{"uuid":"4eb0b449-1756-4b48-b5e5-296870fe0c2a","header":[{"texts":[{"text":"ROZSUDEK","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"JMÉNEM REPUBLIKY","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Alešem Bambuškem ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátem JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D. sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o 76 252,69 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 47 323,86 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 28 928,83 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 304,44 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 293 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % z částky 76 252,69 Kč od 25. 6. 2025 do zaplacení, úrok 11,90 % ročně z částky 72 920,69 Kč od 25. 6. 2025 do zaplacení, se zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 47 323,86 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 28 928,83 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 304,44 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 293 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % z částky 76 252,69 Kč od 25. 6. 2025 do zaplacení, úrok 11,90 % ročně z částky 72 920,69 Kč od 25. 6. 2025 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 76 252,69 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně společnost ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČ: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO","anonStyle":"ANON"},{"text":", (dále jen „právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalovanému 110 000 Kč. Byl sjednán úrok ve výši 11,9 % ročně. Žalovaný měl splatit úvěr v 50 splátkách po 2 800,98 Kč bez pojištění a 3 108,98 Kč se sjednaným pojištěním schopnosti splácet. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku ve výši 62 676,14 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Z listiny datované ke dni 26. 4. 2023 nazvané smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" půjčka (včetně listin: sazebník ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", produktové podmínky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", vysvětlení některých pojmů, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpis z běžného účtu žalovaného) soud zjistil, že žalovaný s právní předchůdkyní uzavřeli dne 26. 4. 2023 smlouvu o úvěru. Právní předchůdkyně žalovanému na jeho bankovní účet dne 26. 4. 2023 zaslala částku ve výši 110 000 Kč. Žalovaný měl splatit úvěr v 50 splátkách po 2 800,98 Kč bez pojištění a 3 108,98 Kč se sjednaným pojištěním schopnosti splácet. Dále byl sjednán úrok ve výši 11,9 %. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2025, ze seznamu pohledávek, z potvrzení o úplatě, z dohody o úplatě (postoupení pohledávek), oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 5. 2025, dodejky Pošta online ze dne 27. 6. 2025 a ze dne 12. 12. 2025 a ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že u soudu uplatněná pohledávka za žalovaným i s jejím příslušenstvím byla postoupena na žalobkyni a žalovanému tato skutečnost byla oznámena. Z listiny o zesplatnění úvěru včetně podacího lístku soud zjistil, že právní předchůdkyně žalovanému oznámila zesplatnění úvěru k 23. 10. 2024. Z předžalobní upomínky ze dne 18. 11. 2025 a podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl vyzván, aby zaplatil dlužnou částku. Dle tvrzení žalobkyně a výpisu z úvěrového účtu žalovaný na úvěr uhradil 62 676,14 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Dále soud provedl dokazování ke skutečnostem zjišťovaným z úřední povinnosti (soud neměl důvod pochybovat o skutečnosti, že ve věci jde o spotřebitelský úvěr), tj. zda a jakým způsobem právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Soud zjistil (v rámci sledovaného účelu dokazování) z listiny přehled tvrzení žalovaného před poskytnutím úvěru a přílohy (součástí vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti), že žalovaný uvedl (do kolonek) čistý měsíční příjem: 15 062 Kč, bydlení: u rodičů, podíl žalovaného na výdajích na bydlení: 50 %. Soud dále zjistil (v rámci sledovaného účelu dokazování) z listiny žádost o úvěr, že žalobkyně uvedla (do kolonek) čistý měsíční příjem žalovaného: 15 062 Kč, bydlení: u rodičů, náklady na bydlení: 2 250 Kč, název zaměstnavatele: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., a to na dobu určitou do 10. 8. 2023. Z výpisu z běžného účtu žalovaného soud zjistil čistý měsíční příjem žalovaného za měsíce leden až duben roku 2023 ve výši 15 866 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Na základě výše uvedených zjištění soud učinil závěr o pro rozhodnutí rozhodném skutkovém stavu věci:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Žalovaný s právní předchůdkyní uzavřeli dne 26. 4. 2023 smlouvu o úvěru. Právní předchůdkyně žalovanému na jeho bankovní účet dne 26. 4. 2023 zaslala částku ve výši 110 000 Kč. Žalovaný měl splatit úvěr v 50 splátkách po 2 800,98 Kč bez pojištění a 3 108,98 Kč se sjednaným pojištěním schopnosti splácet. Dále byl sjednán úrok ve výši 11,9 %. U soudu uplatněná pohledávka za žalovaným i s jejím příslušenstvím byla postoupena na žalobkyni a žalovanému tato skutečnost byla oznámena. Právní předchůdkyně žalovanému oznámila zesplatnění úvěru k 23. 10. 2024. Žalovaný byl vyzván, aby zaplatil dlužnou částku. Dle tvrzení žalobkyně a výpisu z úvěrového účtu žalovaný na úvěr uhradil 62 676,14 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy o úvěru měla k dispozici údaje od žalovaného zachycené v předsmluvní dokumentaci (tj. tvrzení). Tedy následující: čistý měsíční příjem: 15 062 Kč, bydlení: u rodičů, podíl žalovaného na výdajích na bydlení: 50 %, náklady na bydlení: 2 250 Kč, název zaměstnavatele: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., a to na dobu určitou do 10. 8. 2023. Nebyl prokázán proces, tj. jak se získanými informacemi právní předchůdkyně nakládala, zdali vůbec.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Právní předchůdkyně uzavírala smlouvu v postavení podnikatele [§ 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v občanském zákoníku, ale i úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v rozhodném znění).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebitel rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem, podle odst. 2 písm. b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, podle odst. 4 poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) posuzovala úvěruschopnost žalovaného nikoli řádně a nikoli dostatečně, tedy bez odborné péče (jak bude dále vysvětleno), měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud věc posuzoval i s ohledem na smysl § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který ukládá poskytovateli úvěrů, aby zohledňoval práva a zájmy spotřebitele. Co se týče příjmů žalovaného, pak žalovaný deklaroval jediný zdroj příjmu ze zaměstnání sjednaného pouze na dobu určitou do 10. 8. 2023 (pracovní smlouva předložena nebyla), tedy na dobu končící již několik měsíců po uzavření smlouvy, zatímco úvěr měl být splácen po dobu několika let. Sama skutečnost pracovního poměru na dobu určitou sice bez dalšího neznamená neúvěruschopnost spotřebitele, v daném případě však šlo o podstatnou rizikovou okolnost, kterou bylo třeba promítnout do posouzení udržitelnosti splácení; z předložených listin přitom nevyplývá, že by banka jakkoli zkoumala pravděpodobnost pokračování zaměstnání, existenci jiné příjmové rezervy či dopad případné ztráty tohoto jediného příjmu na splácení úvěru. Stejně tak žalobkyně (právní předchůdkyně) nevysvětlila a zjevně ani dostatečně nevyhodnotila opakované významné odchozí platby z účtu žalovaného ve prospěch osoby se stejným příjmením (","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":"), uskutečňované krátce po připsání mzdy, které mohly představovat pravidelný příspěvek na domácnost, bydlení či jiný faktický výdaj žalovaného (ve výši okolo 10 000 Kč). Právě tyto transakce přitom byly bance z vlastních interních zdrojů dostupné a nebylo možné je nahradit pouhým použitím paušálních či statistických životních nákladů. Údaj o bydlení u rodičů, deklarované nízké náklady na bydlení a tvrzený celkový příjem domácnosti nebyly konkrétně ověřeny ani zasazeny do reálných peněžních toků na účtu žalovaného. Tyto nedostatky nelze překlenout obecným tvrzením, že banka nahlížela do registrů a používala interní schvalovací model; absence jiných evidovaných úvěrových závazků totiž sama o sobě nevypovídá o schopnosti spotřebitele hradit nový závazek, nejsou-li současně spolehlivě zjištěny jeho skutečné disponibilní příjmy a výdaje. Soud proto uzavírá, že nešlo pouze o dílčí formální nedostatek procesu, nýbrž o nedostatečné zjištění a vyhodnocení právě těch okolností, které byly pro závěr o schopnosti žalovaného dlouhodobě splácet úvěr podstatné. Za této situace nebylo postaveno najisto, že v době poskytnutí úvěru neexistovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet; naopak souhrn uvedených okolností svědčí o tom, že takové pochybnosti dány byly a banka se s nimi řádně nevypořádala.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Krajský soud v Praze uvedl ve svém rozhodnutí ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, že „ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložená poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru, „že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Dále je namístě také uvést, že ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance s.r.o. proti GK).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní a žalovaným, neboť tato smlouva je, pro výše uvedené důvody, absolutně neplatná. Žalobkyně se může po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy právní předchůdkyně poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Žalobkyní nárokované příslušenství sdílí osud absolutně neplatné smlouvy (akcesoricky), tj. protože příslušenství má v takové smlouvě svůj právní základ, nelze v tomto rozsahu žalobě vyhovět. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému bezhotovostně peněžní prostředky ve výši 110 000 Kč. Žalovaný ke dni rozhodnutí soudu uhradil 62 676,14 Kč, jeho bezdůvodné obohacení tak činí 47 323,86 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (srov. rozsudek NS ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. V posuzované věci je tedy třeba vycházet ze zvláštní úpravy § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle níž je spotřebitel při neplatnosti smlouvy způsobené porušením povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Tato úprava má ochranný účel a brání tomu, aby byl spotřebitel nucen okamžitě a jednorázově vrátit celou jistinu jen proto, že smlouva je neplatná. Samotná výzva k vrácení jistiny z neplatné smlouvy prodlení dlužníka nezakládá. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2025, sp. zn. 33 Cdo 87/2025, pak plyne, že výzva k úhradě dluhu ze zesplatněného úvěru není výzvou k vrácení poskytnuté jistiny z důvodu neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Nečinnost žalovaného v řízení nemůže tento závěr změnit. Nelze dovodit, že by se spotřebitel dostal do prodlení již jen tím, že nereagoval na výzvu k úhradě zesplatněného úvěru nebo že se v řízení aktivně nebránil. Takový výklad by fakticky podmiňoval uplatnění ochrany podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru aktivní procesní obranou spotřebitele, ačkoli soud k neplatnosti smlouvy přihlíží i bez návrhu a ochranný režim vrácení jistiny plyne přímo ze zákona.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Pasivita žalovaného má význam pouze potud, že žalovaný netvrdil ani neprokazoval své příjmové, sociální či majetkové poměry, z nichž by bylo možné dovodit potřebu delší doby k vrácení jistiny (tj. doby delší, než je obvyklá pariční lhůta 3 dnů). Neunesl tedy břemeno tvrzení a břemeno důkazní. To však může být zohledněno při stanovení doby plnění pro futuro, nikoli při zpětném dovozování prodlení za dobu přede dnem rozhodnutí soudu. Nebylo-li prokázáno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k vrácení jistiny právě z důvodu neplatnosti smlouvy a že již marně uplynula doba přiměřená jeho možnostem ke dni rozhodování soudu, nelze uzavřít, že se žalovaný dostal do prodlení s vrácením jistiny již před tímto dnem rozhodnutí. Soud proto žalobkyni zákonný úrok z prodlení nepřiznal. Uložil však žalovanému lhůtu k plnění v délce 3 dnů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Z důvodů uvedených shora soud vyhověl žalobě co do 47 323,86 Kč (výrok I), ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalovaný byl v řízení úspěšnější (srov. výrok I. a II. rozsudku). Žalovanému však náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 76 252,69 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalovanému 110 000 Kč. Byl sjednán úrok ve výši 11,9 % ročně. Žalovaný měl splatit úvěr v 50 splátkách po 2 800,98 Kč bez pojištění a 3 108,98 Kč se sjednaným pojištěním schopnosti splácet. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku ve výši 62 676,14 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:4. Z listiny datované ke dni 26. 4. 2023 nazvané smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, , Anonymizováno,  půjčka (včetně listin: sazebník , právnická osoba, , produktové podmínky , právnická osoba, , , jméno FO,  , právnická osoba, , vysvětlení některých pojmů, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpis z běžného účtu žalovaného) soud zjistil, že žalovaný s právní předchůdkyní uzavřeli dne 26. 4. 2023 smlouvu o úvěru. Právní předchůdkyně žalovanému na jeho bankovní účet dne 26. 4. 2023 zaslala částku ve výši 110 000 Kč. Žalovaný měl splatit úvěr v 50 splátkách po 2 800,98 Kč bez pojištění a 3 108,98 Kč se sjednaným pojištěním schopnosti splácet. Dále byl sjednán úrok ve výši 11,9 %. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2025, ze seznamu pohledávek, z potvrzení o úplatě, z dohody o úplatě (postoupení pohledávek), oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 5. 2025, dodejky Pošta online ze dne 27. 6. 2025 a ze dne 12. 12. 2025 a ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že u soudu uplatněná pohledávka za žalovaným i s jejím příslušenstvím byla postoupena na žalobkyni a žalovanému tato skutečnost byla oznámena. Z listiny o zesplatnění úvěru včetně podacího lístku soud zjistil, že právní předchůdkyně žalovanému oznámila zesplatnění úvěru k 23. 10. 2024. Z předžalobní upomínky ze dne 18. 11. 2025 a podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl vyzván, aby zaplatil dlužnou částku. Dle tvrzení žalobkyně a výpisu z úvěrového účtu žalovaný na úvěr uhradil 62 676,14 Kč.Dále soud provedl dokazování ke skutečnostem zjišťovaným z úřední povinnosti (soud neměl důvod pochybovat o skutečnosti, že ve věci jde o spotřebitelský úvěr), tj. zda a jakým způsobem právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru:Soud zjistil (v rámci sledovaného účelu dokazování) z listiny přehled tvrzení žalovaného před poskytnutím úvěru a přílohy (součástí vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti), že žalovaný uvedl (do kolonek) čistý měsíční příjem: 15 062 Kč, bydlení: u rodičů, podíl žalovaného na výdajích na bydlení: 50 %. Soud dále zjistil (v rámci sledovaného účelu dokazování) z listiny žádost o úvěr, že žalobkyně uvedla (do kolonek) čistý měsíční příjem žalovaného: 15 062 Kč, bydlení: u rodičů, náklady na bydlení: 2 250 Kč, název zaměstnavatele: , právnická osoba, ., a to na dobu určitou do 10. 8. 2023. Z výpisu z běžného účtu žalovaného soud zjistil čistý měsíční příjem žalovaného za měsíce leden až duben roku 2023 ve výši 15 866 Kč.5. Na základě výše uvedených zjištění soud učinil závěr o pro rozhodnutí rozhodném skutkovém stavu věci:Žalovaný s právní předchůdkyní uzavřeli dne 26. 4. 2023 smlouvu o úvěru. Právní předchůdkyně žalovanému na jeho bankovní účet dne 26. 4. 2023 zaslala částku ve výši 110 000 Kč. Žalovaný měl splatit úvěr v 50 splátkách po 2 800,98 Kč bez pojištění a 3 108,98 Kč se sjednaným pojištěním schopnosti splácet. Dále byl sjednán úrok ve výši 11,9 %. U soudu uplatněná pohledávka za žalovaným i s jejím příslušenstvím byla postoupena na žalobkyni a žalovanému tato skutečnost byla oznámena. Právní předchůdkyně žalovanému oznámila zesplatnění úvěru k 23. 10. 2024. Žalovaný byl vyzván, aby zaplatil dlužnou částku. Dle tvrzení žalobkyně a výpisu z úvěrového účtu žalovaný na úvěr uhradil 62 676,14 Kč.Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy o úvěru měla k dispozici údaje od žalovaného zachycené v předsmluvní dokumentaci (tj. tvrzení). Tedy následující: čistý měsíční příjem: 15 062 Kč, bydlení: u rodičů, podíl žalovaného na výdajích na bydlení: 50 %, náklady na bydlení: 2 250 Kč, název zaměstnavatele: , právnická osoba, ., a to na dobu určitou do 10. 8. 2023. Nebyl prokázán proces, tj. jak se získanými informacemi právní předchůdkyně nakládala, zdali vůbec.6. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně:7. Právní předchůdkyně uzavírala smlouvu v postavení podnikatele [§ 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v občanském zákoníku, ale i úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v rozhodném znění).8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.10. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.11. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebitel rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“12. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem, podle odst. 2 písm. b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, podle odst. 4 poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.15. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného.Žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) posuzovala úvěruschopnost žalovaného nikoli řádně a nikoli dostatečně, tedy bez odborné péče (jak bude dále vysvětleno), měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud věc posuzoval i s ohledem na smysl § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který ukládá poskytovateli úvěrů, aby zohledňoval práva a zájmy spotřebitele. Co se týče příjmů žalovaného, pak žalovaný deklaroval jediný zdroj příjmu ze zaměstnání sjednaného pouze na dobu určitou do 10. 8. 2023 (pracovní smlouva předložena nebyla), tedy na dobu končící již několik měsíců po uzavření smlouvy, zatímco úvěr měl být splácen po dobu několika let. Sama skutečnost pracovního poměru na dobu určitou sice bez dalšího neznamená neúvěruschopnost spotřebitele, v daném případě však šlo o podstatnou rizikovou okolnost, kterou bylo třeba promítnout do posouzení udržitelnosti splácení; z předložených listin přitom nevyplývá, že by banka jakkoli zkoumala pravděpodobnost pokračování zaměstnání, existenci jiné příjmové rezervy či dopad případné ztráty tohoto jediného příjmu na splácení úvěru. Stejně tak žalobkyně (právní předchůdkyně) nevysvětlila a zjevně ani dostatečně nevyhodnotila opakované významné odchozí platby z účtu žalovaného ve prospěch osoby se stejným příjmením (, jméno FO, ), uskutečňované krátce po připsání mzdy, které mohly představovat pravidelný příspěvek na domácnost, bydlení či jiný faktický výdaj žalovaného (ve výši okolo 10 000 Kč). Právě tyto transakce přitom byly bance z vlastních interních zdrojů dostupné a nebylo možné je nahradit pouhým použitím paušálních či statistických životních nákladů. Údaj o bydlení u rodičů, deklarované nízké náklady na bydlení a tvrzený celkový příjem domácnosti nebyly konkrétně ověřeny ani zasazeny do reálných peněžních toků na účtu žalovaného. Tyto nedostatky nelze překlenout obecným tvrzením, že banka nahlížela do registrů a používala interní schvalovací model; absence jiných evidovaných úvěrových závazků totiž sama o sobě nevypovídá o schopnosti spotřebitele hradit nový závazek, nejsou-li současně spolehlivě zjištěny jeho skutečné disponibilní příjmy a výdaje. Soud proto uzavírá, že nešlo pouze o dílčí formální nedostatek procesu, nýbrž o nedostatečné zjištění a vyhodnocení právě těch okolností, které byly pro závěr o schopnosti žalovaného dlouhodobě splácet úvěr podstatné. Za této situace nebylo postaveno najisto, že v době poskytnutí úvěru neexistovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet; naopak souhrn uvedených okolností svědčí o tom, že takové pochybnosti dány byly a banka se s nimi řádně nevypořádala.16. Krajský soud v Praze uvedl ve svém rozhodnutí ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, že „ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“17. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložená poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru, „že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Dále je namístě také uvést, že ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance s.r.o. proti GK).18. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní a žalovaným, neboť tato smlouva je, pro výše uvedené důvody, absolutně neplatná. Žalobkyně se může po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy právní předchůdkyně poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Žalobkyní nárokované příslušenství sdílí osud absolutně neplatné smlouvy (akcesoricky), tj. protože příslušenství má v takové smlouvě svůj právní základ, nelze v tomto rozsahu žalobě vyhovět. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému bezhotovostně peněžní prostředky ve výši 110 000 Kč. Žalovaný ke dni rozhodnutí soudu uhradil 62 676,14 Kč, jeho bezdůvodné obohacení tak činí 47 323,86 Kč.19. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (srov. rozsudek NS ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).20. V posuzované věci je tedy třeba vycházet ze zvláštní úpravy § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle níž je spotřebitel při neplatnosti smlouvy způsobené porušením povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Tato úprava má ochranný účel a brání tomu, aby byl spotřebitel nucen okamžitě a jednorázově vrátit celou jistinu jen proto, že smlouva je neplatná. Samotná výzva k vrácení jistiny z neplatné smlouvy prodlení dlužníka nezakládá. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2025, sp. zn. 33 Cdo 87/2025, pak plyne, že výzva k úhradě dluhu ze zesplatněného úvěru není výzvou k vrácení poskytnuté jistiny z důvodu neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.21. Nečinnost žalovaného v řízení nemůže tento závěr změnit. Nelze dovodit, že by se spotřebitel dostal do prodlení již jen tím, že nereagoval na výzvu k úhradě zesplatněného úvěru nebo že se v řízení aktivně nebránil. Takový výklad by fakticky podmiňoval uplatnění ochrany podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru aktivní procesní obranou spotřebitele, ačkoli soud k neplatnosti smlouvy přihlíží i bez návrhu a ochranný režim vrácení jistiny plyne přímo ze zákona.22. Pasivita žalovaného má význam pouze potud, že žalovaný netvrdil ani neprokazoval své příjmové, sociální či majetkové poměry, z nichž by bylo možné dovodit potřebu delší doby k vrácení jistiny (tj. doby delší, než je obvyklá pariční lhůta 3 dnů). Neunesl tedy břemeno tvrzení a břemeno důkazní. To však může být zohledněno při stanovení doby plnění pro futuro, nikoli při zpětném dovozování prodlení za dobu přede dnem rozhodnutí soudu. Nebylo-li prokázáno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k vrácení jistiny právě z důvodu neplatnosti smlouvy a že již marně uplynula doba přiměřená jeho možnostem ke dni rozhodování soudu, nelze uzavřít, že se žalovaný dostal do prodlení s vrácením jistiny již před tímto dnem rozhodnutí. Soud proto žalobkyni zákonný úrok z prodlení nepřiznal. Uložil však žalovanému lhůtu k plnění v délce 3 dnů.23. Z důvodů uvedených shora soud vyhověl žalobě co do 47 323,86 Kč (výrok I), ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalovaný byl v řízení úspěšnější (srov. výrok I. a II. rozsudku). Žalovanému však náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSKH:2026:1.C.110.2026.1","publishedAt":"2026-10-12","decisionAt":"2026-06-04","caseNumber":{"senate":1,"registry":"C","index":110,"year":2026,"pageNumber":47},"solver":{"titlesBefore":"Mgr. Bc.","firstName":"Aleš","lastName":"Bambušek","titlesAfter":"","function":"samosoudce"},"courtCode":"OSKH","caseResultType":["VYHOVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":"o 76 252,69 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":634,"lexYear":1992,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"88","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"420","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"87","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["SMLOUVA_PRACOVNI","BEZDUVODNE_OBOHACENI","INSOLVENCE","LHUTY","PRACOVNI_POMER","DOKAZOVANI","SMLOUVA_O_UVERU","NAHRADA_NAKLADU","POSTOUPENI_POHLEDAVKY","NAKLADY_RIZENI","NEPLATNOST_SMLOUVY","HODNOCENI_DUKAZU","PODNIKATEL"]},"styles":[{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}