již bylo pravomocně v těchto řízeních rozhodnuto a rozhodné otázky byly posouzeny. Na základě těchto úvah dospěl odvolací soud k závěru, že důvody pro přerušení tohoto řízení nejsou dány.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek z podnětu a v rozsahu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem dle § 212 a § 212a o. s. ř., a to po nařízení jednání dle § 214 odst. 1 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Odvolací soud zamítl návrh žalobce na doplnění dokazování pro nadbytečnost, neboť skutečnosti, které jimi měly být prokázány (absence dobré víry žalovaného), nepovažoval pro posouzení věci za rozhodné. Soud prvního stupně pro účely svého rozhodnutí řádně a dostatečně objasnil skutkový stav a nepochybil ani při právním posouzení věci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Nejprve se odvolací soud zabýval námitkou překvapivosti rozsudku soudu prvního stupně, kdy této námitce nepřisvědčil. Z ustálené judikatury ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Orgán veřejné moci","anonStyle":"ANON"},{"text":" se podává, že překvapivým je takové rozhodnutí, které nebylo možno na základě zjištěného skutkového stavu věci, postupu soudu a dosud přednesených tvrzení účastníků řízení předvídat. Tak je tomu tehdy, kdy soud posuzoval skutečnost, kterou žádný z účastníků řízení nikdy netvrdil či nepopíral, popř. která nebyla předmětem posuzování soudu prvního stupně (viz usnesení ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Orgán veřejné moci","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", a rozsudek ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":"). Z protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", jakož i ze zvukového záznamu téhož úkonu, se podává, že tvrzení o nemožnosti aplikace ust. § 2994 o. z. na předmětnou věc tvořilo podstatnou část vyjádření zástupce žalovaného na daném jednání, kdy uvedl, že dle jeho názoru nárok žalobkyně na tomto základu není dán, jelikož žádný regres z daného ustanovení nevyplývá (č. l. 131). Tomuto závěru pak dal za pravdu i soud prvního stupně (srov. bod 34 odůvodnění). Tento závěr tak dle názoru odvolacího soudu nekonstituuje rozhodnutí, které by na základě postupu soudu a tvrzení účastníků řízení nešlo předvídat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Obdobně pak nelze souhlasit s odvolací námitkou žalobce, že mu předchozí vydání platebního rozkazu ve věci založilo legitimní očekávání, že bude rozhodnuto v jeho prospěch. Odvolací soud připomíná, že při rozhodování o vydání platebního rozkazu nalézací soud neprovádí dokazování ohledně žalobcem tvrzených skutečností. Neověřuje tedy pravdivostí tvrzených skutečností, ale pouze zvažuje, zda jsou vylíčeny úplně, zda existuje právní norma, na jejímž základě lze žalobci přiznat požadovaný nárok, a zda žalobcova tvrzení odpovídají znakům skutkové podstaty této nárokové normy. V případě zrušení platebního rozkazu odporem žalovaného dochází k projednání věci ve standardním sporném civilním řízení, na což se váží i běžná práva a povinnosti procesních stran sporu, včetně důkazního břemene žalobce. Je tedy liché z prvotního výsledku výše popsaného zkráceného řízení vyvozovat legitimní očekávání pozitivního výsledku řízení ve věci samé.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Co do podstaty žalobního nároku došel odvolací soud k následujícím závěrům.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Jak správně uvedl v odůvodnění napadeného rozsudku soud prvního stupně (bod 34), ve světle relevantní judikatury ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Orgán veřejné moci","anonStyle":"ANON"},{"text":", konkrétně rozsudku ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", nebylo zákonodárcem zamýšleným cílem ustanovení § 2994 o. z. založit vlastníku nebo spoluvlastníku věci oprávnění domáhat se v rozsahu náhrady bezdůvodného obohacení neoprávněným disponentem peněžité náhrady i po uživateli věci, a naopak, s ohledem na princip ne bis in idem. Jak uvedl ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Orgán veřejné moci","anonStyle":"ANON"},{"text":", „Sleduje se jí [úpravou v § 2994 o. z. od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":"] překonání vývoje dosavadní judikatury…, podle kterého nemá většinový spoluvlastník právo na náhradu proti nájemci, kterému dal věc do nájmu neoprávněně menšinový spoluvlastník, a to ani když nájemce nebyl v dobré víře. Ochrana uživatele nebo poživatele cizí věci má rozumný důvod, byl-li v dobré víře, že má k užívání nebo požívání řádný titul….Není-li však uživatel či poživatel v dobré víře, ztrácí jeho ochrana odůvodnění. Dosavadní pojetí, že i v takovém případě se dotčený vlastník nebo spoluvlastník může domáhat plnění jen proti tomu, kdo věc neoprávněně dal jinému k užívání nebo požívání, a že jen ten se proti neoprávněnému uživateli či poživateli může domáhat, aby mu obohacení vydal, komplikuje právní styk a zeslabuje ochranu vlastnického práva.“ (bod 27). Jinými slovy, smyslem ust. § 2994 o. z. je rozšířit vlastníku nebo spoluvlastníku věci pasivní legitimaci pro podání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení i na uživatele nebo poživatele věci, kteří nebyli v dobré víře; nikoliv založit vlastníku nebo spoluvlastníku právo vymáhat totožnou peněžitou náhradu dvakrát, a rovněž smyslem není založit aktivní legitimaci k podání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení neoprávněnému disponentovi s věcí (příp. i komukoliv jinému než vlastníku či spoluvlastníku věci), jak bude dále odvolacím soudem vylíčeno níže.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Žalobce ve svém odvolání na podporu svých tvrzení o pasivní dlužnické solidaritě ve věci, ve smyslu § 1876 odst. 2 a § 2994 o. z., zevrubně odkazoval na vybrané pasáže rozsudku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Orgán veřejné moci","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", vydaného po zrušení a vrácení věci tomuto soudu k novému rozhodnutí ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Orgán veřejné moci","anonStyle":"ANON"},{"text":", rozsudkem ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":". Odvolací soud nemůže přisvědčit názoru žalobce, že by některé z výše uvedených rozhodnutí potvrzovalo jeho právní konstrukci, a to z důvodu značně odlišného skutkového pozadí dané věci. V předmětné věci se jednalo o případ žaloby žalobce, který byl v rozhodné době vlastníkem nemovitých věcí, za jejichž užívání všichni tři žalovaní (1. a 2. žalovaný byli manželský pár, 3. žalovaná jejich dcera, která s nimi v předmětné nemovitosti bydlela) v rozhodné době nezaplatili žalobci žádnou náhradu. U třetí žalované pak shodně soud prvního stupně a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Orgán veřejné moci","anonStyle":"ANON"},{"text":" jako soud odvolací shledaly, že nemovitost neužívala v dobré víře, neboť si dle výsledků dokazování byla vědoma právního sporu, který se týkal užívání nemovitostí, a toho, že jejím vlastníkem je žalobce. Žalobci jako vlastníku věci tedy skutečně v daném případě náleželo právo regresu vůči 3. žalované jako nedobrověrné uživatelce nemovitosti, i s ohledem na to, že k založení nároku na vrácení bezdůvodného obohacení dle § 2994 o. z. postačí užívání věci i jen na základě společenské úsluhy (viz rozsudek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Orgán veřejné moci","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", bod 4, 11, 15-16, 19).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Výše uvedená rozhodnutí tak dle názoru odvolacího soudu plně podporují výše předestřenou podstatu § 2994 o. z., a to rozšířit vlastníku nebo spoluvlastníku věci okruh postižitelných osob též na nedobrověrné uživatele nebo poživatele věci, jejichž užívání bylo odvozeno od protiprávního užívání věci jinou osobou. Naopak, žádná část těchto rozhodnutí neimplikuje, že by ustanovením § 2994 o. z. bylo sledováno umožnění neoprávněnému disponentovi s věcí, jako v tomto případě, žalovat na bezdůvodné obohacení faktického uživatele věci. V této souvislosti pak nelze přisvědčit ani dalšímu z klíčových judikatorních odkazů žalobce v podaném odvolání, na rozsudek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Orgán veřejné moci","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", který dle žalobce podporuje jeho přesvědčení, že žalobce jako neoprávněný disponent může po vydání bezdůvodného obohacení vlastníku věci toto obohacení vymáhat náhradu za tyto užitky po uživateli sám. Odvolací soud zdůrazňuje hlavní právní větu tohoto rozhodnutí, tedy že nájemce nemovité věci není osobou aktivně legitimovanou domáhat se vydání bezdůvodného obohacení dle § 2994 o. z. vůči faktickým uživatelům věci, jelikož nájemce odpovídá pronajímateli věci (vlastníku) též za řádný výkon podnájmu, je-li sjednán (rozsudek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Orgán veřejné moci","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", bod 20-22). Ačkoli v bodu 24 ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Orgán veřejné moci","anonStyle":"ANON"},{"text":" uvedl žalobcem citovanou pasáž, že by se podmínky § 2994 o. z. při úvahách o jejich možném uplatnění i na jiné osoby než vlastníka měly vykládat spíše restriktivně, odvolací soud dodává, že tento výňatek nelze vnímat v odtržení od širšího kontextu rozhodnutí, které potvrdilo, že cílem institutu bezdůvodného obohacení je ochrana práv vlastníka, nikoliv osob majících k věci cizí odvozené užívací (nebo jiné) právo.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Pokud tedy soudy došly k závěru, že k vymáhání bezdůvodného obohacení po uživateli věci není aktivně legitimován řádný nájemce věci vůči faktickým uživatelům bytových jednotek, tím spíše k tomuto nemůže být legitimován neoprávněný disponent s danými nemovitostmi, jako v předmětné věci (dle principu ad maiori ad minus).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Nadto odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalobce, že by mu okamžikem uhrazení částek bezdůvodného obohacení správci konkursní podstaty v celkové výši 36 579 687 Kč vznikl nový originární nárok na navrácení bezdůvodného obohacení vůči žalovanému, s ohledem na to, že za něj plnil na jeho vlastní povinnost. Jak výstižně odkázal žalovaný ve svém vyjádření k odvolání, ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Orgán veřejné moci","anonStyle":"ANON"},{"text":" v rozhodnutí o vyklizení (rozsudek ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", bod 94) výslovně konstatoval, že žalobce byl v předmětném sporu pasivně legitimován jako žalovaný, jelikož právě on neoprávněným nakládáním s bytovými domy (protiprávním pronajímáním bytů v nich) i po zahájení daného sporu zasahoval do práv chráněných vlastnickou žalobou. Nebylo tak možno žalobu na vyklizení zamítnout na podkladu toho, že zdejší žalobce předmětné byty neužíval, jelikož tyto osoby byty obývaly jen na základě svého vztahu k němu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Již z výše citovaného výňatku je zřejmé, že se jednalo toliko o vlastní povinnost zdejšího žalobce předmětné bytové jednotky v návaznosti na rozhodnutí ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Orgán veřejné moci","anonStyle":"ANON"},{"text":" vyklidit. Toto ostatně potvrdil i ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Orgán veřejné moci","anonStyle":"ANON"},{"text":" v navazujících rozhodnutích o zaplacení částky 18 261 187 Kč (rozsudek ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", bod 26, 30-31), resp. o zaplacení částky 18 318 500 Kč (rozsudek ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", bod 18), a dále též zdejší soud ve vícero předchozích rozhodnutích ve skutkově a právně obdobných řízeních, týkajících se nároků na vydání bezdůvodného obohacení bývalými uživateli předmětných bytových jednotek (srov. například rozsudek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Orgán veřejné moci","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", bod 27-28, nebo rozsudek ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", bod 29). Žalovaný užíval bytovou jednotku č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" v k. ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" na základě nájemní smlouvy uzavřené se žalobcem (z titulu členství žalovaného v žalobci jako bytovém družstvu) dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", což soud prvního stupně shledal být nesporným. Základní povinností bytového družstva pak jak v době uzavření smlouvy, tak v poměrech dnešní právní úpravy je zajišťovat bytovou potřebu svých členů, ve smyslu § 221 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., ve znění účinném do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", resp. § 727 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích. Jestliže tedy žalobce umožnil žalovanému užívání předmětného bytu, plnil tak povinnost bytového družstva vůči svému členovi. V okamžiku, kdy uhradil správci konkursní podstaty již zmíněná peněžitá plnění do majetkové podstaty úpadce, pak žalobce neplnil nedluh za žalovaného, nýbrž dluh vlastní, který vznikl tím, že se obohatil na úpadci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., tím, že umožnil užívání bytu ve vlastnictví třetí osoby, čímž mu vzniklo bezdůvodné obohacení na úkor vlastníka bytu jako ochuzeného (podrobněji viz rozsudek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Orgán veřejné moci","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", bod 22-24).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Odvolací soud tak z výše uvedených důvodů potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku II. jako věcně správné, dle § 219 o. s. ř. S ohledem na to, že z výše předestřených důvodů nebyl nárok na vydání bezdůvodného obohacení v předmětné věci dán již v jeho základu, odvolací soud se dále nezabýval odvolacími námitkami týkajícími se tvrzené absence dobré víry žalovaného, resp. vhodnosti aplikace ust. § 2999 odst. 2 o. z. na projednávanou věc, jelikož ani jedna z nich by pro výsledek tohoto řízení neměla právní význam.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. Co se týče nákladů řízení u soudu prvního stupně, jakož i nákladů řízení odvolacího, odvolací soud nevyhověl ani v jednom případě návrhu žalobce na uplatnění moderačního práva soudu dle § 150 o. s. ř. Odvolací soud připomíná, že použití moderačního práva je výjimkou z obecné zásady úspěchu v řízení, kdy je třeba shledat dostatečně jasný důvod zvláštního zřetele, proč by přiznání náhrady nákladů řízení procesně úspěšné straně sporu představovalo nespravedlivý postup vůči procesně neúspěšné straně sporu. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně došel k závěru, že výsledný závěr o povinnosti k náhradě nákladů řízení je primárně výsledkem procesní strategie žalobce, který v průběhu let vedl všechna dílčí skutkově a právně související řízení vůči bývalým obyvatelům předmětných bytových jednotek ve vlastnictví úpadce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., s nimiž neoprávněně disponoval, s plným vědomím, že jako pán sporu bude v případě neúspěchu povinen k úhradě nákladů řízení. S ohledem na závěry odvolacího soudu v otázce povahy platby správci konkursní podstaty žalobcem nelze souhlasit s jeho dřívější argumentací ve prospěch uplatnění § 150 o. s. ř. (č. l. 88), že byl k vedení těchto dílčích řízení nucen z důvodu jednání žalovaného v této věci. Stejně tak je třeba odmítnout, že by procesní postup žalobce byl vynucen pomalým postupem správce konkursní podstaty ve věci, jelikož na právní složitosti a zdlouhavosti konkursního řízení úpadce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., se podílel žalobce i tím, že po právní moci rozhodnutí o vyklizení z roku 2018 soudě dle obsahu spisu aktivně nečinil žádné kroky k vyklizení nemovitostí, jež do jeho vlastnictví nenáležely. Zásadně pak odvolací soud nesouhlasí s tím, že by k moderaci nákladů řízení mělo dojít z toho důvodu, že žalobce v reakci na apel ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Orgán veřejné moci","anonStyle":"ANON"},{"text":" vůči správci konkursní podstaty v usnesení ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", „neinicioval žádné drastické a nucené kroky k jejich vystěhování“. Odvolací soud k tomuto uvádí, že uplatnění § 150 o. s. ř. z takového důvodu by vedlo naopak k hrubě nespravedlivému výsledku řízení vůči žalovanému, jemuž by nebyla přiznána náhrada nákladů řízení proto, že žalobce rezignoval na vymáhání povinnosti jemu uložené pravomocným rozhodnutím ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Orgán veřejné moci","anonStyle":"ANON"},{"text":", kdy nadto byla předmětná ústavní stížnost ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Orgán veřejné moci","anonStyle":"ANON"},{"text":" odmítnuta; nadto žalovaný v této věci ani nebyl řízení o dané ústavní stížnosti účasten. K rozhodnutí ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Orgán veřejné moci","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve věci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" odvolací soud dodává, že jeho obsah neměl k dispozici, a tedy se k němu nemohl vyjádřit.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. Odvolací soud tak uzavírá, že neshledal důvod pro změnu výroku III. napadeného rozsudku, ať už z důvodu dle § 150 o. s. ř. nebo z jiného důvodu stran správnosti výpočtu provedeného soudem prvního stupně. Napadený rozsudek proto ve výroku III. jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši 30 129 Kč, sestávající se z mimosmluvní odměny advokáta vypočtené dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t., ve výši 9 420 Kč za úkon (tarifní hodnota 274 934 Kč), za právní úkon dle § 11 odst. 1 písm. d) a k) a. t. (účast na jednání dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", vyjádření k podanému odvolání), ve výši 4 710 Kč dle § 11 odst. 2 písm. b) a. t. za písemné vyjádření k návrhu na přerušení řízení, spolu se třemi náhradami hotových výdajů po 450 Kč dle § 14 odst. 3 a. t. a náhradou uhrazené daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z těchto částek (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.). Platební místo a lhůta k plnění byly určeny dle § 149 odst. 1, resp. § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":16,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl návrh žalobce na přerušení řízení (výrok I.), rozhodl, že se zamítá žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 274 394 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení za každý započatý den ode dne , datum,  do zaplacení (výrok II.), a že je žalobce povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 59 713,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného , Jméno advokáta, , advokáta (výrok III.).2. Soud prvního stupně v odůvodnění uvedl, že se žalobce domáhal zaplacení 274 934 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalovaný v období od , datum,  do , datum,  bez právního důvodu užíval bytovou jednotku č. , hodnota,  v k. ú. , adresa, . Tuto jednotku užíval na základě nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovaným ze dne , datum, , která byla stejně jako původní nájemní smlouva mezi žalobcem a úpadcem , právnická osoba,  pravomocně shledána absolutně neplatnou. V důsledku této neplatnosti byl žalobce pravomocnými rozhodnutími soudů zavázán uhradit do konkursní podstaty úpadce bezdůvodné obohacení v celkové výši 36 579 687 Kč, odpovídající obvyklému nájemnému za užívání nemovitostí ve výše uvedeném období, ačkoli faktickými uživateli bytových jednotek byli jejich obyvatelé, vč. žalovaného. Z tohoto důvodu se žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor žalobce užíváním předmětné jednotky, a proto požadoval úhradu poměrné části odpovídající obvyklému nájemnému ve výši 274 934 Kč (dle znaleckých posudků užitých v řízeních vedených správcem konkursní podstaty proti žalobci), po odečtení částky 11 033 Kč, kterou žalovaný za užívání bytu uhradil. Nárok žalobce dovodil zejména z ust. § 2994 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť jinak by žalovaný získal nespravedlivou výhodu v podobě bezplatného užívání cizí věci. Dobrá víra žalovaného byla dle žalobce ve vztahu mezi disponentem a skutečným uživatelem bez významu; nárok lze navíc dovodit i analogickou aplikací § 2917 o. z. Promlčecí lhůta podle žalobce začala běžet až okamžikem úhrady bezdůvodného obohacení konkursnímu správci, jelikož v tomto okamžiku škoda fakticky vznikla, a nárok proto nebyl promlčen. Žalobce též shledal důvody pro aplikaci výluky pro určení výše náhrady bezdůvodného obohacení dle § 2999 odst. 2 věty za středníkem o. z., neboť sjednané nájemné odpovídalo družstevnímu bydlení, ačkoliv se o družstevní byt ve výsledku nejednalo. Jelikož žalovaný na předžalobní výzvu ničeho neuhradil, domáhal se žalobce i náhrady nákladů řízení a pro případ neúspěchu navrhl postup podle § 150 o. s. ř. s poukazem na mimořádné okolnosti dlouholeté kauzy , právnická osoba, , která trvá nestandardně dlouhou dobu (přes 30 let).3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a přiznání náhrady nákladů řízení. Namítl, že žaloba je po věcné i právní stránce nedůvodná, neboť nájemní smlouvu uzavřel v dobré víře jako člen družstva a řádně hradil všechny platby, takže se na úkor žalobce neobohatil. Vznik a rozsah bezdůvodného obohacení vůči konkursní podstatě způsobil sám žalobce svým vědomým jednáním a dlouhodobou nečinností, když členy řádně neinformoval o probíhajících řízeních, mařil prodej nemovitostí z konkursní podstaty a neplnil povinnost jejich vyklizení. Neplatnost nájemních smluv přitom souvisela s postupem žalobce v rozporu se zákonem č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, a s nedostatkem oprávnění osob jednajících za žalobce, nikoliv s výší nájemného. Žalovaný též odmítl existenci žalobcem tvrzeného „regresního“ nároku podle § 2994 o. z., neboť toto ustanovení žádné takové právo neoprávněnému disponentovi vůči faktickému uživateli nepřiznává. Současně měl za to, že žalobce vědomě plnil nedluh a že výkon uplatněného práva podanou žalobou odporuje dobrým mravům. Dále namítl promlčení nároku s tím, že subjektivní promlčecí lhůta začala běžet nejpozději v letech 2018–2019, kdy žalobce získal vědomost o neplatnosti nájemních smluv a rozsahu případného bezdůvodného obohacení. Důvody pro postup podle § 150 o. s. ř. neshledal, neboť žalobce si byl dlouhodobě vědom právního stavu a svým jednáním sám přispěl k jeho trvání i k nestandardní délce konkursního řízení.4. Soud prvního stupně vycházel při svém rozhodnutí ze skutkových zjištění uvedených v bodech 5-13 odůvodnění napadeného rozsudku, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje. Shledal být ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř. mezi stranami nesporným, že žalovaný jako člen žalobce s ním uzavřel dne , datum,  nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem družstevní bytové jednotky č. , hodnota,  v k. ú. , adresa, , že žalovaný bytovou jednotku užíval do , datum, . Soud prvního stupně neprovedl další účastníky navržené důkazy, z důvodu jejich nadbytečnosti, jelikož nárok nebyl dle jeho názoru již v základu dán; provedené důkazy považoval za věrohodné a nezaznamenal žádnou okolnost, která by zpochybnila pravost listinných důkazů, a nezaznamenal ani podstatný rozpor ve skutkových tvrzeních účastníků.5. Na tomto podkladu učinil soud prvního stupně následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel dne , datum,  se žalobcem nájemní smlouvu k bytové jednotce č. , hodnota,  v k. ú. , adresa, . Tato nájemní smlouva byla následně soudy opakovaně vyhodnocena jako absolutně neplatná, a to jednak pro její uzavření v rozporu s konkursním režimem úpadce , právnická osoba, , jednak pro absenci statutárního orgánu žalobce oprávněného smlouvu uzavřít. Z neplatných smluv tak nemohlo vzniknout žádné nájemní právo žalovaného. , právnická osoba, , v němž se předmětná jednotka nachází, byl pravomocně zahrnut do konkursní podstaty úpadce , právnická osoba, . rozsudkem , Orgán veřejné moci,  ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Přesto družstvo nadále vykonávalo faktickou držbu bytových domů, umožnilo jejich užívání svým členům a realizovalo vůči nim právní i faktické panství. Další pravomocná rozhodnutí soudů potvrdila povinnost žalobce předmětné nemovitosti vyklidit a následně mu byla uložena povinnost vydat správci konkursní podstaty bezdůvodné obohacení za užívání bytových domů, zahrnujících i byt užívaný žalovaným. Výše bezdůvodného obohacení byla stanovena jako obvyklé nájemné zjištěné znaleckým posudkem. V březnu 2023 a říjnu 2024 žalobce uhradil do konkursní podstaty úpadce částky uložené pravomocnými rozsudky (18 261 187 Kč a 18 318 500 Kč). V návaznosti na tyto úhrady žalobce dne , datum,  vyzval žalovaného k náhradě bezdůvodného obohacení za užívání bytu bez právního důvodu, odpovídající obvyklému nájemnému, neboť žalovaný byt užíval na základě absolutně neplatné nájemní smlouvy a žalobce jako subjekt, jemuž vznikla povinnost vydat bezdůvodné obohacení za užívání celého domu, se domáhal náhrady v rozsahu, v němž byl plněním dotčen.6. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil věc následovně. V první řadě odmítl návrh žalobce na přerušení řízení z důvodu dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., který žalobce podal na jednání soudu prvního stupně dne , datum, , neboť mezi žalobcem a skupinou žalovaných probíhá několik desítek řízení, spolu s třemi rozhodnutími odvolacích soudů s různými právními posouzeními; již tato různorodost rozhodnutí odvolacích soudů byla dle žalobce důvodem pro podání dovolání. Žalovaný návrh nepovažoval za důvodný. Soud prvního stupně návrh na přerušení řízení zamítl, neboť obdobnost sporů vedených žalobcem s dalšími subjekty nezakládá důvod pro přerušení řízení dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř.7. Samotný peněžitý nárok na zaplacení částky 274 934 Kč s příslušenstvím posoudil soud prvního stupně na podkladu ust. § 609 věty první, § 619, § 621, § 629 odst. 1, § 638 odst. 1, § 2991 odst. 1 a 2, § 2993 a § 2994 o. z., když došel k závěru, že nárok uplatněný žalobou nebyl po právu, neboť bezdůvodné obohacení na straně žalovaného nevzniklo a pokud by vzniklo, tak již bylo vypořádáno. Žalovaný nárok v podobě, jak byl žalobou vymezen, dle soudu prvního stupně v okamžiku podání žaloby (, datum, ) nemohl být promlčen, neboť k jeho vzniku mohlo dojít nejdříve vyplacením předmětných částek do konkursní podstaty žalobcem, v březnu 2023 a říjnu 2024, a tedy ode dne následujícího výplatě těchto částek by počala běžet tříletá subjektivní promlčecí lhůta. Z provedeného dokazování však jednoznačně vyplynulo, že žalobce byl detentorem předmětných bytových domů jako celku, a proto byla právě jemu soudy uložena povinnost k jejich vyklizení a následně povinnost uhradit do konkursní podstaty úpadce , právnická osoba,  bezdůvodného obohacení, které ale žalobce plnil na svou vlastní povinnost, nikoliv na povinnost žalovaného. Na straně žalovaného tak nedošlo k obohacení, ani k plynutí žádné majetkové či jiné výhody; nemohlo tak dojít k naplnění předpokladů dle § 2991 o. z., ani k promlčení takového nároku. Na předmětnou věc se dle soudu prvního stupně neuplatní ani § 2994 o. z., jelikož ačkoli toto ustanovení rozšiřuje možnost uplatnění institutu bezdůvodného obohacení i na nepoctivé držitele věci (zde teoreticky žalovaný), nezakládá toto ustanovení právo žalobce, plnícího na vlastní povinnost, na regres. V tomto soud odkázal na rozsudek , Orgán veřejné moci,  ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dle něhož v rozsahu náhrady bezdůvodného obohacení neoprávněným poskytovatelem věci není její vlastník nebo spoluvlastník oprávněn dovolávat se peněžité náhrady i po uživateli věci, a naopak (dle principu ne bis in idem). Není-li tak účelem § 2994 o. z., ve světle této judikatury, umožnit duplicitní vymáhání bezdůvodného obohacení vlastníkem nebo spoluvlastníkem věci, tím méně může být jeho účelem přenesení povinnosti detentora vydat bezdůvodné obohacení na jejího uživatele, byť nedobrověrného, s ohledem na zákaz výkladu zákona proti jeho smyslu (§ 2 odst. 2 o. z.).8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně dle § 142 o. s. ř. tak, že procesně zcela úspěšnému žalovanému přiznal celkovou náhradu nákladů řízení ve výši 59 713,50 Kč, sestávající se z mimosmluvní odměny advokáta stanovené dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), v částce 9 420 Kč za úkon, z tarifní hodnoty 274 934 Kč, za pět úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t., a dále pět paušálních náhrad hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. po 450 Kč a náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z těchto částek. Neshledal dále důvod k uplatnění moderačního práva dle § 150 o. s. ř., neboť nelze ve skutkovém pozadí celé kauzy, kdy prakticky všichni členové žalobce jsou podvedenými klienty úpadce, společnosti , právnická osoba, , shledat okolnost zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů úspěšnému žalovanému. Žalobce v řízení v průběhu let procesně postupoval s plným vědomím, že případná prohra jeho sporů povede ke vzniku nákladů řízení; se stejným vědomím podal žalobu i v této věci. Platební místo a lhůta k plnění byly určeny standardně dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.9. Proti výrokům II. a III. rozsudku podal žalobce dne , datum,  včasné blanketní odvolání, které doplnil podáním ze dne , datum, . Prvně namítl, že soud prvního stupně nesprávně uzavřel, že se žalovaný na jeho úkor bezdůvodně neobohatil. Podle žalobce došlo k ekonomické nerovnováze mezi vlastníkem nemovitostí, jemuž byla žalobcem uhrazena náhrada bezdůvodného obohacení za jejich užívání, žalobcem jako neoprávněným disponentem, který tuto náhradu zaplatil, a žalovaným jako faktickým uživatelem bytové jednotky, jenž užíváním bytu získal prospěch bez odpovídající úhrady. Žalobce proto poukázal na § 2994 o. z. a zdůraznil, že smyslem tohoto ustanovení je zákaz dvojího prospěchu, a to nejen na straně vlastníka, ale i uživatele a poživatele. Dále žalobce „pro jistotu“ uvedl, že ačkoli jeho nárok v žalobě vymezil jako nárok z bezdůvodného obohacení, jedná se spíše o regresní nárok mezi solidárně zavázanými spoludlužníky podle § 1872 odst. 1 ve spojení s § 1876 odst. 2 a § 2994 o. z., neboť za žalovaného plnil povinnost, kterou měl nést on sám. V této souvislosti vytkl soudu prvního stupně, že se touto právní kvalifikací nezabýval, neboť dle žalobcem citované judikatury , Orgán veřejné moci,  je povinností soudu posoudit žalovaný nárok i optikou jiného ustanovení, než jakého se žalobce dovolává. Odkázal dále na judikaturu , Orgán veřejné moci,  (primárně rozsudek , Orgán veřejné moci,  ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) a krajských soudů (rozsudek , Orgán veřejné moci,  ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), podle níž mezi neoprávněným disponentem a nedobrověrným uživatelem věci může vzniknout pasivní solidarita, resp. není citovanou judikaturou vyloučeno, aby se aktivní legitimace daná vlastníku věci k vydání bezdůvodného obohacení dle § 2994 o. z. vztahovala i na neoprávněného disponenta s věcí, po předchozím vydání bezdůvodného obohacení skutečnému vlastníku. Současně odmítl právní názor některých prvostupňových soudů, které žalovaný nárok v obdobných věcech posuzovaly dle § 2999 odst. 2 o. z., tedy jako bezdůvodné obohacení v důsledku neplatné smlouvy, jelikož podstatou sporu je regresní vypořádání mezi osobami odpovědnými za bezdůvodné obohacení dle § 1876 odst. 2 o. z. I pokud by se jednalo o bezdůvodné obohacení v důsledku neplatné smlouvy, byla by aplikace daného ustanovení vyloučena, z důvodu zákonné výluky v části za středníkem. Výše úplaty byla totiž podstatně ovlivněna tím, že nájemné bylo v nájemní smlouvě sjednáno jako ke družstevnímu bytu, i když se o družstevní byt nejednalo. Dodal, že potvrzení rozsudku by vedlo k nepřijatelnému výsledku, kdy žalobce uhradil vlastníkovi náhradu v plné obvyklé tržní hodnotě užívání bytu, zatímco žalovaný by z jeho užívání měl prospěch a neuhradil ničeho. Žalobce též konstatoval, že žalovaný nebyl v dobré víře ohledně oprávněnosti užívání bytové jednotky nejpozději od roku 2015. Poukázal zejména na závěry rozsudku , Orgán veřejné moci, , sp. zn. , spisová značka, , vyneseném v obdobné věci, kde soud mj. konstatoval, že se na udržovaném protiprávním stavu podílel nejen žalobce, ale i žalovaný, který s ostatními faktickými uživateli nemovitostí mohl k řešení situace aktivně přistoupit, a byli to tedy právě členové družstva, kterým vznikal hlavní prospěch na úkor úpadce a kteří mohli přistoupit k dobrovolnému vyklizení prostor. Vedle toho zdůraznil jiné probíhající spory týkající se společnosti , právnická osoba, , jichž se žalovaný v některých případech účastnil jako vedlejší účastník, zápis předmětné bytové jednotky do konkursní podstaty úpadce v katastru nemovitostí, jakož i podpisy žalovaného na některých peticích adresovaných orgánům veřejné moci v souvislosti s kauzou , právnická osoba, , jako další důkazy vědomí žalovaného o jeho neoprávněném užívání nemovitosti (tyto důkazy považuje za přípustné, dle § 205a písm. d) o. s. ř., z důvodu nepoučení soudem prvního stupně dle § 118a odst. 2 o. s. ř.). Rozsudku , Orgán veřejné moci,  ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , jímž bylo autoritativně rozhodnuto o absolutní neplatnosti nájemních smluv k předmětným bytům, si pak žalovaný musel být jako člen žalobce vědom, a tedy si musel být vědom toho, že užívá byt bez právního důvodu, a přesto v něm dobrovolně setrval. Toto vědomí pak dle žalobce umocňuje relevanci závěrů již zmíněného rozsudku , Orgán veřejné moci, , č. j. , spisová značka, , kde soud došel k tomu, že pro konstatování dobré víry účastníka řízení nepostačuje ujišťování o dobré víře jeho užívání věci ze strany jiného neoprávněného disponenta, a že dobrou víru vylučuje i vědomí faktického uživatele o vlastnictví věci třetí osobou v probíhajících soudních sporech ohledně věci. Napadený rozsudek označil žalobce za překvapivý, neboť soud prvního stupně účastníky předem neseznámil se svým odlišným předběžným právním názorem (že považuje možnost užití § 2994 o. z. za výklad proti smyslu zákona), a ani je nevyzval k doplnění tvrzení a důkazů. Žalobce poukázal také na to, že v počátku řízení byl vydán platební rozkaz, čímž dle žalobce vyslal jednoznačný signál, že žaloba obsahuje dostatečná žalobní tvrzení a je po právu, resp. vyvolal tak u žalobce legitimní očekávání v tomto smyslu, kdy těžiště sporu spočívalo v námitce promlčení vznesené žalovaným. V závěru odvolání navrhl žalobce aplikaci § 150 o. s. ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení, pokud by odvolání nebylo vyhověno, s odkazem na již zmíněné rozhodnutí ve věci se sp. zn. , spisová značka, , v němž , Orgán veřejné moci,  zohlednil podíl žalovaných na udržování protiprávního stavu. Z výše uvedených důvodů tak žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.10. Žalovaný se k podanému odvolání vyjádřil v podání ze dne , datum, . Nejprve odmítl argumentaci žalobce o existenci bezdůvodného obohacení a regresního nároku. Právní úprava obsažená v ust. § 2994 o. z. nesleduje zákaz „dvojího prospěchu“ v podobě tvrzené žalobcem, ale ochranu vlastníka nebo spoluvlastníka při neoprávněném užívání jeho věci. Zdůraznil, že žalovaný byt neužíval bezplatně, neboť za nabytí členských práv zaplatil bytovému družstvu částku 420 000 Kč a následně žalobci řádně hradil sjednané nájemné; proto nelze hovořit o bezdůvodném obohacení spočívajícím v bezplatném užívání cizí věci. Současně namítl, že pokud žalobce po rozhodnutí o vyklizení z roku 2018 nerespektoval svou povinnost nemovitosti vyklidit nebo neupravil výši nájemného, nemůže nyní důsledky svého postupu přenášet na žalovaného. V této souvislosti odkázal na související , Orgán veřejné moci,  ve věcech , spisová značka, , resp. , spisová značka, , kde dospěl dotyčný senát k závěru, že za období do právní moci rozsudku o vyklizení byli tamní žalovaní ve smyslu § 2994 o. z. v dobré víře, a tudíž by je v té době správce konkursní podstaty ani žalovat nemohl. Odmítl, že by mezi účastníky existovala pasivní solidarita podle § 2994 o. z. a že by žalobce plnil dluh za žalovaného. Žalovaný nenesl žádnou odpovědnost za výkon práva vlastníka věci dle § 2994 o. z. a nemohl nijak ovlivnit, zda žalobce vlastníka věci zažaluje či nikoliv; nelze tedy uvažovat, že předmětné uplatnění práv vlastníkem věci za žalobcem znamená, že disponent plní cokoliv za žalovaným. Odkázal zejména na rozsudek , Orgán veřejné moci,  ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , jakož i na výše zmíněnou dvojici rozhodnutí , Orgán veřejné moci, , podle nichž nejde o případ pasivní solidarity dlužníků dle § 1872 o. z., jelikož v rozsahu náhrady bezdůvodného obohacení neoprávněným poskytovatelem není vlastník oprávněn se dovolávat náhrady i po uživateli věci, a naopak, dle principu ne bis in idem, a zároveň z ničeho neplyne, že by plnění mělo být vlastníku věci poskytnuto společně a nerozdílně. Nanejvýš jde o tzv. nepravou (resp. falešnou) solidaritu, která ze své podstaty dlužnickou solidaritu pasivní vylučuje. Žalovaný dále polemizoval s tvrzením žalobce o absenci jeho dobré víry. Namítl, že žalobce sám dlouhodobě vytvářel a udržoval protiprávní stav užívání bytů, pobíral z něj finanční plnění a současně bránil definitivnímu vyřešení situace tím, že opakovaně bránil odkupu bytů z konkursní podstaty. Podle žalovaného je proto v rozporu s dobrými mravy, aby se nyní dovolával vlastní protiprávní činnosti jako důvodu pro popření dobré víry svých členů. Připustil, že o rozhodnutích týkajících se , právnická osoba,  a povinnosti vyklizení věděl, avšak zdůraznil, že adresátem této povinnosti byl žalobce jako hlavní účastník předmětných řízení s příslušnými procesními právy, nikoli jednotliví členové družstva, kteří své užívací právo odvozovali právě od žalobce; jedině na něm tak ležela výsledná povinnost nemovitosti vyklidit. Žalovaný též nijak nezapříčinil, že by žalobce nemohl svůj nárok uplatnit včas, a tak byla namístě jeho námitka promlčení nároku. Navrhované důkazy v tomto smyslu odmítl jako nepřípustné novoty v odvolacím řízení. Ve vztahu k judikatuře citované žalobcem, zejména k rozsudku , Orgán veřejné moci,  sp. zn. , spisová značka, , žalovaný namítl, že žalobce její závěry vykládá selektivně, až demagogicky, a pomíjí části odůvodnění, které jeho argumentaci odporují, přičemž uvedená rozhodnutí se skutkově podstatně liší od projednávané věci. Na podporu tohoto stanoviska odkázal rovněž na novější rozhodnutí , Orgán veřejné moci,  vydané v obdobné věci, v němž odvolací soud došel ke stejnému závěru (rozsudek , Orgán veřejné moci,  ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bod 35). Žalovaný rovněž odmítl výklad § 2999 odst. 2 o. z. předestřený žalobcem. Zdůraznil, že žalovaného užívání nemovitosti nebylo bezplatné a neplatnost nájemní smlouvy nebyla způsobena výší nájemného ani domněnkou družstevního bydlení, ale skutečností, že žalobce smlouvu uzavřel v rozporu s ustanovením § 18 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. Závěrem vyjádřil nesouhlas s námitkou překvapivosti rozsudku a s návrhem na moderaci nákladů řízení podle § 150 o. s. ř. Uvedl, že žalobce měl v řízení dostatečný prostor k uplatnění své argumentace a dlouhodobě setrvával na právní konstrukci založené na § 2994 o. z., přičemž jiný právní výklad věci ve svých vyjádřeních opakovaně popíral. K návrhu na moderaci nákladů konstatoval, že převážná rozhodovací praxe odvolacích soudů obdobné žaloby zamítá a přiznává úspěšným žalovaným náhradu nákladů řízení; žalobcem odkazované rozhodnutí , Orgán veřejné moci,  je naproti tomu ojedinělé, a naopak svým způsobem překvapivé. Za nedůvodný považoval i argument z daného rozhodnutí, že se žalovaní podíleli na udržování protiprávního stavu, neboť jeho ukončení záviselo především na postupu žalobce a jeho orgánů, nikoli na jednotlivých členech družstva. Protiprávní stav ukončil až odkup nemovitostí z konkursní podstaty, čemuž chtěl žalobce do poslední chvíle zabránit. Zpochybnil též reálnost možnosti, že by žalovaný jako jednotlivý člen družstva mohl reálně iniciovat změnu postojů žalobce, vzhledem k velikosti jeho členské základny (přes 100 členů) a zákonných požadavků pro svolání členské schůze. Žalovaný tak shrnul, že neshledává výrazný podíl viny na předmětném soudním řízení, které by moderaci nákladů řízení dle § 150 o. s. ř. zasluhovalo. Žalovaný z těchto důvodů navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení v plné výši.11. Žalobce doplnil odvolání vyjádřením ze dne , datum, . Zopakoval, že dle jeho názoru je dána pasivní solidarita žalobce a žalovaného na podkladu § 1876 odst. 2 o. z. ve spojení s § 2994 o. z., kdy v tomto smyslu citoval vybrané části rozsudků , Orgán veřejné moci,  ve věcech sp. zn. , spisová značka, , resp. , spisová značka, , které dle jeho názoru ve skutkově i právně totožných věcech toto implicitně potvrdily, byť soud nesprávně došel k závěru, že daná situace mezi nimi nezakládá pravou solidaritu a žalovaný nárok není regresním nárokem ve smyslu § 1876 odst. 2 o. z. Dále se žalobce znovu vymezil vůči možnosti aplikace § 2999 odst. 2 o. z. na předmětnou věc, jelikož žalovaný byl dle jeho názoru ve zlé víře nejpozději od právní moci rozsudku , Orgán veřejné moci,  ve sp. zn. , spisová značka, , a opět uvedl, že nájemné bylo sjednáno pod tržní cenou. K aplikaci moderačního práva dle § 150 o. s. ř. uvedl, že jsou dány podmínky na jeho použití, jelikož k prodlužování protiprávního stavu nedošlo svévolí žalobce, nýbrž v návaznosti na apel , Orgán veřejné moci,  v usnesení sp. zn. , spisová značka,  Ten vyzval správce konkursní podstaty, aby k výkonu rozhodnutí přistoupil rozumným způsobem, beroucím na zřetel dopad věci na stěžovatele, kdy správce na tento apel reagoval veřejným příslibem, že k překotnému vyklizení nepřistoupí, a žalobce tak neinicioval nucené vyklizení jednotek, k čemuž dle jeho názoru neměl ani bezprostřední právní prostředky. Je to tak výlučně žalovaný, který mohl jednotku kdykoliv dobrovolně opustit a jemuž z výsledného stavu vznikal prospěch. Za těchto okolností by tak uložení náhrady nákladů řízení žalobci představovalo nepřiměřeně tvrdý postup, jímž by byl žalobce trestán za solidaritu s uživateli bytů a respektování apelu , Orgán veřejné moci, .12. V podání ze dne , datum,  žalobce reagoval na podání žalovaného a trval na tom, že o náhradě nákladů řízení by mělo být rozhodnuto podle ust. § 150 o. s. ř., když setrvání členů družstva v bytech po roce 2018 bylo logické, neboť se žalobce snažil o odkup bytů. Poukázal i na rozhodnutí , Orgán veřejné moci, , který na správce konkursní podstaty apeloval, aby nepřistoupil k překotným vyklizením a zdůraznil, že chtěl ochránit investice členů družstva. Zdůraznil i to, že neměl právní prostředky k tomu, aby docílil vyklizení uživatelů bytových jednotek. V závěrečném návrhu z téhož dne znovu shrnul svou argumentaci, jak je uvedena výše. Při jednání odvolacího soudu ještě žalobce navrhl přerušení řízení do skončení probíhajících řízení v obdobných věcech, k čemuž založil usnesení zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kterým jeho návrhu bylo vyhověno, a podané dovolání z , datum, .13. Žalovaný se k (předpokládanému) návrhu na přerušení řízení vyjádřil již podáním ze dne , datum,  s tím, že jej považuje za nedůvodný, když tyto návrhy byly zamítnuty, a to i odvolacím soudem v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, .14. Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda jsou dány důvody pro přerušení řízení. Žalobce navrhoval přerušení řízení dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. s tím, že probíhají dovolací řízení, v nichž je řešena otázka, která může mít význam i pro rozhodnutí v této věci. Smyslem ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží. V posuzovaném případě odvolací soud důvody pro přerušení řízení neshledal. Také v ostatních řízeních jde o zaplacení peněžní částky, výrokem rozhodnutí žádná otázka rozhodná pro posouzení této věci řešena nebude. Pokud jde o právní posouzení jednotlivých skutečností, jde o otázky, které si soud v každém řízení může posoudit sám podle okolností konkrétního případu. Navíc je třeba přihlédnout i k tomu, že řízení bylo zahájeno , datum, , tedy trvá již relativně dlouhou dobu a přerušením řízení by se jeho délka ještě prodloužila. Zdejší odvolací soud navíc o věci samé rozhoduje v zásadě jednotně (viz rozhodnutí vydaná ve věcech vedených pod sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ). Senát 62 Co ve výše označeném usnesení k přerušení řízení přistoupil především proto, že v předchozím zrušovacím usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , vyslovil názor, že k promlčení nároku nedošlo, jiné senáty tuto otázku posoudily jinak. Dovolací řízení je přitom již řízením o mimořádném opravném prostředku, o věci samé již bylo pravomocně v těchto řízeních rozhodnuto a rozhodné otázky byly posouzeny. Na základě těchto úvah dospěl odvolací soud k závěru, že důvody pro přerušení tohoto řízení nejsou dány.15. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek z podnětu a v rozsahu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem dle § 212 a § 212a o. s. ř., a to po nařízení jednání dle § 214 odst. 1 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.16. Odvolací soud zamítl návrh žalobce na doplnění dokazování pro nadbytečnost, neboť skutečnosti, které jimi měly být prokázány (absence dobré víry žalovaného), nepovažoval pro posouzení věci za rozhodné. Soud prvního stupně pro účely svého rozhodnutí řádně a dostatečně objasnil skutkový stav a nepochybil ani při právním posouzení věci.17. Nejprve se odvolací soud zabýval námitkou překvapivosti rozsudku soudu prvního stupně, kdy této námitce nepřisvědčil. Z ustálené judikatury , Orgán veřejné moci,  se podává, že překvapivým je takové rozhodnutí, které nebylo možno na základě zjištěného skutkového stavu věci, postupu soudu a dosud přednesených tvrzení účastníků řízení předvídat. Tak je tomu tehdy, kdy soud posuzoval skutečnost, kterou žádný z účastníků řízení nikdy netvrdil či nepopíral, popř. která nebyla předmětem posuzování soudu prvního stupně (viz usnesení , Orgán veřejné moci,  ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Z protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne , datum, , jakož i ze zvukového záznamu téhož úkonu, se podává, že tvrzení o nemožnosti aplikace ust. § 2994 o. z. na předmětnou věc tvořilo podstatnou část vyjádření zástupce žalovaného na daném jednání, kdy uvedl, že dle jeho názoru nárok žalobkyně na tomto základu není dán, jelikož žádný regres z daného ustanovení nevyplývá (č. l. 131). Tomuto závěru pak dal za pravdu i soud prvního stupně (srov. bod 34 odůvodnění). Tento závěr tak dle názoru odvolacího soudu nekonstituuje rozhodnutí, které by na základě postupu soudu a tvrzení účastníků řízení nešlo předvídat.18. Obdobně pak nelze souhlasit s odvolací námitkou žalobce, že mu předchozí vydání platebního rozkazu ve věci založilo legitimní očekávání, že bude rozhodnuto v jeho prospěch. Odvolací soud připomíná, že při rozhodování o vydání platebního rozkazu nalézací soud neprovádí dokazování ohledně žalobcem tvrzených skutečností. Neověřuje tedy pravdivostí tvrzených skutečností, ale pouze zvažuje, zda jsou vylíčeny úplně, zda existuje právní norma, na jejímž základě lze žalobci přiznat požadovaný nárok, a zda žalobcova tvrzení odpovídají znakům skutkové podstaty této nárokové normy. V případě zrušení platebního rozkazu odporem žalovaného dochází k projednání věci ve standardním sporném civilním řízení, na což se váží i běžná práva a povinnosti procesních stran sporu, včetně důkazního břemene žalobce. Je tedy liché z prvotního výsledku výše popsaného zkráceného řízení vyvozovat legitimní očekávání pozitivního výsledku řízení ve věci samé.19. Co do podstaty žalobního nároku došel odvolací soud k následujícím závěrům.20. Jak správně uvedl v odůvodnění napadeného rozsudku soud prvního stupně (bod 34), ve světle relevantní judikatury , Orgán veřejné moci, , konkrétně rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebylo zákonodárcem zamýšleným cílem ustanovení § 2994 o. z. založit vlastníku nebo spoluvlastníku věci oprávnění domáhat se v rozsahu náhrady bezdůvodného obohacení neoprávněným disponentem peněžité náhrady i po uživateli věci, a naopak, s ohledem na princip ne bis in idem. Jak uvedl , Orgán veřejné moci, , „Sleduje se jí [úpravou v § 2994 o. z. od , datum, ] překonání vývoje dosavadní judikatury…, podle kterého nemá většinový spoluvlastník právo na náhradu proti nájemci, kterému dal věc do nájmu neoprávněně menšinový spoluvlastník, a to ani když nájemce nebyl v dobré víře. Ochrana uživatele nebo poživatele cizí věci má rozumný důvod, byl-li v dobré víře, že má k užívání nebo požívání řádný titul….Není-li však uživatel či poživatel v dobré víře, ztrácí jeho ochrana odůvodnění. Dosavadní pojetí, že i v takovém případě se dotčený vlastník nebo spoluvlastník může domáhat plnění jen proti tomu, kdo věc neoprávněně dal jinému k užívání nebo požívání, a že jen ten se proti neoprávněnému uživateli či poživateli může domáhat, aby mu obohacení vydal, komplikuje právní styk a zeslabuje ochranu vlastnického práva.“ (bod 27). Jinými slovy, smyslem ust. § 2994 o. z. je rozšířit vlastníku nebo spoluvlastníku věci pasivní legitimaci pro podání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení i na uživatele nebo poživatele věci, kteří nebyli v dobré víře; nikoliv založit vlastníku nebo spoluvlastníku právo vymáhat totožnou peněžitou náhradu dvakrát, a rovněž smyslem není založit aktivní legitimaci k podání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení neoprávněnému disponentovi s věcí (příp. i komukoliv jinému než vlastníku či spoluvlastníku věci), jak bude dále odvolacím soudem vylíčeno níže.21. Žalobce ve svém odvolání na podporu svých tvrzení o pasivní dlužnické solidaritě ve věci, ve smyslu § 1876 odst. 2 a § 2994 o. z., zevrubně odkazoval na vybrané pasáže rozsudku , Orgán veřejné moci,  ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , vydaného po zrušení a vrácení věci tomuto soudu k novému rozhodnutí , Orgán veřejné moci, , rozsudkem ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Odvolací soud nemůže přisvědčit názoru žalobce, že by některé z výše uvedených rozhodnutí potvrzovalo jeho právní konstrukci, a to z důvodu značně odlišného skutkového pozadí dané věci. V předmětné věci se jednalo o případ žaloby žalobce, který byl v rozhodné době vlastníkem nemovitých věcí, za jejichž užívání všichni tři žalovaní (1. a 2. žalovaný byli manželský pár, 3. žalovaná jejich dcera, která s nimi v předmětné nemovitosti bydlela) v rozhodné době nezaplatili žalobci žádnou náhradu. U třetí žalované pak shodně soud prvního stupně a , Orgán veřejné moci,  jako soud odvolací shledaly, že nemovitost neužívala v dobré víře, neboť si dle výsledků dokazování byla vědoma právního sporu, který se týkal užívání nemovitostí, a toho, že jejím vlastníkem je žalobce. Žalobci jako vlastníku věci tedy skutečně v daném případě náleželo právo regresu vůči 3. žalované jako nedobrověrné uživatelce nemovitosti, i s ohledem na to, že k založení nároku na vrácení bezdůvodného obohacení dle § 2994 o. z. postačí užívání věci i jen na základě společenské úsluhy (viz rozsudek , Orgán veřejné moci,  ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bod 4, 11, 15-16, 19).22. Výše uvedená rozhodnutí tak dle názoru odvolacího soudu plně podporují výše předestřenou podstatu § 2994 o. z., a to rozšířit vlastníku nebo spoluvlastníku věci okruh postižitelných osob též na nedobrověrné uživatele nebo poživatele věci, jejichž užívání bylo odvozeno od protiprávního užívání věci jinou osobou. Naopak, žádná část těchto rozhodnutí neimplikuje, že by ustanovením § 2994 o. z. bylo sledováno umožnění neoprávněnému disponentovi s věcí, jako v tomto případě, žalovat na bezdůvodné obohacení faktického uživatele věci. V této souvislosti pak nelze přisvědčit ani dalšímu z klíčových judikatorních odkazů žalobce v podaném odvolání, na rozsudek , Orgán veřejné moci,  ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , který dle žalobce podporuje jeho přesvědčení, že žalobce jako neoprávněný disponent může po vydání bezdůvodného obohacení vlastníku věci toto obohacení vymáhat náhradu za tyto užitky po uživateli sám. Odvolací soud zdůrazňuje hlavní právní větu tohoto rozhodnutí, tedy že nájemce nemovité věci není osobou aktivně legitimovanou domáhat se vydání bezdůvodného obohacení dle § 2994 o. z. vůči faktickým uživatelům věci, jelikož nájemce odpovídá pronajímateli věci (vlastníku) též za řádný výkon podnájmu, je-li sjednán (rozsudek , Orgán veřejné moci,  ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , bod 20-22). Ačkoli v bodu 24 , Orgán veřejné moci,  uvedl žalobcem citovanou pasáž, že by se podmínky § 2994 o. z. při úvahách o jejich možném uplatnění i na jiné osoby než vlastníka měly vykládat spíše restriktivně, odvolací soud dodává, že tento výňatek nelze vnímat v odtržení od širšího kontextu rozhodnutí, které potvrdilo, že cílem institutu bezdůvodného obohacení je ochrana práv vlastníka, nikoliv osob majících k věci cizí odvozené užívací (nebo jiné) právo.23. Pokud tedy soudy došly k závěru, že k vymáhání bezdůvodného obohacení po uživateli věci není aktivně legitimován řádný nájemce věci vůči faktickým uživatelům bytových jednotek, tím spíše k tomuto nemůže být legitimován neoprávněný disponent s danými nemovitostmi, jako v předmětné věci (dle principu ad maiori ad minus).24. Nadto odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalobce, že by mu okamžikem uhrazení částek bezdůvodného obohacení správci konkursní podstaty v celkové výši 36 579 687 Kč vznikl nový originární nárok na navrácení bezdůvodného obohacení vůči žalovanému, s ohledem na to, že za něj plnil na jeho vlastní povinnost. Jak výstižně odkázal žalovaný ve svém vyjádření k odvolání, , Orgán veřejné moci,  v rozhodnutí o vyklizení (rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , bod 94) výslovně konstatoval, že žalobce byl v předmětném sporu pasivně legitimován jako žalovaný, jelikož právě on neoprávněným nakládáním s bytovými domy (protiprávním pronajímáním bytů v nich) i po zahájení daného sporu zasahoval do práv chráněných vlastnickou žalobou. Nebylo tak možno žalobu na vyklizení zamítnout na podkladu toho, že zdejší žalobce předmětné byty neužíval, jelikož tyto osoby byty obývaly jen na základě svého vztahu k němu.25. Již z výše citovaného výňatku je zřejmé, že se jednalo toliko o vlastní povinnost zdejšího žalobce předmětné bytové jednotky v návaznosti na rozhodnutí , Orgán veřejné moci,  vyklidit. Toto ostatně potvrdil i , Orgán veřejné moci,  v navazujících rozhodnutích o zaplacení částky 18 261 187 Kč (rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , bod 26, 30-31), resp. o zaplacení částky 18 318 500 Kč (rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , bod 18), a dále též zdejší soud ve vícero předchozích rozhodnutích ve skutkově a právně obdobných řízeních, týkajících se nároků na vydání bezdůvodného obohacení bývalými uživateli předmětných bytových jednotek (srov. například rozsudek , Orgán veřejné moci,  ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , bod 27-28, nebo rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , bod 29). Žalovaný užíval bytovou jednotku č. , hodnota,  v k. ú. , adresa,  na základě nájemní smlouvy uzavřené se žalobcem (z titulu členství žalovaného v žalobci jako bytovém družstvu) dne , datum, , což soud prvního stupně shledal být nesporným. Základní povinností bytového družstva pak jak v době uzavření smlouvy, tak v poměrech dnešní právní úpravy je zajišťovat bytovou potřebu svých členů, ve smyslu § 221 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., ve znění účinném do , datum, , resp. § 727 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích. Jestliže tedy žalobce umožnil žalovanému užívání předmětného bytu, plnil tak povinnost bytového družstva vůči svému členovi. V okamžiku, kdy uhradil správci konkursní podstaty již zmíněná peněžitá plnění do majetkové podstaty úpadce, pak žalobce neplnil nedluh za žalovaného, nýbrž dluh vlastní, který vznikl tím, že se obohatil na úpadci , právnická osoba, ., tím, že umožnil užívání bytu ve vlastnictví třetí osoby, čímž mu vzniklo bezdůvodné obohacení na úkor vlastníka bytu jako ochuzeného (podrobněji viz rozsudek , Orgán veřejné moci,  ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , bod 22-24).26. Odvolací soud tak z výše uvedených důvodů potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku II. jako věcně správné, dle § 219 o. s. ř. S ohledem na to, že z výše předestřených důvodů nebyl nárok na vydání bezdůvodného obohacení v předmětné věci dán již v jeho základu, odvolací soud se dále nezabýval odvolacími námitkami týkajícími se tvrzené absence dobré víry žalovaného, resp. vhodnosti aplikace ust. § 2999 odst. 2 o. z. na projednávanou věc, jelikož ani jedna z nich by pro výsledek tohoto řízení neměla právní význam.27. Co se týče nákladů řízení u soudu prvního stupně, jakož i nákladů řízení odvolacího, odvolací soud nevyhověl ani v jednom případě návrhu žalobce na uplatnění moderačního práva soudu dle § 150 o. s. ř. Odvolací soud připomíná, že použití moderačního práva je výjimkou z obecné zásady úspěchu v řízení, kdy je třeba shledat dostatečně jasný důvod zvláštního zřetele, proč by přiznání náhrady nákladů řízení procesně úspěšné straně sporu představovalo nespravedlivý postup vůči procesně neúspěšné straně sporu. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně došel k závěru, že výsledný závěr o povinnosti k náhradě nákladů řízení je primárně výsledkem procesní strategie žalobce, který v průběhu let vedl všechna dílčí skutkově a právně související řízení vůči bývalým obyvatelům předmětných bytových jednotek ve vlastnictví úpadce , právnická osoba, ., s nimiž neoprávněně disponoval, s plným vědomím, že jako pán sporu bude v případě neúspěchu povinen k úhradě nákladů řízení. S ohledem na závěry odvolacího soudu v otázce povahy platby správci konkursní podstaty žalobcem nelze souhlasit s jeho dřívější argumentací ve prospěch uplatnění § 150 o. s. ř. (č. l. 88), že byl k vedení těchto dílčích řízení nucen z důvodu jednání žalovaného v této věci. Stejně tak je třeba odmítnout, že by procesní postup žalobce byl vynucen pomalým postupem správce konkursní podstaty ve věci, jelikož na právní složitosti a zdlouhavosti konkursního řízení úpadce , právnická osoba, ., se podílel žalobce i tím, že po právní moci rozhodnutí o vyklizení z roku 2018 soudě dle obsahu spisu aktivně nečinil žádné kroky k vyklizení nemovitostí, jež do jeho vlastnictví nenáležely. Zásadně pak odvolací soud nesouhlasí s tím, že by k moderaci nákladů řízení mělo dojít z toho důvodu, že žalobce v reakci na apel , Orgán veřejné moci,  vůči správci konkursní podstaty v usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , „neinicioval žádné drastické a nucené kroky k jejich vystěhování“. Odvolací soud k tomuto uvádí, že uplatnění § 150 o. s. ř. z takového důvodu by vedlo naopak k hrubě nespravedlivému výsledku řízení vůči žalovanému, jemuž by nebyla přiznána náhrada nákladů řízení proto, že žalobce rezignoval na vymáhání povinnosti jemu uložené pravomocným rozhodnutím , Orgán veřejné moci, , kdy nadto byla předmětná ústavní stížnost , Orgán veřejné moci,  odmítnuta; nadto žalovaný v této věci ani nebyl řízení o dané ústavní stížnosti účasten. K rozhodnutí , Orgán veřejné moci,  ve věci , spisová značka,  odvolací soud dodává, že jeho obsah neměl k dispozici, a tedy se k němu nemohl vyjádřit.28. Odvolací soud tak uzavírá, že neshledal důvod pro změnu výroku III. napadeného rozsudku, ať už z důvodu dle § 150 o. s. ř. nebo z jiného důvodu stran správnosti výpočtu provedeného soudem prvního stupně. Napadený rozsudek proto ve výroku III. jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.29. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši 30 129 Kč, sestávající se z mimosmluvní odměny advokáta vypočtené dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t., ve výši 9 420 Kč za úkon (tarifní hodnota 274 934 Kč), za právní úkon dle § 11 odst. 1 písm. d) a k) a. t. (účast na jednání dne , datum, , vyjádření k podanému odvolání), ve výši 4 710 Kč dle § 11 odst. 2 písm. b) a. t. za písemné vyjádření k návrhu na přerušení řízení, spolu se třemi náhradami hotových výdajů po 450 Kč dle § 14 odst. 3 a. t. a náhradou uhrazené daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z těchto částek (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.). Platební místo a lhůta k plnění byly určeny dle § 149 odst. 1, resp. § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":18,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSPH:2026:39.Co.124.2026.258","publishedAt":"2026-11-05","decisionAt":"2026-09-02","caseNumber":{"senate":39,"registry":"Co","index":124,"year":2026,"pageNumber":258},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Jiří","lastName":"Cidlina","titlesAfter":"","function":"předseda senátu"},"courtCode":"MSPH","caseResultType":["POTVRZENI"],"caseSubject":"o zaplacení 274 934 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. ledna 2026, č. j. 7 C 291/2024-143,","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":7,"registry":"C","index":291,"year":2024,"pageNumber":143},"affectedDate":"2026-01-26","courtCode":"OSPH04","affectedTypes":["CONFIRM","CHANGE"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"6","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"7","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"109","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"118a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"120","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"137","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"149","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"150","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"205a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"214","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"224","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"18","lexNumber":328,"lexYear":1991,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"221","lexNumber":513,"lexYear":1991,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2994","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"727","lexNumber":90,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NAKLADY_RIZENI","BEZDUVODNE_OBOHACENI","PASIVNI_LEGITIMACE","PRERUSENI_RIZENI","DRUZSTEVNI_BYT","KONKURS","DOKAZOVANI","NAHRADA_NAKLADU","DOVOLANI","SMLOUVA_NAJEMNI","DRZBA","ODVOLANI"]},"styles":[{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":16,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":18,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}